To, o čem vám chci dnes vyprávět, je, jak vidím pronikání robotů do našich životů na rozličných úrovních, přes mnoho časových stupňů. Když se podívám do budoucnosti, nedovedu si představit svět, dejme tomu za 500 let, kde bychom neměli všude roboty. Předpokládám -- navzdory všem negativistickým předpovědím mnoha lidí o naší budoucnosti -- předpokládám, že jsme stále zde, nedovedu si představit svět, který by nebyl obydlen roboty. A pak je otázkou, když tu budou za pět set let zda tu všude nebudou již dříve? Budou tu už za 50 let? Ano, myslím si, že je to dost možné -- bude tu všude mnoho robotů. A ve skutečnosti si myslím, že to bude ještě mnohem dříve. Myslím si, že jsme na počátku doby, kdy se roboti stávají běžnými, myslím si, že se to dá přirovnat k době osobních počítačů v letech 1978 či 1980, kde se začínají objevovat první roboti.
What I want to tell you about today is how I see robots invading our lives at multiple levels, over multiple timescales. And when I look out in the future, I can't imagine a world, 500 years from now, where we don't have robots everywhere. Assuming -- despite all the dire predictions from many people about our future -- assuming we're still around, I can't imagine the world not being populated with robots. And then the question is, well, if they're going to be here in 500 years, are they going to be everywhere sooner than that? Are they going to be around in 50 years? Yeah, I think that's pretty likely -- there's going to be lots of robots everywhere. And in fact I think that's going to be a lot sooner than that. I think we're sort of on the cusp of robots becoming common, and I think we're sort of around 1978 or 1980 in personal computer years, where the first few robots are starting to appear.
Počítače se rozšířily skrze hry a hračky. A jak víte, první počítač, který měla většina lidí doma, mohl být počítač na hraní hry Pong, s malým mikroprocesorem, a posléze se objevily i další hry. A všímáme si, že se to samé děje s roboty: LEGO Mindstorms, Furby -- kdo zde -- měl někdo zde Furbyho? Ano, po celém světě se jich prodalo 38 milionů. Jsou velmi běžní, jsou to malí roboti. Jednoduchý robot s pár senzory. Je to trocha zpracování podnětů.
Computers sort of came around through games and toys. And you know, the first computer most people had in the house may have been a computer to play Pong, a little microprocessor embedded, and then other games that came after that. And we're starting to see that same sort of thing with robots: LEGO Mindstorms, Furbies -- who here -- did anyone here have a Furby? Yeah, there's 38 million of them sold worldwide. They are pretty common. And they're a little tiny robot, a simple robot with some sensors, a little bit of processing actuation.
Zde vpravo je jiná robotická panenka, kterou jste si mohli před pár lety pořídit. A tak jako na počátcích, kdy se rozmohlo mnoho typů amatérské interakce s počítači, dnes můžete pořídit různé "bastlicí" soupravy, knihy "jak na to". A vlevo je platforma od Evolution Robotics, kam vložíte PC a programujete tuto věc skrze GUI (grafické uživatelské rozhraní), aby se pohybovala po vašem domě a dělala všemožné věci. A tady je něco kapku dražšího, robotické hračky -- Sony Aibo. A tady vpravo je něco, co vyvinuli v NEC, jmenuje se PaPeRo, o kterém si ovšem nemyslím, že by s ním šli na trh. Nicméně tamti roboti jsou mezi lidmi.
On the right there is another robot doll, who you could get a couple of years ago. And just as in the early days, when there was a lot of sort of amateur interaction over computers, you can now get various hacking kits, how-to-hack books. And on the left there is a platform from Evolution Robotics, where you put a PC on, and you program this thing with a GUI to wander around your house and do various stuff. And then there's a higher price point sort of robot toys -- the Sony Aibo. And on the right there, is one that the NEC developed, the PaPeRo, which I don't think they're going to release. But nevertheless, those sorts of things are out there.
A viděli jsme před dvěma či třemi lety roboty na sečení trávníku, dole Husqvarna, nahoře izraelská společnost Friendly Robotics. A pak v posledních 12 měsících nebo tak nějak jsme si začali všímat expanze mnoha uklízecích robotů. Nahoře vlevo je velmi pěkný uklízecí robot od společnosti s názvem Dyson z Velké Británie. Byl ale velmi drahý -- 3 500 dolarů -- takže jej nedali na trh.
And we've seen, over the last two or three years, lawn-mowing robots, Husqvarna on the bottom, Friendly Robotics on top there, an Israeli company. And then in the last 12 months or so we've started to see a bunch of home-cleaning robots appear. The top left one is a very nice home-cleaning robot from a company called Dyson, in the U.K. Except it was so expensive -- 3,500 dollars -- they didn't release it.
Ale vlevo dole vidíte Electrolux, který je v prodeji. Další je od Karcheru. Vpravo dole je jeden, kterého jsem postavil ve své laboratoři před zhruba deseti lety a nakonec jsme z něj udělali produkt k prodeji. Dovolte mi jej vám ukázat. Tohle po přednášce někomu věnujeme, myslím, že Chris říkal, po přednášce. Toto je robot, kterého si můžete koupit, bude vám uklízet podlahu. Začíná na místě a postupně se točí ve stále větších kruzích. Jestliže do něčeho narazí -- vidíte to? Teď jezdí kolem mých nohou, jako kdyby objížděl zeď a uklízí kolem nich. Pojďme se podívat, pojďme -- kdo mi ukradl rýžové křupky? Ukradli mi rýžové křupky. (Smích) Bez obav, v klidu, ne, v klidu, je to robot, je chytrý! (Smích) Vidíte, tříleté děti by se tím neznepokojovaly. Jsou to dospělí, kdo se tím rozrušují. (Smích) Uděláme tady trochu binec. (Smích) Fajn. (Smích) Nevím, jestli to vidíte -- takže, nasypal jsem tady hromádku rýžových křupek, přidal pár drobných, zaostřete sem kameru, podívejte, jestli to vyčistí. Jo, OK. Takže -- necháme to na později. (Potlesk)
But at the bottom left, you see Electrolux, which is on sale. Another one from Karcher. At the bottom right is one that I built in my lab about 10 years ago, and we finally turned that into a product. And let me just show you that. We're going to give this away I think, Chris said, after the talk. This is a robot that you can go out and buy, and that will clean up your floor. And it starts off sort of just going around in ever-increasing circles. If it hits something -- you people see that? Now it's doing wall-following, it's following around my feet to clean up around me. Let's see, let's -- oh, who stole my Rice Krispies? They stole my Rice Krispies! (Laughter) Don't worry, relax, no, relax, it's a robot, it's smart! (Laughter) See, the three-year-old kids, they don't worry about it. It's grown-ups that get really upset. (Laughter) We'll just put some crap here. (Laughter) Okay. (Laughter) I don't know if you see -- so, I put a bunch of Rice Krispies there, I put some pennies, let's just shoot it at that, see if it cleans up. Yeah, OK. So -- we'll leave that for later. (Applause)
Část triku byla v tom, postavit lepší čisticí mechanismus, inteligence stroje byla skutečně velice prostá. A je tomu tak u mnoha robotů. Všichni jsme se stali, myslím, výpočetními šovinisty a mysleli jsme si, že výpočty jsou všechno, ale mechanika stále hraje roli. Zde je jiný robot, PackBot, kterého jsme pár let vyráběli. Je to vojenský průzkumný robot, má jít v čele jednotek a například prozkoumávat jeskyně. Ale museli jsme jej postavit odolnějším, mnohem odolnějším než roboty, které ve svých laboratořích stavíme. (Smích) V tomto robotovi je PC, na kterém běží Linux. Dokáže vydržet přetížení až 400 G. Robot má lokální inteligenci: může se přetočit, může se sám dostat do oblasti komunikačního dosahu, může stoupat po schodech a podobně. Fajn, takže zde provádí lokální navigaci. Voják mu dává příkaz stoupat po schodech a on jej vykonává. Toto nebyl řízený sestup. (Smích) Teď se obrátí. Skutečný průlom pro tyto roboty bylo 11. září. Měli jsme roboty ve Světovém obchodním centru (WTC) ten den v pozdním večeru. Nemohli udělat mnoho v hlavních troskách, věci byly příliš -- nezbývalo zde nic k práci. Ale šli do okolních budov, které byly evakuovány a pátrali po možných přeživších v budovách, do kterých bylo příliš nebezpečné jít. Zapněme si toto video. Reportér: … pomocníci na bojišti pomáhají snižovat bojová rizika. Nick Robertson má tento příběh. Rodney Brooks: Můžeme mít další? Dobře, dobrá. Takže, toto je desátník, který se s robotem seznámil dva týdny předtím. Posílá roboty do jeskyní, aby zkoumali, co se tam děje. Roboti jsou zcela samostatní. Nejhorší věc, která se v jeskyni zatím stala, byla, že jeden z těchto robotů spadl z desetimetrové výšky.
Part of the trick was building a better cleaning mechanism, actually; the intelligence on board was fairly simple. And that's true with a lot of robots. We've all, I think, become, sort of computational chauvinists, and think that computation is everything, but the mechanics still matter. Here's another robot, the PackBot, that we've been building for a bunch of years. It's a military surveillance robot, to go in ahead of troops -- looking at caves, for instance. But we had to make it fairly robust, much more robust than the robots we build in our labs. (Laughter) On board that robot is a PC running Linux. It can withstand a 400G shock. The robot has local intelligence: it can flip itself over, can get itself into communication range, can go upstairs by itself, et cetera. Okay, so it's doing local navigation there. A soldier gives it a command to go upstairs, and it does. That was not a controlled descent. (Laughter) Now it's going to head off. And the big breakthrough for these robots, really, was September 11th. We had the robots down at the World Trade Center late that evening. Couldn't do a lot in the main rubble pile, things were just too -- there was nothing left to do. But we did go into all the surrounding buildings that had been evacuated, and searched for possible survivors in the buildings that were too dangerous to go into. Let's run this video. Reporter: ...battlefield companions are helping to reduce the combat risks. Nick Robertson has that story. Rodney Brooks: Can we have another one of these? Okay, good. So, this is a corporal who had seen a robot two weeks previously. He's sending robots into caves, looking at what's going on. The robot's being totally autonomous. The worst thing that's happened in the cave so far was one of the robots fell down ten meters.
Před rokem americká armáda tyto roboty neměla. Nyní jsou v aktivní službě v Afghánistánu každý den. A toto je jeden z důvodů, proč se říká, že probíhá invaze robotů. Probíhá obrovská změna jak -- kde se technologie vyvíjí. Díky. A v dalších pár měsících jsme posílali roboty pod zem vykopávat ropné vrty k vydolování posledních zbytků ropy na těch pár let. Velmi nehostinné prostředí, 150 °C, 10 000 PSI. Autonomní roboti se spouští dolů, vykonávají tento typ práce. Ale roboti jako tito jsou trochu nároční na programování. Jak v budoucnosti budeme programovat naše roboty a činit je tak snadněji použitelnými? Chci použít robota zde -- robot jménem Chris -- postav se. Jo. Fajn. Pojď sem. Teď si povšimněte, myslí si, že roboti musí být trochu toporný. On je toho příkladem. Ale hodlám -- Chris Anderson: Jsem Brit. RB: Ach. (Smích) (Potlesk) Hodlám robotovi předvést úkol. Je to velmi komplexní úkol. Teď si povšimněte, přikývl, dával mi signál, že porozuměl toku komunikace. A kdybych řekl něco zcela bizarního, podíval by se na mne podezřívavě a usměrnil by konverzaci. Takže teď tohle před ním vytáhnu. Podíval bych se do jeho očí a viděl bych, že se dívá na vršek láhve. A já dělám tento úkon a on jej pozoruje. Jeho oči kmitají dozadu a dopředu, dívá se na mě, na co se dívám -- takže sdílíme pozornost. A tak dělám tuto úlohu, on sleduje a dívá se na mě, co se bude dít dál. A teď mu dám láhev a podíváme se, jestli dokáže provést tento úkol. Dokážeš to udělat? (Smích) Fajn. Je vážně dobrý. Jo. Dobře, dobře, dobře. Neukázal jsem ti, jak tohle udělat. Teď sledujme, jestli to dokáže vrátit zpět dohromady. (Smích) A myslí si, že robot musí být skutečně pomalý. Dobrý robot, to je dobré.
So one year ago, the US military didn't have these robots. Now they're on active duty in Afghanistan every day. And that's one of the reasons they say a robot invasion is happening. There's a sea change happening in how -- where technology's going. Thanks. And over the next couple of months, we're going to be sending robots in production down producing oil wells to get that last few years of oil out of the ground. Very hostile environments, 150˚ C, 10,000 PSI. Autonomous robots going down, doing this sort of work. But robots like this, they're a little hard to program. How, in the future, are we going to program our robots and make them easier to use? And I want to actually use a robot here -- a robot named Chris -- stand up. Yeah. Okay. Come over here. Now notice, he thinks robots have to be a bit stiff. He sort of does that. But I'm going to -- Chris Anderson: I'm just British. RB: Oh. (Laughter) (Applause) I'm going to show this robot a task. It's a very complex task. Now notice, he nodded there, he was giving me some indication he was understanding the flow of communication. And if I'd said something completely bizarre he would have looked askance at me, and regulated the conversation. So now I brought this up in front of him. I'd looked at his eyes, and I saw his eyes looked at this bottle top. And I'm doing this task here, and he's checking up. His eyes are going back and forth up to me, to see what I'm looking at -- so we've got shared attention. And so I do this task, and he looks, and he looks to me to see what's happening next. And now I'll give him the bottle, and we'll see if he can do the task. Can you do that? (Laughter) Okay. He's pretty good. Yeah. Good, good, good. I didn't show you how to do that. Now see if you can put it back together. (Laughter) And he thinks a robot has to be really slow. Good robot, that's good.
Takže jsme zde viděli mnoho věcí. Viděli jsme, že když jsme interagovali, pokoušeli jsme se ukázat někomu jak něco udělat, řídili jsme jeho vizuální pozornost. Jiná věc nám sděluje jejich vnitřní stavy, zda rozumí, nebo ne, reguluje sociální interakci. Byla zde sdílená pozornost sledující stejnou věc, na konci dávání najevo rozpoznání sociální komunikace. A snažili jsme se vložit tohle všechno do našich laboratorních robotů, protože si myslíme, že toto je to, jak chcete s roboty v budoucnu interagovat. Chci vám zde ukázat jeden technický diagram. Nejdůležitější věcí pro stavění robota, se kterým chcete sociálně komunikovat, je jeho systém vizuální pozornosti. Protože to, čemu věnuje pozornost, je to, co vidí a s čím interaguje, a čemu rozumíte, co dělá. Takže ve videích, které vám ukážu, uvidíte systém vizuální pozornosti na robotovi, který má -- dívá se po odstínu kůže v HSV prostoru, takže to funguje přes všechna lidská zbarvení. Dívá se po vysoce saturovaných barvách na hračkách. A dívá se po věcech, které se pohybují kolem. A váhuje to vše dohromady v okně pozornosti a hledá místo s nejvyšší hodnotou -- tedy tam, kde se děje nejzajímavější věc -- a sem upře své oči. A vypadá to přesně jako zde. Ve stejný čas ukázka jiných věcí: Může se rozhodnout, že je osamocený a porozhlédne se po odstínu kůže nebo se může rozhodnout, že je znuděný a porozhlédne se po hračce, se kterou si může hrát. A tak se tyto váhy změní.
So we saw a bunch of things there. We saw when we're interacting, we're trying to show someone how to do something, we direct their visual attention. The other thing communicates their internal state to us, whether he's understanding or not, regulates a social interaction. There was shared attention looking at the same sort of thing, and recognizing socially communicated reinforcement at the end. And we've been trying to put that into our lab robots because we think this is how you're going to want to interact with robots in the future. I just want to show you one technical diagram here. The most important thing for building a robot that you can interact with socially is its visual attention system. Because what it pays attention to is what it's seeing and interacting with, and what you're understanding what it's doing. So in the videos I'm about to show you, you're going to see a visual attention system on a robot which has -- it looks for skin tone in HSV space, so it works across all human colorings. It looks for highly saturated colors, from toys. And it looks for things that move around. And it weights those together into an attention window, and it looks for the highest-scoring place -- the stuff where the most interesting stuff is happening -- and that is what its eyes then segue to. And it looks right at that. At the same time, some top-down sort of stuff: might decide that it's lonely and look for skin tone, or might decide that it's bored and look for a toy to play with. And so these weights change.
A tady vpravo je něco, co nazýváme památný modul Stevena Spielberga. Viděli jste film AI? (Publikum: Ano.)
And over here on the right, this is what we call the Steven Spielberg memorial module. Did people see the movie "AI"? (Audience: Yes.)
RB: Jo, ten byl hodně špatný, ale --
RB: Yeah, it was really bad, but --
vzpomínáte si na to, když se Haley Joel Osment, malý robot, díval na modrou vílu 2000 let aniž by z ní spustil oči? Nuže, toho se tento vyvaruje díky tomuto návykovému Gaussianu, který se stává záporným a stále více intenzivním, pokud se dívá na jednu věc. A začne se nudit, takže se začne dívat po něčem jiném. Tedy když už tomu rozumíte -- zde je robot, Kismet, rozhlížející se po hračce. Můžete říci, na co se dívá. Můžete odhadnout jeho směr pohledu z těchto očích bulv, které pokrývají jeho kamery, a tedy poznáte, kdy se dívá na hračku. A taky to dostalo trochu emocionální odezvy. (Smích) Ale stále dává pozor, zda se nenachází něco zajímavějšího v jeho zorném poli -- jako třeba Cynthia Breazeal, stavitelka tohoto robta -- zde zprava. Vidí ji a věnuje jí pozornost. Kismet má zakladní třídimenzionální emocionální prostor, vektorový prostor, podle toho, kde se nachází. A na různých místech v tomto prostoru se vyjadřuje -- můžete zde zesílit zvuk? Slyšíte to už? (Publikum: Ano.)
remember, especially when Haley Joel Osment, the little robot, looked at the blue fairy for 2,000 years without taking his eyes off it? Well, this gets rid of that, because this is a habituation Gaussian that gets negative, and more and more intense as it looks at one thing. And it gets bored, so it will then look away at something else. So, once you've got that -- and here's a robot, here's Kismet, looking around for a toy. You can tell what it's looking at. You can estimate its gaze direction from those eyeballs covering its camera, and you can tell when it's actually seeing the toy. And it's got a little bit of an emotional response here. (Laughter) But it's still going to pay attention if something more significant comes into its field of view -- such as Cynthia Breazeal, the builder of this robot, from the right. It sees her, pays attention to her. Kismet has an underlying, three-dimensional emotional space, a vector space, of where it is emotionally. And at different places in that space, it expresses -- can we have the volume on here? Can you hear that now, out there? (Audience: Yeah.)
Kismet: Skutečně si to myslíš? Skutečně si to myslíš? Skutečně si to myslíš?
Kismet: Do you really think so? Do you really think so? Do you really think so?
RB: Tedy vyjadřuje své emoce skrze tvář a hlasovou prozódii. A když jsem pracoval se svým robotem, tady je, Chris, jako robot, měřil prozódii mého hlasu, a tak máme robota, který měří prozódii ve čtyřech základních zprávách, které matky dávají svým dětem pre-lingvisticky. Tady máme jedince chválící robota.
RB: So it's expressing its emotion through its face and the prosody in its voice. And when I was dealing with my robot over here, Chris, the robot, was measuring the prosody in my voice, and so we have the robot measure prosody for four basic messages that mothers give their children pre-linguistically. Here we've got naive subjects praising the robot:
Hlas: Hodný robot. Jsi takový rozkošný malý robot. (Smích) RB: A robot adekvátně reaguje.
Voice: Nice robot. You're such a cute little robot. (Laughter) RB: And the robot's reacting appropriately.
Hlas: …velmi dobrý Kismet. (Smích)
Voice: ...very good, Kismet. (Laughter)
Hlas: Podívej se na můj úsměv.
Voice: Look at my smile.
RB: Směje se. Imituje úsměv. To se stává často. Jsou to lidé, kteří nejsou seznámeni s účelem experimentu. Tady jsme je požádali, aby získali robotovu pozornost a označili, kdy robotovu pozornost získali.
RB: It smiles. She imitates the smile. This happens a lot. These are naive subjects. Here we asked them to get the robot's attention and indicate when they have the robot's attention.
Hlas: Hej, Kismete, ach, tady je.
Voice: Hey, Kismet, ah, there it is.
RB: Takže si uvědomila, že má robotovu pozornost. Hlas: Kismete, máš rád hračku? Ach.
RB: So she realizes she has the robot's attention. Voice: Kismet, do you like the toy? Oh.
RB: Teď jsme je požádali, aby robotovi něco zakázali, a první žena skutečně robota zatlačila do emocionálního rohu.
RB: Now, here they're asked to prohibit the robot, and this first woman really pushes the robot into an emotional corner.
Hlas: Ne. Ne. Tohle nedělej. Ne. (Smích)
Voice: No. No. You're not to do that. No. (Laughter)
To je nevhodné. Ne. Ne. (Smích)
Not appropriate. No. No. (Laughter)
RB: Tady bych to zanechal.
RB: I'm going to leave it at that.
Složíme si to dohromady. Pak si přidáme předávání slova. Když s někým mluvíme, mluvíme. A rovněž zvedáme obočí, pohybujeme očima, dáváme druhé osobě najevo, že se může ujmout slova. A pak mluví oni, předáváme si takto štafetu jeden druhému. A toto jsme vložili do robota. Pozvali jsme několik jedinců, neřekli jsme jim nic o robotovi, posadili jsme je před robota a řekli jim, ať si s robotem povídají. Co oni ale nevěděli, bylo, že robot jim nerozuměl ani slovo a že robot neuměl mluvit anglicky. Jen říkal nahodilé anglické fonémy. A chci, abyste si pozorně prohlédli začátek tohoto, kde si osoba, Ritchie, povídal s robotem 25 minut. (Smích) Říká: "Chci ti něco ukázat. Chci ti ukázat své hodinky.“ A zvedá své hodinky do robotova zorného pole, ukazuje na ně, dává tak pohybové vodítko, a robot se tak dívá docela úspěšně na hodinky. Nevíme, jestli rozuměl, nebo ne, že robot -- Všimněte si, jak přebírá slovo. Ritchie: OK, chci Ti něco ukázat. OK, toto jsou hodinky, které mi dala má přítelkyně. Robot: Ach, super. Ritchie: Jo, podívej, mají také malé modré světýlko. Skoro jsem je minulý týden ztratil. (Smích) RB: Takže udržuje s ním oční kontakt, sleduje jeho oči. Ritchie: Můžeš udělat tu stejnou věc? Robot: Jo, jasně. RB: A tak spolu úspěšně rozmlouvají.
We put that together. Then we put in turn taking. When we talk to someone, we talk. Then we sort of raise our eyebrows, move our eyes, give the other person the idea it's their turn to talk. And then they talk, and then we pass the baton back and forth between each other. So we put this in the robot. We got a bunch of naive subjects in, we didn't tell them anything about the robot, sat them down in front of the robot and said, talk to the robot. Now what they didn't know was, the robot wasn't understanding a word they said, and that the robot wasn't speaking English. It was just saying random English phonemes. And I want you to watch carefully, at the beginning of this, where this person, Ritchie, who happened to talk to the robot for 25 minutes -- (Laughter) -- says, "I want to show you something. I want to show you my watch." And he brings the watch center, into the robot's field of vision, points to it, gives it a motion cue, and the robot looks at the watch quite successfully. We don't know whether he understood or not that the robot -- Notice the turn-taking. Ritchie: OK, I want to show you something. OK, this is a watch that my girlfriend gave me. Robot: Oh, cool. Ritchie: Yeah, look, it's got a little blue light in it too. I almost lost it this week. (Laughter) RB: So it's making eye contact with him, following his eyes. Ritchie: Can you do the same thing? Robot: Yeah, sure. RB: And they successfully have that sort of communication.
A zde je jiný druh věcí, které jsme Chris a já dělali. Toto je další robot, Cog. Nejprve naváže oční kontakt, posléze, když se Christie podívá na hračku, odhadne směr jejího pohledu a podívá se na stejnou věc jako se dívá ona. (Smích) Takže uvidíme stále více a více typů tohoto druhu robota v průběhu následujících pár let v laboratořích. Pak jsou ale velké otázky, dvě velké otázky, na které se mě lidé ptají: Pokud vytvoříme tyto roboty stále více podobné člověku, vezmeme je mezi sebe, budou vyžadovat vlastní práva? A druhá otázka, kterou mi lidé kladou, je: Budou nás chtít ovládnout? (Smích) Co se týče první, jak víte, byla velkým tématem v mnoha hollywoodských filmech. Pravděpodobně rozpoznáte tyto postavy zde -- kde v každém z těchto případů chtěl robot více respektu. Nuže, budete někdy potřebovat projevovat robotům úctu? Jsou to jenom stroje. Ale myslím si, víte, že musíme přijmout, že my jsme také jen stroje. Po tom všem, co nám moderní molekulární biologie říká o nás samých. Nevidíte popis, jak se, víte, molekula A přiblíží k jiné molekule a spojí se s ní. A takto se pokračuje dále, poháněno různými náboji a vytváří se spojení mezi molekulami, takže se spojují. Všechno to je mechanické. My jsme mechanismy. Jestliže jsme stroje, pak bychom přinejmenším v principu měli být schopni stavět stroje z jiných materiálů, které by byly stejně živé jako jsme my. Ale myslím si, že abychom toto mohli přijmout, musíme rezignovat na naši výjimečnost. A musíme se vzdát své výjimečnosti pod palbou vědy a technologie mnohých dob za posledních pár stovek let, přinejmenším před 500 lety jsme se museli vzdát představy, že jsme ve středu vesmíru, když Země začala obíhat kolem Slunce. Před 150 lety, díky Darwinovi, jsme se museli vzdát představy, že jsme odlišní od zvířat. A to, jak víte, bylo vždy těžké si představit. V současnosti jsme vystaveni i představě, že náš vznik ani nespadá na planetu Zemi, což se lidem příliš nelíbí. A pak, lidský genom říká, že snad máme jen 35 000 genů. A toto bylo skutečně -- lidem se tato představa nelíbila, musíme mít přece víc genů. Neradi se vzdáváme své výjimečnosti, takže, jak víte, myšlenka, že by roboti mohli mít skutečné emoce, či že by roboti mohli být živými tvory, je, myslím si, pro nás obtížně přijatelná. Ale v následujících přibližně 50 letech ji přijmeme.
And here's another aspect of the sorts of things that Chris and I were doing. This is another robot, Cog. They first make eye contact, and then, when Christie looks over at this toy, the robot estimates her gaze direction and looks at the same thing that she's looking at. (Laughter) So we're going to see more and more of this sort of robot over the next few years in labs. But then the big questions, two big questions that people ask me are: if we make these robots more and more human-like, will we accept them, will we -- will they need rights eventually? And the other question people ask me is, will they want to take over? (Laughter) And on the first -- you know, this has been a very Hollywood theme with lots of movies. You probably recognize these characters here -- where in each of these cases, the robots want more respect. Well, do you ever need to give robots respect? They're just machines, after all. But I think, you know, we have to accept that we are just machines. After all, that's certainly what modern molecular biology says about us. You don't see a description of how, you know, Molecule A, you know, comes up and docks with this other molecule. And it's moving forward, you know, propelled by various charges, and then the soul steps in and tweaks those molecules so that they connect. It's all mechanistic. We are mechanism. If we are machines, then in principle at least, we should be able to build machines out of other stuff, which are just as alive as we are. But I think for us to admit that, we have to give up on our special-ness, in a certain way. And we've had the retreat from special-ness under the barrage of science and technology many times over the last few hundred years, at least. 500 years ago we had to give up the idea that we are the center of the universe when the earth started to go around the sun; 150 years ago, with Darwin, we had to give up the idea we were different from animals. And to imagine -- you know, it's always hard for us. Recently we've been battered with the idea that maybe we didn't even have our own creation event, here on earth, which people didn't like much. And then the human genome said, maybe we only have 35,000 genes. And that was really -- people didn't like that, we've got more genes than that. We don't like to give up our special-ness, so, you know, having the idea that robots could really have emotions, or that robots could be living creatures -- I think is going to be hard for us to accept. But we're going to come to accept it over the next 50 years or so.
A druhá otázka je: Budou chtít stroje převzít vládu nad světem? A standardní vize je, že stvoříme takovéto věci, porostou, vychováme je, mnoho se od nás naučí a pak si pomyslí, že jsme pěkně nudní, pomalí. Budou chtít převzít vládu. A pro ty z vás, kdo máte doma náctileté, víte, jak to vypadá. (Smích) Ale Hollywood toto rozšiřuje na roboty. A otázka je: Vyrobí někdo náhodou robota, který nám převezme vládu? Něco na způsob osamělého chlapíka někde na dvorku, který si náhle uvědomí: "Náhodou jsem postavil (Boeing) 747.“ Rozumíte, nemyslím si, že se to stane. A nemyslím si -- (Smích) -- nemyslím si, že úmyslně vyrobíme roboty, se kterými bychom byli nespokojení. Nebudeme mít extra špatné roboty. Předtím musí, víte, přijít středně zlý robot a předtím ještě ne tak zlý robot. (Smích) A nenecháme to jít touto cestou. (Smích) Takže myslím, že to zanechám s tím, že roboti přicházejí, nemusíme se toho příliš obávat, bude to velká legrace a, doufám, že si všichni užijete cestu skrze následujících 50 let. (Potlesk)
And the second question is, will the machines want to take over? And here the standard scenario is that we create these things, they grow, we nurture them, they learn a lot from us, and then they start to decide that we're pretty boring, slow. They want to take over from us. And for those of you that have teenagers, you know what that's like. (Laughter) But Hollywood extends it to the robots. And the question is, you know, will someone accidentally build a robot that takes over from us? And that's sort of like this lone guy in the backyard, you know -- "I accidentally built a 747." I don't think that's going to happen. And I don't think -- (Laughter) -- I don't think we're going to deliberately build robots that we're uncomfortable with. We'll -- you know, they're not going to have a super bad robot. Before that has to come to be a mildly bad robot, and before that a not so bad robot. (Laughter) And we're just not going to let it go that way. (Laughter) So, I think I'm going to leave it at that: the robots are coming, we don't have too much to worry about, it's going to be a lot of fun, and I hope you all enjoy the journey over the next 50 years. (Applause)