Hm, myslel jsem, že tady bude pódium, tak se trochu bojím. (Smích) Chris mě pořádal, abych znovu vyprávěl, jak jsme objevili strukturu DNA. A protože, no víte, poslouchám jeho rozkazy, tak to udělám. Ale trošku mě to nudí. (Smích) A, jak víte, napsal jsem knihu. Takže řeknu něco -- (Smích) -- řeknu něco málo o tom, co stálo za tímto objevem, a proč jsme jej Francis a já objevili. A pak snad budu mít alespoň 5 minut, abych řekl, čím se v poslední době zabývám.
Well, I thought there would be a podium, so I'm a bit scared. (Laughter) Chris asked me to tell again how we found the structure of DNA. And since, you know, I follow his orders, I'll do it. But it slightly bores me. (Laughter) And, you know, I wrote a book. So I'll say something -- (Laughter) -- I'll say a little about, you know, how the discovery was made, and why Francis and I found it. And then, I hope maybe I have at least five minutes to say what makes me tick now.
Za mnou je moje fotka, když mi bylo 17. Byl jsem ve třetím ročníku na univerzitě v Chicagu a byl jsem ve třetím ročníku, protože univerzita v Chicagu umožňuje nastoupit po dvou letech střední školy. No a víte, bylo zábavné vypadnout ze střední školy. Protože jsem byl velmi malý a nebyl jsem dobrý sportovec ani nic podobného.
In back of me is a picture of me when I was 17. I was at the University of Chicago, in my third year, and I was in my third year because the University of Chicago let you in after two years of high school. So you -- it was fun to get away from high school -- (Laughter) -- because I was very small, and I was no good in sports, or anything like that.
Ale měl bych něco říct o mém zázemí -- můj otec byl vychován jako episkopalista (biskup) a republikán. Ale po roce na vysoké škole se z něj stal ateista a demokrat. (Smích) A moje matka byla Irská katolička, a -- ale nebrala náboženství příliš vážně. A tak když mi bylo 11, už jsem nechodil na nedělní mši, ale chodil jsem pozorovat ptáky se svým otcem. A tak jsem se brzy dozvěděl o Charlesu Darwinovi. Řekl bych, že to byl velký hrdina. A dnes chápeme život tak, že existuje skrze evoluci.
But I should say that my background -- my father was, you know, raised to be an Episcopalian and Republican, but after one year of college, he became an atheist and a Democrat. (Laughter) And my mother was Irish Catholic, and -- but she didn't take religion too seriously. And by the age of 11, I was no longer going to Sunday Mass, and going on birdwatching walks with my father. So early on, I heard of Charles Darwin. I guess, you know, he was the big hero. And, you know, you understand life as it now exists through evolution.
No a na univerzitě v Chicagu jsem studoval zoologii. A myslel jsem si, že skončím jako, víte, pokud budu dost chytrý, možná s doktorátem z ornitologie z Cornellu. A pak byla v Chicagských novinách recenze knihy s názvem "Co je život?" od významného fyzika Schrödingera. A to byla samozřejmě otázka, kterou jsem chtěl znát. Víte, Darwin vysvětlil život poté, co začal, ale co bylo esencí života?
And at the University of Chicago I was a zoology major, and thought I would end up, you know, if I was bright enough, maybe getting a Ph.D. from Cornell in ornithology. Then, in the Chicago paper, there was a review of a book called "What is Life?" by the great physicist, Schrodinger. And that, of course, had been a question I wanted to know. You know, Darwin explained life after it got started, but what was the essence of life?
A Schrödinger řekl, že esencí byla informace, která se nachází v našich chromozomech, a musela být přítomna v molekule. Předtím jsem o molekulách nikdy neuvažoval. Znáte chromozomy, jenže tohle byla molekula, a všechny informace byly snad přítomny v nějaké digitální formě. A to byla velká otázka, jak se kopírují tyto informace?
And Schrodinger said the essence was information present in our chromosomes, and it had to be present on a molecule. I'd never really thought of molecules before. You know chromosomes, but this was a molecule, and somehow all the information was probably present in some digital form. And there was the big question of, how did you copy the information?
Takže to byla ta kniha. A od té chvíle jsem chtěl být genetikem -- rozumět genům a skrze ně rozumět životu. Takže jsem měl vzdáleného hrdinu. Nebyl to hráč baseballu, byl to Linus Pauling. A tak jsem se přihlásil na Caltech a oni mě odmítli. (Smích) Tak jsem šel do Indiany, která je ve skutečnosti stejně dobrá jako Caltech v genetice, a kromě toho měli opravdu dobrý basketbalový tým. V Indianě jsem měl opravdu velmi šťastný život. A právě v Indianě mě napadlo, že genom je pravděpodobně DNA. A tak když jsem získal doktorský titul, chtěl jsem jít hledat DNA.
So that was the book. And so, from that moment on, I wanted to be a geneticist -- understand the gene and, through that, understand life. So I had, you know, a hero at a distance. It wasn't a baseball player; it was Linus Pauling. And so I applied to Caltech and they turned me down. (Laughter) So I went to Indiana, which was actually as good as Caltech in genetics, and besides, they had a really good basketball team. (Laughter) So I had a really quite happy life at Indiana. And it was at Indiana I got the impression that, you know, the gene was likely to be DNA. And so when I got my Ph.D., I should go and search for DNA.
Tak jsem odjel nejprve do Kodaně, protože jsem si myslel, že bych mohl být biochemikem. Ale zjistil jsem, že biochemie je strašně nudná. Vůbec to nevedlo směrem, který by ukazoval, co je genom. Byla to jenom jaderná věda. Ah, tohle je ta kniha, malá kniha. Můžete ji přečíst za dvě hodiny. A pak jsem jel na setkání v Itálii. A byl tam jeden neočekávaný řečník, který nebyl na programu, a mluvil o DNA. Byl to Maurice Wilkins. Vystudoval fyziku, po válce chtěl pracovat v biofyzice a zvolil si DNA, protože DNA byla definována na Rockefellerově institutu jako možné genetické molekuly v chromozomech. Většina lidí si myslela, že to jsou proteiny. Ale Wilkins, víte, si myslel, že DNA je nejpravděpodobnější a ukázal tuto rentgenovou fotografii. Taková krystalická. Takže DNA má takovou strukturu, i když je to pravděpodobně díky různým molekulám, které nesou různé sady instrukcí. Takže na molekule DNA bylo něco univerzálního. Chtěl jsem s ním pracovat, ale on nechtěl žádného bývalého pozorovatele ptáků, a tak jsem skončil v Cambridge v Anglii.
So I first went to Copenhagen because I thought, well, maybe I could become a biochemist, but I discovered biochemistry was very boring. It wasn't going anywhere toward, you know, saying what the gene was; it was just nuclear science. And oh, that's the book, little book. You can read it in about two hours. And -- but then I went to a meeting in Italy. And there was an unexpected speaker who wasn't on the program, and he talked about DNA. And this was Maurice Wilkins. He was trained as a physicist, and after the war he wanted to do biophysics, and he picked DNA because DNA had been determined at the Rockefeller Institute to possibly be the genetic molecules on the chromosomes. Most people believed it was proteins. But Wilkins, you know, thought DNA was the best bet, and he showed this x-ray photograph. Sort of crystalline. So DNA had a structure, even though it owed it to probably different molecules carrying different sets of instructions. So there was something universal about the DNA molecule. So I wanted to work with him, but he didn't want a former birdwatcher, and I ended up in Cambridge, England.
Tak jsem šel do Cambridge, protože to bylo v té době nejlepší místo na světě pro rentgenovou krystalografii. A rentgenová krystalografie je dnes, jak víte, předmětem pro chemická oddělení. V té době to byla doména fyziků. Takže nejlepší místo pro rentgenovou krystalografii bylo v Cavendishově laboratoři v Cambridge. A tam jsem potkal Francise Cricka. Šel jsem tam, aniž bych ho znal. Bylo mu 35, mě 23. A během dne jsme se rozhodli, že možná zkusíme najít zkratku v hledání struktury DNA. Nevyřešit to v takovém, víte, precizním stylu, ale vytvořit model. Elektrický model pomocí nějakých souřadnic délky, všechno pomocí rentgenových fotografií. Prostě se jenom zeptat, co je ta molekula -- a jak se vine?
So I went to Cambridge, because it was really the best place in the world then for x-ray crystallography. And x-ray crystallography is now a subject in, you know, chemistry departments. I mean, in those days it was the domain of the physicists. So the best place for x-ray crystallography was at the Cavendish Laboratory at Cambridge. And there I met Francis Crick. I went there without knowing him. He was 35. I was 23. And within a day, we had decided that maybe we could take a shortcut to finding the structure of DNA. Not solve it like, you know, in rigorous fashion, but build a model, an electro-model, using some coordinates of, you know, length, all that sort of stuff from x-ray photographs. But just ask what the molecule -- how should it fold up?
Důvodem, proč jsme to dělali, byl tady uprostřed na fotografii Linus Pauling. O 6 měsíců dříve navrhnul alfa-helixovou strukturu proteinů. A přitom vykázal muže napravo, sira Lawrence Bragga, který byl profesorem v Cavendishi. Tato fotografie je o několik let později, kdy měl Bragg důvod se usmívat. Rozhodně se nesmál, když jsem tam přišel, protože byl jaksi ponížen tím, že Pauling dostal alfa-helix a nikdo z Cambridge neuspěl, protože nebyli chemikové. A rozhodně ani Crick ani já jsme nebyli chemikové, a tak jsme se pokusili vytvořit model. A Francis znal Wilkinse. A Wilkins řekl, že si myslí, že je to helix. Myslel si, že rentgenový diagram se podobá helixu.
And the reason for doing so, at the center of this photograph, is Linus Pauling. About six months before, he proposed the alpha helical structure for proteins. And in doing so, he banished the man out on the right, Sir Lawrence Bragg, who was the Cavendish professor. This is a photograph several years later, when Bragg had cause to smile. He certainly wasn't smiling when I got there, because he was somewhat humiliated by Pauling getting the alpha helix, and the Cambridge people failing because they weren't chemists. And certainly, neither Crick or I were chemists, so we tried to build a model. And he knew, Francis knew Wilkins. So Wilkins said he thought it was the helix. X-ray diagram, he thought was comparable with the helix.
Tak jsme vytvořili 3-vláknový model. Pak přišli lidé z Londýna. Wilkins a jeho spolupracovnice, či spíše možná spolupracovnice, Rosalind Franklin, přišli a doslova se vysmáli našemu modelu. Řekli, že je mizerný, a on byl. Tak nám řekli, ať už netvoříme další modely, prý jsme nekompetentní. (Smích) A tak jsme přestali tvořit modely a Francis pokračoval ve své práci na proteinech. A já jsem v podstatě nedělal nic. Kromě čtení. A, víte, čtení je vlastně dobrá věc -- získáváte fakta. A lidem v Londýně jsem říkali, že Linus Pauling chce začít studovat DNA. Pokud je DNA tak důležitá, Linus to ví. Vytvoří model a pak budeme nahraní.
So we built a three-stranded model. The people from London came up. Wilkins and this collaborator, or possible collaborator, Rosalind Franklin, came up and sort of laughed at our model. They said it was lousy, and it was. So we were told to build no more models; we were incompetent. (Laughter) And so we didn't build any models, and Francis sort of continued to work on proteins. And basically, I did nothing. And -- except read. You know, basically, reading is a good thing; you get facts. And we kept telling the people in London that Linus Pauling's going to move on to DNA. If DNA is that important, Linus will know it. He'll build a model, and then we're going to be scooped.
A on opravdu napsal lidem v Londýně: Můžu vidět vaši rentgenovou fotografii? A oni byli rozumní a řekli ne. Takže ji nedostal. Jenže v literatuře jedna byla. Linus je asi nestudoval tak důkladně. Přibližně 15 měsíců poté, co jsem přišel na Cambridge, začly kolovat zvěsti od syna Linuse Paulinga, který studoval na Cambridge, že jeho otec pracuje na DNA. A tak jednoho dne Peter přišel a řekl, že se jmenuje Peter Pauling, a dal mi kopii zápisků svého otce. A páni, bál jsem se, protože jsem si myslel, že jsme nahraní. Nemám co na práci, žádnou kvalifikaci pro nic. (Smích)
And, in fact, he'd written the people in London: Could he see their x-ray photograph? And they had the wisdom to say "no." So he didn't have it. But there was ones in the literature. Actually, Linus didn't look at them that carefully. But about, oh, 15 months after I got to Cambridge, a rumor began to appear from Linus Pauling's son, who was in Cambridge, that his father was now working on DNA. And so, one day Peter came in and he said he was Peter Pauling, and he gave me a copy of his father's manuscripts. And boy, I was scared because I thought, you know, we may be scooped. I have nothing to do, no qualifications for anything. (Laughter)
Tak jsem se díval na tu studii a on navrhnul 3-vláknovou strukturu. A já to přečetl a byl to -- byl to odpad. (Smích) Což bylo trošku překvapivé od světového -- (Smích) -- a drželo to pohromadě pomocí vodíkových vazeb mezi fosfátovými skupinami. No, pokud je nejvyšší pH, které mohou buňky mít, okolo sedmi, pak tyhle vodíkové vazby nemohly existovat. A tak jsme běželi do chemického oddělení a zeptali se: "Může mít Pauling pravdu?" A Alex Hust řekl "Ne." Tak jsme byli rádi. (Smích)
And so there was the paper, and he proposed a three-stranded structure. And I read it, and it was just -- it was crap. (Laughter) So this was, you know, unexpected from the world's -- (Laughter) -- and so, it was held together by hydrogen bonds between phosphate groups. Well, if the peak pH that cells have is around seven, those hydrogen bonds couldn't exist. We rushed over to the chemistry department and said, "Could Pauling be right?" And Alex Hust said, "No." So we were happy. (Laughter)
A, víte, byli jsme pořád ve hře, ale báli jsme se, že někdo z Caltechu řekne Linusovi, že to má špatně. A tak Bragg řekl: "Tvořte modely." A měsíc poté, co jsme dostali Paulingův rukopis -- měl bych říct, že jsem ten rukopis vzal do Londýna a ukázal ho lidem. Řekl jsem, že Linus nemá pravdu a že jsme stále ve hře a že by měli hned začít tvořit modely. Ale Wilkins řekl ne, Rosalind Franklin měla za dva měsíce odcházet a po jejím odchodu že prý začne tvořit modely. A tak jsem se s touto informací vrátil do Cambridge a Bragg řekl: "Tvořte modely." No a já samozřejmě chtěl tvořit modely. A tady je obrázek Rosalindy. Ona byla opravdu, víte, v jistém smyslu byla chemička, ale doopravdy tak byla jenom naučená -- nevěděla nic o organické chemii či kvantové chemii. Byla krystalografička.
And, you know, we were still in the game, but we were frightened that somebody at Caltech would tell Linus that he was wrong. And so Bragg said, "Build models." And a month after we got the Pauling manuscript -- I should say I took the manuscript to London, and showed the people. Well, I said, Linus was wrong and that we're still in the game and that they should immediately start building models. But Wilkins said "no." Rosalind Franklin was leaving in about two months, and after she left he would start building models. And so I came back with that news to Cambridge, and Bragg said, "Build models." Well, of course, I wanted to build models. And there's a picture of Rosalind. She really, you know, in one sense she was a chemist, but really she would have been trained -- she didn't know any organic chemistry or quantum chemistry. She was a crystallographer.
A myslím si, že částečným důvodem, proč nechtěla tvořit modely bylo, že nebyla chemička, zatímco Pauling byl chemik. A tak Crick a já jsme začali tvořit modely a já se naučil trochu chemie, ale ne dost. No, našli jsme odpověd 28. února 1953. A bylo to díky pravidlu, které je podle mě velmi dobrým pravidlem: Nesnaž se být nejchytřejším člověkem v místnosti, což my nebyli. Nebyli jsme ti nejlepší chemici v místnosti. Šel jsem a ukázal jsem jim párování, které jsem udělal, a Jerry Donohue -- on byl chemik -- řekl, že je to špatně. Že prý mám -- vodíkové atomy jsou na špatném místě. Nakreslil jsem je prostě tak, jak byly v knížkách. Řekl, že byly špatně.
And I think part of the reason she didn't want to build models was, she wasn't a chemist, whereas Pauling was a chemist. And so Crick and I, you know, started building models, and I'd learned a little chemistry, but not enough. Well, we got the answer on the 28th February '53. And it was because of a rule, which, to me, is a very good rule: Never be the brightest person in a room, and we weren't. We weren't the best chemists in the room. I went in and showed them a pairing I'd done, and Jerry Donohue -- he was a chemist -- he said, it's wrong. You've got -- the hydrogen atoms are in the wrong place. I just put them down like they were in the books. He said they were wrong.
A tak druhý den jsem si říkal: "No, možná má pravdu." Tak jsem změnil rozmístění a pak jsme našli párování bází a Francis hned řekl, že řetězce běží v absolutních směrech. A my věděli, že máme pravdu. A to bylo krásné, víte, všechno se to stalo během 2 hodin. Z ničeho k něčemu. A věděli jsme, že je to ohromné, protože stačí, když přiložíte A vedle T a G vedle C a máte mechanismus kopírování. Tak jsme viděli, jak se přenáší genetická informace. Je to pravidlo čtyř bází. V jistém smyslu je to typ digitálních informací. A ten kopírujete z oddělených vláken. A, víte, i kdyby to takhle nefungovalo, mohli jste tomu věřit, protože jste neměli žádné jiné schéma. (Smích)
So the next day, you know, after I thought, "Well, he might be right." So I changed the locations, and then we found the base pairing, and Francis immediately said the chains run in absolute directions. And we knew we were right. So it was a pretty, you know, it all happened in about two hours. From nothing to thing. And we knew it was big because, you know, if you just put A next to T and G next to C, you have a copying mechanism. So we saw how genetic information is carried. It's the order of the four bases. So in a sense, it is a sort of digital-type information. And you copy it by going from strand-separating. So, you know, if it didn't work this way, you might as well believe it, because you didn't have any other scheme. (Laughter)
Jenže to není způsob, jakým většina vědců přemýšlí. Většina vědců je opravdu spíše tvrdohlavá. Řekli, že nad tím nebudou přemýšlet, dokud nebudou vědět, že je to správně. Ale my jsme si mysleli, že je to přinejmenším na 95 nebo 99 procent správně. Zamyslete se nad tím. Během následujících 5 let bylo zhruba něco okolo 5 referencí na naši práci v časopise Nature -- to je nic. Takže jsme byli necháni napospas a snažili se přijít na poslední část ze tří: co tahle genetická informace dělá? Bylo zřejmé, že poskytuje informace molekule RNA, ale jak potom přejde z RNA do proteinu? Během dalších 3 let jsme -- já se snažil vyřešit strukturu RNA. Nedařilo se. Nedostali jsme žádné dobré rentgenové fotografie. Byl jsem rozhodně nešťastný, dívka se za mě nevdala. Byla to opravdu doba, kdy, no znáte to, kdy se všechno sere. (Smích)
But that's not the way most scientists think. Most scientists are really rather dull. They said, we won't think about it until we know it's right. But, you know, we thought, well, it's at least 95 percent right or 99 percent right. So think about it. The next five years, there were essentially something like five references to our work in "Nature" -- none. And so we were left by ourselves, and trying to do the last part of the trio: how do you -- what does this genetic information do? It was pretty obvious that it provided the information to an RNA molecule, and then how do you go from RNA to protein? For about three years we just -- I tried to solve the structure of RNA. It didn't yield. It didn't give good x-ray photographs. I was decidedly unhappy; a girl didn't marry me. It was really, you know, sort of a shitty time. (Laughter)
Tady je obrázek Francise a mě předtím, než jsem potkal tu dívku, takže stále vypadám šťastně. (Smích) Ale tohle jsme udělali, když jsme nevěděli, kam dál jít: vytvořili jsme klub a nazvali ho RNA Tie Club (Klub RNA "kravaťáků"). George Gamow, mimo jiné výborný fyzik, navrhnul kravatu. Byl jedním z členů. Otázka byla: Jak přejít ze čtyřpísmenného kódu k 20-písmennému kódu proteinů? Feynman byl členem a Teller a přítel Gamowa. A tohle je jediná -- ne, byly jsme vyfotografováni dvakrát. A v obou případech jeden z nás neměl kravatu. Tam vpravo nahoře je Francis a Alex Rich -- krystalografik, který byl původně lékařem -- je vedle mě. Toto bylo vyfotografováno v Cambridge v září 1955. A já se usmívám tak trochu nuceně, mám ten pocit, protože ta dívka, kterou jsem měl, odešla. (Smích)
So there's a picture of Francis and I before I met the girl, so I'm still looking happy. (Laughter) But there is what we did when we didn't know where to go forward: we formed a club and called it the RNA Tie Club. George Gamow, also a great physicist, he designed the tie. He was one of the members. The question was: How do you go from a four-letter code to the 20-letter code of proteins? Feynman was a member, and Teller, and friends of Gamow. But that's the only -- no, we were only photographed twice. And on both occasions, you know, one of us was missing the tie. There's Francis up on the upper right, and Alex Rich -- the M.D.-turned-crystallographer -- is next to me. This was taken in Cambridge in September of 1955. And I'm smiling, sort of forced, I think, because the girl I had, boy, she was gone. (Laughter)
A tak jsem neměl důvod k radosti až do roku 1960, protože tehdy jsme v zásadě objevili, že existují tři formy RNA. A věděli jsme, že DNA poskytuje informace pro RNA. RNA poskytuje informace proteinům. A to umožnilo Marshallu Nirenbergovi, aby vzal RNA -- syntetickou RNA -- a vložil ji do systému, který vytváří protein. Vytvořil polyfenylalanin. A to bylo první prolomení genetického kódu a stalo se to v roce 1966. Takže to bylo, co po mě Chris chtěl... a co se událo od té doby? No, v tom čase bych měl jít trochu zpátky. Když jsme objevili strukturu DNA, měl jsem svou první přednášku na Cold Spring Harbor. Fyzik Leo Szilard se na mě podíval a řekl: "Chystáte se tohle patentovat?" A -- on znal patentový zákon a věděl, že to nemůžeme patentovat, protože to nejde. Nemá to smysl. (Smích)
And so I didn't really get happy until 1960, because then we found out, basically, you know, that there are three forms of RNA. And we knew, basically, DNA provides the information for RNA. RNA provides the information for protein. And that let Marshall Nirenberg, you know, take RNA -- synthetic RNA -- put it in a system making protein. He made polyphenylalanine, polyphenylalanine. So that's the first cracking of the genetic code, and it was all over by 1966. So there, that's what Chris wanted me to do, it was -- so what happened since then? Well, at that time -- I should go back. When we found the structure of DNA, I gave my first talk at Cold Spring Harbor. The physicist, Leo Szilard, he looked at me and said, "Are you going to patent this?" And -- but he knew patent law, and that we couldn't patent it, because you couldn't. No use for it. (Laughter)
A tak se z DNA nestala užitečná molekula a právníci nevstoupili do rovnice až do roku 1973, 20 let poté, kdy Boyer a Cohen v San Franciscu a Stanfordu přišli se svou metodou rekombinantní DNA a Stanford to patentoval a vydělali hromadu peněz. Alespoň patentovali něco, co mohlo dělat užitečné věci. A pak se naučili, jak číst písmena kódu. A, ejhle, máme tady biotechnologický průmysl. Ale pořád jsme byli strašně daleko od, víte, zodpovězení otázky, která tak nějak dominovala mému dětství, která byla: Jak se vytváří příroda?
And so DNA didn't become a useful molecule, and the lawyers didn't enter into the equation until 1973, 20 years later, when Boyer and Cohen in San Francisco and Stanford came up with their method of recombinant DNA, and Stanford patented it and made a lot of money. At least they patented something which, you know, could do useful things. And then, they learned how to read the letters for the code. And, boom, we've, you know, had a biotech industry. And, but we were still a long ways from, you know, answering a question which sort of dominated my childhood, which is: How do you nature-nurture?
Budu pokračovat. Už sice přetahuju, ale tohle je Michael Wigler, velmi chytrý matematik, později fyzik. A on vyvinul techniku, která nám v podstatě umožňuje pohled na kus DNA a podél ní milion skvrn. Je tam čip, takový normální. Pak tam je jeden vytvořený pomocí fotolitografie ve firmě v Madisonu nazvaný NimbleGen, který je daleko před Affymetrixem. Používáme jejich techniku. A co můžete udělat je v zásadě porovnat DNA normálních segmentů versus rakoviny. A nahoře můžete vidět, že rakovina, která je špatná, ukazuje vklady a smazání. Takže DNA je opravdu hodně poničená, zatímco když máte šanci na přežití, DNA není tolik poničená. A tak si myslíme, že tohle jednou povede k něčemu, co nazýváme "DNA biopsie". Předtím, než půjdete léčit rakovinu, byste se opravdu měli podívat na tuto techniku a poznat tvář nepřítele. Je to jenom částečný pohled, ale je to... Myslím, že to bude velmi užitečné.
And so I'll go on. I'm already out of time, but this is Michael Wigler, a very, very clever mathematician turned physicist. And he developed a technique which essentially will let us look at sample DNA and, eventually, a million spots along it. There's a chip there, a conventional one. Then there's one made by a photolithography by a company in Madison called NimbleGen, which is way ahead of Affymetrix. And we use their technique. And what you can do is sort of compare DNA of normal segs versus cancer. And you can see on the top that cancers which are bad show insertions or deletions. So the DNA is really badly mucked up, whereas if you have a chance of surviving, the DNA isn't so mucked up. So we think that this will eventually lead to what we call "DNA biopsies." Before you get treated for cancer, you should really look at this technique, and get a feeling of the face of the enemy. It's not a -- it's only a partial look, but it's a -- I think it's going to be very, very useful.
Tak jsme začali s rakovinou prsu, protože je pro to hodně peněz, žádné vládní peníze. A nyní mám takový vlastní zájem: Chci to udělat pro rakovinu prostaty. Abyste, víte, nebyli léčeni, pokud to není nebezpečné. Ale Wigler, kromě toho, že studoval rakovinové buňky, se díval také na normální buňky a učinil docela překvapivý objev. Kterým je, že všichni máme přibližně 10 míst v genomu, kde jsme ztratili gen nebo nějaký získali. Takže jsme vlastně všichni nedokonalí. A otázka je, když tady všichni tak jsme, tyto malé ztráty nebo zisky nemusí být špatné. Ale pokud se tyto ztráty nebo zesílení vyskytují ve špatném genu, můžeme být nemocní.
So, we started with breast cancer because there's lots of money for it, no government money. And now I have a sort of vested interest: I want to do it for prostate cancer. So, you know, you aren't treated if it's not dangerous. But Wigler, besides looking at cancer cells, looked at normal cells, and made a really sort of surprising observation. Which is, all of us have about 10 places in our genome where we've lost a gene or gained another one. So we're sort of all imperfect. And the question is well, if we're around here, you know, these little losses or gains might not be too bad. But if these deletions or amplifications occurred in the wrong gene, maybe we'll feel sick.
První nemoc, kterou studoval, byl autismus. Důvodem, proč jsme studovali autismus, bylo, že jsme na to měli peníze. Studování jednotlivce stojí zhruba 3 tisíce dolarů. A rodič dítěte s Aspergerovým syndromem, vysoce inteligentním autismem, je poslal k běžné firmě -- ti to neudělají. Nemůžou to udělat pomocí běžné genetiky, ale pouhým skenováním jsme začli nacházet geny autismu. A tady můžete vidět, že je jich mnoho. Takže většina autistických dětí jsou autisty, protože ztratili velkou část DNA. Myslím tím velký kus na molekulární úrovni. Viděli jsme jedno autistické dítě, v jednom z jeho chromozomů chybělo asi 5 milionů bází. Ještě jsme nestudovali rodiče, ale ti pravděpodobně nemají tuto ztrátu, jinak by nebyli rodiče. Takže naše studování autismu teprve začíná. Máme 3 miliony dolarů. Myslím, že to bude stát nejméně 10 nebo 20, než budeme schopni pomoci rodičům, kteří mají autistické dítě, nebo si myslí, že mají autistické dítě, a jestli můžeme určit rozdíl? Ta samá technika by zřejmě měla studovat všechny. Je to nádherný způsob, jak najít geny.
So the first disease he looked at is autism. And the reason we looked at autism is we had the money to do it. Looking at an individual is about 3,000 dollars. And the parent of a child with Asperger's disease, the high-intelligence autism, had sent his thing to a conventional company; they didn't do it. Couldn't do it by conventional genetics, but just scanning it we began to find genes for autism. And you can see here, there are a lot of them. So a lot of autistic kids are autistic because they just lost a big piece of DNA. I mean, big piece at the molecular level. We saw one autistic kid, about five million bases just missing from one of his chromosomes. We haven't yet looked at the parents, but the parents probably don't have that loss, or they wouldn't be parents. Now, so, our autism study is just beginning. We got three million dollars. I think it will cost at least 10 to 20 before you'd be in a position to help parents who've had an autistic child, or think they may have an autistic child, and can we spot the difference? So this same technique should probably look at all. It's a wonderful way to find genes.
A na závěr vám ještě řeknu, že jsme studovali 20 lidí se schizofrenií. A mysleli jsme, že jich budeme muset studovat několik set než dostaneme výsledky. Ale jak můžete vidět, 7 z 20 mělo změny, což bylo strašně moc. A přitom v kontrole byli 3. Jaký je tedy smysl kontrol? Byly taky nesmyslné a my to nevěděli? Nebo byly normální? Tipnul bych si, že byly normální. A myslíme si, že u schizofrenie existují geny předurčení a zda tento je ten, který předurčuje -- a pak je tu pouze část populace, která může být schizofrenní.
And so, I'll conclude by saying we've looked at 20 people with schizophrenia. And we thought we'd probably have to look at several hundred before we got the picture. But as you can see, there's seven out of 20 had a change which was very high. And yet, in the controls there were three. So what's the meaning of the controls? Were they crazy also, and we didn't know it? Or, you know, were they normal? I would guess they're normal. And what we think in schizophrenia is there are genes of predisposure, and whether this is one that predisposes -- and then there's only a sub-segment of the population that's capable of being schizophrenic.
Nemáme o tom žádné důkazy, ale myslím si, abych vám dal nějakou hypotézu, nejlepším odhadem je, že pokud jste levorucí, máte sklon ke schizofrenii. 30 procent schizofrenních lidí jsou leváci a schizofrenie má velmi vtipnou genetiku, která znamená, že 60 procent lidí je geneticky levorukých, ale pouze polovina se tak chová. Nemám čas to teď rozebírat. A někteří lidé, kteří si myslí, že jsou praváci, jsou geneticky leváci. Dobře. Chci jenom říct, že pokud si myslíte, že nemáte žádný levoruký gen, tak vaše děti nebudou mít riziko schizofrenie. Můžete. Jasné? (Smích)
Now, we don't have really any evidence of it, but I think, to give you a hypothesis, the best guess is that if you're left-handed, you're prone to schizophrenia. 30 percent of schizophrenic people are left-handed, and schizophrenia has a very funny genetics, which means 60 percent of the people are genetically left-handed, but only half of it showed. I don't have the time to say. Now, some people who think they're right-handed are genetically left-handed. OK. I'm just saying that, if you think, oh, I don't carry a left-handed gene so therefore my, you know, children won't be at risk of schizophrenia. You might. OK? (Laughter)
Takže je to pro mě neobyčejně vzrušující doba. Měli bychom být schopni najít gen bipolarity, je tam nějaký vztah. A pokud budeme mít dost peněz, letos je všechny najdeme. Děkuji vám.
So it's, to me, an extraordinarily exciting time. We ought to be able to find the gene for bipolar; there's a relationship. And if I had enough money, we'd find them all this year. I thank you.