Před několik lety, tady na TEDu, Peter Skillman představil konstruktérskou výzvu zvanou výzva marshmallow. Jde o jednoduchou myšlenku. Čtyřčlenné skupiny mají postavit nejvyšší samostatně stojící konstrukci z 20-ti suchých špaget, metru lepicí pásky, metru provázku a marshmallow. Marshmallow musí být umístěno na vrcholu. A i když to vypadá poměrně jednoduše, je to vlastně fuška, protože to lidi nutí, aby velmi rychle spolupracovali. A tak jsem si říkal, jaký je to zajímavý nápad a zařadil jsem ho do návrhářského workshopu. A bylo to velmi úspěšné. Od té doby jsem uspořádal kolem 70 návrhářských workshopů po celém světě se studenty, návrháři a architekty, dokonce i s technologickými řediteli Fortune 50 společností. Tito lidé v tomto cvičení představují něco, co odhaluje hluboké ponaučení o podstatě spolupráce a já bych vám o tom chtěl něco říct.
Several years ago here at TED, Peter Skillman introduced a design challenge called the marshmallow challenge. And the idea's pretty simple: Teams of four have to build the tallest free-standing structure out of 20 sticks of spaghetti, one yard of tape, one yard of string and a marshmallow. The marshmallow has to be on top. And, though it seems really simple, it's actually pretty hard because it forces people to collaborate very quickly. And so, I thought this was an interesting idea, and I incorporated it into a design workshop. And it was a huge success. And since then, I've conducted about 70 design workshops across the world with students and designers and architects, even the CTOs of the Fortune 50, and there's something about this exercise that reveals very deep lessons about the nature of collaboration, and I'd like to share some of them with you.
Většina lidí začne běžně tak, že se orientují na daný úkol. Mluví o něm, zjišťují, jaké to bude, přetahují se o moc, a pak tráví chvilku plánováním, organizováním. Načrtnou si to a rozloží špagety. Většinu času stráví montováním špaget do obrovských konstrukcí, a pak jak času ubývá, někdo konečně vezme marshmallow a dá ho opatrně na vršek, odstoupí a "tadááá", kochají se svou prací. Ale většinou se stane to, že "tadááá" se změní v "o-ou", protože hmotnost marshmallow způsobí, že se celá konstrukce podlomí a zhroutí.
So, normally, most people begin by orienting themselves to the task. They talk about it, they figure out what it's going to look like, they jockey for power. Then they spend some time planning, organizing, they sketch and they lay out spaghetti. They spend the majority of their time assembling the sticks into ever-growing structures. And then finally, just as they're running out of time, someone takes out the marshmallow, and then they gingerly put it on top, and then they stand back, and -- ta-da! -- they admire their work. But what really happens, most of the time, is that the "ta-da" turns into an "uh-oh," because the weight of the marshmallow causes the entire structure to buckle and to collapse.
Takže je spousta lidí, kteří mají mnohem více "o-ou" chvilek než ostatní, a mezi ty nejhorší patří čerství absolventi manažerských škol. (smích) Lžou, podvádějí, nechají se vyrušit, a jejich konstrukce jsou dosti mizerné. A samozřejmě jsou také skupiny, které mají mnohem více "tadááá" konstrukcí, a mezi ty nejlepší patří čerství absolventi mateřských školek. (smích) A to je opravdu úžasné. Jak říká Peter, nejen že postaví ty nejvyšší věže, ale ony jsou ty věže i nejzajímavější.
So there are a number of people who have a lot more "uh-oh" moments than others, and among the worst are recent graduates of business school. (Laughter) They lie, they cheat, they get distracted and they produce really lame structures. And of course there are teams that have a lot more "ta-da" structures, and among the best are recent graduates of kindergarten. (Laughter) And it's pretty amazing. As Peter tells us, not only do they produce the tallest structures, but they're the most interesting structures of them all.
Takže otázka, kterou si kladete, je: Jakto? Proč? Co to v nich je? A Peter rád říká, že "žádné dítě netráví čas hraním si na ředitele Špagetárny a. s.". Netráví čas manipulováním s mocí. Ale je tu i jiný důvod. A tím důvodem je, že studenti manažerských škol se učí najít ten jediný správný plán. A pak podle něj postupovat. A pak se stane to, že dají marshmallow na vršek, až když mají málo času, a pak? Nastane krize. To zní povědomě, že? Děti ze školek jsou jiné v tom, že začnou s marshmallow, a staví si prototypy, postupné prototypy, vždy s marshmallow na vršku, takže mají mnoho příležitostí opravit nedokonalé prototypy. A návrháři uznávají tento způsob spolupráce jako podstatu iteračního procesu. A každá verze je pro děti okamžitou zpětnou vazbou na to, co funguje a co ne.
So the question you want to ask is: How come? Why? What is it about them? And Peter likes to say that none of the kids spend any time trying to be CEO of Spaghetti, Inc. Right? They don't spend time jockeying for power. But there's another reason as well. And the reason is that business students are trained to find the single right plan, right? And then they execute on it. And then what happens is, when they put the marshmallow on the top, they run out of time and what happens? It's a crisis. Sound familiar? Right. What kindergarteners do differently is that they start with the marshmallow, and they build prototypes, successive prototypes, always keeping the marshmallow on top, so they have multiple times to fix when they build prototypes along the way. Designers recognize this type of collaboration as the essence of the iterative process. And with each version, kids get instant feedback about what works and what doesn't work.
Takže schopnost hraní si s prototypy je velice důležitá, nicméně mrkněme na to, jak si vedou další týmy. Průměr pro většinu lidí je kolem půl metru, pro studenty manažerských škol je to asi polovina, právníci jsou na tom o něco líp, ale o moc ne, děti ze školky to zvládnou lépe než většina dospělých. A kdo to zvládne nejlíp? Architekti a konstruktéři, díky bohu. (smích) Nejvyšší konstrukce, co jsem kdy viděl, měřila 99 cm. Proč je tomu tak? Protože oni rozumí trojúhelníkům a sebe posilujícím geometrickým modelům, klíčům ke stavbě stabilních konstrukcí. Ředitelé, trošku lepší než průměr. Ale tady je to zajímavé. Pokud do týmu nasadíte asistentku, dojde ke zlepšení. (smích) Je to neuvěřitelné. Víte, sledujete je, říkáte si: "Jo, tato skupina vyhraje". Prostě to víte dopředu. A proč? Protože mají specifickou dovednost facilitace. Řídí proces, rozumí mu. A jakýkoliv tým, který řídí svou práci, a plně se na ni soustředí, značně zlepší svůj výkon. Speciální dovednosti a schopnost facilitace a jejich kombinace vedou k jasnému úspěchu. Když máte 10 skupin s typickým výkonem, tak asi šest z nich postaví stabilní konstrukci.
So the capacity to play in prototype is really essential, but let's look at how different teams perform. So the average for most people is around 20 inches; business schools students, about half of that; lawyers, a little better, but not much better than that, kindergarteners, better than most adults. Who does the very best? Architects and engineers, thankfully. (Laughter) Thirty-nine inches is the tallest structure I've seen. And why is it? Because they understand triangles and self-reinforcing geometrical patterns are the key to building stable structures. So CEOs, a little bit better than average, but here's where it gets interesting. If you put you put an executive admin. on the team, they get significantly better. (Laughter) It's incredible. You know, you look around, you go, "Oh, that team's going to win." You can just tell beforehand. And why is that? Because they have special skills of facilitation. They manage the process, they understand the process. And any team who manages and pays close attention to work will significantly improve the team's performance. Specialized skills and facilitation skills are the combination that leads to strong success. If you have 10 teams that typically perform, you'll get maybe six or so that have standing structures.
Zkusil jsem něco zajímavého. Pomyslel jsem si, co tak je zkusit více motivovat? A nabídl jsem vítězům software za 10 000 dolarů jako odměnu. Co myslíte, že se stalo těm studentům designu? Jak dopadli? Takhle dopadli. Žádný tým nepostavil stabilní konstrukci. Pokud by tým postavil, řekněme, třícentimetrovou konstrukci, mohl by si odnést cenu domů. Je zajímavé, jak velký vliv má vysoký hmotný zájem. Cvičení jsme zopakovali s těmi samými studenty. A co myslíte, že se stalo? Teď už chápou hodnotu prototypů. A tak ten samý tým, který byl mezi těmi nejhoršími, se dostal mezi nejlepší. Postavili nejvyšší konstrukce za nejkratší dobu. A z toho plyne velké ponaučení o podstatě pobídek a úspěchu.
And I tried something interesting. I thought, let's up the ante, once. So I offered a 10,000 dollar prize of software to the winning team. So what do you think happened to these design students? What was the result? Here's what happened: Not one team had a standing structure. If anyone had built, say, a one inch structure, they would have taken home the prize. So, isn't that interesting? That high stakes have a strong impact. We did the exercise again with the same students. What do you think happened then? So now they understand the value of prototyping. So the same team went from being the very worst to being among the very best. They produced the tallest structures in the least amount of time. So there's deep lessons for us about the nature of incentives and success.
Možná se ptáte: Proč by někdo trávil tolik času zajišťováním workshopů s marshmallow? A důvodem je, že pomáhám vytvářet digitální nástroje a procesy, které pomáhají týmům navrhnout auta, videohry a nebo vizuální efekty. A úkol s marshmallow jim pomáhá odhalovat skryté předpoklady. Protože, upřímně, každý projekt má své marshmallow, že ano? Náročný úkol poskytuje společnou zkušenost, společnou řeč, společný postoj k postavení toho správného prototypu. A to je hodnota zkušenosti, tohoto jednoduchého cvičení.
So, you might ask: Why would anyone actually spend time writing a marshmallow challenge? And the reason is, I help create digital tools and processes to help teams build cars and video games and visual effects. And what the marshmallow challenge does is it helps them identify the hidden assumptions. Because, frankly, every project has its own marshmallow, doesn't it? The challenge provides a shared experience, a common language, a common stance to build the right prototype. And so, this is the value of the experience, of this so simple exercise.
A ti z vás, které to zajímá, mohou navštívit marshamallowchallenge.com. Je to blog, kde můžete sledovat, jak se s tímto úkolem popasovat. Je tam průvodce stavby krok za krokem nebo bláznivé příklady ze světa, kde si lidé přizpůsobují okolní podmínky. Jsou tam taky s tím spojené světové rekordy.
And those of you who are interested may want to go to MarshmallowChallenge.com. It's a blog that you can look at how to build the marshmallows. There's step-by-step instructions on this. There are crazy examples from around the world of how people tweak and adjust the system. There's world records that are on this as well.
Každopádně tou základní lekcí je, že design je opravdu kontaktním sportem. Vyžaduje, abychom se soustředili na úkol všema smysly, a použili to nejlepší z našeho myšlení, našich pocitů a našeho konání pro úkol, který máme právě před sebou. A malý prototyp takovéto zkušenosti může být tím, co nás posune od "o-ou" k "tadááá" okamžiku. A to je ve výsledku velký rozdíl.
And the fundamental lesson, I believe, is that design truly is a contact sport. It demands that we bring all of our senses to the task, and that we apply the very best of our thinking, our feeling and our doing to the challenge that we have at hand. And sometimes, a little prototype of this experience is all that it takes to turn us from an "uh-oh" moment to a "ta-da" moment. And that can make a big difference.
Mockrát vám děkuji.
Thank you very much.
(potlesk)
(Applause)