Dnes jsem tady proto, abych začal revoluci. Ale předtím, než popadnete zbraně, začnete zpívat bojové písně, nebo si zvolíte oblíbenou barvu, chci definovat, co mám revolucí na mysli. Revolucí mám na mysli drastickou a dalekosáhlou změnu v našem myšlení a chování -- jak přemýšlíme a jak se chováme. Proč, Steve, proč potřebujeme revoluci? Revoluci potřebujeme, protože věci nefungují. Prostě nefungují. A mě to opravdu mrzí, protože už mám dost toho, že nic nefunguje. Víte, mám dost toho, že nevyužíváme naplno svůj potenciál. Mám dost toho, že jsme poslední.
I'm here today to start a revolution. Now before you get up in arms, or you break into song, or you pick a favorite color, I want to define what I mean by revolution. By revolution, I mean a drastic and far-reaching change in the way we think and behave -- the way we think and the way we behave. Now why, Steve, why do we need a revolution? We need a revolution because things aren't working; they're just not working. And that makes me really sad because I'm sick and tired of things not working. You know, I'm sick and tired of us not living up to our potential. I'm sick and tired of us being last.
A jsme na posledním místě v tolika věcech -- například společenské faktory. Jsme na posledním místě v Evropě v inovacích. Tam jsme na konci, úplně na dně, poslední místo, protože naše kultura si neváží inovace. Jsme na posledním místě ve zdravotní péči, a to je důležité pro pocit blahobytu. A tam jsme nejen poslední v EU, ale poslední v celé Evropě, úplně na konci. A úplně nejhorší ze všeho je, a to vyšlo najevo před třemi týdny, jak někteří z vás četli v časopisu Economist, jsme nejsmutnější místo na Zemi v poměru k HDP na hlavu -- nejsmutnější místo na Zemi. Tak to byla společenská oblast. Podívejme se na vzdělávání. Kam jsme se zařadili před třemi týdny v další zprávě podle OECD? Poslední ve čtení, matematice a přírodních vědách. Poslední. Byznys: Nejnižší povědomí v EU o tom, že podnikatelé prospívají společnosti. A co se v důsledku toho děje? Nejnižší procento začínajících podnikatelů. A to i přesto, že všichni ví, že drobné podnikání je motorem hospodářství. Nabíráme nejvíce lidí, odvádíme nejvíce daní. A když se motor rozbije, co potom? Poslední v EU v HDP na hlavu. Poslední. Takže není překvapením, lidi, že 62% Bulharů není optimistckých ohledně budoucnosti. Jsme nešťastní, máme špatné vzdělání, a máme nejhorší podniky.
And we are last place in so many things -- for example, social factors. We're last place in Europe in innovation. There we are right at the end, right at the bottom, last place as a culture that doesn't value innovation. We're last place in health care, and that's important for a sense of well-being. And there we are, not just last in the E.U., we're last in Europe, at the very bottom. And worst of all, it just came out three weeks ago, many of you have seen it, The Economist. We're the saddest place on Earth, relative to GDP per capita -- the saddest place on Earth. That's social. Let's look at education. Where do we rank three weeks ago in another report by the OECD? Last in reading, math and science. Last. Business: The lowest perception in the E.U. that entrepreneurs provide benefits to society. Why as a result, what happens? The lowest percentage of entrepreneurs starting businesses. And this is despite the fact that everybody knows that small business is the engine of economies. We hire the most people; we create the most taxes. So if our engine's broken, guess what? Last in Europe GDP per capita. Last. So it's no surprise, guys, that 62 percent of Bulgarians are not optimistic about the future. We're unhappy, we have bad education, and we have the worst businesses.
A tohle jsou fakta, vážení. Tohle není pohádka, tohle není výmysl. Není. Tohle není moje spiknutí proti Bulharsku. Tohle jsou fakta. Takže si myslím, že by mělo být opravdu jasné, že náš systém je rozbitý. Způsob, jakým přemýšlíme a chováme se, operační systém našeho chování, je rozbitý. Potřebujeme drastickou změnu myšlení a chování, abychom převtořili Bulharsko k lepšímu pro nás, pro naše přátele, pro naše rodiny a pro naši budoucnost. Jak se to stalo? Buďme teď pozitivní. Budeme pozitivní. Jak se to stalo? Myslím, že jsme poslední -- a tohle bude pro některé z vás možná šokující -- protože si sami sobě škodíme. Sami se držíme zpátky, protože si nevážíme hraní. Ano, řekl jsem "hraní."
And these are facts, guys. This isn't story tale; it's not make-believe. It's not. It's not a conspiracy I have got against Bulgaria. These are facts. So I think it should be really, really clear that our system is broken. The way we think, the way we behave, our operating system of behaving is broken. We need a drastic change in the way we think and behave to transform Bulgaria for the better, for ourselves, for our friends, for our family and for our future. How did this happen? Let's be positive now. We're going to get positive. How did this happen? I think we're last because -- and this is going to be drastic to some of you -- because we are handicapping ourselves. We're holding ourselves back because we don't value play. I said "play," all right.
Pokud už někteří z vás zapomněli, co je to hraní, takhle vypadá hraní. Miminka si hrají, děti si hrají, dospělí si hrají. Nevážíme si hraní. Ve skutečnosti shazujeme hraní. A shazujeme ho ve třech oblastech. Vraťme se k těm stejným třem oblastem. Společenská: 45 let čeho? Komunismu -- vážení si společnosti a státu více než jednotlivce a tím pádem bezděčné potlačování kreativity, individuálního projevu a inovace. A místo toho, čeho si vážíme? Protože se ukazuje, že způsob, jakým aplikujeme, vytváříme a používáme znalosti, je ovlivněn naším společenským a institucionálním kontextem, který nám v komunismu říkal co? Abychom byli vážní. Abych byli opravdu, opravdu vážní. Je to tak. (Potlesk) Abychom byli vážní. Ani nedokážu spočítat, kolikrát mi někdo v parku vynadal za to, že nechávám své děti si hrát na zemi. Nedej Bože ve špíně, bahnu, nebo ještě hůř, v loužích -- to je zabije. Babky a dědkové mi říkali, že bych neměl nechávat své děti si tolik hrát, protože život je vážná věc a musíme je připravit na vážnost života.
In case some of you forgot what play is, this is what play looks like. Babies play, kids play, adults play. We don't value play. In fact, we devalue play. And we devalue it in three areas. Let's go back to the same three areas. Social: 45 years of what? Of communism -- of valuing the society and the state over the individual and squashing, inadvertently, creativity, individual self-expression and innovation. And instead, what do we value? Because it's shown the way we apply, generate and use knowledge is affected by our social and institutional context, which told us what in communism? To be serious. To be really, really serious. It did. (Applause) Be serious. I can't tell you how many times I've been scolded in the park for letting my kids play on the ground. Heaven forbid they play in the dirt, the kal, or even worse, lokvi, water -- that will kill them. I have been told by babas and dyados that we shouldn't let our kids play so much because life is serious and we need to train them for the seriousness of life.
Máme vážný ksicht, který zde koluje. Je to společenský gen, jenž námi prochází. Je to gen vážnosti. Je to 45 let toho, co vytvořil, jak já to nazývám, "bába faktor." (Smích) (Potlesk) A takhle to funguje. Krok prvý: žena říká "chci mít dítě. Iskam baby." Krok druhý: Máme dítě, hurá! Ale co se stane v kroku třetím? Chci jít zpátky do práce, protože se potřebuji posunout dál v kariérní dráze nebo si prostě chci dávat kafe. Dám dítě bábě. Ale musíme pamatovat na to, že bába byla nakažená vážným ksichtem 45 let. A co se stane? Přenese virus na dítě, a ono trvá fakt strašně dlouho -- jako u sekvojí -- vypudit vážný ksicht z našeho operačního systému.
We have a serious meme running through. It's a social gene running through us. It's a serious gene. It's 45 years of it that's created what I call the "baba factor." (Laughter) (Applause) And here's how it works. Step one: woman says, "I want to have a baby. Iskam baby." Step two: we get the baby. Woohoo! But then what happens in step three? I want to go back to work because I need to further my career or I just want to go have coffees. I'm going to give bebko to baba. But we need to remember that baba's been infected by the serious meme for 45 years. So what happens? She passes that virus on to baby, and it takes a really, really, really long time -- as the redwood trees -- for that serious meme to get out of our operating system.
Co se děje potom? Jde to do vzdělávání, kde máme dnes již překonaný vzdělávací systém, který se během posledních 100 let dočkal jen drobných změn a který si cení mechanického učení nazpaměť, memorování a standardizace, a neodměňuje sebeprojevování, sebepoznávání, zpochybňování, kreativitu a hraní si. Je to mizerný systém. Pravdivý příběh: Hledal jsem školu pro své dítě. Šli jsme do této prestižní malé školy a tam mi řekli, že se bude učit 10-krát týdně matematiku, 8-krát týdně přírodní vědy a 5-krát denně čtení a podobné věci. A já jsem řekl: "Dobrá, ale co hry a přestávky?" A oni řekli: "Ha, na to nezbude v rozvrhu ani chvilička." (Smích) A my jsme řekli: "Jemu je pět." Jaký zločin. Jaký zločin. A on to je zločin, že náš vzdělávací systém je tak vážný, protože vzdělávání je vážné, a že vytváříme tyto bezduché, robotické pracovníky ke šroubování šroubů do předvrtaných děr. Je mi líto, ale dnešní problémy nejsou problémy průmyslové revoluce. Potřebujeme přizpůsobivost, schopnost učit se, jak být tvůrčí a inovativní. Nepotřebujeme mechanizované pracovníky. Ale ne, náš vážný ksicht proniká i do práce, ve které si nevážíme hraní. Vytváříme robotické pracovníky, se kterými zacházíme jako s majetkem, který využijeme a zahodíme.
What happens then? It goes into education where we have an antiquated education system that has little changed for 100 years, that values rote learning, memorization and standardization, and devalues self-expression, self-exploration, questioning, creativity and play. It's a crap system. True story: I went looking for a school for my kid. We went to this prestigious little school and they say they're going to study math 10 times a week and science eight times a week and reading five times a day and all this stuff. And we said, "Well what about play and recess?" And they said, "Ha. There won't be a single moment in the schedule." (Laughter) And we said, "He's five." What a crime. What a crime. And it's a crime that our education system is so serious because education is serious that we're creating mindless, robotic workers to put bolts in pre-drilled holes. But I'm sorry, the problems of today are not the problems of the Industrial Revolution. We need adaptability, the ability to learn how to be creative and innovative. We don't need mechanized workers. But no, now our meme goes into work where we don't value play. We create robotic workers that we treat like assets, to lever and just throw away.
Jaké jsou charakteristiky bulharské práce? Autokratická -- udělejte, co říkám, protože já jsem šéf. Já jsem boss a umím to líp než ty. Nedůvěřivá -- každý je očividně delikvent, a proto nainstaluji kamery. (Smích) Plná kontrol -- každý je očividně idiot, a tak zavedu milion malých procesů, kterými se všichni budou řídit, abyste náhodou nešlápli vedle a neudělali něco jinak. Takže jsou velmi omezující -- nesmí se používat mobilní telefony, notebooky, vyhledávat na Internetu, nebo chatovat. To je jaksi neprofesionální a špatné. A na konci dne práce nenaplňuje, protože se člověk cítí pod kontrolou, omezován a není respektován a nebaví ho to. Ve společnosti, ve vzdělání a v našich podnicích si nevážíme hraní. A to je důvod, proč jsme poslední, nevážíme si hraní.
What are qualities of a Bulgarian work? Autocratic -- do what I say because I'm the chef. I'm the boss and I know better than you. Untrusting -- you're obviously a criminal, so I'm going to install cameras. (Laughter) Controlling -- you're obviously an idiot, so I'm going to make a zillion little processes for you to follow so you don't step out of the box. So they're restrictive -- don't use your mobile phone, don't use your laptop, don't search the Internet, don't be on I.M. That's somehow unprofessional and bad. And at the end of the day, it's unfulfilling because you're controlled, you're restricted, you're not valued and you're not having any fun. In social, in education and in our business, don't value play. And that's why we're last, because we don't value play.
A můžete říct: "To je směšné, Steve. Jaký hloupý nápad. To nemůže být kvůli hraní. Je to jen hraní, taková blbost." Máme v sobě vážný ksicht. No a já vám řeknu ale ano, je. A dokážu vám to v další části své prezentace -- hraní je katalyzátor, je to revoluce, kterou můžeme použít k přetvoření Bulharska k lepšímu. Hraní: Naše mozky mají v sobě hraní pevně zakořeněno. Evoluce upřednostnila v průběhu milionů a milionů let hraní u zvířat i lidí. A víte co? Evoluce odvádí opravdu dobrou práci tříděním rysů, které nám nepřináší výhody, a vybrala rysy přinášející konkurenční výhody. Příroda není hloupá a vybrala si hraní. Napříč zvířecí říší například: Mravenci. Mravenci si hrají. Možná jste to nevěděli. Ale když si opravdu hrají, učí se sociální řád a dynamiku. Krysy si hrají, ale, co jste možná nevěděli, je to, že krysy, které si hrají více, mají větší mozky a učí se dovednostem lépe. Koťata si hrají. Všichni víme, že koťata si hrají. Ale, co možná nevíte, je, že koťata, kterým je hraní upíráno, nejsou schopna společensky interagovat. Stále mohou lovit, ale nemohou se socializovat. Medvědi si hrají. Ale, co asi nevíte, je, že medvědi, kteří si hrají, se dožívají vyššího věku. Nejsou to ti, co umí lépe lovit ryby. Jsou to ti, kteří si víc hrají.
And you can say, "That's ridiculous, Steve. What a dumb idea. It can't be because of play. Just play, that's a stupid thing." We have the serious meme in us. Well I'm going to say no. And I will prove it to you in the next part of the speech -- that play is the catalyst, it is the revolution, that we can use to transform Bulgaria for the better. Play: our brains are hardwired for play. Evolution has selected, over millions and billions of years, for play in animals and in humans. And you know what? Evolution does a really, really good job of deselecting traits that aren't advantageous to us and selecting traits for competitive advantage. Nature isn't stupid, and it selected for play. Throughout the animal kingdom, for example: ants. Ants play. Maybe you didn't know that. But when they're playing, they're learning the social order and dynamics of things. Rats play, but what you might not have known is that rats that play more have bigger brains and they learn tasks better, skills. Kittens play. We all know kittens play. But what you may not know is that kittens deprived of play are unable to interact socially. They can still hunt, but they can't be social. Bears play. But what you may not know is that bears that play more survive longer. It's not the bears that learn how to fish better. It's the ones that play more.
A poslední opravdu zajímavá studie -- byla zpozorována korelace mezi hraním a velikostí mozku. Čím víc si hrajete, tím jsou vaše mozky větší. Delfíni, ti maji docela velké mozky, si hrají hodně. Ale kdo si myslíte, že jsou největší hráči s největšími mozky? Vaše maličkost: lidé. Děti si hrají, my si hrajeme -- jakýkoli národ, jakékoli rasy, jakékoli barvy, jakéhokoli vyznání. Je to univerzální záležitost -- hrajeme si. A to nejen děti, ale i dospělí.
And a final really interesting study -- it's been shown, a correlation between play and brain size. The more you play, the bigger the brains there are. Dolphins, pretty big brains, play a lot. But who do you think with the biggest brains are the biggest players? Yours truly: humans. Kids play, we play -- of every nationality, of every race, of every color, of every religion. It's a universal thing -- we play. And it's not just kids, it's adults too.
Fakt cool pojem: neotenie - zachování si hravosti a dětských rysů u dospělých A kdo jsou největši neotenisté? Lidé. My sportujeme. Děláme to pro zábavu, nebo jako olympionici, nebo jako profesionálové. Hrajeme na hudební nástroje. Tancujeme, líbáme, zpíváme, děláme blbosti. Jsme stvořeni k hraní od přírody, od narození až do stáří. Jsme určeni si hrát neustále -- hrát si, a hrát si hodně a nepřestávat si hrát. Je to obrovská výhoda. Stejně jako jsou zde výhody pro zvířata, jsou tu výhody i pro lidi. Například se ukázalo, že hraní stimuluje růst nervů v amygdale, oblasti, která ovládá emoce. Ukazuje se, že hraní prospívá vývoji přední kůry mozkové, kde se odehrává mnoho kognitivních procesů. Co se ve výsledku děje? Rozvíjíme emocionální zralost, když si více hrajeme. Rozvíjíme schopnost se rozhodovat, když si více hrajeme.
Really cool term: neoteny -- the retention of play and juvenile traits in adults. And who are the biggest neotenists? Humans. We play sports. We do it for fun, or as Olympians, or as professionals. We play musical instruments. We dance, we kiss, we sing, we just goof around. We're designed by nature to play from birth to old age. We're designed to do that continuously -- to play and play a lot and not stop playing. It is a huge benefit. Just like there's benefits to animals, there's benefits to humans. For example, it's been shown to stimulate neural growth in the amygdala, in the area where it controls emotions. It's been shown to promote pre-frontal cortex development where a lot of cognition is happening. As a result, what happens? We develop more emotional maturity if we play more. We develop better decision-making ability if we play more.
Tohle jsou fakta, lidi. Tohle není fikce, tohle není pohádka, tohle není výmysl; to je chladná, nelítostná věda. Tohle jsou výhody hraní. Je to naše přirozené genetické právo, stejně jako chůze, řeč nebo zrak. A pokud si upíráme hraní, omezujeme se stejně, jako bychom si upírali jakákoli jiná přirozená práva. Držíme sami sebe zpátky. Drobné cvičení jen na chvilku: zavřete oči a zkuste si představit svět bez hraní. Představte si svět bez divadla, bez umění, bez zpěvu, bez tance, bez fotbalu, bez amerického fotbalu, bez smíchu. Jak tento svět vypadá? Je dost pochmurný. Je dost zasmušilý.
These guys are facts. It's not fiction, it's not story tales, it's not make-believe; it's cold, hard science. These are the benefits to play. It is a genetic birthright that we have, like walking or speaking or seeing. And if we handicap ourselves with play, we handicap ourselves as if we would with any other birthright that we have. We hold ourselves back. Little exercise just for a second: close your eyes and try to imagine a world without play. Imagine a world without theater, without the arts, without song, without dancing, without soccer, without football, without laughter. What does this world look like? It's pretty bleak. It's pretty glum.
A teď si představte své pracoviště. Je zábavné? Je hravé? Nebo třeba pracoviště vašich přátel -- a teď se díváme kupředu. Je zábavné? Je hravé? Nebo je na hovno? Je autokratické, plné kontrol, omezující, nedůvěřivé a nenaplňující? Máme takovou představu, že protikladem hraní je práce. Dokonce se cítíme provinile, když nás někdo vidí, že si v práci hrajeme. "Ó, mí kolegové mě viděli, jak se směju, určitě jsem nepracoval dost tvrdě," nebo: "Ó, musím se schovat, protože by mě mohl vidět šéf. A pak si pomyslí, že nepracuji dost tvrdě." Ale já mám pro vás novinku: naše myšlení je převrácené.
Now imagine your workplace. Is it fun? Is it playful? Or maybe the workplace of your friends -- here we're forward thinking. Is it fun? Is it playful? Or is it crap? Is it autocratic, controlling, restrictive and untrusting and unfulfilling? We have this concept that the opposite of play is work. We even feel guilty if we're seen playing at work. "Oh, my colleagues see me laughing. I must not have enough work," or, "Oh, I've got to hide because my boss might see me. He's going to think I'm not working hard." But I have news for you: our thinking is backwards.
Protikladem hraní není práce. Protikladem hraní je deprese. Je to deprese. Ve skutečnosti, hraní zlepšuje naši práci. Stejně, jako jsou zde výhody pro lidi a zvířata, tak jsou zde výhody hraní i v práci. Tak například hraní podněcuje tvořivost. Zvyšuje to naši otevřenost vůči změně. Zlepšuje to naši schopnost se učit. Poskytuje nám pocit, že věci mají smysl, a pocit mistrovství -- dva základní motivační faktory, které zvyšují produktivitu díky hraní. Takže předtím než si pomyslíte, že hraní prostě není seriózní; hrát si neznamená být lehkovážný. Víte, profesionální sportovec, který miluje lyžování, to bere vážně, ale miluje to. Baví ho to, je do toho zažraný, je ve svém živlu. Doktor může být vážný, ale smích je pořád výborná medicína. Naše logika je převrácená. Neměli bychom se cítit provinile. Měli bychom oslavovat hraní.
The opposite of play is not work. The opposite of play is depression. It's depression. In fact, play improves our work. Just like there's benefits for humans and animals, there's benefits for play at work. For example, it stimulates creativity. It increases our openness to change. It improves our ability to learn. It provides a sense of purpose and mastery -- two key motivational things that increase productivity, through play. So before you start thinking of play as just not serious, play doesn't mean frivolous. You know, the professional athlete that loves skiing, he's serious about it, but he loves it. He's having fun, he's in the groove, he's in the flow. A doctor might be serious, but laughter's still a great medicine. Our thinking is backwards. We shouldn't be feeling guilty. We should be celebrating play.
Rychlý příklad z korporátního světa. FedEx, jednoduchý slogan: lidé, služba, zisk. Pokud se k lidem chováte jako k lidem, pokud se k nim chováte velkoryse, jsou šťastnější, cítí se naplnění, mají pocit mistrovství a toho, že věci mají smysl. Co se stane? Poskytují lepší služby -- ne horší, ale lepší. A když zavolá zákazník o asistenci a baví se se šťastnými lidmi, kteří se dokáží rozhodovat a cítí se naplněni, jak se cítí zákazník? Cítí se skvěle. A co dělají zákazníci, kteří se cítí skvěle? Nakupují více vašich služeb a poví o vás více přátelům, což vede k vyššímu zisku. Lidé, služba, zisk. Hraní zvyšuje produktivitu, ne naopak.
Quick example from the corporate world. FedEx, easy motto: people, service, profit. If you treat your people like people, if you treat them great, they're happier, they're fulfilled, they have a sense of mastery and purpose. What happens? They give better service -- not worse, but better. And when customers call for service and they're dealing with happy people that can make decisions and are fulfilled, how do the customers feel? They feel great. And what do great customers do, great-feeling customers? They buy more of your service and they tell more of their friends, which leads to more profit. People, service, profit. Play increases productivity, not decreases.
A teď řeknete: "Jéžiš, to může fungovat támhle ve Spojených Státech u FedExu, ale tady v Bulharsku to fungovat nemůže. V žádném případě. My jsme jiní." Ale ono to funguje v Bulharsku, vážení. Dva důvody. Za prvé, hraní je celosvětové. Bulhaři nejsou nijak divní, že by si nemohli hrát, kromě toho, že se musíme zbavit toho vážného ksichtu. Za druhé. Zkusil jsem to. Zkusil jsem to ve Sciantu. Když jsem tam nastoupil, neměli jsme žádné šťastné zákazníky. Ani jeden zákazník by nás nedoporučil. Všech jsem se jich zeptal. Měli jsme jednotkové zisky -- jo, zeptal. Měli jsme jednotkové zisky a měli jsme nespokojené akcionáře. Díky některým jednoduchým změnám, změnám jako zlepšení transparentnosti, změnám jako prosazování sebeřízení a spolupráce, podpora spolupráce, nikoliv autokracie, věci jako zaměření se na výsledky. Je mi jedno, kdy ráno přicházíš do práce. Je mi jedno, kdy odcházíš. Zajímá mě to, že tvůj zákazník a tvůj tým jsou spokojeni a že jsi ve své práci organizovaný. Proč by mě mělo zajímat, že chodíš na devět? V zásadě prosazování zábavy. Díky prosazování zábavy a skvělému prostředí jsme byli schopni přetvořit Sciant a nyní, po třech krátkých letech -- zní to jako dlouhá doba, ale změna je pomalá -- všichni zákazníci, z nuly na maximum, nás doporučují, nadprůměrné zisky v branži a spokojení akcionáři. A vy můžete říct: "dobrá, a jak víte, že jsou šťastní?" Vyhráli jsme, v každém roce, kdy jsme se přihlásili, jeden z žebříčků o nejlepšího zaměstnavatele mezi malými podniky. Nezávislá analýza dotazníků od anonymních zaměstnanců. Ono to může, a ono to taky funguje v Bulharsku. Nic nás nedrží zpátky, kromě naší vlastní mentality ohledně hraní.
And you're going to say, "Gee, that can work for FedEx out there in the United States, but it can't work in Bulgaria. No way. We're different." It does work in Bulgaria, you guys. Two reasons. One, play is universal. There's nothing weird about Bulgarians that we can't play, besides the serious meme that we have to kick out. Two, I've tried it. I've tried at Sciant. When I got there, we had zero happy customers. Not one customer would refer us. I asked them all. We had marginal profit -- I did. We had marginal profits, and we had unhappy stakeholders. Through some basic change, change like improving transparency, change like promoting self-direction and collaboration, encouraging collaboration, not autocracy, the things like having a results-focus. I don't care when you get in in the morning. I don't care when you leave. I care that your customer and your team is happy and you're organized with that. Why do I care if you get in at nine o'clock? Basically promoting fun. Through promoting fun and a great environment, we were able to transform Sciant and, in just three short years -- sounds like a long time, but change is slow -- every customer, from zero to every customer referring us, above average profits for the industry and happy stakeholders. And you can say, "Well how do you know they're happy?" Well we did win, every year that we entered, one of the rankings for best employer for small business. Independent analysis from anonymous employees on their surveys. It does, and it can, work in Bulgaria. There's nothing holding us back, except our own mentality about play.
A tak nějaké kroky, které můžeme podniknout, abychom uskutečnili tuto revoluci pomocí hraní. Nejdříve ze všeho mi musíte věřit. Pokud mi nevěřite, tak prostě běžte domů a zamyslete se nad tím trochu víc nebo něco. Za druhé, pokud v sobě nemáte cit pro hru, musíte hraní znovu objevit. Ať to bylo cokoli, co jste si užívali jako děti, co jste si užívali před šesti měsíci, ale teď musíte prosazovat něco, co vás nebaví, protože cítíte, že musíte být vážní, znovuobjevte to. Nezáleží na tom, jestli je to jízda na horském kole, čtení knih, nebo hraní her. Znovuobjevte to, protože vy jste vůdci, vůdci inovace, myšlenkoví vůdci. Vy jste ti, kdo musí jít zpátky do práce nebo se pobavit se svými přáteli a zažehnout oheň změny v herní revoluci. Lidi, vy musíte, a pokud to tak necítíte, vaši kolegové, zaměstnanci to také neucítí. Musíte jít zpátky a říct: "Hej, já vám budu věřit." Zvláštní koncept: Najal jsem tě a měl bych ti věřit. Nechám vás rozhodovat. Dám vám pravomoci a budu delegovat až na nejnižší úroveň namísto směrem nahoru. Budu podporovat konstruktivní kritiku. Nechám vás vznášet námitky vůči autoritám. Protože vznášením námitek můžeme uskutečnit věci, můžeme se dostat z rutiny, ve které jsme uvězněni, a vytvořit kreativní řešení k vyřešení dnešních problémů.
So some steps that we can take -- to finish up -- how to make this revolution through play. First of all, you have to believe me. If you don't believe me, well just go home and think about it some more or something. Second of all, if you don't have the feeling of play in you, you need to rediscover play. Whatever it was that as a kid you used to enjoy, that you enjoyed only six months ago, but now that you've got that promotion you can't enjoy, because you feel like you have to be serious, rediscover it. I don't care if it's mountain biking or reading a book or playing a game. Rediscover that because you're the leaders, the innovation leaders, the thought leaders. You're the ones that have to go back to the office or talk to your friends and ignite the fire of change in the play revolution. You guys have to, and if you're not feeling it, your colleagues, your employees, aren't going to feel it. You've got to go back and say, "Hey, I'm going to trust you." Weird concept: I hired you; I should trust you. I'm going to let you make decisions. I'm going to empower you, and I'm going to delegate to the lowest level, rather than the top. I'm going to encourage constructive criticism. I'm going to let you challenge authority. Because it's by challenging the way things are always done is that we are able to break out of the rut that we're in and create innovative solutions to problems of today.
Nemáme vždy jako vůdci pravdu. Vymýtíme strach. Strach je nepřítelem hraní. A my uděláme věci jako odstranění restrikcí. Víte vy co, nechme je používat mobil pro osobní hovory -- chraň Bůh. Nechme je být na Internetu. Nechme je chatovat. Nechme je mít dlouhé obědové pauzy. Oběd je jako pracovní prázdniny. To je když jdete ven, nabijete mozek, potkáte přátele, dáte si pivo, pojíte, popovídáte si, vyměníte si nápady, získáte synergii, kterou byste bývali možná předtím neměli. Nechme je to udělat. Dejme jim trochu svobody a obecně, nechme je si hrát. Nechme je se bavit na pracovišti. Strávíme na svých pracovištích tolik času ze svých životů, a má to být mizerná rutina, takže se za 20 let probudíte a řeknete si: "To je ono? To je jako všechno?" Nepřijatelné. Nepriemliv(Bulharsky). (Smích)
We're not always right as leaders. We're going to eradicate fear. Fear is the enemy of play. And we're going to do things like eliminate restrictions. You know what, let them use their mobile phone for personal calls -- heaven forbid. Let them be on the Internet. Let them be on instant messengers. Let them take long lunches. Lunch is like the recess for work. It's when you go out in the world and you recharge your brain, you meet your friends, you have a beer, you have some food, you talk, you get some synergy of ideas that maybe you wouldn't have had before. Let them do it. Give them some freedom, and in general, let them play. Let them have fun at the workplace. We spend so much of our lives at the workplace, and it's supposed to be, what, a miserable grind, so that 20 years from now, we wake up and say, "Is this it? Is that all there was?" Unacceptable. Nepriemliv. (Laughter)
Takže ve zkratce, potřebujeme zásadní změnu toho, jak myslíme a chováme se, ale nepotřebujeme dělnickou revoluci. Nepotřebujeme dělnickou revoluci. Co potřebujeme, je povstání hráčů. Co potřebujeme, je povstání hráčů. Co potřebujeme, je povstání hráčů. Vážně, potřebujeme se semknout. Dnes to povstání začíná. Ale, co musíte udělat, je rozfoukat plamen revoluce. Musíte jít a sdílet své myšlenky a své úspěchy o tom, co fungovalo při znovuoživování svých životů, škol a své práce s hraním; o tom, jak hraní přináší pocit naděje a sebenaplnění; o tom, jak hraní přináší inovaci a produktivitu, a konečně o tom, jak hraní vytváří smysl. Protože my to nemůžeme udělat sami. Musíme to udělat společně, a společně, pokud to uděláme a budeme sdílet myšlenky o hraní, můžeme změnit Bulharsko k lepšímu.
So in summary, we need a drastic change in the way we think and behave, but we don't need a workers' revolution. We don't need a workers' revolution. What we need is a players' uprising. What we need is a players' uprising. What we need is a players' uprising. Seriously, we need to band together. Today is the start of the uprising. But what you need to do is fan the flames of the revolution. You need to go and share your ideas and your success stories of what worked about reinvigorating our lives, our schools, and our work with play; about how play promotes a sense of promise and self-fulfillment; of how play promotes innovation and productivity, and, ultimately, how play creates meaning. Because we can't do it alone. We have to do it together, and together, if we do this and share these ideas on play, we can transform Bulgaria for the better.
Děkuji vám.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)