Chris Anderson: Vítejte na TEDu.
Chris Anderson: Welcome to TED.
Richard Branson: Mnohokrát děkuji. První TED byl skvělý.
Richard Branson: Thank you very much. The first TED has been great.
CA: Potkal jste někoho zajímavého?
CA: Have you met anyone interesting?
RB: Na TEDu je hezké, že je zajímavý každý. Byl jsem velice rád, že jsem se potkal s Goldie Hawnovou, protože jsem se jí chtěl omluvit. Byl jsem s ní asi před dvěma lety na večeři a -- měla velký snubní prsten, já jsem si ho nasadil a pak mi nešel sundat. Vrátil jsem se tehdy v noci domů a má žena chtěla vědět, proč mám na prstě cizí obří snubní prsten. Každopádně druhý den jsme museli zajít ke zlatníkovi, aby ho rozřízl. Takže -- (Smích) -- se za to Goldie omlouvám.
RB: Well, the nice thing about TED is everybody's interesting. I was very glad to see Goldie Hawn, because I had an apology to make to her. I'd had dinner with her about two years ago and I'd -- she had this big wedding ring and I put it on my finger and I couldn't get it off. And I went home to my wife that night and she wanted to know why I had another woman's big, massive, big wedding ring on my finger. And, anyway, the next morning we had to go along to the jeweler and get it cut off. So -- (Laughter) -- so apologies to Goldie.
CA: No to se povedlo. Ukážeme si postupně několik slajdů s názvy některých Vašich společností. Svého času jste založil jednu nebo dvě společnosti. Virgin Atlantic, Virgin Records -- myslím, že to všechno začalo časopisem, který se jmenoval Student. A poté následovaly další. Jak jste to dokázal?
CA: That's pretty good. So, we're going to put up some slides of some of your companies here. You've started one or two in your time. So, you know, Virgin Atlantic, Virgin Records -- I guess it all started with a magazine called Student. And then, yes, all these other ones as well. I mean, how do you do this?
RB: Četl jsem všechny ty vaše instrukce: že nesmím mluvit o vlastním podnikání a Vy se mě teď na to ptáte. Předpokládám, že mě nechcete vykopnout z pódia, když jste se na to zeptal. (Smích)
RB: I read all these sort of TED instructions: you must not talk about your own business, and this, and now you ask me. So I suppose you're not going to be able to kick me off the stage, since you asked the question. (Laughter)
CA: No to záleží na tom, jaká bude odpověď.
CA: It depends what the answer is though.
RB: Myslím, že jsem se brzy naučil, že pokud dokážete rozjet jednu společnost, dokážete rozjet jakoukoli jinou. Chci říct, že všechno závisí na tom, jestli najdete ty správné lidi, jestli je dokážete nadchnout, dostat z nich to nejlepší. Prostě se rád učím a jsem nesmírně zvídavý a rád beru věci na sebe, ty zaběhané zkouším převracet vzhůru nohama. Bral jsem život jako neustálý proces učení. A když vidím -- třeba když letím se společností někoho jiného a nemám z letu příjemné zážitky, což jsem tehdy, před 21 lety, neměl, tak jsem uvažoval, že bych možná já sám mohl založit takovou aerolinku, se kterou bych létal rád. A tak jsem si z druhé ruky pořídil Boeing 747 a zkusil to s ním.
RB: No, I mean, I think I learned early on that if you can run one company, you can really run any companies. I mean, companies are all about finding the right people, inspiring those people, you know, drawing out the best in people. And I just love learning and I'm incredibly inquisitive and I love taking on, you know, the status quo and trying to turn it upside down. So I've seen life as one long learning process. And if I see -- you know, if I fly on somebody else's airline and find the experience is not a pleasant one, which it wasn't, 21 years ago, then I'd think, well, you know, maybe I can create the kind of airline that I'd like to fly on. And so, you know, so got one secondhand 747 from Boeing and gave it a go.
CA: To byla hodně nezvyklá záležitost, protože jste se vydal směrem, který hodně lidí považovalo za šílený. A to takovým způsobem, že to málem naráz položilo celé Vaše impérium. Bavil jsem se s jedním z investičních bankéřů, který v době, kdy jste v podstatě prodal Virgin Records a mohutně investoval do Virgin Atlantic, vnímal Vaši výměnu čtvrté největší nahrávací společností světa za 25. největší aerolinku jako pomatení mysli. Proč jste tohle udělal?
CA: Well, that was a bizarre thing, because you made this move that a lot of people advised you was crazy. And in fact, in a way, it almost took down your empire at one point. I had a conversation with one of the investment bankers who, at the time when you basically sold Virgin Records and invested heavily in Virgin Atlantic, and his view was that you were trading, you know, the world's fourth biggest record company for the twenty-fifth biggest airline and that you were out of your mind. Why did you do that?
RB: Myslím si, že mezi úspěchem a selháním je velmi tenká dělicí čára. A myslím si, že když startujete podnikání bez finančního zázemí, patrně se pohybujete na špatné straně dělicí čáry. Útočily na nás British Airways. Snažily se vytlačit nás z trhu, rozjely něco, čemu se říká špinavá kampaň. Uvědomil jsem si, že by se celé impérium zřítilo, kdybych se nepojistil. Abych zachránil místa lidí, kteří pracovali v aerolince, a současně místa lidí, kteří pracovali pro nahrávací společnost, musel jsem prodat rodinné stříbro, abych zachránil aerolinku.
RB: Well, I think that there's a very thin dividing line between success and failure. And I think if you start a business without financial backing, you're likely to go the wrong side of that dividing line. We had -- we were being attacked by British Airways. They were trying to put our airline out of business, and they launched what's become known as the dirty tricks campaign. And I realized that the whole empire was likely to come crashing down unless I chipped in a chip. And in order to protect the jobs of the people who worked for the airline, and protect the jobs of the people who worked for the record company, I had to sell the family jewelry to protect the airline.
CA: V období po Napsteru se to od Vás zdá být geniální tah.
CA: Post-Napster, you're looking like a bit of a genius, actually, for that as well.
RB: Ukázalo se, že to byl správný krok. V té době to bylo smutné, ale přešli jsme jinam.
RB: Yeah, as it turned out, it proved to be the right move. But, yeah, it was sad at the time, but we moved on.
CA: V současnosti hodně využíváte značku Virgin a zdá se, že se dostavuje vzájemná synergie. Co tato značka znamená pro Vás?
CA: Now, you use the Virgin brand a lot and it seems like you're getting synergy from one thing to the other. What does the brand stand for in your head?
RB: Rád bych si myslel, že znamená kvalitu, že když narazíte na společnost Virgin, tak --
RB: Well, I like to think it stands for quality, that you know, if somebody comes across a Virgin company, they --
CA: Tak je to kvalita, Richarde. Ale no tak, to říká každý. Co duch firmy?
CA: They are quality, Richard. Come on now, everyone says quality. Spirit?
RB: Ne, ale dostal bych se k tomu. Je u toho spousta legrace a myslím, že lidé, kteří se v tom angažují, si to užívají. Jak říkám, jdeme do toho a uvádíme do pohybu další odvětví, myslím, že to děláme jinak, myslím, že žádné odvětví už nezůstane stejné poté, co Virgin zaútočí na trh.
RB: No, but I was going to move on this. We have a lot of fun and I think the people who work for it enjoy it. As I say, we go in and shake up other industries, and I think, you know, we do it differently and I think that industries are not quite the same as a result of Virgin attacking the market.
CA: Ale v několika podnicích, do kterých jste šel, možná značka nezafungovala tak dobře. Mám na mysli Virgin Brides (Panny nevěsty) -- co se tam přihodilo? (Smích)
CA: I mean, there are a few launches you've done where the brand maybe hasn't worked quite as well. I mean, Virgin Brides -- what happened there? (Laughter)
RB: Neměli jsme žádné zákazníky. (Smích) (Potlesk)
RB: We couldn't find any customers. (Laughter) (Applause)
CA: Vlastně mě zajímalo, proč -- myslím, že jste propásli příležitost podnikat s kondomy. Nazvali jste je Kamarádi. Nešlo využít značku Virgin i tentokrát? Jako „už nejsem panna", nebo tak něco.
CA: I was actually also curious why -- I think you missed an opportunity with your condoms launch. You called it Mates. I mean, couldn't you have used the Virgin brand for that as well? Ain't virgin no longer, or something.
RB: Opět jsme měli problém najít zákazníky. Když založíte společnost a zákazníci mají připomínky, často máte šanci se s nimi vypořádat. Ale po třech měsících od založení firmy na kondomy jsem dostal dopis, stížnost, a tak jsem si sedl a napsal dlouhý dopis, ve kterém jsem se té dámě velice omlouval. Ale evidentně jsem s tím o mnoho víc dělat nemohl. Šest měsíců potom, anebo vlastně devět měsíců po tom, co k problému došlo, jsem dostal rozkošný dopis s fotkou dítěte a otázkou, zda bych se nechtěl stát kmotrem, jímž jsem se taky stal. Takže nakonec všechno dobře dopadlo.
RB: Again, we may have had problems finding customers. I mean, we had -- often, when you launch a company and you get customer complaints, you know, you can deal with them. But about three months after the launch of the condom company, I had a letter, a complaint, and I sat down and wrote a long letter back to this lady apologizing profusely. But obviously, there wasn't a lot I could do about it. And then six months later, or nine months after the problem had taken, I got this delightful letter with a picture of the baby asking if I'd be godfather, which I became. So, it all worked out well.
CA: Opravdu? Měl jste ten obrázek přinést. To je báječné.
CA: Really? You should have brought a picture. That's wonderful.
RB: To jsem měl.
RB: I should have.
CA: Pomozte nám trochu s nějakými čísly. Tedy, o jakých číslech to tady mluvíme? Jak velká je ta skupina firem? Jaké jsou celkové příjmy?
CA: So, just help us with some of the numbers. I mean, what are the numbers on this? I mean, how big is the group overall? How much -- what's the total revenue?
RB: Dohromady to dělá asi 25 miliard dolarů.
RB: It's about 25 billion dollars now, in total.
CA: A kolik máte zaměstnanců?
CA: And how many employees?
RB: Přibližně 55 000.
RB: About 55,000.
CA: Už jste byl fotografován při nejrůznějších příležitostech a v nejrůznějších okamžicích a nikdy jste se neobával o svou důstojnost nebo něco podobného. Co to tehdy bylo? Není to nahrané?
CA: So, you've been photographed in various ways at various times and never worrying about putting your dignity on the line or anything like that. What was that? Was that real?
RB: Jasně. Spouštěli jsme obří obchodní centrum v Los Angeles, alespoň myslím. Ne, chci říct, že myslím -- CA: Ale jsou to Vaše vlasy? RB: Ne. CA: Co bylo tohle?
RB: Yeah. We were launching a megastore in Los Angeles, I think. No, I mean, I think -- CA: But is that your hair? RB: No. CA: What was that one?
RB: Přilétal jsem na čaj.
RB: Dropping in for tea.
CA: Aha. (Smích)
CA: OK. (Laughter)
RB: Tohle byla docela legrace. Bylo to úžasné loďo-auto, ve kterém --
RB: Ah, that was quite fun. That was a wonderful car-boat in which --
CA: To je přece auto, které jsme -- myslím měli na TEDsteru. Je to -- mohli byste tohle na minutku stopnout? (Smích)
CA: Oh, that car that we -- actually we -- it was a TEDster event there, I think. Is that -- could you still pause on that one actually, for a minute? (Laughter)
RB: Je to náročná práce, že?
RB: It's a tough job, isn't it?
CA: Myslím, že je to náročná práce. (Smích) Když jsem poprvé přijel do Ameriky, zkoušel jsem tohle dělat i se zaměstnanci a tady jsou na to ty zvláštní zákony, je to hodně zvláštní.
CA: I mean, it is a tough job. (Laughter) When I first came to America, I used to try this with employees as well and they kind of -- they have these different rules over here, it's very strange.
RB: Já vím, mám -- právníky a ti říkají, že takové věci nesmím dělat, ale --
RB: I know, I have -- the lawyers say you mustn't do things like that, but --
CA: A o čem to mluvíme, povězte nám o tom --
CA: I mean, speaking of which, tell us about --
RB: „Pammy“ jsme rozjeli s chybnou úvahou, že bychom mohli soupeřit s Coca-Colou, vytvořili jsme láhev coly s názvem „Pammy“, přičemž její tvary trochu připomínaly Pamelu Anderson. Problém tkví v tom, že se stále převracela -- (Smích)
RB: "Pammy" we launched, you know -- mistakenly thought we could take on Coca-Cola, and we launched a cola bottle called "The Pammy" and it was shaped a bit like Pamela Anderson. But the trouble is, it kept on tipping over, but -- (Laughter)
CA: Nenavrhoval ji Philippe Starck?
CA: Designed by Philippe Starck perhaps?
RB: Samozřejmě.
RB: Of course.
CA: Ukážeme si tu pár dalších obrázků. Virgin Brides. Hezké. OK, tady se zastavme. Tohle bylo -- dostal jste nějaké vyznamenání, jestli se nepletu?
CA: So, we'll just run a couple more pictures here. Virgin Brides. Very nice. And, OK, so stop there. This was -- you had some award I think?
RB: Jo. Před 25 lety jsme spouštěli „God Save The Queen“ od Sex Pistols a nikdy bych nečekal, že nás královna o 25 let později -- pasuje na rytíře. Myslím, že jí nějak nesloužila paměť.
RB: Yeah, well, 25 years earlier, we'd launched the Sex Pistols' "God Save The Queen," and I'd certainly never expected that 25 years later -- that she'd actually knight us. But somehow, she must have had a forgetful memory, I think.
CA: No, Bůh ji ochránil a Vy jste dostal svou spravedlivou odměnu. Máte rád, když se vám říká Sire Richarde?
CA: Well, God saved her and you got your just reward. Do you like to be called Sir Richard, or how?
RB: Nikdo mně nikdy neřekl Sire Richarde. V Americe tu a tam slýchávám, že mi lidé říkají Sire Richarde a mívám u toho pocit, že zrovna dávají nějakou shakespearovskou hru. Nikde jinde se to ale nestalo.
RB: Nobody's ever called me Sir Richard. Occasionally in America, I hear people saying Sir Richard and think there's some Shakespearean play taking place. But nowhere else anyway.
CA: OK. Můžete vůbec k něčemu využít svůj titul?
CA: OK. So can you use your knighthood for anything or is it just ...
RB: Ne. Snad jen kdybych se dostal do problémů, například při rezervaci stolu v restauraci nebo podobně, pak by se to snad mohlo hodit.
RB: No. I suppose if you're having problems getting a booking in a restaurant or something, that might be worth using it.
CA: Zní to líp, už to není Richard Branson. Je to Sir Richard Branson.
CA: You know, it's not Richard Branson. It's Sir Richard Branson.
RB: Jdu říct sekretářce, aby to tak používala.
RB: I'll go get the secretary to use it.
CA: OK. Pojďme se podívat na tu věc s lety do vesmíru. Máme video, které ukazuje, o co Vám jde s Virgin Galactic ve vzduchu. (Video) Takže tohle je ta vesmírná loď navržená Burtem Rutanem?
CA: OK. So let's look at the space thing. I think, with us, we've got a video that shows what you're up to, and Virgin Galactic up in the air. (Video) So that's the Bert Rutan designed spaceship?
RB: Jo. Bude připravená k provozu -- řekněme, během 12 měsíců, a pak bude následovat 12 měsíců důkladných testů. Takže za 24 měsíců se budou moci lidé proletět ve vesmíru.
RB: Yeah, it'll be ready in -- well, ready in 12 months and then we do 12 months extensive testing. And then 24 months from now, people will be able to take a ride into space.
CA: Interiér je práce Philippa Starcka?
CA: So this interior is Philippe Starcke designed?
RB: Philippe na něm toho docela dost udělal: vytvořil logo a staví i náš vesmírný přístav v Novém Mexiku. V podstatě na jeho výstavbu dohlíží, bude vypadat jako obří oko, které byste měli vidět, když budete ve vesmíru, jak na vás nahoru kouká. A když přistanete, měli byste se tím obřím okem vracet zpět. Co se týče designu, je naprostým géniem.
RB: Philippe has done the -- yeah, quite a bit of it: the logos and he's building the space station in New Mexico. And basically, he's just taken an eye and the space station will be one giant eye, so when you're in space, you ought to be able to see this massive eye looking up at you. And when you land, you'll be able to go back into this giant eye. But he's an absolute genius when it comes to design.
CA: Ale neměl za úkol navrhnout motor, že?
CA: But you didn't have him design the engine?
RB: Philippe v tom docela tápe, takže si nemyslím, že by byl tou nejlepší osobou pro navrhování motoru, ne.
RB: Philippe is quite erratic, so I think that he wouldn't be the best person to design the engine, no.
CA: Před dvěma dny zde měl báječnou přednášku.
CA: He gave a wonderful talk here two days ago.
RB: Jo? Ne, on je --
RB: Yeah? No, he is a --
CA: Některým lidem přišla báječná, jiným zase naprosto bizarní. Mně osobně to přišlo úžasné.
CA: Well, some people found it wonderful, some people found it completely bizarre. But, I personally found it wonderful.
RB: Je to úžasný nadšenec, což je důvod, proč ho mám rád. Ale…
RB: He's a wonderful enthusiast, which is why I love him. But ...
CA: Vždycky ve Vás hlodala touha něco probádávat. Litoval jste toho někdy?
CA: So, now, you've always had this exploration bug in you. Have you ever regretted that?
RB: Mnohokrát. Myslím, že to bylo hlavně při expedicích v balónech a na lodích, které jsme uskutečnili. Asi šestkrát mě tahali helikoptérou z moře, a pokaždé už jsem nečekal, že o tom budu doma vyprávět. V takových chvílích se určitě podivujete, co tam nahoře ještě děláte, --
RB: Many times. I mean, I think with the ballooning and boating expeditions we've done in the past. Well, I got pulled out of the sea I think six times by helicopters, so -- and each time, I didn't expect to come home to tell the tale. So in those moments, you certainly wonder what you're doing up there or --
CA: Ve kterém okamžiku -- už se Vám zdálo, že to přišlo, že teď už je to naposledy? RB: Vlastně při každém z těch balónových dobrodružství, myslím, že každé bylo na hraně. Mám za to, že jsme byli první -- předtím vlastně ještě nikdo Atlantik v horkovzdušném balónu nepřeletěl, postavili jsme balón schopný létat v tryskovém proudění (ze západu na východ) a nebyli jsme si úplně jistí, kdy má balón do tohoto proudění vstoupit, a jestli vydrží rychlosti větrů okolo 320 až 350 km/h, které tam vanou. Při úplně prvním vypuštění obrovského balónu přes Atlantik z hory Sugarloaf (v Brazílii), byl vršek balónu nasát tryskovým prouděním o rychlosti několika set kilometrů za hodinu, kabina dole, ve které jsme byli my, se pohybovala možná 3 km/hod a balón prostě vzlétl. Bylo to jako udržet se na tisícovce koní. Jen jsme si drželi palce a modlili se, aby balón vydržel pohromadě, což se naštěstí stalo. Ale víte, na konci všech těchto výletů s balónem -- zdá se, že se pokaždé cosi nepovedlo, a v tomhle případě jeden zkušenější vzduchoplavec, který byl se mnou, vyskočil a nechal mě tam bojovat o holý život.
CA: What was the closest you got to -- when did you think, this is it, I might be on my way out? RB: Well, I think the balloon adventures were -- each one was, each one, actually, I think we came close. And, I mean, first of all we -- nobody had actually crossed the Atlantic in a hot air balloon before, so we had to build a hot air balloon that was capable of flying in the jet stream, and we weren't quite sure, when a balloon actually got into the jet stream, whether it would actually survive the 200, 220 miles an hour winds that you can find up there. And so, just the initial lift off from Sugarloaf to cross the Atlantic, as we were pushing into the jet stream, this enormous balloon -- the top of the balloon ended up going at a couple of hundred miles an hour, the capsule that we were in at the bottom was going at maybe two miles an hour, and it just took off. And it was like holding onto a thousand horses. And we were just crossing every finger, praying that the balloon would hold together, which, fortunately, it did. But the ends of all those balloon trips were, you know -- something seemed to go wrong every time, and on that particular occasion, the more experienced balloonist who was with me jumped, and left me holding on for dear life. (Laughter)
CA: Řekl Vám, abyste skočil nebo prostě řekl „Já padám!“ a…
CA: Did he tell you to jump, or he just said, "I'm out of here!" and ...
RB: Ne, řekl mi skoč, ale jakmile chyběla jeho váha, balón prostě vystřelil o 3 600 metrů nahoru a já ...
RB: No, he told me jump, but once his weight had gone, the balloon just shot up to 12,000 feet and I ...
CA: Myslím, že jste se tím stal inspirací pro román Iana McEwana.
CA: And you inspired an Ian McEwan novel I think with that.
RB: Jo. Ne, nasadil jsem si kyslíkovou masku a stál jsem s padákem na vrcholu balónu a pozoroval jsem vířící mraky pode mnou a sbíral jsem odvahu skočit do Severního moře, -- a v těch chvílích jsem se cítil opravdu velmi osaměle. Ale prostě jsme to nějak přežili.
RB: Yeah. No, I put on my oxygen mask and stood on top of the balloon, with my parachute, looking at the swirling clouds below, trying to pluck up my courage to jump into the North Sea, which -- and it was a very, very, very lonely few moments. But, anyway, we managed to survive it.
CA: Skočil jste? Nebo šel balón nakonec dolů?
CA: Did you jump? Or it came down in the end?
RB: No, věděl jsem, že mám paliva tak na půl hodiny a také jsem věděl, že mám šanci jenom, když skočím, zbývalo mi jenom pár minut života. A tak jsem sešplhal zpátky do kabiny a zoufale jsem se ubezpečoval, že jsem udělal správné rozhodnutí. Napsal jsem několik poznámek pro svou rodinu. A pak jsem šplhal zase zpátky nahoru, díval se na ty mraky pode mnou, a opět šplhal zpátky do kabiny. A nakonec mě napadlo, že přece existuje lepší způsob. Měl jsem nad sebou ten obrovský balón, to je největší padák všech dob, tak proč ho nevyužít? Zvládl jsem s balónem proletět skrz mraky a asi 15 metrů nad mořem jsem se vrhl přes palubu. Balón narazil do moře a už beze mě vystřelil 3 000 metrů nahoru. Ale byl to nádherný pocit být v té vodě --
RB: Well, I knew I had about half an hour's fuel left, and I also knew that the chances were that if I jumped, I would only have a couple of minutes of life left. So I climbed back into the capsule and just desperately tried to make sure that I was making the right decision. And wrote some notes to my family. And then climbed back up again, looked down at those clouds again, climbed back into the capsule again. And then finally, just thought, there's a better way. I've got, you know, this enormous balloon above me, it's the biggest parachute ever, why not use it? And so I managed to fly the balloon down through the clouds, and about 50 feet, before I hit the sea, threw myself over. And the balloon hit the sea and went shooting back up to 10,000 feet without me. But it was a wonderful feeling being in that water and --
CA: Co jste to napsal své rodině?
CA: What did you write to your family?
RB: Jenom to, co byste Vy v takové situaci napsal taky: Prostě hrozně tě miluji a -- už jsem jim napsal dopis předtím, než jsem se vydal na tenhle výlet, jen pro případ, že by se cokoli přihodilo. Naštěstí ho nemuseli nikdy otevřít.
RB: Just what you would do in a situation like that: just I love you very much. And I'd already written them a letter before going on this trip, which -- just in case anything had happened. But fortunately, they never had to use it.
CA: Vaše společnosti těmito hrdinstvími získaly neuvěřitelnou reklamu. Roky -- dokud jsem nepřestal sledovat průzkumy, byl jste ve Velké Británii i jinde považován za velkého hrdinu. Cynikové by mohli říct, víš, to je ten šikovný obchodník, který pro svůj zvláštní styl marketingu udělá všechno. Kolik z toho dělaly náklady na reklamu?
CA: Your companies have had incredible PR value out of these heroics. The years -- and until I stopped looking at the polls, you were sort of regarded as this great hero in the U.K. and elsewhere. And cynics might say, you know, this is just a smart business guy doing what it takes to execute his particular style of marketing. How much was the PR value part of this?
RB: Experti na reklamu říkali, že jako majitel letecké společnosti bych se měl balónům, lodím a ztroskotáním v mořích věnovat až jako úplně poslednímu. (Smích)
RB: Well, of course, the PR experts said that as an airline owner, the last thing you should be doing is heading off in balloons and boats, and crashing into the seas. (Laughter)
CA: Kápli na to, Richarde.
CA: They have a point, Richard.
RB: Myslím, že naše letecká společnost v té době měla celostránkovou reklamu hlásající: pojď do toho, Richarde, jsou lepší způsoby, jak překonat Atlantik. (Smích)
RB: In fact, I think our airline took a full page ad at the time saying, you know, come on, Richard, there are better ways of crossing the Atlantic. (Laughter)
CA: Aby člověk všechno tohle dokázal, musí být od narození géniem, je to tak?
CA: To do all this, you must have been a genius from the get-go, right?
RB: No, tohle vyvracet nebudu. (Smích)
RB: Well, I won't contradict that. (Laughter)
CA: OK, tady nemusíme používat právnické obraty. Že jste nebyl tak hrozný ve škole?
CA: OK, this isn't exactly hardball. OK. Didn't -- weren't you just terrible at school?
RB: Já jsem byl dyslektik. Nechápal jsem nic z toho, co jsme ve škole dělali. Určitě bych propadl v IQ testech. Byl to jeden z důvodů, proč jsem v 15 školu opustil. A když mě něco nezajímá, nesnažím se tolik to chápat. Když jste dyslektik, zažíváte někdy docela bizarní situace. Tím myslím například, že jsem musel -- rozjížděl jsem největší skupinu soukromých firem v Evropě, ale nevěděl jsem, jaký je rozdíl mezi ziskem před a po zdanění. Zasedání rady tak byla okouzlující. (Smích) Ptal jsem se stylem, jestli si vedeme dobře, nebo špatně. Obvykle mi ti lidé říkali, no, že je to špatné.
RB: I was dyslexic. I had no understanding of schoolwork whatsoever. I certainly would have failed IQ tests. And it was one of the reasons I left school when I was 15 years old. And if I -- if I'm not interested in something, I don't grasp it. As somebody who's dyslexic, you also have some quite bizarre situations. I mean, for instance, I've had to -- you know, I've been running the largest group of private companies in Europe, but haven't been able to know the difference between net and gross. And so the board meetings have been fascinating. (Laughter) And so, it's like, good news or bad news? And generally, the people would say, oh, well that's bad news.
CA: Jen na vysvětlenou, 25 miliard je hrubého, že? Je to hrubá částka? (Smích)
CA: But just to clarify, the 25 billion dollars is gross, right? That's gross? (Laughter)
RB: No, vlastně doufám, že je to hrubého -- (Smích) Chápu to správně.
RB: Well, I hope it's net actually, having -- (Laughter) -- I've got it right.
CA: Věřte mi, je to hrubého. (Smích)
CA: No, trust me, it's gross. (Laughter)
RB: Když mi bylo 50, kdosi mě vzal ven z místnosti a řekl mi: „Podívej, Richarde, vysvětlím Ti to na diagramu. Tady je moře a v něm je síť. Tou sítí byla z moře vytažena ryba. A v té malé síti jsou zisky, které Ti zůstaly. Všechno ostatní Ti snědli.“ Konečně jsem si to všechno spočítal. (Smích) (Potlesk)
RB: So, when I turned 50, somebody took me outside the boardroom and said, "Look Richard, here's a -- let me draw on a diagram. Here's a net in the sea, and the fish have been pulled from the sea into this net. And that's the profits you've got left over in this little net, everything else is eaten." And I finally worked it all out. (Laughter) (Applause)
CA: Myslím, že i když jste ve škole zrovna vědecky nevynikal, ale byl jste také kapitánem kriketového a ragbyového týmu. Byl jste svým způsobem -- přirozeným lídrem, ale také trochu… Stal jste se rebelem nebo jak byste se ...
CA: But, I mean, at school -- so as well as being, you know, doing pretty miserably academically, but you were also the captain of the cricket and football teams. So you were kind of a -- you were a natural leader, but just a bit of a ... Were you a rebel then, or how would you ...
RB: Jo, myslím, že jsem byl trochu individualista -- ale byl jsem, jo naštěstí jsem byl dobrý sportovec a aspoň v něčem jsem ve škole vynikal.
RB: Yeah, I think I was a bit of a maverick and -- but I ... And I was, yeah, I was fortunately good at sport, and so at least I had something to excel at, at school.
CA: A co nějaké další neobvyklosti z ještě dřívější doby. Tím myslím tu historku o Vaší matce, která Vás údajně vyháněla ze hřiště se slovy: „OK, jde se domů.“ Opravdu se to stalo?
CA: And some bizarre things happened just earlier in your life. I mean, there's the story about your mother allegedly dumping you in a field, aged four, and saying "OK, walk home." Did this really happen?
RB: Víte, uvědomovala si, že chceme stát na vlastních nohou už od nejútlejšího věku. Dělala věci, za které by ji dneska zavřeli, vyhazovala nás z auta a říkala, že si máme sami najít cestu k babičce, ke které to bylo ještě asi 8 km. A nutila nás do nádherných, dlouhých cest na kole. Také jsme se nesměli dívat na televizi, a tak.
RB: She was, you know, she felt that we needed to stand on our own two feet from an early age. So she did things to us, which now she'd be arrested for, such as pushing us out of the car, and telling us to find our own way to Granny's, about five miles before we actually got there. And making us go on wonderful, long bike rides. And we were never allowed to watch television and the like.
CA: Není riskantní to tady říkat? Je tu s námi spousta bohatých lidí, kteří mají děti a my řešíme dilema, jak je vychovávat. Když se podíváte na současnou generaci dětí, myslíte si, že jsou příliš rozmazlení a že si neuvědomují, co všechno mají, že vychováváme generaci privilegovaných…
CA: But is there a risk here? I mean, there's a lot of people in the room who are wealthy, and they've got kids, and we've got this dilemma about how you bring them up. Do you look at the current generation of kids coming up and think they're too coddled, they don't know what they've got, we're going to raise a generation of privileged ...
RB: Ne, myslím, že když vychováváte děti, chcete je prostě zahrnout láskou a chválou a nadšením. Takže si nemyslím, že své děti můžete opravdu vážně rozmazlit. CA: Vy jste nedopadl tak špatně, musím říct, že… Váš ředitel Vám řekl -- myslím, že jste pro něho byl ve škole hádankou -- řekl: „Z tebe bude buď milionář, nebo půjdeš do vězení, a nejsem si jistý, co z toho vyjde.“ Co z toho se stalo dřív? (Smích)
RB: No, I think if you're bringing up kids, you just want to smother them with love and praise and enthusiasm. So I don't think you can mollycoddle your kids too much really. CA: You didn't turn out too bad, I have to say, I'm ... Your headmaster said to you -- I mean he found you kind of an enigma at your school -- he said, you're either going to be a millionaire or go to prison, and I'm not sure which. Which of those happened first? (Laughter)
RB: No, už jsem stihl obojí. Myslím, že dřív jsem byl ve vězení. Byl jsem vlastně stíhán na základě dvou docela letitých zákonů ve Velké Británii. Byl jsem stíhán podle Zákona o pohlavních nemocech z roku 1889 a podle Zákona o obscénní inzerci z roku 1916. V prvním případě za zmínku slov pohlavní choroba na veřejnosti -- měli jsme centrum, kde jsme chtěli pomáhat mladým lidem s problémy. Jedním z problémů, který mladí lidé mají, jsou pohlavní choroby. A na to existuje jeden prastarý zákon, který říká, že nesmíte zmínit slova pohlavní choroba nebo je veřejně otisknout. Takže nám na dveře zaklepala policie a řekli nám, že nás budou muset zatknout, jestliže nepřestaneme zmiňovat ta slova. Změnili jsme to na společenské choroby a lidé k nám začali chodit s akné a vyrážkami, ale nikdo s pohlavními chorobami. Vrátili jsme to tedy zpátky a okamžitě nás pozatýkali. A poté za slovo bollocks v „Never Mind the Bollocks, Here's the Sex Pistols“, policie se rozhodla, že slovo bollocks (též koule) je sprosté a pozatýkala nás za jeho použití na albu Sex Pistols. Obhajoval nás dramatik John Mortimer. Ptal se mě, jestli bych si nemohl najít nějakého jazykovědce, který by přišel s jinou definicí toho slova. A tak jsem zavolal na univerzitu v Nottinghamu a chtěl jsem, aby mi dali k telefonu profesora lingvistiky. Řekl mi: „Podívejte, slovo bollocks nemá vůbec nic společného s koulemi. Je to vlastně přezdívka, kterou dali kněžím v 18. století.“ (Smích) A dodal: „Navíc, já sám jsem kněz.“ Řekl jsem: „Nevadilo by Vám přijít k soudu?“ Řekl, že by ho to potěšilo: „Chtěl byste, abych si vzal svůj kolárek?“ A já na to: “Ano, určitě, prosím vezměte si ho.“ (Smích)
RB: Well, I've done both. I think I went to prison first. I was actually prosecuted under two quite ancient acts in the U.K. I was prosecuted under the 1889 Venereal Diseases Act and the 1916 Indecent Advertisements Act. On the first occasion, for mentioning the word venereal disease in public, which -- we had a center where we would help young people who had problems. And one of the problems young people have is venereal disease. And there's an ancient law that says you can't actually mention the word venereal disease or print it in public. So the police knocked on the door, and told us they were going to arrest us if we carried on mentioning the word venereal disease. We changed it to social diseases and people came along with acne and spots, but nobody came with VD any more. So, we put it back to VD and promptly got arrested. And then subsequently, "Never Mind the Bollocks, Here's the Sex Pistols," the word bollocks, the police decided was a rude word and so we were arrested for using the word bollocks on the Sex Pistols' album. And John Mortimer, the playwright, defended us. And he asked if I could find a linguistics expert to come up with a different definition of the word bollocks. And so I rang up Nottingham University, and I asked to talk to the professor of linguistics. And he said, "Look, bollocks is not a -- has nothing to do with balls whatsoever. It's actually a nickname given to priests in the eighteenth century." (Laughter) And he went, "Furthermore, I'm a priest myself." And so I said, "Would you mind coming to the court?" And he said he'd be delighted. And I said -- and he said, "Would you like me to wear my dog collar?" And I said, "Yes, definitely. Please." (Laughter)
CA: To je skvělé.
CA: That's great.
RB: Náš klíčový svědek tvrdil, že to vlastně znamená „Never Mind the Priest, Here's the Sex Pistols“. (Smích) A soudce nás, ač nerad, shledal nevinnými… (Smích)
RB: So our key witness argued that it was actually "Never Mind the Priest, Here's the Sex Pistols." (Laughter) And the judge found us -- reluctantly found us not guilty, so ... (Laughter)
CA: To je neslýchané. (Potlesk) Ale vážně, má to i svou temnou stránku? Mnozí lidé by tvrdili, že není možné, aby dal někdo dohromady takovou neuvěřitelnou sbírku firem, aniž by přitom pár lidí nepodrazil, však víte, některými ošklivými věcmi. Byl jste nařčen z bezohlednosti. Někdo o Vás napsal odpornou biografii. Je něco z toho pravda? Nebo aspoň kousek pravdy?
CA: That is outrageous. (Applause) So seriously, is there a dark side? A lot of people would say there's no way that someone could put together this incredible collection of businesses without knifing a few people in the back, you know, doing some ugly things. You've been accused of being ruthless. There was a nasty biography written about you by someone. Is any of it true? Is there an element of truth in it?
RB: Vlastně si nemyslím, obecně řečeno, že funguje stereotyp obchodníka šplhajícího po zádech lidí až na vrchol. Myslím, že chováte-li se k lidem dobře, vrátí se a budou se vracet stále. Že všechno, co v životě máte, je vaše pověst a je to velmi malý svět. A opravdu si myslím, že nejlepší cesta, jak se stát úspěšným obchodním lídrem, je jednat s lidmi spravedlivě a dobře, a rád bych si myslel, že takhle jsme rozjeli Virgin.
RB: I don't actually think that the stereotype of a businessperson treading all over people to get to the top, generally speaking, works. I think if you treat people well, people will come back and come back for more. And I think all you have in life is your reputation and it's a very small world. And I actually think that the best way of becoming a successful business leader is dealing with people fairly and well, and I like to think that's how we run Virgin.
CA: A co lidé, kteří Vás mají rádi a kteří Vás vidí trávit -- vidí Vás, jak se snažíte stíhat tyhle nové projekty, ale skoro to vypadá, jako by to byla Vaše vášeň začínat nové věci. Nadchnete se pro myšlenku a, to blaho! Myslíte někdy na rodinný život? Co na to říká Vaše rodina, když se zas a znova pouštíte do něčeho nového a velkého?
CA: And what about the people who love you and who see you spending -- you keep getting caught up in these new projects, but it almost feels like you're addicted to launching new stuff. You get excited by an idea and, kapow! I mean, do you think about life balance? How do your family feel about each time you step into something big and new?
RB: Také věřím, že být dobrým otcem je nesmírně důležité, takže s nimi už od mala, víte, když mají prázdniny, jezdím s nimi na dovolenou. Trávíme spolu tři úžasné měsíce někde venku. Víte, chci s nimi být v kontaktu. Máme velké štěstí, že máme ten malinkatý ostrov v Karibiku -- a můžu je tam vzít a můžeme tam vzít přátele, můžeme si tam společně hrát, ale taky si můžu udržet povědomí o tom, co se děje.
RB: I also believe that being a father's incredibly important, so from the time the kids were very young, you know, when they go on holiday, I go on holiday with them. And so we spend a very good sort of three months away together. Yes, I'll, you know, be in touch. We're very lucky, we have this tiny little island in the Caribbean and we can -- so I can take them there and we can bring friends, and we can play together, but I can also keep in touch with what's going on.
CA: Poslední roky mluvíte o termínu kapitalistická filantropie. Co to znamená?
CA: You started talking in recent years about this term capitalist philanthropy.
RB: Kapitalismus se osvědčil jako systém, který funguje. Komunismus jako alternativa nefungoval. Kapitalismus má ale potíž s obrovským bohatstvím, které končí v rukách několika lidí, a myslím, že společně s bohatstvím přichází obrovská zodpovědnost. Je důležité, aby jedinci, kteří se ocitli v onom příznivém postavení, neskončili soutěžením o čím dál větší loď anebo auto, ale využitím peněz pro vytváření nových pracovních míst nebo k řešení problémů ve světě.
What is that? RB: Capitalism has been proven to be a system that works. You know, the alternative, communism, has not worked. But the problem with capitalism is extreme wealth ends up in the hands of a few people, and therefore extreme responsibility, I think, goes with that wealth. And I think it's important that the individuals, who are in that fortunate position, do not end up competing for bigger and bigger boats, and bigger and bigger cars, but, you know, use that money to either create new jobs or to tackle issues around the world.
CA: A kterých problémů se nejvíce obáváte, o které se nejvíce zajímáte, kam chcete nasměrovat svoje prostředky?
CA: And what are the issues that you worry about most, care most about, want to turn your resources toward?
RB: No, myslím, že je spousta problémů. Mám na mysli globální oteplování, které je určitě obrovskou hrozbou pro lidstvo, do kterého investujeme mnoho času a energie, za A, snažíme se přijít s alternativními palivy a za B, vypsali jsme soutěž, která bude opravdovou výhrou, pokud se nám nepodaří najít odpověď s alternativními palivy, v případě, že bychom vlastně nedokázali dostatečně rychle omezit emise uhlíku, a v případě, že bychom propásli bod, kdy už se vývoj nedá zvrátit. Musíme se snažit, aby lidé přišli na způsob, jakým lze odčerpat uhlík z atmosféry. Víte, předtím nebyl nikdo, kdo by na tom pracoval, takže jsme chtěli, aby se o to lidé pokoušeli -- aby o tom začaly přemýšlet nejlepší mozky světa a také, aby se zkusil odčerpat metan ze zemské atmosféry. Vlastně jsme měli seznam asi 15 000 lidí, kteří říkali, že by se do toho chtěli pustit. Když potřebujeme jen jednoho, zní to nadějně.
RB: Well, there's -- I mean there's a lot of issues. I mean global warming certainly is a massive threat to mankind and we are putting a lot of time and energy into, A, trying to come up with alternative fuels and, B, you know, we just launched this prize, which is really a prize in case we don't get an answer on alternative fuels, in case we don't actually manage to get the carbon emissions cut down quickly, and in case we go through the tipping point. We need to try to encourage people to come up with a way of extracting carbon out of the Earth's atmosphere. And we just -- you know, there weren't really people working on that before, so we wanted people to try to -- all the best brains in the world to start thinking about that, and also to try to extract the methane out of the Earth's atmosphere as well. And actually, we've had about 15,000 people fill in the forms saying they want to give it a go. And so we only need one, so we're hopeful.
CA: Pracujete také na několika projektech v Africe?
CA: And you're also working in Africa on a couple of projects?
RB: Ano, zřídili jsme něco, čemu říkáme válečný stan, což možná není správný výraz. Možná ho změníme, ale prostě, válečný stan je místo, odkud se snažíme koordinovat všechny hrozby hrnoucí se na Afriku, všechny ty různé společenské problémy v Africe a zkoušíme najít nejlepší postupy. Takže například, v Africe je doktor, který přišel na to, že pokud podáte matce antiretrovirové léky do 24 týdnů po otěhotnění, tak dítě nebude mít po narození HIV. Šíření takových informací po celé Africe je důležité.
RB: Yes, I mean, we've got -- we're setting up something called the war room, which is maybe the wrong word. We're trying to -- maybe we'll change it -- but anyway, it's a war room to try to coordinate all the attack that's going on in Africa, all the different social problems in Africa, and try to look at best practices. So, for instance, there's a doctor in Africa that's found that if you give a mother antiretroviral drugs at 24 weeks, when she's pregnant, that the baby will not have HIV when it's born. And so disseminating that information to around the rest of Africa is important.
CA: Válečný stan, to zní mocně a dramaticky. A neexistuje riziko, že tihle obchodní hrdinové Západu začnou příliš nadšeně -- myslím tím, jak jsou zvyklí být se vším rychle hotoví, jak hluboce věří ve svou schopnost změnit svět? Neexistuje riziko, že přijdeme někam jako je Afrika a řekneme, máme tu napravit tenhle problém a my na to máme, já mám všechny ty miliardy dolarů, znáte to, da, da, da -- nabízím vám skvělý nápad. A v o trochu složitější situaci vlastně způsobí zmatek. Neobáváte se toho?
CA: The war room sounds, it sounds powerful and dramatic. And is there a risk that the kind of the business heroes of the West get so excited about -- I mean, they're used to having an idea, getting stuff done, and they believe profoundly in their ability to make a difference in the world. Is there a risk that we go to places like Africa and say, we've got to fix this problem and we can do it, I've got all these billions of dollars, you know, da, da, da -- here's the big idea. And kind of take a much more complex situation and actually end up making a mess of it. Do you worry about that?
RB: No, především, my vlastně v této konkrétní situaci -- spolupracujeme na tom s vládou. Thabo Mbeki měl problém přijmout fakt, že HIV a AIDS spolu souvisí, ale myslím, že je to jeho způsob, jakým se s tím vypořádává a místo toho, aby ho svět kritizoval, je možné s jeho vládou spolupracovat. Je důležité, aby když lidé opravdu jedou do Afriky a snaží se pomáhat, aby se tomu nevěnovali jenom pár let a pak odjeli. Musí v tom být důslední. Myslím, že manažeři mohou přinést svoje podnikatelské know-how a s poněkud odlišným přístupem k věcem pomáhat vládám. Například jsme v Africe zřídili kliniky, kde budeme zdarma podávat antiretrovirové léky, léky proti tuberkulóze a proti malárii. Ale také se snažíme, aby kliniky zůstaly soběstačné, aby lidé platili zase v jiných situacích.
RB: Well, first of all, on this particular situation, we're actually -- we're working with the government on it. I mean, Thabo Mbeki's had his problems with accepting HIV and AIDS are related, but this is a way, I think, of him tackling this problem and instead of the world criticizing him, it's a way of working with him, with his government. It's important that if people do go to Africa and do try to help, they don't just go in there and then leave after a few years. It's got to be consistent. But I think business leaders can bring their entrepreneurial know-how and help governments approach things slightly differently. For instance, we're setting up clinics in Africa where we're going to be giving free antiretroviral drugs, free TB treatment and free malaria treatment. But we're also trying to make them self-sustaining clinics, so that people pay for some other aspects.
CA: Mnoho cyniků říká o takových, jako jste Vy nebo Bill Gates, kteří o něco usilují, že jsou téměř puzeni jakousi touhou, aby se buď zviditelnili nebo pro pocit viny a ne ze skutečných filantropických pohnutek. Co byste jim vzkázal?
CA: I mean a lot of cynics say about someone like yourself, or Bill Gates, or whatever, that this is really being -- it's almost driven by some sort of desire again, you know, for the right image, for guilt avoidance and not like a real philanthropic instinct. What would you say to them?
RB: No, myslím, že všichni -- lidé činí věci z mnoha rozličných důvodů a víte, já to chápu tak, že až budu na smrtelné posteli, chci mít pocit, že jsem se zasloužil o změnu v životě jiných lidí. Může se zdát sobecké o tom takhle přemýšlet, ale takhle jsem byl vychován. Myslím, že pokud jsem v pozici, kdy mohu radikálně měnit lidské životy k lepšímu, měl bych to tak dělat.
RB: Well, I think that everybody -- people do things for a whole variety of different reasons and I think that, you know, when I'm on me deathbed, I will want to feel that I've made a difference to other people's lives. And that may be a selfish thing to think, but it's the way I've been brought up. I think if I'm in a position to radically change other people's lives for the better, I should do so.
CA: Kolik Vám je?
CA: How old are you?
RB: Je mi 56.
RB: I'm 56.
CA: Psycholog Erik Erikson říká, že -- jestli ho dobře chápu, jsem v tom naprostý laik -- že když je lidem od 30 do 50, jsou puzeni touhou růst a že odtud pramení to, co je naplňuje. Od 50 do 70 se jejich záběr posouvá více k hledání moudrosti a pátrání po odkazu předků. Chci tím říct, že u Vás se zdá, jako byste byl stále tak trochu ve fázi růstu, stále plánujete neuvěřitelné nové věci. Jak moc přemýšlíte o odkazu a co by se mělo stát Vaším odkazem?
CA: I mean, the psychologist Erik Erikson says that -- as I understand him and I'm a total amateur -- but that during 30s, 40s people are driven by this desire to grow and that's where they get their fulfillment. 50s, 60s, the mode of operation shifts more to the quest for wisdom and a search for legacy. I mean, it seems like you're still a little bit in the growth phases, you're still doing these incredible new plans. How much do you think about legacy, and what would you like your legacy to be?
RB: Příliš o tom nepřemýšlím. Rád bych -- víte, má babička žila do 101 let, tak doufejme, že mám dalších 30 až 40 let ještě před sebou. Ne, chci jen prožít život až do konce. Pokud mohu něco změnit, doufám, že toho budu schopen. Myslím, že v této chvíli je pozitivní, že máte lidi jako jsou například Sergej a Larry z Google, což jsou dobří přátelé. A díky bohu, že existují dva lidé s takovým majetkem, kterým na světě skutečně záleží. Kdyby byli takhle bohatí a nezáleželo by jim na světě, bylo by to velmi znepokojující. Oni se chystají dělat zatraceně dobré změny. A já si myslím, že je důležité, aby lidé s takovým postavením skutečně něco změnili.
RB: I don't think I think too much about legacy. I mean, I like to -- you know, my grandmother lived to 101, so hopefully I've got another 30 or 40 years to go. No, I just want to live life to its full. You know, if I can make a difference, I hope to be able to make a difference. And I think one of the positive things at the moment is you've got Sergey and Larry from Google, for instance, who are good friends. And, thank God, you've got two people who genuinely care about the world and with that kind of wealth. If they had that kind of wealth and they didn't care about the world, it would be very worrying. And you know they're going to make a hell of a difference to the world. And I think it's important that people in that kind of position do make a difference.
CA: No, Richarde, když jsem já rozjížděl podnikání, také jsem o tom nic nevěděl a byl jsem také takový -- myslel jsem, že podnikatelé by měli být bezohlední, že je to jediný způsob, jak můžete mít šanci uspět. A Vy jste mě opravdu inspiroval. Sledoval jsem Vás a myslel jsem si, no, on to už dokázal. Možná, že existuje i jiný způsob. Rád bych Vám za tu inspiraci poděkoval a za to, že jste dnes na TED přišel. Děkuji. Díky moc. (Potlesk)
CA: Well, Richard, when I was starting off in business, I knew nothing about it and I also was sort of -- I thought that business people were supposed to just be ruthless and that that was the only way you could have a chance of succeeding. And you actually did inspire me. I looked at you, I thought, well, he's made it. Maybe there is a different way. So I would like to thank you for that inspiration, and for coming to TED today. Thank you. Thank you so much. (Applause)