Budu mluvit o korupci, ale chtěl bych nejprve porovnat dvě různé věci. Jednou z nich je velká globální ekonomika, velká globalizovaná ekonomika, a druhý je malá, a velmi omezená, schopnost našich tradičních vlád a jejich mezinárodních institucí řídit a utvářet tuto ekonomiku. Je to tato asymetrie, ze které v podstatě pochází selhání veřejné správy. Selhání správy věcí veřejných v mnoha oblastech, v oblasti korupce, v oblasti ničení životního prostředí, v oblasti vykořisťování žen a dětí, v oblasti změn klimatu. Ve všech oblastech, ve kterých skutečně potřebujeme schopnost znovuvytvořit nadřazenost politiky ekonomice, která probíhá v celosvětové aréně. A myslím, že korupce, a boj proti korupci, a také vliv korupce, je asi jedním z nejzajímavějších způsobů, jak ukázat, co mám na mysli, tím selháním vlády.
I am going to speak about corruption, but I would like to juxtapose two different things. One is the large global economy, the large globalized economy, and the other one is the small, and very limited, capacity of our traditional governments and their international institutions to govern, to shape, this economy. Because there is this asymmetry, which creates, basically, failing governance. Failing governance in many areas: in the area of corruption and the area of destruction of the environment, in the area of exploitation of women and children, in the area of climate change, in all the areas in which we really need a capacity to reintroduce the primacy of politics into the economy, which is operating in a worldwide arena. And I think corruption, and the fight against corruption, and the impact of corruption, is probably one of the most interesting ways to illustrate what I mean with this failure of governance.
Dovolte mi, abych mluvit o své vlastní zkušenosti. Kdysi jsem pracoval jako ředitel kanceláře Světové banky v Nairobi pro východní Afriku. V té době jsem si všiml, že korupce, ta velká korupce, systematická korupce, podkopává všechno, co jsme se snažili vytvořit. A proto jsem začal nejen se snažit bránit práci Světové banky, naše vlastní projekty, naše vlastní programy proti korupci, ale obecně, jsem si myslel, že potřebujeme systém který by chránil lidi v této části světa před pustošivou korupcí. A jakmile jsem začal tuto práci, dostal jsem memorandum od Světové banky, nejprve z právního oddělení, ve kterém řekli, "Tohle nesmíte dělat. Vměšujete se do vnitřních záležitostí našich partnerských zemí. Toto je zakázáno Chartou světové banky. Takže chceme, abyste přestal."
Let me talk about my own experience. I used to work as the director of the World Bank office in Nairobi for East Africa. At that time, I noticed that corruption, that grand corruption, that systematic corruption, was undermining everything we were trying to do. And therefore, I began to not only try to protect the work of the World Bank, our own projects, our own programs against corruption, but in general, I thought, "We need a system to protect the people in this part of the world from the ravages of corruption." And as soon as I started this work, I received a memorandum from the World Bank, from the legal department first, in which they said, "You are not allowed to do this. You are meddling in the internal affairs of our partner countries. This is forbidden by the charter of the World Bank, so I want you to stop your doings."
V té době jsem například předsedal konferenci dárců, a mnozí z těch dárců chtěli být v Nairobi - i když to bylo, jedno z nejnebezpečnějších měst světa, jenže oni tam chtěli být, protože ostatní města byla ještě méně vhodná. A při těch setkáních dárců jsem si všiml, že mnohé z těch nejhorších projektů které byly navrženy našimi klienty, vládami, podporovateli, kteří mnohdy zastupují dodavatele ze Severu, mnohé z těch nejhorších projektů byly realizovány první. Uvedu příklad: stavbu obří elektrárny, za 300 milionů dolarů, kterou by plácli rovnou do jedné z nejzranitelnějších a nejkrásnějších oblastí západní Keni. My všichni jsme si okamžitě všimli, že tento projekt nemá ekonomický přínos. Neměli žádné zákazníky. Nebyl tam odběr pro tu elektřinu. Nikdo tam neměl zájem o zavlažovací projekty. Naopak, věděli jsme, že tento projekt by zničil životní prostředí, poškodil by pobřežní lesy, které byly nezbytné pro přežití kočovných skupin Samburu a Tokana žijících v této oblasti. Takže každý věděl, že nejde jen zbytečný projekt, že to je absolutně škodlivý, hrozný projekt, nemluvě o budoucím zadlužení země o stovky milionů dolarů, odčerpávající z omezených zdrojů ekonomiky fondy pro mnohem důležitější činnosti, jako jsou školy, nemocnice, a tak dále. A přesto, že my všichni jsme odmítli tento projekt, a žádný z dárců nebyl ochoten mít své jméno s tím spojené, byl to první projekt, který bude realizován.
In the meantime, I was chairing donor meetings, for instance, in which the various donors, and many of them like to be in Nairobi -- it is true, it is one of the unsafest cities of the world, but they like to be there because the other cities are even less comfortable. And in these donor meetings, I noticed that many of the worst projects -- which were put forward by our clients, by the governments, by promoters, many of them representing suppliers from the North -- that the worst projects were realized first. Let me give you an example: a huge power project, 300 million dollars, to be built smack into one of the most vulnerable, and one of the most beautiful, areas of western Kenya. And we all noticed immediately that this project had no economic benefits: It had no clients, nobody would buy the electricity there, nobody was interested in irrigation projects. To the contrary, we knew that this project would destroy the environment: It would destroy riparian forests, which were the basis for the survival of nomadic groups, the Samburu and the Turkana in this area. So everybody knew this is a, not a useless project, this is an absolute damaging, a terrible project -- not to speak about the future indebtedness of the country for these hundreds of millions of dollars, and the siphoning off of the scarce resources of the economy from much more important activities like schools, like hospitals and so on. And yet, we all rejected this project, none of the donors was willing to have their name connected with it, and it was the first project to be implemented.
Dobré projekty, které bychom jako společenství dárců vzali svá křídla, trvaly roky. Však víte, potřebovali příliš mnoho studií, a velmi často ani neuspěly. Ale ty špatné projekty, které byly naprosto škodlivé pro ekonomiku, na mnoho generací, pro životní prostředí, pro tisíce rodin, které musely být přesídleny. ty byly dány rychle dohromady konsorciem bank, dodavatelských agentur, pojišťoven, jako německé firmy Hermes, a tak dále. Ty byly schváleny velmi, velmi rychle, díky zločinnému spiknutí mezi mocnými elitami těchto zemí, a dodavateli ze severu. No, a těmi dodavateli byly naše velké firmy. Oni byli herci tohoto globálního trhu, o kterém jsem se zmínil na začátku. Byli Siemensové tohoto světa, z Francie, Velké Británie, Japonska, z Kanady, z Německa, ti všichni byli hnáni systematickou korupcí, ve velkém měřítku. Nemluvíme o 50.000 dolarů sem, 100.000 dolarů tam, nebo milionek dolarů tamtomu. Ne. Mluvíme o 10 miliónech, 20 miliónech dolarů, na švýcarských bankovních účtech, na účtech v Lichtenštejnsku, pro ministry, vysoké úředníky v polostátních podnicích.
The good projects, which we as a donor community would take under our wings, they took years, you know, you had too many studies, and very often they didn't succeed. But these bad projects, which were absolutely damaging -- for the economy for many generations, for the environment, for thousands of families who had to be resettled -- they were suddenly put together by consortia of banks, of supplier agencies, of insurance agencies -- like in Germany, Hermes, and so on -- and they came back very, very quickly, driven by an unholy alliance between the powerful elites in the countries there and the suppliers from the North. Now, these suppliers were our big companies. They were the actors of this global market, which I mentioned in the beginning. They were the Siemenses of this world, coming from France, from the UK, from Japan, from Canada, from Germany, and they were systematically driven by systematic, large-scale corruption. We are not talking about 50,000 dollars here, or 100,000 dollars there, or one million dollars there. No, we are talking about 10 million, 20 million dollars on the Swiss bank accounts, on the bank accounts of Liechtenstein, of the president's ministers, the high officials in the para-statal sectors.
To byla realita, kterou jsem viděl, a nebyl to jen jeden projekt. Viděl jsem, řekl bych, v průběhu let, co jsem pracoval v Africe, stovky projektů, jako je tento. A tak jsem došel k přesvědčení, že tato systematická korupce, která deformuje hospodářskou politiku těchto zemí, je hlavní důvod, který vede ke strádání, k chudobě, ke konfliktům, násilí, a zoufalství v mnoha z těchto zemí. To že dnes máme více než miliardu lidí pod hranicí absolutní chudoby, že máme více než miliardu lidí bez pitné vody, a dvakrát tolik, více než dvě miliardy lidí bez kanalizace, a tak dále, s následnými nemocemi matek a dětí, dětskou úmrtnost přes 10 milionů dětí ročně, co zemřou dříve, než je jim pět let. Příčinou tohoto je do značné míry velká korupce.
This was the reality which I saw, and not only one project like that: I saw, I would say, over the years I worked in Africa, I saw hundreds of projects like this. And so, I became convinced that it is this systematic corruption which is perverting economic policy-making in these countries, which is the main reason for the misery, for the poverty, for the conflicts, for the violence, for the desperation in many of these countries. That we have today more than a billion people below the absolute poverty line, that we have more than a billion people without proper drinking water in the world, twice that number, more than two billion people without sanitation and so on, and the consequent illnesses of mothers and children, still, child mortality of more than 10 million people every year, children dying before they are five years old: The cause of this is, to a large extent, grand corruption.
Nyní, proč mi Světová banka nedovolila protikorupční práci? Zjistil jsem to později, poté, co jsem odešel, po velkém boji se Světovou bankou. Důvodem bylo, že členové Světové banky si mysleli, že úplatkářství v cizině je OK, včetně Německa. V Německu bylo povoleno úplatkářství v cizině, dokonce se dalo odečíst z daní. Není divu, že většina z nejdůležitějších mezinárodních operátorú v Německu, ale také ve Francii a Velké Británii a Skandinávii, všude, systematicky uplácela. Ne všichni, ale většina z nich. A to je ten jev který jsem nazval "selhávající veřejná správa," protože když jsem se vrátil do Německa a založil tuto malou nevládní organizaci tady v Berlíně, ve vile Borsig, bylo nám řečeno: nemůžete zabránit našim německým vývozcům, aby upláceli, protože bychom ztratili naše zakázky. Převzali by je Francouzi, prohráli bychom se švédskou, nebo japonskou konkurencí. A tak jsme měli opravdové "vězňovo dilema", které to velmi ztěžovalo pro jednotlivé společnosti, jednotlivé vývozní země říct, my nebudeme pokračovat v tomto smrtícím, katastrofálním zvyku velkých firem dávat úplatky.
Now, why did the World Bank not let me do this work? I found out afterwards, after I left, under a big fight, the World Bank. The reason was that the members of the World Bank thought that foreign bribery was okay, including Germany. In Germany, foreign bribery was allowed. It was even tax-deductible. No wonder that most of the most important international operators in Germany, but also in France and the UK and Scandinavia, everywhere, systematically bribed. Not all of them, but most of them. And this is the phenomenon which I call failing governance, because when I then came to Germany and started this little NGO here in Berlin, at the Villa Borsig, we were told, "You cannot stop our German exporters from bribing, because we will lose our contracts. We will lose to the French, we will lose to the Swedes, we'll lose to the Japanese." And therefore, there was a indeed a prisoner's dilemma, which made it very difficult for an individual company, an individual exporting country to say, "We are not going to continue this deadly, disastrous habit of large companies to bribe."
Tak tohle je to, co mám na mysli tím "neúspěchem řídicích struktur" protože ani poměrně silná vláda, jakou máme v Německu, nedokázala říci, "Nedovolíme, aby naše firmy uplácely v zahraničí." Potřebovali pomoc. A tak i samy velké firmy mají toto dilema. Mnohé z nich nechtějí uplácet. Mnohé německé firmy jsou přesvědčené, že jsou opravdu schopny vyrobit vysoce kvalitní produkt za dobrou cenu, takže jsou velmi konkurenceschopné. Ale nejsou třeba tak dobré při uplácení jako mnoho z jejich mezinárodních konkurentů a tak nemají možnost ukázat své silné stránky, protože svět je užírán tou velkou korupcí.
So this is what I mean with a failing governance structure, because even the powerful government, which we have in Germany, comparatively, was not able to say, "We will not allow our companies to bribe abroad." They needed help, and the large companies themselves have this dilemma. Many of them didn't want to bribe. Many of the German companies, for instance, believe that they are really producing a high-quality product at a good price, so they are very competitive. They are not as good at bribing as many of their international competitors are, but they were not allowed to show their strengths, because the world was eaten up by grand corruption.
A to je důvod, proč vám toto říkám. Občanská společnost se chopila příležitosti. Máme malou nevládní organizaci, Transparency International, a ta začala vymýšlet únikovou cesta z tohoto "vězňova dilematu", Vyvinuli jsme koncepty kolektivní akce, snažíme se přivést různé konkurenty dohromady k jednomu stolu, a vysvětlit všem jak by bylo v jejich zájmu aby uplácení zastavili současně. Takže, zkrátka a dobře se nám nakonec podařilo Německo přivést k podpisu spolu s ostatními zeměmi OECD a několika dalšími vývozci.
And this is why I'm telling you this: Civil society rose to the occasion. We had this small NGO, Transparency International. They began to think of an escape route from this prisoner's dilemma, and we developed concepts of collective action, basically trying to bring various competitors together around the table, explaining to all of them how much it would be in their interests if they simultaneously would stop bribing, and to make a long story short, we managed to eventually get Germany to sign together with the other OECD countries and a few other exporters.
V roce 1997, konvence, pod záštitou OECD. Každý signatář je zavázán změnit zákony a trestat úplatkářství v cizině. (Potlesk) Dobře, děkuji vám. Myslím, že bylo zajímavé, že, abychom to dokázali museli jsme se setkat s firmami. Měli jsme tady v Berlíně na ústavu Aspen ve Wannsee, sezení s asi 20 kapitány průmyslu, a diskutovali jsme s nimi co dělat s mezinárodním úplatkářstvím. V prvním sezení jsme měli tři zasedání během dvou let. A, mimochodem, prezident von Weizsäcker předsedal prvnímu z nich, aby ujistil podnikatele, že to je OK. Ti nebyli zvyklí jednat s nevládní organizací. A na prvním zasedání všichni tvrdili, že to není korupce, co děláme. To je obvyklé. To je to, co ty jiné kultury vyžadují. Dokonce tomu tleskají. Ve skutečnosti, to někteří říkají dodnes. A tak stále existuje mnoho lidí kteří nejsou přesvědčeni, že se uplácení musí zastavit. Ale na druhém zasedání, už připustí, že by to nikdy neudělali, to, co jinak v těchto jiných zemích dělají tady v Německu, ve Velké Británii, a tak dále. Ministři to přiznali. A na závěrečném zasedání, v Aspen Institute, jsme je nechali podepsat otevřený dopis vládě, tehdy to byla Kohlova vláda, kde ji žádáme, aby ratifikovala tuto OECD smlouvu.
In 1997, a convention, under the auspices of the OECD, which obliged everybody to change their laws and criminalize foreign bribery. (Applause) Well, thank you. I mean, it's interesting, in doing this, we had to sit together with the companies. We had here in Berlin, at the Aspen Institute on the Wannsee, we had sessions with about 20 captains of industry, and we discussed with them what to do about international bribery. In the first session -- we had three sessions over the course of two years. And President von Weizsäcker, by the way, chaired one of the sessions, the first one, to take the fear away from the entrepreneurs, who were not used to deal with non-governmental organizations. And in the first session, they all said, "This is not bribery, what we are doing." This is customary there. This is what these other cultures demand. They even applaud it. In fact, [unclear] still says this today. And so there are still a lot of people who are not convinced that you have to stop bribing. But in the second session, they admitted already that they would never do this, what they are doing in these other countries, here in Germany, or in the U.K., and so on. Cabinet ministers would admit this. And in the final session, at the Aspen Institute, we had them all sign an open letter to the Kohl government, at the time, requesting that they participate in the OECD convention.
A to je, dle mého názoru, příklad měkké síly. Protože jsme byli schopni je přesvědčit museli jít s námi. Měli jsme dlouhodobou časovou perspektivu. Měli jsme širší, geograficky mnohem širší, okruh účastníků, které jsme se pokoušeli hájit. A to je důvod, proč se zákon změnil. To je důvod, proč Siemens teď má potíže. A to je důvod, proč i MIN má jisté potíže. V některých zemích OECD tato úmluva zatím není důsledně prosazována. Opět je na občanské společnosti, aby vyvinula tlak na úřady.
And this is, in my opinion, an example of soft power, because we were able to convince them that they had to go with us. We had a longer-term time perspective. We had a broader, geographically much wider, constituency we were trying to defend. And that's why the law has changed. That's why Siemens is now in the trouble they are in and that's why MIN is in the trouble they are in. In some other countries, the OECD convention is not yet properly enforced. And, again, civil societies breathing down the neck of the establishment.
Například v Londýně, kde byla BAE zapletena v obrovském korupčním případě, který se pokoušel stíhat Úřad pro velkou korupci. Platili 100 milionů britských liber, každý rok, po dobu deseti let, jistému úředníkovi jisté spřátelené země, který pak koupil vojenské vybavení za 44 miliard liber. Tento případ není ve Velké Británii soudně stíhán. Proč? Protože by považovali že je v rozporu s bezpečnostními zájmy Velké Británie. Občanská společnost je tlačí a snaží se dosáhnout řešení tohoto problému nejen ve Velké Británii ale i v Japonsku, které to také řádně neprosazuje, a tak dále.
In London, for instance, where the BAE got away with a huge corruption case, which the Serious Fraud Office tried to prosecute, 100 million British pounds, every year for ten years, to one particular official of one particular friendly country, who then bought for 44 billion pounds of military equipment. This case, they are not prosecuting in the UK. Why? Because they consider this as contrary to the security interest of the people of Great Britain. Civil society is pushing, civil society is trying to get a solution to this problem, also in the U.K., and also in Japan, which is not properly enforcing, and so on.
V Německu tlačíme na ratifikaci smlouvy OSN, která je navazující konvencí. Německo to zatím neratifikovalo. Proč? Protože že by si to vyžádalo postihovat korupci poslanců. V Německu máme systém, kde nesmíte podplácet úředníka, smíte však podplatit poslance. To je podle německého práva dovoleno. A členové parlamentu to nechtějí změnit, což je důvod, proč nemohou podepsat úmluvu OSN proti úplatkům v cizině. To je prosím jedna ze zemí, která káže celému světu o poctivosti a řádné správě věcí veřejných, ale není schopna ratifikovat úmluvu, kterou se nám podařilo dostat na pořad ve zhruba 160 zemích celého světa.
In Germany, we are pushing the ratification of the UN convention, which is a subsequent convention. We are, Germany, is not ratifying. Why? Because it would make it necessary to criminalize the corruption of deputies. In Germany, we have a system where you are not allowed to bribe a civil servant, but you are allowed to bribe a deputy. This is, under German law, allowed, and the members of our parliament don't want to change this, and this is why they can't sign the U.N. convention against foreign bribery -- one of they very, very few countries which is preaching honesty and good governance everywhere in the world, but not able to ratify the convention, which we managed to get on the books with about 160 countries all over the world.
Vidím, můj čas dochází. Dovolte mi pokusit se vyvodit určité závěry z toho, co se stalo. Věřím, že toho, čeho se nám podařilo dosáhnout v boji proti korupci, lze také dosáhnout v jiných oblastech selhávající státní správy. OSN je dnes je zcela na naší straně. Světová banka se za Wolfensohna z Šavla změnila na Pavla, a stala se, řekl bych, že nejsilnější protikorupční agenturou na světě. Většina velkých společností je nyní zcela přesvědčena o tom, že mají zavést velmi silné procedury proti podplácení a tak dále. Možné to je, protože občanská společnost se spojila s firmami a spojila se s vládou, při analýze problému, při vývoji prostředků, při provádění reforem, a potom, při monitorování reforem.
I see my time is ticking. Let me just try to draw some conclusions from what has happened. I believe that what we managed to achieve in fighting corruption, one can also achieve in other areas of failing governance. By now, the United Nations is totally on our side. The World Bank has turned from Saulus to Paulus; under Wolfensohn, they became, I would say, the strongest anti-corruption agency in the world. Most of the large companies are now totally convinced that they have to put in place very strong policies against bribery and so on. And this is possible because civil society joined the companies and joined the government in the analysis of the problem, in the development of remedies, in the implementation of reforms, and then later, in the monitoring of reforms.
Pokud ovšem organizace občanské společnosti chtějí hrát tu roli, musí dorůst do této odpovědnosti. Ne všechny organizace občanské společnosti jsou dobré. Ku Klux Klan je nevládní organizace. Musíme si být vědomi toho, že občanská společnost se musí zformovat. Musí mít mnohem transparentnější financování. Mnohem více členů musí mít větší účast na řízení v mnoha organizacích občanské společnosti. Potřebujeme také mnohem více kompetentních vůdců. To je důvod, proč jsme zřídili školu a Centrum pro občanskou společnost zde v Berlíně. Protože věříme, že většina našich vzdělávacích a výzkumných institucí v Německu a kontinentální Evropě obecně, se dosud dostatečně nezaměřuje na posílení občanské společnosti a odborné vedení občanské společnosti.
Of course, if civil society organizations want to play that role, they have to grow into this responsibility. Not all civil society organizations are good. The Ku Klux Klan is an NGO. So, we must be aware that civil society has to shape up itself. They have to have a much more transparent financial governance. They have to have a much more participatory governance in many civil society organizations. We also need much more competence of civil society leaders. This is why we have set up the governance school and the Center for Civil Society here in Berlin, because we believe most of our educational and research institutions in Germany and continental Europe in general, do not focus enough, yet, on empowering civil society and training the leadership of civil society.
Ale to, co říkám ze své velmi praktické zkušenosti, je, že když to občanské společnosti udělají dobře, a když se připojí i jiné subjekty, zejména vlády a jejich mezinárodní instituce, a velcí mezinárodní hráči, zejména ti, kteří se zavázali k sociální odpovědnosti podniků. V tomto magickém trojúhelníku, mezi občanskou společností, vládou a soukromým sektorem, je pro nás obrovská šance vytvořit lepší svět pro všechny.
But what I'm saying from my very practical experience: If civil society does it right and joins the other actors -- in particular, governments, governments and their international institutions, but also large international actors, in particular those which have committed themselves to corporate social responsibility -- then in this magical triangle between civil society, government and private sector, there is a tremendous chance for all of us to create a better world.
Děkuji vám.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)