Můžeme být tedy optimističtí? No podle teze Miliardy nejchudších je: "Více jak jedna miliarda lidí byla uvězněna a přežívala v ekonomikách, které během posledních 40 let stagnovaly." a tak se oddělily od zbytku lidstva. A tak skutečná otázka, kterou se máme zabývat, není: "Můžeme být optimističtí?" Ale: "Jak můžeme této miliardě lidí dát věrohodnou naději?" To je podle mě nyní elementární výzva rozvoje.
So, can we dare to be optimistic? Well, the thesis of "The Bottom Billion" is that a billion people have been stuck living in economies that have been stagnant for 40 years, and hence diverging from the rest of mankind. And so, the real question to pose is not, "Can we be optimistic?" It's, "How can we give credible hope to that billion people?" That, to my mind, is the fundamental challenge now of development.
Co vám nabídnu je recept, kombinace dvou sil, které změnily svět k lepšímu, to je aliance soucitu a osvícený vlastní zájem. Soucit proto, že miliarda lidí žijí ve společnostech, které nenabídly věrohodnou naději. To je lidská tragédie. Osvícený vlastní zájem, protože pokud tento ekonomický odklon bude pokračovat dalších 40 let, v kombinaci s globální společenskou integrací, stvoří to noční můru pro naše dět. Potřebujeme soucit, abychom se přiměli k akci, a osvícený vlastní zájem, abychom získali kritický nadhled. To je aliance, která změní svět.
What I'm going to offer you is a recipe, a combination of the two forces that changed the world for good, which is the alliance of compassion and enlightened self-interest. Compassion, because a billion people are living in societies that have not offered credible hope. That is a human tragedy. Enlightened self-interest, because if that economic divergence continues for another 40 years, combined with social integration globally, it will build a nightmare for our children. We need compassion to get ourselves started, and enlightened self-interest to get ourselves serious. That's the alliance that changes the world.
Co to tedy znamená získat kritický nadhled o poskytování naděje pro miliardu nejchudších? Co ve skutečnosti můžeme dělat? Dobrá nápověda je přemýšlet: "Co jsme dělali naposled, kdy bohatý svět dostal kritický nadhled o rozvoji jiného světového regionu?" To nám poskytuje docela dobrý nápad, Ale musíte jít docela daleko do minulosti. Naposledy co bohatý svět kriticky uvažoval o rozvoji jiného regionu, byla doba 2. poloviny 40. let, Bohatý svět jste byli vy, Amerika, a region, který potřeboval být rozvinut, byl můj svět, Evropa. Poválečná Evropa.
So, what does it mean to get serious about providing hope for the bottom billion? What can we actually do? Well, a good guide is to think, "What did we do last time the rich world got serious about developing another region of the world?" That gives us, it turns out, quite a good clue, except you have to go back quite a long time. The last time the rich world got serious about developing another region was in the late 1940s. The rich world was you, America, and the region that needed to be developed was my world, Europe. That was post-War Europe.
Proč Amerika tak zvážněla? Nebyl to jen soucit s Evropou, který ovšem také hrál roli. Bylo to také to, že jste věděli, že musíte, protože v té době země po zemi ve Střední Evropě upadaly do sfér Východního bloku, a tak jste věděli, že nemáte na výběr. Evropa musela být vtažena do ekonomického rozvoje.
Why did America get serious? It wasn't just compassion for Europe, though there was that. It was that you knew you had to, because, in the late 1940s, country after country in Central Europe was falling into the Soviet bloc, and so you knew you'd no choice. Europe had to be dragged into economic development.
Takže co jste naposled udělali, když jste zvážněli? No ano, měli jste velký rozvojový program. Pěkně Vám za něj děkuji. To byl Marshallův plán; musíme ho provést znovu. Rozvojová pomoc je součástí řešení. Co dále jste dělali? No, roztrhali jste svoji obchodní politiku a otočili jste ji naruby. Před válkou Amerika byla vysoce protekcionistická. Po válce jste otevřely trhy pro Evropu, vtáhli jste Evropu do tehdejší globální ekonomiky, což byla vaše ekonomika, a institucionalizovali jste tuto liberalizaci obchodu díky založení Všeobecná dohody na clech a obchodu (GATT). Tedy naprostý obrat obchodní politiky.
So, what did you do, last time you got serious? Well, yes, you had a big aid program. Thank you very much. That was Marshall aid: we need to do it again. Aid is part of the solution. But what else did you do? Well, you tore up your trade policy, and totally reversed it. Before the war, America had been highly protectionist. After the war, you opened your markets to Europe, you dragged Europe into the then-global economy, which was your economy, and you institutionalized that trade liberalization through founding the General Agreement on Tariffs and Trade. So, total reversal of trade policy.
Udělali jste něco dále? Ano: naprosto jste převrátili vaši bezpečnostní politiku. Před válkou vaše bezpečnostní politika byla izolacinistická. Po válce jste ji zrušili a poslali do Evropy na 100 000 armádních jednotek na celých 40 let. Tedy naprostý obrat bezpečnostní politiky. Co dále? Ano: zrušili jste Jedenáctý dodatek. národní suverenitu. Před válkou jste považovali národní suverenitu za tak svatou, že jste ani nebyli ochotní vstoupit do Ligy národů. Po válce jste založili Spojené národy, založili jste Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Založili jste MMF, podpořili jste Evropu k založení Evropského společenství. To vše byly systémy pro podporu vzájemného vládnutí. To všechno je pouze začátek efektivních politik: Rozvojová pomoc, obchod, bezpečnost a vládnutí. Samozřejmě že detaily těchto politik budou rozdílné, protože se jedná o jinou výzvu. Nejde o obnovu Evropy, ale o překonání odklonu, aby se miliarda nejchudších začala přibližovat ostatním. Je to snadnější nebo těžší? Potřebujeme být aspoň tak vážní jako jsme byli tehdy.
Did you do anything else? Yes, you totally reversed your security policy. Before the war, your security policy had been isolationist. After the war, you tear that up, you put 100,000 troops in Europe for over 40 years. So, total reversal of security policy. Anything else? Yes, you tear up the "Eleventh Commandment" -- national sovereignty. Before the war, you treated national sovereignty as so sacrosanct that you weren't even willing to join the League of Nations. After the war, you found the United Nations, you found the Organization for Economic Cooperation and Development, you found the IMF, you encouraged Europe to create the European Community -- all systems for mutual government support. That is still the waterfront of effective policies: aid, trade, security, governments. Of course, the details of policy are going to be different, because the challenge is different. It's not rebuilding Europe, it's reversing the divergence for the bottom billion, so that they actually catch up. Is that easier or harder? We need to be at least as serious as we were then.
Teď vám řeknu pouze o jednom z těchto čtyř aspektů. Vyberu si ten, který se zdá být tím nejslabším, ten, který zní sladce a roztomile - vládnutí, společný systém pro podporu vládnutí - a já vám povím o jednom nápadu jak bychom mohli posílit vládnutí, a dokážu vám, jak je to nyní nesmírně důležité. Možnost, kterou prozkoumáme je ryzí základ pro optimismus pro miliardu nejchudších, a to je komoditní boom. Komoditní boomy pumpují neuvěřitelné množství peněz do mnoho, ale ne do všech, zemí miliardy nejchudších. Částečně díky tomu, protože komoditní ceny jsou vysoké, Ale to není vše. Dochází také k novým objevům nalezišť. Uganda právě našla u sebe ropu, jedná se o jedno z nejtragičtějších míst na světě; Ghana právě nalezla ropu; Guinea zplna využívá nových obrovských nalezišť železné rudy na svém území. Máme zde tedy značné množství nových nalezišť. Naproti tomu, jsou zde nové příjmy z těchto vývozů, které převyšují rozvojovou pomoc. Abych vám dal jenom jeden příklad: Angola samotná získává 50 miliard dolarů každý rok z příjmů z ropy. Celá rozvojová pomoc směřující do 60 zemí miliardy nejchudších minulý rok byla 34 miliard. Takže příjmy z komoditních boomů, které získávají země miliardy nejchudších, nemají obdoby. Optimismus je tedy na snadě.
Now, today I'm going to take just one of those four. I'm going to take the one that sounds the weakest, the one that's just motherhood and apple pie -- governments, mutual systems of support for governments -- and I'm going to show you one idea in how we could do something to strengthen governance, and I'm going to show you that that is enormously important now. The opportunity we're going to look to is a genuine basis for optimism about the bottom billion, and that is the commodity booms. The commodity booms are pumping unprecedented amounts of money into many, though not all, of the countries of the bottom billion. Partly, they're pumping money in because commodity prices are high, but it's not just that. There's also a range of new discoveries. Uganda has just discovered oil, in about the most disastrous location on Earth; Ghana has discovered oil; Guinea has got a huge new exploitation of iron ore coming out of the ground. So, a mass of new discoveries. Between them, these new revenue flows dwarf aid. Just to give you one example: Angola alone is getting 50 billion dollars a year in oil revenue. The entire aid flows to the 60 countries of the bottom billion last year were 34 billion. So, the flow of resources from the commodity booms to the bottom billion are without precedent. So there's the optimism.
Otázka je, jak jim to pomůže k rozvoji? Jedná se o obrovskou šanci pro transformační rozvoj. Bude ta šance zužitkována? Teď pro změnutrochu výzkumu, který jsem uskutečnil. po vydání knihy Milirda nejchudších, je tedy novější. Zjišťoval jsem, jaký je vztah mezi vysokými cenami vyvážených komodit a růstem země vyvážející tyto komodity. Sledoval jsem vývoj na celém světě a do výzkumu jsem zařadil všechny země a zaměřil jsem se na období posledních 40 let, a zkoumal jsem vztah mezi nimi. V krátkém období - řekněme 5 až 7 let - je to skvělé. Ve skutečnosti je to naprosto supr: všechno jde nahoru. Dostanete hodně peněz díky zvýšenému exportu. to také vytáhne nahoru produkt. HDP tedy hodně zvroste - fantastické! To je krátké období. A co dlouhodobé období? Vraťte se po 15 letech zpátky. Krátké období je naprosto supr, ale dlouhodobé období je pěkný průšvih. V krátkém období jdete nahoru, ale většina zemí podle historie skončily mnohem hůř, než kdyby neprožily vůbec žádný boom. To není předpověď o vývoji cen komodit; je to předpověd následků, dlouhodobých následků, růstu díky zvýšeným cenám.
The question is, how is it going to help their development? It's a huge opportunity for transformational development. Will it be taken? So, here comes a bit of science, and this is a bit of science I've done since "The Bottom Billion," so it's new. I've looked to see what is the relationship between higher commodity prices of exports, and the growth of commodity-exporting countries. And I've looked globally, I've taken all the countries in the world for the last 40 years, and looked to see what the relationship is. And the short run -- say, the first five to seven years -- is just great. In fact, it's hunky dory: everything goes up. You get more money because your terms of trade have improved, but also that drives up output across the board. So GDP goes up a lot -- fantastic! That's the short run. And how about the long run? Come back 15 years later. Well, the short run, it's hunky dory, but the long run, it's humpty dumpty. You go up in the short run, but then most societies historically have ended up worse than if they'd had no booms at all. That is not a forecast about how commodity prices go; it's a forecast of the consequences, the long-term consequences, for growth of an increase in prices.
Co se tedy pokazí? Proč nastane toto "surovinové prokletí"? - jak je to často nazýváno. Znovu jsem to prozkoumal a jak se ukazuje kritický faktor je úroveň vládnutí, počáteční úroveň vládnutí, když nastane komoditní boom. Ve skutečnosti, pokud máte dost dobré vládnutí, nedojde k žádnému komoditnímu boomu. Jdete nahoru v krátkém období a potom jdete nahoru ještě více v dlouhodobém období. To je případ Norska, nejbohatší země Evropy. Dále i Austrálie, Kanady. Surovinové prokletí je omezeno pouze na země pod jistou úrovní vládnutí. Rostou stále v krátkém období. To je to, co ve skutečnosti pozoruji napříč zeměmi miliardy nejchudších. Jsou to nejlepší tempa růstu, jaká kdy měly. A otázkou je, jestli se krátké období udrží. A s ohledem na špatné vládnutí během posledních 40 let, můžeme konstatovat, že se neudrží. Jedná se o země jako Nigérie, které jsou na tom mnohem hůře, než kdyby žádnou ropu neměli.
So, what goes wrong? Why is there this "resource curse," as it's called? And again, I've looked at that, and it turns out that the critical issue is the level of governance, the initial level of economic governance, when the resource booms accrue. In fact, if you've got good enough governance, there is no resource boom. You go up in the short term, and then you go up even more in the long term. That's Norway, the richest country in Europe. It's Australia. It's Canada. The resource curse is entirely confined to countries below a threshold of governance. They still go up in the short run. That's what we're seeing across the bottom billion at the moment. The best growth rates they've had -- ever. And the question is whether the short run will persist. And with bad governance historically, over the last 40 years, it hasn't. It's countries like Nigeria, which are worse off than if they'd never had oil.
Existuje tedy jistý práh, nad kterým se dostaví růst v dlouhodobém období a pod kterým se dostaví propad. Jenom abych otestoval tento práh, je to zhruba úroveň vládnutí v Portugalsku v polovině 80. let. Otázkou tedy je, jestli je miliarda nejchudších nad nebo pod tímto prahem? Od komoditních boomů v 70. letech došlo k jedné změně, a to je rozšíření demokracie. A tak jsem si myslel, že to je ta věc, která transformovala vládnutí v zemích miliardy nejchudších. Možná můžeme být více optimističtí díky rozšíření demokracie. A tak jsem zkoumal. Demokracie má výrazný efekt - a ve skutečnosti je nepříznivý. Demokracie způsobí ještě větší chaos během komoditních boomů než autokracie.
So, there's a threshold level above which you go up in the long term, and below which you go down. Just to benchmark that threshold, it's about the governance level of Portugal in the mid 1980s. So, the question is, are the bottom billion above or below that threshold? Now, there's one big change since the commodity booms of the 1970s, and that is the spread of democracy. So I thought, well, maybe that is the thing which has transformed governance in the bottom billion. Maybe we can be more optimistic because of the spread of democracy. So, I looked. Democracy does have significant effects -- and unfortunately, they're adverse. Democracies make even more of a mess of these resource booms than autocracies.
V tu chvíli jsem chtěl svého výzkumu zanechat, ale - (Smích) - jak se ukazuje, demokracie je trochu více komplikovaná. Existují dva rozdílné aspekty demokracie. Je tu jednak volební boj, který předurčuje, jak získáte moc, a dále je zde systém brzd a protiváh, které rozhoduje o tom, jak využíváte moc. Jak se ukazuje, předvolební boj, je ta věc, která kazí demokracii, zatímco silný systém brzd a protiváh kontrola moci dokáže zužitkovat komoditní boomy. Ta věc, kterou země miliardy nejchudších potřebují, je velice silný systém brzd a protiváh. Zatím je neměli. Dostali okamžitou demokracii během 90. let: volby bez systému brzd a protiváh.
At that stage I just wanted to abandon the research, but -- (Laughter) -- it turns out that democracy is a little bit more complicated than that. Because there are two distinct aspects of democracy: there's electoral competition, which determines how you acquire power, and there are checks and balances, which determine how you use power. It turns out that electoral competition is the thing that's doing the damage with democracy, whereas strong checks and balances make resource booms good. And so, what the countries of the bottom billion need is very strong checks and balances. They haven't got them. They got instant democracy in the 1990s: elections without checks and balances.
Jak my můžeme pomoci zlepšit vládnutí a podpořit systém brzd a protiváh? Ve všech společnostech miliardy nejchudších jsou silné boje, které se snaží dosáhnout právě tohoto. Nejlehčí je jednoduchý návrh, aby existovaly jisté mezinárodní standardy, které by byli dobrovolné, ale které by zahrnovaly klíčové body rozhodování, od kterých je třeba postupovat, aby tyto komoditní příjmy mohly být zužitkovány. Víme , že tyto standarty fungují, protože již jeden máme. Jmenuje se Iniciativa pro transparentnost v těžebním průmyslu. Jedná se o velice jednoduchý nápad, aby vlády zveřejňovaly svým občanům, jaké příjmy vláda získává. Potom, co to bylo navrženo reformátoři v Nigérii toto přijali a publikovali vládní příjmy v novinách. Nigérijské tiskárny novin se rozjely na plné obrátky. Občané se chtěli dozvědět, jaké příjmy vláda získává co se týká rozpočtových příjmů.
How can we help improve governance and introduce checks and balances? In all the societies of the bottom billion, there are intense struggles to do just that. The simple proposal is that we should have some international standards, which will be voluntary, but which would spell out the key decision points that need to be taken in order to harness these resource revenues. We know these international standards work because we've already got one. It's called the Extractive Industries Transparency Initiative. That is the very simple idea that governments should report to their citizens what revenues they have. No sooner was it proposed than reformers in Nigeria adopted it, pushed it and published the revenues in the paper. Nigerian newspapers circulations spiked. People wanted to know what their government was getting in terms of revenue.
Víme tedy, že to funguje. Co by mělo být obsahem těchto mezinárodních standartů? Nemůžu vám říct o všech, ale dám vám jeden příklad. Nejprve jde o to, jak těžit suroviny ze země - ekonomický proces těžení suroviny a přidávání aktiv k těmto surovinám na povrchu. A první krok v tomto procesu je prodávání práv na těžbu surovin. Víte, jak jsou práva na těžbu prodávána v tomto okamžiku? jak byla prodávána během posledních 40 let? Firma přiletí do dané země, udělá dohodu s ministrem a to je velice dobré pro firmu, a docela často to je dobré i pro ministra - (Smích) - ale není to vůbec dobré pro zemi samotnou. Existuje velice jednoduchý postup, který to může změnit, a to jsou verifikované aukce. Veřejná agentura s nejrozsáhlejšími zkušenostmi na světě je samozřejmě Ministerstvo financí, v tomto případě Britské ministerstvo. A ministerstvo financí se jednou rozhodlo prodat práva na třetí generaci mobilních telefonů tím, že zjistí jaká tato práva mají hodnotu. Zjistili, že mají hodnotu dvou miliard liber. Právě v čas, skupina ekonomů je kontaktovala a řekla: "Proč nezkusit aukci? Odhalí se tak skutečná hodnota." Díky aukci se cena zvýšila na 20 miliard liber. Pokud se britské ministerstvo financí sekne o desetinásobek, o kolik si myslíte, že se zmýlí ministerstvo Sierra Leone? (Smích). Když jsem to sdělil prezidentovi Sierra Leone, druhý den požádal Světovou banku o zaslání týmu, který by jim radil, jak provádět aukce.
So, we know it works. What would the content be of these international standards? I can't go through all of them, but I'll give you an example. The first is how to take the resources out of the ground -- the economic processes, taking the resources out of the ground and putting assets on top of the ground. And the first step in that is selling the rights to resource extraction. You know how rights to resource extraction are being sold at the moment, how they've been sold over the last 40 years? A company flies in, does a deal with a minister. And that's great for the company, and it's quite often great for the minister -- (Laughter) -- and it's not great for their country. There's a very simple institutional technology which can transform that, and it's called verified auctions. The public agency with the greatest expertise on Earth is of course the treasury -- that is, the British Treasury. And the British Treasury decided that it would sell the rights to third-generation mobile phones by working out what those rights were worth. They worked out they were worth two billion pounds. Just in time, a set of economists got there and said, "Why not try an auction? It'll reveal the value." It went for 20 billion pounds through auction. If the British Treasury can be out by a factor of 10, think what the ministry of finance in Sierra Leone is going to be like. (Laughter) When I put that to the President of Sierra Leone, the next day he asked the World Bank to send him a team to give expertise on how to conduct auctions.
Existuje dalších pět rozhodujících bodů; každý z nich potřebuje mezinárodní standart. Pokud bychom to zvládli, změnili bychom svět. Pomáhali bychom reformátorům v těchto společnostech, které se bojují o změnu. To je naše skromná role. Nemůžeme změnit tyto společnosti, ale můžeme pomoci těmto lidem v těchto společnostech, které bojují a obvykle prohrávají, protože šance jsou tak nastavené proti nim. Ale stále máme tyto pravidla. Když o tom popřemýšlíte, cena vyhlášení těchto mezinárodních pravidel je mizivá - či žádná. Proč pro Boha neexistují? Uvědomil jsem si, že důvod, proč neexistují je to, že dokud nemáme jistou masu informovaných občanů v našich vlastních společnostech, politikům plně postačí pouhá gesta. Pokud nemáme informovanou společnost, co politici činí, speciálně ve vztahu k Africe, jsou gesta: věci, které dobře vypadají, ale nefungují. A tak jsem si uvědomil, že co potřebujeme udělat, je vytvoření masy informovaných občanů.
There are five such decision points; each one needs an international standard. If we could do it, we would change the world. We would be helping the reformers in these societies, who are struggling for change. That's our modest role. We cannot change these societies, but we can help the people in these societies who are struggling and usually failing, because the odds are so stacked against them. And yet, we've not got these rules. If you think about it, the cost of promulgating international rules is zilch -- nothing. Why on Earth are they not there? I realized that the reason they're not there is that until we have a critical mass of informed citizens in our own societies, politicians will get away with gestures. That unless we have an informed society, what politicians do, especially in relation to Africa, is gestures: things that look good, but don't work. And so I realized we had to go through the business of building an informed citizenry.
To je důvod, proč jsem porušil kodex chování a jednání pro ekonoma a napsal jsem ekonomickou knížku, kterou si můžete přečíst na pláži. (Smích). Přesto musím říci,že proces komunikace pro mě není přirozený. To je důvod, proč jsem na tomto pódiu, ale to je alarmující. Vyrostl jsem v kultuře sebepřetvářky. Moje žena mi ukázala komentář na blogu o jedné z mých přednášek. a ten zněl: "Collier není charizmatický - (Smích). - ale jeho argumenty jsou přesvědčivé." (Smích). (Potlesk). Pokud souhlasíte s tímto pocitem, a pokud souhlasíte, že potřebujeme jistou masu informovaných občanů, uvědomíte si, že já vás potřebuji. Prosím, staňte se ambasadory. Děkuji vám. (Aplaus)
That's why I broke all the professional rules of conduct for an economist, and I wrote an economics book that you could read on a beach. (Laughter). However, I have to say, the process of communication does not come naturally to me. This is why I'm on this stage, but it's alarming. I grew up in a culture of self-effacement. My wife showed me a blog comment on one of my last talks, and the blog comment said, "Collier is not charismatic -- (Laughter) -- but his arguments are compelling." (Laughter) (Applause) If you agree with that sentiment, and if you agree that we need a critical mass of informed citizenry, you will realize that I need you. Please, become ambassadors. Thank you. (Applause)