Dnes bych si s Vámi ráda povídala o něčem, co by mělo být zcela nekontroverzním tématem. Bohužel se ale stalo nesmírně kontroverzním.
Today, I'd like to talk with you about something that should be a totally uncontroversial topic. But, unfortunately, it's become incredibly controversial.
Když se tak nad tím zamyslíte, letos se spolu bude milovat více než miliarda párů. Dvojice jako tato a tato a tato a, ano, i tato.
This year, if you think about it, over a billion couples will have sex with one another. Couples like this one, and this one, and this one, and, yes, even this one.
(Smích)
(Laughter)
A moje představa je taková, že všichni tito muži a ženy by se měli svobodně rozhodnout, zda chtějí či nechtějí počít dítě. A měli by mít možnost využít jednu z metod antikoncepce, která jim k tomu poslouží. Myslím si, že byste těžko našli mnoho lidí, kteří s touto myšlenkou nesouhlasí. Více než miliarda lidí užívá antikoncepci bez jediného zaváhání. Chtějí mít moc plánovat si svůj vlastní život a vychovat zdravější, vzdělanější a lépe prosperující rodiny.
And my idea is this -- all these men and women should be free to decide whether they do or do not want to conceive a child. And they should be able to use one of these birth control methods to act on their decision. Now, I think you'd have a hard time finding many people who disagree with this idea. Over one billion people use birth control without any hesitation at all. They want the power to plan their own lives and to raise healthier, better educated and more prosperous families.
Jenže na to, jak je tato myšlenka široce přijímaná v soukromém životě, vyvolává kontrola porodnosti u veřejnosti velký odpor. Někteří se domnívají, že když mluvíme o antikoncepci, jedná se vlastně o potrat, což není pravda. Někteří lidé -- upřímně řečeno -- se při tomto tématu cítí nesví, protože jde o sex. Někteří se bojí, že pravý cíl plánování rodiny je kontrola nad populací. Tohle všechno jsou vedlejší záležitosti, které se přidružily k myšlence, že muži a ženy by měli mít možnost rozhodnout se, kdy chtějí mít dítě. A jako důsledek se kontrola porodnosti téměř úplně a naprosto vytratila z plánů světového zdravotnictví.
But, for an idea that is so broadly accepted in private, birth control certainly generates a lot of opposition in public. Some people think when we talk about contraception that it's code for abortion, which it's not. Some people -- let's be honest -- they're uncomfortable with the topic because it's about sex. Some people worry that the real goal of family planning is to control populations. These are all side issues that have attached themselves to this core idea that men and women should be able to decide when they want to have a child. And as a result, birth control has almost completely and totally disappeared from the global health agenda.
Obětmi tohoto ochromení jsou lidé ze subsaharaské Afriky a jižní Asie. Zde v Německu je lidí, kteří užívají antikoncepci, asi 66 procent. To byste asi tak čekali. V Salvádoru, velmi podobně, 66 procent. Thajsko, 64 procent. Porovnejme to ale s jinými místy, jako je Uttarpradéš, jeden z největších států v Indii. Kdyby byl Uttarpradéš samostatnou zemí, byla by to pátá největší země na světě. Jejich míra používání antikoncepce -- 29 procent. Nigérie, nejvíce zalidněná země v Africe, 10 procent. Čad, 2 procenta. Zkusme se podívat na jednu zemi v Africe, Senegal. Míra používání antikoncepce je asi 12 procent.
The victims of this paralysis are the people of sub-Saharan Africa and South Asia. Here in Germany, the proportion of people that use contraception is about 66 percent. That's about what you'd expect. In El Salvador, very similar, 66 percent. Thailand, 64 percent. But let's compare that to other places, like Uttar Pradesh, one of the largest states in India. In fact, if Uttar Pradesh was its own country, it would be the fifth largest country in the world. Their contraception rate -- 29 percent. Nigeria, the most populous country in Africa, 10 percent. Chad, 2 percent. Let's just take one country in Africa, Senegal. Their rate is about 12 percent.
Ale proč je tak nízká? Jedním z důvodů je, že většina forem kontracepce je zřídka dostupná. Ženy v Africe vám řeknou, zas a znova, že dnes dávají raději přednost injekční formě. Dostanou to do paže -- přibližně čtyřikrát do roka, takže musí dostat injekci každé tři měsíce. Proč je africké ženy preferují? Protože je mohou schovat před manželi, kteří někdy chtějí hodně dětí. Problém je to, že při každé druhé návštěvě kliniky v Senegalu není tato injekce na skladě. Není dostupná 150 dní v roce. Takže si umíte představit tu situaci -- jde pěšky celou tu cestu, aby dostala svou injekci. Odejde ze svého pole, někdy opustí své děti, a ta injekce tam není. A neví, kdy bude znovu k dostání. Tohle je v současnosti příběh platný napříč celou Afrikou.
But why is it so low? One reason is that the most popular contraceptives are rarely available. Women in Africa will tell you over and over again that what they prefer today is an injectable. They get it in their arm -- and they go about four times a year, they have to get it every three months -- to get their injection. The reason women like it so much in Africa is they can hide it from their husbands, who sometimes want a lot of children. The problem is every other time a woman goes into a clinic in Senegal, that injection is stocked out. It's stocked out 150 days out of the year. So can you imagine the situation -- she walks all this way to go get her injection. She leaves her field, sometimes leaves her children, and it's not there. And she doesn't know when it's going to be available again. This is the same story across the continent of Africa today.
A tak svět, který jsme vytvořili, se stal krizí života a smrti. 100 000 žen [ročně] říká, že nechtějí být těhotné a zemřou při porodu -- 100 000 žen ročně. Potom je tu dalších 600 000 žen [ročně], které nechtějí otěhotnět vůbec, porodí dítě, a to dítě zemře během prvního měsíce svého života. Vím, že všichni chtějí zachránit tyto matky a tyto děti. Ale někde cestou jsme se zamotali do vlastního rozhovoru. A přestali jsme se snažit tyto životy zachraňovat.
And so what we've created as a world has become a life-and-death crisis. There are 100,000 women [per year] who say they don't want to be pregnant and they die in childbirth -- 100,000 women a year. There are another 600,000 women [per year] who say they didn't want to be pregnant in the first place, and they give birth to a baby and her baby dies in that first month of life. I know everyone wants to save these mothers and these children. But somewhere along the way, we got confused by our own conversation. And we stopped trying to save these lives.
Takže pokud se chceme v této věci někam dostat, musíme mít opravdu jasno v tom, co je naším cílem. Nemluvíme o potratech. Nemluvíme o kontrole nad populací. To, o čem mluvím, je dát ženám možnost zachránit svůj život, zachránit život svých dětí a poskytnout svým rodinám tu nejlepší možnou budoucnost.
So if we're going to make progress on this issue, we have to be really clear about what our agenda is. We're not talking about abortion. We're not talking about population control. What I'm talking about is giving women the power to save their lives, to save their children's lives and to give their families the best possible future.
Je mnoho věcí, které musíme dělat pro to, aby se celosvětově zlepšilo zdraví lidí. Například bojovat s nemocemi. Tolik dětí v dnešní době umírá na průjmy a zápal plic. Ty nemoci zabijí doslova miliony dětí ročně. Také musíme pomoci malým farmářům -- těm, kteří orají malé kusy země v Africe -- aby mohli vypěstovat dostatek jídla a uživit tak své děti. A musíme zajistit, aby se dětem po celém světě dostalo vzdělání. Jedna z nejsnadnějších věcí, které můžeme udělat, je zpřístupnit každému antikoncepci, ke které mají přístup téměř všichni Němci a všichni Američané. Všichni je během svého života použili. A myslím si, že pokud máme opravdu jasno v tom, co je naším cílem, je zde světové hnutí, které čeká na své uskutečnění a je připraveno postavit se za tuto zcela nekontroverzní myšlenku.
Now, as a world, there are lots of things we have to do in the global health community if we want to make the world better in the future -- things like fight diseases. So many children today die of diarrhea, as you heard earlier, and pneumonia. They kill literally millions of children a year. We also need to help small farmers -- farmers who plow small plots of land in Africa -- so that they can grow enough food to feed their children. And we have to make sure that children are educated around the world. But one of the simplest and most transformative things we can do is to give everybody access to birth control methods that almost all Germans have access to and all Americans, at some point, they use these tools during their life. And I think as long as we're really clear about what our agenda is, there's a global movement waiting to happen and ready to get behind this totally uncontroversial idea.
Vyrůstala jsem katolické rodině. Stále se považuji za aktivního katolíka. Prastrýc mé matky byl jezuitský kněz. Moje prateta byla dominikánská jeptiška. Celý svůj život byla učitelkou a ředitelkou. Vlastně to byla ona, kdo mě jako malou holku naučila číst. Měla jsem k ní velmi blízko. A celé své dětství jsem chodila do katolických škol, než jsem odešla z domu na univerzitu. Na střední škole -- Ursuline Academy, stavěly jeptišky službu a sociální spravedlnost na nejvyšší místo. Věřím, že při práci pro nadaci Gates Foundation využívám lekce, které jsem se naučila na střední.
When I grew up, I grew up in a Catholic home. I still consider myself a practicing Catholic. My mom's great-uncle was a Jesuit priest. My great-aunt was a Dominican nun. She was a schoolteacher and a principal her entire life. In fact, she's the one who taught me as a young girl how to read. I was very close to her. And I went to Catholic schools for my entire childhood until I left home to go to university. In my high school, Ursuline Academy, the nuns made service and social justice a high priority in the school. Today, in the [Gates] Foundation's work, I believe I'm applying the lessons that I learned in high school.
Podle tradice katolických učenců nás jeptišky také učily zpochybňovat přijímané učení. A jedno z těch učení, o kterém jsme my děvčata a vrstevníci pochybovali, bylo: je antikoncepce opravdu hříchem? Myslím si, že jedním z důvodů, proč se cítíme nepohodlně, když mluvíme o kontracepci, je přetrvávající obava, že když oddělíme sex od rozmnožování, budeme podporovat promiskuitu. A myslím si, že se jedná o opodstatněnou otázku -- jaký je dopad antikoncepce na sexuální morálku?
So, in the tradition of Catholic scholars, the nuns also taught us to question received teachings. And one of the teachings that we girls and my peers questioned was is birth control really a sin? Because I think one of the reasons we have this huge discomfort talking about contraception is this lingering concern that if we separate sex from reproduction, we're going to promote promiscuity. And I think that's a reasonable question to be asked about contraception -- what is its impact on sexual morality?
Stejně jako u většiny žen, mé rozhodování o antikoncepci nemělo co dělat s promiskuitou. Měla jsem plány do budoucna. Chtěla jsem jít na vysokou. Na vysoké škole jsem pilně studovala, a byla jsem hrdá, že jsem jednou z mála absolventek informatiky na své univerzitě. Chtěla jsem i kariéru, takže jsem pokračovala ve studiích obchodu a stala se jednou z nejmladších žen na vedoucí pozici v Microsoftu.
But, like most women, my decision about birth control had nothing to do with promiscuity. I had a plan for my future. I wanted to go to college. I studied really hard in college, and I was proud to be one of the very few female computer science graduates at my university. I wanted to have a career, so I went on to business school and I became one of the youngest female executives at Microsoft.
Ale stále si pamatuji, jak jsem odcházela z domu svých rodičů, abych se přestěhovala přes celou zemi a začala pracovat pro Microsoft. Obětovali toho hodně, aby mi umožnili pět let vyššího vzdělání. Ale jak jsem odcházela, řekli -- pamatuju se, že jsem zrovna scházela dolů po schodech -- "I přes to, že máš tohle skvělé vzdělání, pokud se hned rozhodneš vdát a mít děti, taky nám to nebude vadit." Chtěli, abych udělala to, co mě učiní nejvíc šťastnou. Mohla jsem si svobodně vybrat, co to bude. Byl to úžasný pocit.
I still remember, though, when I left my parents' home to move across the country to start this new job at Microsoft. They had sacrificed a lot to give me five years of higher education. But they said, as I left home -- and I literally went down the front steps, down the porch at home -- and they said, "Even though you've had this great education, if you decide to get married and have kids right away, that's OK by us, too." They wanted me to do the thing that would make me the very happiest. I was free to decide what that would be. It was an amazing feeling.
Ve skutečnosti jsem chtěla mít děti -- ale chtěla jsem je mít, až budu připravená. A tak máme nyní s Billem tři. Když se narodila naše nejstarší dcera, nebyli jsme si, abych tak řekla, úplně jistí v tom, jak být dobrými rodiči. Možná někteří z vás ten pocit znáte. A tak jsme chvíli čekali, než jsme měli druhé dítě. Takže není náhoda, že máme tři děti, které mají mezi sebou tři roky. Co jako matka nejvíc chci pro své děti? Chci, aby se cítily stejně jako já -- že v životě mohou dělat, cokoli chtějí. Jednu věc jsem si uvědomila, když jsem během posledních deseti let cestovala kvůli nadaci po světě: všechny ženy chtějí tutéž věc.
In fact, I did want to have kids -- but I wanted to have them when I was ready. And so now, Bill and I have three. And when our eldest daughter was born, we weren't, I would say, exactly sure how to be great parents. Maybe some of you know that feeling. And so we waited a little while before we had our second child. And it's no accident that we have three children that are spaced three years apart. Now, as a mother, what do I want the very most for my children? I want them to feel the way I did -- like they can do anything they want to do in life. And so, what has struck me as I've travelled the last decade for the foundation around the world is that all women want that same thing.
Loni jsem byla v Nairobi ve slumech, v jednom s názvem Korogocho -- což v překladu znamená doslova "stát s ramenem u ramene". A mluvila jsem se skupinou žen, která je tady na fotce. Ty ženy hovořily velmi otevřeně o životě svých rodin ve slumech, o tom, jaké to je. A dost intimně hovořily o tom, co dělali jako prevenci početí. Marianne, ta uprostřed obrázku v červeném svetru, shrnula tu celou dvouhodinovou konverzaci do věty, kterou nikdy nezapomenu. Řekla, "Chci dát tomu dítěti všechno dobré, předtím, než budu mít další." A já si pomyslela -- to je ono. To je celosvětové. Všichni chceme dát našim dětem všechno dobré.
Last year, I was in Nairobi, in the slums, in one called Korogocho -- which literally means when translated, "standing shoulder to shoulder." And I spoke with this women's group that's pictured here. And the women talked very openly about their family life in the slums, what it was like. And they talked quite intimately about what they did for birth control. Marianne, in the center of the screen in the red sweater, she summed up that entire two-hour conversation in a phrase that I will never forget. She said, "I want to bring every good thing to this child before I have another." And I thought -- that's it. That's universal. We all want to bring every good thing to our children.
Ale rozhodně není celosvětová naše schopnost poskytnout všechno dobré. Spousta žen trpí domácím násilím, a nemohou ani nadhodit téma kontracepce – ani ve svém vlastním manželství. Je mnoho žen, které postrádají základní vzdělání. Dokonce ani mnoho žen, které mají ty vědomosti a mají tu moc, nemá ke kontracepci přístup.
But what's not universal is our ability to provide every good thing. So many women suffer from domestic violence. And they can't even broach the subject of contraception, even inside their own marriage. There are many women who lack basic education. Even many of the women who do have knowledge and do have power don't have access to contraceptives.
V posledních 250 letech se rodiče po celém světě rozhodli mít menší rodiny. Je to stabilní trend již po čtvrtinu tisíciletí, napříč kulturami a zeměmi, s nápadnou vyjímkou subsaharské Afriky a jižní Asie. Francouzi začali zmenšovat své rodiny v polovině 18. století. A během následujících 150 let se tento trend rozšířil po celé Evropě. Když jsem studovala dějiny, překvapilo mě, že se trend šířil ne v rámci socioekonomických, ale kulturních vrstev. Lidé, kteří hovořili stejným jazykem, učinili tu změnu jako skupina. Učinili totéž rozhodnutí pro svou rodinu, ať už byli bohatí nebo chudí. Důvodem k rozšíření trendu menších rodin bylo to, že se prosadila myšlenka, že pár může mít vědomou kontrolu nad tím, kolik dětí chce mít. To je velmi silná myšlenka. Znamená to, že rodiče mají možnost ovlivnit budoucnost, a ne ji pouze přijmout takovou, jaká je.
For 250 years, parents around the world have been deciding to have smaller families. This trend has been steady for a quarter of a millennium, across cultures and across geographies, with the glaring exception of sub-Saharan Africa and South Asia. The French started bringing down their family size in the mid-1700s. And over the next 150 years, this trend spread all across Europe. The surprising thing to me, as I learned this history, was that it spread not along socioeconomic lines but around cultural lines. People who spoke the same language made that change as a group. They made the same choice for their family, whether they were rich or whether they were poor. The reason that trend toward smaller families spread was that this whole way was driven by an idea -- the idea that couples can exercise conscious control over how many children they have. This is a very powerful idea. It means that parents have the ability to affect the future, not just accept it as it is.
Ve Francii se průměrná velikost rodiny zmenšovala každé desetiletí po 150 let za sebou, než se ustálila. Trvalo to tak dlouho, protože v té době nebyla antikoncepce tak účinná. V Německu začala tato změna v letech 1880-90 a trvalo pouhých 50 let, než se v této zemi ustálila velikost rodiny. A v Asii a latinské Americe tato změna nastala v letech 1960-70, a proběhla mnohem rychleji, díky moderním metodám kontracepce.
In France, the average family size went down every decade for 150 years in a row until it stabilized. It took so long back then because the contraceptives weren't that good. In Germany, this transition started in the 1880s, and it took just 50 years for family size to stabilize in this country. And in Asia and Latin America, the transition started in the 1960s, and it happened much faster because of modern contraception.
Myslím si, že jak procházíme historií, je důležité na chvíli zastavit a vzpomenout si, proč se z toho stala tak sporná záležitost. Je to proto, že se některé programy plánování rodiny uchýlily k nešťastným pobídkám a nátlakovým taktikám. Například, v letech 1960-70, Indie přijala velmi konkrétní cílové hodnoty a platila ženám, aby používaly nitroděložní tělíska. Indické ženy se v této situaci zachovaly velmi chytře. Když si je nechaly zavést, dostaly šest rupií. A co tedy udělali? Počkali několik hodin nebo několik dnů a šli k jinému poskytovateli a nechaly si je za jednu rupii odstranit. Po desetiletí byly v USA afroameričanky sterilizovány bez svého svolení. Tato procedura byla tak běžná, že se o ní začalo mluvit jako o mississipském odstranění slepého střeva -- tragická kapitola v dějinách mé země. A dokonce i velmi nedávno v 90. letech, byly v Peru ženy z oblasti And bez svého vědomí uvedeny do anestezie a sterilizovány.
I think, as we go through this history, it's important to pause for a moment and to remember why this has become such a contentious issue. It's because some family planning programs resorted to unfortunate incentives and coercive policies. For instance, in the 1960s, India adopted very specific numeric targets and they paid women to accept having an IUD placed in their bodies. Now, Indian women were really smart in this situation. When they went to get an IUD inserted, they got paid six rupees. And so what did they do? They waited a few hours or a few days, and they went to another service provider and had the IUD removed for one rupee. For decades in the United States, African-American women were sterilized without their consent. The procedure was so common it became known as the Mississippi appendectomy -- a tragic chapter in my country's history. And as recently as the 1990s, in Peru, women from the Andes region were given anesthesia and they were sterilized without their knowledge.
Nejvíce zarážející na tom je, že tyto nátlakové taktiky ani nebyly zapotřebí. Byly prováděny v místech, kde rodiče již sami chtěli zmenšit velikost svých rodin. Protože v regionu za regionem, zas a znovu, rodiče chtěli mít menší rodiny. Není důvod proč věřit, že africké ženy mají vrozeně jiné touhy. Pokud je jim ta možnost nabídnuta, budou mít méně dětí. Otázka zní: budeme investovat do pomoci všem ženám, aby dostaly to, co chtějí? Nebo je odsoudíme ke stoletému boji, jako bychom stále žili v revoluční Francii a nejlepší metodou byla přerušovaná soulož?
The most startling thing about this is that these coercive policies weren't even needed. They were carried out in places where parents already wanted to lower their family size. Because in region after region, again and again, parents have wanted to have smaller families. There's no reason to believe that African women have innately different desires. Given the option, they will have fewer children. The question is: will we invest in helping all women get what they want now? Or, are we going to condemn them to some century-long struggle, as if this was still revolutionary France and the best method was coitus interruptus?
Dát moc rodičům -- to nepotřebuje ospravedlnění. Naše touha dát našim dětem všechno dobré je hybnou sílou pro dobro ve světě. To je to, co pohání společnost kupředu. V témže slumu v Nairobi jsem se setkala s mladou podnikatelkou, která doma šila batohy. Se svými malými dětmi chodili do místní továrny na džíny a sbíraly útržky džínoviny. Potom ušila batohy a prodávala je. Když jsem s ní mluvila, měla tři děti a já se jí zeptala na rodinu. Řekla mi, že se s manželem rozhodli, že po třetím dítěti nechtějí mít další. Když jsem se jí zeptala proč, jednoduše odpověděla: "No, protože bych s dalším dítětem nemohla provozovat svůj byznys." A vysvětlila mi, že příjem z jejího obchodu jí stačí na zajištění vzdělání pro všechny tři děti. Ohledně budoucnosti své rodiny byla nesmírně optimistická. Tohle je tentýž myšlenkový proces, kterým prošly stovky milionů mužů a žen. A důkazy nasvědčují, že mají pravdu. Jsou svým dětem schopni poskytnout více příležitostí díky tomu, že se mohou rozhodnout, kdy je budou mít.
Empowering parents -- it doesn't need justification. But here's the thing -- our desire to bring every good thing to our children is a force for good throughout the world. It's what propels societies forward. In that same slum in Nairobi, I met a young businesswoman, and she was making backpacks out of her home. She and her young kids would go to the local jeans factory and collect scraps of denim. She'd create these backpacks and resell them. And when I talked with her, she had three children, and I asked her about her family. And she said she and her husband decided that they wanted to stop having children after their third one. And so when I asked her why, she simply said, "Well, because I couldn't run my business if I had another child." And she explained the income that she was getting out of her business afforded her to be able to give an education to all three of her children. She was incredibly optimistic about her family's future. This is the same mental calculus that hundreds of millions of men and women have gone through. And evidence proves that they have it exactly right. They are able to give their children more opportunities by exercising control over when they have them.
V Bangladéši se nachází distrikt Matlab. Vědci zde nashromáždili údaje o více než 180 000 obyvatelích od roku 1963. Mezi zdravotnickými aktivisty rádi prohlašujeme, že se jedná o jeden z nejdéle běžících výzkumů. Máme mnoho skvělých statistik o zdraví. Co udělali v jedné studii? Byla vybrána polovina vesničanů, kteří obdrželi antikoncepci. Byli vzděláni a měli přístup k antikoncepci. Po dvaceti letech sledování těchto vesničanů jsme zjistili, že vedli kvalitnější životy než jejich sousedé. Jejich rodiny byly zdravější. Ženy měly menší pravděpodobnost, že zemřou při porodu. Jejich děti měly větší šanci na přežití prvních třicet dnů života. Děti byly lépe živeny. Tyto rodiny byly také bohatší. Platy dospělých žen byly vyšší. Domácnosti měly více předností, jako zvířata, pozemky či úspory. Konečně, jejich synové a dcery měli více školního vzdělávání. Takže když vynásobíte tyto účinky více než milionem rodin, výsledkem může být rozsáhlý ekonomický rozvoj. Lidé hovoří o asijském ekonomickém zázraku z osmdesátých let -- ale ve skutečnosti to zázrak nebyl. Jedna z hlavních příčin ekonomického růstu v této oblasti byl tento kulturní trend směrem k menším rodinám.
In Bangladesh, there's a district called Matlab. It's where researchers have collected data on over 180,000 inhabitants since 1963. In the global health community, we like to say it's one of the longest pieces of research that's been running. We have so many great health statistics. In one of the studies, what did they do? Half the villagers were chosen to get contraceptives. They got education and access to contraception. Twenty years later, following those villages, what we learned is that they had a better quality of life than their neighbors. The families were healthier. The women were less likely to die in childbirth. Their children were less likely to die in the first thirty days of life. The children were better nourished. The families were also wealthier. The adult women's wages were higher. Households had more assets -- things like livestock or land or savings. Finally, their sons and daughters had more schooling. So when you multiply these types of effects over millions of families, the product can be large-scale economic development. People talk about the Asian economic miracle of the 1980s -- but it wasn't really a miracle. One of the leading causes of economic growth across that region was this cultural trend towards smaller families.
Rozsáhlé změny začínají na úrovni jednotlivých rodin -- jejich rozhodnutím o tom, co je pro jejich děti nejlepší. Když tu změnu a rozhodnutí udělají, stane se z toho regionální a poté celostátní trend. Když je rodinám v subsaharské Africe dána příležitost, aby se rozhodovaly samy, myslím, že to podnítí ctnostný koloběh vývoje v komunitách po celém kontinentu. Můžeme pomoci vybudovat rodinám lepší budoucnost. Můžeme trvat na tom, že všichni lidé mají možnost dozvědět se o kontracepci a mít plný přístup k celé škále metod.
Sweeping changes start at the individual family level -- the family making a decision about what's best for their children. When they make that change and that decision, those become sweeping regional and national trends. When families in sub-Saharan Africa are given the opportunity to make those decisions for themselves, I think it will help spark a virtuous cycle of development in communities across the continent. We can help poor families build a better future. We can insist that all people have the opportunity to learn about contraceptives and have access to the full variety of methods.
Myslím, že cíl je jasný: univerzální přístup ke kontrole porodnosti, kterou ženy chtějí. A aby se to stalo, znamená to, že jak bohaté, tak chudé vlády musí dát kontracepci úplnou prioritu. Svůj podíl na tom můžeme udělat i my v této místnosti a také globálně tím, že budeme mluvit o těch stovkách milionů rodin, které v dnešní době nemají přístup k metodám kontracepce, a jak by to změnilo jejich životy, kdyby ten přístup měly.
I think the goal here is really clear: universal access to birth control that women want. And for that to happen, it means that both rich and poor governments alike must make contraception a total priority. We can do our part, in this room and globally, by talking about the hundreds of millions of families that don't have access to contraception today and what it would do to change their lives if they did have access.
Myslím, že když Marianne a členové její ženské skupiny o tom mohou hovořit otevřeně a vést o tom rozhovor jak mezi sebou, tak na veřejnosti, my můžeme také. A musíme začít teď. Protože stejně jako Marianne, i my chceme dát našim dětem to nejlepší. A co je na tomhle kontroverzního? Děkuji.
I think if Marianne and the members of her women's group can talk about this openly and have this discussion out amongst themselves and in public, we can, too. And we need to start now. Because like Marianne, we all want to bring every good thing to our children. And where is the controversy in that? Thank you.
(Aplaus)
(Applause)
Chris Anderson: Děkuji. Mám na Melindu pár otázek.
Chris Anderson: Thank you. I have some questions for Melinda.
-
(Applause ends)
Díky za Vaši odvahu a všechno ostatní.
Thank you for your courage and everything else.
Melindo, v posledních letech jsem slyšel spoustu chytrých lidí říkat něco v tom smyslu, že: "Problém přelidnění nás už nemusí trápit. Velikosti rodin se přirozeně zmenšují po celém světě. Populace dosáhne maximálně 9 či 10 miliard. A to je všechno." Mýlí se?
So, Melinda, in the last few years I've heard a lot of smart people say something to the effect of, "We don't need to worry about the population issue anymore. Family sizes are coming down naturally all over the world. We're going to peak at nine or 10 billion. And that's it." Are they wrong?
Melinda Gates: Když se podíváte na statistiky v Africe, tak se mýlí. A myslím, že se na to musíme podívat jinak, z jiného úhlu. Musíme se na to podívat zdola směrem nahoru. Myslím, že to je jeden z důvodů, proč jsme se dostali do problémů ohledně kontracepce. Koukali jsme na to shora dolů a říkali, že v průběhu času chceme jiné množství populace. Ano, záleží nám na naší planetě. Ano, chceme dělat správná rozhodnutí. Ale ta rozhodnutí se musí udělat na úrovni rodin. A jenom tím, že dáme lidem přístup a necháme je rozhodnout o tom, co chtějí, se stanou ty rozsáhlé změny, které jsme viděli celosvětově -- kromě subsaharské Afriky a těch míst v Jižní Asii a Afgánistánu.
Melinda Gates: If you look at the statistics across Africa, they are wrong. And I think we need to look at it, though, from a different lens. We need to look at it from the ground upwards. I think that's one of the reasons we got ourselves in so much trouble on this issue of contraception. We looked at it from top down and said we want to have different population numbers over time. Yes, we care about the planet. Yes, we need to make the right choices. But the choices have to be made at the family level. And it's only by giving people access and letting them choose what to do that you get those sweeping changes that we have seen globally -- except for sub-Saharan Africa and those places in South Asia and Afghanistan.
CA: Někteří pravicoví Američané a lidé z mnoha konzervativních kultur po celém světě mohou říct něco jako: "Je to všechno moc hezké, mluvit o záchraně života, dát moc ženám a tak dále. Ale sex je posvátný. To, co navrhujete, jen zvýší pravděpodobnost, že lidé budou mít nemanželský sex. A to je špatně." Co byste jim řekla?
CA: Some people on the right in America and in many conservative cultures around the world might say something like this: "It's all very well to talk about saving lives and empowering women and so on. But, sex is sacred. What you're proposing is going to increase the likelihood that lots of sex happens outside marriage. And that is wrong." What would you say to them?
MG: Řekla bych, že sex je zcela posvátný. A je posvátný v Německu a je posvátný ve Spojených státech a je posvátný ve Francii a v mnoha místech po celém světě. A také, že 98 procent žen v mé zemi, které mají zkušenost se sexem, tvrdí, že používání antikoncepce nečiní sex o nic méně posvátným. Znamená to jen, že mají šanci rozhodovat se o svých životech. A myslím, že v tom také ctíme posvátnost rodiny a posvátnost života matky a životů dětí, tím, že ty životy zachráníme. To je pro mě také nesmírně svaté.
MG: I would say that sex is absolutely sacred. And it's sacred in Germany, and it's sacred in the United States, and it's sacred in France and so many places around the world. And the fact that 98 percent of women in my country who are sexually experienced say they use birth control doesn't make sex any less sacred. It just means that they're getting to make choices about their lives. And I think in that choice, we're also honoring the sacredness of the family and the sacredness of the mother's life and the childrens' lives by saving their lives. To me, that's incredibly sacred, too.
CA: Co dělá vaše nadace pro to, aby tento problém dostala do povědomí? A co by mohli lidé tady a ti, co poslouchají na internetu -- co byste ráda, aby udělali?
CA: So what is your foundation doing to promote this issue? And what could people here and people listening on the web -- what would you like them to do?
MG: Řekla bych toto -- zapojte se do rozhovoru. Napsali jsme zde internetovou stránku. Zapojte se do rozhovoru. Povězte nám svůj příběh buď o tom, jak antikoncepce změnila Váš život, nebo život Vašeho známého. A řekněte, že jste pro. Potřebujeme základnu lidí říkající: "Tohle má smysl. Musíme těmto ženám umožnit přístup -- ať už žijí kdekoli." A jedna z věcí, které plánujeme udělat, je uspořádat velkou akci 11. července v Londýně, a s celou řadou zemí, s celou řadou Afrických zemí, říct, že vracíme toto téma do programu celosvětové péče o zdraví. Poskytneme finanční prostředky, a s vládami budeme plánovat od zdola směrem nahoru, abychom zajistili vzdělání pro ženy -- tak, aby ty prostředky měly, když je budou chtít, a aby měli spoustu dostupných možností ať už přes místního zdravotníka, nebo přes venkovské kliniky.
MG: I would say this -- join the conversation. We've listed the website up here. Join the conversation. Tell your story about how contraception has either changed your life or somebody's life that you know. And say that you're for this. We need a groundswell of people saying, "This makes sense. We've got to give all women access -- no matter where they live." And one of the things that we're going to do is do a large event July 11 in London, with a whole host of countries, a whole host of African nations, to all say we're putting this back on the global health agenda. We're going to commit resources to it, and we're going to do planning from the bottom up with governments to make sure that women are educated -- so that if they want the tool, they have it, and that they have lots of options available either through their local healthcare worker or their local community rural clinic.
CA: Melindo, hádám, že některé z těch jeptišek, co vás učily na škole, tento TED Talk někdy uvidí. Budou z toho zděšené, nebo vám budou fandit?
CA: Melinda, I'm guessing that some of those nuns who taught you at school are going to see this TED Talk at some point. Are they going to be horrified, or are they cheering you on?
MG: Vím, že tenhle TED Talk uvidí, protože vědí, že ho dělám a plánuju jim ho poslat. Víte, ty jeptišky, co mě učily, byly nesmírně pokrokové. Doufám, že na mě budou pyšné, protože žiju to, co nás učily o sociální rovnosti a službě. Jsem pro tento problém nesmírně zanícená kvůli tomu, co jsem viděla v rozvojových zemích. A to téma mi velmi přirostlo k srdci, protože když potkáte tyto ženy, jsou tak často "bez hlasu." A to by neměly být -- měly by mít hlas, měli by mít přístup. A tak doufám, že cítí, že žiju to, co jsem se naučila od nich a od těch desetiletí práce, kterou jsem v nadaci již udělala.
MG: I know they're going to see the TED Talk because they know that I'm doing it and I plan to send it to them. And, you know, the nuns who taught me were incredibly progressive. I hope that they'll be very proud of me for living out what they taught us about social justice and service. I have come to feel incredibly passionate about this issue because of what I've seen in the developing world. And for me, this topic has become very close to heart because you meet these women and they are so often voiceless. And yet they shouldn't be -- they should have a voice, they should have access. And so I hope they'll feel that I'm living out what I've learned from them and from the decades of work that I've already done at the foundation.
CA: Vy a váš tým jste dnes poskládali úžasnou skupinu řečníku, kterým jsme všichni velmi vděčni. Naučila jste se něco také zde?
CA: So, you and your team brought together today an amazing group of speakers to whom we're all grateful. Did you learn anything?
(Smích)
(Laughter)
MG: Pane jo, naučila jsem se zde spoustu věcí a mám mnoho dalších otázek. A myslím, že velkým dílem této práce je cesta. Slyšeli jste diskuzi o cestě skrz energii nebo o cestě skrz sociální design nebo o cestě, kde řekli: "Proč tu na jevišti nejsou žádně ženy?" A myslím, že my všichni, kdo pracujeme na problému rozvojových zemí, se učíme z rozhovoru s jinými lidmi. Učíte se tím, že něco děláte. Učíte se pokusy a chybováním. A otázkami, které kladete. Někdy jsou to otázky, které vedou k odpovědi jiného člověka, který vám pomůže je zodpovědět. Takže já mám dnes spoustu otázek na účastníky diskuze. A myslím, že dnes to byl úžasný den.
MG: Oh my gosh, I learned so many things. I have so many follow-up questions. And I think a lot of this work is a journey. You heard the discussion about the journey through energy, or the journey through social design, or the journey in the coming and saying, "Why aren't there any women on this platform?" And I think for all of us who work on these development issues, you learn by talking to other people. You learn by doing. You learn by trying and making mistakes. And it's the questions you ask. Sometimes it's the questions you ask that helps lead to the answer the next person that can help you answer it. So I have lots of questions for the panelists from today. And I thought it was just an amazing day.
CA: Melindo, děkuji za to, že jsi nás na tuto cestu pozvala.
CA: Melinda, thank you for inviting all of us on this journey with you.
Díky moc. MG: Díky, Chrisi.
Thank you so much. MG: Great. Thanks, Chris.