Myslím, že každý pracovník mezinárodní pomoci v Africe dojde někdy k tomu, že chce vzít všechny peníze na projekt - třeba na školu nebo vzdělávací program - zabalit do kufru, nasednout do letadla směrem k nejchudším vesnicím v zemi a vyhazovat je z okna. Totiž pro zkušeného pracovníka myšlenka, že dáte tvrdou hotovost do rukou těm nejchudším na zemi není bláznivá, ale je opravdu uspokojující.
I suspect that every aid worker in Africa comes to a time in her career when she wants to take all the money for her project — maybe it's a school or a training program — pack it in a suitcase, get on a plane flying over the poorest villages in the country, and start throwing that money out the window. Because to a veteran aid worker, the idea of putting cold, hard cash into the hands of the poorest people on Earth doesn't sound crazy, it sounds really satisfying.
Zažila jsem takovou chvíli asi před 10 lety a naštěstí zrovna tehdy jsem zjistila, že tato myšlenka opravdu existuje a že systém pomoci možná potřebuje právě toto. Ekonomové tomu říkají nepodmíněné finanční dávky a to je přesně ono: hotovost, kterou dáte bez jakýchkoliv závazků. Vlády v rozvojových zemích to dělají po desetiletí a teď s větší informovaností a novými technologiemi se to může stát modelem pro poskytování pomoci. Docela jednoduchá myšlenka, že?
I had that moment right about the 10-year mark, and luckily, that's also when I learned that this idea actually exists, and it might be just what the aid system needs. Economists call it an unconditional cash transfer, and it's exactly that: It's cash given with no strings attached. Governments in developing countries have been doing this for decades, and it's only now, with more evidence and new technology that it's possible to make this a model for delivering aid. It's a pretty simple idea, right?
Tak proč jsem tedy deset let dělala pro chudé něco jiného? Upřímně řečeno, věřila jsem, že já umím udělat s penězi pro chudé víc, než to umí udělat oni pro sebe. Vycházela jsem ze dvou předpokladů: jeden - chudí jsou chudí částečně proto, že jsou nevzdělaní a nerozhodují se dobře. Druhý - potom lidé jako já si musí uvědomit, co potřebují, a dát jim to. Ukazuje se, že skutečnost je jiná. V posledních letech výzkumníci zkoumali, co se stane, když dáme chudým hotové peníze. Množství studií z různých zemí ukazuje, že lidé používají finanční dávky pro zlepšení svého života. Těhotné ženy v Uruguayi kupují lepší jídlo a rodí zdravější děti. Muži na Srí Lance investují do svých podniků. Výzkumníci, kteří sledovali naši práci v Keni, zjistili, že lidé kupují různý majetek, od dobytka po zařízení pro vylepšení domácnosti, a viděli už za rok poté, kdy peníze došly, vyšší příjmy z obchodu a farmaření. Žádná z těch studií nezjistila, že lidé utrácejí víc za pití nebo kouření nebo že lidé pracují méně. Ve skutečnosti pracují víc.
Well, why did I spend a decade doing other stuff for the poor? Honestly, I believed that I could do more good with money for the poor than the poor could do for themselves. I held two assumptions: One, that poor people are poor in part because they're uneducated and don't make good choices; two is that we then need people like me to figure out what they need and get it to them. It turns out, the evidence says otherwise. In recent years, researchers have been studying what happens when we give poor people cash. Dozens of studies show across the board that people use cash transfers to improve their own lives. Pregnant women in Uruguay buy better food and give birth to healthier babies. Sri Lankan men invest in their businesses. Researchers who studied our work in Kenya found that people invested in a range of assets, from livestock to equipment to home improvements, and they saw increases in income from business and farming one year after the cash was sent. None of these studies found that people spend more on drinking or smoking or that people work less. In fact, they work more.
To všechno jsou materiální potřeby. Ve Vietnamu staří příjemci dávek si za ně koupili rakve. Někdo se může ptát, jestli se Maslow mýlil, podle mě upřednostňování duchovních potřeb ukazuje hlubokou pokoru. Nevím, jestli bych byla vybrala jídlo, nebo vybavení, nebo rakve, takže se nabízí otázka: Jak dobří jsme v rozdělování zdrojů pro chudé? Vyplatí se naše pomoc? Podívejme se na empirické důkazy, co se stane, když lidem dáme něco podle svého výběru. Jedna velmi výmluvná studie se podívala na program v Indii, který dává dobytek těm nejchudším, a zjistila, že 30 procent příjemců ten dobytek prodala za peníze. Skutečná ironie je, že každých 100 dolarů, které tento program vynaložil na majetkové dary, stálo dalších 99 dolarů za realizaci. Co kdybychom místo toho použili technologii a peníze - ať od agentur nebo kohokoliv - dali přímo do rukou chudým? Dnes tři ze čtyř Keňanů používají mobilní peníze, což je vlastně bankovní účet, který může spravovat jakýkoliv mobil. Dárce zaplatí poplatek 1,6 % a jedním kliknutím pošle peníze přímo na účet bez zprostředkovatele. Tak jako v našem životě technologie mění průmysl, tak by platební technologie mohly měnit způsob pomoci. Rozšiřuje se to tak rychle, že si můžeme přestavit, že tímto způsobem se dostane k milionům chudých na světě.
Now, these are all material needs. In Vietnam, elderly recipients used their cash transfers to pay for coffins. As someone who wonders if Maslow got it wrong, I find this choice to prioritize spiritual needs deeply humbling. I don't know if I would have chosen to give food or equipment or coffins, which begs the question: How good are we at allocating resources on behalf of the poor? Are we worth the cost? Again, we can look at empirical evidence on what happens when we give people stuff of our choosing. One very telling study looked at a program in India that gives livestock to the so-called ultra-poor, and they found that 30 percent of recipients had turned around and sold the livestock they had been given for cash. The real irony is, for every 100 dollars worth of assets this program gave someone, they spent another 99 dollars to do it. What if, instead, we use technology to put cash, whether from aid agencies or from any one of us directly into a poor person's hands. Today, three in four Kenyans use mobile money, which is basically a bank account that can run on any cell phone. A sender can pay a 1.6 percent fee and with the click of a button send money directly to a recipient's account with no intermediaries. Like the technologies that are disrupting industries in our own lives, payments technology in poor countries could disrupt aid. It's spreading so quickly that it's possible to imagine reaching billions of the world's poor this way.
To jsme začali dělat v organizaci Dej přímo. Jsme první, kdo se věnuje poskytování hotovosti chudým. Poslali jsme hotovost 35 000 lidem na venkově v Keni a Ugandě v jednorázové platbě 1000 dolarů pro rodinu. Hledali jsme ty nejchudší lidi v nejchudších vesnicích, a v této části světa tito lidé žijí v obydlích z bláta a došků, žádný cement nebo železo. Řekněme, že je to vaše rodina. Objevíme se u vašich dveří s mobilem Android. Zjistíme vaše jméno, vyfotografujeme vás a vaši chatrč a vezmeme si souřadnice GPS. Téže noci pošleme ta data do oblak a všechno zkontroluje nezávislý tým za použití například satelitních snímků. Potom, až se vrátíme, pošleme vám jednoduchý mobil, pokud ještě žádný nemáte, a za pár týdnů vám na něj pošleme peníze. Co by se před pěti lety zdálo nemožné, můžeme teď dělat efektivně a bez korupce.
That's what we've started to do at GiveDirectly. We're the first organization dedicated to providing cash transfers to the poor. We've sent cash to 35,000 people across rural Kenya and Uganda in one-time payments of 1,000 dollars per family. So far, we've looked for the poorest people in the poorest villages, and in this part of the world, they're the ones living in homes made of mud and thatch, not cement and iron. So let's say that's your family. We show up at your door with an Android phone. We'll get your name, take your photo and a photo of your hut and grab the GPS coordinates. That night, we send all the data to the cloud, and each piece gets checked by an independent team using, for one example, satellite images. Then, we'll come back, we'll sell you a basic cell phone if you don't have one already, and a few weeks later, we send money to it. Something that five years ago would have seemed impossible we can now do efficiently and free of corruption.
Čím víc hotovosti dáme chudým, a čím víc důkazů máme, že to funguje, tím víc musíme přehodnotit vše ostatní, co dáváme. Dnes velmi často je logika pomoci taková: dobrá, děláme alespoň něco dobrého. Když se s tím spokojíme a přijememe to jako naše měřítko, když si řekneme, že pomáhat je lepší než nepomáhat vůbec, máme tendenci investovat neefektivně, podle svých představ, které se nám zdají novátorské, za psaní zpráv, za letenky a automobily. Co kdyby logika byla, neuděláme lépe, když dáme hotovost přímo? Organizace by musely dokázat, že dělají pro chudé víc, než mohou udělat chudí pro sebe. Samozřejmě, darovat hotovost neznamená vytvořit veřejné statky, jako je vymýcení nemoci nebo vybudování silné instituce, ale může zvýšit možnost, jak pomůžeme jednotlivým rodinám zlepšit jejich život.
The more cash we give to the poor, and the more evidence we have that it works, the more we have to reconsider everything else we give. Today, the logic behind aid is too often, well, we do at least some good. When we're complacent with that as our bar, when we tell ourselves that giving aid is better than no aid at all, we tend to invest inefficiently, in our own ideas that strike us as innovative, on writing reports, on plane tickets and SUVs. What if the logic was, will we do better than cash given directly? Organizations would have to prove that they're doing more good for the poor than the poor can do for themselves. Of course, giving cash won't create public goods like eradicating disease or building strong institutions, but it could set a higher bar for how we help individual families improve their lives.
Věřím na pomáhání. Věřím, že většina pomoci je lepší než prostě házet peníze z letadla. Jsem si také naprosto jistá, že dnes mnoho pomoci není lepší než dávat peníze rovnou chudým. Doufám, že jednou bude.
I believe in aid. I believe most aid is better than just throwing money out of a plane. I am also absolutely certain that a lot of aid today isn't better than giving directly to the poor. I hope that one day, it will be.
Děkuji.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)