Možná si říkáte, proč k vám mořská bioložka z Oceany dnes přišla promluvit o světovém hladu. Jsem tu dnes proto, že záchrana oceánů je víc, než jen touha ekologů. Není to jen něco, co děláme, abychom vytvořili místa pro rybáře nebo jim zachovali práci. Jde o víc, než jen o ekonomiku. Záchranou oceánů můžeme nakrmit svět. Ukážu vám jak.
You may be wondering why a marine biologist from Oceana would come here today to talk to you about world hunger. I'm here today because saving the oceans is more than an ecological desire. It's more than a thing we're doing because we want to create jobs for fishermen or preserve fishermen's jobs. It's more than an economic pursuit. Saving the oceans can feed the world. Let me show you how.
Jak víte, je tu na planetě už více než miliarda hladovějících lidí. Očekáváme, že se to zhorší, až světová populace dosáhne devíti miliard nebo 10 miliard do poloviny století a můžeme čekat větší tlak na zásoby jídla, které máme. Je to hodně důležité, zejména když zvážíme, jak jsme na tom teď. Víme, že plocha orné půdy na hlavu se už zmenšuje ve vyspělých i rozvojových zemích. Víme, že nás čekají klimatické změny, které promění deštné pralesy, některé oblasti budou sušší, vidíte je v oranžové, a jiné vlhčí, v modré, což způsobí sucha v našich obilnicích jako jsou středozápad a střední Evropa a jinde povodně. Pak bude pro zemi těžší, aby nám pomohla vyřešit problém hladu. A proto musí být oceány co nejbohatší, aby nám mohly poskytnout tolik jídla, kolik mohou.
As you know, there are already more than a billion hungry people on this planet. We're expecting that problem to get worse as world population grows to nine billion or 10 billion by midcentury, and we can expect to have greater pressure on our food resources. And this is a big concern, especially considering where we are now. Now we know that our arable land per capita is already on the decline in both developed and developing countries. We know that we're headed for climate change, which is going to change rainfall patterns, making some areas drier, as you can see in orange, and others wetter, in blue, causing droughts in our breadbaskets, in places like the Midwest and Central Europe, and floods in others. It's going to make it harder for the land to help us solve the hunger problem. And that's why the oceans need to be their most abundant, so that the oceans can provide us as much food as possible.
To pro nás oceány dělají už dlouho. V minulosti jsme tu měli stálý nárůst množství jídla získávaného z oceánů. Vypadalo to, že růst bude pokračovat asi do roku 1980, kdy nastal pokles. Slyšeli jste o ropném vrcholu. Možná, že tohle je rybí vrchol. Doufám že ne. Vrátím se k tomu. Můžete ale vidět asi 18-procentní pokles v počtu ryb ulovených ve světě od roku 1980. A to je velký problém. Pokračuje. Ta červená čára dál klesá.
And that's something the oceans have been doing for us for a long time. As far back as we can go, we've seen an increase in the amount of food we've been able to harvest from our oceans. It just seemed like it was continuing to increase, until about 1980, when we started to see a decline. You've heard of peak oil. Maybe this is peak fish. I hope not. I'm going to come back to that. But you can see about an 18-percent decline in the amount of fish we've gotten in our world catch since 1980. And this is a big problem. It's continuing. This red line is continuing to go down.
Ale víme, jak to změnit a o tom budu dnes mluvit. Víme, jak tu křivku obrátit zpět nahoru. Nemusí to být rybí vrchol. Pokud uděláme pár jednoduchých věcí v určitých místech, můžeme obnovit rybolov, a tak nakrmit lidi.
But we know how to turn it around, and that's what I'm going to talk about today. We know how to turn that curve back upwards. This doesn't have to be peak fish. If we do a few simple things in targeted places, we can bring our fisheries back and use them to feed people.
Za prvé, chceme vědět, kde jsou ryby, tak se na to podívejme. Ukázalo se, že se ryby příhodně většinou nacházejí v pobřežních částech zemí, v pobřežních zónách, a to jsou oblasti, které ovládají národní jurisdikce a ty mohou řídit svůj rybolov v těchto pobřežních oblastech. Přímořské země mají jurisdikci, která sahá do vzdálenosti asi 200 námořních mil a tyto oblasti se nazývají výlučně ekonomické zóny a je dobře, že tu mohou ovládat svůj rybolov, protože na volném moři, které je na této mapě vyznačeno tmavě, na volném moři je o mnoho těžší něco řídit, protože to musíte dělat mezinárodně. Uzavíráte mezinárodní smlouvy a pokud sledujete smlouvy o klimatických změnách víte, že to může být velmi pomalý, frustrující, únavný proces. Proto je řízení na národní úrovni skvělá věc.
First we want to know where the fish are, so let's look where the fish are. It turns out the fish, conveniently, are located for the most part in our coastal areas of the countries, in coastal zones, and these are areas that national jurisdictions have control over, and they can manage their fisheries in these coastal areas. Coastal countries tend to have jurisdictions that go out about 200 nautical miles, in areas that are called exclusive economic zones, and this is a good thing that they can control their fisheries in these areas, because the high seas, which are the darker areas on this map, the high seas, it's a lot harder to control things, because it has to be done internationally. You get into international agreements, and if any of you are tracking the climate change agreement, you know this can be a very slow, frustrating, tedious process. And so controlling things nationally is a great thing to be able to do.
Kolik ryb je vlastně v pobřežních oblastech v porovnání s volným mořem? Najdete tu asi sedmkrát tolik ryb, než na volném moři, je to tedy perfektní místo, na které se zaměřit, protože toho můžeme udělat hodně. Můžeme obnovit velkou část rybolovu, pokud se zaměříme na pobřežní oblasti.
How many fish are actually in these coastal areas compared to the high seas? Well, you can see here about seven times as many fish in the coastal areas than there are in the high seas, so this is a perfect place for us to be focusing, because we can actually get a lot done. We can restore a lot of our fisheries if we focus in these coastal areas.
Ale v kolika z těchto zemí musíme pracovat? Je tu asi 80 pobřežních států. Musíme napravit řízení rybolovu ve všech těchto zemích? Tak jsme si položili otázku, na kolik zemí se musíme zaměřit, s tím, že Evropská unie už příhodně řídí svůj rybolov prostřednictvím společné politiky rybolovu? Pokud bychom měli dobré řízení rybolovu v Evropské unii a řekněme v devíti dalších zemích, jakou část rybolovu to pokryje? Ukázalo se, že Evropská unie plus devět zemí pokryje asi dvě třetiny světového lovu ryb. Pokud vezmeme až 24 zemí plus Evropskou unii, bude to až 90 procent, skoro celý světový rybolov. Tak si myslíme, že můžeme pracovat v omezeném počtu míst, abychom obnovili rybolov. Ale co musíme v těchto místech udělat? Na základě naší práce v USA a jinde víme, že musíme udělat tři klíčové věci k navrácení rybolovu, a to: Musíme stanovit kvóty nebo limity na objem rybolovu; musíme omezit vedlejší úlovky, tedy náhodné chytání a zabíjení ryb, které nejsou cílem a je to velmi nehospodárné; a za třetí, musíme chránit naleziště ryb, místa jejich tření a péče o mladé, které ryby potřebují k tomu, aby mohly růst a množit se, a tak obnovit svou populaci. Pokud uděláme tyto tři věci víme, že se obnoví rybolov.
But how many of these countries do we have to work in? There's something like 80 coastal countries. Do we have to fix fisheries management in all of those countries? So we asked ourselves, how many countries do we need to focus on, keeping in mind that the European Union conveniently manages its fisheries through a common fisheries policy? So if we got good fisheries management in the European Union and, say, nine other countries, how much of our fisheries would we be covering? Turns out, European Union plus nine countries covers about two thirds of the world's fish catch. If we took it up to 24 countries plus the European Union, we would up to 90 percent, almost all of the world's fish catch. So we think we can work in a limited number of places to make the fisheries come back. But what do we have to do in these places? Well, based on our work in the United States and elsewhere, we know that there are three key things we have to do to bring fisheries back, and they are: We need to set quotas or limits on how much we take; we need to reduce bycatch, which is the accidental catching and killing of fish that we're not targeting, and it's very wasteful; and three, we need to protect habitats, the nursery areas, the spawning areas that these fish need to grow and reproduce successfully so that they can rebuild their populations. If we do those three things, we know the fisheries will come back. How do we know?
Jak to víme? Víme to, protože už jsme to viděli na mnoha různých místech. Tento slide ukazuje populaci sleďů v Norsku, která klesala od 50. let. Klesala, a když Norsko stanovilo limity nebo kvóty na svůj rybolov, co se stalo? Rybolov se obnovil. Toto je další příklad, náhodou také z Norska, norská arktická treska. To samé. Rybolov upadá. Stanoví limity na výměty. Výměty jsou ty ryby, které nebyly cílem lovu a jsou zbytečně házeny zpět do moře. Když stanovili omezení na výměty, rybolov se obnovil. A není to jen Norsko. Už jsme to viděli v zemích po celém světě, znova a znova. Když tyto země zakročí a zaujmou politiku udržitelného rybolovu, rybolov, který vypadá to, že všude upadá, se začne obnovovat. Je to hodně slibné.
We know because we've seen it happening in a lot of different places. This is a slide that shows the herring population in Norway that was crashing since the 1950s. It was coming down, and when Norway set limits, or quotas, on its fishery, what happens? The fishery comes back. This is another example, also happens to be from Norway, of the Norwegian Arctic cod. Same deal. The fishery is crashing. They set limits on discards. Discards are these fish they weren't targeting and they get thrown overboard wastefully. When they set the discard limit, the fishery came back. And it's not just in Norway. We've seen this happening in countries all around the world, time and time again. When these countries step in and they put in sustainable fisheries management policies, the fisheries, which are always crashing, it seems, are starting to come back. So there's a lot of promise here. What does this mean for the world fish catch?
Co to znamená pro světový lov ryb? Znamená to, že pokud vezmeme rybolov, který upadá, můžeme to změnit, úlovek by se mohl zvýšit až na 100 milionů metrických tun za rok. Takže tu ještě nebyl rybí vrchol. Pořád máme možnost nejen přivést zpět ryby, ale získat jich ještě víc a nakrmit tak víc lidí než v současnosti. O kolik víc? Právě teď jsme schopni nakrmit asi 450 milionů lidí denně jídlem z ryb podle současného úlovku ryb, který samozřejmě, jak víte, klesá, a tak ten počet půjde postupně dolů, pokud to nenapravíme, ale pokud zavedeme do praxe řízení rybolovu, jak jsem tu teď popsala, v 10 až 25 zemích, můžeme to číslo zvýšit a nakrmit až 700 milionů lidí ročně zdravým jídlem z ryb.
This means that if we take that fishery catch that's on the decline and we could turn it upwards, we could increase it up to 100 million metric tons per year. So we didn't have peak fish yet. We still have an opportunity to not only bring the fish back but to actually get more fish that can feed more people than we currently are now. How many more? Right about now, we can feed about 450 million people a fish meal a day based on the current world fish catch, which, of course, you know is going down, so that number will go down over time if we don't fix it, but if we put fishery management practices like the ones I've described in place in 10 to 25 countries, we could bring that number up and feed as many as 700 million people a year a healthy fish meal. We should obviously do this just because
To bychom měli dělat jen proto, že si tak můžeme dobře poradit s problémem hladu, ale je to také cenově efektivní. Ukázalo se, že ryba je cenově nejefektivnější protein na planetě. Vzhledem k tomu, kolik rybího proteinu získáte na investovaný dolar v porovnání se všemi ostatními zvířecími proteiny, je ryba evidentně dobrým obchodním rozhodnutím. Také nepotřebuje moc půdy, to je nedostatkové zboží, v porovnání s jinými zdroji proteinů. A nepotřebuje moc čerstvé vody. Spotřebuje míň čerstvé vody než například dobytek, kdy musíte zavlažit pole, abyste vypěstovali krmení pro dobytek. Také má velmi nízkou uhlíkovou stopu. Nějakou uhlíkovou stopu má, protože musíme jít ven a lovit ryby. Na to potřebujeme trochu paliva, ale zemědělství může mít nějakou uhlíkovou stopu a ryby mnohem menší, takže jde o menší znečištění. Už teď jsou ryby velkou částí naší stravy, ale mohly by být ještě větší částí, což je dobře, protože víme že jsou zdravé. Snižují riziko rakoviny, srdečních chorob a obezity. Náš ředitel Andy Sharpless, který tento koncept vlastně vytvořil, rád říká, že ryba je perfektní protein. Andy také mluví o tom, že naše hnutí za zachování oceánů přerostlo hnutí za zachování půdy a u zachování půdy máme ten problém, že biodiverzita je v rozporu s produkcí jídla. Musíte pokácet biodiverzní les, jestli chcete pole, na kterém by mohla růst kukuřice pro lidi, a tak je tu neustále přetahovaná. Neustále tu máme těžká rozhodnutí, která musíme udělat mezi dvěma velmi důležitými věcmi: zachováním biodiverzity a nakrmením lidí. Ale v oceánech tento spor nemáme. V oceánech není biodiverzita v rozporu s hojností. Naopak, fungují vedle sebe. Když děláme věci, které vytvářejí biodiverzitu, získáme ještě větší množství, a to je důležité pro nakrmení lidí.
it's a good thing to deal with the hunger problem, but it's also cost-effective. It turns out fish is the most cost-effective protein on the planet. If you look at how much fish protein you get per dollar invested compared to all of the other animal proteins, obviously, fish is a good business decision. It also doesn't need a lot of land, something that's in short supply, compared to other protein sources. And it doesn't need a lot of fresh water. It uses a lot less fresh water than, for example, cattle, where you have to irrigate a field so that you can grow the food to graze the cattle. It also has a very low carbon footprint. It has a little bit of a carbon footprint because we do have to get out and catch the fish. It takes a little bit of fuel, but as you know, agriculture can have a carbon footprint, and fish has a much smaller one, so it's less polluting. It's already a big part of our diet, but it can be a bigger part of our diet, which is a good thing, because we know that it's healthy for us. It can reduce our risks of cancer, heart disease and obesity. In fact, our CEO Andy Sharpless, who is the originator of this concept, actually, he likes to say fish is the perfect protein. Andy also talks about the fact that our ocean conservation movement really grew out of the land conservation movement, and in land conservation, we have this problem where biodiversity is at war with food production. You have to cut down the biodiverse forest if you want to get the field to grow the corn to feed people with, and so there's a constant push-pull there. There's a constant tough decision that has to be made between two very important things: maintaining biodiversity and feeding people. But in the oceans, we don't have that war. In the oceans, biodiversity is not at war with abundance. In fact, they're aligned. When we do things that produce biodiversity, we actually get more abundance, and that's important so that we can feed people.
Je tu ale háček.
Now, there's a catch.
Došlo to někomu? (Smích)
Didn't anyone get that? (Laughter)
Nezákonné rybaření. Nezákonné rybaření podrývá ten typ udržitelného řízení rybolovu, o kterém mluvím. Může jít o používání nástrojů, které jsou zakázány, když rybaříte tam, kde nemáte, chytáte ryby špatné velikosti nebo špatného druhu. Nezákonné rybaření podvádí spotřebitele a podvádí také poctivé rybáře a musí se zastavit. Dostává na trh prostřednictvím podvodu s mořskými plody. Už jste o tom možná slyšeli. Ryba je označená jako něco, co není. Vzpomeňte si, kdy jste měli rybu. Co jste jedli? Jste si jistí, že to bylo ono? Protože jsme otestovali 1 300 různých vzorků ryb a asi třetina z nich neodpovídala označení. Chňapalové, 9 z 10 chňapalů nebylo chňapaly. Padesát devět procent z otestovaných tuňáků bylo špatně označeno. A u červeného chňapala jsme otestovali 120 vzorků a jen sedm z nich byl červený chňapal, takže hodně štěstí, pokud ho hledáte. U mořských plodů je
Illegal fishing. Illegal fishing undermines the type of sustainable fisheries management I'm talking about. It can be when you catch fish using gears that have been prohibited, when you fish in places where you're not supposed to fish, you catch fish that are the wrong size or the wrong species. Illegal fishing cheats the consumer and it also cheats honest fishermen, and it needs to stop. The way illegal fish get into our market is through seafood fraud. You might have heard about this. It's when fish are labeled as something they're not. Think about the last time you had fish. What were you eating? Are you sure that's what it was? Because we tested 1,300 different fish samples and about a third of them were not what they were labeled to be. Snappers, nine out of 10 snappers were not snapper. Fifty-nine percent of the tuna we tested was mislabeled. And red snapper, we tested 120 samples, and only seven of them were really red snapper, so good luck finding a red snapper. Seafood has a really complex supply chain,
opravdu složitý dodavatelský řetězec a u každého článku v tomto řetězci je příležitost k podvodu s mořskými plody, pokud nebudeme mít vysledovatelnost. Pomocí vysledovatelnosti může odvětví mořských plodů sledovat mořské plody z lodi na talíř a ujistit se tak, že zákazník může zjistit odkud mořské plody pocházejí.
and at every step in this supply chain, there's an opportunity for seafood fraud, unless we have traceability. Traceability is a way where the seafood industry can track the seafood from the boat to the plate to make sure that the consumer can then find out where their seafood came from. This is a really important thing.
Toto je opravdu důležité. Část odvětví to dělá, ale ne dost, takže prosazujeme v Kongresu zákon SAFE Seafood Act /zákon o bezpečných mořských plodech/ a jsem opravdu ráda, že dnes můžu oznámit vydání petice kuchařů, kterou podepsalo 450 kuchařů a která požaduje po Kongresu podporu zákona SAFE Seafood Act. Podepsalo ji hodně známých kuchařů - Anthony Bourdain, Mario Batali, Barton Seaver a další - a podepsali ji, protože věří, že lidé mají právo vědět co jí.
It's being done by some in the industry, but not enough, so we're pushing a law in Congress called the SAFE Seafood Act, and I'm very excited today to announce the release of a chef's petition, where 450 chefs have signed a petition calling on Congress to support the SAFE Seafood Act. It has a lot of celebrity chefs you may know -- Anthony Bourdain, Mario Batali, Barton Seaver and others — and they've signed it because they believe that people have a right to know about what they're eating. (Applause)
(Potlesk)
Rybářům se to také líbí, takže je tu velká šance, že získáme potřebnou podporu k prosazení zákona a přichází v kritickou dobu, protože takto můžeme zastavit ten podvod, takto můžeme potlačit nezákonné rybaření a ujistit se tak, že kvóty, ochrany habitatů a redukce vedlejších úlovků mají takový účinek, jaký mohou mít.
Fishermen like it too, so there's a good chance we can get the kind of support we need to get this bill through, and it comes at a critical time, because this is the way we stop seafood fraud, this is the way we curb illegal fishing, and this is the way we make sure that quotas, habitat protection, and bycatch reductions can do the jobs they can do. We know that we can manage our fisheries sustainably.
Víme, že můžeme udržitelně řídit náš rybolov. Víme, že můžeme produkovat zdravá jídla pro stovky milionů lidí a nezabírat přitom půdu, nepoužívat moc vody, mít nízkou uhlíkovou stopu a dělat to nákladově efektivně. Víme, že záchrana oceánů může nakrmit svět a musíme začít hned.
We know that we can produce healthy meals for hundreds of millions of people that don't use the land, that don't use much water, have a low carbon footprint, and are cost-effective. We know that saving the oceans can feed the world, and we need to start now.
(Potlesk)
(Applause)
Děkuji. (Potlesk)
Thank you. (Applause)