K pochopení fungování mytologie a toho, co, od "ředitele pro důvěru" očekávat, musíte si poslechnout příběh o Ganéšovi, bohu se sloní hlavou jenž sepisuje příběhy vypravěčů, a jeho bratrovi, atletickém božském válečníku, Kartikeyaovi. Tito dva bratři se jednou rozhodli, že se utkají v závodě třikrát kolem světa. Kartikeya nasednul na svého páva a rozletěl se nad kontinenty nad hory a oceány. Obletěl svět jednou, obletěl svět podruhé, obletěl svět potřetí. Ale jeho bratr, Ganéša, jednoduše obešel kolem svých rodičů jednou, dvakrát, třikrát, a řekl: "Zvítězil jsem." "Jak to?" podivil se Kartikeya. A Ganéša řekl, "Tys obešel 'Svět', já jsem obešel 'můj svět'" Co z toho je víc?
To understand the business of mythology and what a Chief Belief Officer is supposed to do, you have to hear a story of Ganesha, the elephant-headed god who is the scribe of storytellers, and his brother, the athletic warlord of the gods, Kartikeya. The two brothers one day decided to go on a race, three times around the world. Kartikeya leapt on his peacock and flew around the continents and the mountains and the oceans. He went around once, he went around twice, he went around thrice. But his brother, Ganesha, simply walked around his parents once, twice, thrice, and said, "I won." "How come?" said Kartikeya. And Ganesha said, "You went around 'the world.' I went around 'my world.'" What matters more?
Pokud porozumíte rozdílu mezi 'Svět' a 'můj svět', budete rozumět i rozdílu mezi logikou a mystikou. 'Svět" je objektivní, logický, obecný, skutečný, vědecký. 'Můj svět' je subjektivní. Emocionální, osobní. Jsou to dojmy, myšlenky, pocity a sny. Je to systém víry, jehož jsme nositeli. Je to mytologie, ve které žijeme.
If you understand the difference between 'the world' and 'my world,' you understand the difference between logos and mythos. 'The world' is objective, logical, universal, factual, scientific. 'My world' is subjective. It's emotional. It's personal. It's perceptions, thoughts, feelings, dreams. It is the belief system that we carry. It's the myth that we live in.
'Svět' nám říká jak funguje vesmír, jak slunce vychází, jak se rodíme. 'Můj svět' nám říká proč slunce vychází, proč jsme se narodili. Každá kultura se snaží porozumět sama sobě. Proč jsme na světě? A každá kultura přichází se svým vlastním pochopením života, s vlastní, přizpůsobenou verzí mytologie.
'The world' tells us how the world functions, how the sun rises, how we are born. 'My world' tells us why the sun rises, why we were born. Every culture is trying to understand itself: "Why do we exist?" And every culture comes up with its own understanding of life, its own customized version of mythology.
Kultura je reakcí na přírodu, a toto porozumění našich předků se předává z generace na generaci v podobě příběhů, symbolů a obřadů, jež nikdy nemají vztah k racionalitě. A tak, pokud je studujete, zjistíte, že různí lidé na světě chápou svět různě. Různí lidé vidí věci různě: mají různé úhly pohledu.
Culture is a reaction to nature, and this understanding of our ancestors is transmitted generation from generation in the form of stories, symbols and rituals, which are always indifferent to rationality. And so, when you study it, you realize that different people of the world have a different understanding of the world. Different people see things differently -- different viewpoints.
Je tu můj svět a tvůj svět a můj svět je vždy lepší než ten tvůj, protože můj svět je přece racionální a ten tvůj je pověra, tvůj je víra, není v něm logika. Toto je kořen střetu civilizací. Stalo se, v roce 326 před naším letopočtem na březích řeky Indus v dnešním Pakistánu. Je to řeka, která propůjčila své jméno Indii. Indie, Indus.
There is my world and there is your world, and my world is always better than your world, because my world, you see, is rational and yours is superstition. Yours is faith. Yours is illogical. This is the root of the clash of civilizations. It took place, once, in 326 B.C. on the banks of a river called the Indus, now in Pakistan. This river lends itself to India's name. India. Indus.
Alexandr, mladý Makedonec zde potkal někoho, koho nazval "gymnosofista" což znamená "nahý moudrý muž." Nevíme, kdo to byl. Snad to byl džinistický mnich, jako tady Bahubali, Gomateshwara Bahubali, jehož zpodobnění najdete nedaleko Mysore. Nebo to snad byl pouze jogín, sedící na kameni, upřeně hledící na oblohu, na slunce a na měsíc.
Alexander, a young Macedonian, met there what he called a "gymnosophist," which means "the naked, wise man." We don't know who he was. Perhaps he was a Jain monk, like Bahubali over here, the Gomateshwara Bahubali whose image is not far from Mysore. Or perhaps he was just a yogi who was sitting on a rock, staring at the sky and the sun and the moon.
Alexandr se zeptal: "Co to děláš?" a gymnosofista odpověděl, "Zakouším prázdnotu." Pak se zeptal gymnosofista, "Co děláš ty?" a Alexandr řekl, "Dobývám svět." A oba dva se zasmáli. Každý si pomyslel, že ten druhý je blázen. Gymnosofista si řekl: "Proč dobývá svět? Je to zbytečné." A Alexandr si pomyslel, "Proč on tady posedává, nic nedělaje? Takhle marnit život."
Alexander asked, "What are you doing?" and the gymnosophist answered, "I'm experiencing nothingness." Then the gymnosophist asked, "What are you doing?" and Alexander said, "I am conquering the world." And they both laughed. Each one thought that the other was a fool. The gymnosophist said, "Why is he conquering the world? It's pointless." And Alexander thought, "Why is he sitting around, doing nothing? What a waste of a life."
Abychom porozuměli tomuto rozdílu v pohledech musíme pochopit subjektivní Alexandrovu pravdu, jeho mýty a mytologii, které ji vytvořily. Alexandrova matka, jeho rodiče, jeho učitel Aristoteles mu vyprávěli Homérův příběh "Illias." O velkém hrdinovi Achillovi, jenž, když se účastnil bitvy, vítězství bylo jisté, ale pokud se z bitvy stáhnul, porážka byla nevyhnutelná. "Achilles byl mužem, který dokázal ovlivňovat dějiny, mužem osudu, a takový bys měl být i ty, Alexandře." To slýchal.
To understand this difference in viewpoints, we have to understand the subjective truth of Alexander -- his myth, and the mythology that constructed it. Alexander's mother, his parents, his teacher Aristotle told him the story of Homer's "Iliad." They told him of a great hero called Achilles, who, when he participated in battle, victory was assured, but when he withdrew from the battle, defeat was inevitable. "Achilles was a man who could shape history, a man of destiny, and this is what you should be, Alexander." That's what he heard.
"Jaký bys neměl být? Neměl bys být jako Sisyfos, jenž celý den valí svůj balvan do kopce aby pak zjistil, že se mu v noci zkutálel dolů. Nežij život jednotvárný, obyčejný, bezvýznamný. Buď velkolepý! Jako řečtí hrdinové, jako Iásón, který putoval přes moře s Argonauty a ukořistil zlaté rouno. Buď velkolepý jako Théseus, který vstoupil do Labyrintu a zabil Mínotaura s býčí hlavou. Když závodíš, vyhraj! Protože když vyhraješ, bujará radost z vítězství je, jako bys popíjel nektar bohů."
"What should you not be? You should not be Sisyphus, who rolls a rock up a mountain all day only to find the boulder rolled down at night. Don't live a life which is monotonous, mediocre, meaningless. Be spectacular! -- like the Greek heroes, like Jason, who went across the sea with the Argonauts and fetched the Golden Fleece. Be spectacular like Theseus, who entered the labyrinth and killed the bull-headed Minotaur. When you play in a race, win! -- because when you win, the exhilaration of victory is the closest you will come to the ambrosia of the gods."
Protože, jak víme, Řekové věřili, že žijete pouze jednou a když zemřete, musíte překročit řeku Styx, a pokud jste prožili mimořádný život, budete přivítáni v místě zvaném Elysium, neboli, jak Francouzi říkají "Champs-Élysées" -- (Smích) v nebi hrdinů.
Because, you see, the Greeks believed you live only once, and when you die, you have to cross the River Styx. And if you have lived an extraordinary life, you will be welcomed to Elysium, or what the French call "Champs-Élysées" -- (Laughter) -- the heaven of the heroes.
To však nebyly příběhy, které slýchával gymnosofista. On slyšel velmi odlišný příběh. Slyšel o člověku jménem Bharat, po němž se Indii říká Bhárata. Také Bharat dobýval svět. A poté vystoupil na nejvyšší vrchol největší hory uprostřed světa zvané Méru. A chtěl vztyčit vlajku, aby mohl říci: "Byl jsem tu první." Ale když dosáhnul vrcholu hory, nalezl jej pokrytý nespočetným množstvím vlajek od dobyvatelů světa, co přišli před ním, z nichž každý prohlašoval "Já tu byl první" ... to jsem si myslel, než jsem sem dorazil." A najednou, v tomto předivu nekonečna, se Bharat cítil bezvýznamný. To byla gymnosofistova mytologie.
But these are not the stories that the gymnosophist heard. He heard a very different story. He heard of a man called Bharat, after whom India is called Bhārata. Bharat also conquered the world. And then he went to the top-most peak of the greatest mountain of the center of the world called Meru. And he wanted to hoist his flag to say, "I was here first." But when he reached the mountain peak, he found the peak covered with countless flags of world-conquerors before him, each one claiming "'I was here first' ... that's what I thought until I came here." And suddenly, in this canvas of infinity, Bharat felt insignificant. This was the mythology of the gymnosophist.
Víte - také měl hrdiny, jako Ráma -- Raghupati Ram a Krišna, Govinda Hari. Nebyli to však dva hrdinové ve dvou různých dobrodružstvích. Byly to dva různé životy toho samého hrdiny. Tam, kde Ramayana končí, Mahabharata začíná. Když Ráma umírá, rodí se Krišna. Když Krišna umírá, jednou se vrátí jako Ráma.
You see, he had heroes, like Ram -- Raghupati Ram and Krishna, Govinda Hari. But they were not two characters on two different adventures. They were two lifetimes of the same hero. When the Ramayana ends the Mahabharata begins. When Ram dies, Krishna is born. When Krishna dies, eventually he will be back as Ram.
Víte, také Indové mají řeku jež odděluje říši živých od říše mrtvých. Ale nepřekračujete ji jednou. Bez konce chodíte tam a zpět. Říká se jí Vaitarani. Přecházíte ji znova, znova a znova. Protože, jak víme, v Indii nic není navždy, dokonce ani smrt. A tak tu máte ty velké obřady se stavěním velkých soch matky bohů uctívanými po 10 dní ... A co s ní uděláte po těch 10 dnech? Vhodíte ji do řeky. Protože to musí skončit. A příští rok se vrátí zpátky. To, co je cyklické, to se vždy vrací, a toto pravidlo neplatí jenom pro člověka, ale také pro bohy. Ano, bohové se musejí vracet, znova a znova jako Ráma, jako Krišna. Nejen, že žijí nekonečné životy, ale tentýž život prožívají nekonečněkrát až do té doby, než dosáhnou naplnění. "Hromnice" (Smích)
You see, the Indians also had a river that separates the land of the living from the land of the dead. But you don't cross it once. You go to and fro endlessly. It was called the Vaitarani. You go again and again and again. Because, you see, nothing lasts forever in India, not even death. And so, you have these grand rituals where great images of mother goddesses are built and worshiped for 10 days ... And what do you do at the end of 10 days? You dunk it in the river. Because it has to end. And next year, she will come back. What goes around always comes around, and this rule applies not just to man, but also the gods. You see, the gods have to come back again and again and again as Ram, as Krishna. Not only do they live infinite lives, but the same life is lived infinite times till you get to the point of it all. "Groundhog Day." (Laughter)
Dvě různé mytologie. Která je ta správná? Dvě různé mytologie, dva různé způsoby nazírání světa. Jeden lineární, druhý cyklický. Jedni věří, že toto je jeden jediný život. Podle druhých jde o jeden z mnoha životů. A tak, jmenovatelem Alexandrova života bylo jedna. Hodnota jeho života byla tedy součtem jeho úspěchů. Jmenovatelem gymnosofistova života bylo nekonečno. Takže bez ohledu na to, co udělal, to ve výsledku vždycky byla nula. Věřím, že toto mytologické paradigma inspirovalo indické matematiky k objevu číslice nula. Kdoví?
Two different mythologies. Which is right? Two different mythologies, two different ways of looking at the world. One linear, one cyclical. One believes this is the one and only life. The other believes this is one of many lives. And so, the denominator of Alexander's life was one. So, the value of his life was the sum total of his achievements. The denominator of the gymnosophist's life was infinity. So, no matter what he did, it was always zero. And I believe it is this mythological paradigm that inspired Indian mathematicians to discover the number zero. Who knows?
A to nás přivádí k mytologii byznysu. Pokud Alexandrova víra ovlivňovala jeho chování, a pokud i gymnosofistova víra ovlivňovala jeho chování, pak také měla vliv na jejich záležitosti. Totiž, co jiného je byznys než výsledek chování trhu a chování firmy? A pokud se podíváte na kultury po světě, jediné, co je třeba, je porozumět mytologii a uvidíte, jak se chovají a jak dělají byznys.
And that brings us to the mythology of business. If Alexander's belief influenced his behavior, if the gymnosophist's belief influences his behavior, then it was bound to influence the business they were in. You see, what is business but the result of how the market behaves and how the organization behaves? And if you look at cultures around the world, all you have to do is understand the mythology and you will see how they behave and how they do business.
Podívejte, žijete-li jen jednou, v rámci kultur jednoho života zaznamenáte posedlost binární logikou: absolutní pravda, typizace, neomezenost, lineární vzory v designu. Ale pokud se podíváte na kultury, jež mají cyklické a na nekonečnu založené životy, uvidíte to pohodlí v prostředí nejasné logiky, s názorem, s myšlením v kontextu, kde vše je relativní, víceméně - (Smích) většinou. (Smích)
Take a look. If you live only once, in one-life cultures around the world, you will see an obsession with binary logic, absolute truth, standardization, absoluteness, linear patterns in design. But if you look at cultures which have cyclical and based on infinite lives, you will see a comfort with fuzzy logic, with opinion, with contextual thinking, with everything is relative, sort of -- (Laughter) mostly. (Laughter)
Vezměte si umění. Podívejte na baletku. Jak přímočaré je její představení ... A pak si vezměte tanečnici klasického indického tance, tanečnici "Kuchipudi", tanečnici "Bharatanatyam", zaoblené pohyby. (Smích)
You look at art. Look at the ballerina, how linear she is in her performance. And then look at the Indian classical dancer, the Kuchipudi dancer, the Bharatanatyam dancer, curvaceous. (Laughter)
A pak se podívejme na byznys. Standardní model byznysu: vize, mise, hodnoty, procesy. Zní to jako popis výpravy divočinou do zaslíbené země, kde velitel uchovává přikázání. A pokud je dodržíte, přijdete do nebe.
And then look at business. Standard business model: vision, mission, values, processes. Sounds very much like the journey through the wilderness to the promised land, with the commandments held by the leader. And if you comply, you will go to heaven.
V Indii ale není jedna určitá zaslíbená země. Je tam vícero zaslíbených zemí, v závislosti na Vašem postavení ve společnosti, podle Vašeho životního období. Víte, firmy neprovozujeme jako instituce, podle výstředností jednotlivců. Vždy je to otázka chuti. Vždy je to otázka mé chuti.
But in India there is no "the" promised land. There are many promised lands, depending on your station in society, depending on your stage of life. You see, businesses are not run as institutions, by the idiosyncrasies of individuals. It's always about taste. It's always about my taste.
Indická hudba, například, nezná koncept harmonie. Nemá dirigenta. Je tam jeden hlavní hráč, ostatní ho doprovázejí. Tudíž každé představení je jiné. Není to otázka dokumentace a smlouvy. Je to věc domluvy a důvěry. Není to o dodržení pravidel. Je to o nastavení, splnění úkolu třeba i přizpůsobením či porušením pravidel - jen se podívejte na indické sousedy kolem Vás, uvidíte, jak se usmívají: oni vědí, o co jde. (Smích) A pak se podívejte na lidi, kteří dělali byznys v Indii, uvidíte tu nevoli v jejich obličejích. (Smích) (Potlesk)
You see, Indian music, for example, does not have the concept of harmony. There is no orchestra conductor. There is one performer standing there, and everybody follows. And you can never replicate that performance twice. It is not about documentation and contract. It's about conversation and faith. It's not about compliance. It's about setting, getting the job done, by bending or breaking the rules -- just look at your Indian people around here, you'll see them smile; they know what it is. (Laughter) And then look at people who have done business in India, you'll see the exasperation on their faces. (Laughter) (Applause)
Víte, toto je dnešní Indie. Základní realita je založená na cyklickém vidění světa. Takže se rychle mění, je vysoce rozmanitá, chaotická, nejednoznačná, nepředvídatelná. A lidé s tím nemají problém. Do toho přichází globalizace. Přicházejí požadavky na moderní, institucionální myšlení, které vzešlo z kultury jednoho života. A konflikt je na obzoru, jako tehdy na březích řeky Indus. Je předurčeno, aby se tak stalo.
You see, this is what India is today. The ground reality is based on a cyclical world view. So, it's rapidly changing, highly diverse, chaotic, ambiguous, unpredictable. And people are okay with it. And then globalization is taking place. The demands of modern institutional thinking is coming in. Which is rooted in one-life culture. And a clash is going to take place, like on the banks of the Indus. It is bound to happen.
Osobně jsem to zažil. Jsem vystudovaný doktor medicíny. Nechtěl jsem studovat chirurgii, neptejte se proč. Mám velmi rád mytologii. Chtěl jsem studovat mytologii. Ale tady se nikde studovat nedá. Tak jsem se jí učil sám. A za mytologii se neplatí - tedy až do teď. (Smích) Tak jsem si musel najít práci. Pracoval jsem ve farmacii. A pracoval jsem ve zdravotnictví. A pracoval jsem v marketingu, i jako prodejce. Byl jsem poradce, dohlížel jsem na spokojenost, byl jsem instruktorem. Dokonce jsem byl obchodní konzultant, tvořil jsem strategii a taktiku. A viděl jsem tu nevoli v řadách mých amerických a evropských kolegů, když měli co dočinění s Indií.
I have personally experienced it. I'm trained as a medical doctor. I did not want to study surgery. Don't ask me why. I love mythology too much. I wanted to learn mythology. But there is nowhere you can study. So, I had to teach it to myself. And mythology does not pay, well, until now. (Laughter) So, I had to take up a job. And I worked in the pharma industry. And I worked in the healthcare industry. And I worked as a marketing guy, and a sales guy, and a knowledge guy, and a content guy, and a training guy. I even was a business consultant, doing strategies and tactics. And I would see the exasperation between my American and European colleagues, when they were dealing with India.
Příklad: Popište, prosím proces, jak fakturovat nemocnicím. Krok A, krok B, krok C. Většinou. (Smích) Jak ohodnotíte to "většinou"? Jak tohle zadáte do Vašeho softwaru? Nemáte šanci.
Example: Please tell us the process to invoice hospitals. Step A. Step B. Step C. Mostly. (Laughter) How do you parameterize "mostly"? How do you put it in a nice little software? You can't.
Předal bych lidem své názory. Ale nikoho to nezajímalo a neposlouchali mě, tedy až do té chvíle, než jsem potkal Kishore Biyani ze skupiny Future. Toho, kdo založil největší maloobchodní řetězec, zvaný Big Bazaar. Mají více než 200 formátů, v 50 městech a velkoměstech Indie. Měl co dočinění s rozličnými a dynamickými trhy. Věděl velmi intuitivně, že nejlepší postupy, vyvinuté v Japonsku, v Číně, v Evropě a v Americe v Indii nebudou fungovat. Věděl, že institucionální myšlení v Indii nefunguje. Individuální ano. Intuitivně rozuměl mýtické struktuře Indie.
I would give my viewpoints to people. But nobody was interested in listening to it, you see, until I met Kishore Biyani of the Future group. You see, he has established the largest retail chain, called Big Bazaar. And there are more than 200 formats, across 50 cities and towns of India. And he was dealing with diverse and dynamic markets. And he knew very intuitively, that best practices, developed in Japan and China and Europe and America will not work in India. He knew that institutional thinking doesn't work in India. Individual thinking does. He had an intuitive understanding of the mythic structure of India.
Tak mě požádal, abych se stal "ředitelem pro důvěru", a řekl mi, "Jediné co chci, je nastavit důvěru." Zní to tak jednoduše. Důvěra však není měřitelná. Nemůžete ji ohodnotit. Nemůžete ji řídit. Takže, jak vystavět důvěru? Jak povzbudit vnímavost lidí k "indičnosti" Dokonce i když jste Ind, není to moc zřejmé, není to zřetelné.
So, he had asked me to be the Chief Belief Officer, and said, "All I want to do is align belief." Sounds so simple. But belief is not measurable. You can't measure it. You can't manage it. So, how do you construct belief? How do you enhance the sensitivity of people to Indian-ness. Even if you are Indian, it is not very explicit, it is not very obvious.
Takže jsem zkusil pracovat na standardním modelu kultury, to jest, vytvořit příběhy, symboly a rituály. A o jeden z těch rituálů se s Vámi podělím. Je odvozen z hinduistického rituálu Daršan. Hinduisté neznají koncept přikázání. Takže nic není dobré nebo špatné v tom, co v životě uděláte. A opravdu si nejste jisti, jak na tom jste před bohem. Když tedy jdete do chrámu, to jediné, co chcete, je přijetí u boha. Chcete boha vidět. A chcete, aby bůh viděl Vás, proto má bůh obrovské oči, velké, nemrkající oči, někdy ze stříbra, které se na Vás dívají. Protože nevíte, zda si stojíte správně nebo špatně, vše co hledáte je duchovní empatie. "Ty víš, odkud jsem přišel, proč jsem udělal ten Jugaad." (Smích) "Proč jsem to tak udělal, proč se nestarám o procesy, jen mě pochop, prosím."
So, I tried to work on the standard model of culture, which is, develop stories, symbols and rituals. And I will share one of the rituals with you. You see it is based on the Hindu ritual of Darshan. Hindus don't have the concept of commandments. So, there is nothing right or wrong in what you do in life. So, you're not really sure how you stand in front of God. So, when you go to the temple, all you seek is an audience with God. You want to see God. And you want God to see you, and hence the gods have very large eyes, large unblinking eyes, sometimes made of silver, so they look at you. Because you don't know whether you're right or wrong, and so all you seek is divine empathy. "Just know where I came from, why I did the Jugaad." (Laughter) "Why did I do the setting, why I don't care for the processes. Just understand me, please."
A na tomto základě jsme vytvořili rituál pro vedoucí. Poté, co vedoucí dokončí školení, připraven převzít obchod, zavážeme mu oči, účastníci jej obstoupí - podílníci, zákazníci, jeho rodina, jeho tým, jeho šéf. Čtou mu jeho KRA (požadované hlavní výsledky) a jeho KPI (hlavní ukazatele výkonnosti), dají mu klíče, a pak mu rozvážou oči. A pokaždé vidíte slzy. protože teď mu to došlo. Uvědomil si, že k tomu, aby uspěl, nemusí být "profesionálem," nemusí zahodit svoje emoce, aby uspěl, musí zahrnout všechny tyto lidi do svého světa, starat se o jejich spokojenost, aby šéf, aby všichni byli spokojení. Protože zákazník je bůh, staráme se o jeho spokojenost.
And based on this, we created a ritual for leaders. After a leader completes his training and is about to take over the store, we blindfold him, we surround him with the stakeholders, the customer, his family, his team, his boss. You read out his KRA, his KPI, you give him the keys, and then you remove the blindfold. And invariably, you see a tear, because the penny has dropped. He realizes that to succeed, he does not have to be a "professional," he does not have to cut out his emotions, he has to include all these people in his world to succeed, to make them happy, to make the boss happy, to make everyone happy. The customer is happy, because the customer is God.
Toto je ta vnímavost, kterou potřebujeme. Jakmile tomu uvěříme, věci se dají do pohybu, obchod se uskuteční. A stane se. Takže zpět k Alexandrovi a ke gymnosofistovi. A všichni se mě ptají: "Která cesta je lepší, tato nebo tamta?" Což je velmi nebezpečná otázka. Protože Vás přivádí na cestu fundamentalismu a násilí. Takže já na ni neodpovím. Ale dám Vám indickou odpověď, indické potřesení hlavou. (Smích) (Potlesk)
That sensitivity is what we need. Once this belief enters, behavior will happen, business will happen. And it has. So, then we come back to Alexander and to the gymnosophist. And everybody asks me, "Which is the better way, this way or that way?" And it's a very dangerous question, because it leads you to the path of fundamentalism and violence. So, I will not answer the question. What I will give you is an Indian answer, the Indian head-shake. (Laughter) (Applause)
Podle kontextu, v závislosti na výsledku, volíte Vaše paradigma. Totiž obě paradigma jsou konstrukce lidí. Jsou to kulturní výtvory, nikoli přírodní jevy. Takže, až příště potkáte někoho, cizince, o jedno prosím: pochopte, že žijete v subjektivní pravdě, Vy i ten druhý. Chápejte to. Až to pochopíte, objevíte něco velkolepého. Objevíte, že v nekonečnu mytologií, je věčná pravda. Kdo ji obsáhne celou? Varuna (bůh moře) má na tisíc očí. Indra (král bohů), sto. Vy i já pouze dvě. Děkuji Vám. (Potlesk)
Depending on the context, depending on the outcome, choose your paradigm. You see, because both the paradigms are human constructions. They are cultural creations, not natural phenomena. And so the next time you meet someone, a stranger, one request: Understand that you live in the subjective truth, and so does he. Understand it. And when you understand it you will discover something spectacular. You will discover that within infinite myths lies the eternal truth. Who sees it all? Varuna has but a thousand eyes. Indra, a hundred. You and I, only two. Thank you. Namaste. (Applause)