Tlumočnice: Piano, "p", je moje oblíbená hudební značka. Znamená, hraj jemně. Když hrajete na hudební nástroj a uvidíte v notách "p", máte hrát tišeji. Dvě p – ještě tišeji. Čtyři p – extrémně tiše. Toto je má kresba stromu p, který demonstruje, že nezáleží na tom, kolik tisíc tisíců p naskládáte na sebe, úplného ticha nikdy nedosáhnete. Toto je má momentální definice ticha: velmi podivný zvuk.
Interpreter: Piano, "p," is my favorite musical symbol. It means to play softly. If you're playing a musical instrument and you notice a "p" in the score, you need to play softer. Two p's -- even softer. Four p's -- extremely soft. This is my drawing of a p-tree, which demonstrates no matter how many thousands upon thousands of p's there may be, you'll never reach complete silence. That's my current definition of silence: a very obscure sound.
Ráda bych se podělila o kousek historie Amerického znakového jazyka a o něco málo i z mé vlastní. Francouzský znakový jazyk přišel do Ameriky na začátku 19. století, a v průběhu času se promísil s místními znaky a vyvinul se v jazyk, dnes známý jako Americký znakový jazyk (ASL). Má tedy dvousetletou historii.
I'd like to share a little bit about the history of American Sign Language, ASL, plus a bit of my own background. French sign language was brought to America during the early 1800s, and as time went by, mixed with local signs, it evolved into the language we know today as ASL. So it has a history of about 200 years.
Já se narodila neslyšící, a naučili mě věřit, že zvuk není součástí mého života. Věřila jsem, že je to pravda. Ale teď už vím, že tomu tak vůbec nebylo. Zvuk byl velkou součástí mého života, opravdu, denně jsem na něj myslela. Když jako neslyšící žijete ve světě zvuků, je to jako žít v cizí zemi, slepě poslouchat její pravidla, zvyky, chování a normy, a nikdy je nezpochybňovat.
I was born deaf, and I was taught to believe that sound wasn't a part of my life. And I believed it to be true. Yet, I realize now that that wasn't the case at all. Sound was very much a part of my life, really, on my mind every day. As a Deaf person living in a world of sound, it's as if I was living in a foreign country, blindly following its rules, customs, behaviors and norms without ever questioning them.
Tak jak to, že rozumím zvuku? Sleduji, jak se lidé chovají a jak reagují na zvuk. Vy jste moje reproduktory, zesilujete zvuk. Toto chování se učím a zrcadlím ho. Zároveň jsem se naučila, že sama zvuky vytvářím, a viděla jsem, jak lidé reagují na mě. A tak jsem se naučila, například ... "Nepráskej dveřmi!" "Nedělej moc hluku když jíš z pytlíku brambůrků!"
So how is it that I understand sound? Well, I watch how people behave and respond to sound. You people are like my loudspeakers, and amplify sound. I learn and mirror that behavior. At the same time, I've learned that I create sound, and I've seen how people respond to me. Thus I've learned, for example ... "Don't slam the door!" "Don't make too much noise when you're eating from the potato-chip bag!"
(smích)
(Laughter)
"Nekrkej a když jíš, dávej si pozor, abys neškrábala příborem po talíři." Všem těmto věcem říkám "zvuková etiketa". Možná, že o zvukové etiketě přemýšlím víc než průměrný slyšící. Vůči zvukům jsem nesmírně ostražitá. A vždy, když jde o zvuk, naplní mne dychtivé a nervózní očekávání toho, co přijde potom.
"Don't burp, and when you're eating, make sure you don't scrape your utensils on the plate." All of these things I term "sound etiquette." Maybe I think about sound etiquette more than the average hearing person does. I'm hyper-vigilant around sound. And I'm always waiting in eager nervous anticipation around sound, about what's to come next.
Z toho vychází tato kresba. TBD – teprve se rozhodne TBC – pokračování příště TBA – brzy oznámíme. Všimněte si osnovy – na linkách nejsou obsaženy žádné noty. To proto, že linky už samy obsahují zvuk díky jemným rozmazáním a skrvrnkám.
Hence, this drawing. TBD, to be decided. TBC, to be continued. TBA, to be announced. And you notice the staff -- there are no notes contained in the lines. That's because the lines already contain sound through the subtle smudges and smears.
V kultuře Neslyšících je pohyb roven zvuku. Toto je znak pro "osnovu" v ASL. Typickou osnovu tvoří 5 linek. Ale znakovat ji takto s palcem nahoře mi přijde nepřirozené. A proto na mých kresbách vidíte, že i na papíře se držím čtyř linek.
In Deaf culture, movement is equivalent to sound. This is a sign for "staff" in ASL. A typical staff contains five lines. Yet for me, signing it with my thumb sticking up like that doesn't feel natural. That's why you'll notice in my drawings, I stick to four lines on paper.
V r. 2008 se mi naskytla příležitost odjet do Německa, do Berlína, na uměleckou stáž. Před tím jsem pracovala jako malířka. Během toho léta jsem navštívila různá muzea a galerie, a jak jsem procházela z místa na místo, všimla jsem si, že tam není žádné vizuální umění. V té době byl moderní zvuk, a to mně zasáho... nic nebylo vizuální, všechno bylo poslechové.
In the year 2008, I had the opportunity to travel to Berlin, Germany, for an artist residency there. Prior to this time, I had been working as a painter. During this summer, I visited different museums and gallery spaces, and as I went from one place to the next, I noticed there was no visual art there. At that time, sound was trending, and this struck me ... there was no visual art, everything was auditory.
Najednou se zvuk dostal i do mého teritoria, do umění. Znamená to, že mě od umění vzdálí? Uvědomila jsem si, že tak to rozhodně být nemusí. Já vlastně znám zvuk. Znám ho tak dobře, že to nemusí být něco, co vnímáme pouze ušima. Můžeme ho cítit hmatem, zažívat jako vizualizaci, nebo dokonce jako myšlenku.
Now sound has come into my art territory. Is it going to further distance me from art? I realized that doesn't have to be the case at all. I actually know sound. I know it so well that it doesn't have to be something just experienced through the ears. It could be felt tactually, or experienced as a visual, or even as an idea.
Rozhodla jsem se tedy zmocnit se zvuku a včlenit ho do své umělecké praxe. A také jsem se rozhodla, že všechno, co jsem se do té doby naučila o zvuku dám stranou a odnaučím se. Začala jsem tvořit nová díla. A když jsem je představila umělecké komunitě, fascinovalo mě, kolik podpory a pozornosti se mi dostalo. Zjistila jsem: zvuk je jako peníze, moc, řízení – společenská měna. Někde v hloubi duše jsem pořád cítila, že zvuk je vaše věc, věc slyšícího člověka. A že zvuk je tak mocný, že může mne a moje dílo buď úplně odzbrojit, nebo mi naopak dá moc. Vybrala jsem si posílení.
So I decided to reclaim ownership of sound and to put it into my art practice. And everything that I had been taught regarding sound, I decided to do away with and unlearn. I started creating a new body of work. And when I presented this to the art community, I was blown away with the amount of support and attention I received. I realized: sound is like money, power, control -- social currency. In the back of my mind, I've always felt that sound was your thing, a hearing person's thing. And sound is so powerful that it could either disempower me and my artwork, or it could empower me. I chose to be empowered.
Okolo mluveného jazyka je vytvořena ohromná kultura. A jen proto, že nepoužívám ke komunikaci svůj fyzický hlas, společnost mne vnímá, jako bych neměla vůbec žádný hlas. Takže pak musím spolupracovat s těmi, kteří mě vnímají jako rovnou, a stanou se mým hlasem. Tímto způsobem si dnes dokážu uchovat společenskou relevanci.
There's a massive culture around spoken language. And just because I don't use my literal voice to communicate, in society's eyes it's as if I don't have a voice at all. So I need to work with individuals who can support me as an equal and become my voice. And that way, I'm able to maintain relevancy in society today.
Ve škole, v práci a různých institucích spolupracuji s různými tlumočníky znakové řeči. Jejich hlas se pak stává mým hlasem a mojí identitou. Pomáhají mi, abych byla slyšet. Jejich hlasy mají hodnotu, jsou měnou. Je ironické, že když mi půjčí svůj hlas, mohu i já držet nějakou dočasnou měnu, skoro jako bych si vzala půjčku na velmi vysoký úrok. Kdybych v tomhle nepokračovala, obávám se, že bych zmizela v zapomění, že bych neměla žádný druh společenské měny.
So at school, at work and institutions, I work with many different ASL interpreters. And their voice becomes my voice and identity. They help me to be heard. And their voices hold value and currency. Ironically, by borrowing out their voices, I'm able to maintain a temporary form of currency, kind of like taking out a loan with a very high interest rate. If I didn't continue this practice, I feel that I could just fade off into oblivion and not maintain any form of social currency.
A tak jsem se se zvukem, jako svým novým médiem, ponořila do světa hudby. Překvapily mě podobnosti mezi hudbou a znakovým jazykem. Například: žádná nota nemůže být plně zachycena a vyjádřena na papíře. Totéž platí pro koncept ve znakovém jazyce. Oba jsou velmi prostorové a velmi pružné, což znamená, že drobná změna může ovlivnit celkový význam jak znaku, tak zvuku.
So with sound as my new art medium, I delved into the world of music. And I was surprised to see the similarities between music and ASL. For example, a musical note cannot be fully captured and expressed on paper. And the same holds true for a concept in ASL. They're both highly spatial and highly inflected -- meaning that subtle changes can affect the entire meaning of both signs and sounds.
Povím vám jednu metaforu s piánem, abyste lépe pochopili, jak funguje znakový jazyk. Představte si piáno. ASL se skládá z mnoha gramatických prvků. Když si s každým prstem hrajícím na piáno asociujete jeden z nich – výraz tváře, pohyb těla, rychlost, tvar ruky a tak dál – hra na piáno v angličtině, která je lineární jazyk, by znamenala mačkat klávesy jednu po druhé. Naproti tomu ASL je spíše jako akordy: všech deset prstů musí zahrát najednou, aby byl ve znakovém jazyce vyjádřen čistý koncept nebo myšlenka. A tak jako jedna jediná klávesa mění celý akord, malá změna výrazu vytváří úplně odlišný význam. Totéž platí o muzice, když bereme v potaz výšku, barvu a sílu. Když si budete hrát s různými parametry, můžete ve znakovém jazyce, vyjádřit různé pojmy.
I'd like to share with you a piano metaphor, to have you have a better understanding of how ASL works. So, envision a piano. ASL is broken down into many different grammatical parameters. If you assign a different parameter to each finger as you play the piano -- such as facial expression, body movement, speed, hand shape and so on, as you play the piano -- English is a linear language, as if one key is being pressed at a time. However, ASL is more like a chord -- all 10 fingers need to come down simultaneously to express a clear concept or idea in ASL. If just one of those keys were to change the chord, it would create a completely different meaning. The same applies to music in regards to pitch, tone and volume. In ASL, by playing around with these different grammatical parameters, you can express different ideas.
Vezměte si například znak DÍVAT SE. Toto je znak pro DÍVAT SE. Dívám se na vás. Zírám na vás.
For example, take the sign TO-LOOK-AT. This is the sign TO-LOOK-AT. I'm looking at you. Staring at you.
(smích)
(Laughter)
(smích)
(Laughter)
A je to v háji.
Oh -- busted.
(smích)
(Laughter)
A jé. Na co se díváš? Hmm, nech toho.
Uh-oh. What are you looking at? Aw, stop.
(smích)
(Laughter)
Pak mě napadlo: "Co kdybych se podívala na ASL skrze hudební optiku?" Kdybych vytvořila znak a opakovala ho pořád dokola, mohla by se z toho stát skladba vizuální hudby. Toto je například znak pro "den", kdy slunce vycháí a zase zapadá. Tohle je "celý den". Když to budu opakovat a zpomalím, bude to napohled připomínat hudební dílko. Celý ... den. A přijde mi, že totéž platí i pro "celou noc". "Celou noc." Na tomhle obrázku je zachyceno "CELOU NOC". A díky tomu jsem přemýšlela o různých podobných pojmech: "včera večer", "přes noc", (zpívá) "po celou noc".
I then started thinking, "What if I was to look at ASL through a musical lens?" If I was to create a sign and repeat it over and over, it could become like a piece of visual music. For example, this is the sign for "day," as the sun rises and sets. This is "all day." If I was to repeat it and slow it down, visually it looks like a piece of music. All ... day. I feel the same holds true for "all night." "All night." This is ALL-NIGHT, represented in this drawing. And this led me to thinking about three different kinds of nights: "last night," "overnight," (Sings) "all night long."
(smích)
(Laughter)
Myslím, že v tom třetím je mnohem více hudebnosti než v prvních dvou.
I feel like the third one has a lot more musicality than the other two.
(smích)
(Laughter)
Tímto chci ukázat, jak je ve znakovém jazyce vyjadřován čas, a jak vzdálenost od těla dokáže vyjádřit změny v čase. Například 1H je jedna ruka, 2H jsou dvě ruce, přítomnost se děje nejblíže tělu a před ním, budoucnost je před tělem a minulost je za vašimi zády. Tedy první příklad: "dávno". Potom "minulost", "kdysi", a poslední, mé oblíbené, s velmi romantickým a dramatickým nádechem, "bylo nebylo".
This represents how time is expressed in ASL and how the distance from your body can express the changes in time. For example, 1H is one hand, 2H is two hand, present tense happens closest and in front of the body, future is in front of the body and the past is to your back. So, the first example is "a long time ago." Then "past," "used to" and the last one, which is my favorite, with the very romantic and dramatic notion to it, "once upon a time."
(smích)
(Laughter)
"Běžný takt" je hudební značka, která zhruba znamená čtyři doby do taktu. Když ale vidím pojem "běžný takt", automaticky se mi vybaví slovo "souběžně". Pamatujte si: RH je pravá ruka, LH levá. Osnovu máme přes hlavu a přes hruď.
"Common time" is a musical term with a specific time signature of four beats per measure. Yet when I see the word "common time," what automatically comes to mind for me is "at the same time." So notice RH: right hand, LH: left hand. We have the staff across the head and the chest.
[Hlava: RH, pařát]
[Head: RH, Flash claw]
[Běžný takt]
[Common time]
[Hruď: LH, pařát]
[Chest: LH, Flash claw]
Teď vám ukážu tvar ruky nazvaný "pařát". Můžete to po mně prosím opakovat? Všichni zvedněte ruce. A teď to budeme dělat jak u hlavy, tak u hrudníku, podle "běžného taktu" neboli souběžně. A máte to. Tohle je mezinárodní znak pro "zamilovat se".
I'm now going to demonstrate a hand shape called the "flash claw." Can you please follow along with me? Everybody, hands up. Now we're going to do it in both the head and the chest, kind of like "common time" or at the same time. Yes, got it. That means "to fall in love" in International [Sign].
(smích)
(Laughter)
Mezinárodní znaky, stejně jako noty, jsou nástrojem pro komunikaci napříč kulturami a znakovými jazyky po celém světě.
International [Sign], as a note, is a visual tool to help communicate across cultures and sign languages around the world.
Druhý, který bych Vám chtěla ukázat, je tento – prosím zase ho po mně opakujte. A teď toto. To v ASL znamená "kolonizace".
The second one I'd like to demonstrate is this -- please follow along with me again. And now this. This is "colonization" in ASL.
(smích)
(Laughter)
A teď třetí – prosím opět opakujte. A znovu. Toto je v ASL "osvícení". Pojďme je udělat dohromady. "Zamilovat se," "kolonizace" a "osvícení". Dobrá práce!
Now the third -- please follow along again. And again. This is "enlightenment" in ASL. So let's do all three together. "Fall in love," "colonization" and "enlightenment." Good job, everyone.
(smích)
(Laughter)
Všimněte si, jak jsou si ty tři znaky podobné, všechny se realizují na hlavě a na hrudi, ale nesou dost rozdílný význam.
Notice how all three signs are very similar, they all happen at the head and the chest, but they convey quite different meanings.
Je úžasné vidět, jak živý a prosperující je nás znakový jazyk, zrovna tak jako muzika. Nicméně dnes, v naší době, žijeme ve velmi zvukostředném světě. A jen proto, že ASL nemá žádný zvuk, automaticky též nemá "sociální měnu". Měli bychom se lépe zamyslet nad tím, co sociální měnu definuje, a umožnit ASL, aby si také vytvořil nějakou formu vlastní měny – beze zvuku. Mohl by to být krok vstříc k inkluzivnější společnosti. Možná, že lidé jednou pochopí, že nemusíte být neslyšící, abyste se naučili znakový jazyk, ani nemusíte mít sluch, abyste poznali hudbu.
So it's amazing to see how ASL is alive and thriving, just like music is. However, in this day and age, we live in a very audio-centric world. And just because ASL has no sound to it, it automatically holds no social currency. We need to start thinking harder about what defines social currency and allow ASL to develop its own form of currency -- without sound. And this could possibly be a step to lead to a more inclusive society. And maybe people will understand that you don't need to be deaf to learn ASL, nor do you have to be hearing to learn music.
ASL je takovým pokladem, že bych chtěla, abyste to mohli sami stejně prožít. Chci vás pozvat: otevřete uši, otevřete oči, připojte se k naší kultuře a zažijte náš vizuální jazyk. NIkdy nevíte, jestli se do nás nezamilujete.
ASL is such a rich treasure that I'd like you to have the same experience. And I'd like to invite you to open your ears, to open your eyes, take part in our culture and experience our visual language. And you never know, you might just fall in love with us.
(potlesk)
(Applause)
Děkuji Vám.
Thank you.
Denise Kahler-Braaten: Ahoj, to jsem já.
Denise Kahler-Braaten: Hey, that's me.
(potlesk)
(Applause)