V mnoha patriarchálních a kmenových společnostech jsou otcové obvykle známí podle svých synů, ale já jsem jedním z mála otců, který je známý díky své dceři a jsem na to hrdý.
In many patriarchal societies and tribal societies, fathers are usually known by their sons, but I'm one of the few fathers who is known by his daughter, and I am proud of it.
(Potlesk)
(Applause)
Malala začala se svým bojem za vzdělání a stála si za svými právy v roce 2007, a když bylo v roce 2011 její úsilí oceněno, dostala národní cenu míru pro mladé a stala se velmi slavnou, velmi populární mladou dívkou ve své zemi. Předtím to byla ona má dcera, ale teď jsem já její otec. Dámy a pánové, pokud se podíváme do historie lidstva, je příběh žen příběhem nespravedlnosti, nerovnosti, násilí a využívání. Víte, v patriarchálních společnostech hned od začátku, když se dívka narodí, se její narození neoslavuje. Není vítána, ani otcem ani matkou. Sousedé přijdou a litují matku a otci nikdo negratuluje. A matce je velmi nepříjemné, že se jí narodila holčička. Když se jí narodí první holčička, první dcera, je smutná. Když se jí narodí druhá dcera, je v šoku, a když čeká syna a narodí se jí třetí dcera, cítí se provinile jako zločinec.
Malala started her campaign for education and stood for her rights in 2007, and when her efforts were honored in 2011, and she was given the national youth peace prize, and she became a very famous, very popular young girl of her country. Before that, she was my daughter, but now I am her father. Ladies and gentlemen, if we glance to human history, the story of women is the story of injustice, inequality, violence and exploitation. You see, in patriarchal societies, right from the very beginning, when a girl is born, her birth is not celebrated. She is not welcomed, neither by father nor by mother. The neighborhood comes and commiserates with the mother, and nobody congratulates the father. And a mother is very uncomfortable for having a girl child. When she gives birth to the first girl child, first daughter, she is sad. When she gives birth to the second daughter, she is shocked, and in the expectation of a son, when she gives birth to a third daughter, she feels guilty like a criminal.
Netrpí jen matka, ale dcera, novorozená dcera, když vyroste také trpí. V pěti letech, kdy by měla jít do školy, zůstává doma a do školy jsou přijati její bratři. Do 12 let má docela dobrý život Může se bavit. Může si hrát s kamarády v ulicích a může se pohybovat po ulicích jako motýlek. Ale když přijde do puberty, když jí je 13 let, je jí zakázáno chodit z domu bez mužského doprovodu. Je uvězněna mezi čtyřmi stěnami svého domova. Už není svobodným jedincem. Stane se takzvanou ctí svého otce a svých bratrů a své rodiny, a pokud překročí řád takzvané cti může být dokonce zabita.
Not only the mother suffers, but the daughter, the newly born daughter, when she grows old, she suffers too. At the age of five, while she should be going to school, she stays at home and her brothers are admitted in a school. Until the age of 12, somehow, she has a good life. She can have fun. She can play with her friends in the streets, and she can move around in the streets like a butterfly. But when she enters her teens, when she becomes 13 years old, she is forbidden to go out of her home without a male escort. She is confined under the four walls of her home. She is no more a free individual. She becomes the so-called honor of her father and of her brothers and of her family, and if she transgresses the code of that so-called honor, she could even be killed.
A je také zajímavé, že tento takzvaný řád cti neovlivňuje jen život dívky, ovlivňuje také život mužů v rodině. Znám rodinu, kde je sedm sester a jeden bratr a ten bratr odešel do zemí Zálivu, aby vydělal na živobytí pro svých sedm sester a pro rodiče, protože si myslí, že by bylo ponižující, kdyby se jeho sedm sester něco naučilo a odešly by z domova a vydělávaly by si na živobytí. Tak tento bratr obětuje radosti svého života a štěstí svých sester na oltář takzvané cti.
And it is also interesting that this so-called code of honor, it does not only affect the life of a girl, it also affects the life of the male members of the family. I know a family of seven sisters and one brother, and that one brother, he has migrated to the Gulf countries, to earn a living for his seven sisters and parents, because he thinks that it will be humiliating if his seven sisters learn a skill and they go out of the home and earn some livelihood. So this brother, he sacrifices the joys of his life and the happiness of his sisters at the altar of so-called honor.
A je ještě jedno pravidlo patriarchálních společností, které se jmenuje poslušnost. Dobrá dívka má být velmi tichá, velmi pokorná a velmi poddajná. To jsou kritéria. Vzorná dívka by měla být velmi tichá. Má být potichu a má přijímat rozhodnutí svého otce a matky a rozhodnutí starších, i když se jí nelíbí. Pokud je provdána za muže, kterého nemá ráda nebo pokud je provdána za starého muže, musí to přijmout protože nechce být označena za neposlušnou. Pokud je provdána velmi brzo musí to přijmout. Jinak bude nazvána neposlušnou. A co se stane nakonec? Slovy básnířky, vdá se, usadí se a pak porodí další syny a dcery. A je ironií situace, že tato matka učí stejné lekce poslušnosti svou dceru a stejnou lekci cti své syny. A tento bludný kruh jde dál a dál.
And there is one more norm of the patriarchal societies that is called obedience. A good girl is supposed to be very quiet, very humble and very submissive. It is the criteria. The role model good girl should be very quiet. She is supposed to be silent and she is supposed to accept the decisions of her father and mother and the decisions of elders, even if she does not like them. If she is married to a man she doesn't like or if she is married to an old man, she has to accept, because she does not want to be dubbed as disobedient. If she is married very early, she has to accept. Otherwise, she will be called disobedient. And what happens at the end? In the words of a poetess, she is wedded, bedded, and then she gives birth to more sons and daughters. And it is the irony of the situation that this mother, she teaches the same lesson of obedience to her daughter and the same lesson of honor to her sons. And this vicious cycle goes on, goes on.
Dámy a pánové, tento nepříznivý stav milionů žen se může změnit, pokud budeme přemýšlet jinak, pokud ženy a muži budou přemýšlet jinak, pokud ženy a muži v kmenových a patriarchálních společnostech v rozvojových zemích, pokud poruší pár rodinných a společenských pravidel, pokudy zruší diskriminační zákony systémů v jejich státech, které jsou proti základním lidským právům žen.
Ladies and gentlemen, this plight of millions of women could be changed if we think differently, if women and men think differently, if men and women in the tribal and patriarchal societies in the developing countries, if they can break a few norms of family and society, if they can abolish the discriminatory laws of the systems in their states, which go against the basic human rights of the women.
Drazí bratři a sestry, když se Malala narodila, a poprvé, věřte mi, nemám rád novorozence, abych byl upřímný, ale když jsem šel a podíval se jí do očí, věřte mi, byl jsem extrémně poctěn. A dlouho předtím než se narodila, jsem přemýšlel o jejím jméně, a fascinovala mě hrdinská legendární bojovnice za svobodu v Afghánistánu. Jmenovala se Malalai z Maiwand, a já jsem pojmenoval svou dceru po ní. Pár dní po Malalině narození, po narození mé dcery, přišel můj bratranec - a byla to náhoda - přišel ke mně domů a přinesl rodokmen, rodokmen rodiny Yousafzai, a když jsem se podíval na ten rodokmen, zachycoval 300 let našich předků. Ale když jsem se na něj podíval, všichni byli muži, a já jsem vzal pero, nakreslil čáru od svého jména a napsal "Malala".
Dear brothers and sisters, when Malala was born, and for the first time, believe me, I don't like newborn children, to be honest, but when I went and I looked into her eyes, believe me, I got extremely honored. And long before she was born, I thought about her name, and I was fascinated with a heroic legendary freedom fighter in Afghanistan. Her name was Malalai of Maiwand, and I named my daughter after her. A few days after Malala was born, my daughter was born, my cousin came -- and it was a coincidence -- he came to my home and he brought a family tree, a family tree of the Yousafzai family, and when I looked at the family tree, it traced back to 300 years of our ancestors. But when I looked, all were men, and I picked my pen, drew a line from my name, and wrote, "Malala."
A když vyrostla, když jí bylo čtyři a půl roku, vzal jsem ji do své školy. Bude vás zajímat proč se zmiňuji o přijetí dívky do školy? Ano, musím to zmínit. Možná je to samozřejmé v Kanadě, v Americe, v mnoha vyspělých zemích, ale v chudých zemích, v patriarchálních společnostech, v kmenových společnostech, je to velká událost v životě dívky, Zápis do školy znamená uznání její identity a jejího jména. Přijetí do školy znamená, že vstoupila do světa snů a aspirací, kde může zkoumat svůj potenciál pro svůj budoucí život. Mám pět sester a žádná z nich nemohla jít do školy a udiví vás, že když jsem před dvěma týdny vyplňoval žádost o kanadské vízum, a vyplňoval jsem část o rodině, nemohl jsem si vzpomenout na příjmení některých mých sester. A důvodem bylo, že jsem nikdy, nikdy neviděl jména mých sester napsaná na žádné listině. Proto si cením své dcery. Myslel jsem si, že to, co můj otec nemohl dát mým sestrám a svým dcerám musím změnit.
And when she grow old, when she was four and a half years old, I admitted her in my school. You will be asking, then, why should I mention about the admission of a girl in a school? Yes, I must mention it. It may be taken for granted in Canada, in America, in many developed countries, but in poor countries, in patriarchal societies, in tribal societies, it's a big event for the life of girl. Enrollment in a school means recognition of her identity and her name. Admission in a school means that she has entered the world of dreams and aspirations where she can explore her potentials for her future life. I have five sisters, and none of them could go to school, and you will be astonished, two weeks before, when I was filling out the Canadian visa form, and I was filling out the family part of the form, I could not recall the surnames of some of my sisters. And the reason was that I have never, never seen the names of my sisters written on any document. That was the reason that I valued my daughter. What my father could not give to my sisters and to his daughters, I thought I must change it.
Ceníval jsem si inteligence a bystrosti své dcery. Povzbuzoval jsem ji, aby se mnou seděla když mí přátele přicházeli. Povzbuzoval jsem ji, aby se mnou chodila na různá setkání. A všechny tyto dobré hodnoty jsem se jí snažil vštípit. A nebyla to jen ona, jen Malala. Předával jsem všechny tyto dobré hodnoty studentkám i studentům z mé školy. Používal jsem vzdělávání k emancipaci. Učil jsem své dívky, učil jsem své studentky, aby se odnaučily lekci poslušnosti. Učil jsem své studenty, aby se odnaučili lekci takzvané pseudocti.
I used to appreciate the intelligence and the brilliance of my daughter. I encouraged her to sit with me when my friends used to come. I encouraged her to go with me to different meetings. And all these good values, I tried to inculcate in her personality. And this was not only she, only Malala. I imparted all these good values to my school, girl students and boy students as well. I used education for emancipation. I taught my girls, I taught my girl students, to unlearn the lesson of obedience. I taught my boy students to unlearn the lesson of so-called pseudo-honor.
Drazí bratři a sestry, usilovali jsme o víc práv pro ženy a bojovali jsme za to, aby bylo víc, víc a víc prostoru pro ženy ve společnosti. Ale narazili jsme na nový fenomén. Byl smrtelný pro lidská práva a zvláště pro ženská práva. Jmenoval se talibanizace. Znamená to úplné popření ženského podílu na všech politických, ekonomických a sociálních činnostech. Stovky škol byly ztraceny. Dívkám bylo zakázáno chodit do školy. Ženy byly nuceny nosit závoje a bylo jim zabráněno chodit na trhy. Hudebníci byli umlčeni, dívky byly bičovány a zpěváci byli zabiti. Miliony trpěly, ale jen málo promluvilo a to byla ta nejděsivější věc, když máte kolem sebe takové lidi, kteří zabíjejí a bičují a hlásíte se o svá práva. Je to opravdu ta nejděsivější věc.
Dear brothers and sisters, we were striving for more rights for women, and we were struggling to have more, more and more space for the women in society. But we came across a new phenomenon. It was lethal to human rights and particularly to women's rights. It was called Talibanization. It means a complete negation of women's participation in all political, economical and social activities. Hundreds of schools were lost. Girls were prohibited from going to school. Women were forced to wear veils and they were stopped from going to the markets. Musicians were silenced, girls were flogged and singers were killed. Millions were suffering, but few spoke, and it was the most scary thing when you have all around such people who kill and who flog, and you speak for your rights. It's really the most scary thing.
V 10 letech si Malala stála za svým právem na vzdělání. Psala deník pro blog BBC, dělala dobrovolnici pro dokumentaristy z New York Times a mluvila při každé příležitosti, kdy mohla. A její hlas byl tím nejsilnějším hlasem. Zesiloval po celém světě. A to byl důvod, proč Taliban nemohl tolerovat její kampaň a 9. října 2012 byla postřelena do hlavy z bezprostřední blízkosti.
At the age of 10, Malala stood, and she stood for the right of education. She wrote a diary for the BBC blog, she volunteered herself for the New York Times documentaries, and she spoke from every platform she could. And her voice was the most powerful voice. It spread like a crescendo all around the world. And that was the reason the Taliban could not tolerate her campaign, and on October 9 2012, she was shot in the head at point blank range.
Byl to den zkázy pro mou rodinu a pro mě. Svět se změnil na velkou černou díru. Když byla má dcera na hranici života a smrti, zašeptal jsem své manželce do ucha "Měl bych mít vinu na tom, co se stalo mé dceři a tvé dceři?"
It was a doomsday for my family and for me. The world turned into a big black hole. While my daughter was on the verge of life and death, I whispered into the ears of my wife, "Should I be blamed for what happened to my daughter and your daughter?"
A ona mi odpověděla "Prosím neobviňuj se. Postavil ses za správnou věc. Dal jsi svůj život v sázku pro pravdu pro mír a pro vzdělávání a tvá dcera se tebou inspirovala a přidala se k tobě. Oba jste byli na správné cestě a Bůh ji ochrání."
And she abruptly told me, "Please don't blame yourself. You stood for the right cause. You put your life at stake for the cause of truth, for the cause of peace, and for the cause of education, and your daughter in inspired from you and she joined you. You both were on the right path and God will protect her."
Těchto pár slov pro mě znamenalo hodně a už jsem se na tuto otázku znova nezeptal.
These few words meant a lot to me, and I didn't ask this question again.
Když byla Malala v nemocnici a měla velké bolesti a hodně ji bolela hlava, protože její obličejový nerv byl poškozen, vídával jsem temný stín rozšiřovat se na tváři své ženy. Ale má dcera si nikdy nestěžovala. Říkávala nám "Je mi dobře s mým křivým úsměvem a s necitlivostí v obličeji. Budu v pořádku. Prosím nedělejte si starosti." Byla pro nás útěchou a uklidňovala nás.
When Malala was in the hospital, and she was going through the severe pains and she had had severe headaches because her facial nerve was cut down, I used to see a dark shadow spreading on the face of my wife. But my daughter never complained. She used to tell us, "I'm fine with my crooked smile and with my numbness in my face. I'll be okay. Please don't worry." She was a solace for us, and she consoled us.
Drazí bratři a sestry, naučili jsme se od ní, jak být nezlomní v nejtěžších časech a jsem rád, že vám mohu sdělit, že, i když je ikonou práv dětí a žen, je jako každá jiná šestnáctiletá dívka. Brečí, když nemá hotový domácí úkol. Hádá se se svými bratry a jsem kvůli tomu velmi šťastný.
Dear brothers and sisters, we learned from her how to be resilient in the most difficult times, and I'm glad to share with you that despite being an icon for the rights of children and women, she is like any 16-year old girl. She cries when her homework is incomplete. She quarrels with her brothers, and I am very happy for that.
Lidé se mě ptají co je tak zvláštního na mém mentorství, že to učinilo Malalu tak smělou a tak odvážnou a tak hlasitou a vyrovnanou? Říkám jim, neptejte se mě na to, co jsem udělal. Zeptejte se mě na to, co jsem neudělal. Nepřistřihoval jsem jí křídla, a to je všechno.
People ask me, what special is in my mentorship which has made Malala so bold and so courageous and so vocal and poised? I tell them, don't ask me what I did. Ask me what I did not do. I did not clip her wings, and that's all.
Velmi vám děkuji.
Thank you very much.
(Potlesk) Děkuji. Velmi vám děkuji. Děkuji. (Potlesk)
(Applause) Thank you. Thank you very much. Thank you. (Applause)