Nikdy nezapomenu na slova mé babičky, která zemřela v exilu: "Synu, vzdoruj Kaddáfímu. Bojuj s ním. Ale nikdy nedovol, aby se z tebe stal revolucionář jako on."
I have never, ever forgotten the words of my grandmother who died in her exile: "Son, resist Gaddafi. Fight him. But don't you ever turn into a Gaddafi-like revolutionary."
Uplynuly téměř dva roky od chvíle, kdy propukla Libyjská revoluce, inspirována vlnami mobilizujících se davů jak v Tuniské, tak v Egyptské revoluci. Spojila jsem své síly s mnoha dalšími Libyjci ve vnitrozemí a mimo Libyi ve volání po dni nenávisti a v zosnování revoluce proti tyranskému režimu Kaddáfího. A tak to přišlo, velká revoluce. Mladé libyjské ženy a muži bojovali v předních liniích, volajíce po pádu stávajícího režimu, nesouce slogany o svobodě, důstojnosti a sociální spravedlnosti. Prokázali příkladnou udatnost ve střetu s krutovládou Kaddafího. Prokázali obrovskou solidárnost od dálného východu, přes dálný západ až po jih. Nakonec, po období šesti měsíců kruté války a s daní, jíž bylo téměř 50 000 mrtvých, jsme dokázali osvobodit naši zemi a svrhnout tyrana.
Almost two years have passed since the Libyan Revolution broke out, inspired by the waves of mass mobilization in both the Tunisian and the Egyptian revolutions. I joined forces with many other Libyans inside and outside Libya to call for a day of rage and to initiate a revolution against the tyrannical regime of Gaddafi. And there it was, a great revolution. Young Libyan women and men were at the forefront calling for the fall of the regime, raising slogans of freedom, dignity, social justice. They have shown an exemplary bravery in confronting the brutal dictatorship of Gaddafi. They have shown a great sense of solidarity from the far east to the far west to the south. Eventually, after a period of six months of brutal war and a toll rate of almost 50,000 dead, we managed to liberate our country and to topple the tyrant.
(Potlesk)
(Applause)
Nicméně Kaddáfí za sebou nechal těžké břímě, dědictví tyranie, korupce a zárodky nesouladů. Za čtyři desetiletí Kaddáfího tyranského režimu byla zničena nejen infrastruktura, ale i kultura a morální struktura libyjské společnosti. Vědoma si devastace a velké výzvy, začala jsem spolu se spoustou dalších žen nadšeně přebudovávat libyjskou společnost, která volala po zapojení a zrovna začala přeměnu na demokracii a národní smír. V Benghazi bylo vytvořeno téměř 200 organizací během a okamžitě po pádu Kaddáfího -- téměř 300 v Tripolisu.
However, Gaddafi left behind a heavy burden, a legacy of tyranny, corruption and seeds of diversions. For four decades Gaddafi's tyrannical regime destroyed the infrastructure as well as the culture and the moral fabric of Libyan society. Aware of the devastation and the challenges, I was keen among many other women to rebuild the Libyan civil society, calling for an inclusive and just transition to democracy and national reconciliation. Almost 200 organizations were established in Benghazi during and immediately after the fall of Gaddafi -- almost 300 in Tripoli.
Po 33 letech v exilu jsem se vrátila do Libye a s výjimečným zapálením jsem začala organizovat "workshopy", které měly pomáhat v budování kapacity a lidském rozvoji vůdcovských schopností. S úžasnou skupinou žen jsem spoluzaložila Hnutí libyjských žen za mír, hnutí žen, vůdčích osobností, s různými životními cestami, abychom podpořily sociálně politickou moc žen a bojovaly za naše práva na rovnoprávné zapojení se při budování demokracie a míru.
After a period of 33 years in exile, I went back to Libya, and with unique enthusiasm, I started organizing workshops on capacity building, on human development of leadership skills. With an amazing group of women, I co-founded the Libyan Women's Platform for Peace, a movement of women, leaders, from different walks of life, to lobby for the sociopolitical empowerment of women and to lobby for our right for equal participation in building democracy and peace.
Setkala jsem se s velmi složitým prostředím v předvolebním období, s prostředím, které bylo stále více rozdělené, s prostředím, které bylo tvořeno sobeckými a sebeprosazujícími politiky. Řídila jsem iniciativu Hnutí libyjských žen za mír za prosazení více zapojujícího volebního zákona, zákona, který by dal každému občanovi, nezáležíc na jeho zázemí, právo volit, opustit zemi a hlavně právo na zasahování do politických debat a také, aby se mužští a ženští kandidáti střídali v kandidátních seznamech vertikálně i horizontálně a vytvořili "zipový seznam". Nakonec byla naše snaha úspěšná a podmínky byly přijaty. Ženy vyhrály 17,5 procent křesel v Národním kongresu v prvních volbách, které se konaly po 52 letech.
I met a very difficult environment in the pre-elections, an environment which was increasingly polarized, an environment which was shaped by the selfish politics of dominance and exclusion. I led an initiative by the Libyan Women's Platform for Peace to lobby for a more inclusive electoral law, a law that would give every citizen, no matter what your background, the right to vote and run, and most importantly to stipulate on political parties the alternation of male and female candidates vertically and horizontally in their lists, creating the zipper list. Eventually, our initiative was adopted and successful. Women won 17.5 percent of the National Congress in the first elections ever in 52 years.
(Potlesk)
(Applause)
Nicméně, kousek po kousku, nadšení z voleb a z revoluce jako takové postupně opadalo -- každým dnem jsme byli svědky nově se rodícího násilí. Jednoho dne jsme byli svědky znesvěcení antických mešit a sufiistických hrobek. Dalšího dne jsme byli svědky vraždy amerického velvyslance a útoku na konzulát. Jiného dne jsme byli svědky atentátu na armádní úředníky. A každým dnem jsme se stávali svědky vlády domobrany a jejich pokračujícího porušování lidských práv vězňů a také jejich neúcty k zákonům.
However, bit by bit, the euphoria of the elections, and of the revolution as a whole, was fading out -- for every day we were waking up to the news of violence. One day we wake up to the news of the desecration of ancient mosques and Sufi tombs. On another day we wake up to the news of the murder of the American ambassador and the attack on the consulate. On another day we wake up to the news of the assassination of army officers. And every day, every day we wake up with the rule of the militias and their continuous violations of human rights of prisoners and their disrespect of the rule of law.
Naše společnost, která byla formována revolučním myšlením, se stala více rozdělenou a vzdálila se ideálům a principům -- svobody, důstojnosti, společenské spravedlnosti -- které dříve měla. Netolerance, vyloučení a odplata se staly ikonami následků revoluce. Nejsem tu v žádném případě proto, abych vás inspirovala svým úspěšným příběhem "zipového seznamu" a voleb. Jsem tu spíše kvůli přiznání, že jsme jako národ zvolili špatnou volbu, udělali nesprávné rozhodnutí. Neupřednostňovali jsme právo. Volbami jsme Libyi nepřinesli mír, stabilitu a bezpečnost. Přinesl "zipový seznam" a střídání mužských a ženských kandidátů mír a národní smír? Ne, nepřinesl. Co to tedy je? Proč je naše společnost stále rozdělená a sužovaná vládou sobeckých a panovačných politiků a to jak žen, tak mužů?
Our society, shaped by a revolutionary mindset, became more polarized and has driven away from the ideals and the principles -- freedom, dignity, social justice -- that we first held. Intolerance, exclusion and revenge became the icons of the [aftermath] of the revolution. I am here today not at all to inspire you with our success story of the zipper list and the elections. I'm rather here today to confess that we as a nation took the wrong choice, made the wrong decision. We did not prioritize right. For elections did not bring peace and stability and security in Libya. Did the zipper list and the alternation between female and male candidates bring peace and national reconciliation? No, it didn't. What is it, then? Why does our society continue to be polarized and dominated with selfish politics of dominance and exclusion, by both men and women?
Možná, že to co chybělo, nebyly pouze ženy, ale ženské hodnoty jako je soucit, shovívavost a otevřenost. Naše společnost potřebuje národní debatu a budování souhlasu více, než potřebuje volby, které pouze posílily rozdělení a nejednotnost. Naše společnost potřebuje kvalitativní zastoupení žen více, než potřebuje číselné, kvantitativní zastoupení žen.
Maybe what was missing was not the women only, but the feminine values of compassion, mercy and inclusion. Our society needs national dialogue and consensus-building more than it needed the elections, which only reinforced polarization and division. Our society needs the qualitative representation of the feminine more than it needs the numerical, quantitative representation of the feminine.
Potřebujeme přestat jednat jako poslové nenávisti a volat po nenávisti. Potřebujeme začít jednat jako poslové soucitu a shovívavosti. Potřebujeme rozvinout ženskou debatu, která nejen ctí, ale také zahrnuje shovívavost místo odplat, spolupráci místo soutěže, zahrnutí místo odmítnutí. Toto jsou ideály, které válkou zničená Libye nutně potřebuje k zajištění míru.
We need to stop acting as agents of rage and calling for days of rage. We need to start acting as agents of compassion and mercy. We need to develop a feminine discourse that not only honors but also implements mercy instead of revenge, collaboration instead of competition, inclusion instead of exclusion. These are the ideals that a war-torn Libya needs desperately in order to achieve peace.
Na mír existuje recept a ten recept tkví v prolínání, ve střídání mezi ženskými a mužskými pohledy. To je opravdový zip. A toto potřebujeme zabezpečit bytostně předtím, než tak učiníme v oblasti sociálně-politické.
For peace has an alchemy, and this alchemy is about the intertwining, the alternation between the feminine and masculine perspectives. That's the real zipper. And we need to establish that existentially before we do so sociopolitically.
Podle jednoho verše z Koránu: "Salam" -- mír -- "je slovo všemocného soucitu Boha, raheem [milosrdenství]." V tomto obratu má slovo "raheem," které je známé ve všech abrahamských tradicích, stejné kořeny, jako arabské slovo "rahem" -- lůno --, které symbolizuje mateřskou ženskost, která zahrnuje veškerou lidskost, ze které pocházeli muži a ženy, ze které pocházely všechny kmeny a také všichni lidé. A jak lůno celkově obklopí embryo, které uvnitř roste, svatý prostor obohacení v sobě chová všechnu existenci. Tím nám je řečeno, že "Můj soucit zahrnuje vše." Tohle nám také říká "Můj soucit má přednost před mým vztekem."
According to a Quranic verse "Salam" -- peace -- "is the word of the all-merciful God, raheem." In turn, the word "raheem," which is known in all Abrahamic traditions, has the same root in Arabic as the word "rahem" -- womb -- symbolizing the maternal feminine encompassing all humanity from which the male and the female, from which all tribes, all peoples, have emanated from. And so just as the womb entirely envelopes the embryo, which grows within it, the divine matrix of compassion nourishes the entire existence. Thus we are told that "My mercy encompasses all things." Thus we are told that "My mercy takes precedence over my anger."
Možná, že budeme všichni obdarováni darem soucitu. (Potlesk)
May we all be granted a grace of mercy. (Applause)
Děkuji vám.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)