Otec Daniel Berrigan jednou řekl, že "psát o vězních je trochu jako psát o mrtvých." Myslím, že tím mínil to, že zacházíme s vězni jako s duchy. Jsou neviděni a neslyšeni. Je jednoduché je prostě ignorovat a je to ještě jednodušší, když vláda dělá vše pro to, aby je skryla.
Father Daniel Berrigan once said that "writing about prisoners is a little like writing about the dead." I think what he meant is that we treat prisoners as ghosts. They're unseen and unheard. It's easy to simply ignore them and it's even easier when the government goes to great lengths to keep them hidden.
Jako novinář si myslím, že tyto příběhy, o tom, co dělají lidé u moci, když se nikdo nedívá, jsou přesně ty příběhy, které potřebujeme vyprávět. Proto jsem začal pátrat v nejvíce utajovaných a experimentálních vězeňských jednotkách ve Spojených státech po tzv. "druhořadých" teroristech. Vláda tyto jednotky nazývá Jednotkami komunikačního řízení neboli JKŘ. Vězni a bachaři jim říkají "Malé Guantanamo." Jsou to ostrovy samy o sobě. Na rozdíl od Guantanama ale existují přímo tady, doma, plují v rámci větších federálních věznic.
As a journalist, I think these stories of what people in power do when no one is watching, are precisely the stories that we need to tell. That's why I began investigating the most secretive and experimental prison units in the United States, for so-called "second-tier" terrorists. The government calls these units Communications Management Units or CMUs. Prisoners and guards call them "Little Guantanamo." They are islands unto themselves. But unlike Gitmo they exist right here, at home, floating within larger federal prisons.
Existují 2 JKŘ. Jedna byla otevřena uvnitř věznice v Terre Haute, v Indianě. Druhá je uvnitř této věznice v Marionu, v Illinois. Ani jedna při otevření neprošla formálním schvalovacím procesem, který je nařízen zákonem. Vězni v JKŘ byli všichni usvědčeni z trestných činů. Některé jejich případy jsou sporné a některé zahrnují výhrůžky a násilí. Nejsem zde, abych se přel o vinu či nevinu jakéhokoli vězně. Jsem zde proto, že, jak řekl Thurgood Marshall z Nejvyššího soudu: "Když se věznice a jejich vrata zavřou, vězni neztrácejí svou lidskost."
There are 2 CMUs. One was opened inside the prison in Terre Haute, Indiana, and the other is inside this prison, in Marion, Illinois. Neither of them underwent the formal review process that is required by law when they were opened. CMU prisoners have all been convicted of crimes. Some of their cases are questionable and some involve threats and violence. I'm not here to argue the guilt or innocence of any prisoner. I'm here because as Supreme Court Justice Thurgood Marshall said, "When the prisons and gates slam shut, prisoners do not lose their human quality."
Každý vězeň, se kterým jsem dělal rozhovor mi řekl, že jsou tři světlé body v temnotě vězení: telefonáty, dopisy a rodinné návštěvy. JKŘ nejsou samotky, ale radikálně tyto kontakty omezují, až na úroveň, která dosahuje nebo přesahuje ty nejextrémnější vězení v USA. Jejich hovory mohou být limitovány jen na 45 minut za měsíc, oproti 300 minutám ostatních vězňů. Jejich dopisy mohou být limitovány jen na 6 listů papíru. Jejich návštěvy mohou být limitovány jen na 4 hodiny za měsíc, oproti 35 hodinám, které mají lidé jako Eric Rudolph, atentátník z Olympic Parku. Navíc jsou návštěvy na JKŘ nekontaktní, což znamená, že vězni ani nesmí obejmout svou rodinu. Jak řekl jeden vězen z JKŘ: "Netýrají nás tady, tedy jen psychicky."
Every prisoner I've interviewed has said there are three flecks of light in the darkness of prison: phone calls, letters and visits from family. CMUs aren't solitary confinement, but they radically restrict all of these to levels that meet or exceed the most extreme prisons in the United States. Their phone calls can be limited to 45 minutes a month, compared to the 300 minutes other prisoners receive. Their letters can be limited to six pieces of paper. Their visits can be limited to four hours per month, compared to the 35 hours that people like Olympic Park bomber Eric Rudolph receive in the supermax. On top of that, CMU visits are non-contact which means prisoners are not allowed to even hug their family. As one CMU prisoner said, "We're not being tortured here, except psychologically."
Vláda nechce říct, kdo je zde vězněn. Ale skrze soudní dokumenty, žádosti o otevřené záznamy a rozhovory se současnými a minulými vězni se otevřela malá okénka do JKŘ.
The government won't say who is imprisoned here. But through court documents, open records requests and interviews with current and former prisoners, some small windows into the CMUs have opened.
Je zde zhruba 60 až 70 vězňů, z valné části muslimové. Zahrnují lidi jako Dr. Rafil Dhafir, který porušil ekonomické sankce na Irák, když poslal pro tamní děti zdravotnické potřeby. Zahrnovali lidi jako Yasin Aref. Aref s rodinou utekl do New Yorku z Iráku Sadama Husseina jako uprchlík. V roce 2004 byl zatčen v rámci zátahu FBI. Aref je imam a byl požádán, aby dosvědčil půjčku, což je tradice v islámské kultuře. Ukázalo se, že jeden z lidí, kteří se účastnili té půjčky se snažil naverbovat někoho dalšího do falešného útoku. Aref o tom nevěděl. Byl odsouzen za spiknutí k poskytnutí materiální podpory pro teroristickou organizaci.
There's an estimated 60 to 70 prisoners here, and they're overwhelmingly Muslim. They include people like Dr. Rafil Dhafir, who violated the economic sanctions on Iraq by sending medical supplies for the children there. They've included people like Yassin Aref. Aref and his family fled to New York from Saddam Hussein's Iraq as refugees. He was arrested in 2004 as part of an FBI sting. Aref is an imam and he was asked to bear witness to a loan, which is a tradition in Islamic culture. It turned out that one of the people involved in the loan was trying to enlist someone else in a fake attack. Aref didn't know. For that, he was convicted of conspiracy to provide material support to a terrorist group.
JKŘ zahrnuje i některé nemuslimské vězně. Bachaři jim říkají "vyvažovači", protože vyvažují rasové počty, se záměrem vyhnout se obviněním. Tito vyvažovači zahrnují aktivisty za zvířecí a environmentální práva, jako je Daniel McGowan.
The CMUs also include some non-Muslim prisoners. The guards call them "balancers," meaning they help balance out the racial numbers, in hopes of deflecting law suits. These balancers include animal rights and environmental activists like Daniel McGowan.
McGowan byl odsouzen za podíl na dvou požárech ve jménu ochrany životního prostředí jako součást Fronty za osvobození Země. Během vynesení rozsudku se obával, že bude poslán do údajné tajné věznice pro teroristy. Soudce rozpustil tyto obavy s tím, že nejsou podloženy fakty. To může být ale tím, že vláda plně nevysvětlila, proč někteří vězni končí v JKŘ a kdo je za tato rozhodnutí zodpovědný. Když byl McGowan přeložen, bylo mu řečeno, že je to proto, že je "domácí terorista", pojem, který FBI opakovaně užívá, když mluví o environmentálních aktivistech. Pamatujte, že v amerických věznicích je okolo 400 vězňů, kteří jsou označeni jako teroristi, ale jen hrstka z nich je v JKŘ. V případě McGowana, ten byl předtím ve vězení s nízkou ostrahou a neměl žádné komunikační přestupky.
McGowan was convicted of participating in two arsons in the name of defending the environment as part of the Earth Liberation Front. During his sentencing, he was afraid that he would be sent to a rumored secret prison for terrorists. The judge dismissed all those fears, saying that they weren't supported by any facts. But that might be because the government hasn't fully explained why some prisoners end up in a CMU, and who is responsible for these decisions. When McGowan was transferred, he was told it's because he is a "domestic terrorist," a term the FBI uses repeatedly when talking about environmental activists. Now, keep in mind there are about 400 prisoners in US prisons who are classified as terrorists, and only a handful of them are in the CMUs. In McGowan's case, he was previously at a low-security prison and he had no communications violations.
Proč byl tedy přesunut? Jako i jiní vězni v JKŘ, McGowan se opakovaně dožadoval odpovědi, stání nebo šance o odvolání. Příklad jiného vězně ukazuje, jak je na takové požadavky nahlíženo, "Chce přeložit." "Řekli mu ne." V jednu chvíli dokonce sám dozorce doporučil přeložení McGowana z JKŘ na základě dobrého chování, ale byl přehlasován Úřadem vězeňské protiteroristické jednotky, pracující s Jednotnou teroristickou operační skupinou FBI.
So, why was he moved? Like other CMU prisoners, McGowan repeatedly asked for an answer, a hearing, or some opportunity for an appeal. This example from another prisoner shows how those requests are viewed. "Wants a transfer." "Told him no." At one point, the prison warden himself recommended McGowan's transfer out of the CMU citing his good behavior, but the warden was overruled by the Bureau of Prison's Counterterrorism Unit, working with the Joint Terrorism Task Force of the FBI.
Později jsem zjistil, že McGowan byl opravdu poslán do JKŘ, ne kvůli tomu co udělal, ale tomu co řekl. Zpráva z Protiteroristické jednotky citovala McGowanovy "protivládní postoje." Během vazby pokračoval v psaní o problematice životního prostředí, o tom, že aktivisté musí přemýšlet o svých chybách a navzájem se poslouchat. Upřímně, pokud jste strávili nějaký čas ve Washigtonu D.C., víte, že je to pro vládu skutečně radikální koncept.
Later I found out that McGowan was really sent to a CMU not because of what he did, but what he has said. A memo from the Counterterrorism Unit cited McGowan's "anti-government beliefs." While imprisoned, he continued writing about environmental issues, saying that activists must reflect on their mistakes and listen to each other. Now, in fairness, if you've spent any time at all in Washington, DC, you know this is really a radical concept for the government.
(Laughter)
(Laughter)
Požádal jsem o návštěvu MacGowana v JKŘ. Bylo mi to schváleno, což mě dost zaskočilo. Za prvé kvůli tomu, jak už jsem na tomto pódiu zmiňoval, že jsem se dozvěděl o sledování mé práce FBI. Za druhé proto, že bych se tím stal prvním novinářem, který navštívil JKŘ. Dokonce jsem zjistil, skrze Úřad vězeňské protiteroristické jednotky, že sledují mé přednášky o JKŘ jako je tato. Jak je tedy možné, že mi byla návštěva schválena? Několik dní před tím, než jsem jel do té věznice, jsem dostal odpověď.
I actually asked to visit McGowan in the CMU. And I was approved. That came as quite a shock. First, because as I've discussed on this stage before, I learned that the FBI has been monitoring my work. Second, because it would make me the first and only journalist to visit a CMU. I had even learned through the Bureau of Prisons Counterterrorism Unit, that they had been monitoring my speeches about CMUs, like this one. So how could I possibly be approved to visit? A few days before I went out to the prison, I got an answer.
Návštěva McGowana mi byla povolena jako příteli, ne jako novináři. Novináři tam nesmí. Úředníci z JKŘ McGowanovi řekli, že pokud se budu na něco ptát nebo vydám nějaký článek, bude za mé reportáže potrestán. Když jsem dorazil na návštěvu, dozorci mě upozornili, že ví, kdo jsem a ví o mé práci. Řekli, že pokud se pokusím o vyslechnutí McGowana, návštěva bude ukončena. Vězeňský úřad popisuje JKŘ jako "samostatné jednotky bydlení." Myslím si ale, že to je orwellovský způsob popsání černých děr. Když navštívíte JKŘ, projdete všemi bezpečnostními kontrolami, které byste očekávali. Ale cesta do návštěvní místnosti je němá. Když má vězeň z JKŘ návštěvu, je zbytek věznice uzamčen. Byl jsem nahnán do malé místnosti, tak malé, že jsem se mohl roztaženými pažemi dotknout všech zdí. Na stropě byla koule o velikosti grapefruitu, aby mohla být návštěva živě sledována Protiteroristickou skupinou v Západní Virginii. Jednotka vyžaduje, aby všechny návštěvy byly v angličtině, což je dodatečná překážka pro mnoho muslimských rodin. Byla tam tlustá stěna zamlženého, neprůstřelného skla a na druhé straně byl Daniel McGowan. Mluvili jsme skrze sluchátka připevněná na zdi. Mluvili jsme o knihách a filmech. Vynasnažili jsme se najít důvody k zasmání. Aby v JKŘ bojoval proti nudě a zabavil se, McGowan šířil fámu, že jsem prezident klubu fanoušků Stmívání ve Washingtonu, D. C.
I was allowed to visit McGowan as a friend, not a journalist. Journalists are not allowed here. McGowan was told by CMU officials that if I asked any questions or published any story, that he would be punished for my reporting. When I arrived for our visit, the guards reminded me that they knew who I was and knew about my work. And they said that if I attempted to interview McGowan, the visit would be terminated. The Bureau of Prisons describes CMUs as "self-contained housing units." But I think that's an Orwellian way of describing black holes. When you visit a CMU, you go through all the security checkpoints that you would expect. But then the walk to the visitation room is silent. When a CMU prisoner has a visit, the rest of the prison is on lockdown. I was ushered into a small room, so small my outstretched arms could touch each wall. There was a grapefruit-sized orb in the ceiling for the visit to be live-monitored by the Counterterrorism Unit in West Virginia. The unit insists that all the visits have to be in English for CMU prisoners, which is an additional hardship for many of the Muslim families. There is a thick sheet of foggy, bulletproof glass and on the other side was Daniel McGowan. We spoke through these handsets attached to the wall and talked about books and movies. We did our best to find reasons to laugh. To fight boredom and amuse himself while in the CMU, McGowan had been spreading a rumor that I was secretly the president of a Twilight fan club in Washington, DC
(Smích)
(Laughter)
Do zápisu; nejsem.
For the record, I'm not.
(Smích) Ale trochu si přeji, aby si teď FBI myslela, že Bella a Edward jsou teroristická krycí jména.
(Laughter) But I kind of the hope the FBI now thinks that Bella and Edward are terrorist code names.
(Smích)
(Laughter)
Během návštěvy mluvil McGowan nejvíce a dlouho o své neteři Lily, své ženě Jenny a jak trýznivé je to, že je nemůže nikdy obejmout, nikdy je držet za ruku. Tři měsíce po mé návštěvě byl McGowan přesunut z JKŘ a pak, bez varování, byl zase poslán zpátky. Zveřejnil jsem na své stránce uniklé dokumenty JKŘ a Protiteroristická jednotka řekla, že McGowan zavolal své ženě a požádal ji o jejich zaslání. Chtěl vědět, co o něm říká vláda a za to byl poslán zpět do JKŘ. Když byl po vypršení trestu propuštěn, stal se jeho příběh ještě více kafkovský. Pro Huffington Post napsal článek s titulkem: "Soudní dokumenty dokazují, že jsem byl poslán do JKŘ za svůj politický projev."
During our visit, McGowan spoke most and at length about his niece Lily, his wife Jenny and how torturous it feels to never be able to hug them, to never be able to hold their hands. Three months after our visit, McGowan was transferred out of the CMU and then, without warning, he was sent back again. I had published leaked CMU documents on my website and the Counterterrorism Unit said that McGowan had called his wife and asked her to mail them. He wanted to see what the government was saying about him, and for that he was sent back to the CMU. When he was finally released at the end of his sentence, his story got even more Kafkaesque. He wrote an article for the Huffington Post headlined, "Court Documents Prove I was Sent to a CMU for my Political Speech."
Druhý den byl poslán zpět do vězení za svůj politický projev. Jeho právníci rychle zajistili jeho propuštění, ale zpráva byla jasná: Nemluv o tomto místě.
The next day he was thrown back in jail for his political speech. His attorneys quickly secured his release, but the message was very clear: Don't talk about this place.
Dnes, 9 let po jejich otevření Bushovou správou, vláda stanovuje, jak a proč byly JKŘ vytvořeny. Podle Vězeňského úřadu jsou pro vězně s "inspirační významností." Myslím, že je to velmi hezký způsob, jak říct, že se jedná o politická vězení pro politické vězně.
Today, nine years after they were opened by the Bush administration, the government is codifying how and why CMUs were created. According to the Bureau of Prisons, they are for prisoners with "inspirational significance." I think that is very nice way of saying these are political prisons for political prisoners.
Vězni jsou posíláni do JKŘ kvůli své rase, svému náboženství nebo svým politickým názorům.
Prisoners are sent to a CMU because of their race, their religion or their political beliefs.
Pokud si myslíte, že je tento popis příliš silný, podívejte se na některé vládní dokumenty. Když JKŘ odmítla některou z McGowanovy pošty, bylo odesílateli sděleno, že důvodem je, že byla určena "pro politické vězně." Když byl do JKŘ poslán jiný vězeň, aktivista za zvířecí práva Andy Stepanian, bylo to kvůli jeho protivládním a proti korporátním názorům.
Now, if you think that characterization is too strong, just look at some of the government's own documents. When some of McGowan's mail was rejected by the CMU, the sender was told it's because the letters were intended "for political prisoners." When another prisoner, animal rights activist Andy Stepanian, was sent to a CMU, it was because of his anti-government and anti-corporate views.
Vím, že tomu může být těžké uvěřit, že tohle všechno se děje teď a ve Spojených státech. Neznámou skutečností však je, že USA má temnou historii neúměrného trestání lidí kvůli jejich politickým názorům. V 60. letech 20. stol., dříve než se stal Marion sídlem JKŘ, byl domovem proslulé Kontrolní jednotky. Vězni byli na samotce 22 hodin denně. Ředitel říkal, že jednotka slouží ke "kontrole revolučních postojů." V 80. letech jiný experiment s názvem Lexingtonská jednotka vysokého zabezpečení zadržovala ženy spojené s boji o nezávislost Weather Underground, Black Liberation a Puerto Rica. Věznice radikálně omezovala komunikaci a používala spánkovou deprivaci a neustálé světlo pro tzv. "ideologickou konverzi." Tyto věznice byly nakonec zavřeny, ale jen díky kampaním náboženských skupin a zastánců lidských práv jako Amnesty International.
Now, I know all of this may be hard to believe, that it's happening right now, and in the United States. But the unknown reality is that the US has a dark history of disproportionately punishing people because of their political beliefs. In the 1960s, before Marion was home to the CMU, it was home to the notorious Control Unit. Prisoners were locked down in solitary for 22 hours a day. The warden said the unit was to "control revolutionary attitudes." In the 1980s, another experiment called the Lexington High Security Unit held women connected to the Weather Underground, Black Liberation and Puerto Rican independent struggles. The prison radically restricted communication and used sleep deprivation, and constant light for so-called "ideological conversion." Those prisons were eventually shut down, but only through the campaigning of religious groups and human rights advocates, like Amnesty International.
Dnes advokáti občanských práv s Centrem pro konstituční práva vyzývají JKŘ soudní cestou, že zbavují vězně jejich procesních práv a že se jim mstí za jejich politický a náboženský projev. Mnohé z těchto dokumentů by nikdy nevyšly najevo bez této žaloby.
Today, civil rights lawyers with the Center for Constitutional Rights are challenging CMUs in court for depriving prisoners of their due process rights and for retaliating against them for their protected political and religious speech. Many of these documents would have never come to light without this lawsuit.
Poselství těchto skupin a moje dnešní poselství pro vás je, že musíme podat svědectví o tom, co se děje těmto vězňům. Zacházení s nimi je odrazem hodnot zastávaných i mimo zdi vězení. Tento příběh není jen o vězních. Je o nás. Je o závazku k lidským právům. Je o tom, zda se rozhodneme přestat opakovat chyby z minulosti. Pokud nebudeme poslouchat to, co Otec Berrigan popsal jako příběhy mrtvých, stanou se brzy tyto příběhy našimi.
The message of these groups and my message for you today is that we must bear witness to what is being done to these prisoners. Their treatment is a reflection of the values held beyond prison walls. This story is not just about prisoners. It is about us. It is about our own commitment to human rights. It is about whether we will choose to stop repeating the mistakes of our past. If we don't listen to what Father Berrigan described as the stories of the dead, they will soon become the stories of ourselves.
Děkuji
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)
(Potlesk končí)
(Applause ends)
Tom Rielly: Mám pár otázek. Na střední škole jsem se dozvěděl o Listině základních práv a svobod, Ústavě, svobodě slova, procesech a asi 25 dalších zákonech a právech, které se tímto zdají být porušovány. Jak je možné, že se tohle děje?
Tom Rielly: I have a couple questions. When I was in high school, I learned about the Bill of Rights, the Constitution, freedom of speech, due process and about 25 other laws and rights that seem to be violated by this. How could this possibly be happening?
Will Potter: Myslím, že to je otázka číslo jedna, kterou dostávám napříč celou svou prací a krátká odpověď zní, že lidé to nevědí. Myslím, že řešení těchto typů situací, jakéhokoli porušování práv, závisí na dvou věcech. Závisí na znalosti toho, že k němu dochází a poté způsobu a účinnosti něco změnit. A bohužel s těmito vězni, za prvé, lidé vůbec nevědí, co se děje a pak jsou to populace zbavené volebního práva, které nemají přístup k právníkům, nejsou anglicky mluvící. V některých případech mají skvělou reprezentaci, kterou jsem zmínil, ale neexistuje obecné povědomí o tom, co se děje.
Will Potter: I think that's the number one question I get throughout all of my work, and the short answer is that people don't know. I think the solution to any of these types of situations, any rights abuses, are really dependent on two things. They're dependent on knowledge that it's actually happening and then a means and efficacy to actually make a change. And unfortunately with these prisoners, one, people don't know what's happening at all and then they're already disenfranchised populations who don't have access to attorneys, not native English speakers. In some of these cases, they have great representation that I mentioned, but there's just not a public awareness of what's happening.
TR: Není garantováno, že ve vězení máte právo na poradenství nebo přístup k poradenství?
TR: Isn't it guaranteed in prison that you have right to council or access to council?
WP: V naší kultuře je tendence vnímat, že když je někdo odsouzen ze zločinu, nehledě na to, jestli je obviněný falešně nebo oprávněně, vše, co se mu následně stane, je zasloužené. Myslím si, že je to velmi poškozující a nebezpečný příběh, který umožňuje, že se toto děje a široká veřejnost dělá, že to nevidí.
WP: There's a tendency in our culture to see when people have been convicted of a crime, no matter if that charge was bogus or legitimate, that whatever happens to them after that is warranted. And I think that's a really damaging and dangerous narrative that we have, that allows these types of things to happen, as the general public just kind of turns a blind eye to it.
TR: Všechny ty dokumenty na obrazovce byly opravdové dokumenty, slovo od slova, nepozměněné, je to tak?
TR: All those documents on screen were all real documents, word for word, unchanged at all, right?
WP: Naprosto. Všechny jsem nahrál na svůj web. Je to willpotter.com/CMU a je to opoznámkovaná verze přednášky, takže se na dokumenty můžete podívat bez malých útržků. Můžete vidět plnou verzi. Spoléhal jsem v naprosté většině na primární zdroje dokumentů nebo na primární rozhovory s bývalými a současnými vězni, s lidmi, kteří se s touto situací setkávají každý den. A jak jsem řekl, osobně jsem tam také byl.
WP: Absolutely. I've actually uploaded all of them to my website. It's willpotter.com/CMU and it's a footnoted version of the talk, so you can see the documents for yourself without the little snippets. You can see the full version. I relied overwhelmingly on primary source documents or on primary interviews with former and current prisoners, with people that are dealing with this situation every day. And like I said, I've been there myself, as well.
TR: Děláte odvážnou práci.
TR: You're doing courageous work.
WP: Moc vám děkuji. Děkuji vám všem.
WP: Thank you very much. Thank you all.
(Potlesk)
(Applause)