Chris Anderson: Doktore Şahine a doktorko Türeci, vítejte. Jak milé, že s vámi mohu mluvit.
Chris Anderson: Dr. Şahin and Dr. Türeci, welcome. Such a treat to speak with you.
Özlem Türeci: Mockrát děkuji, Chrisi. Je nám potěšením tu být.
Özlem Türeci: Thank you very much, Chris. It's a pleasure to be here.
CA: Řekněte mi, jak vzpomínáte na posledních 18 měsíců, jaká slova vás napadají?
CA: So tell me, as you think back over the last 18 months, what words pop to mind for you?
ÖT: No, jedno slovo, které mě napadá, je udýchaní. Opravdu jsme 16 17 měsíců sotva popadali dech. Když jsme loni v lednu začínali, už v té době nám bylo jasné, že tu máme pandemii. Nevědělo se ale, jak rychle se tato pandemie bude vyvíjet a zda v první řadě budeme mít dost brzy připravenou vakcínu, až bude potřeba. A když jsme si to uvědomili, znamenalo to pro nás, že nelze ztrácet ani den. Tak na to pohlížel celý tým tady v Mohuči a v BioNTechu a později také naši partneři, kteří do toho byli zapojeni, Pfizer a další, abychom udrželi tempo a byli rychlí.
ÖT: Well, one word which comes to mind is breathless. It was indeed a breathless 16, 17 months for us. When we started in January last year, it was already at that time clear to us that we were already in a pandemic. What was not known was how fast this pandemic would evolve and whether we would have the time in the first place to have a vaccine ready soon enough in due time. And understanding this, it meant for us that there was not even one day to lose. And this was the mindset of the entire team here in Mainz and at BioNTech and later on also of our partners which were involved, Pfizer and others, to keep going and be fast.
CA: Je pozoruhodné, že vaše nápady a práce už ovlivnily stovky milionů, možná miliardy lidí. To musí být nepřekonatelný pocit. Přesto o vás zároveň vím, že nevěříte teoriím o nápadech, které zničehonic přijdou. Steven Johnson ve své knize „Odkud se berou dobré nápady“ hovoří o plíživé předtuše, že nejlepší nápady se rodí po mnoho let. Vím, že věříte, že to platí i ve vašem případě. Chtěl bych, abychom se vrátili o pár desetiletí ‒ povězte, jak to začalo. Jak jste se poznali?
CA: I mean, it's so extraordinary that the ideas and the work in your minds have now impacted hundreds of millions, perhaps billions of people. That must feel overwhelming. And yet, I know at the same time, you don't believe in this notion of a flash-in-the-pan ideas. Steven Johnson, the author, in his book "Where [Good] Ideas Come From," speaks of the slow hunch, that the best ideas happen over many years. And I know that you believe that is true in your case. I'd like us to go back a couple of decades to -- tell us how this began. How did you meet?
ÖT: Setkali jsme se na oddělení onkohematologie, Uğur byl mladý lékař a já jsem stále ještě byla ve zdravotní škole na praxi v nemocnici. Což znamená, že jsme se potkali v jedné ze sfér která pro nás byla důležitá, ve sféře péče o pacienty, při léčbě onkohematologických pacientů. A brzy jsme zjistili, že existuje druhý svět, který jsme měli rádi, konkrétně svět vědy. Pronásledovalo nás stejné dilema, a sice že na jedné straně jsme nemohli pacientům s rakovinou moc co nabídnout, a na druhé straně jsme v laboratoři potkávali tolik potenciálních technologií, které by to mohly řešit. Jednou z našich společných vizí bylo překlenout toto dilema tím, že budeme pracovat na rychlém zavádění vědy a technologie. I rychle je tady důležité slovo. Rychle k pacientově lůžku, abychom řešili urgentní lékařskou potřebu.
ÖT: We met on an oncohematology ward, Uğur being a young physician, and I was still in medical school training on ward. Which means we met in one of the worlds which became important to us, the world of patient care, of treating oncohematology patients. And we soon found out that there was a second world which we liked, namely the world of science. We were haunted by the same dilemma, namely that whereas there was not much we could offer our cancer patients, there were so many potential technologies we encountered in the lab which could address this. So one of our shared visions was to bridge this dilemma by working on bringing science and technology fast. And that's an important word here. Fast to the patient's bedside to address high medical need.
CA: Myslím, že v první společnosti, kterou jste založili před téměř 20 lety, šlo o to využít sílu imunitního systému člověka pro boj s rakovinou.
CA: So I think the first company you founded nearly 20 years ago was to use the power of the human immune system to tackle cancer.
Uğur Şahin: Vždycky nás zajímalo využití imunitního systému pacienta v boji proti rakovině a dalším druhům nemocí. Jako imunologové jsme věděli, jak mocný je lidský imunitní systém. Ale bylo také jasné, že v případě rakoviny lidský imunitní systém s rakovinnými buňkami nebojoval. Mohl s nimi bojovat, ale nebojoval. A na to jsme chtěli vyvinout imunoterapii. To znamená léčbu, která využívá sílu imunitního systému a přesměrovává energii imunitního systému proti nádorovým buňkám. Bylo jasné, že v univerzitním prostředí jsme nemohli pokračovat ve vývoji monoklonálních protilátek, protože ještě než začnete s klinickými testy, pohybují se náklady na vývoj monoklonálních protilátek v rozmezí 20 až 30 milionů eur, a proto jsme se rozhodli založit firmu, abychom získali finance.
Uğur Şahin: We were always interested in using the patient's immune system to fight cancer and other type of diseases. As immunologists, we knew how powerful the human immune system is. But it was also clear that the human immune system, in the case of cancer, did not fight cancer cells. It could fight it, but it didn't. And for that, we wanted to develop immunotherapies. That means treatments that use the power of the immune system and redirect the power of the immune system to cancer cells. It was clear that in the university setting, we could not continue to develop monoclonal antibodies because the cost for development of monoclonal antibodies before you can start a clinical trial, was in the range of 20, 30 million euros, and therefore we decided to start a company to get the funding.
CA: Brzy poté, co jste založili společnost, jste se rozhodli vzít se. Povězte, jak vypadal váš svatební den.
CA: Now, soon after you started this company, you decided to get married. Tell me about your wedding day.
ÖT: Den byl dobře naplánovaný, byla to rychlá svatba. A po ní jsme se vrátili do laboratoře a s námi naši svatebčané, což byl v podstatě náš tým, náš výzkumný tým. Takže nebylo času nazbyt, Chrisi.
ÖT: Day was well planned, a quick wedding. And thereafter we went back to the laboratory and our guests at our wedding, that was basically our team, our research team. So no time to lose, Chris.
CA: (směje se) To byly docela zvláštní líbánky. Vypadá to, že vaše vzájemná láska je hodně svázaná s vaší láskou k práci a vaším smyslem pro důležitost této práce. Jak byste charakterizovali ty prolínající se vztahy?
CA: (Laughs) That was a pretty special honeymoon. I mean, it seems like your love for each other is very much bound up in your love for this work and your sense of the importance of this work. How would you characterize those intersecting relationships there?
UŞ: My jsme opravdu dva vědci. Vždycky to dopadne tak, že milujeme to, co děláme, a pro nás to znamená, že nerozlišujeme mezi pracovním a soukromým životem. Pro nás je opravdu velká pocta být vědci, abychom mohli dělat to, co milujeme. A proto spojujeme náš běžný život s naším profesním životem. A je to pro nás celkem normální.
UŞ: We are really two scientists. At the end of the day, we love what we do, and for us, we don't differentiate between work and life balance. It's for us really a privilege to be scientists, to be able to do what we love. And therefore, we combine our normal life with our professional life. And therefore, this is pretty normal for us.
CA: Povězte mi něco o té zvláštní molekule RNA a jak jste se o ni začali zajímat a jak jste se na ni čím dál tím víc pracovně zaměřovali. A samozřejmě pak vedla k založení BioNTechu. Popovídejte o tom.
CA: So talk to me about this extraordinary molecule RNA, and how you got interested in it and how it became, as I understand it, an increasing focus of your work. And indeed, it led to the founding of BioNTech. Talk about that.
UŞ: Ano, mRNA je normální molekula, je to jedna ze základních molekul života. Přenáší genetickou informaci. Ale na rozdíl od DNA není stabilní. Může být použita k přenosu informace lidským buňkám. Lidské buňky mohou využít tuto informaci pro tvorbu proteinů, které lze použít v terapeutickém prostředí, například k vytvoření proteinu, který je vakcínou, nebo k vytvoření proteinu, který je protilátkou, nebo k vytvoření proteinu, který je novým druhem léku. Tato molekulární třída nás fascinovala, protože bylo naprosto jasné, že mRNA může být vyrobena docela rychle, během pár dní. A jako doktoři jsme se zvlášť zajímali o vývoj personalizovaných léků. To znamená o léčbu a imunoterapii speciálně navrženou pro pacienty s rakovinou, protože jedním z klíčových problémů v léčbě rakoviny je ten, že každý pacient má jiný nádor. Když porovnáte dva nádory u dvou pacientů se stejným typem nádoru, podobnost nádorů je menší než 3 procenta a 97 procent je opravdu unikátních. A ani dnes stále ještě není možné jednoznačně identifikovat nádory u pacientů. A proto jsme hledali technologii, která by mohla být použita v imunoterapii a která by mohla být využita k vyvinutí léčby v nejkratší možné době. Přemýšleli jsme, jak získat genetickou sekvenci nádoru a pak vyrobit vakcínu, která je personalizovaná, během několika týdnů.
UŞ: Yeah, mRNA is a natural molecule, it's one of the first molecules of life. It is a carrier of genetic information. But in contrast to DNA, it's not stable. So it can be used to transfer information to human cells. And the human cells can use this information to build proteins, which can be used for therapeutic settings, for example, to make a protein which is a vaccine, or to make a protein which is an antibody, or to make a protein which is another type of drug. And we were fascinated by this molecule class, because it was very clear that mRNA can be produced pretty fast, within a few days. And we were, as MDs, we were particularly interested to develop personalized medicines. That means a treatment and immunotherapy specifically designed for a cancer patient, because one of the key challenges in cancer treatment, is that every patient has a different tumor. If you compare two tumors of two patients with the same type of tumor, the similarity of the tumors is less than three percent and 97 percent is really unique. And today, it's still not possible to address the uniqueness of the tumor of a patient. And therefore, we were seeking for a technology which could be used for immunotherapy and which could be used to develop a treatment within the shortest possible time. The idea to get the genetic sequence of the tumor and then make a vaccine which is personalized, within a few weeks.
CA: Dá se tedy říct, že téměř všechny významné věci které se v nás biologicky dějí, způsobují proteiny, a že je to mRNA, která vlastně ty proteiny produkuje? Že když pochopíte jazyk mRNA, můžete pro blaho lidské bytosti postihnout celkem vše, co je něčím důležité.
CA: Is it fair to say that almost all of the significant things that happen to us biologically are actions done by proteins, and that it's mRNA that actually makes those proteins? If you can understand the language of mRNA, you can get involved in pretty much everything of significance to the well-being of a human being.
ÖT: Přesně tak. Principiálně jsou informační pokyny obsaženy v DNA. Ty musí být převedeny do proteinů, protože proteiny jsou činiteli, kteří udržují naše buňky při životě a náš organismus funkční. A tím, co překládá do proteinů to, co je v instrukcích DNA, se správným načasováním a na těch správných místech, je messengerová RNA. Messengerová RNA svým způsobem instruuje, kdy a kolik kterého proteinu musí být vytvořeno s cílem zajistit činnost našeho těla.
ÖT: Exactly. So in principle, the information instructions are in the DNA. These have to be translated into protein because proteins are the actors which keep our cells alive and our organism functional. And the way how to translate what is instructed by DNA in a fashion that it is well-timed and happens at the right places, into protein, there is messenger RNA. Messenger RNA sort of instructs when and how much of which protein has to be built in order to ensure the activity of our body.
CA: DNA si můžete představit jako Oxfordský slovník angličtiny. Je to něco jako referenční bod. Ale skutečnou aktivní práci, aktivní překladatelskou práci tam ve světě instrukcí, dělá messengerová RNA.
CA: So you can almost think of DNA as the sort of The Oxford English Dictionary of Language. It sort of sits there as the reference point. But for the actual living work, the living work of language out there in the world instructing things, that is done by mRNA.
UŞ: Ano, rozhodně, to je možné říct. Lidské buňky, přesněji DNA, jsou jako knihovna. Pokud máte platformu pro léčbu messengerovou RNA, můžete doručit jakýkoli typ zprávy a buňky v těle zajistí, že zpráva bude přeložena do správného proteinu.
UŞ: Yeah, absolutely, it is possible. So the human cells, exactly, DNA is like a library. If you have the platform for the messenger RNA therapy, you can deliver any type of message and the body cells ensure that the message is translated into the right protein.
ÖT: Velkou výhodou mRNA je, že je tak všestranná. Můžete doručovat nejrůznější zprávy, jak to nazval Uğur. Na jedné straně můžete doručit stavební plány pro protein, který chcete nechat v buňce vyrobit. Ale v té stejné molekule také můžete vložit do mRNA instrukce, jak by měl být tento protein vyroben, návod pro proteinové továrny v buňce. Takže můžete definovat, zda chcete tento protein produkovat ve velkém množství nebo po jak dlouhou dobu, jak by měla v buňce probíhat farmakokinetika tohoto proteinu.
ÖT: A high advantage of mRNA is that it is so versatile. You can deliver all sorts of messages, as Uğur has called them. On the one hand, you can deliver the blueprint for the protein which you want to be produced in this cell. But you can, with the same molecule, also design into the mRNA instructions how this protein should be built, instructions to the protein factories of the cell. So you can define whether you want this protein to be built in high amounts or for a long duration, how the pharmacokinetics of this protein should be in the cell.
CA: Povězte nám o lednu loňského roku, když jste poprvé slyšeli o tomto novém viru, který se šířil.
CA: So talk about January of last year when you first heard about this new virus that was spreading.
UŞ: Koncem ledna jsme četli studii o propuknutí epidemie ve Wuhanu a uvědomili si, že tato nová epidemie má stejné charakteristiky, jako mají globální pandemie, a měli jsme obavy, že se náš život změní, že by tato nákaza mohla změnit osud lidstva. A věděli jsme, že máme technologii messengerové RNA, která byla vlastně vyvinuta pro personalizovanou léčbu rakoviny. Myšlenka personalizace protinádorové léčby spočívá v získání pacientovy genetické informace a poté v co nejrychlejší výrobě vakcíny. A teď jsme měli stejnou situaci. Nebyla to personalizovaná vakcína, ale byla to genetická informace viru, která byla vydána o dva týdny dříve. Tak byla genetická informace tohoto viru k dispozici a naším úkolem bylo vyrobit vakcínu co nejrychleji. A problémem v té době bylo, že o tom viru nebylo téměř nic známo. Byl to úplně nový virus. Něco jsme předpokládali o tom, která molekula kódovaná virem by mohla být tím správným cílem. To znamená molekula, která může být použita, aby přesně vedla imunitní útok. Tohle je ten hrotový protein. Je na povrchu viru. Na viru se nevyskytuje jen jeden hrotový protein, ale je jich několik v počtu 20, 25 až 30 hrotových proteinů. Hrotový protein má dvě funkce. První funkcí je vlastně umožnit, aby se virus přichytil k lidským buňkám. Například se drží na buňkách v našich plících. A druhou je, že hrotový protein funguje jako klíč. Umožňuje viru vstoupit do buňky. Naším cílem bylo vyvolat imunitní reakci.
UŞ: So in the end of January, we read a paper published about this outbreak in Wuhan, and realized that this new outbreak has all features to become a global pandemic, and we were concerned that our life will change, that this outbreak could change the fate of mankind. And we knew that we have this messenger RNA technology, which was actually developed for personalized cancer therapy. But the idea of personalized cancer therapy is to get the genetic information of the patient and then make a vaccine as fast as possible. And we had now the same situation. It was not a personalized vaccine, but it was a genetic information of the virus, which was released two weeks earlier. And so this genetic information of this virus was available, and our task was to make a vaccine as fast as possible. And the challenge at that time point was, there was almost nothing known about this virus. It was a completely new virus. We had some assumptions which target which molecule encoded by the virus could be the right target. That means the molecule which can be used to precisely engineer an immune attack. This is the spike protein. It is on the surface of the virus. And there's not only one copy of the spike protein on the virus, but multiple in the range of 20, 25, 30 spike proteins. And the spike protein has two functions. One function is really to enable that the virus sticks to human cells. For example, it sticks to cells in the human lung. And the second is that the spike protein acts as a key. It allows the virus to enter into the cells. Our goal was to engineer an immune response.
CA: Máte snímek ukazující reakci T-buněk na vaši vakcínu. Jak dlouho ten proces probíhal, než jste uviděli tohle, než jste viděli, páni, tady opravdu probíhá velkolepá reakce?
CA: You've got a slide showing the T-cell response to your vaccine. How long were you into the process before you saw this and you saw, wow, there really is a spectacular response going on here?
ÖT: Viděli jsme to už na zvířecích modelech, protože ty mají také za účel vyhodnotit imunitní reakci. A na tomto snímku je na levé straně zobrazena lymfatická uzlina v prostředí, kde neproběhla léčba prostřednictvím RNA nebo vakcinací RNA. A na pravé straně je lymfatická uzlina léčeného organismu, v tomto případě zvířete. Důležitá je lokalizace. Zkonstruovali jsme naše nanočástice RNA se zapouzdřením do lipidů tak, aby se mRNA přenášela do lymfatických uzlin, ne jen tak kamkoli, ale přímo do lymfatických uzlin a v lymfatických uzlinách se dostane k velmi speciálnímu typu buněk, které se nazývají dendritické buňky, a tyto buňky trénují imunitní systém. Jsou to generálové, kteří svolávají všemožné speciální jednotky a cvičí je na podobizně hledaného útočníka. Je velmi důležité dostat se až k těmto buňkám. Na pravé straně je vidět účinek, když těch buněk dosáhnou. Vidíte spoustu červených teček. Tohle jsou T-buňky, které byly trénované na rozpoznávání antigenu, toho proteinu, který doručila mRNA, a rozšířily se takříkajíc na jakousi armádu klonů. Všechny tyto červené tečky jsou tedy armádou, která zná jen jeden cíl, a to útočit na tento specifický protein kódovaný prostřednictvím mRNA.
ÖT: We saw this already in the animal models because they are also meant to assess the immune response. And what is shown on this slide is on the left side, a lymph node from a setting where there was no RNA treatment or RNA vaccination. And on the right side, a lymph node of a treated organism, in this case, an animal. And the localization matters. And we have constructed our RNA nanoparticles, with encapsulation into lipids such that the mRNA is carried into lymph nodes, not just anywhere, it's carried into lymph nodes and in the lymph nodes it reaches a very special cell type, which is called dendritic cells, and these cells are coaches of the immune system. So they are the generals which call all the different special forces and train them on the wanted poster of attacker. And it's very important that you reach those cells. On the right side, you can see the effect of reaching those cells. You see many red dots. And these are T-cells which have been trained to recognize the antigen, the protein which mRNA has delivered, and they have expanded to a sort of army of clones, so to say. So all these red dots are an army which only knows one goal, namely attacking this specific protein encoded by the mRNA.
CA: Je opravdu ohromující, že během několika dnů, kdy jste se dívali na tuto sekvenci snad nejnebezpečnějšího patogenu, který za 100 let lidstvo zasáhl, že jste byli schopni přijít s těmito kandidátskými vakcínami. A myslím, že v průběhu následujících týdnů a měsíců ve vás rostla důvěra v to, že, páni, tohle bude fungovat. Až dokud nebyly známy výsledky zkoušek na lidech, tuším v listopadu loňského roku, jste to vlastně nevěděli. Povězte nám o tom okamžiku.
CA: So it's really stunning that within just a few days of your looking at this sequence of the most dangerous pathogen to hit humanity in 100 years, I guess, that you were able to come up with these these candidate vaccines. And I guess over the course of the next weeks and months, you had growing confidence that, wow, this was going to work. It wasn't until the results of the human trials came out, I guess in November of last year, that you really knew. Tell us about that moment.
ÖT: Bylo to v neděli, když jsme čekali na tyto výsledky, které jsou při takových testech hodnoceny nezávislým výborem, a Uğur řekl: „Pojďme se podívat, jak vypadají data.“ Nevěděli jsme, jestli bude palec nahoru nebo dolů. Velmi se nám ulevilo. Byla jsem nesmírně šťastná, když jsem slyšela, že je vakcína účinná, a byla vysoce účinná, přes 90 procent.
ÖT: It was a Sunday when we were waiting for these results, which are assessed in such trials by an independent committee and Uğur said, "So let's see how the data will look like." It was not clear whether it would be a thumbs up or down. And we were very relieved. And I felt blessed to hear that the vaccine was efficacious and it was highly efficacious, over 90 percent.
CA: A těch více než 90 procent chrání téměř úplně, protože vakcína prostě funguje na jakkoli velkou covidovou infekci. Soudím, že to znamená téměř kompletní ochranu před těžkou infekcí a úmrtími. Musel to pro vás být velmi vzrušující okamžik. Pro mnoho lidí na celém světě to tak určitě bylo.
CA: And that more than 90 percent almost disguises the full extent, because that's just against any kind of level of infection of COVID. Severe infection and fatalities were almost completely protected against, I think. And it must have been an ecstatic moment for you. Certainly was for so many people around the world.
UŞ: Ano, rozhodně. Byla neděle večer a hrstka lidí věděla, že existuje účinná vakcína proti této globální pandemii. Byli jsme tak nadšení a tak šťastní a samozřejmě jsme se o tu informaci další den podělili.
UŞ: Yes, absolutely. So this was a Sunday evening, and there were a handful of people knowing that an effective vaccine is existing against this global pandemic. And we were so excited and so happy and we shared of course this information the next day.
CA: Na základě toho, co se tentokrát kolem nás dělo a při tom úžasném zrychlení v porovnání s vývojem kterékoli jiné vakcíny, kdyby nás zasáhla další virová nákaza, dokážete si představit, že by se příště dal časový rozvrh ještě víc urychlit, když bude třeba?
CA: So based on what's happened this time around and the amazing acceleration, compared with any other vaccine development, I mean, if we were hit by another virus, could you picture that next time we could accelerate the time line further still if need be?
UŞ: Ano Chrisi, to je výborná otázka. Svět skutečně nebyl připraven vypořádat se s takovou pandemií. Věda a vývojáři vakcíny excelentně reagovali. A je neuvěřitelné a nádherné, že během pandemie bylo možné přijít s účinnou vakcínou ani ne za 12 měsíců. Ale ty výzvy, které nás momentálně čekají, spočívají v nedostatečných výrobních kapacitách. V ideálním případě bychom měli být pro příště připraveni nejenom vyvinout vakcínu rychlostí světla, ale stejnou rychlostí ji také vyrábět a distribuovat. Teď potřebujeme dodatečný prvek, který neexistoval, a tím jsou výrobní kapacity. Nevyužívané výrobní kapacity. Musíme se dostat do pozice, kdy dokážeme vyrobit 12 miliard dávek vakcíny, pokud bereme v úvahu obě potřebné dávky, během šesti měsíců. To je technicky možné. Lze toho dosáhnout, pokud vlády a mezinárodní organizace investují do výrobních kapacit, do udržení těchto nevyužitých kapacit a také pokud stanoví standardní časový rámec a proces umožňující ještě rychlejší reakci. V zásadě bychom mohli být schopni vyvinout vakcínu a spustit distribuci za méně než osm měsíců.
UŞ: Yes, Chris, this is an excellent question. Actually, the world was not prepared to deal with such a pandemic. The science and the vaccine developers reacted in an excellent fashion. And it is incredible and wonderful that it was possible to come up with an effective vaccine while a pandemic is ongoing, in less than 12 months. But the challenges that we have at the moment is that we don't have sufficient production capacity. Ideally, we would be prepared the next time, not only to develop a vaccine in light speed, but also to to make and distribute the vaccine in light speed. So what we need now is an additional element which was not existing, is manufacturing capacity. And idle manufacturing capacity. We must be bringing us into a position that we can produce 12 billion doses of vaccine, if you consider prime boost, within less than six months. And this is technically possible. So this can be done if governments and international organizations invest into manufacturing capacity, invest into keeping this idle capacity, and also come up with a standard time span and process to enable even faster response. So we in principle, we might be able to manage to come up with a vaccine and start distribution in even less than eight months.
CA: Co jste se z událostí minulého roku dozvěděli o perspektivách použití mRNA k léčbě rakoviny a samozřejmě i dalších nemocí? Kam to směřuje?
CA: What does what's happened in this last year tell you now about the prospects for using mRNA to treat cancer and indeed other diseases? Where is this heading?
UŞ: To, co dnes máme, je schválená technologie a první schválený produkt. Vývoj koronavirové mRNA vakcíny ukazuje sílu mRNA a ukazuje také spolehlivost této metody. Také ukazuje, že dokáže otevírat dveře novým technologiím a novým typům léčby. Molekuly mRNA, které dnes používáme u rakoviny ‒ máme teď více než 10 produktů v klinickém vývoji ‒ působí proti různým nádorovým onemocněním. Jsme přesvědčeni, že úspěch, kterého jsme nyní dosáhli s našimi vakcínami proti infekčním nemocem, může pokračovat v naší imunoterapii proti rakovině.
UŞ: What we have now is now an approved technology and a first approved product. The development of the coronavirus mRNA vaccine shows the power of the mRNA and it shows also the safety of this approach. And it shows that it opens up a door for new technology and for new type of treatments. And the mRNA molecules that we are currently using for cancer, we have more than 10 products now in clinical development, are diverse against different types of cancer. We are very confident that the success that we have generated now for our infectious disease vaccines can be continued with our cancer immunotherapies.
CA: Když to slyší někteří lidé, možná si říkají, že se objevil jen další druh léku. Ale myslím, že myšlenkový model, o kterém mluvíte, bychom měli považovat za mnohem revolučnější než u běžných léků, tradičních léků, protože nějak mění chemické prostředí v kontextu celého těla. Ale vaše... Pokud rozumíte jazyku mRNA, můžete udělat mnohem specifičtější a přesnější věci. Je to správný způsob, jak se na to dívat?
CA: Some people may hear this and say this is just another type of drug that's coming along. But I think on the mental model you're talking about, we should think about it as much more revolutionary than that, that typically a drug, a traditional drug, kind of changes the chemical environment, the background of an entire area of the body. But your -- If you understand the language of mRNA, you can do something much more specific and precise. Is that something like a fair way to think about it?
ÖT: Ano, jistě. Může to být další revoluce v biofarmaceutickém prostředí.
ÖT: Yes, indeed. It could be the next revolution in the biopharm landscape.
UŞ: Nakonec onemocnění je vždy situace, kdy je narušena komunikace mezi buňkami. Například autoimunitní onemocnění je chorobný stav, kdy imunitní buňky napadají normální buňky. A vskutku bychom mohli zavést léčbu messengerovou RNA, která by naučila imunitní systém, aby to přestal dělat, aniž by to blokovalo celý imunitní systém, jen prostřednictvím komunikace s útočícími imunitními buňkami. Mohli bychom být přesnější a specifičtější.
UŞ: At the end of the day, disease is a situation where the communication between cells is disturbed. So, for example, autoimmune disease is a disease condition where immune cells attack normal cells. And indeed, we could engineer messenger RNA therapies which could teach the immune system to stop to do that, without inhibiting the whole immune system, by just communicating with the immune cells which are attacking. We could be precise and more specific.
CA: Úspěch BioNTechu v posledních pár letech, tím myslím hodnotu společnosti, která díky velikosti toho, co se stalo, raketově vzrostla. Oba jste nesmírně zbohatli, tuším, že teď jste oba miliardáři. Jak jste to dokázali zvládat? Někdy tolik peněz přináší své vlastní problémy. Nerozptyluje vás to?
CA: The success of BioNTech over the last couple of years, I think the value of the company has rocketed because of the amazingness of what's happened. I mean, it's made you both extremely wealthy, I think you're both billionaires now. How have you been able to respond to that? Sometimes so much money brings its own problems with it. Is that proving a distraction?
ÖT: Pro společnost, která vidí inovace jako své hlavní poslání, mít příliš mnoho peněz není nikdy problém. Protože inovovat opravdu znamená, že musíte investovat. Jinak bychom měli jen dva typy produktů nebo jen postupně vylepšovali řešení pro urgentní lékařské potřeby.
ÖT: For a company which sees innovation as its core mission, too much money is never a problem. Because innovation really means that you have to invest. Otherwise, we will only have two type of products or incremental improvement for solutions of high medical need.
UŞ: Skutečně nám to dává šanci k přeměně naší společnosti. Když jsme začínali, byli jsme... Když srovnáme naši situaci se začátkem roku 2020, měli jsme řadu kandidátských produktů v klinickém testování, ale společnost potřebovala finance každý rok nebo každý druhý rok. Teď jsme v situaci, kdy opravdu řešíme celkovou vizi společnosti. BioNTech jsme založili s myšlenkou poskytnout nové způsoby léčby všude tam, kde existuje urgentní a nenaplněná lékařská potřeba. A to teď můžeme udělat v mnohem větším a širším měřítku a přinášet naše inovace k pacientům rychleji.
UŞ: It really gives us the chance to transform our company. So we were when we started -- When we compare ourselves with the situation we had at the beginning of 2020, we had a number of product candidates in clinical testing, but the company required funding every year or every second year. Now we have a situation to really address the full vision of the company. We started BioNTech with the idea really to provide novel treatments wherever there is a high unmet medical need. And we now can do that in a much larger and broader scale, and bring our innovations faster to patients.
CA: Oba pocházíte z rodin, které emigrovaly z Turecka do Německa. Imigranti si v mnoha zemích prošli těžkými časy, včetně Německa. A přesto si myslím, že jste přispěli k proměně debaty o imigraci, v Německu i jinde, už jenom díky mimořádnému úspěchu, kterého jste dosáhli založením této světově proslulé společnosti v Německu. Radujete se z toho, jaký dopad to mělo na tuto problematiku?
CA: You are both from families who immigrated from Turkey to Germany. Immigrants have faced hard times in many countries, including Germany. And yet you, I think, have helped transform the debate about immigration, in Germany and elsewhere, just by the extraordinary success that you've achieved creating this world-leading company in Germany. Do you take joy for the impact you may have had on this issue?
UŞ: Je to trochu překvapivé, protože pro nás způsob, jakým děláme vědu a jak oceňujeme, jak efektivně lidé pracují společně v týmech, neovlivňuje to, odkud ten člověk pochází, ale čím může přispět. V naší společnosti máme zaměstnance z více než 60 zemí. Jsme tedy mezinárodní skupinou vědců jako každá jiná výzkumná instituce. Musíme si tedy uvědomit, že globalizace skutečně pomáhá sdružovat na jednom místě lidi, vědce a další inženýry a umožňuje jim spolupracovat a dosahovat mimořádných výsledků. Pro nás je docela překvapivé, že je to považováno za zvláštní. Je to prostě způsob, jak funguje prvotřídní výzkum a vědecká práce.
UŞ: It is somehow surprising because the way how we do science, and how we recognize how people work effectively in teams together is not to us from where the person is coming, but what the person can contribute. So in our company, we have employees from more than 60 countries. So we are an international group of scientists, as any other research institution. So we have to recognize that globalization really helps to bring people, scientists or other engineers into one place, allowing to work together and to come with extraordinary results. For us, this is somehow surprising that this is seen as special. It is just the way how excellent research and science work.
CA: To, čeho jste dosáhli, je pozoruhodné a inspirativní a bude velmi vzrušující sledovat váš pokrok v nadcházejících letech. Mockrát děkuji. Děkuji.
CA: Well, it's extraordinary and inspiring what you've achieved, and it'll be very exciting to track progress over the coming years. Thank you so much. Thank you.