(Potlesk) Díky. Musím říct, že jsem nadšený z výzvy, kterou mám před sebou. Moje nadšení: mám šanci něco vrátit. Moje výzva: nejkratší seminář, který obvykle dělám, má 50 hodin. (Smích) A to nezveličuju. Pracuji i přes víkendy a to, co dělám -- a dělám víc než normální lidé -- záleží mi na ponoření se do problému. Protože, jak se naučíte jazyk? Nenaučíte se ho jen naučením principů, musíme se do něho dostat a dostávat se tak často, až se stane reálným.
Thank you. I have to tell you I'm both challenged and excited. My excitement is: I get a chance to give something back. My challenge is: the shortest seminar I usually do is 50 hours. (Laughter) I'm not exaggerating. I do weekends -- I do more, obviously, I also coach people -- but I'm into immersion, because how did you learn language? Not just by learning principles, you got in it and you did it so often that it became real.
A skutečný důvod toho, proč jsem tady, kromě toho, že jsem bláznivý, je, že jsem také v pozici -- nejsem zde, abych vás motivoval, vy to nepotřebujete. A hodněkrát si lidé myslí, že je motivuji, a to je přitom na míle vzdálené od skutečnosti. Co se přece jen stává, je, že mi lidé říkají: "Já nepotřebuji motivaci." A já odpovídám: "No, to je zajímavé. To já nedělám." Já jsem chlapík "PROČ". Chci vědět, proč děláte to, co děláte.
The bottom line of why I'm here, besides being a crazy mofo, is that -- I'm not here to motivate you, you don't need that, obviously. Often that's what people think I do, and it's the furthest thing from it. What happens, though, is people say to me, "I don't need any motivation." But that's not what I do. I'm the "why" guy.
Co je vaší motivací pro tu práci?
I want to know why you do what you do.
Co je hnacím motorem ve vašem nynějším životě? Né před 10 lety. Nebo fungujete na stejném vzoru? Protože já věřím, že neviditelná síla vnitřního pohybu, aktivní, je nejdůležitější věcí na světě. Jsem zde, protože věřím, že emoce jsou hnací silou života. Všichni z nás mají dobrou hlavu. Však víte, většina z nás jsou hlavy, ne? Nevím o žádné jiné kategorii, ale všichni víme, jak myslet. A s naší myslí můžeme přemýšlet o čemkoliv. Můžeme dokázat všechno. Můžeme -- souhlasím s tím, co tu bylo popsáno před pár dny, o myšlence, že lidé pracují ve svém vlastním zájmu.
What is your motive for action? What is it that drives you in your life today? Not 10 years ago. Are you running the same pattern? Because I believe that the invisible force of internal drive, activated, is the most important thing. I'm here because I believe emotion is the force of life. All of us here have great minds. Most of us here have great minds, right? We all know how to think. With our minds we can rationalize anything. We can make anything happen. I agree with what was described a few days ago,
Ale všichni víme, že občas je to naprd. Stále nepracujete ve svém zájmu, protože když do toho přijdou emoce, propojení v mozku znamená způsob, jakým fungují. A tak je pro nás úžasné myslet intelektuálně o tom, jaký je život na světě, a hlavně ti z nás, kteří jsou velice šikovní -- my můžeme hrát tuto hru ve svojí hlavě. Ale já chci opravdu vědět, co vás pohání.
that people work in their self-interest. But we know that that's bullshit at times. You don't work in your self-interest all the time, because when emotion comes into it, the wiring changes in the way it functions. So it's wonderful to think intellectually about how the life of the world is, especially those who are very smart can play this game in our head. But I really want to know what's driving you.
A možná bych vás chtěl pozvat, ke konci této přednášky, k prozkoumání toho kde jste dnes, pro dva důvody. První: abyste mohli přispět víc. A druhý: abychom, doufejme, mohli ostatním nejen víc rozumět, ale možná je více ocenit a vytvářet různá spojení, která mohou zastavit některé z výzev, kterým dnes ve společnosti čelíme. Protože ty se budou jen zvětšovat s každou technologií, která nás spojuje, protože nás nutí protínat naše cesty. A to protínání nevytváří vždy názor "každý chápe každého, a každý uznává každého."
What I would like to invite you to do by the end of this talk is explore where you are today, for two reasons. One: so that you can contribute more. And two: that hopefully we can not just understand other people more, but appreciate them more, and create the kinds of connections that can stop some of the challenges that we face today. They're only going to get magnified by the very technology that connects us, because it's making us intersect. That intersection doesn't always create a view of "everybody now understands everybody,
Jsem tím vlastně posedlý už 30 let a tato posedlost byla,
and everybody appreciates everybody."
"Co způsobuje rozdíly v kvalitě lidských životů? Co způsobuje rozdíl v jejich výkonech?" Protože to je to, na co mě najali. Teď musím ukázat výsledek. To je to, co dělám už 30 let. Zavolají mi, když sportovec vyhoří v národní televizi a oni vedli s pěti body a teď se nemůžou vrátit zpět k předešlému způsobu hry. A tehdy musím něco udělat, abych dostal výsledek, protože na ničem jiném nezáleží. Zavolají mi, když chce dítě spáchat sebevraždu, a já musím něco hned udělat. A za 29 let -- jsem velice vděčný, že jsem nikoho neztratil za těch 29 let. To neznamená, že už nikoho neztratím. Ale neztratil jsem, a důvodem je pochopení těchto lidských potřeb, o kterých chci dnes mluvit.
I've had an obsession basically for 30 years, "What makes the difference in the quality of people's lives? What in their performance?" I got hired to produce the result now. I've done it for 30 years. I get the phone call when the athlete is burning down on national television, and they were ahead by five strokes and now they can't get back on the course. I've got to do something right now or nothing matters. I get the phone call when the child is going to commit suicide, I've got to do something. In 29 years, I'm very grateful to tell you I've never lost one. It doesn't mean I won't some day, but I haven't yet. The reason is an understanding of these human needs.
Takže, když dostanu ten telefonát o výkonech, to je jedna věc. Jak dosáhnu změny? Ale taky se dívám, abych viděl, co je to, co formuje schopnosti osoby přispět, udělat něco, co ho přesahuje. Takže možná skutečná otázka je, víte, dívám se na život a říkám, že jsou tu dvě hlavní úlohy. První: je tu věda o dosáhnutí úspěchu, ve které je téměř všechno dotáhnuté do neuvěřitelné dokonalosti. To je "Jak vzít neviditelné a udělat to viditelným?" Jak vezmete to, o čem sníte, a uskutečníte to? Jestli to už bude váš byznys, váš přínos společnosti, peníze -- cokoliv -- vaše tělo, vaše rodina.
When I get those calls about performance, that's one thing. How do you make a change? I'm also looking to see what is shaping the person's ability to contribute, to do something beyond themselves. Maybe the real question is, I look at life and say there's two master lessons. One is: there's the science of achievement, which almost everyone here has mastered amazingly. "How do you take the invisible and make it visible," How do you make your dreams happen? Your business, your contribution to society, money --
Ale další úlohou života, kterou jen zřídka ovládáme, je umění naplnění. Protože věda je lehká, ne? Znáte pravidla. Napíšete kód. Následujete je a máte výsledky. Když jednou víte jak hrát, tak se jen stále zlepšujete, není to tak? Ale co se týče naplnění, to je umění. A důvodem je, že je to o uznání a o přínosu. A ty můžete cítit jen vy. Takže jsem měl zajímavou laboratoř, kde jsem se snažil odpovídat na otázku, skutečnou otázku, která je: co způsobuje rozdíly v životech lidí. Podívejte se na některý, kterým bylo dáno úplně všechno. Všechno, co řekli, že potřebují. Nedáte jim počítač za 100 dolarů, dáte jim nejlepší počítač. Dáte jim lásku, dáte jim radost. Jste tam, když potřebují potěšit. A tito lidé častokrát -- a jsem si jistý, že nějaké znáte -- nakonec život se vší tou láskou, vzděláním, penězi a zázemím, stráví na různých odvykačkách. A potom potkáte lidi, kteří prošli neskutečnou bolestí -- psychicky, sexuálně, duchovně, emocionálně zneužívaní -- a né vždy, ale často, se z nich stanou ti lidí, kteří nejvíc přispějí společnosti.
whatever, your body, your family. The other lesson that is rarely mastered is the art of fulfillment. Because science is easy, right? We know the rules, you write the code and you get the results. Once you know the game, you just up the ante, don't you? But when it comes to fulfillment -- that's an art. The reason is, it's about appreciation and contribution. You can only feel so much by yourself. I've had an interesting laboratory to try to answer the real question how somebody's life changes if you look at them like those people that you've given everything to? Like all the resources they say they need. You gave not a 100-dollar computer, but the best computer. You gave them love, joy, were there to comfort them. Those people very often -- you know some of them -- end up the rest of their life with all this love, education, money and background going in and out of rehab. Some people have been through ultimate pain, psychologically, sexually, spiritually, emotionally abused -- and not always, but often, they become some of the people that contribute the most to society.
Takže otázka, kterou musíme sami sobě položit je, co to je? Co nás formuje? A nyní žijeme v kultuře terapií. Většina z nás to nedělá, ale kultura je kultura terapií. A tím myslím to, že jsme tím, čím jsme byli. A každý v této místnosti -- nebyli byste tady, kdybyste věřili této teorii -- ale většina společnosti si myslí, že život je osud. Minulost rovná se budoucnost. A je to pravda, pokud v té minulosti žijete. Ale co lidé v této místnosti vědí, a co si musíme připomínat, protože můžete něco vědět intelektuálně, můžete vědět co dělat a i tak to nemusíte použít nebo uplatnit.
The question we've got to ask ourselves really is, what is it? What is it that shapes us? We live in a therapy culture. Most of us don't do that, but the culture's a therapy culture, the mindset that we are our past. And you wouldn't be in this room if you bought that, but most of society thinks biography is destiny. The past equals the future. Of course it does if you live there. But what we know and what we have to remind ourselves -- because you can know something intellectually and then not use it, not apply it.
Takže si musíme připomenout, že ROZHODNUTÍ je tou hlavní silou. To je to, o čem to celé ve skutečnosti je. Teď, když se zeptáte lidí, nedosáhl jsi něčeho? Kolika z vás se nepodařilo něco významného v životě? Řekněte "ano".
We've got to remind ourselves that decision is the ultimate power. When you ask people, have you failed to achieve something significant in your life?
Publikum: Ano.
Say, "Aye." Audience: Aye.
TR: Děkuji za interakci na vysoké úrovni. (Smích)
TR: Thanks for the interaction on a high level there. But if you ask people, why didn't you achieve something?
Ale když se zeptáte lidí, proč něčeho nedosáhli? Nikdo, kdo s vámi pracuje, víte, partner nebo vy sami. Když se nám nepodaří dosáhnout cíle, co je tím důvodem, který lidé řeknou? Co vám řeknou? Nemám -- dostatečně jsem neznal -- neměl jsem -- vědomosti. Neměl jsem -- peníze, Neměl jsem -- čas. Neměl jsem -- technologii. Však víte, neměl jsem správného manažera. Neměl jsem...
Somebody who's working for you, or a partner, or even yourself. When you fail to achieve, what's the reason people say? What do they tell you? Didn't have the knowledge, didn't have the money, didn't have the time, didn't have the technology. I didn't have the right manager.
Al Gore: Nejvyšší soud. (Smích)
Al Gore: Supreme Court. TR: The Supreme Court.
(Laughter)
(Applause) (Cheering)
Tony Robbins: A -- (Potlesk) a -- (Potlesk) -- co mají všechny tyto, včetně Nejvyššího soudu, společné? (Smích) Jsou oznámením o chybějících prostředcích a možná jsou správné. Možná jste neměli peníze, možná jste neměli Nejvyšší soud, ale to není zlomový faktor. (Potlesk) A opravte mě, pokud se mýlím. Zlomovým bodem nikdy nejsou prostředky, ale vynalézavost. A co tím myslím, specificky, nejen jako nějakou frázi, je, zda máte emoce, lidské emoce, něco, co jsem pocítil od vás předevčírem na úrovni, která je tak hluboká, jakou jsem ještě nezažil, a jak budete mluvit s tou emocí, věřím, že mu nakopete zadek a vyhrajete. (Potlesk)
(Applause continues) TR: And -- (Applause) What do all those, including the Supreme Court, have in common? (Laughter) They are a claim to you missing resources, and they may be accurate. You may not have the money, or the Supreme Court, but that is not the defining factor. (Applause) (Laughter) And you correct me if I'm wrong. The defining factor is never resources; it's resourcefulness. And what I mean specifically, rather than just some phrase, is if you have emotion, human emotion, something that I experienced from you the day before yesterday at a level that is as profound as I've ever experienced and I believe with that emotion you would have beat his ass and won. Audience: Yeah!
Ale jak lehce se mi říká, co má dělat.
(Applause) (Cheering)
(Smích) Idiot, Robbins. Ale já vím, že když jsme tehdy koukali na tu debatu, tak tam byly emoce, které blokovaly schopnost lidí pochopit intelekt a způsobilost tohoto muže. A způsob, jakým to zasáhlo některé lidi v ten den -- protože já vím, že lidé chtěli hlasovat pro vás, ale nehlasovali, a já jsem byl smutný. Ale byla tam -- byla tam emoce. Kolik z vás ví, o čem mluvím? Řekněte: "Ano".
How easy for me to tell him what he should do. (Laughter) Idiot, Robbins. But I know when we watched the debate at that time, there were emotions that blocked people's ability to get this man's intellect and capacity. And the way that it came across to some people on that day -- because I know people that wanted to vote in your direction and didn't, and I was upset. But there was emotion there.
Publikum: Ano.
Do you know what I'm talking about?
TR: Takže je to o emocích. Jak do toho dáme správné emoce,
Say, "Aye." Audience: Aye.
můžeme dokázat cokoliv. Dostaneme se přes to. Pokud jste dost tvořiví, dost hraví, dost zábavní, můžete se dostat ke komukoliv? Ano či ne?
TR: So, emotion is it. And if we get the right emotion, we can get ourselves to do anything. If you're creative, playful, fun enough, can you get through to anybody, yes or no?
Publikum: Ano.
If you don't have the money,
TR: Pokud nemáte peníze, ale jste dost tvořiví a odhodlaní, najdete způsob. Takže to je nejdůležitější prostředek. Ale tohle není příběh, který nám lidé vyprávějí, že? Příběh, který nám lidé vyprávějí, je více odlišných příběhů. Říkají nám, že neměli prostředky, ale nakonec, když se podíváte -- posuňte to dál, jestli můžete -- říkají, co jsou všechny ty důvody, proč to nedokázali? Další snímek, prosím. Narušil můj systém, šmejd jeden. (Smích) Ale oceňuji tu energii, to vám říkám. (Smích)
but you're creative and determined, you find the way. This is the ultimate resource. But this is not the story that people tell us. They tell us a bunch of different stories. They tell us we don't have the resources, but ultimately, if you take a look here, they say, what are all the reasons they haven't accomplished that? He's broken my pattern, that son-of-a-bitch. (Laughter) But I appreciated the energy, I'll tell you that. (Laughter)
Co určuje vaše zdroje? Říkali jsme, že rozhodnutí formují osud, na co se nyní soustředím. Jak rozhodnutí formují osud, tak to, co ho určuje, jsou tři rozhodnutí. Na co se budete soustředit? Právě teď se musíte rozhodnout, na co se budete soustředit. V této vteřině, vědomě i nevědomě. V té vteřině, když se rozhodnete na něco soustředit, musíte tomu dát význam a jakýkoliv ten význam je, vytváří emoci. A je to konec nebo začátek? Trestá mě Bůh nebo mě odměňuje, anebo je to půl na půl? Emoce potom vytváří, co budeme dělat nebo jak budeme konat.
What determines your resources? We've said decisions shape destiny, which is my focus here. If decisions shape destiny, what determines it is three decisions. What will you focus on? You have to decide what you're going to focus on. Consciously or unconsciously. the minute you decide to focus, you must give it a meaning, and that meaning produces emotion. Is this the end or the beginning? Is God punishing me or rewarding me, or is this the roll of the dice? An emotion creates what we're going to do, or the action.
Takže, přemýšlejte o svém životě, o rozhodnutích, které vytvarovala váš osud. A to zní docela složitě, ale v posledních 5 nebo 10 letech, 15 letech, byla rozhodnutí, která jste udělali, a která -- když se rozhodnete jinak -- úplně to změní váš život? Kolik z vás ví, o čem mluvím? Upřímně, k lepšímu nebo horšímu? Řekněte "Ano".
So, think about your own life, the decisions that have shaped your destiny. And that sounds really heavy, but in the last five or 10 years, have there been some decisions that if you'd made a different decision, your life would be completely different? How many can think about it? Better or worse. Say, "Aye."
Publikum: Ano.
Audience: Aye.
TR: Takže, o vašem životě rozhodlo možná to, kam jste chodili do práce a tam jste potkali lásku svého života. Možná to bylo rozhodnutí o kariéře. Vidím tady génie z Googlu -- víte, rozumím, že jejich rozhodnutí bylo nejprve prodat jejich technologii. Co kdyby udělali to rozhodnutí versus budování jejich vlastní kultury? V čem by byl svět jiný? V čem by se změnily jejich životy? Jejich vliv? Historie našeho světa jsou tato rozhodnutí. Když se žena postavila a řekla: "Ne, nepůjdu do zadní části autobusu," tak neovlivnila jen svůj život. To rozhodnutí vytvarovalo naší kulturu. Anebo někdo stojící před tankem. Anebo být v pozici jako Lance Armstrong, když ti někdo řekne, "Máte rakovinu varlat." To je tvrdé pro kteréhokoliv muže, hlavně když jezdíte na kole. (Smích) Máte to v hlavě, máte to v plicích. Ale jaké bylo jeho rozhodnutí na co se soustředit? Jiné než většiny lidí. Co to znamenalo? Nebyl to konec, byl to začátek. Co budu dělat? Pustil se do toho a vyhrál sedm mistrovství, které nikdy nevyhrál před rakovinou, protože byl emocionálně zdravý, měl psychickou sílu. To je rozdíl v lidských bytostech, které jsem viděl na tři miliony, okolo kterých jsem se motal.
So the bottom line is, maybe it was where to go to work, and you met the love of your life there, a career decision. I know the Google geniuses I saw here -- I mean, I understand that their decision was to sell their technology. What if they made that decision versus to build their own culture? How would the world or their lives be different, their impact? The history of our world is these decisions. When a woman stands up and says, "No, I won't go to the back of the bus." She didn't just affect her life. That decision shaped our culture. Or someone standing in front of a tank. Or being in a position like Lance Armstrong, "You've got testicular cancer." That's pretty tough for any male, especially if you ride a bike. (Laughter) You've got it in your brain; you've got it in your lungs. But what was his decision of what to focus on? Different than most people. What did it mean? It wasn't the end; it was the beginning. He goes off and wins seven championships he never once won before the cancer, because he got emotional fitness, psychological strength. That's the difference in human beings that I've seen of the three million I've been around.
Protože o tom je moje laboratoř. Měl jsem tři miliony lidí z 80 různých krajin, se kterými jsem měl šanci se potkat za posledních 29 let. A po chvíli se ukázala opakující se schémata. Uvidíte, že Jižní Amerika a Afrika můžou být určitým způsobem spojené, ne? Jiní lidé říkají, "Oh, to zní blbě." Je to jednoduché. Takže co zformovalo Lance? Co formuje vás? Dvě neviditelné síly. Velmi rychle. První: stav. Všichni máme čas. Takže jak jste zažili, že jste něco udělali a potom, co jste to udělali, pomysleli jste si, nevěřím, že jsem to říkal, nevěřím, že jsem to udělal, to bylo tak hloupé -- kdo to zažil? Řekněte, "Ano".
In my lab, I've had three million people from 80 countries over the last 29 years. And after a while, patterns become obvious. You see that South America and Africa may be connected in a certain way, right? Others say, "Oh, that sounds ridiculous." It's simple. So, what shaped Lance? What shapes you? Two invisible forces. Very quickly. One: state. We all have had times, you did something, and after, you thought to yourself, "I can't believe I said or did that, that was so stupid." Who's been there? Say, "Aye." Audience: Aye.
Publikum: Ano.
TR: Udělali jste něco a potom vás překvapilo: "To jsem byl já!" (Smích) Správně? To nebyly vaše schopnosti, to byl váš stav. Váš model světa je to, co vás tvaruje dlouhodobě. Váš model světa je filtr. To je to, co nás tvaruje. To je to, co nutí lidi dělat rozhodnutí. Když začneme někoho ovlivňovat, musíme vědět, co je už ovlivňuje. Ja si myslím, že to tvoří tři části. První, co je váš cíl? Po čem jdete? Co, myslím si -- nejsou to vaše touhy. Můžete dosáhnout touhy nebo cíle. Kolik z vás mělo někdy cíl nebo touhu nebo myšlenku? Kolik z vás to zažilo? Řekněte, "Ano".
Or after you did something, you go, "That was me!" (Laughter) It wasn't your ability; it was your state. Your model of the world is what shapes you long term. Your model of the world is the filter. That's what's shaping us. It makes people make decisions. To influence somebody, we need to know what already influences them. It's made up of three parts. First, what's your target? What are you after? It's not your desires. You can get your desires or goals. Who has ever got a goal or desire and thought, is this all there is? Say, "Aye." Audience: Aye.
Publikum: Ano.
TR: Takže, máme potřeby. Myslím si, že je šest lidských potřeb. Za druhé, když už víte co je vaším cílem, který vás pohání, a odhalíte jeho podstatu -- neformujete ho, odhalíte ho, poté zjistíte, co je vaší mapou: co jsou systémy myšlenek, které vám říkají, jak naplnit ty potřeby. Někteří lidé si myslí, že způsob, jakým dosáhnout této potřeby je zničit svět, někteří něco postavit, něco vytvořit, někoho milovat. A potom je tu palivo, které si vyberete. Takže velice rychle, šest potřeb.
It's needs we have. I believe there are six human needs. Second, once you know what the target that's driving you is and you uncover it for the truth -- you don't form it -- then you find out what's your map, what's the belief systems that tell you how to get those needs. Some people think the way to get them is to destroy the world, some people, to build, create something, love someone. There's the fuel you pick. So very quickly, six needs.
Dovolte mi říci, které to jsou. První: jistota. Toto nejsou cíle nebo touhy, tyto jsou univerzální. Každý potřebuje jistotu, že se vyhne bolesti a bude alespoň trochu v pohodlí. Jak toho dosáhnete? Budete každého kontrolovat? Naučíte se něco? Vzdáte se? Budete kouřit? A když máte úplnou jistotu, ironicky, i když to všichni potřebujeme -- když si nejste jistí svým zdravím nebo svými dětmi nebo penězmi, o tom moc nepřemýšlíte. Když si nejste jistí, že strop nad vámi vydrží, nebudete poslouchat žádného přednášejícího. Ale když se podíváme na jistotu jinak, a budeme mít úplnou jistotu, co dostaneme? Co cítíte, když si jste úplně jistí? Víte co se stane, kdy se to stane, jak se to stane -- co byste cítili? K smrti bychom se nudili. Takže Bohyně, ve své nekonečné moudrosti, (Smích) nám dala druhou lidskou potřebu, kterou je nejistota. Potřebujeme změnu. Potřebujeme překvapení. Kolik z vás potřebuje překvapení? Řekněte, "Ano".
Let me tell you what they are. First one: certainty. These are not goals or desires, these are universal. Everyone needs certainty they can avoid pain and at least be comfortable. Now, how do you get it? Control everybody? Develop a skill? Give up? Smoke a cigarette? And if you got totally certain, ironically, even though we need that -- you're not certain about your health, or your children, or money. If you're not sure the ceiling will hold up, you won't listen to any speaker. While we go for certainty differently, if we get total certainty, we get what? What do you feel if you're certain? You know what will happen, when and how it will happen, what would you feel? Bored out of your minds. So, God, in Her infinite wisdom, gave us a second human need, which is uncertainty. We need variety. We need surprise. How many of you here love surprises? Say, "Aye."
Publikum: Ano.
Audience: Aye.
TR: Blbost. Máte rádi překvapení, která chcete. (Smích) Těm, která nechcete, říkáte problémy, ale potřebujete je. Takže, rozmanitost je důležitá. Půjčili jste si někdy video nebo film, který jste už viděli? Komu se to stalo? Začněte žít svůj život! (Smích)
TR: Bullshit. You like the surprises you want. The ones you don't want, you call problems, but you need them. So, variety is important. Have you ever rented a video or a film that you've already seen? Who's done this? Get a fucking life.
Dobrá. Proč to děláte? Jste si jistí, že je dobrý, protože jste ho už četli, už jste ho viděli, ale doufáte, že to bylo už dost dávno a už jste na něj zapomněli, takže je tam rozmanitost.
(Laughter) Why are you doing it? You're certain it's good because you read or saw it before, but you're hoping it's been long enough you've forgotten,
Třetí lidská potřeba -- a podstatná: důležitost. Všichni se potřebujeme cítit důležití, speciální, jedineční. Toho můžete dosáhnout vyděláváním peněz. Můžete být duchovnější. Můžete na sebe dát víc tetování a náušnic na místa, o kterých ostatní ani nechtějí vědět. Cokoliv to stojí. Nejrychlejším způsobem, jak být důležitý, když nemáte žádné zábrany, žádnou kulturu, žádnou víru ani prostředky či vynalézavost, je násilí. Když položím zbraň k vaší hlavě, a jsem pod kapucí, okamžitě jsem důležitý. Od nuly do desíti. Jak hodně? Deset. S jakou jistotou vím, že mi odpovíte? Deset. Kolik nejistoty? Kdo ví, co se stane? Trošku vzrušující. Je to stejné jako lézt do jeskyně a dělat věci, které děláme tady dole. Úplná rozmanitost a neurčitost. A jak to je důležité, že? Takže kvůli tomu chcete riskovat svůj život. To je důvod, proč tu násilí vždy bylo a bude, dokud se vědomě nezměníme jako živočišný druh. Můžete dosáhnout důležitosti milióny způsoby, ale abyste byli důležití, musíte být jedineční a odlišní.
and there's variety. Third human need, critical: significance. We all need to feel important, special, unique. You can get it by making more money or being more spiritual. You can do it by getting yourself in a situation where you put more tattoos and earrings in places humans don't want to know. Whatever it takes. The fastest way to do this, if you have no background, no culture, no belief and resources or resourcefulness, is violence. If I put a gun to your head and I live in the 'hood, instantly I'm significant. Zero to 10. How high? 10. How certain am I that you're going to respond to me? 10. How much uncertainty? Who knows what's going to happen next? Kind of exciting. Like climbing up into a cave and doing that stuff all the way down there. Total variety and uncertainty. And it's significant, isn't it? So you want to risk your life for it. So that's why violence has always been around and will be around unless we have a consciousness change as a species. You can get significance a million ways,
To, co nyní potřebujeme, je: vztah a láska -- čtvrtá potřeba. Všichni to chceme. Hodně lidí si vystačí se vztahem, protože láska je příliš hrozivá. Nechceme, aby nám ublížila. Komu někdy ublížili, když byl v intimním vztahu? Řekněte, "Ano". (Smích) Když nezvednete ruku, stane se vám to taky, takže pojďme. (Smích) A znovu vám ublíží. Nejste rádi, že jste přišli na tuto pozitivní návštěvu? (Smích) Ale tady je pravda -- potřebujeme to. Můžeme to získat intimitou, přátelstvím, modlitbou, procházkou v přírodě. Když už nic nezabírá, kupte si psa. Né kočku. Kupte si psa, protože když odejdete na dvě minuty, je to jako byste odešli na šest měsíců, i když se za pět minut vrátíte zpátky, že? (Smích)
but to be significant, you've got to be unique and different. Here's what we really need: connection and love, fourth need. We all want it; most settle for connection, love's too scary. Who here has been hurt in an intimate relationship? If you don't raise your hand, you've had other shit, too. And you're going to get hurt again. Aren't you glad you came to this positive visit? Here's what's true: we need it. We can do it through intimacy, friendship, prayer, through walking in nature. If nothing else works for you, don't get a cat, get a dog, because if you leave for two minutes, it's like you've been gone six months, when you come back 5 minutes later.
Tyto první čtyři potřeby -- každý člověk najde způsob, jak je naplnit. I když si lžete, musíte mít rozdvojenou osobnost. Ale poslední dvě potřeby -- první čtyři se nazývají potřeby osobnosti, tak jim já říkám -- poslední dvě jsou potřeby ducha. A tady přichází na řadu naplnění. První čtyři vás nenaplní. Najdete způsob -- kouření, pití, cokoliv -- abyste dosáhli prvních čtyř, ale poslední dvě -- číslo pět: musíte se vyvíjet. Všichni známe odpověď. Když se nevyvíjíte, tak jste co? Když se vztah nevyvíjí, když obchod nekvete, když se vy nevyvíjíte, tak nezáleží na tom, kolik máte peněz, kolik máte přátel, kolik lidí vás miluje, cítíte se jako v pekle. A důvod, proč "rosteme", věřím, je, že máme něco hodnotného, co můžeme ze sebe dát.
These first four needs, every human finds a way to meet. Even if you lie to yourself, you need to have split personalities. I call the first four needs the needs of the personality. The last two are the needs of the spirit. And this is where fulfillment comes. You won't get it from the first four. You'll figure a way, smoke, drink, do whatever, meet the first four. But number five, you must grow. We all know the answer. If you don't grow, you're what? If a relationship or business is not growing, if you're not growing, doesn't matter how much money or friends you have, how many love you, you feel like hell. And I believe the reason we grow
Protože šestá potřeba je přispět k něčemu, co nás přesahuje.
is so we have something to give of value.
Protože všichni víme, i když to zní otřepaně, že tajemství bytí je dávat. Všichni víme, že život není o mně, je o nás. Tato kultura to ví. My v této místnosti to víme. A je vzrušující, když vidíte Nicholase tam nahoře povídat o jeho 100dolarovém počítači, nejvášnivější věcí na tom je, je tu génius, ale teď poslouchá své vnitřní volání. Cítíte v něm něco jiného, zvláštního, a je to nádherné. A to vnitřní volání může zasáhnout jiné lidi. V mém vlastním životě se mě to dotklo, když jsem měl 11 let. Díkuvzdání: žádné peníze, žádné jídlo. A né že bychom museli hladovět, ale můj otec byl zničený. Moje máma mu dávala najevo, jak strašně to zpackal. Až někdo přišel ke dveřím a dovezl jídlo. Můj otec učinil tři rozhodnutí. Zběžně vím, jaká byla. Soustředil se na: "Toto je charita. Co to znamená? Jsem bezcenný. Co budu dělat? Opustím svoji rodinu." A to i udělal. To období bylo jedním z nejbolestivějších zážitků v mém životě. Moje tři rozhodnutí mě přivedla na jinou cestu. Řekl jsem, "Soustřeď se na 'je tu jídlo'" -- jaká silná myšlenka. (Smích)
Because the sixth need is to contribute beyond ourselves. Because we all know, corny as that sounds, the secret to living is giving. We all know life is not about me, it's about we. This culture knows that, this room knows that. It's exciting. When you see Nicholas talking about his $100 computer, the most exciting thing is: here's a genius, but he's got a calling now. You can feel the difference in him, and it's beautiful. And that calling can touch other people. My life was touched because when I was 11 years old, Thanksgiving, no money, no food, we were not going to starve, but my father was totally messed up, my mom was letting him know how bad he messed up, and somebody came to the door and delivered food. My father made three decisions, I know what they were, briefly. His focus was "This is charity. What does it mean? I'm worthless. What do I have to do? Leave my family," which he did. It was one of the most painful experiences of life. My three decisions gave me a different path. I set focus on "There's food." What a concept! (Laughter)
Za druhé -- ale tohle je to, co změnilo můj život, co mě vytvarovalo jako lidskou bytost -- "Někdo nám ho daroval, ani nevím kdo." Můj otec říkával, "Nikdo se nestará." A hned, někdo, koho jsem ani neznal, si nic neřekl na oplátku, jen nám dal jídlo, dal na nás pozor. Uvěřil jsem tomuto: "Co to znamená, že cizí se starají?" A rozhodnul jsem se, že jak se cizí starají o mě a moji rodinu, já se postarám o ně. Co budu dělat? Udělám něco, co bude znamenat změnu. Takže, když mi bylo 17, šel jsem ven na Díkuvzdání. Roky bylo mým cílem mít dost peněz na nasycení dvou rodin. Nejzábavnější věc, kterou jsem ve svém životě udělal a nejvíc se mnou pohla. Další rok jsem zvládnul čtyři rodiny. Nikomu jsem o tom, co dělám, neříkal. Další rok osm. Nedělal jsem to kvůli odměně, ale po osmi, pomyslel jsem si, sakra, hodila by se nějaká pomoc. (Smích)
But this is what changed my life, shaped me as a human being. Somebody's gift, I don't even know who it is. My father always said, "No one gives a shit." And now somebody I don't know, they're not asking for anything, just giving us food, looking out for us. It made me believe this: that strangers care. And that made me decide, if strangers care about me and my family, I care about them. I'm going to do something to make a difference. So when I was 17, I went out on Thanksgiving, it was my target for years to have enough money to feed two families. The most fun and moving thing I ever did in my life. Next year, I did four, then eight. I didn't tell anybody what I was doing, I wasn't doing it for brownie points. But after eight, I thought I could use some help.
Takže jsem šel ven a co jsem udělal? Zapojil jsem do toho své kamarády a založil jsem společnosti a pak jsem měl 11 společností a založil jsem nadaci. Nyní, po 18 letech, jsem hrdý, že vám můžu oznámit, že minulý rok jsme nakrmili dva miliony lidí v 35 zemích prostřednictvím naší nadace, vždy přes svátky: Díkuvzdání, Vánoce -- (Potlesk) -- v různých zemích po celém světě. Bylo to fantastické. (Potlesk) Děkuji. (Potlesk) Neříkám to, abych se chválil, ale protože jsem pyšný na lidské bytosti, protože jsou nadšené přispět, když už jednou dostanou šanci to zažít, a nejen o tom vyprávět.
So I went out, got my friends involved, then I grew companies, got 11, and I built the foundation. 18 years later, I'm proud to tell you last year we fed 2 million people in 35 countries through our foundation. All during the holidays, Thanksgiving, Christmas, in different countries around the world. (Applause) Thank you. I don't tell you that to brag, but because I'm proud of human beings because they get excited to contribute once they've had the chance to experience it, not talk about it.
Takže nakonec -- za chvíli mi vyprší čas -- cíl, který vás tvaruje -- to dělá rozdíl mezi lidmi. Máme stejné potřeby, ale jste zbláznění do jistoty? Je to to, co si ceníte nejvíc, nebo nejistotu? Tento muž nemohl být zblázněný do jistoty, když lezl těmi jeskyněmi. Pohání vás důležitost nebo láska? Všichni potřebujeme všech šest, ale cokoliv je vašim vedoucím systémem, naklání vás různým směrem. A jak jdete tím směrem, máte cíl nebo osud. Druhým kouskem je mapa. Přemýšlejte o tom jako o operačním systému, který vám říká, jak se tam dostat. A mapa některých lidí je "Jdu zachraňovat životy, i kdybych měl umřít za jiné," a stanou se hasiči. Někdo jiný je "Jdu zabíjet lidi, abych toho dosáhl." Oba se snaží naplnit ty stejné potřeby důležitosti, že? Chtějí uctít svého Boha nebo svou rodinu, ale mají jinou mapu.
So, finally -- I'm about out of time. The target that shapes you -- Here's what's different about people. We have the same needs. But are you a certainty freak, is that what you value most, or uncertainty? This man couldn't be a certainty freak if he climbed through those caves. Are you driven by significance or love? We all need all six, but what your lead system is tilts you in a different direction. And as you move in a direction, you have a destination or destiny. The second piece is the map. The operating system tells you how to get there, and some people's map is, "I'm going to save lives even if I die for other people," and they're a fireman, and somebody else says, "I'm going to kill people to do it." They're trying to meet the same needs of significance.
A existuje sedm rozdílných vír. Nemůžu je jmenovat, protože už končím. Posledním kouskem je emoce. Řekl bych, že jedna z částí mapy je jako čas. Pro někoho je dlouhý čas 100 let. Pro někoho jiného jsou to tři sekundy, které mi zůstávají. (Smích) A poslední, který jsem již zmiňoval a který vám řeknu. Pokud máte cíl a máte mapu a řekněme -- nemůžete použít Google, protože já mám rád Mac a ještě ho neudělali dost dobrým pro Mac -- takže když použijete MapQuest -- kolik z vás udělalo někdy tu osudovou chybu, že použili MapQuest? (Smích) Použijete ho a nedostanete se tam. Dobře, představte si, co kdyby vaše přesvědčení garantovalo, že se nikdy nedostanete tam, kam chcete jít? (Smích)
They want to honor God or honor their family. But they have a different map. And there are seven different beliefs; I can't go through them, because I'm done. The last piece is emotion. One of the parts of the map is like time. Some people's idea of a long time is 100 years. Somebody else's is three seconds, which is what I have. And the last one I've already mentioned that fell to you. If you've got a target and a map -- I can't use Google because I love Macs, and they haven't made it good for Macs yet. So if you use MapQuest -- how many have made this fatal mistake of using it? You use this thing and you don't get there. Imagine if your beliefs guarantee you can never get to where you want to go.
Poslední věc je emoce. Toto vám řeknu o emocích. Existuje 6000 emocí, na které máme slovo v angličtině, což je jen jazyková reprezentace, která se mění s jazykem. Ale když vaše dominantní emoce -- kdybych měl víc času, mám 20 000 lidí nebo 1 000 a řeknu jim, aby zapsali všechny emoce, které zažijí v průměrném týdnu. A dám jim na to dost času. A na jednu stranu napíší emoce, které je posilují, na druhé ty, co je táhnou ke dnu. Hádejte kolik emocí lidé zažívají. Méně než 12. A polovina z nich jsou pocity nanic. Takže mají pět nebo šest zatraceně dobrých pocitů, že? Je to jako byste se cítíli "šťastní, šťastní, vzrušení, a sakra, frustrovaní, frustrovaní, přemožení, deprimovaní." Kolik z vás zná někoho, kdo vždy, když se stane cokoliv, najde důvod, aby se naštval? Znáte někoho takového? (Smích) Anebo, ať se děje cokoliv, najdou si důvod, proč být šťastný. Kolik z vás někoho takového zná? No tak.
(Laughter) The last thing is emotion. Here's what I'll tell you about emotion. There are 6,000 emotions that we have words for in the English language, which is just a linguistic representation that changes by language. But if your dominant emotions -- If I have 20,000 people or 1,000 and I have them write down all the emotions that they experience in an average week, and I give them as long as they need, and on one side they write empowering emotions, the other's disempowering, guess how many emotions they experience? Less than 12. And half of those make them feel like shit. They have six good feelings. Happy, happy, excited, oh shit, frustrated, frustrated, overwhelmed, depressed. How many of you know somebody who, no matter what happens, finds a way to get pissed off? (Laughter) Or no matter what happens, they find a way to be happy or excited. How many of you know somebody like this?
Když bylo 11. září 2001 -- a s tím skončím -- byl jsem na Havaji. Byl jsem tam s 2 000 lidmi ze 45 zemí. Překládali jsme simultánně do čtyř jazyků program, který jsem vypracovával týden. Noc předtím se jmenovala "Mistrovství v emocích". Vstal jsem, neměl jsem žádný plán, a řekl jsem -- všichni jsme měli ohňostroje -- dělávám bláznivé, zábavné věci -- a potom na konci jsem se zastavil -- plánoval jsem, že něco řeknu, ale nikdy neudělám to, co plánuji říct. A hned jsem řekl: "Kdy lidé opravdu začnou žít? Když čelí smrtí." A potom jsem tím celým procházel, kdybyste neměli odejít z tohoto ostrova, kdybyste za 9 dní měli zemřít, komu byste zavolali, co byste řekli, co byste udělali? Jedna žena -- byla to noc před 11. zářím -- jedna žena přišla na seminář a když tam přišla, její bývalý přítel byl unesen a zavražděn. Její přítel, nový přítel, si ji chtěl vzít za ženu, ale ona řekla ne.
When 9/11 happened, I'll finish with this, I was in Hawaii. I was with 2,000 people from 45 countries, we were translating four languages simultaneously for a program I was conducting, for a week. The night before was called Emotional Mastery. I got up, had no plan for this, and I said -- we had fireworks, I do crazy shit, fun stuff, and at the end, I stopped. I had this plan, but I never know what I'm going to say. And all of a sudden, I said, "When do people really start to live? When they face death." And I went through this whole thing about, if you weren't going to get off this island, if nine days from now, you were going to die, who would you call, what would you say, what would you do? That night is when 9/11 happened. One woman had come to the seminar, and when she came there, her previous boyfriend had been kidnapped and murdered. Her new boyfriend wanted to marry her, and she said no.
Povídal, "Když odejdeš a pojedeš na Havaj, skončili jsme." A ona řekla, "Skončili jsme." Kdy jsem skončil té noci, zavolala mu a nechala mu zprávu -- skutečný příběh -- na vrcholu Světového obchodního centra, kde pracoval. Ve zprávě bylo: "Miláčku, miluji tě, jen jsem chtěla, abys věděl, že si tě chci vzít. Byla jsem hloupá." Byla ospalá, protože u nás byly tři hodiny ráno, když jí volal zpátky a říkal: "Zlato, nemůžu ti ani říct, co to pro mě znamená." Říkal: "Nevím jak ti to mám říct, ale dala jsi mi ten nejkrásnější dar, protože za chvíli zemřu." Pouštěla nám tu nahrávku v místnosti. Hned byla u Larryho Kinga a on říkal, "Možná přemýšlíte, jak se vám proboha mohlo stát dvakrát to stejné." A povídá, "Všechno co vám můžu říct, že to musí být zpráva od Boha, zlato. Odteď dávejte všechnu svou lásku, všechnu. Nedovolte, aby vás něco zastavilo." Skončila a postavil se muž a povídá, "Jsem z Pákistánu a jsem muslim. Rád bych stiskl vaši ruku a řekl, že mi je to líto, ale upřímně, toto je odplata." Nemůžu vám říct víc, protože mi vypršel čas. (Smích)
He said, "If you go to that Hawaii thing, it's over with us." She said, "It's over." When I finished that night, she called him and left a message at the top of the World Trade Center where he worked, saying, "I love you, I want you to know I want to marry you. It was stupid of me." She was asleep, because it was 3 a.m. for us, when he called her back, and said, "Honey, I can't tell you what this means. I don't know how to tell you this, but you gave me the greatest gift, because I'm going to die." And she played the recording for us in the room. She was on Larry King later. And he said, "You're probably wondering how on Earth this could happen to you twice. All I can say is this must be God's message to you. From now on, every day, give your all, love your all. Don't let anything ever stop you." She finishes, and a man stands up, and he says, "I'm from Pakistan, I'm a Muslim. I'd love to hold your hand and say I'm sorry, but frankly, this is retribution." I can't tell you the rest, because I'm out of time. (Laughter)
10 vteřin. (Potlesk)
Are you sure? (Laughter) 10 seconds!
10 vteřin, to je vše. Chci být zdvořilý. 10 vteřin. To co vám můžu říct je, že jsem pozval tohoto muže na jeviště společně s mužem z New Yorku, který pracoval ve Světovém obchodním centru, protože jsem tam měl okolo 200 New Yorčanů. Víc jak 50 ztratilo celé společnosti, své přátele, -- jedna finanční obchodnice, žena jako z ocele, křičela -- a škrtala si 30 přátel ze svého PDA, všechny ty, kteří zemřeli. Řekl jsem těm lidem: "Na co se nyní zaměříme? Co to pro nás znamená a co budeme dál dělat?"
(Laughter and applause) 10 seconds, I want to be respectful. All I can tell you is, I brought this man on stage with a man from New York who worked in the World Trade Center, because I had about 200 New Yorkers there. More than 50 lost their entire companies, friends, marking off their Palm Pilots. One financial trader, woman made of steel, bawling -- 30 friends crossing off that all died. And I said, "What are we going to focus on? What does this mean and what are we going to do?"
A vzal jsem skupinu a zaměřil jsem lidi na toto: Pokud jste dnes nikoho neztratili, budete se soustředit na to, abyste posloužili někomu jinému. Jsou tu lidé -- potom se jedna žena zvedla a byla naštvaná a křičela a vřískala. Pak jsem zjistil, že nebyla z New Yorku, nebyla Američanka, nikoho tam neznala. Řekl jsem, "Vždy se takto rozzlobíte?" A ona, "Ano." Provinilí cítili vinu, smutní lidé zesmutněli. Vzal jsem tyto dva muže a udělal jsem něco, čemu říkám nepřímé vyjednávání. Židovský muž s rodinou v okupovaném území, někdo z New Yorku, kdo by byl zemřel, kdyby šel tehdy do práce, a tento muž, který chtěl být teroristou a dal to jasně nejevo. A integrace, která se tam uskutečnila, je na filmu, který bych vám rád poslal, abyste mohli taky vidět, co se tam vlastně stalo, místo mého popisu. A oni dva nejenže našli cestu k sobě a změnili svoje přesvědčení a mravní zásady světa, ale spolupracují už čtyři roky přes různé mešity a synagogy, aby přiblížili myšlenku toho, jak vytvořit mír. A on napsal knihu, která se nazývá "Můj Jihad, moje cesta míru." Takže, změna se může uskutečnit.
And I got the group to focus on: if you didn't lose somebody today, your focus is going to be how to serve somebody else. Then one woman stood up and was so angry, screaming and yelling. I found out she wasn't from New York, she's not an American, doesn't know anybody here. I asked, "Do you always get angry?" She said, "Yes." Guilty people got guilty, sad people got sad. I took these two men and I did an indirect negotiation. Jewish man with family in the occupied territory, someone in New York who would have died if he was at work that day, and this man who wanted to be a terrorist, and I made it very clear. This integration is on a film, which I'd be happy to send you, instead of my verbalization, but the two of them not only came together and changed their beliefs and models of the world, but worked together to bring, for almost four years now, through various mosques and synagogues, the idea of how to create peace.
Moje pozvání pro vás je toto: prozkoumejte svoje sítě, svou síť tady --
And he wrote a book, called "My Jihad, My Way of Peace." So, transformation can happen.
potřeby, přesvědčení, emoce, které vás kontrolují. A to ze dvou důvodů: abyste se víc rozdávali, abyste víc dosáhli a to všichni chceme. Ale mám na mysli dávat, protože to vás naplní. A za druhé, abyste mohli ocenit -- nejen chápat, co je intelektuální, co je mysl -- ale ocenit to, co pohání jiné lidi. To je jediný způsob, jakým se náš svět změní. Nechť vám Bůh žehná. Díky. Doufám, že to posloužilo účelu. (Potlesk)
My invitation to you is: explore your web, the web in here -- the needs, the beliefs, the emotions that are controlling you, for two reasons: so there's more of you to give, and achieve, too, but I mean give, because that's what's going to fill you up. And secondly, so you can appreciate -- not just understand, that's intellectual, that's the mind, but appreciate what's driving other people. It's the only way our world's going to change. God bless you, thank you. I hope this was of service.