Minulý rok na TEDu jsme se pokoušeli zjednodušit ohromnou složitost a bohatost, kterou zažíváme na konferenci. v projektu zvaném Big Viz. A Big Viz je sbírka 650 kreseb, které vytvořili dva vizuální umělci. David Sibbet z The Grove a Kevin Richards z Autodesku načrtli 650 kreseb, které se pokoušely zachytit podstatu myšlenek každého prezentujícího. A lidé se shodli, že to opravdu funguje. Ty kresby přivedly k životu klíčové myšlenky, obrazy, magické okamžiky, které jsme všichni zažili minulý rok.
Last year at TED we aimed to try to clarify the overwhelming complexity and richness that we experience at the conference in a project called Big Viz. And the Big Viz is a collection of 650 sketches that were made by two visual artists. David Sibbet from The Grove, and Kevin Richards, from Autodesk, made 650 sketches that strive to capture the essence of each presenter's ideas. And the consensus was: it really worked. These sketches brought to life the key ideas, the portraits, the magic moments that we all experienced last year.
Tento rok jsme si říkali "proč to funguje?" Co je to, co se skrývá v animaci, a grafice, ilustracích, a vytváří význam? A je důležité si tuto otázku položit a také na ni odpovědět, protože čím lépe budeme chápat, jak mozek vytváří význam, tím lépe můžeme komunikovat a já si také myslím, že tím lépe můžeme přemýšlet a spolupracovat. Takže tento rok budeme vizualizovat, jak mozek vizualizuje.
This year we were thinking, "Why does it work?" What is it about animation, graphics, illustrations, that create meaning? And this is an important question to ask and answer because the more we understand how the brain creates meaning, the better we can communicate, and, I also think, the better we can think and collaborate together. So this year we're going to visualize how the brain visualizes.
Kognitivní psychologové říkají, že mozek nevidí svět jaký skutečně je, ale místo toho si tvoří sady mentálních modelů prostřednictvím sbírky "AHA momentů" či okamžiků objevení, prostřednictvím různých zpracování.
Cognitive psychologists now tell us that the brain doesn't actually see the world as it is, but instead, creates a series of mental models through a collection of "Ah-ha moments," or moments of discovery, through various processes.
Zpracování samozřejmě začíná u očí. Světlo vnikne, zasáhne zadní sítnici a je uvedeno do oběhu a nejvíce je soustředěno do úplně zadní části mozku do primární vizuální mozkové kůry. A primární vizuální mozková kůra vidí jen jednoduchou geometrii, jen ty nejjednodušší tvary. Ale také se chová jako nějaká přenosová stanice, která znovu vyzařuje a přesměrovává informaci do mnoha jiných částí mozku. Až 30 různých částí, z nichž každá přidává další smysl, vytváří větší význam prostřednictvím "Aha momentů". Budeme mluvit o třech z nich.
The processing, of course, begins with the eyes. Light enters, hits the back of the retina, and is circulated, most of which is streamed to the very back of the brain, at the primary visual cortex. And primary visual cortex sees just simple geometry, just the simplest of shapes. But it also acts like a kind of relay station that re-radiates and redirects information to many other parts of the brain. As many as 30 other parts that selectively make more sense, create more meaning through the kind of "Ah-ha" experiences. We're only going to talk about three of them.
Takže první z nich se nazývá ventrální proud. Je na této straně mozku. A to je ta část mozku, která rozpozná co vidí. Je to detektor toho "co". Podívejte se na ruku. Na dálkové ovládání. Na židli. Na knížku. Takže to je část mozku, která je aktivována, když něčemu dáte pojmenování.
So the first one is called the ventral stream. It's on this side of the brain. And this is the part of the brain that will recognize what something is. It's the "what" detector. Look at a hand. Look at a remote control. Chair. Book. So that's the part of the brain that is activated when you give a word to something.
Druhé části mozku se říká dorsální proud. A ta dělá to, že lokalizuje předmět ve fyzickém prostoru. Takže když se rozhlédnete kolem tohoto pódia, vytvoříte si cosi jako mentální mapu tohoto pódia. A kdybyste zavřeli oči, byli byste schopni jakési mentální navigace. Pokud byste tak učinili, aktivovali byste zadní mozkovou oblast.
A second part of the brain is called the dorsal stream. And what it does is locates the object in physical body space. So if you look around the stage here you'll create a kind of mental map of the stage. And if you closed your eyes you'd be able to mentally navigate it. You'd be activating the dorsal stream if you did that.
Třetí část, o které bych rád mluvil, je limbický systém. A ten je hluboko uvnitř mozku. Evolučně je velmi starý. A je to ta část, která cítí. Je to takové emocionální centrum, které něco zpozoruje a vy zareagujete jako "O, mám silnou nebo emoční reakci na něco, co teď vidím."
The third part that I'd like to talk about is the limbic system. And this is deep inside of the brain. It's very old, evolutionarily. And it's the part that feels. It's the kind of gut center, where you see an image and you go, "Oh! I have a strong or emotional reaction to whatever I'm seeing."
Takže kombinace těchto tří zpracujích center nám pomáhá velmi odlišnými způsoby přiřazovat význam. Takže jak se můžeme z tohoto poučit? Jak můžeme tyto znalosti použít? No, naznačený pohled říká, že oko vizuálně podrobně zkoumá to, co vidíme. Mozek tyto výplody informací paralelně zpracovává, a pokládá spoustu otázek, aby byl vytvořen jednotný mentální model.
So the combination of these processing centers help us make meaning in very different ways. So what can we learn about this? How can we apply this insight? Well, again, the schematic view is that the eye visually interrogates what we look at. The brain processes this in parallel, the figments of information asking a whole bunch of questions to create a unified mental model.
Tak například když se podíváte na tento obrázek, tak dobrá grafika zve oko, aby přeskakovalo sem a tam a selektivně vytvářelo vizuální smysl. Takže je to ono zapojení se a dívání se na obrázek, co vytváří význam. Je to ta selektivní logika. A my jsme tyto informace rozšířili a prostorově rozmístili. Mnozí z vás si možná pamatují kouzelnou stěnu, kterou jsme vytvořili ve spojení s Perceptive Pixel a která byla téměř doslova nekonečná. A tak můžeme porovnávat a dávat do kontrastu velké myšlenky. Takže akt zapojování se a vytváření interaktivních představ ohohacuje význam. Aktivuje jinou část mozku. A limbický systém je aktivován, když vidíme pohyb, barvu a jsou tam detektory pro určení prvotních tvarů a šablon o kterých už jsme slyšeli.
So, for example, when you look at this image a good graphic invites the eye to dart around, to selectively create a visual logic. So the act of engaging, and looking at the image creates the meaning. It's the selective logic. Now we've augmented this and spatialized this information. Many of you may remember the magic wall that we built in conjunction with Perceptive Pixel where we quite literally create an infinite wall. And so we can compare and contrast the big ideas. So the act of engaging and creating interactive imagery enriches meaning. It activates a different part of the brain. And then the limbic system is activated when we see motion, when we see color, and there are primary shapes and pattern detectors that we've heard about before.
Takže o čem vlastně mluvím? Význam vytváříme tím, že vidíme tím, že vizuálně prozkoumáváme. Lekce pro nás obsahuje tři ponaučení. Zaprvé: používejme obrázky, abychom ujasnili, o čem mluvíme. Zadruhé, ať jsou ty obrázky interaktivní, abychom se mnohem více zapojili. A zatřetí: rozšiřujme paměť tím, že vytvoříme něco vizuálně trvalého. To jsou techniky, které mohou být použity, aby... které mohou být použity v mnoha oblastech řešení problémů.
So the point of this is what? We make meaning by seeing, by an act of visual interrogation. The lessons for us are three-fold. First, use images to clarify what we're trying to communicate. Secondly make those images interactive so that we engage much more fully. And the third is to augment memory by creating a visual persistence. These are techniques that can be used to be -- that can be applied in a wide range of problem solving.
Netechnická verze vypadá takto: A mimochodem, je to také způsob, kterým rozvíjíme a formulujeme strategii v Autodesku, v některých našich organizacích a některých našich divizích. Probíhá to tak, že týmy nakreslí celý strategický plán na velkou zeď. A to je velmi účinné, protože všichni vidí všechno. Vždy máme prostor či místo abychom byli schopni najít význam všech prvků ve strategickém plánu.
So the low-tech version looks like this. And, by the way, this is the way in which we develop and formulate strategy within Autodesk, in some of our organizations and some of our divisions. What we literally do is have the teams draw out the entire strategic plan on one giant wall. And it's very powerful because everyone gets to see everything else. There's always a room, always a place to be able to make sense of all of the components in the strategic plan.
To je zrychlený pohled na celý proces. Můžete se zeptat: "Kdo tomu šéfuje?" To určitě poznáte. Takže společná a týmová tvorba celkového obrazu zcela mění způsob spolupráce. Během těch dvou dní nepoužíváme žádný Powerpoint. Místo toho celý tým tvoří společný mentální model, na kterém se všichni shodnou a dále s ním pracují.
This is a time-lapse view of it. You can ask the question, "Who's the boss?" You'll be able to figure that out. (Laughter) So the act of collectively and collaboratively building the image transforms the collaboration. No Powerpoint is used in two days. But instead the entire team creates a shared mental model that they can all agree on and move forward on.
A toto ještě může být vylepšeno a rozšířeno některou z nových digitálních technologií. A toto je to naše dnešní velké odhalení. A zde máme nově vznikající technologie, které používají velké obrazovky s inteligentním výpočtem na pozadí, aby vytvořily neviditelné viditelným. A zde už se bavíme i o udržitelnosti. Takže tým se může dívat na všechny části, které zahřívají strukturu a vybírat si a následně vidět koncový výsledek, který je zobrazen na obrazovce.
And this can be enhanced and augmented with some emerging digital technology. And this is our great unveiling for today. And this is an emerging set of technologies that use large-screen displays with intelligent calculation in the background to make the invisible visible. Here what we can do is look at sustainability, quite literally. So a team can actually look at all the key components that heat the structure and make choices and then see the end result that is visualized on this screen.
Takže aby měly obrázky význam, jsou nutné tři složky: První složkou, ještě jednou, je objasnit myšlenky pomocí vizualizace. Zadruhé, obrázky musí být interaktivní. A zatřetí, musí být trvalé. A já věřím tomu, že tyto tři principy mohou být uplatněny k řešení některých velmi obtížných problémů, kterým dnes ve světě čelíme. Díky.
So making images meaningful has three components. The first again, is making ideas clear by visualizing them. Secondly, making them interactive. And then thirdly, making them persistent. And I believe that these three principles can be applied to solving some of the very tough problems that we face in the world today. Thanks so much.
(Potlesk)
(Applause)