Chtěl bych začít menším experimentem. Pustím vám tři videa deštivého dne. Ale změnil jsem audio jednoho videa a zvuk deště jsem nahradil zvukem smažící se slaniny. A chci, abyste se důkladně zamysleli, ve kterém z videí uslyšíte zvuk slaniny.
I want to start by doing an experiment. I'm going to play three videos of a rainy day. But I've replaced the audio of one of the videos, and instead of the sound of rain, I've added the sound of bacon frying. So I want you think carefully which one the clip with the bacon is.
(Déšť)
(Rain falls)
(Déšť)
(Rain falls)
(Déšť)
(Rain falls)
Dobře. Vlastně jsem vám lhal. Všude byl zvuk slaniny.
All right. Actually, I lied. They're all bacon.
(Prskající slanina)
(Bacon sizzles)
(Potlesk)
(Applause)
Mým cílem není, abyste měli hlad pokaždé, když uvidíte deštivou scénu. Ale chci vám ukázat, že naše mozky jsou nastaveny, aby přijímaly lži. Nehledáme přesnost.
My point here isn't really to make you hungry every time you see a rainy scene, but it's to show that our brains are conditioned to embrace the lies. We're not looking for accuracy.
Ohledně klamů a podvodů bych rád citoval jednoho z mých oblíbených autorů. Oscar Wilde ve svém díle „The Decay of Lying" přišel s myšlenkou, že špatné umění pochází z kopírování přírody a snahy být realistický; a dobré umění pochází ze lží, iluzí a sdělování krásných, nepravdivých věcí. Takže když se díváte na film a zazvoní telefon, není to pravé zvonění. Bylo přidáno později v postprodukci, ve studiu. Všechny zvuky, které slyšíte, jsou falešné. Všechno, kromě rozhovorů, je falešné. Když se díváte na film a slyšíte ptáka mávat křídly --
So on the subject of deception, I wanted to quote one of my favorite authors. In "The Decay of Lying," Oscar Wilde establishes the idea that all bad art comes from copying nature and being realistic; and all great art comes from lying and deceiving, and telling beautiful, untrue things. So when you're watching a movie and a phone rings, it's not actually ringing. It's been added later in postproduction in a studio. All of the sounds you hear are fake. Everything, apart from the dialogue, is fake. When you watch a movie and you see a bird flapping its wings --
(Mávání křídel)
(Wings flap)
Ve skutečnosti nenahráli živého ptáka. Zní to mnohem reálněji, když nahrajete list papíru nebo třepání chňapkami.
They haven't really recorded the bird. It sounds a lot more realistic if you record a sheet or shaking kitchen gloves.
(Třepot)
(Flaps)
Hořící cigareta zblízka --
The burning of a cigarette up close --
(Hořící cigareta)
(Cigarette burns)
zní mnohem věrohodněji, když vezmete věc zabalenou do potravinové fólie a snažíte se ji rozbalit.
It actually sounds a lot more authentic if you take a small Saran Wrap ball and release it.
(Rozbalování potravinové fólie)
(A Saran Warp ball being released)
Rány pěstí?
Punches?
(Rána pěstí)
(Punch)
Jejda, ještě jednou.
Oops, let me play that again.
(Rána pěstí)
(Punch)
To se většinou dělá zapíchnutím nože do zeleniny, obvykle zelí.
That's often done by sticking a knife in vegetables, usually cabbage.
(Zapíchnutí nože do zelí)
(Cabbage stabbed with a knife)
Další -- lámání kostí.
The next one -- it's breaking bones.
(Lámání kostí)
(Bones break)
Nikdo nebyl opravdu zraněn. Ve skutečnosti je to ... lámání celeru nebo mraženého salátu.
Well, no one was really harmed. It's actually ... breaking celery or frozen lettuce.
(Lámání mraženého salátu nebo celeru)
(Breaking frozen lettuce or celery)
(Smích)
(Laughter)
Vytvořit vhodný zvuk není vždy tak jednoduché jako návštěva supermarketu a jeho sekce se zeleninou. Ale často to je mnohem komplikovanější. Obraťme spolu proces vytváření zvukových efektů.
Making the right sounds is not always as easy as a trip to the supermarket and going to the vegetable section. But it's often a lot more complicated than that. So let's reverse-engineer together the creation of a sound effect.
Jeden z mých nejoblíbenějších příběhů je od Franka Serafinea. Frank přispívá do naší knihovny a vytvořil skvělé zvukové efekty pro "Tron", "Star Trek" a další. Byl členem týmu Paramount, který vyhrál Oscara za nejlepší ozvučení pro "Hon na ponorku". Pro tuto klasiku o Studené válce z 90. let měli vytvořit zvuk turbíny u ponorky. Takže měli malý problém, protože nemohli najít žádnou ponorku ve West Hollywoodu. Takže v podstatě udělali toto: šli za kamarádem, který měl bazén a Frank skočil bombu. Pod vodu dali mikrofon a další mikrofon dali nad hladinu. Takto zněl mikrofon pod vodou.
One of my favorite stories comes from Frank Serafine. He's a contributor to our library, and a great sound designer for "Tron" and "Star Trek" and others. He was part of the Paramount team that won the Oscar for best sound for "The Hunt for Red October." In this Cold War classic, in the '90s, they were asked to produce the sound of the propeller of the submarine. So they had a small problem: they couldn't really find a submarine in West Hollywood. So basically, what they did is, they went to a friend's swimming pool, and Frank performed a cannonball, or bomba. They placed an underwater mic and an overhead mic outside the swimming pool. So here's what the underwater mic sounds like.
(Ponoření pod vodu)
(Underwater plunge)
Když přidáme druhý mikrofon, dostaneme toto.
Adding the overhead mic, it sounded a bit like this:
(Cákání vody)
(Water splashes)
Potom posunuli vzniklý zvuk o oktávu níž, jako by chtěli zpomalit nahrávku.
So now they took the sound and pitched it one octave down, sort of like slowing down a record.
(Cákání vody o oktávu níže) Poté odstranili většinu vysokých tónů.
(Water splashes at lower octave) And then they removed a lot of the high frequencies.
(Cákání vody) A posunuli to o další oktávu níž.
(Water splashes) And pitched it down another octave.
(Cákání vody o oktávu níž) Poté přidali trochu šplouchnutí z mikrofonu nad hladinou
(Water splashes at lower octave) And then they added a little bit of the splash from the overhead microphone.
(Šplouchnutí) Následným přehráváním ve smyčce a opakováním zvuku získali toto:
(Water splashes) And by looping and repeating that sound, they got this:
(Zvuk turbíny)
(Propeller churns)
Takže spojením kreativity a technologie jsme získali dojem, že jsme v ponorce.
So, creativity and technology put together in order to create the illusion that we're inside the submarine.
Jakmile však vytvoříte zvuky a spojíte je s obrazem, chcete, aby žily ve světě příběhu. A jeden z nejlepších způsobů, jak toho dosáhnout, je přidat ozvěnu. A to je první audio nástroj, o kterém bych chtěl mluvit. Ozvěna je vlastně pokračující přítomnost zvuku poté, co původní zvuk skončil. Takže je to něco jako -- všechny odrazy zvuku od materiálů, věcí a zdí okolo.
But once you've created your sounds and you've synced them to the image, you want those sounds to live in the world of the story. And one the best ways to do that is to add reverb. So this is the first audio tool I want to talk about. Reverberation, or reverb, is the persistence of the sound after the original sound has ended. So it's sort of like the -- all the reflections from the materials, the objects and the walls around the sound.
Vezměte si jako příklad střelbu ze zbraně. Původní zvuk je kratší než půl sekundy.
Take, for example, the sound of a gunshot. The original sound is less than half a second long.
(Střelba) Přidáním ozvěny můžeme docílit efektu, jako bychom střelbu nahrávali v koupelně.
(Gunshot) By adding reverb, we can make it sound like it was recorded inside a bathroom.
(Ozvěna střelby v koupelně) Nebo jako by byl zvuk nahrán v kostele.
(Gunshot reverbs in bathroom) Or like it was recorded inside a chapel or a church.
(Ozvěna střelby v kostele)
(Gunshot reverbs church)
Nebo v kaňonu.
Or in a canyon.
(Ozvěna střelby v kaňonu)
(Gunshot reverbs in canyon)
Takže ozvěna nám může poskytnout mnoho informací o prostoru mezi posluchačem a zdrojem zvuku. Pokud by byl zvuk chuť, potom ozvěna by byla něco jako vůně zvuku.
So reverb gives us a lot of information about the space between the listener and the original sound source. If the sound is the taste, then reverb is sort of like the smell of the sound.
Ale ozvěna toho dokáže mnohem více. Poslouchání zvuků s menší ozvěnou než při běžných hraných scénách nám okamžitě naznačí že posloucháme komentátora, vypravěče, který se neúčastní probíhajících scén. Také důvěrné nebo intimní scény v kině se odehrávají bez ozvěny, protože tak by to znělo, kdyby vám někdo mluvil do ucha.
But reverb can do a lot more. Listening to a sound with a lot less reverberation than the on-screen action is going to immediately signify to us that we're listening to a commentator, to an objective narrator that's not participating in the on-screen action. Also, emotionally intimate moments in cinema are often heard with zero reverb, because that's how it would sound if someone was speaking inside our ear.
Na druhé straně, přidáním hodně ozvěny k hlasu nás donutí myslet si, že posloucháme vzpomínku nebo jako bychom byli uvnitř hlavy jedné z postav, nebo, že slyšíme hlas Boha. Nebo někoho mnohem mocnějšího v odvětví filmů, Morgana Freemana.
On the completely other side, adding a lot of reverb to a voice is going to make us think that we're listening to a flashback, or perhaps that we're inside the head of a character or that we're listening to the voice of God. Or, even more powerful in film, Morgan Freeman.
(Smích)
(Laughter)
Takže --
So --
(Potlesk)
(Applause)
Jaké další nástroje a triky používají zvukoví designéři? Tady je jeden z opravdu důležitých. Ticho. Několik chvil ticha nás přinutí věnovat větší pozornost. A v západním světě nejsme na ticho zrovna zvyklí. Je to považováno za trapné a neslušné. Takže ticho předcházející slovní komunikaci může vytvořit hodně napětí. Představte si velký americký film, který je plný explozí a automatických zbraní. Po chvíli už vám hluk přijde normální a přestane být vlastně hlukem. Když se na to podíváme pohledem yin-yang, potom ticho potřebuje hluk a hluk potřebuje ticho, aby měl jakýkoliv z nich nějaký efekt.
But what are some other tools or hacks that sound designers use? Well, here's a really big one. It's silence. A few moments of silence is going to make us pay attention. And in the Western world, we're not really used to verbal silences. They're considered awkward or rude. So silence preceding verbal communication can create a lot of tension. But imagine a really big Hollywood movie, where it's full of explosions and automatic guns. Loud stops being loud anymore, after a while. So in a yin-yang way, silence needs loudness and loudness needs silence for either of them to have any effect.
Co ale vlastně ticho znamená? To záleží na tom, jak je ve filmu využito. Může nás přenést do hlavy jedné z postav nebo přinutit k přemýšlení. Obvykle si ticho spojíme s ... uvažováním, meditací, hlubokým zamyšlením. Ale kromě toho, že má jeden konkrétní význam, ticho je vlastně nepopsaný papír, na který si každý nakreslí svoje vlastní myšlenky.
But what does silence mean? Well, it depends how it's used in each film. Silence can place us inside the head of a character or provoke thought. We often relate silences with ... contemplation, meditation, being deep in thought. But apart from having one meaning, silence becomes a blank canvas upon which the viewer is invited to the paint their own thoughts.
Chtěl bych ale upřesnit jednu věc: nic jako naprosté ticho neexistuje. A já vím, že to zní jako nejnamyšlenější tvrzení v historii TED Talks. Ale i kdybyste vstoupili do místnosti s nulovou ozvěnou a žádným hlukem zvenčí, stále byste slyšeli, jak vám pulsuje krev v těle. V klasickém kině nikdy nenastalo ticho, protože stále běžel projektor. A ani v dnešním světě Dolby neexistuje žádný moment ticha, pokud posloucháte věci okolo sebe. Vždycky tu bude nějaký druh hluku.
But I want to make it clear: there is no such thing as silence. And I know this sounds like the most pretentious TED Talk statement ever. But even if you were to enter a room with zero reverberation and zero external sounds, you would still be able to hear the pumping of your own blood. And in cinema, traditionally, there was never a silent moment because of the sound of the projector. And even in today's Dolby world, there's not really any moment of silence if you listen around you. There's always some sort of noise.
Teď, když víme, že neexistuje nic jako naprosté ticho, co tedy tvůrci filmů a zvukoví designéři používají? Často užívají "atmosféry". Atmosféry jsou jedinečné zvuky na pozadí, které se vážou ke specifickému místu. Každé místo má vlastní zvuk a stejně tak každá místnost, říká se mu "zvuk místnosti". Tady je nahrávka z trhu v Maroku.
Now, since there's no such thing as silence, what do filmmakers and sound designers use? Well, as a synonym, they often use ambiences. Ambiences are the unique background sounds that are specific to each location. Each location has a unique sound, and each room has a unique sound, which is called room tone. So here's a recording of a market in Morocco.
(Hlasy, hudba)
(Voices, music)
A Times Square v New Yorku.
And here's a recording of Times Square in New York.
(Doprava, troubení aut, hlasy)
(Traffic sounds, car horns, voices)
Zvuk místnosti je spojení všeho, co v místnosti vydává nějaký zvuk: ventilace, topení, lednice. Tady je nahrávka mého bytu v Brooklynu.
Room tone is the addition of all the noises inside the room: the ventilation, the heating, the fridge. Here's a recording of my apartment in Brooklyn.
(Ventilace, bojler, lednice a hluk z ulice)
(You can hear the ventilation, the boiler, the fridge and street traffic)
Atmosféra funguje na nejprvotnější úrovni, působí přímo podvědomě na náš mozek. Takže cvrkot ptáků za vaším oknem naznačuje běžný stav, možná protože jako druh jsme tento zvuk slýchali každé ráno po miliony let.
Ambiences work in a most primal way. They can speak directly to our brain subconsciously. So, birds chirping outside your window may indicate normality, perhaps because, as a species, we've been used to that sound every morning for millions of years.
(Cvrkot ptáků) Na druhou stranu zvuky strojů se k nám dostaly až v poslední době. I když mám osobně zvuky strojů velice rád -- byly použity jedním z mých hrdinů, Davidem Lynchem a jeho zvukovým designérem, Alanem Spletem -- obvykle nesou negativní význam.
(Birds chirp) On the other hand, industrial sounds have been introduced to us a little more recently. Even though I really like them personally -- they've been used by one of my heroes, David Lynch, and his sound designer, Alan Splet -- industrial sounds often carry negative connotations.
(Zvuk strojů)
(Machine noises)
Zvukové efekty se mohou "vkrást" do naší emoční paměti. Někdy mohou být natolik významné až se z nich stane samotná postava ve filmu. Zahřmění může znamenat božský zásah nebo například zuřivost.
Now, sound effects can tap into our emotional memory. Occasionally, they can be so significant that they become a character in a movie. The sound of thunder may indicate divine intervention or anger.
(Bouře)
(Thunder)
Zvonění kostela nám může připomenout ubíhající čas nebo naši smrtelnost.
Church bells can remind us of the passing of time, or perhaps our own mortality.
(Zvon)
(Bells ring)
Rozbití skla může naznačit konec vztahu nebo přátelství.
And breaking of glass can indicate the end of a relationship or a friendship.
(Rozbití skla)
(Glass breaks)
Vědci věří, že neladící zvuky, například hodně hlasité žesťové nebo dechové nástroje, nám mohou připomenout vytí zvířat v přírodě a navodit nám tak pocit podráždění nebo strachu.
Scientists believe that dissonant sounds, for example, brass or wind instruments played very loud, may remind us of animal howls in nature and therefore create a sense of irritation or fear.
(Žesťové a dechové nástroje)
(Brass and wind instruments play)
Takže teď jsme se bavili o zvucích, které vidíte, odkud pochází. Ale může se stát, že zdroj zvuku není vidět. Tomu říkáme "zvuky mimo obrazovku" nebo také "akusmatické". Akusmatické zvuky -- termín "akusmatický" pochází od Pythagora z antického Řecka, který roky učil za závěsem či oponou tak, aby ho jeho učedníci neviděli. Myslím, že si tento matematik a filosof myslel, že tím pádem se jeho studenti mohou soustředit více na jeho hlas, slova a jejich význam, než na vizuální dojem při mluvení. Tak jako Čaroděj ze země Oz nebo Velký bratr z "1984", oddělení zvuku od jeho zdroje, oddělení příčiny a následku, vytváří dojem všudypřítomnosti nebo panopticismu, a tudíž autority.
So now we've spoken about on-screen sounds. But occasionally, the source of a sound cannot be seen. That's what we call offscreen sounds, or "acousmatic." Acousmatic sounds -- well, the term "acousmatic" comes from Pythagoras in ancient Greece, who used to teach behind a veil or curtain for years, not revealing himself to his disciples. I think the mathematician and philosopher thought that, in that way, his students might focus more on the voice, and his words and its meaning, rather than the visual of him speaking. So sort of like the Wizard of Oz, or "1984's" Big Brother, separating the voice from its source, separating cause and effect sort of creates a sense of ubiquity or panopticism, and therefore, authority.
Existuje silná tradice akusmatických zvuků. Jeptišky v klášterech v Římě a Benátkách zpívaly nahoře na galeriích blízko stropu, a vytvářely tak iluzi, že posloucháme zpěv andělů v oblacích. Richard Wagner vytvořil slavný skrytý orchestr, který se nacházel v díře mezi jevištěm a publikem. A jeden z mých hrdinů, Aphex Twin, se ukrýval v temných rozích klubů.
There's a strong tradition of acousmatic sound. Nuns in monasteries in Rome and Venice used to sing in rooms up in galleries close to the ceiling, creating the illusion that we're listening to angels up in the sky. Richard Wagner famously created the hidden orchestra that was placed in a pit between the stage and the audience. And one of my heroes, Aphex Twin, famously hid in dark corners of clubs.
Myslím si, že všichni ti odborníci věděli, že ukrytím zdroje vytvoříte dojem záhadnosti. Mohli jsme to vidět ve filmech zas a znovu, u Hitchcocka nebo ve Vetřelci od Ridleyho Scotta. Když slyšíme zvuk a nevíme, odkud pochází, vytvoří to v nás jakési napětí. Také to může snižovat určitá vizuální omezení, která režiséři mají a ukázat to, co tam nebylo během natáčení. A pokud vám to zní až moc teoreticky, chtěl bych vám pustit krátké video.
I think what all these masters knew is that by hiding the source, you create a sense of mystery. This has been seen in cinema over and over, with Hitchcock, and Ridley Scott in "Alien." Hearing a sound without knowing its source is going to create some sort of tension. Also, it can minimize certain visual restrictions that directors have and can show something that wasn't there during filming. And if all this sounds a little theoretical, I wanted to play a little video.
(Pískání hračky)
(Toy squeaks)
(Psací stroj)
(Typewriter)
(Bubny)
(Drums)
(Ping-pong)
(Ping-pong)
(Ostření nožů)
(Knives being sharpened)
(Skrečování)
(Record scratches)
(Pila)
(Saw cuts)
(Ječící žena)
(Woman screams)
Co se vám tímto snažím ukázat je, že zvuky jsou vlastně jazyk. Mohou nás obelstít a přesunout na jiné místo; mohou změnit naši náladu; mohou nastavit tempo; mohou nás rozesmát nebo vystrašit.
What I'm sort of trying to demonstrate with these tools is that sound is a language. It can trick us by transporting us geographically; it can change the mood; it can set the pace; it can make us laugh or it can make us scared.
Osobně jsem se do tohoto jazyka zamiloval před pár lety, a nějak se mi podařilo udělat si z této vášně povolání. A myslím si, že naší prací ve zvukové knihovně se snažíme rozšířit slovní zásobu tohoto jazyka. A tak chceme nabídnout ty správné nástroje zvukovým designérů, tvůrcům filmů a designérům her a aplikací, aby mohli vyprávět ještě lepší příběhy a vytvářet ještě krásnější lži.
On a personal level, I fell in love with that language a few years ago, and somehow managed to make it into some sort of profession. And I think with our work through the sound library, we're trying to kind of expand the vocabulary of that language. And in that way, we want to offer the right tools to sound designers, filmmakers, and video game and app designers, to keep telling even better stories and creating even more beautiful lies.
Děkuji za vaši pozornost.
So thanks for listening.
(Potlesk)
(Applause)