Dobré ráno! Jste vzhůru? Vzali mi jmenovku, ale chtěla jsem se Vás zeptat, napsal někdo z Vás na jmenovku své jméno v arabštině? Kdokoliv! Nikdo? V pořádku, žádný problém. Bylo nebylo, nedávno jsem seděla v restauraci s přítelem a objednávali jsme si jídlo. Podívala jsem se na číšníka a řekla v arabštině: 'Máte jídelní lístek?' On se na mě zvláštně podíval, asi v dojmu, že se přeslechl. Odpověděl anglicky: 'Prosím?' Já jsem opět v arabštině řekla: 'Menu, prosím.' On mi řekl: 'Vy nevíte, jak se tomu říká v angličtině?' 'Vím.' Číšník odpovídá: 'Nevíte! Říká se tomu „menu“ v angličtině nebo „menu“ ve francouzštině.' Byla ta výslovnost správně? 'Pojď sem, postarej se o tyhle!' povídá číšník. Byl znechucený naší konverzací. Jako by si sám pro sebe říkal: 'I kdyby to byla ta poslední žena na světě, ani bych se na ni nepodíval!' Jaký má význam říkat 'menu' v arabštině? Stačila dvě slova, aby mladý Libanonec odsoudil jednu ženu jako zaostalou a hloupou. Jak mohla mluvit takovým způsobem? V té chvíli jsem začala přemýšlet. Rozzlobilo mě to. Rozhodně mi to ublížilo! Někdo mi odepřel právo mluvit svým mateřským jazykem ve vlastní zemi? Kde se tohle může stát? Jak jsme se k tomu dobrali? No, zatímco jsme tady, je zde mnoho lidí jako jsem já, kteří se dostali do určité životní fáze, kdy nedobrovolně mávnou rukou nad vším, co se jim stalo v minulosti, jen aby mohli prohlásit, že jsou moderní a civilizovaní. Měla bych zapomenout na svou kulturu, myšlenky, intelekt a vzpomínky? Příběhy z dětství mohou být tím nejlepším, co si pamatujeme z války! Měla bych zapomenout všechno, co jsem se naučila v arabštině, jen abych zapadla? Abych se stala jednou z nich? Jaká je v tom logika? Navzdory všemu jsem se snažila tomu číšníkovi porozumět. Nechtěla jsem ho soudit stejným způsobem, jakým on soudil mě. Arabština neuspokojuje současné potřeby. Není to jazyk vědy, výzkumu, jazyk běžný na univerzitách, jazyk, kterým komunikujeme v práci, jazyk, na který se spoléháme, když chceme uskutečnit moderní výzkumný projekt, a rozhodně to není jazyk, který bychom použili na letišti. Pokud bychom to zkusili, nenechali by na nás kus oblečení. Kde jej tedy mohu použít? Všichni bychom si mohli položit tuto otázku! Takže vy chcete, abychom mluvili arabsky. Kde by to bylo možné? Tohle je jedna skutečnost. Ale existuje ještě jedna důležitější skutečnost, kterou bychom měli zvážit. Arabština je mateřský jazyk. Výzkum ukazuje, že osvojení dalších jazyků vyžaduje osvojení si mateřského jazyka. Osvojení mateřského jazyka je nezbytností pro kreativní vyjadřování v jiných jazycích. Jak? Když začal Gibran Khalil Gibran s psaním, psal arabsky. Veškeré jeho nápady, představivost a filozofie byly inspirovány tímto malým chlapcem z vesnice, kde vyrostl, cítil konkrétní vůni, slyšel konkrétní hlas, a uvažoval nad konkrétní myšlenkou. Když začal psát v angličtině, měl už dostatek nápadů. Dokonce i když psal anglicky, když si přečtete jeho díla v angličtině, cítíte tu samou vůni, zažíváte ten samý pocit. Dokážete si představit, že je to on, kdo píše v angličtině, ten samý chlapec, který přišel z hor. Z vesnice na úbočí pohoří Mount Lebanon. Tohle je příklad, o němž nelze pochybovat. Za druhé se říká, že když chcete zabít národ, jediným způsobem, jak to provést, je zabít jeho jazyk. Taková je skutečnost, které si jsou rozvinuté společnosti vědomy. Němci, Francouzi, Japonci a Číňané jsou si toho vědomi. Proto vydávají zákony na ochranu svého jazyka. Dělají jazyk posvátným. To je důvod, proč jej používají ve výrobě, na jeho rozvoj platí hodně peněz. Dokážeme to lépe než oni? Dobře, my nepocházíme z rozvinutého světa, tohle pokročilé myšlení k nám ještě nepřišlo a my bychom rádi dohnali ten civilizovaný svět. Země jako Turecko, Malajsie a další, které byly kdysi jako my, se rozhodly usilovat o rozvoj, provádět výzkum, aby dohonily ty vyspělé země. Ochraňovaly svůj jazyk jako diamant, když stoupali po tom pomyslném žebříku. Drželi ho při sobě. Pokud dostanete jakýkoli výrobek z Turecka nebo odjinud a není popsán turecky, tak to není místní výrobek. Neuvěřili byste, že to není místní výrobek. Vrátili by se zpět do pozice bezradných konzumentů, jakými jsme dnes téměř vždy my. Tudíž aby mohli inovovat a vyrábět, museli ochránit svůj jazyk. Když řeknu "svoboda, svrchovanost, nezávislost" v arabštině, co Vám to připomíná? Není Vám to povědomé, že? Bez ohledu na to kdo, jak a proč. Jazyk není jen o konverzaci, jen o slovech vycházejících z našich úst. Jazyk představuje konkrétní období v našich životech a terminologii navázanou na naše emoce. Takže když vyslovíme „svoboda, svrchovanost, nezávislost“, každý z nás si vytvoří konkrétní obraz v mysli, vybaví si konkrétní dojem konkrétního dne v konkrétním historickém období. Jazyk není jedno, dvě nebo tři slova či písmena poskládaná dohromady. Je to vnitřní myšlenka, která se váže na náš způsob myšlení, na způsob, jak vidíme ostatní a jak ostatní vidí nás. Co je náš intelekt? Jak odhadneš, jestli tento člověk rozumí nebo ne? Takže když řeknu „svoboda, svrchovanost, nezávislost“ v angličtině, nebo když k Vám přijde Váš syn a řekne: 'Tati, žil jsi v době 'freedom' ('svoboda' v angličtině) hesla?' Jak byste se cítili? Pokud nevidíte problém, měla bych raději odejít a přestat zbytečně mluvit. Mám na mysli to, že tyto výrazy nám připomínají konkrétní věc. Mám frankofonní kamarádku, která se vdala za Francouze. Jednou jsem se ji zeptala, jestli je v jejich manželství všechno v pořádku. Ona odpověděla: 'Všechno je v pořádku, ale jednou jsem celou noc strávila otázkami a snahou mu přeložit význam slova „toqborni.“ (Smích) (Potlesk) Ta ubohá žena mu mylně řekla „toqborni“ a pak strávila celou noc tím, že se mu slovo snažila vysvětlit. Byl zmatený tou myšlenkou: 'Jak může někdo být tak krutý? Chce spáchat sebevraždu? Pohřbít mě (angličtina)?' Toto je jeden z těch pár příkladů. Zdálo se nám, že není schopná říct tohle slovo svému manželovi, protože by neporozuměl. A on má na to také má právo. Jeho styl myšlení je odlišný. Řekla mi: 'Poslouchá se mnou Fairuz, a jednou večer jsem se snažila mu ji přeložit, aby cítil to, co cítím já, když Fairuz poslouchám.' Ta ubohá žena mu přeložila tohle: 'Napřáhla jsem od nich ruce a ukradla tě --' (Smích) A tady je ten oříšek: 'Ale protože ty patříš k nim, dala jsem ruce zpět a opustila tě.' (Smích) Přeložte mi to. (Potlesk) Tak co jsme udělali pro ochranu arabského jazyka? Přeměnili jsme to na zájem civilní společnosti a odstartovali kampaň na záchranu arabského jazyka. Ačkoli mi mnoho lidí říkalo: 'Proč se o to staráš? Zapomeň na tu starost a pojď se bavit.' Bez problému! Kampaň na záchranu arabského jazyka vypustila slogan, který zní: 'Mluvím k Vám z východu, ale Vy odpovídáte ze západu.' Neřekli jsme: 'Ne! My neakceptujeme toto a tamto!' Neosvojili jsme si takový způsob vyjadřování, protože by nám nikdo neporozuměl. Když někdo se mnou takovým způsobem mluví, nesnáším arabštinu. Říkáme -- (Potlesk) Chceme změnit naši realitu a být přesvědčení způsobem, který odráží naše sny, touhy a všední život. Způsobem, který vypadá jako my a přemýšlí jako my. Takže "Mluvím k Vám z východu, ale Vy odpovídáte ze západu." uhodilo hřebíček na hlavičku. Něco velmi jednoduchého a přitom kreativního a přesvědčivého. Následně jsme odstartovali další kampaň s obrazy písmen na zemi. Příklad jste viděli venku - obraz písmene obklopeného černou a žlutou páskou. s nápisem 'Nezabíjej svůj jazyk!' Proč? No vážně, nezabíjej svůj jazyk. Opravdu bychom neměli zabíjet náš jazyk. Kdybychom ho zabili, museli bychom si najít novou identitu. Museli bychom si najít nové bytí. Vrátili bychom se zpět na začátek. Tohle jde za hranice samotného promeškání šance být moderní a civilizovaní. Poté jsme uveřejnili fotky mužů a žen, kteří na sobě měli arabská písmena. Fotky 'cool' mužů a žen. My jsme velice cool! A všem, kteří by řekli: 'Ha! Vy jste použili anglické slovo!' bych odpověděla: 'Ne! Já jsem slovo „cool“ adoptovala.' Nechme je namítat, co chtějí, ale pomozte mi najít hezčí slovo, které by lépe vystihlo skutečnost. Nepřestanu říkat slovo 'internet'. Neprohlásila bych: 'Jdu na světovou síť.' (Smích) Protože to prostě nesedí! Neměli bychom si ze sebe dělat srandu. Ale abychom se dobrali tohoto bodu, musíme být všichni přesvědčení, že nesmíme dovolit nikomu, kdo je větší než my, nebo si myslí, že v otázce jazyka má nad námi navrch, aby nás kontroloval nebo nutil si myslet a cítit, co on chce. Klíčem je představivost. Takže pokud se nemůžeme vydat do vesmíru, postavit raketu nebo něco jiného, můžeme být alespoň kreativní. V této chvíli je každý z Vás kreativním projektem. Cestou je kreativita ve Vašem mateřském jazyce. Začněme teď. Napišme novelu nebo natočme krátký film. Jediná novela by nás mohla znovu dostat na globální úroveň. Mohla by arabštinu opět udělat číslem jedna. Tudíž není pravda, že řešení neexistuje. Řešení existuje! Ale musíme si ho uvědomit a být přesvědčení, že řešení existuje a že je naší povinností být součástí tohoto řešení. Na závěr - co můžete udělat dnes? Třeba 'tweety'. Kdo tady 'tweetuje'? Prosím Vás, i když můj čas už vypršel, použijte arabštinu, angličtinu, francouzštinu nebo čínštinu. Ale nepište arabštinu latinskými písmeny smíšenými s čísly! (Potlesk) Je to hrůza! To není jazyk. Vstupovali byste do virtuálního světa s virtuálním jazykem. Není jednoduché se z takového místa vrátit a růst. To je první věc, kterou můžeme udělat. Za druhé je zde mnoho dalších věcí, které můžeme udělat. Nejsme tady dnes od toho, abychom přesvědčovali jeden druhého. Jsme tu proto, abychom upozornili na nezbytnost ochrany tohoto jazyka. Řeknu Vám tajemství. Dítě pozná svého otce pomocí jazyka. Až se mně narodí dcera, řeknu ji: 'To je tvůj otec, miláčku (arabština).' Neřeknu: 'To je tvůj otec, miláčku (angličtina).' A pokud mi má dcera Noor v supermarketu řekne 'Díky (arabština),' neodpovím jí: 'Řekni „Merci, Maman“ (francouzština),' a nebudu doufat, že ji nikdo neslyšel. (Potlesk) Zbavme se toho kulturního poklonkování. (Potlesk)
Good morning! Are you awake? They took my name tag, but I wanted to ask you, did anyone here write their name on the tag in Arabic? Anyone! No one? All right, no problem. Once upon a time, not long ago, I was sitting in a restaurant with my friend, ordering food. So I looked at the waiter and said, "Do you have a menu (Arabic)?" He looked at me strangely, thinking that he misheard. He said, "Sorry? (English)." I said, "The menu (Arabic), please." He replied, "Don't you know what they call it?" "I do." He said, "No! It's called "menu" (English), or "menu" (French)." Is the French pronunciation correct? "Come, come, take care of this one!" said the waiter. He was disgusted when talking to me, as if he was saying to himself, "If this was the last girl on Earth, I wouldn't look at her!" What's the meaning of saying "menu" in Arabic? Two words made a Lebanese young man judge a girl as being backward and ignorant. How could she speak that way? At that moment, I started thinking. It made me mad. It definitely hurts! I'm denied the right to speak my own language in my own country? Where could this happen? How did we get here? Well, while we are here, there are many people like me, who would reach a stage in their lives, where they involuntarily give up everything that has happened to them in the past, just so they can say that they're modern and civilized. Should I forget all my culture, thoughts, intellect and all my memories? Childhood stories might be the best memories we have of the war! Should I forget everything I learned in Arabic, just to conform? To be one of them? Where's the logic in that? Despite all that, I tried to understand him. I didn't want to judge him with the same cruelty that he judged me. The Arabic language doesn't satisfy today's needs. It's not a language for science, research, a language we're used to in universities, a language we use in the workplace, a language we rely on if we were to perform an advanced research project, and it definitely isn't a language we use at the airport. If we did so, they'd strip us of our clothes. Where can I use it, then? We could all ask this question! So, you want us to use Arabic. Where are we to do so? This is one reality. But we have another more important reality that we ought to think about. Arabic is the mother tongue. Research says that mastery of other languages demands mastery of the mother tongue. Mastery of the mother tongue is a prerequisite for creative expression in other languages. How? Gibran Khalil Gibran, when he first started writing, he used Arabic. All his ideas, imagination and philosophy were inspired by this little boy in the village where he grew up, smelling a specific smell, hearing a specific voice, and thinking a specific thought. So, when he started writing in English, he had enough baggage. Even when he wrote in English, when you read his writings in English, you smell the same smell, sense the same feeling. You can imagine that that's him writing in English, the same boy who came from the mountain. From a village on Mount Lebanon. So, this is an example no one can argue with. Second, it's often said that if you want to kill a nation, the only way to kill a nation, is to kill its language. This is a reality that developed societies are aware of. The Germans, French, Japanese and Chinese, all these nations are aware of this. That's why they legislate to protect their language. They make it sacred. That's why they use it in production, they pay a lot of money to develop it. Do we know better than them? All right, we aren't from the developed world, this advanced thinking hasn't reached us yet, and we would like to catch up with the civilized world. Countries that were once like us, but decided to strive for development, do research, and catch up with those countries, such as Turkey, Malaysia and others, they carried their language with them as they were climbing the ladder, protected it like a diamond. They kept it close to them. Because if you get any product from Turkey or elsewhere and it's not labeled in Turkish, then it isn't a local product. You wouldn't believe it's a local product. They'd go back to being consumers, clueless consumers, like we are most of the time. So, in order for them to innovate and produce, they had to protect their language. If I say, "Freedom, sovereignty, independence (Arabic)," what does this remind you of? It doesn't ring a bell, does it? Regardless of the who, how and why. Language isn't just for conversing, just words coming out of our mouths. Language represents specific stages in our lives, and terminology that is linked to our emotions. So when we say, "Freedom, sovereignty, independence," each one of you draws a specific image in their own mind, there are specific feelings of a specific day in a specific historical period. Language isn't one, two or three words or letters put together. It's an idea inside that relates to how we think, and how we see each other and how others see us. What is our intellect? How do you say whether this guy understands or not? So, if I say, "Freedom, sovereignty, independence (English)," or if your son came up to you and said, "Dad, have you lived through the period of the freedom (English) slogan?" How would you feel? If you don't see a problem, then I'd better leave, and stop talking in vain. The idea is that these expressions remind us of a specific thing. I have a francophone friend who's married to a French man. I asked her once how things were going. She said, "Everything is fine, but once, I spent a whole night asking and trying to translate the meaning of the word 'toqborni' for him." (Laughter) (Applause) The poor woman had mistakenly told him "toqborni," and then spent the whole night trying to explain it to him. He was puzzled by the thought: "How could anyone be this cruel? Does she want to commit suicide? 'Bury me?' (English)" This is one of the few examples. It made us feel that she's unable to tell that word to her husband, since he won't understand, and he's right not to; his way of thinking is different. She said to me, "He listens to Fairuz with me, and one night, I tried to translate for him so he can feel what I feel when I listen to Fairuz." The poor woman tried to translate this for him: "From them I extended my hands and stole you --" (Laughter) And here's the pickle: "And because you belong to them, I returned my hands and left you." (Laughter) Translate that for me. (Applause) So, what have we done to protect the Arabic language? We turned this into a concern of the civil society, and we launched a campaign to preserve the Arabic language. Even though many people told me, "Why do you bother? Forget about this headache and go have fun." No problem! The campaign to preserve Arabic launched a slogan that says, "I talk to you from the East, but you reply from the West." We didn't say, "No! We do not accept this or that." We didn't adopt this style because that way, we wouldn't be understood. And when someone talks to me that way, I hate the Arabic language. We say-- (Applause) We want to change our reality, and be convinced in a way that reflects our dreams, aspirations and day-to-day life. In a way that dresses like us and thinks like we do. So, "I talk to you from the East, but you reply from the West" has hit the spot. Something very easy, yet creative and persuasive. After that, we launched another campaign with scenes of letters on the ground. You've seen an example of it outside, a scene of a letter surrounded by black and yellow tape with "Don't kill your language!" written on it. Why? Seriously, don't kill your language. We really shouldn't kill our language. If we were to kill the language, we'd have to find an identity. We'd have to find an existence. We'd go back to the beginning. This is beyond just missing our chance of being modern and civilized. After that we released photos of guys and girls wearing the Arabic letter. Photos of "cool" guys and girls. We are very cool! And to whoever might say, "Ha! You used an English word!" I say, "No! I adopt the word 'cool.'" Let them object however they want, but give me a word that's nicer and matches the reality better. I will keep on saying "Internet" I wouldn't say: "I'm going to the world wide web" (Laughs) Because it doesn't fit! We shouldn't kid ourselves. But to reach this point, we all have to be convinced that we shouldn't allow anyone who is bigger or thinks they have any authority over us when it comes to language, to control us or make us think and feel what they want. Creativity is the idea. So, if we can't reach space or build a rocket and so on, we can be creative. At this moment, every one of you is a creative project. Creativity in your mother tongue is the path. Let's start from this moment. Let's write a novel or produce a short film. A single novel could make us global again. It could bring the Arabic language back to being number one. So, it's not true that there's no solution; there is a solution! But we have to know that, and be convinced that a solution exists, that we have a duty to be part of that solution. In conclusion, what can you do today? Now, tweets, who's tweeting? Please, I beg of you, even though my time has finished, either Arabic, English, French or Chinese. But don't write Arabic with Latin characters mixed with numbers! (Applause) It's a disaster! That's not a language. You'd be entering a virtual world with a virtual language. It's not easy to come back from such a place and rise. That's the first thing we can do. Second, there are many other things that we can do. We're not here today to convince each other. We're here to bring attention to the necessity of preserving this language. Now I will tell you a secret. A baby first identifies its father through language. When my daughter is born, I'll tell her, "This is your father, honey (Arabic)." I wouldn't say, "This is your dad, honey (English)." And in the supermarket, I promise my daughter Noor, that if she says to me, "Thanks (Arabic)," I won't say, "Dis, 'Merci, Maman,'" and hope no one has heard her. (Applause) Let's get rid of this cultural cringe. (Applause)