Měla jsem to privilegium školit se v transplantování pod vedením dvou vynikajících průkopníků chirurgie: Thomase Starzla, který provedl v roce 1967 první úspěšnou transplantaci jater na světě, a sira Roye Calneho, který v následujícím roce provedl první transplantaci jater ve Spojeném království ve Spojeném království. Já jsem se vrátila do Singapuru a v roce 1990 provedla první úspěšnou transplantaci jater v Asii s posmrtně odebraným orgánem. Přes to všechno když se teď dívám zpátky, tak si uvědomuji, že transplantace sama o sobě byla to nejlehčí. Další byla sbírka peněz na financování celé procedury. A nakonec snad to nejtěžší bylo přesvědčit regulátory o záležitosti, která se řešila v parlamentu- tedy aby mladá chiruržka mohla dostat tu šanci stát se průkopnící za svou zemi. Teď, o dvacet let později, je moje pacientka Surinder nejstarší Asiatkou, která přežila transplantaci jater od mrtvého dárce. (Potlesk) A co je možná důležitější, já jsem hrdou kmotrou jejího čtrnáctiletého syna.
So I was privileged to train in transplantation under two great surgical pioneers: Thomas Starzl, who performed the world's first successful liver transplant in 1967, and Sir Roy Calne, who performed the first liver transplant in the U.K. in the following year. I returned to Singapore and, in 1990, performed Asia's first successful cadaveric liver transplant procedure, but against all odds. Now when I look back, the transplant was actually the easiest part. Next, raising the money to fund the procedure. But perhaps the most challenging part was to convince the regulators -- a matter which was debated in the parliament -- that a young female surgeon be allowed the opportunity to pioneer for her country. But 20 years on, my patient, Surinder, is Asia's longest surviving cadaveric liver transplant to date. (Applause) And perhaps more important, I am the proud godmother to her 14 year-old son.
(Potlesk)
(Applause)
Bohužel ne všichni pacienti na čekací listině mají takové štěstí. Pravdou je, že na světě není dost dárců orgánů pro všechny. Jak poptávka po dárcovských orgánech stoupá, z velké části z důsledku stárnutí populace, tak nabídka zůstává relativně stejná. Jen ve Spojených státech 100 000 mužů, žen a dětí čeká na dárcovské orgány a více než tucet umírá každým dnem kvůli jejich nedostatku. Transplantační komunita se zatím aktivně podílela na kampani pro darování orgánů. Možnost daru života byla rozšířena od klinicky mrtvých dárců přes potenciální žijící dárce- příbuzné, kteří mohou darovat orgán nebo jeho část - jako například jedno játro svému příbuznému nebo milovanému člověku.
But not all patients on the transplant wait list are so fortunate. The truth is, there are just simply not enough donor organs to go around. As the demand for donor organs continues to rise, in large part due to the aging population, the supply has remained relatively constant. In the United States alone, 100,000 men, women and children are on the waiting list for donor organs, and more than a dozen die each day because of a lack of donor organs. The transplant community has actively campaigned in organ donation. And the gift of life has been extended from brain-dead donors to living, related donors -- relatives who might donate an organ or a part of an organ, like a split liver graft, to a relative or loved one.
Ale protože nedostatek dárcovských orgánů byl stále hrozivý, možnost daru života byla opět rozšířena od žijících přibuzných dárců na žijící dárce bez příbuzenského vztahu. Tohle zvedlo náhlou vlnu dosud nebývalé a nepředvídané morální diskuze. Jak je možné rozeznat dar, který je dobrovolný a altruistický, od toho, který je vynucený - například od poddajného partnera nebo partnerových příbuzných, sluhy, otroka nebo zaměstnance? Kde a jak můžeme stanovit hranici? V mé části světa žije příliš mnoho lidí pod hranicí chudoby. A v některých koutech reklama na dárcovství orgánů za penežní odměnu vedla k rozkvětu obchodu s orgány nepříbuzných dárců.
But as there was still a dire shortage of donor organs, the gift of life was then extended from living, related donors to now living, unrelated donors. And this then has given rise to unprecedented and unexpected moral controversy. How can one distinguish a donation that is voluntary and altruistic from one that is forced or coerced from, for example, a submissive spouse, an in-law, a servant, a slave, an employee? Where and how can we draw the line? In my part of the world, too many people live below the poverty line. And in some areas, the commercial gifting of an organ in exchange for monetary reward has led to a flourishing trade in living, unrelated donors.
Zanedlouho poté, co jsem předvedla svou první operaci, jsem obdržela dalši úkol, kterým bylo chodit do věznic a sklízet tam orgány popravených vězňů. Tou dobou jsem byla také těhotná. Těhotenství má být plné šťastných a naplňujících momentů v životě každé matky. Moje doba štěstí však byla zničena vážnými a morbidními myšlenkami- myšlenkami na pochodování ostražitě střeženými věznicemi, neboť tohle byla jediná cesta, jak se dostat na operační sál. A pokaždé¨ jsem cítila, jak mi běhá mráz po zádech z pohledů odsouzených vězňů. A po další dva roky jsem zápasila s dilematem probouzet se v pátek v půl páté ráno, jet do věznice, sejit dolů, vydezinfikovaná a v rukavicích, připravena obdržet tělo popraveného vězně, odstranit orgány, a poté je dopravit příjemci v nemocnici a následně transplantovat dar života to samé odpoledne. Přestože jsem byla informována, že popravený k tomu dal souhlas,
Shortly after I performed the first liver transplant, I received my next assignment, and that was to go to the prisons to harvest organs from executed prisoners. I was also pregnant at the time. Pregnancies are meant to be happy and fulfilling moments in any woman's life. But my joyful period was marred by solemn and morbid thoughts -- thoughts of walking through the prison's high-security death row, as this was the only route to take me to the makeshift operating room. And at each time, I would feel the chilling stares of condemned prisoners' eyes follow me. And for two years, I struggled with the dilemma of waking up at 4:30 am on a Friday morning, driving to the prison, getting down, gloved and scrubbed, ready to receive the body of an executed prisoner, remove the organs and then transport these organs to the recipient hospital and then graft the gift of life to a recipient the same afternoon. No doubt, I was informed, the consent had been obtained.
v mém životě se moje jediná naplňující schopnost stala zdrojem niterních konfliktů- konfliktů pocházejících z neuvěřitelného smutku za úsvitu proto, abych mohla oslavovat radost při vtiskování daru života za soumraku. V mém týmu byly životy několika mých kolegů poskrvněny touto zkušeností. Někteří z nás to možná potlačovali, ale všichni jsme se změnili. Já jsem se trápila, protože získávání orgánů od popravených vězňů bylo přinejmenším tak kontroverzní jako sklízení kmenových buňek z lidských embryí. A v duchu jsem si uvědomila, že jako průkopnice v chirurgii jsem měla tu možnost zastat se těch, kteří nemají žádný vliv. Přimělo mě to k zamyšlení se nad tím, jestli by se nenašla lepší cesta- cesta, jak obelstít smrt a pořád předat dar života. Tohle by mohlo mít exponenciální dopad na miliony pacientů po celém světě.
But, in my life, the one fulfilling skill that I had was now invoking feelings of conflict -- conflict ranging from extreme sorrow and doubt at dawn to celebratory joy at engrafting the gift of life at dusk. In my team, the lives of one or two of my colleagues were tainted by this experience. Some of us may have been sublimated, but really none of us remained the same. I was troubled that the retrieval of organs from executed prisoners was at least as morally controversial as the harvesting of stem cells from human embryos. And in my mind, I realized as a surgical pioneer that the purpose of my position of influence was surely to speak up for those who have no influence. It made me wonder if there could be a better way -- a way to circumvent death and yet deliver the gift of life that might exponentially impact millions of patients worldwide.
Zhruba tou dobou se postupy v chirurgii vyvinuly z velkých na malé, ze širokých řezů na metodiku klíčových dírek, miniaturních řezů. Koncepty v transplantaci se také změnily od celých orgánů k buňkám. V roce 1988 na univerzitě v Minnesotě jsem se podílela na řadě transplantací celé slinivky. Byla jsem svědkem technických problémů, a tohle se pro mě stalo inspirací pro změnu od transplantování celých orgánů na možnost transplantování buněk. Řekla jsem si, proč nevzít jednotlivé buňky ven ze slinivky- buňky, které vylučují inzulin na léčbu cukrovky- a transplantovat pouze je? Po technické stránce se jedná o mnohem lehčí postup než muset zápasit se spletitostmi transplantování celého orgánu.
Now just about that time, the practice of surgery evolved from big to small, from wide open incisions to keyhole procedures, tiny incisions. And in transplantation, concepts shifted from whole organs to cells. In 1988, at the University of Minnesota, I participated in a small series of whole organ pancreas transplants. I witnessed the technical difficulty. And this inspired in my mind a shift from transplanting whole organs to perhaps transplanting cells. I thought to myself, why not take the individual cells out of the pancreas -- the cells that secrete insulin to cure diabetes -- and transplant these cells? -- technically a much simpler procedure than having to grapple with the complexities of transplanting a whole organ.
Tou dobou získal výzkum kmenových buněk na síle, která pramenila z prvního izolování embriotických kmenových buněk na světě. To bylo v devadesátých letech. Postřeh, že kmenové buňky by mohly nechat vzniknout celou škálu odlišných buněk- srdeční buňky, jaterní buňky, buňky Langerhansových ostrůvků- upoutal pozornost médií a představivost veřejnosti. Také jsem byla fascinovaná touhle novou a převratnou buněčnou technologií, a tohle inspirovalo zlom v mém přístupu od transplantování celých orgánů k transplantování buněk. Soustředila jsem svůj výzkum na využití kmenových buněk jako možného zdroje pro buněčné transplantáty.
And at that time, stem cell research had gained momentum, following the isolation of the world's first human embryonic stem cells in the 1990s. The observation that stem cells, as master cells, could give rise to a whole variety of different cell types -- heart cells, liver cells, pancreatic islet cells -- captured the attention of the media and the imagination of the public. I too was fascinated by this new and disruptive cell technology, and this inspired a shift in my mindset, from transplanting whole organs to transplanting cells. And I focused my research on stem cells as a possible source for cell transplants.
Dnes si uvědomujeme, že existuje mnoho různých typů kmenových buněk. Embryotické kmenové buňky se těšily středu zájmu z velké části díky jejich jednoduchosti v přeměňování na škálu rozlišných typů buněk. Ale morální dilema, které obklopovalo embryotické kmenové buňky- skutečnost, že tyhle buňky jsou získávané z pětidenních lidských embryí- podnítilo výzkum jiných typů kmenových buněk.
Today we realize that there are many different types of stem cells. Embryonic stem cells have occupied center stage, chiefly because of their pluripotency -- that is their ease in differentiating into a variety of different cell types. But the moral controversy surrounding embryonic stem cells -- the fact that these cells are derived from five-day old human embryos -- has encouraged research into other types of stem cells.
I když se mi kolegové smáli, inspirovala jsem svou laboratoř, aby se zaměřila na to, co jsem se domnívala byl ten nejméně kontroverzní zdroj kmenových buněk, tuková tkáň, neboli tuk, ano, tuk- dnes dostupný v hojném množství- vy a já, myslím, bychom se beztak rádi nějakého zbavili. Kmenové buňky derivované z tuku jsou dospělé kmenové buňky. A dospělé kmenové buňky se nacházejí ve vás a ve mně- v naší krvi, v morku našich kostí, v našem tuku, kůži a v jiných orgánech. A jak se ukázalo, tuk je jedním z nejlepších zdrojů dospělých kmenových buněk. Ale dospělé kmenové buňky nejsou embryotické kmenové buňky. A tady je to omezení: dospělé kmenové buňky jsou zralé buňky. a stejně jako dospělí lidé, jsou i tyhle buňky omezenější ve svém myšlení a chování a nemohou nechat vzniknout širokou škálu specializovaných buněčných typů jako embryotické kmenové buňky.
Now to the ridicule of my colleagues, I inspired my lab to focus on what I thought was the most non-controversial source of stem cells, adipose tissue, or fat, yes fat -- nowadays available in abundant supply -- you and I, I think, would be very happy to get rid of anyway. Fat-derived stem cells are adult stem cells. And adult stem cells are found in you and me -- in our blood, in our bone marrow, in our fat, our skin and other organs. And as it turns out, fat is one of the best sources of adult stem cells. But adult stem cells are not embryonic stem cells. And here is the limitation: adult stem cells are mature cells, and, like mature human beings, these cells are more restricted in their thought and more restricted in their behavior and are unable to give rise to the wide variety of specialized cell types, as embryonic stem cells [can].
Ale v roce 2007 dva mimořadní lidé, Shinya Yamanaka z Japonska a Jamie Thompson z USA, udělali ohromující objev. Objevili, že dospělé buňky ziskané ze mne nebo z vás mohou být přeprogramované zpět do buněk, které připomínají ty embryonické, které nazvali OPK buňky, neboli odvozené pluripotentní kmenové buňky. A co se nestalo. Nyní se vědci po celém světě a v laboratořích předhánějí v přeměňování stárnoucích dospělých buněk- stárnoucích buněk ze mě a z vás- předhánějí se v přeprogramování těchto buněk zpět na užitečnější OPK buňky. A v naší laboratoři se zaměřujeme na získávání tuku a přeměňování kopečků tuku na zdroje mladých buněk- buněk. které budeme moci použít na vytvoření jiných, specializovanějších buněk, které budou jednoho dne moci být použité jako buněčné transplantáty. Jestliže bude tenhle výzkum úspěšný, bude moci eventuálně snížit potřebu výzkumu a obětování lidských embryí.
But in 2007, two remarkable individuals, Shinya Yamanaka of Japan and Jamie Thomson of the United States, made an astounding discovery. They discovered that adult cells, taken from you and me, could be reprogrammed back into embryonic-like cells, which they termed IPS cells, or induced pluripotent stem cells. And so guess what, scientists around the world and in the labs are racing to convert aging adult cells -- aging adult cells from you and me -- they are racing to reprogram these cells back into more useful IPS cells. And in our lab, we are focused on taking fat and reprogramming mounds of fat into fountains of youthful cells -- cells that we may use to then form other, more specialized, cells, which one day may be used as cell transplants. If this research is successful, it may then reduce the need to research and sacrifice human embryos.
Přestože tento výzkum obnáší řadu chytáků, také nám dává naději že příslib kmenových buněk jednoho dně poskytne lék na vyléčení celé škály zdravotních problémů. Srdečních chorob, infarktů, cukrovky, úrazů míchy, svalové dystrofie, nemoci sítnice- mají pro vás některé z těchto nemocí osobní ráz?
Indeed, there is a lot of hype, but also hope that the promise of stem cells will one day provide cures for a whole range of conditions. Heart disease, stroke, diabetes, spinal cord injury, muscular dystrophy, retinal eye diseases -- are any of these conditions relevant, personally, to you?
V květnu 2006 se mi stalo něco hrozného. Měla jsem právě začít robotickou operaci, ale při výstupu z výtahu do ostrého a jasného světla operačního sálu jsem si uvědomila, že moje levé zrakové pole se postupně zatemňuje. Dříve ten týden jsem se těžce uhodila při pozdní lyžovací sezóně- ano, upadla jsem. Před očima se mi začaly míhat měňavky a hvězdičky, nad kterými jsem jenom mávla rukou, protože jsem je přičetla slunčnímu záření ve vysoké nadmořské výšce To, co se mi přihodilo, mohlo být katastrofické, kdybych nebyla v dosahu dobré chirurgie. A tak jsem měla zrak napravený, ale poté následovala dlouhá rekonvalescence- tři měsíce- v pozici hlavou dolů. Tato zkušenost mě naučila více soucítit s mými pacienty, obzvlášť s těmi, kteří trpí problémy sítnice.
In May 2006, something horrible happened to me. I was about to start a robotic operation, but stepping out of the elevator into the bright and glaring lights of the operating room, I realized that my left visual field was fast collapsing into darkness. Earlier that week, I had taken a rather hard knock during late spring skiing -- yes, I fell. And I started to see floaters and stars, which I casually dismissed as too much high-altitude sun exposure. What happened to me might have been catastrophic, if not for the fact that I was in reach of good surgical access. And I had my vision restored, but not before a prolonged period of convalescence -- three months -- in a head down position. This experience taught me to empathize more with my patients, and especially those with retinal diseases.
37 miliónů lidí na celém světě je slepých a dalších 127 miliónů trpí špatným zrakem. Sítnicové transplantáty odvozené z kmenových buněk, které jsou nyní ve fázi výzkumu, mohou jednoho dne navrátit zrak nebo alespoň částečné vidění, milionům pacientů na celém světě trpících nemoci sítnice. Skutečně žijeme v náročné, ale také vzrušující době. Jak světová populace stárne, vědci se předhánějí v objevování nových cest, jak pozvednout schopnost těla, aby se samo hojilo pomocí kmenových buněk.
37 million people worldwide are blind, and 127 million more suffer from impaired vision. Stem cell-derived retinal transplants, now in a research phase, may one day restore vision, or part vision, to millions of patients with retinal diseases worldwide. Indeed, we live in both challenging as well as exciting times. As the world population ages, scientists are racing to discover new ways to enhance the power of the body to heal itself through stem cells.
Je faktem, že když jsou naše orgány nebo tkáně zraněné, naše kostní dřeň vypustí kmenové buňky do našeho krevního oběhu. A tyhle kmenové buňky poté plavou krevním oběhem a míří k poškozenům orgánům, kde uvolňují růstové faktory k nápravě poškozených tkání. Kmenové buňky mohou být použity jako stavební bloky k opravení zničených konstrukcí v našem těle, nebo k opatření nových jaterních buněk k opravení zničených jater. V této chvíli existuje okolo 117 klinických pokusů, které zkoumají využití kmenových buněk k jaterním nemocem.
It is a fact that when our organs or tissues are injured, our bone marrow releases stem cells into our circulation. And these stem cells then float in the bloodstream and hone in to damaged organs to release growth factors to repair the damaged tissue. Stem cells may be used as building blocks to repair damaged scaffolds within our body, or to provide new liver cells to repair damaged liver. As we speak, there are 117 or so clinical trials researching the use of stem cells for liver diseases.
A co dál? Srdeční choroby jsou hlavní příčinou smrti po celém světě. 1.1 miliónů Američanů každoročně utrpí infarkt. 4.8 miliónů utrpí srdeční selhání. Kmenové buňky mohou být využity k doručení růstových faktorů zničenému srděčnímu svalu a nebo mohou být změněné na buňky srdečního svalu a obnovit tak srdeční činnost. 170 klinických výzkumů zkoumá roli, jakou hrají kmenové buňky v srdečních chorobách. Přestože jsou nyní pouze ve vývojové fázi, kmenové buňky být mohou jednoho dne poslem obrovského pokroku v kardiologickém oboru.
What lies ahead? Heart disease is the leading cause of death worldwide. 1.1 million Americans suffer heart attacks yearly. 4.8 million suffer cardiac failure. Stem cells may be used to deliver growth factors to repair damaged heart muscle or be differentiated into heart muscle cells to restore heart function. There are 170 clinical trials investigating the role of stem cells in heart disease. While still in a research phase, stem cells may one day herald a quantum leap in the field of cardiology.
Kmenové buňky nám dávají naději na nové začátky- malé, zvětšující se krůčky, buňky namísto orgánů, obnovování namísto nahrazování. Terapie kmenovými buňkami mohou jednoho dne snížit nutnost dárcovských orgánů. Výkonné nové technologie vždy představují záhady. V tuto chvíli je na cestě první experiment zkoumající lidské embryotické buňky k zahojení míchy, poté co byl schválen USFDA. A ve Spojeném království jsou nervové kmenové buňky v prvním stádiu výzkumu léčby infarktu.
Stem cells provide hope for new beginnings -- small, incremental steps, cells rather than organs, repair rather than replacement. Stem cell therapies may one day reduce the need for donor organs. Powerful new technologies always present enigmas. As we speak, the world's first human embryonic stem cell trial for spinal cord injury is currently underway following the USFDA approval. And in the U.K., neural stem cells to treat stroke are being investigated in a phase one trial.
Úspěchy ve výzkumu, které dnes oslavujeme, byly umožněny zvídavostí, přínosem a odpovědností jednotlivých vědců a zdravotních průkopníků. Každý má svůj příběh. Ten můj byl o cestě od orgánů k buňkám- cestě přes kontroverze, inspirované nadějí- nadějí, že jak stárneme, tak vy i já budeme moci jednoho dne oslavit dlouhověkost se zlepšenou kvalitou života.
The research success that we celebrate today has been made possible by the curiosity and contribution and commitment of individual scientists and medical pioneers. Each one has his story. My story has been about my journey from organs to cells -- a journey through controversy, inspired by hope -- hope that, as we age, you and I may one day celebrate longevity with an improved quality of life.
Děkuji vám.
Thank you.