Jsem naprosto posedlý tvorbou fotografií, které vyprávějí příběhy. Fotografování lze popsat jako záznam jednotlivých momentů zmrazených ve zlomku času. Každý moment nebo fotografie představuje hmotný obraz našich vzpomínek tak, jak šel čas. Ale co kdyby se dal fotografií zachytit více než jeden moment? Co kdyby fotografie skutečně dokázala seskládat čas a plynule zhustit nejlepší momenty dne a noci do jednoho obrazu?
I'm driven by pure passion to create photographs that tell stories. Photography can be described as the recording of a single moment frozen within a fraction of time. Each moment or photograph represents a tangible piece of our memories as time passes. But what if you could capture more than one moment in a photograph? What if a photograph could actually collapse time, compressing the best moments of the day and the night seamlessly into one single image?
Vytvořil jsem koncept nazvaný „Den a noc“ a domnívám se, že změní váš pohled na svět. Vím, že ten můj už změnil.
I've created a concept called "Day to Night" and I believe it's going to change the way you look at the world. I know it has for me.
Můj postup spočívá ve fotografování kultovních míst, míst, která jsou součástí, jak já říkám, naší kolektivní paměti. Fotografuji z daného stanoviště a nikdy ho neměním. Jak běží čas, zachycuji prchavé okamžiky lidstva a světla. Každé místo fotím 15 až 30 hodin a nasnímám přes 1 500 obrázků, z těch pak vyberu nejlepší okamžiky noci a dne.
My process begins by photographing iconic locations, places that are part of what I call our collective memory. I photograph from a fixed vantage point, and I never move. I capture the fleeting moments of humanity and light as time passes. Photographing for anywhere from 15 to 30 hours and shooting over 1,500 images, I then choose the best moments of the day and night.
Nechávám se vést časem, abych jednoduše namíchal nejlepší momenty do jediné fotografie a vizualizoval naši vědomou cestu časem. Můžu vás vzít do Paříže na vyhlídku z mostu Tournelle. A můžu vám ukázat veslaře, plující brzy ráno po Seině. V ten stejný čas vám můžu ukázat Notre Dame zářící do noci. A mezitím se můžete podívat na romantiku Města osvícenosti.
Using time as a guide, I seamlessly blend those best moments into one single photograph, visualizing our conscious journey with time. I can take you to Paris for a view from the Tournelle Bridge. And I can show you the early morning rowers along the River Seine. And simultaneously, I can show you Notre Dame aglow at night. And in between, I can show you the romance of the City of Light.
Jsem v podstatě pouliční fotograf, pohybující se ve výšce 15 metrů a každičká věc na téhle fotografii se skutečně v onen den odehrála.
I am essentially a street photographer from 50 feet in the air, and every single thing you see in this photograph actually happened on this day.
Den a noc je celosvětový projekt a moje práce se vždy týkaly historie. Fascinuje mě koncept cestování na místa jako jsou Benátky a vidět je na vlastní oči během známých událostí. Rozhodl jsem se, že chci vidět historickou Regatu, závody, které se konají pravidelně od roku 1498. Lodě a kostýmy vypadají přesně jako kdysi. A opravdu bych byl rád, kdybyste pochopili jeden důležitý prvek: toto není časosběr, jsem to já, kdo fotografuje celý den a noc. Jsem neúnavným sběratelem kouzelných chvil. A to, co mě pohání, je strach, že prostě propásnu byť jen jedinou.
Day to Night is a global project, and my work has always been about history. I'm fascinated by the concept of going to a place like Venice and actually seeing it during a specific event. And I decided I wanted to see the historical Regata, an event that's actually been taking place since 1498. The boats and the costumes look exactly as they did then. And an important element that I really want you guys to understand is: this is not a timelapse, this is me photographing throughout the day and the night. I am a relentless collector of magical moments. And the thing that drives me is the fear of just missing one of them.
Celý koncept se zrodil okolo roku 1996. Časopis LIFE si u mě objednal panoramatickou fotografii štábu a účinkujících ve filmu Romeo a Julie od Baze Luhrmanna. Dostavil jsem se na scénu a zjistil jsem, že je čtvercová. Jediná možnost, jak se dal udělat panoramatický snímek, bylo nasnímat koláž z 250 samostatných obrázků. Pořídil jsem záběr DiCapria a Claire Danesové v objetí. A když jsem posunul přístroj doprava, všiml jsem si zrcadla na zdi a uviděl, jak se v něm odrážejí. A pro ten jeden záběr jsem je požádal: „Mohli byste se mi vy dva kvůli té fotce políbit?“ Pak jsem se vrátil do svého studia v New Yorku a ručně slepil těch 250 obrázků dohromady a když jsem poodstoupil, povídám: „Páni, to je úžasné! Posunul jsem ve fotografii čas.“ A u toho konceptu jsem vlastně zůstal 13 let, dokud technologie konečně možnostmi nedostihla moje sny.
The entire concept came about in 1996. LIFE Magazine commissioned me to create a panoramic photograph of the cast and crew of Baz Luhrmann's film Romeo + Juliet. I got to the set and realized: it's a square. So the only way I could actually create a panoramic was to shoot a collage of 250 single images. So I had DiCaprio and Claire Danes embracing. And as I pan my camera to the right, I noticed there was a mirror on the wall and I saw they were actually reflecting in it. And for that one moment, that one image I asked them, "Would you guys just kiss for this one picture?" And then I came back to my studio in New York, and I hand-glued these 250 images together and stood back and went, "Wow, this is so cool! I'm changing time in a photograph." And that concept actually stayed with me for 13 years until technology finally has caught up to my dreams.
Tohle je obrázek mola v Santa Monice, Den a noc. Ukážu vám krátké video, ze kterého pochopíte, jak to asi vypadá, když ty obrázky dělám. Zpočátku je nutné pochopit, že pro pořízení takových obrázků trávím většinu času nahoře, obvykle jsem na zvedací plošině nebo na jeřábu. Takhle vypadá typický den, 12-18 hodin, nepřetržitě snímám, jak se celý den odvíjí.
This is an image I created of the Santa Monica Pier, Day to Night. And I'm going to show you a little video that gives you an idea of what it's like being with me when I do these pictures. To start with, you have to understand that to get views like this, most of my time is spent up high, and I'm usually in a cherry picker or a crane. So this is a typical day, 12-18 hours, non-stop capturing the entire day unfold.
Jedna z úžasných věcí je, že rád pozoruji lidi. A můžete mi věřit, že tohle je to nejlepší místo, jaké můžete mít.
One of the things that's great is I love to people-watch. And trust me when I tell you, this is the greatest seat in the house to have.
Ale já takhle skutečně ty fotografie vytvářím. Jakmile si jednou vyberu úhel pohledu a místo, musím určit, kdy začíná den a kdy končí noc. Říkám tomu časový vektor. Einstein popisoval čas jako látku. Představte si ji jako trampolínu: deformuje se a napíná, jak na ni působí váha. Já si také představuji čas jako látku, až na to, že ji vezmu a vyrovnám ji, stlačím ji do jediné roviny.
But this is really how I go about creating these photographs. So once I decide on my view and the location, I have to decide where day begins and night ends. And that's what I call the time vector. Einstein described time as a fabric. Think of the surface of a trampoline: it warps and stretches with gravity. I see time as a fabric as well, except I take that fabric and flatten it, compress it into single plane.
Jedním z unikátních aspektů této práce také je, že když se podíváte na mé obrazy, uvidíte, že se časový vektor mění: někdy jdu zleva doprava, někdy zepředu dozadu, shora dolů, nebo dokonce diagonálně. Zkoumám časoprostorové kontinuum v dvojrozměrné fotografii.
One of the unique aspects of this work is also, if you look at all my pictures, the time vector changes: sometimes I'll go left to right, sometimes front to back, up or down, even diagonally. I am exploring the space-time continuum within a two-dimensional still photograph.
Když tyhle obrazy dělám, je to doslova jako bych v hlavě skládal puzzle. Seskládám fotografii podle času a říkám tomu matriční deska. Než to celé dokončíme, může to trvat několik měsíců. Zábavné na téhle práci je to, že když v daný den vyjedu nahoru a fotím, nemám nad ničím žádnou kontrolu. Nikdy nevím, kdo bude na fotografii, jestli nastane úžasný východ nebo západ slunce ‒ vůbec nic. Až na konci procesu, pokud jsem měl opravdu skvělý den a pokud se nic nepohnulo, se pak rozhoduji, koho tam nechám a koho ne a vše je založeno na čase. Vezmu ty nejlepší momenty, které jsem měsíc vybíral během editování a ony do sebe bezproblémově na matriční desce zapadnou. Zhušťuji den a noc tak, jak jsem je viděl a mezi těmi dvěma disharmonickými světy vytvářím unikátní harmonii.
Now when I do these pictures, it's literally like a real-time puzzle going on in my mind. I build a photograph based on time, and this is what I call the master plate. This can take us several months to complete. The fun thing about this work is I have absolutely zero control when I get up there on any given day and capture photographs. So I never know who's going to be in the picture, if it's going to be a great sunrise or sunset -- no control. It's at the end of the process, if I've had a really great day and everything remained the same, that I then decide who's in and who's out, and it's all based on time. I'll take those best moments that I pick over a month of editing and they get seamlessly blended into the master plate. I'm compressing the day and night as I saw it, creating a unique harmony between these two very discordant worlds.
Malování mělo na moji práci vždy velmi důležitý vliv a vždy jsem velmi obdivoval Alberta Bierstadta, velkého malíře Hudson River School. Moje nedávné práce na téma národních parků jsou jím inspirovány. Toto je Bierstadtovo Yosemite Valley. A toto je fotografie, kterou jsem vytvořil já. Byla pořízena k titulnímu článku časopisu National Geographic z ledna 2016. Ten obrázek jsem fotil přes 30 hodin. Stál jsem doslova na krajíčku útesu a fotil hvězdy a měsíční svit, jak přecházel kolem, měsíční svit osvětlující horu El Capitan. A tak jsem zachytil tuhle změnu času nad krajinou. Nejlepší samozřejmě je, když vidíte kouzelné momenty lidského rodu v proměnách času ‒ přecházející ze dne do noci.
Painting has always been a really important influence in all my work and I've always been a huge fan of Albert Bierstadt, the great Hudson River School painter. He inspired a recent series that I did on the National Parks. This is Bierstadt's Yosemite Valley. So this is the photograph I created of Yosemite. This is actually the cover story of the 2016 January issue of National Geographic. I photographed for over 30 hours in this picture. I was literally on the side of a cliff, capturing the stars and the moonlight as it transitions, the moonlight lighting El Capitan. And I also captured this transition of time throughout the landscape. The best part is obviously seeing the magical moments of humanity as time changed -- from day into night.
A teď něco osobního: měl jsem s sebou v kapse kopii Bierstadtovy malby. A když začalo v údolí vycházet Slunce, doslova jsem se roztřásl vzrušením, protože jsem se díval na malbu a uvědomil si: „Panebože, mám to samé nasvícení jako Bierstadt před 100 lety.“
And on a personal note, I actually had a photocopy of Bierstadt's painting in my pocket. And when that sun started to rise in the valley, I started to literally shake with excitement because I looked at the painting and I go, "Oh my god, I'm getting Bierstadt's exact same lighting 100 years earlier."
Pojetí Dne a noci tohle vše zahrnuje, je kompilací všech věcí, které mám na fotografování rád. Týká se krajiny, pouliční fotografie, je v něm barva, architektura, perspektiva, měřítko ‒ a především historie.
Day to Night is about all the things, it's like a compilation of all the things I love about the medium of photography. It's about landscape, it's about street photography, it's about color, it's about architecture, perspective, scale -- and, especially, history.
Toto je jeden z největších okamžiků, jaké jsem dokázal vyfotografovat, inaugurace prezidenta Baracka Obamy v roce 2013. Když se podíváte pozorněji, uvidíte, jak se na velkých televizních obrazovkách postupně mění čas. Vidíte Michelle, jak s dětmi čeká, prezident zdraví lidi, skládá slib a právě promlouvá k lidem. Při fotografování takových fotografií se dostanete do spousty náročných situací. Kvůli této konkrétní fotografii jsem byl v 15metrové výšce, na zvedací plošině, která nebyla zrovna stabilní. Kdykoliv jsme já nebo můj asistent změnili těžiště, posunul se i horizont. Kvůli každé fotografii, a na tento obrázek jich bylo potřeba asi 1800, jsme si oba museli připásat chodidla na místě pokaždé, když jsem stiskl spoušť.
This is one of the most historical moments I've been able to photograph, the 2013 Presidential Inauguration of Barack Obama. And if you look closely in this picture, you can actually see time changing in those large television sets. You can see Michelle waiting with the children, the president now greets the crowd, he takes his oath, and now he's speaking to the people. There's so many challenging aspects when I create photographs like this. For this particular photograph, I was in a 50-foot scissor lift up in the air and it was not very stable. So every time my assistant and I shifted our weight, our horizon line shifted. So for every picture you see, and there were about 1,800 in this picture, we both had to tape our feet into position every time I clicked the shutter.
(potlesk)
(Applause)
Při téhle práci jsem se naučil spoustu neobyčejných věcí. Myslím, že dvě nejdůležitější jsou trpělivost a schopnost pozorování. Když fotografujete z nadhledu město jako je New York, vypozorujete, že ti lidé v autech, se kterými denně žijete, už nevypadají jako lidé v autech. Jsou jako obří hejno rybek, jako útvar s nepředvídatelným chováním. A když lidé popisují energii New Yorku, myslím, že tato fotografie to doopravdy zachycuje. Když se podíváte na moje práce blíž, uvidíte, jak se v nich odehrávají příběhy. Uvědomíte si, že Times Square je kaňonem, toto je stín a toto osvětlená část. Tady jsem se rozhodl uspořádat čas do šachovnice. Všude, kde jsou stíny, je noc a všude, kde svítí slunce, je den.
I've learned so many extraordinary things doing this work. I think the two most important are patience and the power of observation. When you photograph a city like New York from above, I discovered that those people in cars that I sort of live with everyday, they don't look like people in cars anymore. They feel like a giant school of fish, it was a form of emergent behavior. And when people describe the energy of New York, I think this photograph begins to really capture that. When you look closer in my work, you can see there's stories going on. You realize that Times Square is a canyon, it's shadow and it's sunlight. So I decided, in this photograph, I would checkerboard time. So wherever the shadows are, it's night and wherever the sun is, it's actually day.
Čas je tak výjimečná věc, že ho nikdy úplně nepochopíme. Ale věřím, že tyto fotografie svým unikátním a zvláštním způsobem začínají odhalovat tvář času. Ztělesňují novou metafyzickou vizuální realitu. Když strávíte 15 hodin pozorováním nějakého místa, začnete se na věci dívat trochu jinak, než kdybyste sem přišli vy nebo já, pořídili fotku a pak zase odešli.
Time is this extraordinary thing that we never can really wrap our heads around. But in a very unique and special way, I believe these photographs begin to put a face on time. They embody a new metaphysical visual reality. When you spend 15 hours looking at a place, you're going to see things a little differently than if you or I walked up with our camera, took a picture, and then walked away.
Tohle je perfektní příklad. Nazval jsem to „Sacré-Coeur selfie“. Přes 15 hodin jsem pozoroval všechny ty lidi, kteří na Sacré-Coeur ani nepohlédli. Víc je zajímalo, aby ho měli jako pozadí. Přišli, pořídili snímek a pak odešli. Podle mě je to naprosto skvělý příklad neuvěřitelného rozpolcení v tom, co považujeme za zážitek a toho, v co se zážitky vyvíjejí. Akt sdílení se najednou stal mnohem důležitějším než samotný zážitek.
This was a perfect example. I call it "Sacré-Coeur Selfie." I watched over 15 hours all these people not even look at Sacré-Coeur. They were more interested in using it as a backdrop. They would walk up, take a picture, and then walk away. And I found this to be an absolutely extraordinary example, a powerful disconnect between what we think the human experience is versus what the human experience is evolving into. The act of sharing has suddenly become more important than the experience itself.
(potlesk)
(Applause)
A konečně, můj nejčerstvější obraz, který pro mě osobně má takový zvláštní význam: toto je Národní park Serengeti v Tanzanii. Je to nafoceno uprostřed Seronera, což není rezervace. Šel jsem tam úmyslně během vrcholící migrace a doufal jsem, že ukořistím co nejrůznější druhy zvířat. Když jsme tam přišli, bylo tam bohužel v době největší migrace sucho, pět týdnů sucha. Všechna zvířata to táhlo k vodě. Našel jsem tohle napajedlo a cítil jsem, že pokud všechno zůstane tak jak je, budu mít reálnou šanci ukořistit něco unikátního.
And finally, my most recent image, which has such a special meaning for me personally: this is the Serengeti National Park in Tanzania. And this is photographed in the middle of the Seronera, this is not a reserve. I went specifically during the peak migration to hopefully capture the most diverse range of animals. Unfortunately, when we got there, there was a drought going on during the peak migration, a five-week drought. So all the animals were drawn to the water. I found this one watering hole, and felt if everything remained the same way it was behaving, I had a real opportunity to capture something unique.
Tři dny jsme strávili pozorováním, ale žádná příprava nestačí na to, čeho jsem byl svědkem během focení. Fotil jsem 26 hodin v uzavřeném krokodýlím krytu, 5 metrů vysoko. To, čeho jsem byl svědkem, bylo nepředstavitelné. Upřímně, bylo to biblické. Během 26 hodin jsme viděli všechna ta konkurující si zvířata, jak se dělí o jediný zdroj zvaný voda. O ten samý zdroj, o který prý v příštích 50 letech povedou lidé války. Ta zvířata na sebe ani nezavrčela. Zdá se, že chápala něco, co my lidé nechápeme. Že ten vzácný zdroj zvaný voda je něčím, o co se všichni musíme dělit.
We spent three days studying it, and nothing could have prepared me for what I witnessed during our shoot day. I photographed for 26 hours in a sealed crocodile blind, 18 feet in the air. What I witnessed was unimaginable. Frankly, it was Biblical. We saw, for 26 hours, all these competitive species share a single resource called water. The same resource that humanity is supposed to have wars over during the next 50 years. The animals never even grunted at each other. They seem to understand something that we humans don't. That this precious resource called water is something we all have to share.
Když jsem tento obraz tvořil, uvědomil jsem si, že Den a noc je skutečně novým způsobem vidění, zhuštěním času a zkoumáním časoprostorového kontinua v rámci fotografie.
When I created this picture, I realized that Day to Night is really a new way of seeing, compressing time, exploring the space-time continuum within a photograph.
S tím, jak se ve fotografii vyvíjí technologie, nebudou už fotografie sdělovat pouze hlubší smysl času a vzpomínek, ale budou skládat nové příběhy z nevyprávěných událostí a vytvářet nadčasový pohled do našeho světa.
As technology evolves along with photography, photographs will not only communicate a deeper meaning of time and memory, but they will compose a new narrative of untold stories, creating a timeless window into our world.
Děkuji.
Thank you.
(potlesk)
(Applause)