Děkuji vám.
Thank you very much.
Před 12 lety jsem se přistěhoval do Ameriky. Se svou ženou Terry a dvěma dětmi. Vlastně, popravdě řečeno, jsme se přestěhovali do Los Angeles – (Smích) –
I moved to America 12 years ago with my wife Terry and our two kids. Actually, truthfully, we moved to Los Angeles --
a mysleli jsme si, že se stěhujeme do Ameriky. Nevadí, je to jen krátký let. Z Los Angeles do Ameriky.
(Laughter) thinking we were moving to America, but anyway -- (Laughter) It's a short plane ride from Los Angeles to America.
(Laughter)
Dostal jsem se sem před 12 lety a když jsem přijel, říkali mi různé věci, třeba že „Američani nechápou ironii.“ Jak jste na to přišli?
I got here 12 years ago, and when I got here, I was told various things, like, "Americans don't get irony." (Laughter)
Není to pravda. Procestoval jsem tuto zemi křížem krážem a nenašel jsem jediný důkaz, že by Američani ironii nechápali. Je to jeden z těch kulturních mýtů, jako ten, že „Briti jsou odtažití.“ Nechápu, jak na to lidi přišli.
Have you come across this idea? It's not true. I've traveled the whole length and breadth of this country. I have found no evidence that Americans don't get irony. It's one of those cultural myths, like, "The British are reserved." (Laughter)
Vpadli jsme do každé země, kterou jsme uviděli. (Smích) Není tedy pravda, že by Američani nechápali ironii, ale chtěl jsem, abyste věděli, co si lidi špitají za vašimi zády. Víte, když v Evropě odejdete z obýváku, lidé říkají: ještěže ve tvé přítomnosti nikdo nebyl ironický.
I don't know why people think this. We've invaded every country we've encountered. (Laughter) But it's not true Americans don't get irony, but I just want you to know that that's what people are saying about you behind your back. You know, so when you leave living rooms in Europe, people say, thankfully, nobody was ironic in your presence.
To, že Američani ironii chápou, jsem zjistil,
(Laughter)
když jsem se setkal s legislativou k Žádné dítě nezůstane pozadu.
But I knew that Americans get irony when I came across that legislation, "No Child Left Behind."
Ironie z toho názvu přímo prýští, že? Protože –
(Laughter) Because whoever thought of that title gets irony. (Laughter)
(Smích) (Potlesk) – Protože to nechává pozadu miliony dětí. Ale chápu, že by nebylo pro zákony dobré jméno: Miliony dětí zůstanou pozadu. Chápu to. Co to obnáší? Inu, navrhujeme nechat miliony dětí pozadu a takhle to bude fungovat.
Don't they? (Applause) Because it's leaving millions of children behind. Now I can see that's not a very attractive name for legislation: "Millions of Children Left Behind." I can see that. What's the plan? We propose to leave millions of children behind,
Funguje to ukázkově.
and here's how it's going to work.
And it's working beautifully.
V některých částech země odejde 60 % dětí předčasně ze školy. V komunitách původních obyvatel to je 80 % dětí. Kdybychom to srazili na polovinu, dle jednoho odhadu by to v americké ekonomice vytvořilo během deseti let produkt za téměř bilion dolarů. Z ekonomického pohledu to je moc hezká matematika, že? Měli bychom to udělat? Už teď to stojí ohromné peníze, zametat škody z krize odpadlíků.
(Laughter) In some parts of the country, 60 percent of kids drop out of high school. In the Native American communities, it's 80 percent of kids. If we halved that number, one estimate is it would create a net gain to the U.S. economy over 10 years, of nearly a trillion dollars. From an economic point of view, this is good math, isn't it, that we should do this? It actually costs an enormous amount to mop up the damage from the dropout crisis.
Ale krize odpadlíků je jen vrcholem ledovce. Nepočítají se do toho děti, které ve škole zůstanou, ale jsou vyřazovány z dění, neužívají si to, nemají z toho žádný užitek.
But the dropout crisis is just the tip of an iceberg. What it doesn't count are all the kids who are in school but being disengaged from it, who don't enjoy it, who don't get any real benefit from it.
A důvodem není to, že bychom neutráceli dost peněz. Amerika na vzdělání vydává víc peněz než většina dalších zemí. Třídy tu bývají menší než kde jinde. A každý rok se vynoří stovky iniciativ, které se snaží zlepšovat vzdělávání. Problém je, že to všechno jde špatným směrem. Existují tři principy, na jejichž základech lidský život vzkvétá, a ty se neslučují s kulturou vzdělávání, pod kterou musí většina učitelů pracovat a kterou musí studenti přetrpět.
And the reason is not that we're not spending enough money. America spends more money on education than most other countries. Class sizes are smaller than in many countries. And there are hundreds of initiatives every year to try and improve education. The trouble is, it's all going in the wrong direction. There are three principles on which human life flourishes, and they are contradicted by the culture of education under which most teachers have to labor and most students have to endure.
Prvním principem je, že lidské bytosti jsou přirozeně rozlišné a různorodé.
The first is this, that human beings are naturally different and diverse.
Můžu se vás zeptat, kolik z vás má vlastní děti? Dobře. Nebo vnoučata. Co třeba dvě a více dětí? Dobrá. A zbytek z vás dítě aspoň viděl. (Smích) Malí lidičkové, co pobíhají okolo. Vsadím se s vámi –
Can I ask you, how many of you have got children of your own? Okay. Or grandchildren. How about two children or more? Right. And the rest of you have seen such children. (Laughter) Small people wandering about. (Laughter)
a jsem si docela jistý, že tu sázku vyhraju. Jestliže máte dvě a více dětí, vsadím se s vámi, že jsou naprosto odlišné. Nejsou? No nejsou? (Potlesk)
I will make you a bet, and I am confident that I will win the bet. If you've got two children or more, I bet you they are completely different from each other. Aren't they?
Nikdy byste si je nespletli, není to tak? Jako: „A kterej jsi ty? Připomeň se.
(Applause) You would never confuse them, would you? Like, "Which one are you? Remind me."
S mámou si vás označkujeme barvičkama, abyste se nám nepletli.“
(Laughter) "Your mother and I need some color-coding system so we don't get confused."
Vzdělání založené na Žádné dítě nezůstane pozadu není založeno na odlišnostech, ale konformitě. Školy jsou podporovány v hledání toho, co děti zvládnou napříč velice úzce vymezeným spektrem výsledků. Jedním z výsledků akce Žádné dítě nezůstane pozadu bylo zúžení zaměření na takzvané oblasti STEM [věda, matematika, technika]. Jsou důležité. Nehodlám tu zpochybňovat roli matematiky a přírodních věd. Na druhé straně jsou nezbytné, ale nikoli dostatečné. Opravdové vzdělání musí klást důraz také na umění, humanitní předměty, tělocvik. Ohromné množství dětí, promiňte, děkuji – (Potlesk) – Dle jednoho odhadu je dnes v Americe něco kolem 10 % dětí, kterým byly diagnostikovány nejrůznější stupně poruch, které se hromadně nazývají poruchami pozornosti, ADHD. Neříkám, že se to neděje. Jen nevěřím, že by to byla až taková epidemie. Když mají děti sedět, aby hodinu co hodinu dělaly podřadnou úřednickou práci, asi čekáte, že se budou neustále vrtět, ne? (Smích) (Potlesk) Děti netrpí, alespoň většinou, netrpí nějakou psychologickou poruchou. Jsou nemocné dětstvím. (Smích)
Education under "No Child Left Behind" is based on not diversity but conformity. What schools are encouraged to do is to find out what kids can do across a very narrow spectrum of achievement. One of the effects of "No Child Left Behind" has been to narrow the focus onto the so-called STEM disciplines. They're very important. I'm not here to argue against science and math. On the contrary, they're necessary but they're not sufficient. A real education has to give equal weight to the arts, the humanities, to physical education. An awful lot of kids, sorry, thank you -- (Applause) One estimate in America currently is that something like 10 percent of kids, getting on that way, are being diagnosed with various conditions under the broad title of attention deficit disorder. ADHD. I'm not saying there's no such thing. I just don't believe it's an epidemic like this. If you sit kids down, hour after hour, doing low-grade clerical work, don't be surprised if they start to fidget, you know? (Laughter) (Applause) Children are not, for the most part, suffering from a psychological condition. They're suffering from childhood.
A to vím, protože jsem svá raná léta strávil jako dítě. Tím vším jsem si prošel. Dětem se daří nejlépe v pestrém prostředí, které dává vyniknout různým talentům, ne jen úzkému okruhu. Mimochodem, umění není důležité jen proto, že zlepšuje výsledky v matematice. Je důležité proto, že hovoří k částem dětského bytí, ke kterému jinak neproniknete.
(Laughter) And I know this because I spent my early life as a child. I went through the whole thing. Kids prosper best with a broad curriculum that celebrates their various talents, not just a small range of them. And by the way, the arts aren't just important because they improve math scores. They're important because they speak to parts of children's being which are otherwise untouched.
Druhý… děkuji vám. (Potlesk)
The second, thank you --
(Applause)
Druhý princip, díky kterému lidská duše vzkvétá, je zvědavost. Když v dítěti podnítíte jiskřičku zvědavosti, budou se často učit samy, aniž by k tomu někoho potřebovaly. Děti se učí přirozeně. A je to fakt práce zejména tuto schopnost vymýtit nebo potlačit. Zvědavost je hnacím motorem výsledků. Důvod, proč o tom dnes mluvím, je ten, že jedním z důsledků této kultury bylo, dá-li se to tak nazvat, deprofesionalizování učitelů. Žádný systém kdekoli na světě ani žádná škola v zemi není lepší než jejich učitelé. Učitelé jsou životodárnou mízou úspěchu škol. Učitelství je však kreativní profesí. Výuka, přísně vzato, není donášková služba. Nestačí předat nabyté informace. Skvělí učitelé to sice dělají, ale skvělí učitelé také mentorují, stimulují, provokují, zapojují. Vzdělávání je koneckonců o učení. Když není učení, nebude ani vzdělání. Lidé však mohou ztratit ohavnou spoustu času debatami o vzdělání, aniž by se vůbec bavili o učení. Středobodem vzdělávání je donutit lidi se učit.
The second principle that drives human life flourishing is curiosity. If you can light the spark of curiosity in a child, they will learn without any further assistance, very often. Children are natural learners. It's a real achievement to put that particular ability out, or to stifle it. Curiosity is the engine of achievement. Now the reason I say this is because one of the effects of the current culture here, if I can say so, has been to de-professionalize teachers. There is no system in the world or any school in the country that is better than its teachers. Teachers are the lifeblood of the success of schools. But teaching is a creative profession. Teaching, properly conceived, is not a delivery system. You know, you're not there just to pass on received information. Great teachers do that, but what great teachers also do is mentor, stimulate, provoke, engage. You see, in the end, education is about learning. If there's no learning going on, there's no education going on. And people can spend an awful lot of time discussing education without ever discussing learning. The whole point of education is to get people to learn.
Jeden můj přítel, starý přítel – vlastně velice starý, je už mrtvý. (Smích) Tak starý, jak jen to jde, řekl bych.
An old friend of mine -- actually very old, he's dead. (Laughter) That's as old as it gets, I'm afraid.
Nicméně byl úžasný, úžasný filozof. Rád mluvil o rozdílu mezi úkolovým a výsledkovým významu sloves. Asi takhle: můžete nějakou aktivitu provádět, ale nemusíte jí vůbec dosáhnout, jako třeba diety. Je to vlastně skvělý příklad.
(Laughter) But a wonderful guy he was, wonderful philosopher. He used to talk about the difference between the task and achievement senses of verbs. You can be engaged in the activity of something, but not really be achieving it, like dieting. (Laughter)
To je on. Drží dietu. Ztratil něco na váze? Ani ne. Učení je přesně toto slovo. Můžete říct: „Tamhle je Debora, je v učebně 34 a učí.“ Ale když se nikdo nic nenaučí, může se Debora snažit o vyučování, ale nikdy ho nedosáhne.
It's a very good example. There he is. He's dieting. Is he losing any weight? Not really. (Laughter) Teaching is a word like that. You can say, "There's Deborah, she's in room 34, she's teaching." But if nobody's learning anything, she may be engaged in the task of teaching but not actually fulfilling it. The role of a teacher is to facilitate learning.
Role učitele je usnadnit učení. To je to. Podle mě problém tkví v tom, že se dominantní kultura výuky začala zaměřovat ne na výuku nebo učení, ale na testování. Chápu, že jsou testy důležité. Standardizované testy mají své opodstatnění. Ale neměly by být dominantním prvkem kultury vzdělávání. Měly by diagnostikovat. Měly by pomáhat. (Potlesk) Když půjdu na zdravotní prohlídku, chci standardizované testy. Opravdu chci. Však víte, chci znát svou hladinu cholesterolu a srovnat ji na standardní škále s ostatními lidmi. Nechci znát škálu, kterou si můj doktor vymyslel cestou do práce.
That's it. And part of the problem is, I think, that the dominant culture of education has come to focus on not teaching and learning, but testing. Now, testing is important. Standardized tests have a place. But they should not be the dominant culture of education. They should be diagnostic. They should help. (Applause) If I go for a medical examination, I want some standardized tests. I do. I want to know what my cholesterol level is compared to everybody else's on a standard scale. I don't want to be told on some scale my doctor invented in the car. (Laughter)
„Váš cholesterol bych označil někde na oranžové hladině.“
"Your cholesterol is what I call Level Orange."
„Opravdu? A je to dobré?“ – „Netuším.“
"Really?"
(Laughter)
"Is that good?" "We don't know."
Všechno to by mělo učení podporovat. Nemělo by mu bránit,
(Laughter)
jak se to však samozřejmě děje. Takže namísto zvědavosti tu máme kulturu dodržování. Vybízíme děti a učitele k tomu, aby dodržovali rutinní postupy, než aby těžili ze síly představivosti a zvědavosti. A konečně třetím principem je toto: Lidský život je ve své podstatě tvůrčí. Všichni proto máme různé životopisy. Vytváříme své životy a můžeme je přetvářet během toho, co je žijeme. Je to podstata bytí člověkem. Je to důvod, proč je lidstvo tak zajímavé, různorodé a energické. Chci tím říct, že jiní tvorové mají své představy také, stejně jako kreativitu, ale ne až tak zjevné jako ty naše, že? Můžete mít třeba psa. A váš pes dostane depresi. Ale nezačne poslouchat Radiohead, že? (Smích) Nebude zírat z okna s lahví Jacka Danielse v tlapách. (Smích)
But all that should support learning. It shouldn't obstruct it, which of course it often does. So in place of curiosity, what we have is a culture of compliance. Our children and teachers are encouraged to follow routine algorithms rather than to excite that power of imagination and curiosity. And the third principle is this: that human life is inherently creative. It's why we all have different résumés. We create our lives, and we can recreate them as we go through them. It's the common currency of being a human being. It's why human culture is so interesting and diverse and dynamic. I mean, other animals may well have imaginations and creativity, but it's not so much in evidence, is it, as ours? I mean, you may have a dog. And your dog may get depressed. You know, but it doesn't listen to Radiohead, does it? (Laughter) And sit staring out the window with a bottle of Jack Daniels. (Laughter)
Vy na něho: „Nechceš se jít vyvenčit?“
"Would you like to come for a walk?"
A on: „Ne, je mi fajn. Jen běž. Počkám tu. Něco mi vyfoť.“
"No, I'm fine." (Laughter)
"You go. I'll wait. But take pictures."
Vytváříme své životy díky nekonečnému procesu
(Laughter)
představování si alternativ a možností a jednou z rolí vzdělávání je probudit a rozvinout tyto tvůrčí síly. Místo toho žijeme v kultuře standardizace.
We all create our own lives through this restless process of imagining alternatives and possibilities, and one of the roles of education is to awaken and develop these powers of creativity. Instead, what we have is a culture of standardization.
Nemusí to tak být. Opravdu nemusí. Finsko se pravidelně umisťuje na špičce v matematice, přírodních vědách a ve čtení. Ano, to, co dělají skvěle, víme tak dobře jen díky tomu, že se to všechno testuje. Ale to je jeden z problémů testů. Nesledují další věci, na kterých také záleží. Zajímavostí o práci ve Finsku je toto: nejsou těmito disciplínami posedlí. Zaujímají ke vzdělávání velice široký přístup, který zahrnuje také humanitní předměty, tělocvik a umění.
Now, it doesn't have to be that way. It really doesn't. Finland regularly comes out on top in math, science and reading. Now, we only know that's what they do well at, because that's all that's being tested. That's one of the problems of the test. They don't look for other things that matter just as much. The thing about work in Finland is this: they don't obsess about those disciplines. They have a very broad approach to education, which includes humanities, physical education, the arts.
Zadruhé, ve Finsku neexistuje standardizované testování. Tedy, trochu ano, ale není to nic, kvůli čemu by si lidé lámali hlavu. Nesedí kvůli tomu u stolu dlouho do noci.
Second, there is no standardized testing in Finland. I mean, there's a bit, but it's not what gets people up in the morning, what keeps them at their desks.
A zatřetí, když jsem se nedávno potkal s pár lidmi z Finska, s opravdovými Finy, někdo z amerického systému se těch Finů ptal: „Jak přistupujete k míře odpadlictví?“
The third thing -- and I was at a meeting recently with some people from Finland, actual Finnish people, and somebody from the American system was saying to the people in Finland, "What do you do about the drop-out rate in Finland?"
Podívali se na něj trochu udiveně a odpověděli: „No… my ji máme na nule. Proč by někdo odcházel ze školy? Když má někdo problém, dozvíme se o něm a pomůžeme mu, podpoříme ho.“
And they all looked a bit bemused, and said, "Well, we don't have one. Why would you drop out? If people are in trouble, we get to them quite quickly and we help and support them."
Lidi vždycky říkají: „Nemůžete srovnávat Finsko s Amerikou.“
Now people always say, "Well, you know, you can't compare Finland to America."
Ne. Myslím, že počet obyvatel ve Finsku je okolo 5 milionů. Můžete ho ale srovnávat s americkým státem. Mnoho amerických států má méně obyvatel než oni. Tím naznačuju, že jsem v Americe byl v pár státech, kde jsem byl také jedinou osobou. (Smích)
No. I think there's a population of around five million in Finland. But you can compare it to a state in America. Many states in America have fewer people in them than that. I mean, I've been to some states in America and I was the only person there.
Opravdu, opravdu. Řekli mi, ať zamknu, až budu odcházet. (Smích)
(Laughter) Really. Really. I was asked to lock up when I left.
(Laughter)
To, co ty nejvýkonnější systémy světa dělají, bohužel nepozorujeme napříč systémy v Americe – teď to myslím jako celek. Tak třeba zaprvé: Individualizovat výuku a učení se. Jsou si vědomi toho, že to jsou studenti, kdo se učí, a systém má podpořit je samotné, jejich zvědavost, jejich osobnost a jejich kreativitu. Jen tak je přimějete k učení.
But what all the high-performing systems in the world do is currently what is not evident, sadly, across the systems in America -- I mean, as a whole. One is this: they individualize teaching and learning. They recognize that it's students who are learning and the system has to engage them, their curiosity, their individuality, and their creativity. That's how you get them to learn.
Druhá věc je to, jak vysokou vážnost přisuzují učitelské profesi. Uznávají, že nemůžete zlepšit vzdělání, pokud si k výuce nevyberete ty nejlepší lidi a pokud je nebudete neustále podporovat a profesně rozvíjet. Investování do profesního rozvoje není náklad. Je to investice a každá země, které se daří, to ví, ať už to je Austrálie, Kanada, Jižní Korea, Singapur, Hongkong nebo Šanghaj. Vědí o tom své.
The second is that they attribute a very high status to the teaching profession. They recognize that you can't improve education if you don't pick great people to teach and keep giving them constant support and professional development. Investing in professional development is not a cost. It's an investment, and every other country that's succeeding well knows that, whether it's Australia, Canada, South Korea, Singapore, Hong Kong or Shanghai.
Zatřetí, zodpovědnost za vzdělání
They know that to be the case.
mají samotné školy. Víte, ve vzdělávání je velký rozdíl mezi příkazovým a řídicím způsobem vedení – To je to, co se v některých systémech děje. Rozhoduje vláda nebo místní zastupitelstvo, myslí si, že ví všechno nejlépe a říkají vám, co máte dělat. Problém je, že se vzdělávání neděje v zasedacích místnostech sídel zákonodárců. Děje se ve třídách a školách a lidé, kteří se mu věnují, jsou učitelé a žáci a když odstraníte jejich vliv, přestane to fungovat. Musíte ho navrátit lidem. (Potlesk)
And the third is, they devolve responsibility to the school level for getting the job done. You see, there's a big difference here between going into a mode of command and control in education -- That's what happens in some systems. Central or state governments decide, they know best and they're going to tell you what to do. The trouble is that education doesn't go on in the committee rooms of our legislative buildings. It happens in classrooms and schools, and the people who do it are the teachers and the students, and if you remove their discretion, it stops working. You have to put it back to the people. (Applause)
To, co se děje v této zemi, je úžasné. Ale musím říct, že se to děje navzdory dominantní kultuře vzdělávání, ne díky jí. Je to jak kdyby lidé stále plachtili proti větru. Myslím si to, protože – mnoho současných opatření je založených na mechanistickém chápání vzdělávání. Jak kdyby vzdělávání bylo průmyslový proces, který může být vylepšen lepšími čísly, a tam někde v nejskrytějších zákoutích mysli tvůrců těchto opatření se nachází představa, že když to dobře vyladíme, tak nějak akorát, v budoucnu to pošlape jako na drátkách. Nepošlape a nikdy nešlapalo.
There is wonderful work happening in this country. But I have to say it's happening in spite of the dominant culture of education, not because of it. It's like people are sailing into a headwind all the time. And the reason I think is this: that many of the current policies are based on mechanistic conceptions of education. It's like education is an industrial process that can be improved just by having better data, and somewhere in the back of the mind of some policy makers is this idea that if we fine-tune it well enough, if we just get it right, it will all hum along perfectly into the future. It won't, and it never did.
Protože vzdělávání není mechanický systém. Je to lidský systém, je založený na lidech. Lidech, kteří se buď chtějí učit, nebo ne. Každý student, který předčasně odejde ze školy, k tomu má důvod zakořeněný ve svém způsobu života. Škola je může nudit. Mohou ji považovat za nepodstatnou. Může jim připadat, že je v rozporu se životem, který žijí mimo školu. To jsou tendence, ale příběhy za nimi jsou pokaždé jiné. Byl jsem nedávno v Los Angeles na setkání o – jmenovalo se to alternativní vzdělávací programy. To jsou programy navržené tak, aby se děti vracely ke vzdělávání se. Mají mnoho podobného. Jsou šité na míru. Silně podporují učitele, budují vazby s komunitou, mají široký a bohatý záběr a často tyto programy zapojují studenty mimo školu stejně jako ve škole. A fungují. Co mi připadá zajímavé, je, že se nazývají „alternativní vzdělávání“. Chápete to? A přitom veškerá zkušenost ze světa ukazuje, že kdybychom to dělali takto, nebyla by alternativa potřeba. (Potlesk)
The point is that education is not a mechanical system. It's a human system. It's about people, people who either do want to learn or don't want to learn. Every student who drops out of school has a reason for it which is rooted in their own biography. They may find it boring. They may find it irrelevant. They may find that it's at odds with the life they're living outside of school. There are trends, but the stories are always unique. I was at a meeting recently in Los Angeles of -- they're called alternative education programs. These are programs designed to get kids back into education. They have certain common features. They're very personalized. They have strong support for the teachers, close links with the community and a broad and diverse curriculum, and often programs which involve students outside school as well as inside school. And they work. What's interesting to me is, these are called "alternative education." (Laughter) You know? And all the evidence from around the world is, if we all did that, there'd be no need for the alternative. (Applause)
Myslím, že musíme přijít s jinou metaforou. Musíme si uvědomit, že je to lidský systém a že jsou podmínky, ve kterých se lidem daří, a podmínky, ve kterých vůbec. Jsme koneckonců organická stvoření a kultura školy je naprosto nezbytná. Kultura je organický termín, ne?
(Applause ends) So I think we have to embrace a different metaphor. We have to recognize that it's a human system, and there are conditions under which people thrive, and conditions under which they don't. We are after all organic creatures, and the culture of the school is absolutely essential. Culture is an organic term, isn't it?
Nedaleko od mého bydliště je místo nazvané Údolí smrti. Údolí smrti je nejteplejší, nejsušší místo v Americe, nic tam neroste. Nic tam neroste, protože tam neprší. A proto tedy Údolí smrti. V zimě roku 2004 v Údolí smrti zapršelo. Během krátké doby napršelo skoro 18 cm. A na jaře 2005 to teda bylo něco. Veškerou půdu v Údolí smrti pokryl květinový koberec, aspoň na chvilku. Co to dokazuje? Údolí smrti není mrtvé. Je jen nečinné. Přímo pod povrchem jsou semínka možností, která čekají na ty správné podmínky. V organických systémech, když nastanou ty správné podmínky, je život nevyhnutelný. Děje se vždy a všude. Vezměte nějaký prostor, školu, oblast, změňte podmínky, ukažte lidem, co je možné, co mohou očekávat, dejte jim více různých příležitostí; rozvíjejte a važte si vztahů mezi učiteli a žáky, dejte lidem možnost tvořit a inovovat to, co dělají, a školy, které o to vše byly ochuzené, se najednou probudí k životu.
Not far from where I live is a place called Death Valley. Death Valley is the hottest, driest place in America, and nothing grows there. Nothing grows there because it doesn't rain. Hence, Death Valley. In the winter of 2004, it rained in Death Valley. Seven inches of rain fell over a very short period. And in the spring of 2005, there was a phenomenon. The whole floor of Death Valley was carpeted in flowers for a while. What it proved is this: that Death Valley isn't dead. It's dormant. Right beneath the surface are these seeds of possibility waiting for the right conditions to come about, and with organic systems, if the conditions are right, life is inevitable. It happens all the time. You take an area, a school, a district, you change the conditions, give people a different sense of possibility, a different set of expectations, a broader range of opportunities, you cherish and value the relationships between teachers and learners, you offer people the discretion to be creative and to innovate in what they do, and schools that were once bereft spring to life.
Dobří vůdci to vědí. Opravdová role vůdců ve vzdělávání – a myslím, že to platí na národní úrovni, krajské úrovni i na úrovni jednotlivých škol – není a nemělo by být přikazovat a řídit. Ta skutečná role vůdcovství je řízení prostředí, vytváření prostředí plného možností. A když to uděláte, lidé to využijí a začnou dosahovat věcí, které jste vůbec nepředvídali a nečekali.
Great leaders know that. The real role of leadership in education -- and I think it's true at the national level, the state level, at the school level -- is not and should not be command and control. The real role of leadership is climate control, creating a climate of possibility. And if you do that, people will rise to it and achieve things that you completely did not anticipate and couldn't have expected.
Mám tu parádní citát od Benjamina Franklina. „Na světě existují tři druhy lidí: Ti, se kterými nehnete, lidé, kteří to nechápou, nechtějí chápat, vyhnou se tomu za každou cenu. Pak jsou i lidé, kteří jsou tvární, jsou si vědomi potřeby změny a jsou připraveni poslouchat. A nakonec tu jsou hybači, lidé, kteří ty věci dělají.“ Když podpoříme více lidí, bude z toho hnutí. A když je to hnutí dostatečně silné, bude to, v nejlepším slova smyslu, revoluce. A to je to, co potřebujeme.
There's a wonderful quote from Benjamin Franklin. "There are three sorts of people in the world: Those who are immovable, people who don't get it, or don't want to do anything about it; there are people who are movable, people who see the need for change and are prepared to listen to it; and there are people who move, people who make things happen." And if we can encourage more people, that will be a movement. And if the movement is strong enough, that's, in the best sense of the word, a revolution. And that's what we need.
Mnohokrát vám děkuji. (Potlesk) Děkuji vám. (Potlesk)
Thank you very much. (Applause) Thank you very much.