Byl jsem tady před čtyřmi lety a pamatuji si, že v té době ještě nebyly proslovy online. Myslím, že je dávali TED příznivcům v krabici, byl to set DVDéček v krabici, kterou si pak dali na police a tam jsou dodnes.
I was here four years ago, and I remember, at the time, that the talks weren't put online. I think they were given to TEDsters in a box, a box set of DVDs, which they put on their shelves, where they are now.
-
(Laughter)
A Chris mi zavolal týden po mém proslovu a říká, "začínáme dávat videa online. Můžem dát online i to tvoje?" A já řekl: "No jasně."
And actually, Chris called me a week after I'd given my talk, and said, "We're going to start putting them online. Can we put yours online?" And I said, "Sure."
A za čtyři roky, jak už jsem zmínil mé video viděli čtyři... vlastně, mé video bylo staženo 4 mil. krát. Tak si říkám, že byste to číslo mohli vynásobit asi tak dvaceti a získali byste počet lidí, kteří jej viděli. A jak prohlásil Chris, lidé hladoví po videích se mnou.
And four years later, it's been downloaded four million times. So I suppose you could multiply that by 20 or something to get the number of people who've seen it. And, as Chris says, there is a hunger for videos of me. (Laughter)
-
(Applause)
-
...nemyslíte?
Don't you feel?
-
(Laughter)
Takže celá tato událost je má promyšlená mediální kampaň s účelem vytvořit pro vás další video, tak tady ho máte.
So, this whole event has been an elaborate build-up to me doing another one for you, so here it is.
-
(Laughter)
Al Gore měl před čtyřmi lety proslov na stejné TED konferenci, kde jsem hovořil i já a mluvil o klimatické krizi. A já na to na konci mého proslovu odkázal. A tak bych rád na to navázal, protože, upřímně řečeno, jsem měl jen 18 min. Takže, jak jsem říkal...
Al Gore spoke at the TED conference I spoke at four years ago and talked about the climate crisis. And I referenced that at the end of my last talk. So I want to pick up from there because I only had 18 minutes, frankly. (Laughter)
So, as I was saying --
-
(Laughter)
Víte, má pravdu. Mám na mysli, jistě že probíhá velká klimatická změna. A já myslím, že pokud tomu lidé nevěří, měli by více chodit ven. - Ale já věřím, že existuje i druhá klimatická krize, která je stejně závažná a má stejný původ a se kterou se musíme vypořádat se stejnou naléhavostí. A tím mám na mysli - - a mimochodem, můžete říct, "kámo, zklidni. Já už jednu klimatickou krizi mám. Další už fakt nepotřebuju." Ale tato krize není krizí přírodních zdrojů, přestože věřím, že i ta je opravdová, ale krizí lidských zdrojů.
You see, he's right. I mean, there is a major climate crisis, obviously, and I think if people don't believe it, they should get out more. (Laughter) But I believe there is a second climate crisis, which is as severe, which has the same origins, and that we have to deal with with the same urgency. And you may say, by the way, "Look, I'm good. I have one climate crisis, I don't really need the second one." (Laughter) But this is a crisis of, not natural resources -- though I believe that's true -- but a crisis of human resources.
Já zásadně věřím tomu, co už zmínila spousta hostů v předcházejících dnech, a to že jen velmi mizerně používáme náš talent. Velká spousta lidí se potácí celým svým životem aniž by měla skutečnou páru o tom, v čem tkví jejich talent či zda mají nějaký takový, který by stál za řeč. Potkávám různé typy lidí, kteří si nemyslí, že jsou v něčem opravdu dobří.
I believe fundamentally, as many speakers have said during the past few days, that we make very poor use of our talents. Very many people go through their whole lives having no real sense of what their talents may be, or if they have any to speak of. I meet all kinds of people who don't think they're really good at anything.
Vlastně, teď rozděluji svět do dvou skupin. Jeremy Bentham, velký utilitářský filozof, jednou okořenil t, když prohlásil: "Na tomto světě existují dva typy lidí, ti, kteří rozdělují svět na dva typy, a ti, kdo to nedělají." - No, já to dělám. -
Actually, I kind of divide the world into two groups now. Jeremy Bentham, the great utilitarian philosopher, once spiked this argument. He said, "There are two types of people in this world: those who divide the world into two types and those who do not." (Laughter) Well, I do. (Laughter)
Potkávám různé typy lidí, které nebaví, co dělají. Prostě tak nějak proplouvají svými životy smíření s tím, jaké jsou. Příliš se neradují z toho, co dělají. Spíše přežívají, než by skutečně žili a čekají na víkend. Ale také potkávám lidi, kteří milují, co dělají a nedovedou si představit, že by se zabývali něčím jiným. Kdybyste jim řekli, "už s tím přestaň", divili by se, o čem to mluvíte. Protože to není jen o tom, co dělají, ale o tom, kdo jsou. Říkají, "to jsem prostě já, víš. bylo by bláznivé toho zanechat, protože to promlouvá k mému skutečnému já." A netýká se to zrovna mnoha lidí. Ve skutečnosti si naopak myslím, že je to určitě menšina lidí. A myslím, že pro to existuje spousta
I meet all kinds of people who don't enjoy what they do. They simply go through their lives getting on with it. They get no great pleasure from what they do. They endure it rather than enjoy it, and wait for the weekend. But I also meet people who love what they do and couldn't imagine doing anything else. If you said, "Don't do this anymore," they'd wonder what you're talking about. It isn't what they do, it's who they are. They say, "But this is me, you know. It would be foolish to abandon this, because it speaks to my most authentic self." And it's not true of enough people. In fact, on the contrary, I think it's still true of a minority of people. And I think there are many possible explanations for it.
možných vysvětlení. A vysoko mezi nimi ční vzdělávání, protože vzdělávání, do jisté míry, oddaluje spoustu lidí od jejich přirozeného talentu. A lidé jsou jako přírodní zdroje; často jsou hluboko skryté. Musíte je hledat. Nepovalují se jen tak na povrchu. Musíte vytvořit podmínky, aby se ukázaly. A lze si představit, že vzdělávání je cestou, jakou se to děje. Ale často tomu tak není. Každý vzdělávací systém na světě prochází v současnosti přeměnou. A ta není dostatečná. Reforma je už nepoužitelná, protože prostě vylepšuje porouchaný model. Co potřebujeme - - a to slovo bylo v minulých dnech mnohokrát použito - není evoluce, ale revoluce ve vzdělávání. Co dnes máme, se musí změnit v něco jiného.
And high among them is education, because education, in a way, dislocates very many people from their natural talents. And human resources are like natural resources; they're often buried deep. You have to go looking for them, they're not just lying around on the surface. You have to create the circumstances where they show themselves. And you might imagine education would be the way that happens, but too often, it's not. Every education system in the world is being reformed at the moment and it's not enough. Reform is no use anymore, because that's simply improving a broken model. What we need -- and the word's been used many times in the past few days -- is not evolution, but a revolution in education. This has to be transformed into something else. (Applause)
-
Jednou z opravdových výzev je od základů inovovat vzdělávání. Inovace je obtížná, protože to znamená dělat něco, co pro lidi většinou není moc snadné. Znamená to nabourat zažité představy a věci, které se zdají zřejmé. Velkým problémem reformy či transformace je tyranie zdravého rozumu a věcí, o kterých si lidé myslí "no, nemůžeme to dělat jinak, protože takhle se to prostě dělá."
One of the real challenges is to innovate fundamentally in education. Innovation is hard, because it means doing something that people don't find very easy, for the most part. It means challenging what we take for granted, things that we think are obvious. The great problem for reform or transformation is the tyranny of common sense. Things that people think, "It can't be done differently, that's how it's done."
Nedávno jsem narazil na nádherný citát od Abrahama Lincolna a pomyslel si, že byste byli potěšeni, kdybych vám jej teď ocitoval. - Pronesl jej v prosinci 1862 na druhém výročním zasedání Kongresu. Měl bych vysvětlit, že vůbec netuším, o co tehdy šlo. My americké dějiny v Británii neučíme. - My je tajíme. Víte, ze zásady. - Takže, bezpochyby se během prosince 1862 dělo něco fascinujícího, o čem Američané mezi námi něco vědí.
I came across a great quote recently from Abraham Lincoln, who I thought you'd be pleased to have quoted at this point. (Laughter) He said this in December 1862 to the second annual meeting of Congress. I ought to explain that I have no idea what was happening at the time. We don't teach American history in Britain. (Laughter) We suppress it. You know, this is our policy. (Laughter) No doubt, something fascinating was happening then, which the Americans among us will be aware of.
Nicméně prohlásil toto: "Dogmata klidné minulosti neodpovídají bouřlivé přítomnosti. Příležitost je naplněna nesnázemi a my s takovou příležitostí musíme růst." To zbožňuju. Ne, přibližovat se k ní, ale růst s ní zároveň. "Naše doba je jiná, proto musíme přemýšlet jinak, a chovat se jinak. Musíme osvobodit sami sebe a poté svou zemi zachráníme."
But he said this: "The dogmas of the quiet past are inadequate to the stormy present. The occasion is piled high with difficulty, and we must rise with the occasion." I love that. Not rise to it, rise with it. "As our case is new, so we must think anew and act anew. We must disenthrall ourselves, and then we shall save our country." I love that word, "disenthrall."
Mám rád slovo "osvobodit." Víte, co to znamená? Že existují myšlenky, které nás všechny svazují, které prostě bereme jako dané, jako přirozený řád věcí, jako způsob, jakým věci jsou. A spousta našich myšlenek nebyla rozvíjena, aby vyhovovala podmínkám tohoto století, ale aby stačily okolnostem předchozích staletí. Jenže naše mysl je jimi stále hypnotizována. A my se musíme od některých z nich osvobodit. A to se lépe řekne, než udělá. Mimochodem, je vlastně velmi obtížné poznat, co bereme jako dané. Důvodem je, že to bereme jako dané.
You know what it means? That there are ideas that all of us are enthralled to, which we simply take for granted as the natural order of things, the way things are. And many of our ideas have been formed, not to meet the circumstances of this century, but to cope with the circumstances of previous centuries. But our minds are still hypnotized by them, and we have to disenthrall ourselves of some of them. Now, doing this is easier said than done. It's very hard to know, by the way, what it is you take for granted. And the reason is that you take it for granted.
Dovolte mi, abych se vás zeptal na něco, co možná berete jako dané. Kolik z vás je tady starších 25 let? To není to, o čem si myslím, že to berete jako dané. Jsem si jistý, že tohle už víte. A je tu někdo mladší než 25 let? Výtečně. A nyní, ti z vás, komu je víc než 25, můžete zvednout ruku, pokud na ní nosíte hodinky? No, je nás docela hodně, ne? Zeptejte se na totéž v místnosti plné puberťáků. Oni hodinky nenosí. Tím nemyslím, že by nemohli či nesměli. Prostě se jen často rozhodnou je nenosit. A důvodem je, že nás vychovávali v pre-digitální kultuře - ty z nás starší 25 let. A tak my, pokud chceme vědět, kolik je hodin, musíme nosit něco, abychom to zjistili. Mladí teď žijí v digitalizovaném světě jaký je čas si najdou kdekoliv. Nechápou, nač mít hodinky. A mimochodem, ani vy je mít nemusíte. Jde jen o to, že jste je vždycky měli a prostě je jen nosíte dál. Moje dcera Kate, které je 20, hodinky nenosí. Nechápe, proč by měla. Říká: "Má to jen jednu funkci." - "Jakože - to je fakt slabé..."
(Laughter) Let me ask you something you may take for granted. How many of you here are over the age of 25? That's not what you take for granted, I'm sure you're familiar with that. Are there any people here under the age of 25? Great. Now, those over 25, could you put your hands up if you're wearing your wristwatch? Now that's a great deal of us, isn't it? Ask a room full of teenagers the same thing. Teenagers do not wear wristwatches. I don't mean they can't, they just often choose not to. And the reason is we were brought up in a pre-digital culture, those of us over 25. And so for us, if you want to know the time, you have to wear something to tell it. Kids now live in a world which is digitized, and the time, for them, is everywhere. They see no reason to do this. And by the way, you don't need either; it's just that you've always done it and you carry on doing it. My daughter never wears a watch, my daughter Kate, who's 20. She doesn't see the point. As she says, "It's a single-function device." (Laughter)
A já na to: "Ne, ne, taky to ukazuje datum." - "Má to více funkcí."
"Like, how lame is that?" And I say, "No, no, it tells the date as well." (Laughter) "It has multiple functions."
(Laughter)
Ale vidíte, existují věci, ke kterým jsme ve vzdělání otrocky přilnuli. Mám pro vás několik příkladů. Jedním z nich je myšlenka linearity. Pokud začnete tady, pojedete v dané dráze a pokud uděláte vše správně, skončíte takto nastaveni po zbytek vašeho života. Všichni, kdo v TEDu mluvili, zmiňovali nepřímo a někdy i výslovně, jiný příběh, že život nejde nalinkovat, je organický. Své životy vytváříme symbioticky tak, jak objevujeme své nadání ve vztahu k okolnostem, které nám naše nadání pomáhá vytvořit. Ale, víte, stali jsme se posedlí touto povídkou o jasném nalinkování. A vrcholem vzdělávání pravděpodobně je dostat se na vysokou. Myslím, že jsme posedlí posíláním lidí na vysokou školu, či jisté vysoké školy. Neříkám, že byste neměli chodit na vysokou, ale nemusí tam všichni a ne všichni se tam musí dostat teď. Možná se tam dostanou později, ne zrovna teď.
But, you see, there are things we're enthralled to in education. A couple of examples. One of them is the idea of linearity: that it starts here and you go through a track and if you do everything right, you will end up set for the rest of your life. Everybody who's spoken at TED has told us implicitly, or sometimes explicitly, a different story: that life is not linear; it's organic. We create our lives symbiotically as we explore our talents in relation to the circumstances they help to create for us. But, you know, we have become obsessed with this linear narrative. And probably the pinnacle for education is getting you to college. I think we are obsessed with getting people to college. Certain sorts of college. I don't mean you shouldn't go, but not everybody needs to go, or go now. Maybe they go later, not right away.
Před nějakou dobou jsem byl v San Francisku a podepisoval knihu. A byl tam chlapík, třicátník, a kupoval si knížku. A já se ho ptal: "Co děláte?" A on říká: "Jsem hasič." A já na to: "A jak dlouho už jste hasičem?" A on: "Odjakživa, já byl vždycky hasičem." A já říkám: "No a kdy jste se pro to rozhodl?" A on: "Když jsem byl dítě." Říká: "Vlastně, ve škole to byl problém, protože ve škole chtěl být hasičem každý." A řekl: "No a já chtěl být hasičem."
And I was up in San Francisco a while ago doing a book signing. There was this guy buying a book, he was in his 30s. I said, "What do you do?" And he said, "I'm a fireman." I asked, "How long have you been a fireman?" "Always. I've always been a fireman." "Well, when did you decide?" He said, "As a kid. Actually, it was a problem for me at school, because at school, everybody wanted to be a fireman." (Laughter)
A pak říká, "když jsem chodil do posledního ročníku školy, mí učitelé mě nebrali vážně. Zvlášť jeden z nich to nebral vážně. Říkal, že zahazuju svůj život, pokud tohle je všechno, co s ním hodlám udělat, a že bych měl na vysokou, stát se nějakým odborníkem, že mám velké možnosti a že jen marním svůj talent." A řekl, "bylo to ponižující, protože to řekl před celou třídou a já se cítil fakt děsně. Ale tak jsem to chtěl a jakmile jsem odešel ze školy, přihlásil jsem se k hasičům a byl jsem přijat." A řekl: "Víte, zrovna jsem o tom chlápkovi přemýšlel, před pár minutami, když jste mluvil", a říká, "protože před šesti měsíci jsem mu zachránil život." - Řekl, "byl ve vraku auta, já ho vytáhl ven, oživoval jsem ho a zachránil život i jeho ženě." Řekl, "mám pocit, že teď už o mě smýšlí lépe."
He said, "But I wanted to be a fireman." And he said, "When I got to the senior year of school, my teachers didn't take it seriously. This one teacher didn't take it seriously. He said I was throwing my life away if that's all I chose to do with it; that I should go to college, I should become a professional person, that I had great potential and I was wasting my talent to do that." He said, "It was humiliating. It was in front of the whole class and I felt dreadful. But it's what I wanted, and as soon as I left school, I applied to the fire service and I was accepted. You know, I was thinking about that guy recently, just a few minutes ago when you were speaking, about this teacher, because six months ago, I saved his life." (Laughter) He said, "He was in a car wreck, and I pulled him out, gave him CPR, and I saved his wife's life as well." He said, "I think he thinks better of me now."
-
(Laughter)
-
(Applause)
Víte, podle mě lidská společenství jsou závislá na různorodosti nadání ne jednolité představě o dovednostech. A v jádru našich problémů - - jádro problému spočívá ve znovuobjevení našeho povědomí o schopnostech a inteligenci. Ta věc s přímočarou cestou je problém.
You know, to me, human communities depend upon a diversity of talent, not a singular conception of ability. And at the heart of our challenges -- (Applause) At the heart of the challenge is to reconstitute our sense of ability and of intelligence. This linearity thing is a problem.
Když jsem přijel do Los Angeles, asi před devíti lety, narazil jsem na zásadu, velmi dobře zamýšlenou, která tvrdila, "vysoká škola začíná ve školce." Ne, nezačíná. - Nezačíná. Kdybychom měli čas, zabýval bych se tím více, ale čas nemáme. - Školka začíná ve školce. - Jeden můj přítel mi jednou řekl "víš, tříleté dítě není půlkou šestiletého." - - Jsou jim tři roky.
When I arrived in L.A. about nine years ago, I came across a policy statement -- very well-intentioned -- which said, "College begins in kindergarten." No, it doesn't. (Laughter) It doesn't. If we had time, I could go into this, but we don't. (Laughter) Kindergarten begins in kindergarten. (Laughter) A friend of mine once said, "A three year-old is not half a six year-old." (Laughter) (Applause) They're three.
Ale jak jsme si právě poslechli, v tom, aby se jeden dostal do školky, už je taková konkurence - - do té správné školky, že kvůli tomu lidé už ve třech letech podstupují pohovor. Děti, sedící před nezaujatou komisí, se svými životopisy. - prolistovávají to a říkají "no a to je všechno?" - - "Už jsi tu 36 měsíců a to je všechno?" - "Přiznej, že jsi nic nedokázal. jak tak vidím, strávil jsi šest měsíců jen kojením. -
But as we just heard in this last session, there's such competition now to get into kindergarten -- to get to the right kindergarten -- that people are being interviewed for it at three. Kids sitting in front of unimpressed panels, you know, with their resumes -- (Laughter) Flicking through and saying, "What, this is it?" (Laughter) (Applause) "You've been around for 36 months, and this is it?" (Laughter) "You've achieved nothing -- commit. (Laughter) Spent the first six months breastfeeding, I can see."
Víte, takové pojetí je to pobuřující, ale lidi to láká.
(Laughter) See, it's outrageous as a conception.
Dalším problémem je přizpůsobení se. Vzdělávánací systémy jsme vybudovali na fast food modelu. To je něco, o čem už mluvil Jamie Oliver. Víte, pro zajištění kvality existují ve stravování dva modely. Jedním je model rychlého občerstvení, kde je všechno standardizováno. Ten druhý představují restaurace typu Zagat či Michelin, kde nic není standardizováno a kde se přizpůsobují místním podmínkám. A my se ve vzdělávání zaprodali fast food modelu. A to zbídačuje našeho ducha a naši energii stejně jako fast food vyčerpává naši tělesnou schránku.
The other big issue is conformity. We have built our education systems on the model of fast food. This is something Jamie Oliver talked about the other day. There are two models of quality assurance in catering. One is fast food, where everything is standardized. The other is like Zagat and Michelin restaurants, where everything is not standardized, they're customized to local circumstances. And we have sold ourselves into a fast-food model of education, and it's impoverishing our spirit and our energies as much as fast food is depleting our physical bodies.
-
(Applause)
Myslím, že bychom měli zmínit několik věcí. Jedna z nich je, že lidský talent je nesmírně různorodý. Lidé mají velmi odlišné schopnosti. Nedávno jsem zjistil, že jako dítěti mi dali kytaru přibližně ve stejné době, jako ji dostal i Eric Clapton. Víte, říkám jen, že Erickovi to šlo. - Mně jaksi ne. Nešlo mi to, ať jsem do toho foukal sebevíc, Prostě to nešlo.
We have to recognize a couple of things here. One is that human talent is tremendously diverse. People have very different aptitudes. I worked out recently that I was given a guitar as a kid at about the same time that Eric Clapton got his first guitar. (Laughter) It worked out for Eric, that's all I'm saying. (Laughter) In a way -- it did not for me. I could not get this thing to work no matter how often or how hard I blew into it. It just wouldn't work.
(Laughter)
Ale jen o tom to není. Jde o nadšení. Často jdou lidem věci, o které se moc nestarají. Je to o nadšení a o tom, co povbuzuje naši duši a energii. A pokud se věnujete něčemu, co zbožňujete a v čem jste dobří, čas ubíhá úplně jinak. Má žena právě dopsala román a já myslím, že se jí velmi povedl, ale ona při dokončování na hodiny zmizí. Znáte to, pokud děláte něco, co vás baví, hodina vám připadá jako pět minut. Pokud děláte něco, co vaší duši nesedí, pět minut se zdá být hodinou. A důvodem, proč se tolik lidí rozhodne vypadnout ze školy je, že to prostě nenaplňuje jejich duši, energii či nadšení.
But it's not only about that. It's about passion. Often, people are good at things they don't really care for. It's about passion, and what excites our spirit and our energy. And if you're doing the thing that you love to do, that you're good at, time takes a different course entirely. My wife's just finished writing a novel, and I think it's a great book, but she disappears for hours on end. You know this, if you're doing something you love, an hour feels like five minutes. If you're doing something that doesn't resonate with your spirit, five minutes feels like an hour. And the reason so many people are opting out of education is because it doesn't feed their spirit, it doesn't feed their energy or their passion.
A tak si myslím, že musíme změnit přirovnání. Musíme se pohnout ze v zásadě industriálního modelu vzdělávání, z výrobního modelu, který je založen na přímočarosti, podobnosti a dávkování lidí. Musíme se pohnout k modelu, který je více založen na principech zemědělství. Musíme připustit, že rozkvět lidstva není mechanickým procesem, ale procesem organickým. A nelze předvídat výsledek lidského rozvoje, vše co můžete, stejně jako zemědělec, je vytvořit podmínky, ve kterých začnou vzkvétat.
So I think we have to change metaphors. We have to go from what is essentially an industrial model of education, a manufacturing model, which is based on linearity and conformity and batching people. We have to move to a model that is based more on principles of agriculture. We have to recognize that human flourishing is not a mechanical process; it's an organic process. And you cannot predict the outcome of human development. All you can do, like a farmer, is create the conditions under which they will begin to flourish.
A tak když se podíváme na reformu vzdělávání a jeho proměnu, není to jako ten systém naklonovat. Jsou tu výtečné školy, jako je třeba síť škol KIPP, ti mají skvělý systém. Existuje spousta dobrých modelů. Jde o to, přizpůsobit se svým podmínkám a přizpůsobit vzdělávání na míru právě těm, které učíte. A to je, dle mého názoru, odpověď pro budoucnost, protože to není o nastavování nějakého nového řešení. Jde o vytvoření hnutí ve vzdělávání, kde lidé rozvíjejí vlastní řešení s externí podporou postavenou na personalizovaných osnovách.
So when we look at reforming education and transforming it, it isn't like cloning a system. There are great ones, like KIPP's; it's a great system. There are many great models. It's about customizing to your circumstances and personalizing education to the people you're actually teaching. And doing that, I think, is the answer to the future because it's not about scaling a new solution; it's about creating a movement in education in which people develop their own solutions, but with external support based on a personalized curriculum.
V tomto sále jsou lidé, kteří představují výjimečné jedince byznysu, multimédií, internetu. Tyto technologie spolu s výjimečně talentovanými učiteli představují příležitost vnést do vzdělávání revoluci. A já na vás naléhám, abyste se do toho zapojili, protože je to podstatné nejen pro nás samotné, ale i pro budoucnost našich dětí. To ale musíme industriální model změnit na model zemědělský, ve kterém bude každá škola v budoucnosti vzkvétat. A v nich budou děti život zažívat. Anebo to bude doma, pokud si zvolí, že se chtějí učit tam, se svými rodinami či přáteli.
Now in this room, there are people who represent extraordinary resources in business, in multimedia, in the Internet. These technologies, combined with the extraordinary talents of teachers, provide an opportunity to revolutionize education. And I urge you to get involved in it because it's vital, not just to ourselves, but to the future of our children. But we have to change from the industrial model to an agricultural model, where each school can be flourishing tomorrow. That's where children experience life. Or at home, if that's what they choose, to be educated with their families or friends.
Hodně se tady toho namluvilo o snech během konference v minulých dnech. A já jsem chtěl jen velmi rychle - včera v noci mne velmi zasáhly skladby Natalie Merchant, obnovující staré básně. Chtěl jsem vám přečíst velmi rychlou a krátkou báseň od W. B. Yeatse, kterého možná znáte. Napsal to pro svou lásku, Maud Gonne, a básní oplakává skutečnost, že jí nemůže dát to, co myslel, že od něj chce. A on praví, "mám něco jiného, ale možná to není pro tebe."
There's been a lot of talk about dreams over the course of these few days. And I wanted to just very quickly -- I was very struck by Natalie Merchant's songs last night, recovering old poems. I wanted to read you a quick, very short poem from W. B. Yeats, who some of you may know. He wrote this to his love, Maud Gonne, and he was bewailing the fact that he couldn't really give her what he thought she wanted from him. And he says, "I've got something else, but it may not be for you."
Říká toto: "Míti tak šaty nebem šité, Zdobené stříbrným a zlatým svitem, Z látek modrých, šerých a tmavých utkané, Jako když smrákání a příchod noci nastane, Rozprostřel bych je pod chodidla Tvá: Ale chudým jsem, mám pouze své sny; Které rozprostřel jsem pod chodidla Tvá; Našlapuj zlehka, vždyť po mých snech teď kráčíš Ty." A každý den, všude naše děti rozprostírají své sny pod našimi chodidly. A my bychom měli našlapovat měkce.
He says this: "Had I the heavens' embroidered cloths, Enwrought with gold and silver light, The blue and the dim and the dark cloths Of night and light and the half-light, I would spread the cloths under your feet: But I, being poor, have only my dreams; I have spread my dreams under your feet; Tread softly because you tread on my dreams." And every day, everywhere, our children spread their dreams beneath our feet. And we should tread softly.
Děkuji vám.
Thank you.
-
(Applause)
Thank you very much.
(Applause)
Thank you.
(Applause)
Velmi vám děkuji.