Někdy mě zvou, abych dával divné přednášky. Pozvali mě, abych mluvil k lidem, kteří se převlékají do zvířecích kostýmů a předvádějí se na sportovních událostech. Bohužel jsem nemohl přijít. Ale přinutilo mě to přemýšlet o skutečnosti, že tito týpci, alespoň většina z nich, ví, čím se živí. Převlékají se za zvířata a baví lidi na sportovních utkáních.
So sometimes I get invited to give weird talks. I got invited to speak to the people who dress up in big stuffed animal costumes to perform at sporting events. Unfortunately I couldn't go. But it got me thinking about the fact that these guys, at least most of them, know what it is that they do for a living. What they do is they dress up as stuffed animals and entertain people at sporting events.
Krátce nato mě pozvali, abych mluvil na schůzi lidí, kteří tvarují z balónků zvířátka. A zase jsem nemohl přijít. Ale je to okouzlující skupina. Dělají zvířátka z balónků. Existuje velká schýza mezi těmi, kdo pracují s náboženskými motivy a kdo s porno motivy. - Ale oni s těmi balónky dovedou hodně skvělých věcí. Někdy se dostávají do problémů, ale ne moc často. A jinou věcí na těch týpcích je, že i oni vědí, čím se živí. Tvarují zvířátka z balónků.
Shortly after that I got invited to speak at the convention of the people who make balloon animals. And again, I couldn't go. But it's a fascinating group. They make balloon animals. There is a big schism between the ones who make gospel animals and porn animals, but -- (Laughter) they do a lot of really cool stuff with balloons. Sometimes they get in trouble, but not often. And the other thing about these guys is, they also know what they do for a living. They make balloon animals.
Ale čím se živíme my? Co přesně dělají každý den lidé, kteří se na toto dívají? A já bych chtěl dokázat, že my se pokoušíme vše změnit. Že se pokoušíme najít část současného status quo, něco co nás rozčiluje, něco co potřebuje zlepšit. Něco, co žadoní o změnu, a my to změníme. Pokoušíme se o velkou, stálou, důležitou změnu. Ale my o tom tak nepřemýšlíme. A nestrávili jsme moc času mluvením o tom, jak ten proces vypadá. A já už se tím několik let zabývám. A chci se s vámi dnes podělit o několik příběhů.
But what do we do for a living? What exactly to the people watching this do every day? And I want to argue that what we do is we try to change everything. That we try to find a piece of the status quo -- something that bothers us, something that needs to be improved, something that is itching to be changed -- and we change it. We try to make big, permanent, important change. But we don't think about it that way. And we haven't spent a lot of time talking about what that process is like. And I've been studying it for a couple years. And I want to share a couple stories with you today.
Nejdřív o chlápkovi, co se jmenuje Nathan Winograd. Nathan byl druhou nejvýše postavenou osobou ve Spolku proti týrání zvířat. A co možná nevíte o historii tohoto spolku je, že byl založen, aby hubil psy a kočky. Města si je najala, aby se zbavili zaběhlých zvířat na ulicích a zahubili je. V typickém roce byly zabity 4 mil psů a koček. Většina z nich do 24 h poté, co je sebrali na ulici. Nathan a jeho šéf to viděli a nemohli to tolerovat. A tak vyhlásili, že ze San Franciska udělají město bez zabíjení. Že v celém městě bude každý pes a kočka, pokud nejsou nemocní nebo nebezpeční, osvojení a ne zabití. A každý tvrdil, že je to nemožné. Nathan a jeho nadřízený šli na zasedání rady, aby prosadili změnu předpisu. A lidé z ostatních Spolků a humanistických útulků z celé země letěli do San Franciska, aby svědčili proti nim. Aby řekli, že to naruší organizaci a že je to nelidské. Oni vydrželi. A Nathan se vydal přímo mezi občany. Spojil se s lidmi, které to zajímalo. Neprofesionálové. Lidé s nadšením. A během jen několika let se San Francisko stalo prvním městem bez zabíjení. Bez ztráty. Zcela podporováno komunitou. Nathan odjel a zamířil do Tompkins County, New York. Místo od San Franciska odlišné tak, jak jen může v rámci USA být. A udělal to znova. Z oslavovaného odchytávače psů se stal tím, kdo zcela změnil komunitu. A pak se vydal do Severní Karolíny a udělal to znovu. A pak jel do Rena. A udělal to zas.
First, about a guy named Nathan Winograd. Nathan was the number two person at the San Francisco SPCA. And what you may not know about the history of the SPCA is, it was founded to kill dogs and cats. Cities gave them a charter to get rid of the stray animals on the street and destroy them. In a typical year four million dogs and cats were killed, most of them within 24 hours of being scooped off of the street. Nathan and his boss saw this, and they could not tolerate it. So they set out to make San Francisco a no-kill city: create an entire city where every dog and cat, unless it was ill or dangerous, would be adopted, not killed. And everyone said it was impossible. Nathan and his boss went to the city council to get a change in the ordinance. And people from SPCAs and humane shelters around the country flew to San Francisco to testify against them -- to say it would hurt the movement and it was inhumane. They persisted. And Nathan went directly to the community. He connected with people who cared about this: nonprofessionals, people with passion. And within just a couple years, San Francisco became the first no-kill city, running no deficit, completely supported by the community. Nathan left and went to Tompkins County, New York -- a place as different from San Francisco as you can be and still be in the United States. And he did it again. He went from being a glorified dogcatcher to completely transforming the community. And then he went to North Carolina and did it again. And he went to Reno and he did it again.
A když se zamyslím nad tím, co Nathan dělal, a když se zamyslím nad tím, co dělají lidé tady, přemýšlím o myšlenkách. Přemýšlím o konceptu, že vytvořit nápad a šířit ho je složitá operace. Nevím, jestli jste někdy byli na židovské svatbě. Oni tam vezmou žárovku a rozbijí ji. Mají k tomu několik důvodů a příběhů s tím spojených. Jedním z těch důvodů je, že to značí změnu od toho minulého k tomu budoucímu. Jde o okamžik v čase. A já bych chtěl podotknout, že prožíváme a právě se nacházíme v klíčovém okamžiku změny ve způsobu, jakým jsou myšlenky vytvářeny a šířeny a zaváděny.
And when I think about what Nathan did, and when I think about what people here do, I think about ideas. And I think about the idea that creating an idea, spreading an idea has a lot behind it. I don't know if you've ever been to a Jewish wedding, but what they do is, they take a light bulb and they smash it. Now there is a bunch of reasons for that, and stories about it. But one reason is because it indicates a change, from before to after. It is a moment in time. And I want to argue that we are living through and are right at the key moment of a change in the way ideas are created and spread and implemented.
Začali jsme s myšlenkou továrny. Že byste mohli změnit celý svět, pokud byste měli účinnou továrnu, která by mohla rozvířit změnu. Poté jsme se přesunuli k televizní myšlence. Ta tvrdila, že pokud máte dostatečně pokud se hodněkrát dostanete do televize, pokud si můžete koupit dostatek reklamy, mohlo by to vyjít. A teď se nacházíme v novém modelu vedení. Ve kterém způsob, jakým věci měníme, není o penězích, či síle hýbat se systémem, ale o vedení.
We started with the factory idea: that you could change the whole world if you had an efficient factory that could churn out change. We then went to the TV idea, that said if you had a big enough mouthpiece, if you could get on TV enough times, if you could buy enough ads, you could win. And now we're in this new model of leadership, where the way we make change is not by using money or power to lever a system, but by leading.
Řekněme si něco o třech cyklech. Prvním je cyklus továrny. Henry Ford přišel s opravdu dobrým nápadem. Umožnil mu najímat si muže, kteří byli zvyklí na plat 50 centů denně a platit jim 5 dolarů za den. Protože měl dostatečně efektivní továrnu. No s takovou výhodou můžete nadělat spoustu aut. Můžete toho hodně změnit. Zařídit stavbu silnic. Můžete změnit character celé země. A v podstatě vaše činnost potřebuje stále levnější pracovní sílu a stále rychlejší stroje. A potíž do které se dostáváme je, že obé nám dochází. Pořád levnější práce a pořád rychlejší stroje. ("Tento semafor nikdy nemá zelenou")
So let me tell you about the three cycles. The first one is the factory cycle. Henry Ford comes up with a really cool idea. It enables him to hire men who used to get paid 50 cents a day and pay them five dollars a day. Because he's got an efficient enough factory. Well with that sort of advantage you can churn out a lot of cars. You can make a lot of change. You can get roads built. You can change the fabric of an entire country. That the essence of what you're doing is you need ever-cheaper labor, and ever-faster machines. And the problem we've run into is, we're running out of both. Ever-cheaper labor and ever-faster machines. (Laughter)
A tak na chvíli přeřaďme rychlost a řekněme, "já vím. Televize. Reklama. Strkat a tlačit.. Vezměte dobrý nápad a protlačte ho do světa. Já mám lepší past na myši.. A pokud získám dost peněz, abych to řekl hodně lidem, tak hodně prodám." A na tom můžete postavit celé odvětví průmyslu. Když je potřeba, dejte do reklamy batolátka. Když je potřeba, použijte děti, aby prodávaly něco jiného. A když děti nefungují, nasaďte doktory. Ale opatrně. Protože nechcete dostat nešťastné situace, v níž mluvíte o jedné věci, místo abyste mluvili o té druhé. ("Dětská obezita. Neberte ji na lehkou váhu." "Moje nakupovací dovádění.") Tento model vyžaduje, abyste se chovali jako král. Jako osoba, která stojí v předu místnosti a rozhazuje věci nevolníkům vzadu. Jako že to máte pod kontrolou. A řeknete lidem, co dělat dál. Rychlý malý nákres toho ukazuje vás tady nahoře. A vy to protlačujete dál do světa. Tato metoda, masový marketing, vyžaduje průměrné nápady, protože míříte na masy a spousty reklamy. Jako spammeři jsme zkusili zhypnotizovat každého, aby si koupil náš nápad. Zhypnotizovat každého, aby přispěl na naši kauzu. Zhypnotizovat každého, aby volil našeho kandidáta. A bohužel, už ani to tak dobře nefunguje. -
So we shift gears for a minute, and say, "I know: television; advertising. Push push. Take a good idea and push it on the world. I have a better mousetrap. And if I can just get enough money to tell enough people, I'll sell enough." And you can build an entire industry on that. If necessary you can put babies in your ads. If necessary you can use babies to sell other stuff. And if babies don't work, you can use doctors. But be careful. Because you don't want to get an unfortunate juxtaposition, where you're talking about one thing instead of the other. (Laughter) This model requires you to act like the king, like the person in the front of the room throwing things to the peons in the back. That you are in charge, and you're going to tell people what to do next. The quick little diagram of it is, you're up here, and you are pushing it out to the world. This method -- mass marketing -- requires average ideas, because you're going to the masses, and plenty of ads. What we've done as spammers is tried to hypnotize everyone into buying our idea, hypnotize everyone into donating to our cause, hypnotize everyone into voting for our candidate. And, unfortunately, it doesn't work so well anymore either. (Laughter)
Ale začíná se šířit dobrá zpráva, opravdu dobrá... Říkám jí myšlenka klanů. Myšlenka klanů je velmi jednoduchou koncepcí, která sahá 50 000 let zpátky. Jde o vedení a propojení lidí a myšlenek. A je to něco, co lidé vždycky chtěli. Spousta lidí je zvyklá mít duchovní klan, nebo církevní klan, nebo pracovní klan, nebo komunitní klan. Ale teď, díky internetu, díky explozi mass médií, díky spoustě jiných věcí, které probublávají naší společností na celém světě, klany jsou všude.
But there is good news around the corner -- really good news. I call it the idea of tribes. What tribes are, is a very simple concept that goes back 50,000 years. It's about leading and connecting people and ideas. And it's something that people have wanted forever. Lots of people are used to having a spiritual tribe, or a church tribe, having a work tribe, having a community tribe. But now, thanks to the internet, thanks to the explosion of mass media, thanks to a lot of other things that are bubbling through our society around the world, tribes are everywhere.
Internet nás měl všechny homogenizovat tím, že by nás všechny propojil. Místo toho však umožnil lidem se stejnými zájmy se dát dohromady . A tak tu máme dámy s červenými klobouky. A taky tu jsou triatlonisti s červenými čepičkami. Tady máte organizované armády a tady máte neorganizované rebely. Máte lidi v bílých čepicích, co připravují jídlo a lidi v bílých čepičkách, co se plaví na lodích. Jde o to, že můžete najít ukrajinské lidové tanečnice a spojit se s nimi. Protože chcete být ve spojení. A lidé na okrajích se mohou najít, spojit a někam spolu jít. Každé město, které má sbor dobrovolných hasičů, chápe tento způsob myšlení. -
The Internet was supposed to homogenize everyone by connecting us all. Instead what it's allowed is silos of interest. So you've got the red-hat ladies over here. You've got the red-hat triathletes over there. You've got the organized armies over here. You've got the disorganized rebels over here. You've got people in white hats making food. And people in white hats sailing boats. The point is that you can find Ukrainian folk dancers and connect with them, because you want to be connected. That people on the fringes can find each other, connect and go somewhere. Every town that has a volunteer fire department understands this way of thinking. (Laughter)
Tohle je skutečná fotka bez úprav ve photo shoppu. Moji známí hasiči mi řekli, že tohle není neobvyklé. A že hasiči občas v rámci cvičení vezmou dům, který se bude bourat a místo toho jej zapálí a nacvičují jeho uhašení. Vždycky se ale zastaví a vyfotí se. -
Now it turns out this is a legitimate non-photoshopped photo. People I know who are firemen told me that this is not uncommon. And that what firemen do to train sometimes is they take a house that is going to be torn down, and they burn it down instead, and practice putting it out. But they always stop and take a picture. (Laughter)
Třeba pirátský klan je fascinující. Mají vlastní vlajku. Mají pásky přes oko. Poznáte to, když narazíte na někoho z klanu. A ukazuje se, že jsou to klany, ne peníze, ne továrny, které dokáží měnit náš svět, které mohou měnit politiku, které dokáží zorganizovat velké množství lidí. Ne proto, že byste je nutili dělat něco proti jejich vůli. Ale proto, že se chtěli spojit.
You know the pirate tribe is a fascinating one. They've got their own flag. They've got the eye patches. You can tell when you're running into someone in a tribe. And it turns out that it's tribes -- not money, not factories -- that can change our world, that can change politics, that can align large numbers of people. Not because you force them to do something against their will, but because they wanted to connect.
To, jak si teď vyděláváme na živobytí všichni, myslím že co děláme, že si najdeme něco hodné změny a následně sestavujeme kmeny, které svolávají další, které šíří a šíří tento koncept. A z toho se stane něco mnohem většího než my sami. Stane se hnutím. Takže když Al Gore hodlal změnit znovu svět, neučinil tak sám. A neučinil tak ani tím, že by nakoupil spoustu reklamy. Udělal to tak, že vytvořil hnutí. Tisíce lidí v celé zemi, kteří za něj mohli přednést prezentaci. Protože on nemůže být ve 100 nebo 200 nebo 500 městech každý večer.
That what we do for a living now, all of us, I think, is find something worth changing, and then assemble tribes that assemble tribes that spread the idea and spread the idea. And it becomes something far bigger than ourselves, it becomes a movement. So when Al Gore set out to change the world again, he didn't do it by himself. And he didn't do it by buying a lot of ads. He did it by creating a movement. Thousands of people around the country who could give his presentation for him, because he can't be in 100 or 200 or 500 cities in each night.
Nepotřebujeme každého. Kevin Kelley nás učil, že potřebujete jen - nevím - 1000 opravdových přívrženců. Tisíc lidí, kteří mají dostatek zájmu, aby vás dostali do dalšího kola a do dalšího a do dalšího kola. A to znamená, že myšlenka, kterou vytvoříte, produkt, který vytvoříte, hnutí, které vytvoříte, není pro všechny. Nejde o masovou věc. O tom to není. Místo toho je to o hledání těch, kdo skutečně věří. Je snadné ohlédnout se za tím, co jsem dosud řekl a říct: "Počkat, já nemám to, co je pro takového vůdce potřeba."
You don't need everyone. What Kevin Kelley has taught us is you just need, I don't know, a thousand true fans -- a thousand people who care enough that they will get you the next round and the next round and the next round. And that means that the idea you create, the product you create, the movement you create isn't for everyone, it's not a mass thing. That's not what this is about. What it's about instead is finding the true believers. It's easy to look at what I've said so far, and say, "Wait a minute, I don't have what it takes to be that kind of leader."
Tady jsou dva vůdci. Nemají toho moc společného. Jsou přibližně stejně staří. Ale to je asi tak všechno. Přesto dokázali, každý svým vlastním způsobem, vytvořit odlišnou cestu navigováním vaší cesty technologií. Někteří lidé jdou a získávají lidi do svého týmu. A jiní lidé zase získávají lidi do jiného týmu.
So here are two leaders. They don't have a lot in common. They're about the same age. But that's about it. What they did, though, is each in their own way, created a different way of navigating your way through technology. So some people will go out and get people to be on one team. And some people will get people to be on the other team.
to ve ovlivňuje vaše rozhodnutí, která činíte když dodáváte výrobky anebo služby. Tohle (Kindle) je jedno z mých nejoblíbenějších přístrojů. Ale jaká škoda, že není vyrobeno tak, aby pomohl autorům vytvářet hnutí. Co by se stalo, kdybyste při používání své čtečky mohli vidět komentáře a citáty a poznámky od všech ostatních lidí, kteří ve stejný okamžik čtou stejnou knihu jako vy. Nebo od čtenářů z vaší skupiny. Nebo od kamarádů, nebo od koho chcete. Co by se stalo, kdyby autoři nebo lidé s nápady mohli používat další verzi, která přijde na trh příští pondělí, a používat ji k organzování lidí, kteří chtějí o něčem mluvit. Je milion věcí, o které bych se s vámi mohl podělit,,které takto fungují, ale zkusme jich jen pár.
It also informs the decisions you make when you make products or services. You know, this is one of my favorite devices. But what a shame that it's not organized to help authors create movements. What would happen if, when you're using your Kindle, you could see the comments and quotes and notes from all the other people reading the same book as you in that moment. Or from your book group. Or from your friends, or from the circle you want. What would happen if authors, or people with ideas could use version two, which comes out on Monday, and use it to organize people who want to talk about something. Now there is a million things I could share with you about the mechanics here. But let me just try a couple.
Beatles nevynalezli puberťáky. Jen se je rozhodli vést. Většina hnutí, většina vedení, která se dějí, jsou o nalezení skupiny, která není jednotná, ale už po něčem touží. Ne přesvědčovat lidi, aby chtěli něco, co ještě nemají.
The Beatles did not invent teenagers. They merely decided to lead them. That most movements, most leadership that we're doing is about finding a group that's disconnected but already has a yearning -- not persuading people to want something they don't have yet.
Když Diane Hatz pracovala pro The Meatrix, její video, které se rozšířili napříč celým internetem, o tom, jak zacházejí s chovnými zvířaty, nepřišla na myšlenku vegenatiariánstvi. Nepřišla s myšlenkou zajímat se o tento problém. Ale pomohla zorganizovat lidi a pomohla vytvořit z nich hnutí.
When Diane Hatz worked on "The Meatrix," her video that spread all across the internet about the way farm animals are treated, she didn't invent the idea of being a vegan. She didn't invent the idea of caring about this issue. But she helped organize people, and helped turn it into a movement.
Hugo Chavez nevymyslel nespokojenou střední a nižší třídu ve Venezuele. Jen je vedl.
Hugo Chavez did not invent the disaffected middle and lower class of Venezuela. He merely led them.
Bob Marley nevymyslel Rastafariány. Jen vykročil z řady a řekl: "Následujte mne."
Bob Marley did not invent Rastafarians. He just stepped up and said, "Follow me."
Derek Sivers vymyslel CD Baby. To umožnilo nezávislým hudebníkům, aby měli prostor prodávat svou hudbu bez jejího prodeje velkému obchodníkovi. Aby měli prostor na uchopení poslání, ke kterému už směřovali, a spojit se s ostatními.
Derek Sivers invented CD Baby, which allowed independent musicians to have a place to sell their music without selling out to the man -- to have place to take the mission they already wanted to go to, and connect with each other.
Všichni tito lidé mají společné to, že jsou kacíři. Tito kacíři se podívají na status quo a řeknou, to neobstojí. Takovýto stav nestrpím. Jsem ochotný vstát, být viděn a pohnout s věcmi. Vidím současné status quo a nelíbí se mi. Místo koukání na všechna ta malá pravidla a dodržování každého z nich, místo aby se stali ovcí ve stádu, někým, kdo je náměsíčník, který následuje příkazy, drží hlavu skloněnou, snaží se přizpůsobit, jednou za čas se někdo objeví a řekne - "já ne". Někdo vstane a řekne "tohle je důležité. Potřebujeme se zorganizovat." A ne každý půjde. Ale vy nepotřebujete všechny. Potřebujete jen pár lidí. - kteří se podívají na pravidla, zjistí, že nedávají smysl a uvědomí si, jak moc se chtějí spojovat.
What all these people have in common is that they are heretics. That heretics look at the status quo and say, "This will not stand. I can't abide this status quo. I am willing to stand up and be counted and move things forward. I see what the status quo is; I don't like it." That instead of looking at all the little rules and following each one of them, that instead of being what I call a sheepwalker -- somebody who's half asleep, following instructions, keeping their head down, fitting in -- every once in a while someone stands up and says, "Not me." Someone stands up and says, "This one is important. We need to organize around it." And not everyone will. But you don't need everyone. You just need a few people -- (Laughter) -- who will look at the rules, realize they make no sense, and realize how much they want to be connected.
A tak Tony Hsieh nevlastní obchod s obuví. Zappos není obchod s botami. Zappos je jediným, jediným místem, nejlepším jaké kdy bylo, pro lidi se zálibou v botách, aby se navzájem našli a mluvili o svém nadšení, aby spojilo lidi, které víc zajímají služby pro zákazníky než zítřejší pěťák. Může to být něco tak prozaického jako boty. A nebo něco tak složitého jako svržení vlády. Pořád jde o stejné chování.
So Tony Hsieh does not run a shoe store. Zappos isn't a shoe store. Zappos is the one, the only, the best-there-ever-was place for people who are into shoes to find each other, to talk about their passion, to connect with people who care more about customer service than making a nickel tomorrow. It can be something as prosaic as shoes, and something as complicated as overthrowing a government. It's exactly the same behavior though.
Vyžaduje to, jak objevila Geraldine Carter, schopnost říct "sám to nedokáži. Ale když seženu ostatní, kteří se připojí k mému jízdě, pak spolu můžeme dostad něco, co všichni chceme. Čekáme jen na nwkoho, kdo nás povede."
What it requires, as Geraldine Carter has discovered, is to be able to say, "I can't do this by myself. But if I can get other people to join my Climb and Ride, then together we can get something that we all want. We're just waiting for someone to lead us."
Michelle Kaufman je průkopnicí nového způsobu myšlení o ekologickém stavitelství. Nečiní tak, že by jednou za čas v tichosti postavila dům. Dokazuje to vyprávěním příběhu lidem, kteří jej chtějí slyšet. Propojením klanu lidí, kteří zoufale chtějí být mezi sebou ve spojení. Vedením hnutí. tvořením změny.. A tak pořád dokola a dokola a dokola.
Michelle Kaufman has pioneered new ways of thinking about environmental architecture. She doesn't do it by quietly building one house at a time. She does it by telling a story to people who want to hear it. By connecting a tribe of people who are desperate to be connected to each other. By leading a movement and making change. And around and around and around it goes.
Mám pro vás tři otázky. První zní, komy přesně jdete na nervy? Protože pokud nikomu nejdete na nervy, neměníte status quo. Druhá otázka zní, koho spojujete? Protože pro spoustu lidí je to důvod, proč tam jsou. Spojení, která jsou vytvořena, jedno s druhým. A třetí otázka zní, koho vedete? Protože soustředění se na tuto část, ne na mechanismus toho, co budujete, ale koho vedete, a vedení je , odkud přichází změna.
So three questions I'd offer you. The first one is, who exactly are you upsetting? Because if you're not upsetting anyone, you're not changing the status quo. The second question is, who are you connecting? Because for a lot of people, that's what they're in it for: the connections that are being made, one to the other. And the third one is, who are you leading? Because focusing on that part of it -- not the mechanics of what you're building, but the who, and the leading part -- is where change comes.
A Blake z Tom´s Shoes měj velmi jednoduchý nápad. "Co by se stalo, kdyby pokaždé když si někdo koupí boty, bych dal úplně stejný pár bot někomu, kdo vůbec žádné boty nemá?" Není to příběh o tom, jak získáte místo v regálu v luxusním obchoďáku. Je to příběh výrobku s příběhem. A tak se procházíte v těchto neobyčejných botách a někdo se zeptá, "co je to za boty"? A vy řeknete příběh příběh Blakeových bot, za ty lidi, kteří ty boty získali. A najednou už to není pár bot nebo 100 párů bot. Je to 10 000 párů bot.
So Blake, at Tom's Shoes, had a very simple idea. "What would happen if every time someone bought a pair of these shoes I gave exactly the same pair to someone who doesn't even own a pair of shoes?" This is not the story of how you get shelf space at Neiman Marcus. It's a story of a product that tells a story. And as you walk around with this remarkable pair of shoes and someone says, "What are those?" You get to tell the story on Blake's behalf, on behalf of the people who got the shoes. And suddenly it's not one pair of shoes or 100 pairs of shoes. It's tens of thousands of pairs of shoes.
Můj známý Red Maxwell strávil posledních 10 let bojem s dětskou cukrovkou. Ne proti organizaci, která protí ní bojuje, ale bojoval s ní, vedl je, spojoval je, napadal status quo, protože je to pro něj důležité. A lidé, kterými se obklopuje, potřebují spojení. Potřebují vedení, dělá to rozdíl.
My friend Red Maxwell has spent the last 10 years fighting against juvenile diabetes. Not fighting the organization that's fighting it -- fighting with them, leading them, connecting them, challenging the status quo because it's important to him. And the people he surrounds himself with need the connection. They need the leadership. It makes a difference.
Nepotřebujete od lidí svolení, abyste je mohli vést. Pokud ale ano, pak tady je. Oni čekají, my čekáme, až nám ukážete, kam se dát dál. Vůdci mají společné toto: Zaprvé, zpochybňují status quo. Zpochybňují, co v současnosti existuje. Zadruhé, budují kulturu. Tajnou řeč, sedmivteřinové potřesení rukou. Způsob, jak poznat, jestli k nim patříte nebo ne. Jsou zvídaví. Zajímají je lidé v klanu. Zajímají je lidé mimo klan. Ptají se. Vzájemně spojují lidi. Víte, co chtějí lidé víc než cokoliv jiného? Chtějí někomu chybět. Chtějí, aby je někdo postrádal, když se jednoho dne neukážou. Chtějí někomu chybět, když nás opustí. A vůdci klanů to dokážou. Je to fascinující, protože všichni kmenoví vůdce mají charisma. Ale na to, abyste se stali vůdci, charisma nepotřebujete. Charisma vám dodává to, že jste vůdci. Když se podíváte a zamyslíte nad úspěšnými vůdci - to je odkud se bere charisma - z vedení. A nakonec, odevzdání se. Odevzdají se věci. Odevzdají se klanu. Lidem, kteří jsou v klanu.
You don't need permission from people to lead them. But in case you do, here it is: they're waiting, we're waiting for you to show us where to go next. So here is what leaders have in common. The first thing is, they challenge the status quo. They challenge what's currently there. The second thing is, they build a culture. A secret language, a seven-second handshake, a way of knowing that you're in or out. They have curiosity. Curiosity about people in the tribe, curiosity about outsiders. They're asking questions. They connect people to one another. Do you know what people want more than anything? They want to be missed. They want to be missed the day they don't show up. They want to be missed when they're gone. And tribe leaders can do that. It's fascinating, because all tribe leaders have charisma, but you don't need charisma to become a leader. Being a leader gives you charisma. If you look and study the leaders who have succeeded, that's where charisma comes from -- from the leading. Finally, they commit. They commit to the cause. They commit to the tribe. They commit to the people who are there.
Rád bych, abyste pro mě něco udělali. A doufám, že o tom popřemýšlíte, než to smetete ze stolu. Chci po vás - zabere vám to jen 24 h - abyste vytvořili hnutí. Něco, na čem záleží. Začněte. Udělejte to. Potřebujeme to. Díky, moc si toho vážím. -
So I'd like you to do something for me. And I hope you'll think about it before you reject it out-of-hand. What I want you to do, it only takes 24 hours, is: create a movement. Something that matters. Start. Do it. We need it. Thank you very much. I appreciate it. (Applause)