Jako chlapec jsem miloval auta. Když mi bylo 18, můj nejlepší přítel se zabil v autě. Z ničeho nic. A poté jsem se rozhodl věnovat život záchraně jednoho miliónu životů každý rok. Ještě jsem neuspěl, proto je toto pouze průběžná zpráva, ale jsem zde, abych vám řekl něco o automatickém řízení automobilů.
As a boy, I loved cars. When I turned 18, I lost my best friend to a car accident. Like this. And then I decided I'd dedicate my life to saving one million people every year. Now I haven't succeeded, so this is just a progress report, but I'm here to tell you a little bit about self-driving cars.
Tento koncept jsem poprvé viděl na DARPA Grand Challenges, kde vláda USA vypsala ocenění za postavení auta s automatickým řízením schopného samostatné navigace v poušti. Přes účast stovky týmů auta nedojela nikam. Rozhodli jsme se proto ve Standfordu, že postavíme jiné auto s automatickým řízením. Vymysleli sme hardware a naprogramovali software. Udělali jsme to tak, aby se auto učilo od nás, a pustili jsme ho do pouště. A stalo se něco nepředstavitelného: auto se stalo prvním účastníkem DARPA Grand Challenge, které se kdy vrátilo - a vyhrálo Standfordu 2 milióny dolarů. Ale stále jsem nezachránil ani jeden život.
I saw the concept first in the DARPA Grand Challenges where the U.S. government issued a prize to build a self-driving car that could navigate a desert. And even though a hundred teams were there, these cars went nowhere. So we decided at Stanford to build a different self-driving car. We built the hardware and the software. We made it learn from us, and we set it free in the desert. And the unimaginable happened: it became the first car to ever return from a DARPA Grand Challenge, winning Stanford 2 million dollars. Yet I still hadn't saved a single life.
Naše práce soustředila na stavbu aut s automatickým řízením, které můžou jezdit kdekoliv sama v kterékoliv ulici v Kalifornii. Najezdili jsme 140 000 mil. Naše auta mají senzory, pomocí kterých zázračně vidí vše okolo sebe a rozhodují o každé oblasti řízení. Je to perfektní mechanizmus řízení. Jezdili jsme ve městech jako v San Francisku na tomto videu. Odřídili jsme cestu ze San Franciska do Los Angeles po Dálnici 1.
Since, our work has focused on building driving cars that can drive anywhere by themselves -- any street in California. We've driven 140,000 miles. Our cars have sensors by which they magically can see everything around them and make decisions about every aspect of driving. It's the perfect driving mechanism. We've driven in cities, like in San Francisco here. We've driven from San Francisco to Los Angeles on Highway 1.
Potkali jsme běžce, ucpané dálnice, budky na výběr mýta, a to vše bez člověka za volantem; auto se řídilo samo. Ve skutečnosti, když jsme jeli těch 140 000 mil, lidé si toho ani nevšimli. Horské cesty, dnem a nocí, a dokonce i křivá ulice Lombard v San Francisku. (Smích) Občas se naše auta odvázala, a dokonce provádí triky.
We've encountered joggers, busy highways, toll booths, and this is without a person in the loop; the car just drives itself. In fact, while we drove 140,000 miles, people didn't even notice. Mountain roads, day and night, and even crooked Lombard Street in San Francisco. (Laughter) Sometimes our cars get so crazy, they even do little stunts.
(Video) Muž: Pane Bože,. Co? Druhý muž: Ono to řídí samo,
(Video) Man: Oh, my God. What? Second Man: It's driving itself.
Sebastian Thrun: Sice nemůžu oživit mého přítele Harolda, ale mohu udělat něco pro všechny, kteří zemřeli. Věděli jste, že dopravní nehody jsou nejčastější příčinou smrti mladých lidí? Uvědomujete si, že téměř všechny tyto nehody se staly kvůli lidské chybě a ne chybě přístrojů, a proto se dá nehodám předcházet?
Sebastian Thrun: Now I can't get my friend Harold back to life, but I can do something for all the people who died. Do you know that driving accidents are the number one cause of death for young people? And do you realize that almost all of those are due to human error and not machine error, and can therefore be prevented by machines?
Uvědomujete si, že můžeme zvětšit kapacitu dálnic o 100 až 200 procent, pokud bychom nespoléhali na lidskou přesnost zůstat ve správném pruhu zlepšit polohu a tím jezdit trochu těsněji u sebe na o něco užších pruzích, a zatočili bychom s kolonami na dálnicích? Uvědomujete si, posluchači TEDu, že průměrně strávíte 52 minut každý den v dopravní koloně, a plýtváte svým časem, při každodenní jízdě do práce? Mohli byste tento čas získat zpět. Jsou to 4 milióny hodin promrhaných jen v této zemi. A je to zbytečně spálených 2,4 miliónu galonů benzínu.
Do you realize that we could change the capacity of highways by a factor of two or three if we didn't rely on human precision on staying in the lane -- improve body position and therefore drive a little bit closer together on a little bit narrower lanes, and do away with all traffic jams on highways? Do you realize that you, TED users, spend an average of 52 minutes per day in traffic, wasting your time on your daily commute? You could regain this time. This is four billion hours wasted in this country alone. And it's 2.4 billion gallons of gasoline wasted.
Nyní si myslím, že vize je tady, nové technologie, a skutečně se těším, až se budou další generace dívat zpět na nás a vyprávět si, jak směšné to bylo, když lidé řídili auta.
Now I think there's a vision here, a new technology, and I'm really looking forward to a time when generations after us look back at us and say how ridiculous it was that humans were driving cars.
Děkuji.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)