Jaká to čest. Vždycky jsem přemýšlel nad tím, jaké by to bylo.
Wow, what an honor. I always wondered what this would feel like.
Před osmi lety jsem dostal tu vůbec nejhorší radu ohledně své kariéry. Jeden kamarád mi řekl: "Neřeš, jestli tě baví to, co teď děláš. Je to o tom, budovat si životopis."
So eight years ago, I got the worst career advice of my life. I had a friend tell me, "Don't worry about how much you like the work you're doing now. It's all about just building your resume."
Zrovna jsem se tehdy vrátil ze Španělska, kde jsem chvíli žil a nastoupil jsem do jedné z Fortune 500 společností. Myslel jsem si: "Super, budu mít velký vliv na svět." Měl jsem spoustu nápadů. Během asi dvou měsíců jsem si všiml, že okolo 10. hodiny dopolední mám podivnou touhu praštit hlavou do monitoru svého počítače. Nevím, jestli to někdo zažil. Po chvíli jsem si všiml, že veškerá konkurence v našem prostoru už zautomatizovala moji pracovní roli. A zhruba v tuhle dobu jsem získal tuto moudrou radu, abych si budoval životopis.
And I'd just come back from living in Spain for a while, and I'd joined this Fortune 500 company. I thought, "This is fantastic. I'm going to have big impact on the world." I had all these ideas. And within about two months, I noticed at about 10am every morning I had this strange urge to want to slam my head through the monitor of my computer. I don't know if anyone's ever felt that. And I noticed pretty soon after that that all the competitors in our space had already automated my job role. And this is right about when I got this sage advice to build up my resume.
Zatímco jsem zjišťoval, z jakého okna ve druhém poschodí skočím a trochu věci pozměním, přečetl jsem si velmi odlišnou radu od Warrena Buffeta, který říkal: "Brát práci kvůli budování životopisu je jako šetřit si sex na stáří."
Well, as I'm trying to figure out what two-story window I'm going to jump out of and change things up, I read some altogether different advice from Warren Buffett, and he said, "Taking jobs to build up your resume is the same as saving up sex for old age."
(Smích)
(Laughter)
Slyšel jsem to a víc jsem nepotřeboval. Během dvou týdnů jsem byl pryč. Odešel jsem s jedním záměrem: najít něco, co bych mohl zvorat. Tak náročné to bylo. Chtěl jsem něco ovlivnit. Bylo mi jedno co.
And I heard that, and that was all I needed. Within two weeks, I was out of there, and I left with one intention: to find something that I could screw up. That's how tough it was. I wanted to have some type of impact. It didn't matter what it was.
Poměrně rychle jsem zjistil, že jsem nebyl sám: ukazuje se, že 80 % lidí kolem nás jejich práce nebaví. Hádám, že v této místnosti je tomu jinak, ale je to průměr, na který přišel svými výzkumy Deloitte. Chtěl jsem přijít na to, co odlišuje tyto lidi, lidi, kteří vášnivě přetvářejí svět, kteří se každý den budí povzbuzeni, od těch ostatních, těch 80 %, kteří žijí život tichého zoufalství.
And I found pretty quickly that I wasn't alone: it turns out that over 80 percent of the people around don't enjoy their work. I'm guessing this room is different, but that's the average that Deloitte has done with their studies. So I wanted to find out, what is it that sets these people apart, the people who do the passionate, world-changing work, that wake up inspired every day, and then these people, the other 80 percent who lead these lives of quiet desperation.
Začal jsem dělat rozhovory s lidmi, kteří dělali povzbuzující práci, četl jsem knihy a dělal případové studie, celkem 300 knih o smyslu a kariéře a o tom všem. Naprosté ponoření se, vlastně kvůli sobeckému důvodu -- chtěl jsem najít práci, kterou bych nedokázal nedělat, jaká by to pro mě byla.
So I started to interview all these people doing this inspiring work, and I read books and did case studies, 300 books altogether on purpose and career and all this, totally just self-immersion, really for the selfish reason of -- I wanted to find the work that I couldn't not do, what that was for me.
Když jsem tohle dělal, stále více a více lidí se mě ptalo: "Tebe baví tahle kariérní věc. Nemám rád svou práci. Můžeme zajít někam na oběd?" Říkal jsem: "Samozřejmě." Ale musel jsem je varovat, protože v tu chvíli byla u mě míra podání výpovědí také 80 %. 80 % z těch, se kterými jsem šel na oběd, dalo do dvou měsíců výpověď. Byl jsem na to pyšný, ale nebylo v tom žádné mé kouzlo. Bylo to tím, že jsem se ptal na jednu jednoduchou otázku. Ta byla: "Proč děláte, to co děláte?" A často byla jejich odpověď: "Protože mi někdo řekl, že to mám dělat." Uvědomil jsem si, že spousta lidí kolem nás šplhá po žebříku, který jim určí někdo jiný a dopadne to tak, že je žebřík opřený o špatnou zeď nebo dokonce o žádnou.
But as I was doing this, more and more people started to ask me, "You're into this career thing. I don't like my job. Can we sit down for lunch?" I'd say, "Sure." But I would have to warn them, because at this point, my quit rate was also 80 percent. Of the people I'd sit down with for lunch, 80 percent would quit their job within two months. I was proud of this, and it wasn't that I had any special magic. It was that I would ask one simple question. It was, "Why are you doing the work that you're doing?" And so often their answer would be, "Well, because somebody told me I'm supposed to." And I realized that so many people around us are climbing their way up this ladder that someone tells them to climb, and it ends up being leaned up against the wrong wall, or no wall at all.
Jak jsem s těmito lidmi trávil čas a viděl tento problém, pomyslel jsem si, co kdybychom mohli vytvořit komunitu, místo, kam by lidé cítili, že náleží, kde by bylo v pořádku dělat věci jinak, jít méně vyšlapanou cestičkou, kde by toto bylo podporováno a inspirovalo lidi ke změně? Tím se později stal, čemu dnes říkám Žij svou legendu, což vysvětlím za chvíli. Jak jsem přicházel na tyto objevy, všiml jsem si kostry tří velmi základních věcí, které měli všichni tito odlišní, vášniví měniči světa společné, ať už jste Steve Jobs, nebo třeba ten člověk, co má ve vaší ulici pekárnu. Děláte práci, která ztělesňuje to, kým jste. Chci se s vámi o ty tři věci podělit, abychom je použili jako objektiv po zbytek dne a doufejme po zbytek života.
The more time I spent around these people and saw this problem, I thought, what if we could create a community, a place where people could feel like they belonged and that it was OK to do things differently, to take the road less traveled, where that was encouraged, and inspire people to change? And that later became what I now call Live Your Legend, which I'll explain in a little bit. But as I've made these discoveries, I noticed a framework of really three simple things that all these different passionate world-changers have in common, whether you're a Steve Jobs or if you're just, you know, the person that has the bakery down the street. But you're doing work that embodies who you are. I want to share those three with you, so we can use them as a lens for the rest of today and hopefully the rest of our life.
První částí této tří stupňové kostry vášnivé práce je stát se svým vlastním expertem a rozumět sama sobě, protože když nevíte, co hledáte, nikdy to nenajdete. A hlavní je, že tohle za nás nikdo neudělá. Na vysoké není žádný obor o vášni a smyslu a kariéře. Nechápu, že to není povinný obor, ale o tom raději nezačínejme. Strávíte více času výběrem televize na kolej, než výběrem oboru a oblasti studia. O co mi jde; je na nás, na to přijít a potřebujeme kostru, potřebujeme způsob, jak se v tom orientovat.
The first part of this three-step passionate work framework is becoming a self-expert and understanding yourself, because if you don't know what you're looking for, you're never going to find it. And the thing is that no one is going to do this for us. There's no major in university on passion and purpose and career. I don't know how that's not a required double major, but don't even get me started on that. I mean, you spend more time picking out a dorm room TV set than you do you picking your major and your area of study. But the point is, it's on us to figure that out, and we need a framework, we need a way to navigate through this.
Takže prvním stupněm našeho kompasu je najít své jedinečné silné stránky. S láskou k jakým věcem se probouzíme, ať se děje, co se děje, ať nám za to platí nebo ne, věci, za které nám lidé děkují? Vyhledávač silných stránek 2.0 je kniha a také online pomůcka. Velmi ji doporučuji pro utřídění věcí, ve kterých jste přirozeně dobří.
And so the first step of our compass is finding out what our unique strengths are. What are the things that we wake up loving to do no matter what, whether we're paid or we're not paid, the things that people thank us for? And the Strengths Finder 2.0 is a book and also an online tool. I highly recommend it for sorting out what it is that you're naturally good at.
Dále, jaký je náš rámec nebo hierarchie pro dělání rozhodnutí? Záleží nám na lidech, naší rodině, zdraví, nebo na výsledcích, úspěchu, a všech těchto věcech? Musíme zjistit, co utváří tato rozhodnutí, abychom věděli, z čeho je naše duše, abychom ji neprodávali nějakému účelu, který je nám ukradený.
And next, what's our framework or our hierarchy for making decisions? Do we care about the people, our family, health, or is it achievement, success, all this stuff? We have to figure out what it is to make these decisions, so we know what our soul is made of, so that we don't go selling it to some cause we don't give a shit about.
Dalším krokem jsou naše zkušenosti. Všichni máme zkušenosti. Učíme se každý den, každou minutu o tom, co máme rádi, co nesnášíme, co nám jde, v čem jsme hrozní. A pokud tomuto nevěnujeme čas a nezužitkujeme naučené a neuplatníme to na zbytek našeho života, pak je to všechno k ničemu. Každý den, každý týden, každý měsíc každého roku strávím trochu času přemítáním nad tím, co se podařilo, co se nepodařilo, co chci zopakovat, co chci více aplikovat na svůj život.
And then the next step is our experiences. All of us have these experiences. We learn things every day, every minute about what we love, what we hate, what we're good at, what we're terrible at. And if we don't spend time paying attention to that and assimilating that learning and applying it to the rest of our lives, it's all for nothing. Every day, every week, every month of every year I spend some time just reflecting on what went right, what went wrong, and what do I want to repeat, what can I apply more to my life.
A ještě mnohem víc než to, když vidíte lidi, zejména dnes, kteří vás inspirují, kteří dělají věci, nad kterými říkáte: "Bože, to co dělá Jeff, chci být jako on." Proč to říkáte? Otevřete si sešit. Napište si, co vás na nich inspiruje. Nebude to celý jejich život, ale cokoli to je, poznamenejte si to, takže za čas budete mít depozitář věcí, které můžete využít ve vlastním životě a žít více vášnivě a mít větší vliv. Když si totiž začneme skládat tyto věci dohromady, můžeme si pak definovat, co pro nás vlastně úspěch znamená. A bez těchto důležitých částí kompasu je to nemožné. Skončíme v situaci, kdy máme nalinkovaný život, který žijí všichni okolo, lezou nahoru po žebříku, nikam.
And even more so than that, as you see people, especially today, who inspire you, who are doing things where you say "Oh God, what Jeff is doing, I want to be like him." Why are you saying that? Open up a journal. Write down what it is about them that inspires you. It's not going to be everything about their life, but whatever it is, take note on that, so over time we'll have this repository of things that we can use to apply to our life and have a more passionate existence and make a better impact. Because when we start to put these things together, we can then define what success actually means to us, and without these different parts of the compass, it's impossible. We end up in the situation -- we have that scripted life that everybody seems to be living going up this ladder to nowhere.
Je to trochu jako ve filmu Wall Street 2, jestli jste to někdo viděl, nováček se zeptá velkého bankéře na Wall Street: "Jaké je Vaše číslo? Každý má číslo, když vydělá tolik peněz, všechno opustí." Odpoví na to: "To je jednoduché. Víc." A jen se usměje. A to je smutný stav většiny lidí, kteří nevěnovali čas pochopení toho, na čem jim záleží, kteří se natahují po něčem, co pro nás nic neznamená, ale děláme to, protože všichni říkají, že to tak má být. Ale jakmile máme sestavenu tuto kostru, můžeme začít identifikovat věci, které nám dodávají život. Předtím vás mohla nějaká vášeň cvrnknout do nosu nebo do vaší zaběhlé práce a vy byste ji zahodili, protože byste ji nedokázali identifikovat. Ale jakmile to dokážeme, uvidíme něco, co je v souladu s našimi silnými stránkami, hodnotami, s tím, kdo jsme, tak se toho chytneme a uděláme s tím něco, půjdeme za tím a zkusíme tím něco změnit.
It's kind of like in Wall Street 2, if anybody saw that, the peon employee asks the big Wall Street banker CEO, "What's your number? Everyone's got a number, where if they make this money, they'll leave it all." He says, "Oh, it's simple. More." And he just smiles. And it's the sad state of most of the people that haven't spent time understanding what matters for them, who keep reaching for something that doesn't mean anything to us, but we're doing it because everyone said we're supposed to. But once we have this framework together, we can start to identify the things that make us come alive. You know, before this, a passion could come and hit you in the face, or maybe in your possible line of work, you might throw it away because you don't have a way of identifying it. But once you do, you can see something that's congruent with my strengths, my values, who I am as a person, so I'm going to grab ahold of this, I'm going to do something with it, and I'm going to pursue it and try to make an impact with it.
Žij svou legendu a hnutí, které jsme vytvořili, by neexistovalo, kdybych neměl tenhle kompas. "Ty jo, za tímhle chci jít a něco tím změnit." Pokud nevíme, co hledáme, nikdy to nenajdeme, ale jakmile máme tuto kostru, kompas, můžeme se posunout dále -- to nejsem já, tam nahoře -- dokázat nemožné a posunout své hranice. Jsou dva důvody, proč lidé nic nedělají. Jednak si říkají, že to nedokáží, nebo lidé okolo jim říkají, že to nedokáží. Ať tak nebo tak, začnou tomu věřit. Buď to vzdají, nebo ani nezačnou.
And Live Your Legend and the movement we've built wouldn't exist if I didn't have this compass to identify, "Wow, this is something I want to pursue and make a difference with." If we don't know what we're looking for, we're never going to find it, but once we have this framework, this compass, then we can move on to what's next -- and that's not me up there -- doing the impossible and pushing our limits. There's two reasons why people don't do things. One is they tell themselves they can't do them, or people around them tell them they can't do them. Either way, we start to believe it. Either we give up, or we never start in the first place.
Všechno bylo nemožné, dokud to někdo nedokázal. Každý vynález, každá nová věc na světě, byla nejdřív považována za bláznivou. Roger Bannister a míle za 4 minuty, bylo fyzicky nemožné pokořit hranici 4 minut v mílovém běhu, dokud se Roger Bannister nevzchopil a neudělal to. A co se stalo pak? Do dvou měsíců to dokázalo 16 lidí. Věci v naší hlavě, které se nám zdají nemožné, jsou často jen milníky čekající na pokoření, pokud trochu posuneme hranice. Myslím, že to začíná asi s fyzickou stránkou a fitness, víc než s čímkoli jiným, protože to můžeme ovládat. Pokud si myslíte, že neuběhnete míli, dokažte si, že uběhnete míli nebo dvě, nebo maraton, nebo zhubnete 2 kila, nebo cokoli, z čeho si myslíte, že se skládá sebevědomí a může se promítnout do zbytku vašeho světa.
The things is, everything was impossible until somebody did it. Every invention, every new thing in the world, people thought were crazy at first. Roger Bannister and the four-minute mile, it was a physical impossibility to break the four-minute mile in a foot race until Roger Bannister stood up and did it. And then what happened? Two months later, 16 people broke the four-minute mile. The things that we have in our head that we think are impossible are often just milestones waiting to be accomplished if we can push those limits a bit. And I think this starts with probably your physical body and fitness more than anything, because we can control that. If you don't think you can run a mile, you show yourself you can run a mile or two, or a marathon, or lose five pounds, or whatever it is, you realize that confidence compounds and can be transferred into the rest of your world.
Dostal jsem se do toho trochu se svým kamarádem. Máme malou skupinu. Chodíme na fyzická dobrodružství, nedávno jsem se ocitl na vratké půdě. Děsí mě hluboká, tmavě modrá voda. Nevím, jestli to někdo z vás měl, poté, co viděl jako dítě Čelisti 1, 2, 3 a 4 asi 6krát. Cokoli nad tím, pokud je to tmavé, už to cítím. Přísahám, že tam něco je. I když je to jezero Tahoe, je to sladká voda, naprosto nepodložený strach, směšné, ale je tu. Nicméně, před 3 lety jsem se ocitl na vlečném člunu zrovna taky v San Franciském zálivu. Je deštivo, bouřka, fouká vítr, lidem na lodi se dělá špatně. Sedím tam, na sobě mám neopren, dívám se z okénka, naprosto vyděšen, že poplavu vstříc své smrti. Pokusím se přeplavat Golden Gate. Hádám, že někteří z vás to udělali. Sedím tam a kamarád Jonathan, který mě k tomu přemluvil, ke mně přijde a vidí, v jakém jsem stavu. A řekne: "Scotte, chlape, co nejhoršího se může stát? Máš na sobě neopren. Nepotopíš se. Pokud to nedáš, nasedneš na jeden z 20 kajaků. Navíc, pokud zaútočí žralok, proč by si vybral právě tebe, ne někoho z těch zbylých 80 lidí ve vodě?" Tak díky, to pomáhá. Říká: "Fakt, prostě si to užij. Hodně štěstí." Potopí se, odplave. Fajn.
And I've actually gotten into the habit of this a little bit with my friends. We have this little group. We go on physical adventures, and recently, I found myself in a kind of precarious spot. I'm terrified of deep, dark, blue water. I don't know if anyone's ever had that same fear ever since they watched Jaws 1, 2, 3 and 4 like six times when I was a kid. But anything above here, if it's murky, I can already feel it right now. I swear there's something in there. Even if it's Lake Tahoe, it's fresh water, totally unfounded fear, ridiculous, but it's there. Anyway, three years ago I find myself on this tugboat right down here in the San Francisco Bay. It's a rainy, stormy, windy day, and people are getting sick on the boat, and I'm sitting there wearing a wetsuit, and I'm looking out the window in pure terror thinking I'm about to swim to my death. I'm going to try to swim across the Golden Gate. And my guess is some people in this room might have done that before. I'm sitting there, and my buddy Jonathan, who had talked me into it, he comes up to me and he could see the state I was in. And he says, "Scott, hey man, what's the worst that could happen? You're wearing a wetsuit. You're not going to sink. And If you can't make it, just hop on one of the 20 kayaks. Plus, if there's a shark attack, why are they going to pick you over the 80 people in the water?" So thanks, that helps. He's like, "But really, just have fun with this. Good luck." And he dives in, swims off. OK.
Ukázalo se, že povzbuzení pomohlo, cítil jsem naprostý klid. Myslím, že to bylo tím, že Jonathanovi bylo 13 let.
Turns out, the pep talk totally worked, and I felt this total feeling of calm, and I think it was because Jonathan was 13 years old.
(Smích)
(Laughter)
Z 80 lidí, kteří ten den plavali, bylo 65 ve věku od 9 do 13. Zamyslete se, jak jinak byste přistupovali k životu, kdybyste v 9 zjistili, že uplavete míli a půl v 13stupňové vodě z Alcatrazu do San Francisca. Na co byste kývli? Co byste nevzdali? Co byste zkusili? Jsem u cíle, doplavu k Aquatic Parku, lezu z vody a samozřejmě polovina dětí už doplavala, tak mě povzbuzují, jsou nadšení. Jsem úplně mimo, pokud z vás někdo plaval v Zálivu, snažím se, aby mi rozmrzl obličej, sleduji ostatní v cíli. Najednou vidím jedno dítě, něco nevypadá v pořádku. Takhle tam kolem sebe mlátí rukama. Skoro se ani nenadechne, než mu zase spadne hlava. Všiml jsem si, že ostatní rodiče to také sledovali
And of the 80 people swimming that day, 65 of them were between the ages of nine and 13. Think how you would have approached your world differently if at nine years old you found out you could swim a mile and a half in 56-degree water from Alcatraz to San Francisco. What would you have said yes to? What would you have not given up on? What would you have tried? As I'm finishing this swim, I get to Aquatic Park, and I'm getting out of the water and of course half the kids are already finished, so they're cheering me on and they're all excited. And I got total popsicle head, if anyone's ever swam in the Bay, and I'm trying to just thaw my face out, and I'm watching people finish. And I see this one kid, something didn't look right. And he's just flailing like this. And he's barely able to sip some air before he slams his head back down. And I notice other parents were watching too,
a přísahám, že si mysleli to samé, co já: Proto nenecháte devítileté dítě plavat z Alcatrazu. To nebyla vyčerpanost. Najednou k němu běží dva rodiče a popadnou ho. Dají si ho na ramena a takto ho táhnou, úplně bezvládně. A pak najednou, po několika dalších krocích ho posadí na jeho invalidní vozík. Jako v nejšílenější ukázce vítěství, co jsem viděl, zvedne pěsti. Pořád cítím teplo a energii tohoto chlapce když toho dosáhl. Viděl jsem ho dříve ten den v jeho invalidním vozíku. Ani mě nenapadlo, že bude plavat. Myslím, kde asi bude za 20 let? Kolik lidí mu asi řeklo, že to nedokáže, že při tom zemře?
and I swear they were thinking the same thing I was: this is why you don't let nine-year-olds swim from Alcatraz. This was not fatigue. All of a sudden, two parents run up and grab him, and they put him on their shoulders, and they're dragging him like this, totally limp. And then all of a sudden they walk a few more feet and they plop him down in his wheelchair. And he puts his fists up in the most insane show of victory I've ever seen. I can still feel the warmth and the energy on this guy when he made this accomplishment. I had seen him earlier that day in his wheelchair. I just had no idea he was going to swim. I mean, where is he going to be in 20 years? How many people told him he couldn't do that, that he would die if he tried that?
Přesvědčujete ostatní, že se mýlí, přesvědčujete sebe, že se mýlíte, že můžete dělat malé pokroky k tomu, v co věříte, že je možné. Nemusíte být nejrychlejší maratonec na světě. Jen vaše vlastní nemožnosti vám v tom brání. A ono to začíná s malinkými krůčky. A nejlepší cesta, jak to udělat, je obklopit se nadšenými lidmi. Nejrychlejší způsob, jak dělat věci, které si myslíte, že nelze udělat, je obklopit se lidmi, kteří tyto věci již dělají.
You prove people wrong, you prove yourself wrong, that you can make little incremental pushes of what you believe is possible. You don't have to be the fastest marathoner in the world, just your own impossibilities, to accomplish those, and it starts with little bitty steps. And the best way to do this is to surround yourself with passionate people. The fastest things to do things you don't think can be done is to surround yourself with people already doing them.
Existuje citát od Jima Rohna: "Jste průměr pěti lidí, se kterými trávíte nejvíce času." V historii světa není žádná větší vychytávka, jak se dostat z místa, kde jste teď, do místa, kde chcete být, než lidi, které si vybíráte do svého okruhu. Oni všechno mění, a to je dokázané. V roce 1898, Norman Triplett provedl výzkum se skupinou cyklistů. Měřil jejich čas na trati, když byli ve skupině a také individuálně. Zjistil, že cyklisté byly pokaždé rychlejší ve skupině. A od té doby to bylo zopakováno ve všech možných profesích. Dokola to dokazuje stále to samé, že na lidech okolo vás záleží a prostředí je všechno. Ale je na vás, abyste to kontrolovali, protože to může nabrat dva směry. 80 % lidí, kteří nemají rádi svoji práci, to je většina lidí okolo nás, ne v této místnosti, ale všude jinde, povzbuzuje lhostejnost a drží nás od dělání věcí, na kterých nám záleží. Takže musíme ovládat toto okolí.
There's this quote by Jim Rohn and it says. "You are the average of the five people you spend the most time with." And there is no bigger lifehack in the history of the world from getting where you are today to where you want to be than the people you choose to put in your corner. They change everything, and it's a proven fact. In 1898, Norman Triplett did this study with a bunch of cyclists, and he would measure their times around the track in a group, and also individually. And he found that every time the cyclists in the group would cycle faster. And it's been repeated in all kinds of walks of life since then, and it proves the same thing over again, that the people around you matter, and environment is everything. But it's on you to control it, because it can go both ways. With 80 percent of people who don't like the work they do, that means most people around us, not in this room, but everywhere else, are encouraging complacency and keeping us from pursuing the things that matter to us so we have to manage those surroundings.
Ocitl jsem se v takovéto situaci -- osobní příklad, před pár lety. Měli jste někdy koníček nebo vášeň, do které jste vložili srdce i duši, neuvěřitelné množství času a chtěli jste tomu říkat byznys, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost a nevydělalo to ani cent? Čtyři roky jsem budoval hnutí Žij svoji legendu, abych pomohl lidem dělat práci, na které jim záleželo a která je inspirovala. Dělal jsem, co jsem mohl a byli jen tři lidi, kteří mi věnovali pozornost a jsou zrovna tamhle: moje matka, otec a má žena Chelsea. Děkuji vám za podporu.
I found myself in this situation -- personal example, a couple years ago. Has anyone ever had a hobby or a passion they poured their heart and soul into, unbelievable amount of time, and they so badly want to call it a business, but no one's paying attention and it doesn't make a dime? OK, I was there for four years trying to build this Live Your Legend movement to help people do work that they genuinely cared about and that inspired them, and I was doing all I could, and there were only three people paying attention, and they're all right there: my mother, father and my wife, Chelsea. Thank you guys for the support.
(Potlesk)
(Applause)
Tak strašně jsem to chtěl. Vyrostlo to na nula procent za čtyři roky. Chtěl jsem to ukončit a právě tehdy jsem se přestěhoval do San Franciska a potkal zajímavé lidi, kteří měli šílený životní styl plný dobrodružství podnikání a webů a blogů, které obklopily jejich vášeň a smysluplným způsobem jim pomohly. Jeden můj kamarád má osmičlennou rodinu a živí celou rodinu s blogem, který píše dvakrát do týdne. Právě se všichni vrátili po měsíci z Evropy. To mi vyrazilo dech. Jak je to možné? Když jsem to viděl, neuvěřitelně mě to inspirovalo. Místo toho abych to zabalil, rozhodl jsem se to brát vážně. Udělal jsem všechno, abych trávil svůj čas, každou hodinu jsem naháněl tyto lidi, trávil s nimi čas a pil pivo, cvičil. Cokoliv bylo potřeba. A po čtyřech letech nulového růstu, během šesti měsíců potloukání se okolo těchto lidí, komunita na "Žij svoji legendu" vzrostla 10x. Za dalších 12 měsíců vzrostla 160x. A dnes přes 30 000 lidí ze 158 zemí používá naše kariérní a propojovací nástroje každý měsíc. Tito lidé vytvořili Žij svou legendu, komunitu nadšených lidí, kteří inspirovali možnost, o které jsem snil tolik let předtím.
And this is how badly I wanted it, it grew at zero percent for four years, and I was about to shut it down, and right about then, I moved to San Francisco and started to meet some pretty interesting people who had these crazy lifestyles of adventure, of businesses and websites and blogs that surrounded their passions and helped people in a meaningful way. And one of my friends, now, he has a family of eight, and he supports his whole family with a blog that he writes for twice a week. They just came back from a month in Europe, all of them together. This blew my mind. How does this even exist? And I got unbelievably inspired by seeing this, and instead of shutting it down, I decided, let's take it seriously. And I did everything I could to spend my time, every waking hour possible trying to hound these guys, hanging out and having beers and workouts, whatever it was. And after four years of zero growth, within six months of hanging around these people, the community at Live Your Legend grew by 10 times. In another 12 months, it grew by 160 times. And today over 30,000 people from 158 countries use our career and connection tools on a monthly basis. And those people have made up that community of passionate folks who inspired that possibility that I dreamed of for Live Your Legend so many years back.
Lidé mění všechno, a to proto, že -- asi se ptáte, co se to stalo. Čtyři roky jsem neznal nikoho v této oblasti. Ani jsem nevěděl, že to existuje, že lidé můžou dělat tyto věci, že můžou mít takováto hnutí. A najednou jsem zde v San Francisku a všichni okolo to dělají. Stalo se to normální, a tak se moje přemýšlení změnilo z toho, jak to dokázat na to, jak bych to nemohl dokázat. A právě tehdy, když se to stane, že vám to přepne v hlavě, rozlije se to do vašeho celého světa. A aniž byste se snažili, vaše měřítko se posune odsud sem. Nemusíte měnit své cíle. Stačí, když změníte své okolí. To je vše. To je také důvod, proč jsem rád okolo skupin těchto lidí, proč, když můžu, jdu na každý TED a sleduji ho na iPadu, při cestě do práce nebo kdykoliv jindy. Protože je to skupina lidí, která povzbuzuje možnost volby. Máme celý den, který strávíme spolu a mnohem víc.
The people change everything, and this is why -- you know, you ask what was going on. Well, for four years, I knew nobody in this space, and I didn't even know it existed, that people could do this stuff, that you could have movements like this. And then I'm over here in San Francisco, and everyone around me was doing it. It became normal, so my thinking went from how could I possibly do this to how could I possibly not. And right then, when that happens, that switch goes on in your head, it ripples across your whole world. And without even trying, your standards go from here to here. You don't need to change your goals. You just need to change your surroundings. That's it, and that's why I love being around this whole group of people, why I go to every TED event I can, and watch them on my iPad on the way to work, whatever it is. Because this is the group of people that inspires possibility. We have a whole day to spend together and plenty more.
Abych to shrnul, z pohledu těchto tří pilířů mají všechny společnou jednu věc, více než cokoliv jiného. Jsou ze 100 % pod vaší kontrolou. Nikdo vám neřekne, že se nemůžete učit sám o sobě. Nikdo vám neřekne, že nemůžete posunout své limity a zjistit své vlastní meze a posunout je. Nikdo vám nemůže říct, že se nemůžete obklopit inspirujícími lidmi nebo odejít od lidí, kteří vás táhnou dolů. Nemůžete kontrolovat recesi, nemůžete kontrolovat, že vám dají vyhazov nebo že budete mít nehodu. Většina věcí je mimo naši kontrolu. Tyto tři věci jsou jen na nás. Můžou změnit celý náš svět, pokud se s tím rozhodneme něco dělat.
To sum things up, in terms of these three pillars, they all have one thing in common more than anything else. They are 100 percent in our control. No one can tell you you can't learn about yourself. No one can tell you you can't push your limits and learn your own impossible and push that. No one can tell you you can't surround yourself with inspiring people or get away from the people who bring you down. You can't control a recession. You can't control getting fired or getting in a car accident. Most things are totally out of our hands. These three things are totally on us, and they can change our whole world if we decide to do something about it.
Hlavní je, že se to začne dít na široké úrovni. Právě jsem četl ve Forbes, že vláda v USA poprvé zaznamenala, že během měsíce více lidí odešlo z práce než jich bylo propuštěno. Mysleli si, že to byla anomálie, ale stalo se to 3 měsíce po sobě. V době, kdy lidé prohlašují, že je to těžké prostředí, ukazují prostředníček svému předepsanému životu, věcem, které lidé říkají, že mají udělat, výměnou za věci, na kterých jim záleží a které je inspirují.
And the thing is, it's starting to happen on a widespread level. I just read in Forbes, the US Government reported for the first time in a month where more people had quit their jobs than had been laid off. They thought this was an anomaly, but it's happened three months straight. In a time where people claim it's kind of a tough environment, people are giving a middle finger to this scripted life, the things that people say you're supposed to do, in exchange for things that matter to them and do the things that inspire them.
Lidé si uvědomují tyto možnosti, že jediná věc, která nyní limituje možnosti je představivost. To už není klišé. Je mi jedno, co děláte, jaká je to vášeň, jaký koníček. Pokud pletete, můžete najít někoho, kdo je expert na pletení a můžete se od něho učit. Je to divočina. O tomto je dnešní celý den. Učit se od lidí. Na Žij svoji legendu sledujeme takovéto lidi každý den, protože když běžní lidé dělají mimořádné věci a my můžeme být u toho stává se to normálním. Není to o tom být Gandhi nebo Steve Jobs, dělat něco šíleného. Je to jen o tom dělat něco, na čem vám záleží a má takový dopad, jaký můžete udělat jen vy.
And the thing is, people are waking up to this possibility, that really the only thing that limits possibility now is imagination. That's not a cliché anymore. I don't care what it is that you're into, what passion, what hobby. If you're into knitting, you can find someone who is killing it knitting, and you can learn from them. It's wild. And that's what this whole day is about, to learn from the folks speaking, and we profile these people on Live Your Legend every day, because when ordinary people are doing the extraordinary, and we can be around that, it becomes normal. And this isn't about being Gandhi or Steve Jobs, doing something crazy. It's just about doing something that matters to you, and makes an impact that only you can make.
Když už mluvíme o Gandhim, byl to "zotavující se právník", tak jsem to o něm slyšel. Byl povolán k vyššímu cíli, na kterém mu záleželo. Nemohl to nedělat. Má jeden výrok, podle kterého žiji. "Nejdříve vás ignorují. pak se vám smějí, potom s vámi bojují a pak zvítězíte."
Speaking of Gandhi, he was a recovering lawyer, as I've heard the term, and he was called to a greater cause, something that mattered to him, he couldn't not do. And he has this quote that I absolutely live by. "First they ignore you, then they laugh at you, then they fight you, then you win."
Všechno bylo nemožné, dokud to někdo neudělal. Můžete trávit čas mezi lidi, kteří řeknou, že to nejde udělat a řeknou vám, že jste hloupí, když to zkoušíte. Nebo se obklopíte lidmi, kteří inspirují možnosti, lidmi, kteří jsou v této místnosti. Já vidím jako naši zodpovědnost, ukázat světu, že to, co se zdá nemožné, může být novou normou. A to se už začíná dít. Nejdříve dělejme věci, které nás inspirují, čímž můžeme inspirovat další lidi, aby dělali věci co inspirují je. Ale nemůžeme to najít, dokud nevíme co hledáme. Musíme pracovat sami na sobě, mít svůj záměr a udělat tyto objevy. Představuji si svět, kde 80 % lidí má rádo práci, kterou dělá. Jaké by to bylo? Jak by ta inovace vypadala? Jak byste jednali s lidmi okolo vás? Věci by se začali měnit.
Everything was impossible until somebody did it. You can either hang around the people who tell you it can't be done and tell you you're stupid for trying, or surround yourself with the people who inspire possibility, the people who are in this room. Because I see it as our responsibility to show the world that what's seen as impossible can become that new normal. And that's already starting to happen. First, do the things that inspire us, so we can inspire other people to do the things that inspire them. But we can't find that unless we know what we're looking for. We have to do our work on ourself, be intentional about that, and make those discoveries. Because I imagine a world where 80 percent of people love the work they do. What would that look like? What would the innovation be like? How would you treat the people around you? Things would start to change.
A než tu skončím, mám na vás jednu otázku a myslím, že to je jediná otázka na které záleží. Jakou práci nemůžete nedělat? Zjistěte to, žijte to. Ne jenom pro sebe, ale pro všechny okolo, protože to je to, co začíná měnit svět. Jakou práci nemůžete nedělat?
And as we finish up, I have just one question to ask you guys, and I think it's the only question that matters. And it's what is the work you can't not do? Discover that, live it, not just for you, but for everybody around you, because that is what starts to change the world. What is the work you can't not do?
Děkuji vám.
Thank you guys.
(Potlesk)
(Applause)