Studenti medicíny přidržují pacienta, přihlížející netrpělivě čekají, a tak se skotský chirurg Robert Liston přiměje, aby začal. V rychlosti se nejdřív pacientovi zařízne do masa, přepiluje kost holenní, pak lýtkovou a, během několika minut, dokončí amputaci. Je rok 1830 a chirurg Linston je známý svou rychlostí. Ta byla důležitá, protože dříve, než se rozšířila anestezie, museli být pacienti během operace při vědomí a přetrpět každou chvilku.
With medical students restraining the patient and onlookers eagerly awaiting, Scottish surgeon Robert Liston poised himself to begin. In quick succession, he cut his patient’s flesh, sawed through their tibia and fibula and, within just a few minutes, the amputation was complete. It was the 1830s and Liston was renowned for his surgical speed. This was important because, before anesthesia was widely used, patients had to consciously endure every moment of surgery.
Pátrání po anestetikách, která by vyvolala stav bezvědomí a umožnila podrobnější operace, započalo dávno před Listonem. Kolem roku 200 n. l. popsal čínský lékař Hua Tuo použití směsi alkoholu a prášku z různých přísad jako anestetika pro své pacienty. V 13. stol. pacienti arabského chirurga Ibn al-Quffa údajně užívali anestetika. Pravděpodobně čichali drogy jako konopí, opium či mandragoru z nasáklých houbiček.
The quest for anesthetics that could induce unconsciousness and enable more meticulous surgeries launched long before Liston. Around 200 CE, Chinese physician Hua Tuo described mixing alcohol with a powder of various ingredients to anesthetize patients. And 13th century Arab surgeon Ibn al-Quff described patients taking anesthetics, likely inhaling drugs like cannabis, opium, and mandrake, from saturated sponges.
Na konci 18. století řada vědců přemýšlela, jak uplatnit chemii v lékařství. Pokrok v oblasti anestetik nabral na obrátkách a vedl k objevu oxidu dusného, éteru a chloroformu.
By the end of the 1700s, many scientists were pondering chemistry’s medical applications. This led to a profusion of anesthetic advancements involving three main players: nitrous oxide, ether, and chloroform.
Roku 1799 začal anglický chemik Humphry Davy dělat pokusy s oxidem dusným, zvaným rajský plyn - vdechoval ho a zkoumal, jaké má účinky na jeho přátele. Davy si všiml, že ulevuje od bolesti, a že by tak mohl být užitečný při chirurgických zákrocích. Používat se však takto začal až za několik desetiletí. A to částečně proto, že někteří chirurgové a pacienti byli skeptičtí vůči účinnosti a bezpečnosti anestetik.
In 1799, English chemist Humphry Davy began experimenting with nitrous oxide, or laughing gas— inhaling it himself and observing its effects on friends. Davy noted that its pain-relieving abilities might make it useful for surgical operations— but it would be decades before that happened. This was, at least in part, because some surgeons and patients were skeptical of the effectiveness and safety of anesthetic drugs.
Roku 1804 japonský chirurg Seishū Hanaoka úspěšně odstranil nádor v prsu pacientce, které jako anestetikum podal směs léčivých bylin. Tato novinka však zůstala v Japonsku.
In 1804, Japanese surgeon Seishū Hanaoka successfully removed a breast tumor from a patient anesthetized with a mix of medicinal herbs. But the news stayed in Japan indefinitely.
Postupem času si v lékařství získal pozornost éter. Poprvé byl vyroben už o staletí dříve a později sloužil rekreačním účelům. Během tzv. “éterových radovánek” na počátku 19. století si jeden americký lékař všiml, že když spadl pod vlivem éteru, necítil bolest. V roce 1842 podal éter pacientovi a úspěšně vyjmul nádor z jeho krku.
Eventually, ether started garnering medical attention. It was first formulated centuries before then came to be used recreationally. During the so-called “ether frolics” of the early 1800s, an American physician noted that the fall he suffered while using ether was painless. In 1842, he etherized a patient and successfully removed a tumor from his neck.
Zubaři, mezitím, začali konečně objevovat slibované učinky oxidu dusného. Když se však v roce 1845 americký zubař pokusil veřejně vytrhnout zub pacientovi v anestezii s využitím oxidu dusného, údajně nastaly komplikace, když pacient začal křičet. Pravděpodobně to způsobila příliš malá dávka, pro tuto látku to však znamenalo špatnou publicitu.
In the meantime, dentists finally began recognizing nitrous oxide’s promise. But, in 1845, when an American dentist attempted a public tooth extraction on someone anesthetized with nitrous oxide, he apparently encountered a setback when his patient screamed. It was probably just an insufficient dose— but it was a bad publicity moment for the drug.
Zubaři mezitím při trhání zubů používali čištěný éter. A v říjnu 1846 podal jeden americký zubař pacientovi éter a chirurg mu následovně z krku vyjmul nádor. O dva měsíce později provedl sám Liston amputaci nad kolenem na pacientovi pod vlivem éteru, který se údajně probral pár minut po operaci a ptal se, kdy procedura začne. Další úspěchy s éterem následovaly v Indii, Rusku a dalších zemích.
Meanwhile, dentists refined ether for tooth extractions. And, in October 1846, an American dentist administered ether to a patient, and a surgeon removed the man’s neck tumor. Two months later, Liston himself performed an upper leg amputation on an etherized patient, who reportedly regained consciousness minutes after and asked when the procedure would begin. Further ether-enabled successes followed from India, Russia, and beyond.
Éter však nebyl bezproblémový, měl nepříjemné vedlejší účinky. Skotský porodník James Simpson se doslechl o alternativním anestetiku, zvaném chloroform. A v roce 1847 se ho, spolu s dvěma kolegy, rozhodl vyzkoušet a vzápětí omdlel. Brzy poté podal Simpson chloroform jedné ze svých pacientek při porodu. Brzy nabral na popularitě, protože účinkoval rychle a nebyly známy jeho vedlejší účinky, přestože dnes víme, že je škodlivý a pravděpodobně i karcinogenní.
But ether had issues, including unpleasant side effects. Scottish obstetrician James Simpson heard about an alternative anesthetic called chloroform. And, in 1847, he and two colleagues decided to try some themselves and promptly passed out. Soon after, Simpson administered chloroform to one of his patients during childbirth. It quickly gained popularity because it was fast-acting and thought to be side-effect-free— though we now know it’s harmful and probably carcinogenic.
Protože lidé anestetikům ještě tolik nerozuměli, měla občas smrtelné následky. Někteří lékaři také měli sexistické a rasistické předsudky podle nichž se rozhodovali, zda anestetika podají a v jakém množství. Americký porodník Charles Meigs tvrdil, že bolest při porodu je formou božského utrpení a byl skeptický k tomu, že do ní lékaři zasahují. V průběhu 40. let 19. století prováděl americký lékař James Marion Sims experimentální gynekologické operace bez utlumení bolesti převážně na afroamerických otrokyních.
Because anesthetics weren’t yet fully understood, they sometimes had lethal consequences. And some doctors held sexist and racist beliefs that dictated the amount of anesthesia they’d provide, if any at all. American obstetrician Charles Meigs argued that the pain of childbirth was a form of divine suffering and was skeptical that doctors should interfere with it. Throughout the 1840s, American physician James Marion Sims conducted experimental gynecological surgeries without pain relief, primarily upon enslaved Black women.
Ke konci 19. století podstupovali ti, kteří měli příštup k anestetikům čím dál složitější operace včetně těch, které dříve nebyly možné. Chloroform byl vnímán jako ta riskantnější, toxičtější možnost a od začátku 20. století se přestal používat. Vedle novějších látek se oxid dusný i éter dodnes používají, avšak v upravené, bezpečnější podobě, která má méně vedlejších účinků, s bedlivým dozorem lékaře, který sleduje stav pacienta. Díky těmto pokrokům nezáleží pouze na rychlosti a místo velkého utrpení můžeme mít pocit, že se nám o operaci jen zdálo.
By the late 19th century, those who could access anesthetics were undergoing increasingly complex operations, including some that were previously impossible. Chloroform came to be understood as a riskier, more toxic option, and fell out of favor by the early 1900s. Alongside newer drugs, ether and nitrous oxide are still used today— but in modified formulations that are safer and produce fewer side effects, while doctors closely monitor the patient’s state. Thanks to these advances, speed is not always of the essence and, instead of acute agony, surgery can feel like just a dream.