Khan Academy je známá především svou kolekcí videí, proto mi nejprve dovolte ukázat vám krátou montáž.
Khan Academy is most known for its collection of videos, so before I go any further, let me show you a little bit of a montage.
(Video) Salman Khan: Takže přepona teď bude mít délku pět. Fosílie těchto živočichů se nacházejí pouze v této oblasti Jižní Ameriky; vidíte zjevný pruh; a v této části Afriky. Mohli bychom integrovat povrch, který se zapisuje většinou jako velká sigma. Národní shromáždění zřizuje Výbor pro veřejné blaho, což zní jako velmi pěkný výbor. Všiměte si, že to je aldehyd, ale i alkohol. Začnou se diferenciovat na efektor a paměťové buňky. Galaxie. A támhle je další galaxie. A podívejte, támhle je další. Takže v dolarech je to jejich 30 milionů plus 20 milionů dolarů od amerického výrobce. Pokud vás toto neuvádí v úžas, pak nemáte žádné emoce.
(Video) Salman Khan: So the hypotenuse is now going to be five. This animal's fossils are only found in this area of South America -- a nice clean band here -- and this part of Africa. We can integrate over the surface, and the notation usually is a capital sigma. National Assembly: They create the Committee of Public Safety, which sounds like a very nice committee. Notice, this is an aldehyde, and it's an alcohol. Start differentiating into effector and memory cells. A galaxy. Hey! There's another galaxy. Oh, look! There's another galaxy. And for dollars, is their 30 million, plus the 20 million dollars from the American manufacturer. If this does not blow your mind, then you have no emotion.
(smích)
(Laughter)
(potlesk)
(Applause)
SK: K dnešnímu dni máme kolem 2.200 videí pokrývajících vše, od základních počtů až po vektorový kalkulus, a další věci, které jste zde viděli. Milion studentů měsíčně používá naše stránky a sledují řádově stovky tisíc videí denně. Dnes však budu mluvit o tom, jak se posouváme na další stupeň. Ještě předtím bych však chtěl říci něco o tom, jak jsem s tím vším začal. Někteří z vás možná vědí, že jsem přibližně před pěti lety pracoval jako analytik v hedgovém fondu. Byl jsem v Bostonu a na dálku jsem doučoval své bratrance v New Orleans. Začal jsem nahrávat svá první videa na Youtube jen tak, protože se mi zdála užitečná, jako doplněk pro mé bratrance; jako něco, co by jim pomohlo osvěžit si paměť.
(Live) SK: We now have on the order of 2,200 videos, covering everything from basic arithmetic, all the way to vector calculus, and some of the stuff that you saw up there. We have a million students a month using the site, watching on the order of 100 to 200,000 videos a day. But what we're going to talk about in this is how we're going to the next level. But before I do that, I want to talk a little bit about really just how I got started. And some of you all might know, about five years ago, I was an analyst at a hedge fund, and I was in Boston, and I was tutoring my cousins in New Orleans, remotely. And I started putting the first YouTube videos up, really just as a kind of nice-to-have, just kind of a supplement for my cousins, something that might give them a refresher or something.
Jakmile jsem vystavil svá první Youtube videa stalo se něco velmi zajímavého. Vlastně se stalo několik zajímavých věcí. Zaprvé mi mí bratranci sdělili, řekli mi, že raději sledují má videa na Youtube než mě. (smích) Když se ale přenesete přes tuto ránu do zad, zjistíte, že za tím však bylo něco hlubšího. Říkali, že dávají přenost automatické verzi svého bratrance před samotným bratrancem. Na první pohled se to zdá být proti přirozenosti, ale když se nad tím zamyslíte z jejich pohledu, dává to opravdu smysl. Najednou jste v situaci, kdy můžete svého bratrance zastavovat a pouštět znovu, aniž byste měli pocit, že plýtváte jeho časem. Pokud si potřebují zopakovat něco, co se měli naučit před několika týdny, nebo možná před několika lety, nemusí se stydět a ptát se svého bratrance. Mohou si prostě pustit video. Když se nudí, mohou si ho posunout. Mohou se na něj dívat svým vlastním tempem. Tou pravděpodobně nejméně oceněnou stránkou je představa, že poprvé, úplně poprvé, co se snažíte pochopit nový koncept, to poslední co potřebujete je někdo další, kdo se ptá: "rozumíš tomu?" A to jsem dělal, když jsem se svými bratranci mluvil dříve. Teď to mohou dělat v soukromí svého pokoje.
And as soon as I put those first YouTube videos up, something interesting happened. Actually, a bunch of interesting things happened. The first was the feedback from my cousins. They told me that they preferred me on YouTube than in person. (Laughter) And once you get over the backhanded nature of that, there was actually something very profound there. They were saying that they preferred the automated version of their cousin to their cousin. At first it's very unintuitive, but when you think about it from their point of view, it makes a ton of sense. You have this situation where now they can pause and repeat their cousin, without feeling like they're wasting my time. If they have to review something that they should have learned a couple of weeks ago, or maybe a couple of years ago, they don't have to be embarrassed and ask their cousin. They can just watch those videos; if they're bored, they can go ahead. They can watch at their own time and pace. Probably the least-appreciated aspect of this is the notion that the very first time that you're trying to get your brain around a new concept, the very last thing you need is another human being saying, "Do you understand this?" And that's what was happening with the interaction with my cousins before, and now they can just do it in the intimacy of their own room.
Druhá věc, co se stala, dal jsem je na Youtube, protože jsem neviděl žádný důvod nechávat si je pro sebe, a tak jsem nechal ostatní aby je sledovali. Lidé si začali videí všimat, komentovat je, posílat mi zprávy a dávat mi najevo co si o nich myslí - náhodní lidé z celého světa. Pár ohlasů mám zde. Tento je dokonce z jednoho z původních videí o diferenciálním počtu. Někdo prostě napsal na Youtube - byl to komentář na Youtube: "To bylo poprvé co jsem se usmíval při derivování." (smích) Zastavme se nad tím. Ten člověk derivoval a pak se usmíval. Někdo na tento komentář odpověděl,
The other thing that happened is -- I put them on YouTube just -- I saw no reason to make it private, so I let other people watch it, and then people started stumbling on it, and I started getting some comments and some letters and all sorts of feedback from random people around the world. These are just a few. This is actually from one of the original calculus videos. Someone wrote it on YouTube, it was a YouTube comment: "First time I smiled doing a derivative." (Laughter) Let's pause here. This person did a derivative, and then they smiled. (Laughter)
můžete se na ty komentáře podívat na Youtube, napsal: "Já taky. Byl jsem z toho rozjařený a celý den jsem měl dobrou náladu. Pamatuji si text o maticích, co jsme měli ve škole a tady si připadám, jako když umím Kung-fu."
In response to that same comment -- this is on the thread, you can go on YouTube and look at the comments -- someone else wrote: "Same thing here. I actually got a natural high and a good mood for the entire day, since I remember seeing all of this matrix text in class, and here I'm all like, 'I know kung fu.'"
(smích)
(Laughter)
Takovýchto a podobných reakcí máme hodně. Evidentně to lidem pomáhalo. Jak se ale počet diváků zvětšoval a zvětšoval, začal jsem dostávat dopisy od lidí a začalo být zjevné, že to je něco víc, než jen doplněk. Přečtu vám úryvek z jednoho z těchto dopisů. Můj dvanáctiletý syn je autista a měl veliké problémy s matematikou. Zkoušeli jsme všechno, viděli jsme všechno, koupili jsme všechno. Narazili jsme na tvé video o desetinných číslech a on to pochopil. Pak jsme přešli na obávané zlomky. Zase to pochopil. Nemohli jsme tomu uvěřit. Je úplně nadšený. Dokážete si představit, že pro mne jako analytika v investičním fondu bylo velmi nezvyklé dělat něco se sociální hodnotou.
We get a lot of feedback along those lines. This clearly was helping people. But then, as the viewership kept growing and kept growing, I started getting letters from people, and it was starting to become clear that it was more than just a nice-to-have. This is just an excerpt from one of those letters: "My 12 year-old son has autism, and has had a terrible time with math. We have tried everything, viewed everything, bought everything. We stumbled on your video on decimals, and it got through. Then we went on to the dreaded fractions. Again, he got it. We could not believe it. He is so excited." And so you can imagine, here I was, an analyst at a hedge fund -- it was very strange for me to do something of social value.
(smích)
(Laughter)
(potlesk)
(Applause)
Byl jsem ale nadšený a tak jsem pokračoval. Po čase jsem si začal uvědomovat pár dalších věcí: že má videa pomohou nejen mým bratrancům, či těm lidem, kteří mi napsali dnes. Jejich obsah nikdy nezestárne a může pomoci jejich dětem nebo jejich vnoučatům. Pokud by Isaac Newton natočil Youtube videa o diferenciálním počtu, nemusel bych to dělat já. (smích) Předpokládáme-li, že byl dobrý. Kdo ví?
But I was excited, so I kept going. And then a few other things started to dawn on me; that not only would it help my cousins right now, or these people who were sending letters, but that this content will never grow old, that it could help their kids or their grandkids. If Isaac Newton had done YouTube videos on calculus, I wouldn't have to. (Laughter) Assuming he was good. We don't know.
(smích)
(Laughter)
Stala se i další zajímavá věc -- dokonce i v této době jsem si říkal: "Dobře, možná je to dobrý doplněk, užitečný pro motivované studenty nebo rodiče, co vzdělávají své děti doma." Nemyslel jsem si ale, že to jakkoliv pronikne do tříd. Začal jsem ale dostávat dopisy od učitelů, ve kterých mi psali: "Používáme vaše videa a úplně obracíme výuku. Vy jste dal k dispozici výklad, takže my teď ..." a toto se může stát zítra v jakékoliv třídě v Americe, "... já nyní dávám váš výklad jako domácí úkol. To co byl dříve domácí úkol, nyní děláme v hodině."
The other thing that happened -- and even at this point, I said, "OK, maybe it's a good supplement. It's good for motivated students. It's good for maybe home-schoolers." But I didn't think it would somehow penetrate the classroom. Then I started getting letters from teachers, and the teachers would write, saying, "We've used your videos to flip the classroom. You've given the lectures, so now what we do --" And this could happen in every classroom in America tomorrow -- "what I do is I assign the lectures for homework, and what used to be homework, I now have the students doing in the classroom."
Tady bych se chtěl zastavit -- (potlesk) Chtěl bych se na chvíli zastavit nad několika zajímavostmi. Zaprvé, zjevnou výhodou tohoto přístupu učitelů je, že studenti si mohou užít ta videa stejným způsobem jako mí bratranci. Mohou je zastavovat a opakovat podle svého tempa, podle svého času. Je tu však něco zajímavějšího -- velmi neočekávaný důsledek, když se bavíme o technologiích ve vyučování, Přesunuli jsme jednotný výklad ze třídy a dovolili jsme studentům učit se vlastním tempem doma. Ve třídě pak pracují na příkladech, učitel prochází kolem nich, mohou diskutovat se svými spolužáky. Tímto učitelé použili technologii k humanizaci třídy. Vzali hluboce odlidštěnou zkušenost -- 30 dětí s ukazováčkem na rtech, kteří se nesmějí mezi sebou bavit, a učitel, bez ohledu na to, jak je dobrý, musí podat tentýž výklad, který má být vhodný pro všech 30 žáků, prázdné, lehce nepřátelské obličeje -- a z toho je nyní lidská zkušenost. Nyní mezi sebou spolupracují.
And I want to pause here -- (Applause) I want to pause here, because there's a couple of interesting things. One, when those teachers are doing that, there's the obvious benefit -- the benefit that now their students can enjoy the videos in the way that my cousins did, they can pause, repeat at their own pace, at their own time. But the more interesting thing -- and this is the unintuitive thing when you talk about technology in the classroom -- by removing the one-size-fits-all lecture from the classroom, and letting students have a self-paced lecture at home, then when you go to the classroom, letting them do work, having the teacher walk around, having the peers actually be able to interact with each other, these teachers have used technology to humanize the classroom. They took a fundamentally dehumanizing experience -- 30 kids with their fingers on their lips, not allowed to interact with each other. A teacher, no matter how good, has to give this one-size-fits-all lecture to 30 students -- blank faces, slightly antagonistic -- and now it's a human experience, now they're actually interacting with each other.
Takže s Khanovou akademií -- odešel jsem z práce a založili jsme skutečnou organizaci, jsme neziskovka -- položili jsme si otázku, jak to posunout dál? Jak dovedeme to, co dělají učitelé, do přirozených důsledků? To co vám zde nyní předvádím, to jsou opravdové příklady, které jsem začal psát pro své bratrance. Ty první byly mnohem primitivnější. Toto je mnohem schopnější verze. Základem ale je, že vygenerujeme tolik otázek, kolik pořebujete, dokavad nepochopíte danou látku, dokavad neodpovíte správně na 10 otázek v řadě. K dispozici máte videa Khanovy akademie. Dostáváte rady s kroky pro vyřešení daného příkladu, pokud si s ním nevíte rady. Základem ale je, zdá se to být velmi jednoduché, vyřešíte 10 příkladů v řadě a pokračujete dál. Toto je ale zcela odlišné od toho, co se odehrává v dnešních třídách.
So once the Khan Academy -- I quit my job, and we turned into a real organization -- we're a not-for-profit -- the question is, how do we take this to the next level? How do we take what those teachers were doing to its natural conclusion? And so, what I'm showing over here, these are actual exercises that I started writing for my cousins. The ones I started were much more primitive. This is a more competent version of it. But the paradigm here is, we'll generate as many questions as you need, until you get that concept, until you get 10 in a row. And the Khan Academy videos are there. You get hints, the actual steps for that problem, if you don't know how to do it. The paradigm here seems like a very simple thing: 10 in a row, you move on. But it's fundamentally different
V klasickém vyučování dostáváte několik domácích úkolů. Domácí úkol, výklad, domácí úkol, výklad, a pak dostanete tématickou písemku. Po této písemce, ať už jste úspěšní ze sedmdesáti, osmdesáti, devadesáti nebo devadesáti pěti procent, se třída posune na další téma. Ani u těch nejlepších studentů nevíme, co bylo těch pět procent, které nevěděli? Možná nevěděli co se stane, pokud umocníte něco na nultou. Vy však pokračujete a stavíte na tom v dalším výkladu. Bylo by to podobné, jako kdybyste se učili jezdit na kole a já bych vám dal předem výklad a pak bych vám dal na dva týdny kolo. Po dvou týdnech bych se vrátil a řekl: "Podívejme. Nejde vám zatáčení doleva a neumíte dobře zastavit. Jste osmdesátiprocentní cyklista." Na čelo vám tudíž narazím trojku jako ve škole a pak vám řeknu: "A teď jednokolka."
than what's happening in classrooms right now. In a traditional classroom, you have homework, lecture, homework, lecture, and then you have a snapshot exam. And that exam, whether you get a 70 percent, an 80 percent, a 90 percent or a 95 percent, the class moves on to the next topic. And even that 95 percent student -- what was the five percent they didn't know? Maybe they didn't know what happens when you raise something to the zeroth power. Then you build on that in the next concept. That's analogous to -- imagine learning to ride a bicycle. Maybe I give you a lecture ahead of time, and I give you a bicycle for two weeks, then I come back after two weeks, and say, "Well, let's see. You're having trouble taking left turns. You can't quite stop. You're an 80 percent bicyclist." So I put a big "C" stamp on your forehead -- (Laughter)
Jakkoliv se to zdá směšné, přesně tohle se děje v našich dnešních třídách. Myšlenkou je, že se posunujete stále dále a dobří studenti začnou najednou mít problémy s algebrou, najednou začnou dělat chyby ve výpočtech, přestože jsou nadaní a mají dobré učitele. Příčinou tohoto jsou většinou tyto díry jak v Ementálu, které se hromadily v jejich základních znalostech. Naším přístupem je tudíž učit se matematiku tak, jako se učí cokoliv jiného, jako se učí jízda na kole. Jezděte na kole, padejte z kola, dělejte to tak dlouho, jak je pořeba, než to zvládnete. Tradiční model vás trestá za experimentování a chyby, ale neočekává úplné zvládnutí látky. My vás povzbuzujeme k tomu, abyste dělali pokusy a abyste chybovali. Očekáváme ale úplné pochopení.
and then I say, "Here's a unicycle." (Laughter) But as ridiculous as that sounds, that's exactly what's happening in our classrooms right now. And the idea is you fast forward and good students start failing algebra all of the sudden, and start failing calculus all of the sudden, despite being smart, despite having good teachers, and it's usually because they have these Swiss cheese gaps that kept building throughout their foundation. So our model is: learn math the way you'd learn anything, like riding a bicycle. Stay on that bicycle. Fall off that bicycle. Do it as long as necessary, until you have mastery. The traditional model, it penalizes you for experimentation and failure, but it does not expect mastery. We encourage you to experiment. We encourage you to fail. But we do expect mastery.
Toto je další z našich tematických modulů. Trigonometrie. Posouvání a zrcadlení funkcí. A všechno to zapadá do sebe. Máme kolem devadesáti takovýchto videí. Můžete navštívit naše stránky hned teď, vše je zadarmo, nepokoušíme se nic prodat. Obecná myšlenka ale je, že všechy zapadají do této znalostní mapy. Ten horní vrchol zde, to je doslova sčítání jednociferných čísel. To je něco jako jedna plus jedna rovná se dvě. Základní myšlenkou je, že jakmile odpovíte správně na 10 otázek v řadě, posouvá vás to dal do náročnějších a náročnějších modulů. Takže když se posuneme dál po znalostní mapě, dostáváme se k náročnějším počtům. Jestě dále se dostáváme do úvodu do algebry, rovnic, pak do algebry jedna a algebry dvě, pak do úvodu k diferenciálnímu počtu. Myšlenkou je, že tímto způsobem můžeme učit všechno -- lépe řečeno všechno, co se dá učit tímto způsobem. Dokážete si tak představit -- a na tomto nyní pracujeme -- že z této znalostní mapy přejdete na logiku, počítačové programování, gramatiku, genetiku, vše založené na základu, že pokud znáte to a to, jste připraveni na konkrétní další téma. Tento přístup funguje dobře pro jednotlivého žáka a já vám doporučuji, zaprvé, abyste to dělali se svými dětmi, ale též doporučuji abyste si to zkusili sami. Změní to dění u večeře.
This is just another one of the modules. This is trigonometry. This is shifting and reflecting functions. And they all fit together. We have about 90 of these right now. You can go to the site right now, it's all free, not trying to sell anything. But the general idea is that they all fit into this knowledge map. That top node right there, that's literally single-digit addition, it's like one plus one is equal to two. The paradigm is, once you get 10 in a row on that, it keeps forwarding you to more and more advanced modules. Further down the knowledge map, we're getting into more advanced arithmetic. Further down, you start getting into pre-algebra and early algebra. Further down, you start getting into algebra one, algebra two, a little bit of precalculus. And the idea is, from this we can actually teach everything -- well, everything that can be taught in this type of a framework. So you can imagine -- and this is what we are working on -- from this knowledge map, you have logic, you have computer programming, you have grammar, you have genetics, all based off of that core of, if you know this and that, now you're ready for this next concept. Now that can work well for an individual learner, and I encourage you to do it with your kids, but I also encourage everyone in the audience to do it yourself. It'll change what happens at the dinner table.
Čeho bychom ale chtěli dosáhnout je využít přirozeného důsledku otočení výuky, o kterém mi psali ti z prvních učitelů. To co vám zde prezentuji jsou data z pilotního programu ve školním okrsku Los Altos, kde vzali dvě páté třídy a dvě sedmé třídy a zcela zrušili jejich původní osnovy matematiky. Tyto děti nepoužívají učebnice, nedostávájí univerzální výklad. Studují Khanovu akademii, používají tento software přibližně polovinu doby svých hodin matematiky. Jedno bych chtěl zdůraznit, nepovažujeme to za úplné vzdělání z matematiky. Co to však způsobuje je, a toto se děje v Los Altos, že to šetří čas. Všechno to zdržování a postrkování, ujišťování se, že víte jak se pohybovat systémem rovnic. Šetří to čas, který se dá využít na simulace, hry, mechaniku, stavění robotů, odhadování, jak je hora vysoká na základě jejího stínu.
But what we want to do is use the natural conclusion of the flipping of the classroom that those early teachers had emailed me about. And so what I'm showing you here, this is data from a pilot in the Los Altos school district, where they took two fifth-grade classes and two seventh-grade classes, and completely gutted their old math curriculum. These kids aren't using textbooks, or getting one-size-fits-all lectures. They're doing Khan Academy, that software, for roughly half of their math class. I want to be clear: we don't view this as a complete math education. What it does is -- this is what's happening in Los Altos -- it frees up time -- it's the blocking and tackling, making sure you know how to move through a system of equations, and it frees up time for the simulations, for the games, for the mechanics, for the robot-building, for the estimating how high that hill is based on its shadow.
Práce tedy probíhá tak, že každý den přijde učitel a každý žák pracuje svým vlastním tempem -- toto je opravdový, živý ovládací panel z okrsku Los Altos -- a oni se dívají na tento panel. Každá řádka reprezentuje studenta. Každý sloupec jedno z témat. Zelená znamená, že student je již v látce zdatný. Modrá znamená, že na tom pracují a není třeba mít obavy. Červená znamená, že někde uvízli. Učitel si pak řekne: "Půjdu se podívat na ty červené žáky." Nebo, ještě lépe, "Pošlu tam jednoho ze zelených žáků, kteří již dané látce rozumí, aby byli v první linii a vlastně doučovali své spolužáky."
And so the paradigm is the teacher walks in every day, every kid works at their own pace -- this is actually a live dashboard from the Los Altos school district -- and they look at this dashboard. Every row is a student. Every column is one of those concepts. Green means the student's already proficient. Blue means they're working on it -- no need to worry. Red means they're stuck. And what the teacher does is literally just say, "Let me intervene on the red kids." Or even better, "Let me get one of the green kids, who are already proficient in that concept, to be the first line of attack, and actually tutor their peer."
(potlesk)
(Applause)
Já přicházím z prostředí, které je velmi zaměřeno na data, takže nechceme aby učitel musel chodit za žákem a ptát se ho nepříjemné otázky jako: "Čemu nerozumíš?" nebo "Čemu rozumíš?" a podobně. Naším přístupem je vybavit učitele tolika daty, kolik je jen možné -- ve skutečnosti daty, která jsou očekávána téměř ve všech ostatních oblastech, pokud se pohybujete ve financích, marketingu nebo výrobě. Učitelé tak mohou ve skutečnosti prozkoumat, co je to, čemu student nerozumí, a mohou tak zasáhnout co nejproduktivněji. Učitelé nyní vědí přesně, co studenti dělali, kolik na tom strávili denně času, jaká videa sledovali, kdy videa zastavovali, kdy se na ně přestali dívat, jaké řeší příklady, na co se zaměřují. Vnější kolo ukazuje na jaká cvičení se zaměřovali, vnitřní kolo na která videa. Tato data jdou až do podrobností, takže se můžete podívat, který konkrétní příklad student vyřešil správně a který špatně. Červená znamená špatně, modrá správně. Otázka úplně nalevo je první, kterou student zkoušel vyřešit. Zde se podívali na video. A později vidíte, jak byli schopni dosáhnout 10 správných odpovědí v řadě. Je to jako kdybyste je viděli učit na těch posledních deseti příkladech. Také se zrychlovali. Výška ukazuje, jak dlouho jim to trvalo.
Now, I come from a very data-centric reality, so we don't want that teacher to even go and intervene and have to ask the kid awkward questions: "What don't you understand? What do you understand?" and all the rest. So our paradigm is to arm teachers with as much data as possible -- data that, in any other field, is expected, in finance, marketing, manufacturing -- so the teachers can diagnose what's wrong with the students so they can make their interaction as productive as possible. Now teachers know exactly what the students have been up to, how long they've spent each day, what videos they've watched, when did they pause the videos, what did they stop watching, what exercises are they using, what have they focused on? The outer circle shows what exercises they were focused on. The inner circle shows the videos they're focused on. The data gets pretty granular, so you can see the exact problems the student got right or wrong. Red is wrong, blue is right. The leftmost question is the first one the student attempted. They watched the video over there. And you can see, eventually they were able to get 10 in a row. It's almost like you can see them learning over those last 10 problems. They also got faster -- the height is how long it took them.
Když mluvíte o učení se vlastním tempem, dává smysl dělat to tak pro všechny -- ve vzdělávání se to nazývá diferencované učení -- ale je to docela šílené vidět to ve třídě. Pokaždé když jsme to zkoušeli, v každé třídě, ve které jsme to dělali, znovu a znovu, pokud tomu dáte pět dní, najdete skupinu žáků, kteří uháněli dopředu a skupinu, která je o něco pomalejší. V tradičním modelu, pokud jste dali třídě písemku, řekli jste: "Toto jsou nadané děti, toto jsou pomalé děti. Možná bychom je měli sledovat zvlášť. Možná bychom je mohli dát do různých tříd." Pokud ale studenty necháte pracovat svým vlastním tempem -- a toto se nám potvrzuje stále znovu a znovu -- všimnete si studenta, který strávil o něco více času nad některým z témat, ale jak se přes něj jednou přehoupl, vyrazil kupředu závodním tempem. O těch samých žácích, o kterých jste si před šesti týdny mysleli, že jsou pomalí, byste nyní řekli že jsou nadaní. Tato zkušenost se nám potvrzuje znovu a znovu a nutí mě se ptát, kolik z těch nálepek, ze kterých se pravděpodobně mnoho z nás těšilo, byly prostě jen shody okolností.
When you talk about self-paced learning, it makes sense for everyone -- in education-speak, "differentiated learning" -- but it's kind of crazy, what happens when you see it in a classroom. Because every time we've done this, in every classroom we've done, over and over again, if you go five days into it, there's a group of kids who've raced ahead and a group who are a little bit slower. In a traditional model, in a snapshot assessment, you say, "These are the gifted kids, these are the slow kids. Maybe they should be tracked differently. Maybe we should put them in different classes." But when you let students work at their own pace -- we see it over and over again -- you see students who took a little bit extra time on one concept or the other, but once they get through that concept, they just race ahead. And so the same kids that you thought were slow six weeks ago, you now would think are gifted. And we're seeing it over and over again. It makes you really wonder how much all of the labels maybe a lot of us have benefited from were really just due to a coincidence of time.
Jakkoliv cenné je něco takového pro okrsek jako Los Altos, naším cílem je využít technologií ke zlidštění toho co se děje ve vzdělávání nejen v Los Altos, ale ve světovém měřítku. Vlastně to přináší zajímavý pohled. Mnoho úsilí směřující ke zlidšťování tříd je zaměřeno na poměr mezi počtem studentů a učitelů. My si myslíme, že podstatný ukazatel je to, kolik užitečného času stráví učitel s žákem. V tradičním modelu je tedy většina času učitele věnována výkladu, známkování a kdečemu jinému. Možná pět procent je věnováno tomu, že sedí se studenty a přímo s nimi pracují. To nyní dělají sto procent svého času. Ještě jednou opakuji, pomocí technologie nejenom otáčíte hodinu, ale zlidšťujete ji, odhadoval bych, pětinásobně až desetinásobně.
Now as valuable as something like this is in a district like Los Altos, our goal is to use technology to humanize, not just in Los Altos, but on a global scale, what's happening in education. And that brings up an interesting point. A lot of the effort in humanizing the classroom is focused on student-to-teacher ratios. In our mind, the relevant metric is: student-to-valuable-human-time- with-the-teacher ratio. So in a traditional model, most of the teacher's time is spent doing lectures and grading and whatnot. Maybe five percent of their time is sitting next to students and working with them. Now, 100 percent of their time is. So once again, using technology, not just flipping the classroom, you're humanizing the classroom, I'd argue, by a factor of five or 10.
Toto je užitečné v Los Altos, představte si, jaký to má význam pro dospělého, který se stydí vrátit se a učit se věci, které se měl naučit dříve než šel na střední školu. Představte si, jaký to má význam pro dítě na ulici v Kalkatě, které musí přes den pomáhat své rodině, a proto nemůže chodit do školy. Nyní může strávit dvě hodiny denně a vynahradit si to, nebo může dohnat co potřebuje a nemusí se stydět, že něco zná a něco ne. Představte si, co se stane -- když jsme mluvili o spolužácích, kteří si pomáhaní v rámci třídy. Ale toto je jeden systém. Není důvod, proč bychom nemohli umožnit učení žáka žákem za hranicí jedné třídy. Představte si co se stane, pokud ten student v Kalkatě najednou může doučovat vašeho syna, a nebo váš syn to dítě z Kalkaty? Myslím si, že uvidíte vynořovat se představu globání celosvětové třídy. A to je v podstatě to, o co se snažíme.
As valuable as that is in Los Altos, imagine what it does to the adult learner, who's embarrassed to go back and learn stuff they should have known before going back to college. Imagine what it does to a street kid in Calcutta, who has to help his family during the day, and that's the reason he or she can't go to school. Now they can spend two hours a day and remediate, or get up to speed and not feel embarrassed about what they do or don't know. Now imagine what happens where -- we talked about the peers teaching each other inside of a classroom. But this is all one system. There's no reason why you can't have that peer-to-peer tutoring beyond that one classroom. Imagine what happens if that student in Calcutta all of the sudden can tutor your son, or your son can tutor that kid in Calcutta. And I think what you'll see emerging is this notion of a global one-world classroom. And that's essentially what we're trying to build.
Děkuji.
Thank you.
(potlesk)
(Applause)
Bill Gates: I'll ask about two or three questions.
Salman Khan: Oh, OK.
(Applause continues)
Bill Gates: V tvém systému jsem narazil na několik věcí, které souvisely s motivací a zpětnou vazbou -- body za energii, medaile za zásluhy. Řekni mi, jak to myslíte?
(Applause ends) BG: I've seen some things you're doing in the system, that have to do with motivation and feedback -- energy points, merit badges. Tell me what you're thinking there.
SK: Ano, máme skvělý tým, který na tomhle pracuje. A musím vyjasnit jednu věc, už to nejsem jen já. Já stále vytvářím všechna videa, ale na výrobu software máme hvězdný tým. Ano, začlenili jsme do toho programu nějaké aspekty z her, kdy sbíráte medaile, budeme mít vývěsku s nejlepšími žáky podle oblastí a dostáváte body. To bylo vlastně docela zajímavé. Jak nazvat ty jednotlivé medaile či kolik dostanete bodů za které činnosti. Na úrovni celého systému vidíme desítky tisíc páťáků a šesťáků jak se pohybují tím či oním směrem podle toho, jakou jim dáte medaili.
SK: Oh yeah. No, we have an awesome team working on it. I have to be clear, it's not just me anymore. I'm still doing all the videos, but we have a rock-star team doing the software. We've put a bunch of game mechanics in there, where you get badges, we're going to start having leader boards by area, you get points. It's actually been pretty interesting. Just the wording of the badging, or how many points you get for doing something, we see on a system-wide basis, like tens of thousands of fifth-graders or sixth-graders going one direction or another, depending what badge you give them.
(smích)
(Laughter)
BG: A ta spolupráce s Los Altos, jak jste se k ní dostali?
BG: And the collaboration you're doing with Los Altos, how did that come about?
SK: V Los Altos to bylo tak trochu šílené. Ještě jednou zdůraňuji, že jsem nepočítal s použitím videí ve třídách. Někdo z jejich školního výboru se mě zeptal: "Co byste dělal, kdybyste měl ve třídě zcela volnou ruku?" Řekl jsem: "Nechal bych každého studenta pracovat vlastním tempem na něčem podobném a přidali bychom k tomu ovládací panel." Řekli mi, že to je docela radikální a že o tom musí přemýšlet. Já s ostatními z týmu jsem si myslel: "Nikdy nebudou chtít něco takového udělat." Doslova druhý den se mě ale zeptali: "Jste schopni začít za dva týdny?"
SK: Los Altos, it was kind of crazy. Once again, I didn't expect it to be used in classrooms. Someone from their board came and said, "What would you do if you had carte Blanche in a classroom?" I said, "Well, every student would work at their own pace, on something like this, we'd give a dashboard." They said, "This is kind of radical. We have to think about it." Me and the rest of the team were like, "They're never going to want to do this." But literally the next day they were like, "Can you start in two weeks?"
(smích)
(Laughter)
BG: Takže ten program nyní běží v pátých třídách matematiky?
BG: So fifth-grade math is where that's going on right now?
SK: Ve dvou pátých a dvou sedmých třídách. A dělají to na úrovni celého okrsku. Myslím, že jsou unešení ze způsobu, jakým můžou pozorovat své žáky. Není to jen v tom, co dělají ve škole. Dokonce i během Vánoc jsme viděli nekteré žáky, jak s tím pracují. A všechno můžeme sledovat. Takže jak prochází celým okrskem, mohou to všechno pozorovat. Během léta, jak chodí od jednoho učitele k druhému, mají k dispozici všechna data, která mohou vidět na úrovni celého okrsku.
SK: It's two fifth-grade classes and two seventh-grade classes. They're doing it at the district level. I think what they're excited about is they can follow these kids, not only in school; on Christmas, we saw some of the kids were doing it. We can track everything, track them as they go through the entire district. Through the summers, as they go from one teacher to the next, you have this continuity of data that even at the district level, they can see.
BG: Takže některé z těch pohledů, které jsme viděli, byly určeny učitelům, aby mohli sledovat, co se s jejich žáky děje. Dostáváte také zpětnou vazbu o tom, jak se na to dívají učitelé?
BG: So some of those views we saw were for the teacher to go in and track actually what's going on with those kids. So you're getting feedback on those teacher views to see what they think they need?
SK: Jistě, většina zadání pochází od učitelů. Vytvořili jsme několik pohledů i pro žáky, aby mohli sledovat svůj postup, ale velmi úzce spolupracujeme se samotnými učiteli. Říkají nám: "Je to moc pěkné, ale..." Tak to bylo s tím grafem souvislostí, mnoho učitelů říkalo: "Mám pocit, že mnoho dětí přeskakuje a nezaměřuje se na jedno téma." Proto jsme přidali ten graf se souvislostmi témat. Všechny tyto nápady přicházely od učitelů. Bylo to docela bláznivé.
SK: Oh yeah. Most of those were specs by the teachers. We made some of those for students so they could see their data, but we have a very tight design loop with the teachers themselves. And they're saying, "Hey, this is nice, but --" Like that focus graph, a lot of the teachers said, "I have a feeling a lot of the kids are jumping around and not focusing on one topic." So we made that focus diagram. So it's all been teacher-driven. It's been pretty crazy. BG: Is this ready for prime time?
BG: Je to všechno připraveno ke spuštění ve velkém? Myslíš si, že by to příští školní rok mělo vyzkoušet hodně škol?
Do you think a lot of classes next school year should try this thing out?
SK: Jistě, je to připraveno. Už dnes máme milion uživatelů, takže vydržíme i pár dalších. (smích) Není důvod, proč by k tomu zítra nemohlo dojít ve všech třídách v Americe.
SK: Yeah, it's ready. We've got a million people on the site already, so we can handle a few more. (Laughter) No, no reason why it really can't happen in every classroom in America tomorrow.
BG: A vize toho vzájemného učení. Myšlenkou je, pokud tomu dobře rozumím, že přímo v ovládání bych našel lidi, dobrovolníky, možná viděl jejich reputaci, a mohl bych se přihlásit a s těmito lidmi spojit?
BG: And the vision of the tutoring thing. The idea there is, if I'm confused about a topic, somehow right in the user interface, I'd find people who are volunteering, maybe see their reputation, and I could schedule and connect up with those people?
SK: Rozhodně. A právě to je věc, kterou bych chtěl doporučit všem v publiku. Pomocí ovládání, které mají učitelé, se můžete právě teď přihlásit a stát se trenérem svých vlastních dětí, synovců, bratranců, nebo možná dětí v chlapeckých či dívčích klubech. Můžete se stát mentorem či vyučujícím opravdu ihned. Všechno to už je hotové.
SK: Absolutely. And this is something I recommend everyone in this audience do. Those dashboards the teachers have, you can go log in right now and you can essentially become a coach for your kids, your nephews, your cousins, or maybe some kids at the Boys and Girls Club. And yeah, you can start becoming a mentor, a tutor, really immediately. But yeah, it's all there.
BG: No to je opravdu úžasné. Myslím, žes nahlédl do budoucnosti vzdělávání. Děkuji. (SK: Děkuji)
BG: Well, it's amazing. I think you just got a glimpse of the future of education. BG: Thank you. SK: Thank you.
(potlesk)
(Applause)