Pojďme mluvit sprostě. Před pár lety jsem, jak tomu tak bývá, jsem potřebovala na toaletu, a narazila jsem na jednu veřejnou toaletu, vešla jsem do kabinky připravena vykonat to, co obvykle: použít záchod, spláchnout záchod a na všechno zapomenout. Ale z nějakého důvodu jsem si ten den položila otázku: "Kde vlastně ten odpad skončí?" A s tou otázkou jsem se ocitla ponořena do světa odpadu -- bude toho víc -- (smích) -- odpadu, záchodů a kadění, a ještě jsem se nevynořila. Protože je to sice k vzteku, ale zároveň je to také zajímavé místo.
Let's talk dirty. A few years ago, oddly enough, I needed the bathroom, and I found one, a public bathroom, and I went into the stall, and I prepared to do what I'd done most of my life: use the toilet, flush the toilet, forget about the toilet. And for some reason that day, instead, I asked myself a question, and it was, where does this stuff go? And with that question, I found myself plunged into the world of sanitation -- there's more coming -- (Laughter) — sanitation, toilets and poop, and I have yet to emerge. And that's because it's such an enraging, yet engaging place to be.
Ale zpátky k té veřejné toaletě, nebyla to uplně nóbl toaleta, ani nebyla tak hezká jako tato ze Světové organizace toalet (WTO) Což je ta druhá WTO (World Trade Organization - pozn. překl.) (smích) Ale byly tam dveře se zámkem, bylo tam soukromí, byla tam voda, bylo tam mýdlo, takže jsem si mohla umýt ruce a taky jsem to udělala, protože jsem žena a my to tak děláme.
To go back to that toilet, it wasn't a particularly fancy toilet, it wasn't as nice as this one from the World Toilet Organization. That's the other WTO. (Laughter) But it had a lockable door, it had privacy, it had water, it had soap so I could wash my hands, and I did because I'm a woman, and we do that.
(smích) (aplaus)
(Laughter) (Applause)
Ale v ten den, kdy jsem si položila tu otázku, jsem si něco uvědomila, a to že jsem vyrostla v přesvědčení že mám právo na takovou toaletu, ale ve skutečnosti je to privilegium. 2,5 miliardy lidí po celém světě nemá pořádný záchod. Nemají mísu ani kabinku. 40 % světové populace nemá dostatečný záchod. A proto musejí dělat přesně to, co dělá tento chlapec na kraji dálnice k bombajskému letišti, čemuž se říká volné kálení, neboli kakání na veřejnosti. A dělá to každý den, a každý den, pravděpodobně, ten muž na obrázku projde kolem, protože vidí toho malého chlapce, ale on ho nevidí. Ale měl by, protože společně s volně se povalujícími hovínky cestují další pasažéři. Padesát nakažlivých chorob je přenášeno lidskými hovny. Všechny ty vajíčky, cysty, bakterie, viry, to všechno může obsahovat jeden gram lidských výkalů. Jak? Nuže, ten malý chlapec si neumyje ruce. Je bosý. Přiběhne zpátky domů, a kontaminuje pitnou vodu a potraviny a svoje okolí všemi chorobami, které mohou být obsaženy ve fekálních částečkách na prstech a chodidlech. V tom co nazývám splachovací svět, kde většina z nás v této místnosti naštěstí žije, nejběžnější příznak těchto chorob, průjem, je už tak trochu jenom vtip. Sračka, hnačka, řídký případ. U nás doma říkáme "mám v bříšku jako v Dílí", na počest onoho impéria. Ale pokud hledáte ilustrační fotku průjmu, v největší fotografické agentuře, najdete tento obrázek. (Smích) Proč zrovna bikiny? A toto je další obrázek průjmu. Jmenuje se Marie Saylee a je jí devět měsíců. Není vidět, protože ji pohřbili pod tou zelenou trávou v malé vesnici v Libérii, protože během tří dnů umřela na průjem - na sifon, na hnačku, na vtip. A to je její otec. Ale ten den nebyla sama, protože 4000 dalších dětí zemřelo na průjem, a umírají každý den. Průjem je druhý nejčastější zabiják dětí na světě, sice nejspíš cítíte potřebu zajímat se o věci jako jsou HIV/AIDS nebo tuberkulóza nebo spalničky, ale průjem zabije více dětí než tyto tři nemoci dohromady. Je to velice mocná zbraň masového ničení. A způsobuje nesmírné ztráty: Každý rok padne 260 miliard dolarů kvůli nedostatečným sanitárním opatřením. Toto jsou cholerové postele v Haiti. Už jste jistě slyšeli o choleře, ale není slyšet o průjmu. Dostává se mu jen zlomek pozornosti a peněz ve srovnání s ostatními nemocemi. Avšak víme, jak to napravit. Víme, protože v polovině 19. století úžasní viktoriánští inženýři postavili systém kanálů a odpadních vod a splachovacích záchodů a tím se choroba dramaticky omezila. Dětská úmrtnost klesla víc než kdy dřív. Splachovací záchod byl zvolen za nejdůležitější zdravotní vymoženost posledních 200 let čtenáři Britského lékařského zpravodaje, a to prosím v konkurenci antikoncepce, anestezie, a chirurgie. Je to úžasné zařízení pro likvidaci odpadu. Možná je až příliš dobré - nesmrdí, můžeme je mít doma za zamknutými dveřmi - že si myslím, že jsme ji uklidili i z naší konverzace. Nemáme pro to neutrální slovo. Kadění není moc adekvátní. Hovno lidi uráží. Výkaly jsou příliš odborné. Ale když se podívám na ta čísla tak se to jinak vysvětlit nedá. Víme co si počít s průjmem a kanalizací ale pokud se podíváte na rozpočty zemí, rozvojových a rozvinutých, pomyslíte si, že někdo udělal početní chybu, protože se dočkáte absurdit, jako že Pákistán dává 47 krát více peněz na armádu než na vodu a kanalizaci, přestože v Pákistánu každý rok umře na průjem 150 000 dětí. Ale když se podíváte na ten už tak titěrný rozpočet vody a kanalizace, 75 až 90 procent jde na dodávky pitné vody, což je dobře; všichni potřebujeme vodu. Nikdo nebude protestovat proti pitné vodě. Ale skromná latrína, nebo splachovací záchod, sníží choroby dvakrát více než pouhá pitná voda. Zamyslete se nad tím. Ten malý chlapec který běží zpátky domů, může mít sice čerstvou pitnou vodu, ale má špinavé ruce, takže jimi vodu kontaminuje. A myslím, že je velká škoda lidského odpadu, že s ním plýtváme jako se zdrojem, přestože může skvěle začít rozvoj, protože to je jedna z mála věcí, které pro nás záchody a hovna mohou udělat. Záchody mohou dívky vrátit zpátky do školy. Dvacet pět procent indických dívek přestane chodit do školy, protože nemají adekvátní kanalizaci. Celé roky ve škole prosedí a zadržují to. Všichni to známe, ale ony to dělají každý den, a když přijde puberta a začnou menstruovat, je toho moc. A já to chápu. Kdo se jim může divit? Kdyby jste přišli za učitelem a řekli, že můžete zvýšit docházku o 25 procent pomocí jedné maličkosti, udělali byste si ve školství mnoho přátel. A to není jediná věc, kterou pro vás mohu udělat. Hovna vám mohou uvařit večeři. Obsahuje živiny. My ty živiny trávíme. Živiny rovněž vylučujeme. Nestrávíme je všechny. Ve Rwandě teď obstarávají 75 procent vaření ve vězeních z obsahu střev svých vězňů. V Butare je několik vězňů. Většina z nich byla odsouzená za genocidu, a ti míchají obsah svých latrín, protože pokud dáte hovna do uzavřeného prostředí, do tanku, tak stejně jako v žaludku, se z nich uvolňuje plyn, na kterém můžete vařit. A můžete si pomyslet, že je to spravedlnost osudu, že tito chlápci míchají hovna, ale má to také svůj ekonomický důvod, protože tak ušetří milion dolarů ročně. Snižují odlesňování, protože našli nevyčerpatelný zdroj paliva, který je zcela zdarma, co se týče produkce. A hovna nezachraňují životy jen v chudých zemích. Zde máme ženu, která za chvíli dostane dávku toho hnědého v injekcích, což je přesně to, co si myslíte, kromě toho že ne tak úplně, pochází od dárce. Objevila se nová kariéra, jmenuje se dárce stolice. Je to dárce spermatu současnosti. Protože je nakažená supervirem C.difficile, a ten je v mnoha případech odolný vůči antibiotikům. Trpí tím roky. Dostává dávku zdravých lidských výkalů, a účinnost této léčby je 94 procent. Což je ohromné, ale i přesto to málokdo dělá. Možná je jim to protivné. To je v pořádku, protože máme tým výzkumníků v Kanadě, kteří vytvořili vzorek stolice, vzorek umělé stolice s názvem RePOOPulate. Teď si pomyslíte, že řešení je jednoduché, dáme všem záchody. A teď to teprve začne být zajímavé, protože to není tak jednoduché, nejsme jednoduší. Ta opravdu zajímavá, vzrušující práce - ta příjemná část - v sanitaci je tak, že musíte rozumět lidské psychologii. Kromě toho, že někomu dáme hardware musíme pochopit i software. V mnoha rozvojových zemích se přišlo na to, že vlády, které se rozhodly rozdávat latríny zdarma, za několik let zjistili, že z nich vzniklo mnoho nových kozích chlívků nebo chrámů nebo pokojů pro hosty a jejich majitelé jen chodí okolo za roh do svého otevřeného defekačního prostoru. Musíme manipulovat s lidskými emocemi. Dělá se to po desetiletí. Mýdlové společnosti na začátku 20. století. Zkoušeli prodávat mýdlo jako zdravé. Nikdo ho nekupoval. Zkoušeli ho prodávat jako sexy. Všichni ho koupili. V Indii je teď kampaň, která přesvědčuje mladé nevěsty, aby se nevdávaly do rodin, které nemají záchod. Jmenuje se: "Žádný záchod, žádné Ano." (Smích) A pokud si myslíte, že ten plakát je jenom propaganda, toto je Priyanka, 23 let. Potkala jsem ji vloni v říjnu v Indii, vyrostla v konzervativním prostředí. Ve vesnici v chudé oblasti Indie, zasnoubila se, když jí bylo 14, a pak, když jí bylo 21, přestěhovala se do domu jeho rodičů. A zhrozila se, když tam přišla a zjistila že nemají záchod. Vyrostla poblíž latríny. To nebyla žádná výhra, ale aspoň něco. První noc, kdy tam spala, jí bylo řečeno, že ve 4 ráno - její tchýně ji vzbudila a řekla jí, ať jde ven a vykoná potřebu ve tmě v přírodě. Bála se. Bála se kolemjdoucích opilců. Bála se hadů. Bála se znásilnění. Po třech dnech udělala něco nemyslitelného. Utekla. Což je v rurální Indii, nevyslovitelně odvážný čin. Ale ne jen to. Dostala svůj záchod a teď navštěvuje ostatní vesnice v Indii a přesvědčuje ženy, aby udělaly to samé. Tomu říkám sociální nákaza, je to velmi silné a velmi zajímavé. Podobný případ, v jiné indické vesnici, poblíž té, kde žije Priyanka, je vesnice s názvem Lakara, a před rokem tu nebyly vůbec žádné záchody. Děti umíraly na průjem a na choleru. Přišli lidé odjinud, a za použití behaviorálních triků, třeba položili vedle sebe talíř s jídlem a talíř s hovny a nechali je dívat se, jak mouchy přelétávají z jednoho na druhý. Prostě se stalo, že lidé, kteří to, co dělají, nepovažovali za nechutné, si najednou řekli: "Jejda." A nejen to, požívali hovna svých sousedů. To je doopravdy přimělo změnit svoje návyky. A tak tato žena, matka tohoto chlapce, postavila latrínu, během několika hodin. Celý její život používala banánové pole za domem, ale za pár hodin postavila latrínu. Nic to nestálo. Ale zachrání to tomu chlapci život. A tak, když se cítím zoufalá, ze stavu sanitace, přestože teď máme skvělé období, protože nadace Billa a Melindy Gatesových vyvíjí nový záchod, což je skvělé, Matt Damon zahájil záchodovou stávku, což je skvělé pro lidstvo, ale špatné pro jeho tlusté střevo. Jsou tu další věci, které nám dělají starosti. Je to ten nejopožděnější z "Rozvojových cílů tisíciletí". Je asi 50 let pozadu. Nesplníme plán, pokud budeme tímto tempem v sanitaci pokračovat. Takže když mě to rozesmutní, pomyslím na Japonsko, protože Japonsko před 70 lety byl národ lidí, kteří používali díry jako latríny a utírali se klackem, a nyní jsou národem takzvaných Woshurettů, umývacích toalet. Mají zabudované bidetové trysky pro krásné umytí bez použití rukou, a mají spoustu dalších vychytávek jako vyhřívaná sedátka a automatické zvedání prkýnka kterému se říká "záchrana manželství". (Smích) Ale ze všeho nejdůležitější, a pro mě inspirativní je v Japonsku to, že vyklidili záchod zpoza zamčených dveří. Učinili jej tématem konverzace. Lidé vylepšují svoje záchody. Mluví o nich. Vydesinfikovali ho. Doufám, že můžeme udělat totéž. Není to nic těžkého. Je třeba se jen podívat na tento problém, jako na urgentní a ostudný. A nepředstírat, že je to jen problém chudého světa. Naše kanály se rozpadají. I u nás to jde od desíti k pěti. Řešení je na snadě. Od dnešního odpoledne vám ulehčím život a požádám vás jen o jediné, abyste šli a protestovali mluvili o nevyslovitelném a mluvili o hovně. Děkuji (Potlesk)
But that day, when I asked that question, I learned something, and that was that I'd grown up thinking that a toilet like that was my right, when in fact it's a privilege. 2.5 billion people worldwide have no adequate toilet. They don't have a bucket or a box. Forty percent of the world with no adequate toilet. And they have to do what this little boy is doing by the side of the Mumbai Airport expressway, which is called open defecation, or poo-pooing in the open. And he does that every day, and every day, probably, that guy in the picture walks on by, because he sees that little boy, but he doesn't see him. But he should, because the problem with all that poop lying around is that poop carries passengers. Fifty communicable diseases like to travel in human shit. All those things, the eggs, the cysts, the bacteria, the viruses, all those can travel in one gram of human feces. How? Well, that little boy will not have washed his hands. He's barefoot. He'll run back into his house, and he will contaminate his drinking water and his food and his environment with whatever diseases he may be carrying by fecal particles that are on his fingers and feet. In what I call the flushed-and-plumbed world that most of us in this room are lucky to live in, the most common symptoms associated with those diseases, diarrhea, is now a bit of a joke. It's the runs, the Hershey squirts, the squits. Where I come from, we call it Delhi belly, as a legacy of empire. But if you search for a stock photo of diarrhea in a leading photo image agency, this is the picture that you come up with. (Laughter) Still not sure about the bikini. And here's another image of diarrhea. This is Marie Saylee, nine months old. You can't see her, because she's buried under that green grass in a little village in Liberia, because she died in three days from diarrhea -- the Hershey squirts, the runs, a joke. And that's her dad. But she wasn't alone that day, because 4,000 other children died of diarrhea, and they do every day. Diarrhea is the second biggest killer of children worldwide, and you've probably been asked to care about things like HIV/AIDS or T.B. or measles, but diarrhea kills more children than all those three things put together. It's a very potent weapon of mass destruction. And the cost to the world is immense: 260 billion dollars lost every year on the losses to poor sanitation. These are cholera beds in Haiti. You'll have heard of cholera, but we don't hear about diarrhea. It gets a fraction of the attention and funding given to any of those other diseases. But we know how to fix this. We know, because in the mid-19th century, wonderful Victorian engineers installed systems of sewers and wastewater treatment and the flush toilet, and disease dropped dramatically. Child mortality dropped by the most it had ever dropped in history. The flush toilet was voted the best medical advance of the last 200 years by the readers of the British Medical Journal, and they were choosing over the Pill, anesthesia, and surgery. It's a wonderful waste disposal device. But I think that it's so good — it doesn't smell, we can put it in our house, we can lock it behind a door — and I think we've locked it out of conversation too. We don't have a neutral word for it. Poop's not particularly adequate. Shit offends people. Feces is too medical. Because I can't explain otherwise, when I look at the figures, what's going on. We know how to solve diarrhea and sanitation, but if you look at the budgets of countries, developing and developed, you'll think there's something wrong with the math, because you'll expect absurdities like Pakistan spending 47 times more on its military than it does on water and sanitation, even though 150,000 children die of diarrhea in Pakistan every year. But then you look at that already minuscule water and sanitation budget, and 75 to 90 percent of it will go on clean water supply, which is great; we all need water. No one's going to refuse clean water. But the humble latrine, or flush toilet, reduces disease by twice as much as just putting in clean water. Think about it. That little boy who's running back into his house, he may have a nice, clean fresh water supply, but he's got dirty hands that he's going to contaminate his water supply with. And I think that the real waste of human waste is that we are wasting it as a resource and as an incredible trigger for development, because these are a few things that toilets and poop itself can do for us. So a toilet can put a girl back in school. Twenty-five percent of girls in India drop out of school because they have no adequate sanitation. They've been used to sitting through lessons for years and years holding it in. We've all done that, but they do it every day, and when they hit puberty and they start menstruating, it just gets too much. And I understand that. Who can blame them? So if you met an educationalist and said, "I can improve education attendance rates by 25 percent with just one simple thing," you'd make a lot of friends in education. That's not the only thing it can do for you. Poop can cook your dinner. It's got nutrients in it. We ingest nutrients. We excrete nutrients as well. We don't keep them all. In Rwanda, they are now getting 75 percent of their cooking fuel in their prison system from the contents of prisoners' bowels. So these are a bunch of inmates in a prison in Butare. They're genocidal inmates, most of them, and they're stirring the contents of their own latrines, because if you put poop in a sealed environment, in a tank, pretty much like a stomach, then, pretty much like a stomach, it gives off gas, and you can cook with it. And you might think it's just good karma to see these guys stirring shit, but it's also good economic sense, because they're saving a million dollars a year. They're cutting down on deforestation, and they've found a fuel supply that is inexhaustible, infinite and free at the point of production. It's not just in the poor world that poop can save lives. Here's a woman who's about to get a dose of the brown stuff in those syringes, which is what you think it is, except not quite, because it's actually donated. There is now a new career path called stool donor. It's like the new sperm donor. Because she has been suffering from a superbug called C. diff, and it's resistant to antibiotics in many cases. She's been suffering for years. She gets a dose of healthy human feces, and the cure rate for this procedure is 94 percent. It's astonishing, but hardly anyone is still doing it. Maybe it's the ick factor. That's okay, because there's a team of research scientists in Canada who have now created a stool sample, a fake stool sample which is called RePOOPulate. So you'd be thinking by now, okay, the solution's simple, we give everyone a toilet. And this is where it gets really interesting, because it's not that simple, because we are not simple. So the really interesting, exciting work -- this is the engaging bit -- in sanitation is that we need to understand human psychology. We need to understand software as well as just giving someone hardware. They've found in many developing countries that governments have gone in and given out free latrines and gone back a few years later and found that they've got lots of new goat sheds or temples or spare rooms with their owners happily walking past them and going over to the open defecating ground. So the idea is to manipulate human emotion. It's been done for decades. The soap companies did it in the early 20th century. They tried selling soap as healthy. No one bought it. They tried selling it as sexy. Everyone bought it. In India now there's a campaign which persuades young brides not to marry into families that don't have a toilet. It's called "No Loo, No I Do." (Laughter) And in case you think that poster's just propaganda, here's Priyanka, 23 years old. I met her last October in India, and she grew up in a conservative environment. She grew up in a rural village in a poor area of India, and she was engaged at 14, and then at 21 or so, she moved into her in-law's house. And she was horrified to get there and find that they didn't have a toilet. She'd grown up with a latrine. It was no big deal, but it was a latrine. And the first night she was there, she was told that at 4 o'clock in the morning -- her mother-in-law got her up, told her to go outside and go and do it in the dark in the open. And she was scared. She was scared of drunks hanging around. She was scared of snakes. She was scared of rape. After three days, she did an unthinkable thing. She left. And if you know anything about rural India, you'll know that's an unspeakably courageous thing to do. But not just that. She got her toilet, and now she goes around all the other villages in India persuading other women to do the same thing. It's what I call social contagion, and it's really powerful and really exciting. Another version of this, another village in India near where Priyanka lives is this village, called Lakara, and about a year ago, it had no toilets whatsoever. Kids were dying of diarrhea and cholera. Some visitors came, using various behavioral change tricks like putting out a plate of food and a plate of shit and watching the flies go one to the other. Somehow, people who'd been thinking that what they were doing was not disgusting at all suddenly thought, "Oops." Not only that, but they were ingesting their neighbors' shit. That's what really made them change their behavior. So this woman, this boy's mother installed this latrine in a few hours. Her entire life, she'd been using the banana field behind, but she installed the latrine in a few hours. It cost nothing. It's going to save that boy's life. So when I get despondent about the state of sanitation, even though these are pretty exciting times because we've got the Bill and Melinda Gates Foundation reinventing the toilet, which is great, we've got Matt Damon going on bathroom strike, which is great for humanity, very bad for his colon. But there are things to worry about. It's the most off-track Millennium Development Goal. It's about 50 or so years off track. We're not going to meet targets, providing people with sanitation at this rate. So when I get sad about sanitation, I think of Japan, because Japan 70 years ago was a nation of people who used pit latrines and wiped with sticks, and now it's a nation of what are called Woshurettos, washlet toilets. They have in-built bidet nozzles for a lovely, hands-free cleaning experience, and they have various other features like a heated seat and an automatic lid-raising device which is known as the "marriage-saver." (Laughter) But most importantly, what they have done in Japan, which I find so inspirational, is they've brought the toilet out from behind the locked door. They've made it conversational. People go out and upgrade their toilet. They talk about it. They've sanitized it. I hope that we can do that. It's not a difficult thing to do. All we really need to do is look at this issue as the urgent, shameful issue that it is. And don't think that it's just in the poor world that things are wrong. Our sewers are crumbling. Things are going wrong here too. The solution to all of this is pretty easy. I'm going to make your lives easy this afternoon and just ask you to do one thing, and that's to go out, protest, speak about the unspeakable, and talk shit. Thank you. (Applause)