14. března tohoto roku jsem dal na Facebook tento plakát. Je to fotka mě a mé dcery, jak držíme Izraelskou vlajku. Pokusím se Vám vysvětlit kontext toho, proč jsem to udělal.
On March 14, this year, I posted this poster on Facebook. This is an image of me and my daughter holding the Israeli flag. I will try to explain to you about the context of why and when I posted.
Před pár dny jsem čekal ve frontě v jednom místním obchodě a majitel s jedním ze svých zákazníků spolu diskutovali a ten majitel vysvětloval zákazníkovi, že brzy už bude odpáleno celkem 10 000 raket na Izrael. A zákazník mu odporoval, ne, už teď je to 10 000 za den. (smích)
A few days ago, I was sitting waiting on the line at the grocery store, and the owner and one of the clients were talking to each other, and the owner was explaining to the client that we're going to get 10,000 missiles on Israel. And the client was saying, no, it's 10,000 a day. (Laughter)
("10 000 raket") To je ten kontext. Taková je nyní situace v Izraeli. Už 10 let nad námi visí hrozba války s Iránem a lidé se...bojí. Každý rok to vypadá, že už je to naše poslední šance, kdy můžeme něco udělat proti válce s Iránem. Když neuděláme něco teď, bude už vždycky pozdě. A tak to je už 10 let.
("10,000 missiles") This is the context. This is where we are now in Israel. We have this war with Iran coming for 10 years now, and we have people, you know, afraid. It's like every year it's the last minute that we can do something about the war with Iran. It's like, if we don't act now, it's too late forever, for 10 years now.
V jednu chvíli jsem toho měl dost. Jsem grafik, takže jsem o tom vytvořil plakát a byl to přesně ten, který jsem vám před chvílí ukázal. Většinu času dělám plakáty, dávám je na Facebook. Moji přátelé dají like nebo ne. Většinou ne, nedají like, nesdílí je, nedělají nic a život jde dál. Tak jsem šel spát a měl jsem to za uzavřené. V noci jsem se probudil, protože se vždycky budím v noci a zapnul jsem počítač a vidím všechny ty červené značky, na Facebooku, které jsem tam nikdy neviděl. (smích) A říkám si: Co se děje? Tak si tedy sednu k počítači a dívám se a naráz mi píše hrozně moc lidí, většinu z nich vůbec neznám a někteří jsou dokonce z Iránu. Cože?! Je to možné?! Musíte pochopit, že v Izraeli nemluvíme s lidmi z Iránu. Neznáme lidi z Iránu. Na facebooku máte v přátelích jen... Jenom vaši sousedi jsou vaši přátelé na Facebooku. A naráz mi píší lidé z Iránu.
So at some point it became, you know, to me, I'm a graphic designer, so I made posters about it and I posted the one I just showed you before. Most of the time, I make posters, I post them on Facebook, my friends like it, don't like it, most of the time don't like it, don't share it, don't nothing, and it's another day. So I went to sleep, and that was it for me. And later on in the night, I woke up because I'm always waking up in the night, and I went by the computer and I see all these red dots, you know, on Facebook, which I've never seen before. (Laughter) And I was like, "What's going on?" So I come to the computer and I start looking on, and suddenly I see many people talking to me, most of them I don't know, and a few of them from Iran, which is -- What? Because you have to understand, in Israel we don't talk with people from Iran. We don't know people from Iran. It's like, on Facebook, you have friends only from -- it's like your neighbors are your friends on Facebook. And now people from Iran are talking to me.
Tak jsem odpověděl jedné dívce a ona mi říká, že viděla můj plakát a řekla své rodině ať se jdou podívat protože nemají počítač a řekla jim ať se přijdou podívat na ten plakát a jak to viděli, začali brečet.
So I start answering this girl, and she's telling me she saw the poster and she asked her family to come, because they don't have a computer, she asked her family to come to see the poster, and they're all sitting in the living room crying.
Což mě šokovalo, tak jsem zavolal svou ženu a říkám: To musíš vidět. Lidi to rozplakalo, a když přišla ona a přečetla si tu zprávu, začala také brečet. A tak teď všichni brečí. (smích)
So I'm like, whoa. I ask my wife to come, and I tell her, you have to see that. People are crying, and she came, she read the text, and she started to cry. And everybody's crying now. (Laughter)
Nevím co mám dělat, takže můj první reflex, jako grafik, je zachytit ten moment pro všechny a lidé to uviděli a začli to sdílet, a tak to všechno začlo. Den poté, když už to bylo množství zpráv mi žena řekla taky chci plakát takže tohle je ona. (smích) Když to teda funguje, dej mě taky na plakát.
So I don't know what to do, so my first reflex, as a graphic designer, is, you know, to show everybody what I'd just seen, and people started to see them and to share them, and that's how it started. The day after, when really it became a lot of talking, I said to myself, and my wife said to me, I also want a poster, so this is her. (Laughter) Because it's working, put me in a poster now.
Ale vážně, říkal jsem si, dobře tenhle se ujal, ale není to jen o mně, je to o lidech z Izraele, kteří chtějí něco říct. Tak jsem si říkal, půjdu vyfotit, všechny lidi co znám, jestli budou chtít a taky jim udělám plakáty a budu je sdílet na FB.
But more seriously, I was like, okay, these ones work, but it's not just about me, it's about people from Israel who want to say something. So I'm going to shoot all the people I know, if they want, and I'm going to put them in a poster and I'm going to share them.
A tak jsem šel za svými sousedy, přáteli a studenty a říkal jim, nech mě tě vyfotit a udělám ti plakát. A tak to všechno začalo. Toto doopravdy všechno odstartovalo protože naráz lidé z Facebooku, přátelé a i jiní pochopili, že můžou být součásti. Není to jenom jeden chlapík, co vytvořil jeden plakát. Pochopili, že můžou být součástí a začali mi posílat obrázky s žádostí, dej mě taky na plakát. Řekni Iráncům, že my z Izraele je taky milujeme. V jednu chvíli to bylo něco opravdu silného, Dostával jsem tolik obrázků, že jsem musel požádat přátele, většinou také grafiky, aby mi s tím pomohli, protože jsem to nestíhal. Bylo to obrovské množství obrázků. Takže po dobu několika dní můj obývák vypadal takto.
So I went to my neighbors and friends and students and I just asked them, give me a picture, I will make you a poster. And that's how it started. And that's how, really, it's unleashed, because suddenly people from Facebook, friends and others, just understand that they can be part of it. It's not just one dude making one poster, it's -- we can be part of it, so they start sending me pictures and ask me, "Make me a poster. Post it. Tell the Iranians we from Israel love you too." It became, you know, at some point it was really, really intense. I mean, so many pictures, so I asked friends to come, graphic designers most of them, to make posters with me, because I didn't have the time. It was a huge amount of pictures. So for a few days, that's how my living room was.
A dostávali jsem plakáty od od Izraelců, obrázky od Izraelců, ale také mnoho komentářů a zpráv z Iránu. A tak jsme vzali ty zprávy a udělali jsme z nich plakáty, protože znám lidi. Lidé nečtou, dívají se na obrázky. Pokud to bude obrázek, možná si jej přečtou.
And we received Israeli posters, Israeli images, but also lots of comments, lots of messages from Iran. And we took these messages and we made posters out of it, because I know people: They don't read, they see images. If it's an image, they may read it.
Tady je několik z nich.
So here are a few of them.
("Jsi můj první přítel v Izraeli. Přeji si abychom se oba mohli zbavit našich hloupých politiků, no nic rád jsem tě viděl.")
("You are my first Israelian friend. I wish we both get rid of our idiot politicians, anyway nice to see you!")
("Miluju tu modrou, Miluju tu hvězdu. Miluju tu vlajku.") Tato je obzvlášť dojemná kvůli příběhu, ze kterého vychází, o dívce, kterou vychovávali v Iránu, tak aby šlapala po izraelské vlajce, každé ráno, když šla do školy a když teď vidí ty plakáty, které posíláme, tak začala -- tak říká, že to změnilo její pohled na věc a teď tu modrou miluje a miluje tu hvězdu a miluje tu vlajku, tu Izraelskou vlajku a přála by si abychom se potkali a mohli se navštěvovat, a to vše jenom pár dnů poté co jsem postnul ten první plakát.
("I love that blue. I love that star. I love that flag.") This one is really moving for me because it's the story of a girl who has been raised in Iran to walk on an Israeli flag to enter her school every morning, and now that she sees the posters that we're sending, she starts -- she said that she changed her mind, and now she loves that blue, she loves that star, and she loves that flag, talking about the Israeli flag, and she wished that we'd meet and come to visit one another, and just a few days after I posted the first poster.
Den poté Iránci začali reagovat vlastními plakáty. Cože? Oni mají taky grafiky? (smích) Šílené, šílené. Ale zatím můžete vidět, že se obávají, nechtějí ukázat své tváře, ale chtějí šířit stejné poselství. Chtějí reagovat. Chtějí vyjádřit tu samou věc. Tak a rázem tu máme komunikaci. Příběh má nyní dvě strany. Izraelci a Iránci, posílají si navzájem stejnou zprávu.
The day after, Iranians started to respond with their own posters. They have graphic designers. What? (Laughter) Crazy, crazy. So you can see they are still shy, they don't want to show their faces, but they want to spread the message. They want to respond. They want to say the same thing. So. And now it's communication. It's a two-way story. It's Israelis and Iranians sending the same message, one to each other.
("Mí Izraelští přátelé, necítím k Vám nenávist. Nechci válku.")
("My Israeli Friends. I don't hate you. I don't want War.")
Tohle se nikdy dřív nestalo. Dva lidé, kteří mají být nepřátelé, naše státy jsou na prahu války, a lidé náhle na Facebooku začínají říkat, Mám toho chlapíka ráda. Miluju ty lidi. A v určitý moment to vše začlo být doslova obrovské.
This never happened before, and this is two people supposed to be enemies, we're on the verge of a war, and suddenly people on Facebook are starting to say, "I like this guy. I love those guys." And it became really big at some point.
A pak jsme byli ve zprávách. Protože, vždy když čtete zprávy z blízkého východu, vidíte pouze špatné zprávy. A najednou se dělo něco co znamenalo dobré zprávy. Takže když to viděli ti lidé od zpráv, řekli si: "Fajn, pojďme o tom mluvit." A jednou prostě přišli a znamenalo to tolik.
And then it became news. Because when you're seeing the Middle East, you see only the bad news. And suddenly, there is something that was happening that was good news. So the guys on the news, they say, "Okay, let's talk about this." And they just came, and it was so much,
Pamatuju si jeden den kdy Michal mluvila s jedním novinářem a ptala se ho: "Kdo uvidí ten pořad?" A on říká: "Všichni"
I remember one day, Michal, she was talking with the journalist, and she was asking him, "Who's gonna see the show?"And he said, "Everybody."
A ona se ptá: "Všichni v Palestině? V Izraeli? Kdo všichni?" "Všichni"
So she said, "Everybody in Palestine, in where? Israel? Who is everybody?""Everybody."
"V Sýrii?" "V Sýrii"
They said, "Syria?" "Syria."
"V Libanonu?" "V Libanonu" V jednu chvíli prostě řekl "40 miliónů lidí Vás dnes uvidí." Všichni. I Číňané. A to jsme byli teprve na začátku toho příběhu.
"Lebanon?""Lebanon." At some point, he just said, "40 million people are going to see you today. It's everybody." The Chinese. And we were just at the beginning of the story.
Stalo se totiž něco šíleného. Pokaždé co o tom nějaká země začala mluvit, jako Německo, Amerika, kdokoliv vznikla stránka na Facebooku se stejným logem, stejnými příběhy, takže na začátku jsme měli "Irán-miluje-Izrael" což pochází od Iránce z Tehránu, který si řekl "Dobře, Izrael miluje Irán?" Tak uděláme Irán-miluje-Izrael. A teď máme Palestina-miluje-Izrael. Libanon-miluje-Izrael - vznikl jen před pár dny. a celý tento seznam stránek na Facebooku, které hlásají tutéž zprávu, o lidech, kteří k sobě navzájem vyjadřují lásku.
Something crazy also happened. Every time a country started talking about it, like Germany, America, wherever, a page on Facebook popped up with the same logo with the same stories, so at the beginning we had "Iran-Loves-Israel," which is an Iranian sitting in Tehran, saying, "Okay, Israel loves Iran? I give you Iran-Loves-Israel." You have Palestine-Loves-Israel. You have Lebanon that just -- a few days ago. And this whole list of pages on Facebook dedicated to the same message, to people sending their love, one to each other.
V tu chvíli jsem si uvědomil, že něco se opravdu děje a jeden můj kamarád mi řekl, abych si vyhledal na Googlu "Israel" A toto jsou obrázky, které se tehdy objevily jako první, když jste hledali "Israel" nebo "Iran". Opravdu se nám podařilo změnit jak lidé vnímají Blízký Východ. Protože většina není na Blízkém východě, Jste někde tam daleko a když chcete vidět Blízký Východ napíšete do Googlu "Izrael". a uvidíte to všechno špatné. Ale pár dnů, vám vyskakovaly tyhle obrázky. Dnes stránka Izrael-miluje-Irán má 80 831 likeů a za minulý týden, dva miliony lidí zobrazili tuto stránku, sdíleli ji nebo, nevím, třeba okomentovali jednu z fotek.
The moment I really understood that something was happening, a friend of mine told me, "Google the word 'Israel.'" And those were the first images on those days that popped up from Google when you were typing, "Israel" or "Iran." We really changed how people see the Middle East. Because you're not in the Middle East. You're somewhere over there, and then you want to see the Middle East, so you go on Google and you say, "Israel," and they give you the bad stuff. And for a few days you got those images. Today the Israel-Loves-Iran page is this number, 80,831, and two million people last week went on the page and shared, liked, I don't know, commented on one of the photos.
Takže tohle je co děláme už pět měsíců, já, Michal, pár mých kamarádů, jenom děláme obrázky. Ukazujeme novou realitu jen tím, že děláme obrázky, protože tak ovlivňujeme to jak se na nás svět dívá. Svět nás vidí v obrazech, ale vidí jenom špatné obrázky. Takže pracujeme na tvorbě dobrých obrázků. Toť vše.
So for five months now, that's what we are doing, me, Michal, a few of my friends, are just making images. We're showing a new reality by just making images because that's how the world perceives us. They see images of us, and they see bad images. So we're working on making good images. End of story.
Podívějte se na tento. Tohle je ze Irán-miluje-Izrael stránky. To není Izrael-miluje-Irán. To není moje stránka. Tohle je kluk v Tehránu v den vzpomínky na padlého Izraelského vojáka, který dal obrázek Izraelského vojáka na svoji stránku. Tohle je nepřítel. Cože?
Look at this one. This is the Iran-Loves-Israel page. This is not the Israel-Loves-Iran. This is not my page. This is a guy in Tehran on the day of remembrance of the Israeli fallen soldier putting an image of an Israeli soldier on his page. This is the enemy. What?
("Naše upřímné kondolence rodinám, které ztratily své nejbližší při teroristickém útoku v Bulharsku.")
("Our heartfelt condolences to the families who lost their dearests in terror attack in Bulgaria")
A funguje to oboustranně. Jednoduše si prokazujeme navzájem respekt. Porozumnění a prokazujeme soucit. A tak se stanete přáteli. V určitý moment se stanete přátelé na Facebooku a potom taky přátelé dooporavdy. Můžete cestovat a potkávat se s lidmi. Před pár týdny jsem byl v Mnichově. Letěl jsem tam na otevření expozice o Iránu a potkal jsem tam lidi z mé stránky, kteří mi říkali, "Fajn, budeš v Evropě, přijedu. Přijedu z Francie, z Holandska z Německa", a samozřejmě přijeli i lidé z Izraele a prostě jsme se tam poprvé potkali ve skutečnosti. Potkal jsem se poprvé s lidmi, kteří by měli být mí nepřátelé a prostě jsme si potřásli rukama dali a kávu a bavili se, mluvili jsme o jídle a basketbalu a to bylo ono. Pamatujete si ten obrázek ze začátku V jistý moment jsme se ve skutečnosti potkali a stali se přáteli.
And it's going both ways. It's like, we are showing respect, one to each other. And we're understanding. And you show compassion. And you become friends. And at some point, you become friends on Facebook, and you become friends in life. You can go and travel and meet people. And I was in Munich a few weeks ago. I went there to open an exposition about Iran and I met there with people from the page that told me, "Okay, you're going to be in Europe, I'm coming. I'm coming from France, from Holland, from Germany," of course, and from Israel people came, and we just met there for the first time in real life. I met with people that are supposed to be my enemies for the first time. And we just shake hands, and have a coffee and a nice discussion, and we talk about food and basketball. And that was the end of it. Remember that image from the beginning? At some point we met in real life, and we became friends.
A funguje to i opačně. Nějaké dívka, kterou jsem potkal na Facebooku, která nikdy nebyla v Izraeli, narozená a vychovaná v Iránu, žije v Německu a bojí se Izraelců, kvůli tomu, co o nás ví, se rozhodla po několika měsících komunikace přes internet s několika Izraelci, že přijede do Izraele, a tak sedne na letadlo a přijede na letiště Bena Guriona a řekne si, "Dobře, to nebylo tak hrozné."
And it goes the other way around. Some girl that we met on Facebook never been in Israel, born and raised in Iran, lives in Germany, afraid of Israelis because of what she knows about us, decides after a few months of talking on the Internet with some Israelis to come to Israel, and she gets on the plane and arrives at Ben Gurion and says, "Okay, not that big a deal."
Před několika týdny došlo trochu ke zostření vztahů, takže jsme začali novou kampaň nazvanou "Nejsem připraven zemřít ve vaší válce". Chápejte, je to plus/mínus stejná zpráva, ale chtěli jsme tomu dodat trochu agresivity. A znovu se stalo něco úžasného, něco, co chybělo v první vlně. Nyní lidé z Iránu, titéž, kteří se předtím neodvážili a při první kampaňi posílali pouze svoje nohy a z poloviny zakryté tváře, nyní posílali celé obličeje se zprávou "Dobře, žádný problém, jsme pro. Jdeme do toho s vámi." Jenom si přečtěte odkud jsou ti lidi. A za každého jednoho z Izraele, tady máte jednoho z Iránu. Prostě posílají své obrázky. Šílené, co?
So a few weeks ago, the stress is getting higher, so we start this new campaign called "Not ready to die in your war." I mean, it's plus/minus the same message, but we wanted really to add some aggressivity to it. And again, something amazing happened, something that we didn't have on the first wave of the campaign. Now people from Iran, the same ones who were shy at the first campaign and just sent, you know, their foot and half their faces, now they're sending their faces, and they're saying, "Okay, no problem, we're into it. We are with you." Just read where those guys are from. And for every guy from Israel, you've got someone from Iran. Just people sending their pictures. Crazy, yes?
Takže... (Potlesk)
So -- (Applause)
Takže, možná se ptáte, kdo je ten chlap?
So you may ask yourself, who is this dude?
Moje jméno je Ronny Edry, je mi 41, jsem Izraelec Jsme otcem dvou dětí, jsem manželem, a jsem grafik. Vyučuji grafiku a design. A nejsem tak naivní, často se mi stalo, že se mě ptali: "Dobře, tohle je ale strašně naivní, nějaké posílání kytek."
My name is Ronny Edry, and I'm 41, I'm an Israeli, I'm a father of two, I'm a husband, and I'm a graphic designer. I'm teaching graphic design. And I'm not that naive, because a lot of the time I've been asked, many times I've been asked, "Yeah, but, this is really naive, sending flowers over, I mean — "
Byl jsem v armádě. Byl jsem tři roku u výsadkářů a vím jak to tam dole vypadá z první ruky. Vím, že to může být dost drsné. Ale pro mě je tohle ta odvážná věc, kterou musíme udělat, zkusit mluvit s druhou stranou předtím, než bude pozdě, protože jakmile bude pozdě, tak už bude pozdě. Někdy je válka nevyhnutelná, někdy... ale možná, s trochou snahy, se jí můžeme vyhnout. Možná že když lidé, protože hlavně v Izraeli máme demorkacii. Máme svobodu slova a možná taková maličkost může něco změnit. A opravdu, můžeme být svými vlastními ambasadory. Můžeme vyslat svou zprávu a doufat v to nejlepší.
I was in the army. I was in the paratroopers for three years, and I know how it looks from the ground. I know how it can look really bad. So to me, this is the courageous thing to do, to try to reach the other side before it's too late, because when it's going to be too late, it's going to be too late. And sometimes war is inevitable, sometimes, but maybe [with] effort, we can avoid it. Maybe as people, because especially in Israel, we're in a democracy. We have the freedom of speech, and maybe that little thing can change something. And really, we can be our own ambassadors. We can just send a message and hope for the best.
Rád bych teď požádal Michal, svou ženu, aby sem přišla za mnou na pódium abychom s Vámi mohli udělat jeden obrázek, protože všechno je o obrázcích. A možná tento nám pomůže něco změnit. Jenom tohle zvedněte. Přesně. A já si Vás teď vyfotím a dám to na Facebook s něčím jako "Izraelci pro mír" nebo tak.
So I want to ask Michal, my wife, to come with me on the stage just to make with you one image, because it's all about images. And maybe that image will help us change something. Just raise that. Exactly. And I'm just going to take a picture of it, and I'm just going to post it on Facebook with kind of "Israelis for peace" or something.
"Oh my God" Nebrečte.
Oh my God. Don't cry.
Děkuju vám. (Potlesk).
Thank you guys. (Applause)