Zdá se, že jsem dostal 18 minut na to, abych vás přesvědčil, že historie má směr, šipku času; že v jakémsi základním smyslu to je dobře, a že ta šipka ukazuje positivní směr. No, když TED se na mě obrátilo s tím abych přednesl tento optimistický talk (smích) --To bylo před tím než kreslený vtip o Mohamedovi spustil světové pozdvižení Předtím než ptačí chřipka přišla do Evropy. Předtím než Hamas vyhrál volby v Palestině, a vyvolal všelijaké proti-akce od Izraele. Přiznám se, že kdybych věděl, když mě požádali o tento optimistický talk, že když budu tenhle optimistický talk dávat, se bude odehrávat apokalypsa -- (smích) -- možná bych se zeptal: "Mohl bych mluvit o něčem jiném?" No ale nezeptal jsem se. A tak jsme tady. Udělám co můžu. Udělám co můžu.
I've got apparently 18 minutes to convince you that history has a direction, an arrow; that in some fundamental sense, it's good; that the arrow points to something positive. Now, when the TED people first approached me about giving this upbeat talk -- (Laughter) -- that was before the cartoon of Muhammad had triggered global rioting. It was before the avian flu had reached Europe. It was before Hamas had won the Palestinian election, eliciting various counter-measures by Israel. And to be honest, if I had known when I was asked to give this upbeat talk that even as I was giving the upbeat talk, the apocalypse would be unfolding -- (Laughter) -- I might have said, "Is it okay if I talk about something else?" But I didn't, OK. So we're here. I'll do what I can. I'll do what I can.
Ale musím vás varovat: Způsob, kterým mé vidění světa je optimistické byl vždy spíše subtilní, někdy dokonce nepostřehnutelný. (smích) Způsob kterým mohu někoho nadchnout či inspirovat-- hmm, měl vždy jistou pochmurnou dimenzi ve způsobu kterým se pokouším nadchnout; takže pokud 'pochmurná inspirace' (Smích) -- takže pokud 'pochmurná inspirace' není spor v přívlastku, obávám se že to je asi maximum toho v co můžete dnes doufat -- tedy, pokud se mi to povede. Uvidíme co dokážu, OK?
I've got to warn you: the sense in which my worldview is upbeat has always been kind of subtle, sometimes even elusive. (Laughter) The sense in which I can be uplifting and inspiring -- I mean, there's always been a kind of a certain grim dimension to the way I try to uplift, so if grim inspiration -- (Laughter) -- if grim inspiration is not a contradiction in terms, that is, I'm afraid, the most you can hope for. OK, today -- that's if I succeed. I'll see what I can do. OK?
Tedy, tvrdit že v jistém smyslu, tvrdit, že historie má směr, není tak moc sporné. Pokud mluvíte jen o struktuře společnosti. OK, jasně se stávala víc a víc složitá a za o málo víc než posledních 10.000 let -- dosahovala vyšší a vyšší úrovně. Vskutku, to vykazuje dlouhodobou tendenci která tu byla již před vznikem lidí, OK, kterou pro nás zařídil již biologický vývoj. Protože na samém začátku, tohle to se zabalilo do buněk, a buňky se shromáždily do společností. A nakonec si byly tak blízké, že vytvořily mnohobuněčný organismus, a pak dostanete mnohobuněčné organismy; a ty začnou tvořit společnosti.
Now, in one sense, the claim that history has a direction is not that controversial. If you're just talking about social structure, OK, clearly that's gotten more complex a little over the last 10,000 years -- has reached higher and higher levels. And in fact, that's actually sustaining a long-standing trend that predates human beings, OK, that biological evolution was doing for us. Because what happened in the beginning, this stuff encases itself in a cell, then cells start hanging out together in societies. Eventually they get so close, they form multicellular organisms, then you get complex multicellular organisms; they form societies.
A potom, v jednom momentu, jeden z těch mnohobuněčných organizmů udělá s tímhle vším něco úžasného, totiž začne další druh vývoje: Kulturní vývoj. A kupodivu, tento vývoj pokračuje v té dráze kterou zavedl biologický vývoj, dráze k větší složitosti. Kulturním vývojem myslíme vývoj myšlenek. Mnozí jste slyšeli termín "meme". Vývoj technologie, kterou se dost zabývám, tak třeba, že jo, jedna z prvních nápadů byl pazourek. Po pár generacích někdo řekl, Hej, co takhle to přivázat na klacek? (Smích) A to velice těší ty malé diváky. Je to skoro taková sranda jako videohra.
But then at some point, one of these multicellular organisms does something completely amazing with this stuff, which is it launches a whole second kind of evolution: cultural evolution. And amazingly, that evolution sustains the trajectory that biological evolution had established toward greater complexity. By cultural evolution we mean the evolution of ideas. A lot of you have heard the term "memes." The evolution of technology, I pay a lot of attention to, so, you know, one of the first things you got was a little hand axe. Generations go by, somebody says, hey, why don't we put it on a stick? (Laughter) Just absolutely delights the little ones. Next best thing to a video game.
Toto třeba neudělá takový velký dojem, ale technologický vývoj pokračuje, a tak za dalších 10, 20.000 let, zbrojní technologie přinese tohle, (Smích) a to už udělá dojem. A vývoj se zrychluje, takže ze pouhé čtvrtstoletí máte tohle, OK (Smích) A tohle. (Smích) Omlouvám se. Tohle byl laciný smích, ale potřeboval jsem se vrátit k té myšlence odvíjející se apokalypsy, a myslel jsem, že tohle by to udělalo. (Potlesk)
This may not seem to impress, but technological evolution is progressive, so another 10, 20,000 years, and armaments technology takes you here. (Laughter) Impressive. And the rate of technological evolution speeds up, so a mere quarter of a century after this, you get this, OK. (Laughter) And this. (Laughter) I'm sorry -- it was a cheap laugh, but I wanted to find a way to transition back to this idea of the unfolding apocalypse, and I thought that might do it. (Applause)
Takže, co nám hrozí během té odvíjející se apokalypsy, je zhroucení světové globální struktury. Nejprve mi dovolte vám připomenout, jaká to byla práce se dostat tam, kde jsme, na pokraj skutečně globální struktury. Na začátku, ta nejsložitější sociální struktura byla vesnice lovců-sběračů. Stonehenge je pozůstatek kmene, což je to, co dostanete s vynálezem zemědělství: obec několika vesnic s centralizovanou vládou. S vynálezem měst dostanete města. Tohle je rozmazané, což se mi líbí, protože to vypadá jako jednobuněčný organismus a připomene vám, kolika úrovněmi organizace jsme již prošli, abychom se dostali až sem. No, a potom dostanete říše, že.
So, what threatens to happen with this unfolding apocalypse is the collapse of global social organization. Now, first let me remind you how much work it took to get us where we are, to be on the brink of true global social organization. Originally, you had the most complex societies, the hunter-gatherer village. Stonehenge is the remnant of a chiefdom, which is what you get with the invention of agriculture: multi-village polity with centralized rule. With the invention of writing, you start getting cities. This is blurry. I kind of like that because it makes it look like a one-celled organism and reminds you how many levels organic organization has already moved through to get to this point. And then you get to, you know, you get empires.
Chci zdůraznit, že sociální struktura může přesáhnout politické hranice. Toto je Hedvábná stezka spojující Čínskou a Římskou říši. Takže tady máte sociální složitost s rozsahem celého kontinentu, i když nebyla žádná taková politická struktura. Dnes tady máte národní státy. Jde o to, že tu evidentně probíhá spolupráce a organizace, která přesahuje národní hranice. A tohle je jen, jak vypadá Země v noci, a je to tu jen proto, že se mi to líbí. No ale ukazuje to, že tohle je integrovaný systém.
I want to stress, you know, social organization can transcend political bounds. This is the Silk Road connecting the Chinese Empire and the Roman Empire. So you had social complexity spanning the whole continent, even if no polity did similarly. Today, you've got nation states. Point is: there's obviously collaboration and organization going on beyond national bounds. This is actually just a picture of the earth at night, and I'm just putting it up because I think it's pretty. Does kind of convey the sense that this is an integrated system.
A teď: Vysvětlil jsem tento růst komplexity odkazem na něco, čemu říkám "nenulovost součtu hry". Předpokládám, že někteří z vás nečetli zadané texty, tak jen velmi rychle: klíčová myšlenka je rozdíl mezi 'hrou s nulovým součtem', u níž korelace jsou opačné: vždy jeden hráč prohraje a druhý vyhraje. Hry s nenulovým součtem mají pozitivní korelace. OK. Jako při tenisu, obvykle jeden vyhraje a druhý prohraje. A součet je nulový. Ale když hrajete čtyřhru, ten co je s vámi na jedné straně sítě, je 've stejném člunu' jako vy, takže s nimi hrajete hru z nenulovým součtem, ať již k vašemu prospěchu, nebo ke ztrátě. Mnoho příkladů her s nenulovou sumou najdete v ekonomii atd. V obvyklých situacích vedou ke spolupráci.
Now, I explained this growth of complexity by reference to something called "non-zero sumness." Assuming that a few of you did not do the assigned reading, very quickly, the key idea is the distinction between zero-sum games, in which correlations are inverse: always a winner and a loser. Non-zero-sum games in which correlations can be positive, OK. So like in tennis, usually it's win-lose; it always adds up to zero-zero-sum. But if you're playing doubles, the person on your side of the net, they're in the same boat as you, so you're playing a non-zero-sum game with them. It's either for the better or for the worse, OK. A lot of forms of non-zero-sum behavior in the realm of economics and so on in everyday life often leads to cooperation.
Ten argument, který chci přednést, je, že hry s nenulovou sumou byly vždy součástí života. Najdete je ve společnosti lovců-sběračů a pak formou technologické evoluce vzniknou nové formy, které usnadňují nebo povzbuzují hraní her s nenulovým součtem, kterých se účastní víc a víc lidí na větším území. Sociální struktura se přizpůsobí, aby toto umožnila, a abyste mohli využít tento produktivní potenciál, dostanete města atd a všechny tyto hry s nenulovou sumou o nichž ani nepřemýšlíte, se hrají po celém světě. Třeba, když jste koupili auto, přemýšleli jste o tom, kolik lidí na kolika kontinentech přispěli něčím k výrobě toho auta? To jsou lidé, s kterými de facto hrajete hru s nenulovým součtem. Těch her je kolem nás spousta.
The argument I make is basically that, well, non-zero-sum games have always been part of life. You have them in hunter-gatherer societies, but then through technological evolution, new forms of technology arise that facilitate or encourage the playing of non-zero-sum games, involving more people over larger territory. Social structure adapts to accommodate this possibility and to harness this productive potential, so you get cities, you know, and you get all the non-zero-sum games you don't think about that are being played across the world. Like, have you ever thought when you buy a car, how many people on how many different continents contributed to the manufacture of that car? Those are people in effect you're playing a non-zero-sum game with. I mean, there are certainly plenty of them around.
Tohle vypadá jako nezbytně optimistický pohled na svět, protože když uvažujete o nenulovém součtu, máte na mysli win-win (=všichni vyhrají). To je dobře, ale je pár důvodů, proč to není nezbytně optimistické. Jednak to zahrnuje; tedy nevylučuje to existenci nerovnosti, vykořisťovatelské války. Ale existuje mnohem primitivnější důvod, který není vždy optimistický, protože hra s nenulovým součtem jen zaručí korelaci mezi výsledky, ať již dobré nebo špatné. Nezaručuje tedy, že výsledek hry bude win-win.
Now, this sounds like an intrinsically upbeat worldview in a way, because when you think of non-zero, you think win-win, you know, that's good. Well, there are a few reasons that actually it's not intrinsically upbeat. First of all, it can accommodate; it doesn't deny the existence of inequality exploitation war. But there's a more fundamental reason that it's not intrinsically upbeat, because a non-zero-sum game, all it tells you for sure is that the fortunes will be correlated for better or worse. It doesn't necessarily predict a win-win outcome.
Takže, lze se tázat: na jakém základě jsem vůbec optimistický v názoru na historii? A odpověď je, za prvé, že ve svých hrách lidé celkem dosáhnou více win-win než lose-lose (=oba prohrají) her. Myslím, že v oblasti her s nenulovým součtem je celkový výsledek positivní. A dokladem toho je jedna okolnost, která mě překvapuje nejvíc, která na mě dělá dojem a povzbuzuje mně, a tou je, že historie má morální dimensi; Existuje šipka morality. V běhu historie vidíme morální pokrok.
So, in a way, the question is: on what grounds am I upbeat at all about history? And the answer is, first of all, on balance I would say people have played their games to more win-win outcomes than lose-lose outcomes. On balance, I think history is a net positive in the non-zero-sum game department. And a testament to this is the thing that most amazes me, most impresses me, and most uplifts me, which is that there is a moral dimension to history; there is a moral arrow. We have seen moral progress over time.
Před 2.500 lety, obyvatelé řeckého městského státu považovali obyvatele jiného řeckého městského státu za nelidi a tak s nimi také zacházeli. ale později došli k názoru, že vlastně všichni Řekové jsou lidi. Jsou to jen Peršané, kteří nejsou lidi, a tak se nemusí s nimi zacházet moc slušně.
2,500 years ago, members of one Greek city-state considered members of another Greek city-state subhuman and treated them that way. And then this moral revolution arrived, and they decided that actually, no, Greeks are human beings. It's just the Persians who aren't fully human and don't deserve to be treated very nicely.
Ale byl to pokrok -- to jim musíte uznat. Tady a dnes, vidíme další pokrok. Myslím -- doufám -- většina by zde řekla, že všichni lidé, ať jsou kdekoli, jsou lidské bytosti, a mají nárok na slušné jednání, pokud neprovedou něco ohavného, a to bez rozdílu rasy či náboženství. A musíte číst starověkou historii, abyste si uvědomili, jaká to byla revoluce, OK. Nebyl to převládající názor před několika tisíci lety, a já to připisuji té dynamice her s nenulovým součtem. Myslím, že to je důvod míry tolerance k národnostem a etnickým menšinám, kterou dnes vidíme. Kdybyste se mě zeptali, proč jsem proti tomu, abychom bombardovali Japonsko, řekl bych, jen z části žertem, "vyrobili moje auto". Máme vztah popsaný nenulovou hrou, a to nás vede k toleranci do té míry, do níž si uvědomujeme, že blahobyt toho druhého má positivní korelaci s tím Vaším -- a jste pak spíše ochotni jim vyhovět.
But this was progress -- you know, give them credit. And now today, we've seen more progress. I think -- I hope -- most people here would say that all people everywhere are human beings, deserve to be treated decently, unless they do something horrendous, regardless of race or religion. And you have to read your ancient history to realize what a revolution that has been, OK. This was not a prevalent view, few thousand years ago, and I attribute it to this non-zero-sum dynamic. I think that's the reason there is as much tolerance toward nationalities, ethnicities, religions as there is today. If you asked me, you know, why am I not in favor of bombing Japan, well, I'm only half-joking when I say they built my car. We have this non-zero-sum relationship, and I think that does lead to a kind of a tolerance to the extent that you realize that someone else's welfare is positively correlated with yours -- you're more likely to cut them a break.
Trochu si myslím, že to je chování lidí v první třídě letadla. Bohužel, nelétám často přes Atlantik, tak nevím, jak to vypadá v první třídě letadel, nebo kdekoli jinde, ale myslím, že mezi těmi lidmi neslyšíte mnoho poznámek, které vyjadřují bigotní předsudky o rasových či etnických menšinách, protože lidé, co létají první třídou přes Atlantik, se všemi těmi lidmi obchodují; vydělávají na tom, a myslím tedy, že kapitalismus, alespoň v tomto ohledu, byl konstruktivní, positivní silou, a v ještě hlubším smyslu, je to nenulovost součtu těchto her, která rozšiřuje lidské pole působnosti morálního vědomí. Myslím, že tato nenulová dynamika, která není jen ekonomická -- není to jen obchod -- nás dotlačila na kraj morální pravdy, kterou je základní rovnost všech. To udělala. A posunula nás ke globální úrovni sociální organisace, přivedla nás k morální pravdě. To, myslím si, je znamenité.
I kind of think this is a kind of a business-class morality. Unfortunately, I don't fly trans-Atlantic business class often enough to know, or any other kind of business class really, but I assume that in business class, you don't hear many expressions of, you know, bigotry about racial groups or ethnic groups, because the people who are flying trans-Atlantic business class are doing business with all these people; they're making money off all these people. And I really do think that, in that sense at least, capitalism has been a constructive force, and more fundamentally, it's a non-zero-sumness that has been a constructive force in expanding people's realm of moral awareness. I think the non-zero-sum dynamic, which is not only economic by any means -- it's not always commerce -- but it has driven us to the verge of a moral truth, which is the fundamental equality of everyone. It has done that. As it has moved global, moved us toward a global level of social organization, it has driven us toward moral truth. I think that's wonderful.
A teď zpět k odvíjející se apokalypse. A vy si můžete říkat, OK, to je dobře, to zní výborně -- morální směr v historii -- no ale co ten takzvaný střet civilisací? Tak především, chci zdůraznit, že zapadá to toho rámce nenulových her docela dobře, když se podíváte na vztahy mezi takzvaným Muslimským světem a západním světem -- dva termíny, které nemám rád, ale nemohu se bez nich obejít. V krátké časové perspektivě, jsou výstižné, a možná víc než to -- je to hra s nenulovým součtem. Tím míním toto: pokud lidé Muslimského světa budou ještě víc naplněni zlobou a nenávistí, ještě víc nespokojeni se svou pozicí ve světě, bude to špatné pro Západ. Pokud se stanou šťastnější, bude to pro Západ dobré. Takže je to hra s nenulovým součtem.
Now, back to the unfolding apocalypse. And you may wonder, OK, that's all fine, sounds great -- moral direction in history -- but what about this so-called clash of civilizations? Well, first of all, I would emphasize that it fits into the non-zero-sum framework, OK. If you look at the relationship between the so-called Muslim world and Western world -- two terms I don't like, but can't really avoid; in such a short span of time, they're efficient if nothing else -- it is non-zero-sum. And by that I mean, if people in the Muslim world get more hateful, more resentful, less happy with their place in the world, it'll be bad for the West. If they get more happy, it'll be good for the West. So that is a non-zero-sum dynamic.
A řekl bych, ze ta nenulová dynamika se časem zintenzivní v důsledku technologie, ale zintenzivní do negativní polohy. Negativní korelace jejich blahobytu budou čím dál tím víc možné. Jeden důvod je něco, čemu říkám "rostoucí smrtonosnost nenávisti." Víc a víc kořeny nenávisti v cizině (vně USA) se mohou projevit jako organizované násilí na americké půdě. Je to celkem nový jev, a asi se stane horší, o hodně horší. Tato schopnost -- v důsledku trendů informačních technologií a technologií, které lze užít jako zbraně, jako je biotechnologie a nanotechnologie. O tom můžeme dnes slyšet víc, (v dalších talks).
And I would say the non-zero-sum dynamic is only going to grow more intense over time because of technological trends, but more intense in a kind of negative way. It's the downside correlation of their fortunes that will become more and more possible. And one reason is because of something I call the "growing lethality of hatred." More and more, it's possible for grassroots hatred abroad to manifest itself in the form of organized violence on American soil. And that's pretty new, and I think it's probably going to get a lot worse -- this capacity -- because of trends in information technology, in technologies that can be used for purposes of munitions like biotechnology and nanotechnology. We may be hearing more about that today.
A jedna věc co mi dělá starosti, a to je, že tato dynamika povede ke zpětné vazbě, která nás může přivést do nestabilní situace. Mám na mysli tohle: Někde tady se stane teroristický útok a my nezacílíme dostatečně náš protiútok. Naše odveta povede k další nenávisti, více terorismu. My to přeženeme, protože je to jen lidské, odpovědět odvetou, a je to horší a horší a horší. Nazval bych to 'positivní zpětná vazba' negativních vibrací, ale myslím, že něco tak hrozného, by nemělo ve jméně mít slovo 'positivní', i když by to byl jen technický význam. Tak tomu můžeme říkat 'smrtelná spirála negativity'. (Smích) Ujišťuji vás, že pokud se toto stane, jak Západ tak Muslimský svět bude trpět.
And there's something I worry about especially, which is that this dynamic will lead to a kind of a feedback cycle that puts us on a slippery slope. What I have in mind is: terrorism happens here; we overreact to it. That, you know, we're not sufficiently surgical in our retaliation leads to more hatred abroad, more terrorism. We overreact because being human, we feel like retaliating, and it gets worse and worse and worse. You could call this the positive feedback of negative vibes, but I think in something so spooky, we really shouldn't have the word positive there at all, even in a technical sense. So let's call it the death spiral of negativity. (Laughter) I assure you if it happens, at the end, both the West and the Muslim world will have suffered.
Tak co můžeme dělat? Především, můžeme udělat víc s Odzbrojením, s mezinárodní kontrolou nebezpečných technologií. Mám celé kázání o světové vládě, které ale na vás teď nespustím, protože by to asi nestačilo, i když je to podstatné. Myslím, že musíme mít další kolo morálního pokroku ve světě. Myslím, že budeme muset vidět méně nenávisti mezi skupinami lidí, méně bigotních uskupení, rasových, náboženských atd. Přiznám se, cítím se trochu pošetile, když to říkám. Zní to jako jako Poljana, cítím se jako Rodney King, když říkal, "Proč se nemůžeme všichni snažit spolu vyjít?" Ale pozor, podle toho, jak té situaci rozumím, tak opravdu nevidím alternativu. Musíme dosáhnout morálního pokroku. Musí dojít ke zmenšování nenávisti ve světě, protože to začíná být moc nebezpečné. Na svou obranu mohu uvést: "I když to zní naivně, je to pevně zakotveno v cynismu."
So, what do we do? Well, first of all, we can do a lot more with arms control, the international regulation of dangerous technologies. I have a whole global governance sermon that I will spare you right now, because I don't think that's going to be enough anyway, although it's essential. I think we're going to have to have a major round of moral progress in the world. I think you're just going to have to see less hatred among groups, less bigotry, and, you know, racial groups, religious groups, whatever. I've got to admit I feel silly saying that. It sounds so kind of Pollyannaish. I feel like Rodney King, you know, saying, why can't we all just get along? But hey, I don't really see any alternative, given the way I read the situation. There's going to have to be moral progress. There's going to have to be a lessening of the amount of hatred in the world, given how dangerous it's becoming. In my defense, I'd say, as naive as this may sound, it's ultimately grounded in cynicism.
Jinými slovy -- (Smích) -- Děkuji, děkuji. Jinými slovy, pamatujte, že celý můj světonázor na morálku je, že ji lze redukovat na sebe-zájem. Když prospěch lidí má positivní korelaci, když váš blahobyt vede k mému blahobytu, pak se rozhoduji, ano, jsem pro váš blahobyt. To je, co způsobilo nárůst morality v minulosti, a říkám, že i tentokrát máme positivní korelaci našich zájmů, a pokud lidé budou reagovat inteligentně, uvidíme vývoj tolerance, atd atd -- norem, pravidel, které potřebujeme. Uvidíme další vývoj a rozvoj takové morálky z první třídy letadel.
That is to say -- (Laughter) -- thank you, thank you. That is to say, remember: my whole view of morality is that it boils down to self-interest. It's when people's fortunes are correlated. It's when your welfare conduces to mine, that I decide, oh yeah, I'm all in favor of your welfare. That's what's responsible for this growth of this moral progress so far, and I'm saying we once again have a correlation of fortunes, and if people respond to it intelligently, we will see the development of tolerance and so on -- the norms that we need, you know. We will see the further evolution of this kind of business-class morality.
Takže, tyhle dvě věci, pokud se na ně lidé soustředí a pochopí ty positivní korelace, a lidé budou jednat ve svém vlastním zájmu, kterým je prohloubení morálního pokroku, mohou mít positivní a užitečný důsledek. A to je, proč zahrnuji ty dvě věci 'rostoucí smrtelnost nenávisti' a 'smrtící spirálu negativity' do jedné přihrádky, která se jmenuje 'důvody k optimismu'. (Smích) No, dělám co můžu, že jo. (Smích) Nikdy jsem netvrdit, že jsem pan 'Ejchuchů'. Dělám tady prostě co můžu. (Smích)
So, these two things, you know, if they get people's attention and drive home the positive correlation and people do what's in their self-interests, which is further the moral evolution, then they could actually have a constructive effect. And that's why I lump growing lethality of hatred and death spiral of negativity under the general rubric, reasons to be cheerful. (Laughter) Doing the best I can, OK. (Laughter) I never called myself Mr. Uplift. I'm just doing what I can here. (Laughter)
Zahájit kulturní revoluci by ovšem nebylo snadné, že? Jak by to jeden dělal? Myslím, že odpověď je v tom, že spousta různých lidí by začala dělat spoustu různých věcí. Začněme s tím, kde jsme. Jako Američan, který má děti a starost o jejich bezpečí za 10, 20, 30 let, přemýšlím o tom, co já sám chci začít dělat. Chci přemýšlet o tom proč tolik lidí na celém světě nás nenávidí. Já myslím, že to je důležitý výzkumný program. Také se mi na tom líbí, že i samo o sobě v tom je jakési morální vykoupení. Protože rozumět tomu, proč někdo z velmi rozdílné kulturní skupiny něco dělá -- někdo, koho považujete za 'cizince' -- který dělá něco, co považujete za podivné, v kultuře, kterou považujete za podivnou -- porozumět tomu, rozumět tomu, co dělají, to samo o sobě je vykupitelský úspěch, protože jste musel najít vztah mezi jejich zkušeností a vaší. Abyste opravdu porozuměl, musíte říci: "Oh, už to chápu". Takže, když je něco štve, je to jako co vás naštvalo, když se to stalo vám, a pro podobný důvod. To je skutečné porozumění. A myslím, že když se vám tohle podaří, je to rozšíření vašeho morálního obzoru.
Now, launching a moral revolution has got to be hard, right? I mean, what do you do? And I think the answer is a lot of different people are going to have to do a lot of different things. We all start where we are. Speaking as an American who has children whose security 10, 20, 30 years down the road I worry about -- what I personally want to start out doing is figuring out why so many people around the world hate us, OK. I think that's a worthy research project myself. I also like it because it's an intrinsically kind of morally redeeming exercise. Because to understand why somebody in a very different culture does something -- somebody you're kind of viewing as alien, who's doing things you consider strange in a culture you consider strange -- to really understand why they do the things they do is a morally redeeming accomplishment, because you've got to relate their experience to yours. To really understand it, you've got to say, "Oh, I get it. So when they feel resentful, it's kind of like the way I feel resentful when this happens, and for somewhat the same reasons." That's true understanding. And I think that is an expansion of your moral compass when you manage to do that.
Je obzvláště těžké toho dosáhnou, když vás nenávidí, protože vy opravdu nechcete vědět, nechcete rozumět tomu, proč vás lidé nenávidí. Teda, chcete vědět proč, ale nechcete k tomu mít vztah. Nechcete aby to mělo logiku a smysl, že ne? (Smích). Nechcete říct, "No jo, to chápu, že lidé žijící v těchto okolnostech, by nenáviděli zem, ve které žiji". To není příjemná věc vědět, ale myslím, že to je něco, na co si musíme zvyknout, a na čem
It's especially hard to do when people hate you, OK, because you don't really, in a sense, want to completely understand why people hate you. I mean, you want to hear the reason, but you don't want to be able to relate to it. You don't want it to make sense, right? (Laughter) You don't want to say, "Well, yeah, I can kind of understand how a human being in those circumstances would hate the country I live in." That's not a pleasant thing, but I think it's something that we're going to have to get used to and
musíme pracovat. A teď bych chtěl zdůraznit, víte -- jsou lidé, kterým se ta myšlenka s 'porozuměním' nelíbí, kořeny, hluboké příčiny; ti lidé nechtějí vědět, proč nás lidé nenávidí. Já tomu chci rozumět. Porozumění příčin nenávisti je dobré k tomu, že je můžete přimět k tomu, aby přestali. Ta hlavní myšlenka, když děláte to morální cvičení s cílem skutečně ocenit a pochopit jejich lidskost a porozumět jim, to je část úsilí je přimět, aby jednou pochopili a ocenili vaši lidskost. Myslím, že je to první krok k tomu cíli. Je to ovšem dlouhodobý cíl.
work on. Now, I want to stress that to understand, you know -- there are people who don't like this whole business of understanding the grassroots, the root causes of things; they don't want to know why people hate us. I want to understand it. The reason you're trying to understand why they hate us, is to get them to quit hating us. The idea when you go through this moral exercise of really coming to appreciate their humanity and better understand them, is part of an effort to get them to appreciate your humanity in the long run. I think it's the first step toward that. That's the long-term goal.
Jsou lidé, kteří se tímhle zabývají. Já sám jsem byl, opravdu, jak se zdá, byl jsem veřejně kritizován na celonárodní TV (v USA), před pár dny, za úvodník na stránce "Názory", který jsem napsal. Bylo to o čem tady mluvím, a obvinění bylo, že, a mám, cituji "náklonost k teroristům". No, dobrá zpráva je, že osoba, která mě takto napadla, byla Ann Coulter. (Smích) (Potlesk) No, když už musíte mít nepřítele, není špatné si vybrat Ann Coulter. (Smích) Ale její starosti nejsou úplně uhozené, protože porozumění může vést k míře empatie, a může to ztížit přísnou odpověď, když stále respektujete jejich lidskost. No ale myslím, že jsme blíže tomu chybovat nedostatečným chápáním situace, než chápáním tak úplným, že bychom prostě nemohli poslat armádu, aby teroristy zabila.
There are people who worry about this, and in fact, I, myself, apparently, was denounced on national TV a couple of nights ago because of an op-ed I'd written. It was kind of along these lines, and the allegation was that I have, quote, "affection for terrorists." Now, the good news is that the person who said it was Ann Coulter. (Laughter) (Applause) I mean, if you've got to have an enemy, do make it Ann Coulter. (Laughter) But it's not a crazy concern, OK, because understanding behavior can lead to a kind of empathy, and it can make it a little harder to deliver tough love, and so on. But I think we're a lot closer to erring on the side of not comprehending the situation clearly enough, than in comprehending it so clearly that we just can't, you know, get the army out to kill terrorists.
Takže s tím si opravdu starosti nedělám. Takže -- (Smích) Tedy, budeme muset pracovat na mnoha frontách, ale pokud se to podaří -- pak nás opět nenulovost součtů a pochopení dynamiky her s nenulovými součty přivede na vyšší morální úroveň. A nějaká forma záchrany vyšší morální úrovně je něco, co doslova může zachránit svět. Když se podíváte na slova 'spása' v bibli -- ten význam, který známe z křesťanství -- spása duší, takže lidé jdou do nebe -- to je nedávný význam. Původní význam slova "spása" v bibli se týká záchrany sociálního systému. "Yahweh je náš spasitel" znamená "On zachránil izraelský národ", který v té době měl docela vysokou úroveň sociální organisace.
So I'm not really worried about it. So -- (Laughter) -- I mean, we're going to have to work on a lot of fronts, but if we succeed -- if we succeed -- then once again, non-zero-sumness and the recognition of non-zero-sum dynamics will have forced us to a higher moral level. And a kind of saving higher moral level, something that kind of literally saves the world. If you look at the word "salvation" in the Bible -- the Christian usage that we're familiar with -- saving souls, that people go to heaven -- that's actually a latecomer. The original meaning of the word "salvation" in the Bible is about saving the social system. "Yahweh is our Savior" means "He has saved the nation of Israel," which at the time, was a pretty high-level social organization.
Dnes sociální organisace dosáhla globální úrovně, a já odhaduji, že vám mohu dát dobrou zprávu: sdělení, které přináším, je, že k záchraně světa stačí jen inteligentní sledování našich vlastních zájmů disciplinovaným a pečlivým způsobem. Nebude to snadné, ale řekl bych, stojí to za pokus, protože jsme došli príliš daleko, než abychom to teď zbabrali. (Děkuji) (Potlesk)
Now, social organization has reached the global level, and I guess, if there's good news I can say I'm bringing you, it's just that all the salvation of the world requires is the intelligent pursuit of self-interests in a disciplined and careful way. It's going to be hard. I say we give it a shot anyway because we've just come too far to screw it up now. Thanks. (Applause)