Highline je stará nadúrovňová železniční trať, která vede v délce asi 2,4 km skrze Manhattan. A byla to původně nákladní trasa, která vedla 10. avenue. Té se začalo přezdívat "Avenue smrti", protože zde mnoho lidí bylo přejeto vlakem, takže železnice najala jezdce na koni, aby jel před soupravou, a tomu se přezdívalo "kovboj z West Side." Ale dokonce i s kovbojem byla jedna osoba měsíčně přejeta a usmrcena. A tak ji vyvýšili. Postavili ji 9 metrů nad zemí, skrz střed města. Ale s nárůstem mezistátní nákladní automobilové dopravy, byla používána méně a méně. V roce 1980 vyjel poslední vlak. Byl to vlak naložen mraženými krocany -- říká se, že to bylo na Díkůvzdání -- ze čtvrti, kde se balilo maso. A potom byla opuštěna.
The Highline is an old, elevated rail line that runs for a mile and a half right through Manhattan. And it was originally a freight line that ran down 10th Ave. And it became known as "Death Avenue" because so many people were run over by the trains that the railroad hired a guy on horseback to run in front, and he became known as the "West Side Cowboy." But even with a cowboy, about one person a month was killed and run over. So they elevated it. They built it 30 ft. in the air, right through the middle of the city. But with the rise of interstate trucking, it was used less and less. And by 1980, the last train rode. It was a train loaded with frozen turkeys -- they say, at Thanksgiving -- from the meatpacking district. And then it was abandoned.
Žil jsem v sousední čtvrti a poprvé jsem o tom četl v deníku New York Times, v článku, kde se psalo o její demolici. Předpokládal jsem, že někdo se snaží o její zachování a záchranu a že bych se přihlásil jako dobrovolník, ale pak mi došlo, že nikdo nic nedělá. Šel jsem na svoje první zasedání místního zastupitelstva, na kterém jsem nikdy předtím nebyl -- a seděl jsem vedle chlápka jménem Joshua David, který je cestopisec. A na konci schůze jsme si uvědomili, že jsme jediní dva, kteří máme nějaký plán; většina lidí byla pro demolici. A tak jsme si vyměnili vizitky a začali jsme si navzájem volat a rozhodli se založit organizaci, Přátelé High Line. Původní cíl byl zachránit ji před demolicí, ale pak jsme chtěli přijít také na to, jak ji využívat.
And I live in the neighborhood, and I first read about it in the New York Times, in an article that said it was going to be demolished. And I assumed someone was working to preserve it or save it and I could volunteer, but I realized no one was doing anything. I went to my first community board meeting -- which I'd never been to one before -- and sat next to another guy named Joshua David, who's a travel writer. And at the end of the meeting, we realized we were the only two people that were sort of interested in the project; most people wanted to tear it down. So we exchanged business cards, and we kept calling each other and decided to start this organization, Friends of the High Line. And the goal at first was just saving it from demolition, but then we also wanted to figure out what we could do with it.
A první, co mě přitahovalo nebo zaujalo, byl tento pohled z ulice -- což je tato ocelová konstrukce, trochu rezavá, tato industriální památka. Ale když jsem vylezl nahoru, byly to přes dva kilometry polního kvítí, procházející rovnou tady středem Manhattanu s výhledy na Empire State Building a na Sochu Svobody a řeku Hudson. A to je kde to opravdu začalo, zrodila se myšlenka udělat z toho park a nechat se tak nějak inspirovat tímto zdivočelým zákoutím.
And what first attracted me, or interested me, was this view from the street -- which is this steel structure, sort of rusty, this industrial relic. But when I went up on top, it was a mile and a half of wildflowers running right through the middle of Manhattan with views of the Empire State Building and the Statue of Liberty and the Hudson River. And that's really where we started, the idea coalesced around, let's make this a park, and let's have it be sort of inspired by this wildscape.
V té době tu bylo hodně odporu. Starosta Giuliani to chtěl strhnout. Teď přeskočím řadu soudních sporů a zapojení značné části komunity. Starosta Bloomberg nastoupil do úřadu a byl velice nápomocný, ale stále jsme museli dokázat ekonomickou realizovatelnost. Bylo to po 11. září; město procházelo těžkým obdobím. A tak jsme nechali udělat zakázku na ekonomickou realizovatelnost a pokusili se argumentovat. A ukázalo se, že naše čísla jsme měli špatně. Mysleli jsme si, že stavba bude stát 100 milionů dolarů. Zatím se cena dostala na 150 milionů. A hlavní argument byl, že to bude v jistém ekonomickém smyslu dobré pro město. A tak jsme řekli, že během 20 let hodnota pro město vzroste s hodnotou pozemků a zvýšeným příjmem z daní, že to bude kolem 250 milionů. To stačilo. A město bylo na naší straně. Ukázalo se, že jsme se v tom zmýlili. V současnosti se odhaduje,že to vytvořilo zisk půl miliardy dolarů, nebo vytvoří okolo půl miliardy dolarů, v daňových příjmech města. Vypsali jsme výběrové řízení na design a vybrali návrhářský tým. Pracovali jsme s nimi na tvorbě návrhu, který byl inspirovaný tím zdivočelým zákoutím. Je to rozděleno do tří částí.
At the time, there was a lot of opposition. Mayor Giuliani wanted to tear it down. I'm going to fast-forward through a lot of lawsuits and a lot of community engagement. Mayor Bloomberg came in office, he was very supportive, but we still had to make the economic case. This was after 9/11; the city was in tough times. So we commissioned an economic feasibility study to try to make the case. And it turns out, we got those numbers wrong. We thought it would cost 100 million dollars to build. So far it's cost about 150 million. And the main case was, this is going to make good economic sense for the city. So we said over a 20-year time period, the value to the city in increased property values and increased taxes would be about 250 million. That was enough. It really got the city behind it. It turns out we were wrong on that. Now people estimate it's created about a half a billion dollars, or will create about a half a billion dollars, in tax revenues for the city. We did a design competition, selected a design team. We worked with them to really create a design that was inspired by that wildscape. There's three sections.
První sekci jsme otevřeli v roce 2009. Byl to úspěch, o kterém jsme ani nesnili. Loni jsme měli okolo 2 milionů návštěvníků, což je asi 10krát více, než jsme odhadovali. Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších věcí v této sekci. Je to amfiteátr právě nad 10. avenue. A první sekce končí na 20. ulici právě teď. Další věc je, že to vytváří, očividně, velké ekonomické hodnoty; je to také inspirující, myslím, spousta skvělé architektury. Je zde místo, kde můžete stát a vidět budovy od Franka Gehry, Jeana Nouvela, Shigeru Bana, Neila Denari. A Whitney (muzeum Amerického umění) se stěhuje do centra a staví svoje nové muzeum právě u základny High Line. A tohle je designováno Renzou Piano. Hodlají začít stavět v květnu.
We opened the fist section in 2009. It's been successful beyond our dreams. Last year we had about two million people, which is about 10 times what we ever estimated. This is one of my favorite features in section one. It's this amphitheater right over 10th Ave. And the first section ends at 20th St. right now. The other thing, it's generated, obviously, a lot of economic value; it's also inspired, I think, a lot of great architecture. There's a point, you can stand here and see buildings by Frank Gehry, Jean Nouvel, Shigeru Ban, Neil Denari. And the Whitney is moving downtown and is building their new museum right at the base of the High Line. And this has been designed by Renzo Piano. And they're going to break ground in May.
A my jsme už začali stavět druhou část. Tohle je jeden z mých oblíbených rysů, tento přelet, kde jste 2,5 metru vysoko na povrchem High Line, letíc skrz koruny stromů. High Line byla pokryta billboardy, a tak jsme to pojali trochu hravě, kde místo zarámované reklamy budou zarámovaní lidé ve výhledu na město. Tohle bylo umístěno minulý měsíc. A poslední část povede kolem železničních vozoven, což je nejrozlehlejší nedostatečně vyvinutá část v Manhattanu. A město naplánovalo -- k lepšímu nebo horšímu -- výstavbu přes více jak čtvereční kilometr, kterou High Line obkrouží kolem dokola.
And we've already started construction on section two. This is one of my favorite features, this flyover where you're eight feet off the surface of the High Line, running through a canopy of trees. The High Line used to be covered in billboards, and so we've taken a playful take where, instead of framing advertisements, it's going to frame people in views of the city. This was just installed last month. And then the last section was going to go around the rail yards, which is the largest undeveloped site in Manhattan. And the city has planned -- for better or for worse -- 12 million square-feet of development that the High Line is going to ring around.
Ale co doopravdy, si myslím, dělá High Line výjimečnou, jsou lidé. A upřímně, i když miluji vzhled toho, co stavíme, vždy jsem se bál, že to nebudu mít opravdu rád, protože jsem se zamiloval do toho zdivočelého koutku -- a jak mohu napodobit to kouzlo? Ale co jsem zjistil, že je to v lidech a v tom jak to využijí, tohle, podle mě, tvoří tu výjimečnost. Jeden rychlý příklad, který jsem si uvědomil po otevření, je že se tam na High Lane všichni tihle lidé drželi za ruce. A uvědomil jsem si, že Newyorčané se nedrží za ruce. My to prostě venku neděláme. Ale můžete to vidět na High Line a myslím si, že to je ta moc, kterou veřejné místo může mít, aby změnilo způsob, jakým lidé vnímají svoje město a vzájemně na sebe působí.
But what really, I think, makes the High Line special is the people. And honestly, even though I love the designs that we were building, I was always frightened that I wouldn't really love it, because I fell in love with that wildscape -- and how could you recreate that magic? But what I found is it's in the people and how they use it that, to me, makes it so special. Just one quick example is I realized right after we opened that there were all these people holding hands on the High Line. And I realized New Yorkers don't hold hands; we just don't do that outside. But you see that happening on the High Line, and I think that's the power that public space can have to transform how people experience their city and interact with each other.
Děkuji.
Thanks.
(Potlesk)
(Applause)