Celý svůj život jsem strávila ve škole, na cestě do školy nebo povídáním o tom, co se dělo ve škole. Oba mí rodiče byli učitelé, prarodiče z matčiny strany byli učitelé a já jsem posledních 40 let dělala to stejné. Netřeba říkat, že jsem během těch let měla možnost nahlížet na reformy vzdělávání z mnoha různých úhlů. Některé reformy byly fajn. Některé nebyly moc fajn. My víme, proč děcka končí se školou. Víme, proč se děcka neučí. Může za to chudoba, špatná docházka nebo se dostanou do špatné party. Víme proč. Ale jedna z věcí, o které se nikdy nebavíme, nebo jen výjimečně, je hodnota a důležitost lidského kontaktu, vztahů.
I have spent my entire life either at the schoolhouse, on the way to the schoolhouse, or talking about what happens in the schoolhouse. (Laughter) Both my parents were educators, my maternal grandparents were educators, and for the past 40 years, I've done the same thing. And so, needless to say, over those years I've had a chance to look at education reform from a lot of perspectives. Some of those reforms have been good. Some of them have been not so good. And we know why kids drop out. We know why kids don't learn. It's either poverty, low attendance, negative peer influences... We know why. But one of the things that we never discuss or we rarely discuss is the value and importance of human connection. Relationships.
James Comer tvrdí, že se žádné významné učení neobejde bez významných vztahů. George Washington Carver říká, že veškeré učení je porozumění vztahům. Každý v této místnosti byl někdy ovlivněn učitelem nebo dospělým. Celá léta jsem sledovala druhé lidi jak učí. Viděla jsem ty nejlepší i některé z nejhorších.
James Comer says that no significant learning can occur without a significant relationship. George Washington Carver says all learning is understanding relationships. Everyone in this room has been affected by a teacher or an adult. For years, I have watched people teach. I have looked at the best and I've looked at some of the worst.
Jedna kolegyně mi kdysi řekla: „Neplatí mě, abych měla ráda děti. Platí mě za odučení kapitoly. Děcka se to mají naučit. Já to mám odučit. Ony se to mají naučit. Šmitec.“
A colleague said to me one time, "They don't pay me to like the kids. They pay me to teach a lesson. The kids should learn it. I should teach it, they should learn it, Case closed."
No, řekla jsem jí toto: „Víš, děti se nic nenaučí od těch, které nemají rády.“
Well, I said to her, "You know, kids don't learn from people they don't like."
(Smích) (Potlesk)
(Laughter)
(Applause)
Řekla: „To je jen snůška keců.“
She said, "That's just a bunch of hooey."
A já na to: „Drahoušku, čeká tě dlouhý a náročný rok.“
And I said to her, "Well, your year is going to be long and arduous, dear."
Jasně že byl. Někteří lidé si myslí, že schopnost budovat vztahy v sobě buď máte, nebo ne. Myslím, že to skvěle vystihl Stephen Covey. Řekl, že byste měli začít s drobnostmi, jako třeba snažit se nejdříve chápat, než být pochopen, drobnostmi jako jsou omluvy. Přemýšleli jste o tom někdy? Když děcku řeknete „Promiň,“ jsou z toho mimo.
Needless to say, it was. Some people think that you can either have it in you to build a relationship, or you don't. I think Stephen Covey had the right idea. He said you ought to just throw in a few simple things, like seeking first to understand, as opposed to being understood. Simple things, like apologizing. You ever thought about that? Tell a kid you're sorry, they're in shock.
(Laughter)
Jednou jsem učila poměry. Nejsem v matice moc dobrá, ale pracovala jsem na tom. Hodina skončila a já koukla do učitelských poznámek v knížce.
I taught a lesson once on ratios. I'm not real good with math, but I was working on it. (Laughter)
Celou lekci jsem odučila špatně. (Smích)
And I got back and looked at that teacher edition. I'd taught the whole lesson wrong.
(Laughter)
Tak jsem další den vešla do třídy a řekla: „Hele, děcka, musím se vám omluvit. Odučila jsem to špatně. Omlouvám se.“
So I came back to class the next day and I said, "Look, guys, I need to apologize. I taught the whole lesson wrong. I'm so sorry."
A ony na to: „To je dobrý, paní Piersonová. Vy jste se tak rozjela, že jsme vás u toho nechali.“ (Smích) (Potlesk)
They said, "That's okay, Ms. Pierson. You were so excited, we just let you go." I have had classes that were so low,
Měla jsem třídy, které byly tak nízko, tak akademicky zaostalé, že jsem brečela. Dumala jsem, jak tuhle skupinu během devíti měsíců dostanu odtamtud, kde jsou, tam, kde mají být. Bylo to obtížné. Bylo to zatraceně těžké. Jak mám dítěti zvednout sebevědomí a zároveň i výsledky ve škole?
so academically deficient, that I cried. I wondered, "How am I going to take this group, in nine months, from where they are to where they need to be? And it was difficult, it was awfully hard. How do I raise the self-esteem of a child and his academic achievement at the same time?
Jednoho roku mě napadla bezvadná myšlenka. Řekla jsem svým studentům: „Byli jste vybráni, abyste byli v mé třídě, protože jsem ta nejlepší učitelka a vy jste ti nejlepší studenti, takže nás dali dohromady, abychom všem ukázali, jak se to dělá.“
One year I came up with a bright idea. I told all my students, "You were chosen to be in my class because I am the best teacher and you are the best students, they put us all together so we could show everybody else how to do it."
A někdo se zeptal: „To jako fakt?“ (Smích)
One of the students said, "Really?" (Laughter)
A já: „To jako fakt. Musíme ostatním třídám ukázat, jak se to dělá, aby si nás při procházení chodbou lidi všimli, aniž byste na sebe museli upozorňovat. Stačilo by jen projít.“
I said, "Really. We have to show the other classes how to do it, so when we walk down the hall, people will notice us, so you can't make noise. You just have to strut."
A dala jsem jim motto: „Jsem někdo. Byl jsem někdo, když jsem přišel. Budu lepší někdo, až odejdu. Jsem mocný, jsem silný. Zasloužím si vzdělání, které tady dostanu. Mám věci na práci, lidi k udivení a místa k poznání.“
(Laughter) And I gave them a saying to say: "I am somebody. I was somebody when I came. I'll be a better somebody when I leave. I am powerful, and I am strong. I deserve the education that I get here. I have things to do, people to impress, and places to go."
A ony: „Jo!“
And they said, "Yeah!"
(Laughter)
Když si to říkáte dost často, stane se to vaší součástí.
You say it long enough, it starts to be a part of you.
A tak – (Potlesk) Dala jsem jim test, 20 otázek. Jeden student měl špatně 18. Napsala jsem na jeho test +2 body a velkého smajlíka.
(Applause) I gave a quiz, 20 questions. A student missed 18. I put a "+2" on his paper and a big smiley face.
(Laughter)
Přišel a: „Paní Piersonová, to má být pětka?“
He said, "Ms. Pierson, is this an F?"
A já: „Ano.“
I said, "Yes."
A on: „Tak proč jste tam nakreslila smajlíka?“
(Laughter)
Odpověděla jsem: „Protože válíš.
He said, "Then why'd you put a smiley face?"
Máš dvě otázky dobře. Nezvorals to všechno.“
I said, "Because you're on a roll. You got two right. You didn't miss them all."
Povídám mu: „A když si to zopakujeme, zvládneš to líp, ne?“
(Laughter) I said, "And when we review this, won't you do better?" He said, "Yes, ma'am, I can do better."
A on: „Ano, madam. Zvládnu to lépe.“
You see, "-18" sucks all the life out of you.
Víte, „-18“ vás srazí na kolena. „+2“ říká „Úplně jsem to neprojel.“ (Smích) (Potlesk)
"+2" said, "I ain't all bad."
Roky jsem pozorovala svou matku, jak o přestávkách věnuje čas opakování, jak odpoledne chodí na návštěvy k žákům, jak kupuje hřebeny a kartáčky a burákové máslo a sušenky do zásob v šuplíku v katedře pro děti, co se potřebují najíst, a ručníky a mýdlo pro ty, co zrovna dvakrát nevoní. Víte, je dost těžké učit děti, které smrdí.
For years, I watched my mother take the time at recess to review, go on home visits in the afternoon, buy combs and brushes and peanut butter and crackers to put in her desk drawer for kids that needed to eat, and a washcloth and some soap for the kids who didn't smell so good. See, it's hard to teach kids who stink.
A že děti umí být zlé. A tohle všechno měla ve svém stole a po letech, když odešla do důchodu, jsem viděla, jak některá ta děcka přišla a řekla jí: „Paní Walkerová, změnila jste mi život. Zařídila jste, aby fungoval. Díky vám se cítím jako někdo, o kom vím, že jsem jím dřív nebyl. A chci, abyste viděla, kým jsem se stal.“
(Laughter) And kids can be cruel. And so she kept those things in her desk, and years later, after she retired, I watched some of those same kids come through and say to her, "You know, Ms. Walker, you made a difference in my life. You made it work for me. You made me feel like I was somebody, when I knew, at the bottom, I wasn't. And I want you to just see what I've become."
Když moje máma před dvěma roky v 92 letech zemřela, na pohřeb jí došlo tolik bývalých studentů, až mi to vehnalo slzy do očí. Ne proto, že odešla navěky, ale proto, že po sobě zanechala odkaz plný vztahů, který nikdy nezmizí.
And when my mama died two years ago at 92, there were so many former students at her funeral, it brought tears to my eyes, not because she was gone, but because she left a legacy of relationships that could never disappear.
Zvládneme mít více vztahů? Určitě. Budete mít rádi všechny své děti? Jistěže ne. A vy víte, že ty nejhorší nikdy nebudou chybět. (Smích) Nikdy. Nebudete je mít rádi všechny
Can we stand to have more relationships? Absolutely. Will you like all your children? Of course not. (Laughter) And you know your toughest kids are never absent. (Laughter)
a ty nejhorší si vždycky najdou způsob. Je to propojení. Jsou to vztahy. Ale i když nikdy nebudete mít rádi všechny, hlavní je, aby to nikdy, nikdy nepoznaly. Učitelé se stávají skvělými herci a herečkami, chodíme do práce, i když nám není nejlíp, řídíme se předpisy, které mnohdy nedávají smysl, ale stejně učíme. Učíme, protože to je to, co děláme.
Never. You won't like them all, and the tough ones show up for a reason. It's the connection. It's the relationships. So teachers become great actors and great actresses, and we come to work when we don't feel like it, and we're listening to policy that doesn't make sense, and we teach anyway. We teach anyway, because that's what we do.
Výuka a poznávání by měly přinášet radost. Jak mocný by svět mohl být, kdyby tu byly děti, které se nebojí podstoupit riziko, které se nebojí přemýšlet a které mají své hrdiny? Každé dítě si zaslouží hrdinu, dospěláka, který nad nimi nikdy nezlomí hůl, který chápe sílu vztahů a trvá na tom, aby se staly tak dobrými, jak to jen dokážou.
Teaching and learning should bring joy. How powerful would our world be if we had kids who were not afraid to take risks, who were not afraid to think, and who had a champion? Every child deserves a champion, an adult who will never give up on them, who understands the power of connection, and insists that they become the best that they can possibly be.
Je to těžká práce? Si pište. Můj ty bože, to si pište. Ale není to práce nemožná. Všichni to můžeme zvládnout. Jsme učitelé. Jsme zrozeni k tomu, abychom věci měnili k lepšímu.
Is this job tough? You betcha. Oh God, you betcha. But it is not impossible. We can do this. We're educators. We're born to make a difference.
Mnohokrát vám děkuji.
Thank you so much.
(Potlesk)
(Applause)