Chtěl bych se s vámi podělit o některé myšlenky skryté síly času, ve velmi krátkém čase.
I want to share with you some ideas about the secret power of time, in a very short time.
Video: V pořádku, začněte odpočítávat. 30 sekund studio. Tiše prosím. Usaďte se. Jde o čas. Konec sekvence. Střih jedna. 15 sekund studio. 10, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva ...
Video: All right, start the clock please. 30 seconds studio. Keep it quiet please. Settle down. It's about time. End sequence. Take one. 15 seconds studio. 10, nine, eight, seven, six, five, four, three, two ...
Philip Zimbardo: Vžijme se do konverzace ohledně okolností Adamova pokušení. No tak Adame, nebud' tak nerozhodný. Kousni si. Já si kousla. Jedno kousnutí, Adame. Nenech v tom Evu. Já nevím. Nechci se dostat do problémů. Dobře. Jedno kousnutí. K čertu s tím. (Smích)
Philip Zimbardo: Let's tune into the conversation of the principals in Adam's temptation. "Come on Adam, don't be so wishy-washy. Take a bite." "I did." "One bite, Adam. Don't abandon Eve." "I don't know, guys. I don't want to get in trouble." "Okay. One bite. What the hell?" (Laughter)
Život je pokušení. Život je celý o podlehnutí, odolávání, ano, ne, teď, později, spontaneitě, reflexivitě, soustředění se na současnost a budoucnost. Slíbená slušnost propadne vášni dané chvíle.
Life is temptation. It's all about yielding, resisting, yes, no, now, later, impulsive, reflective, present focus and future focus. Promised virtues fall prey to the passions of the moment.
Dospívajícím dívkám, které slíbí sexuální abstinenci a panenství až do svatby - díky Georgi Bushi - většina, 60 procent, podlehla sexuálnímu pokušení během jednoho roku. A většina to udělala bez použití antikoncepce. Tot' vše ke slibům.
Of teenage girls who pledged sexual abstinence and virginity until marriage -- thank you George Bush -- the majority, 60 percent, yielded to sexual temptations within one year. And most of them did so without using birth control. So much for promises.
Nyní zkusme nalákat čtyřleté děti, nabídnutím jim požitku. Můžou mít jeden marshmallow tnyní. Ale pokud počkají, až se experimentátor vrátí, můžou mít dva. Jasně, že se vyplatí, pokud máte rádi marshmallows, počkat. Co nastane, je, že dvě třetiny dětí podlehne pokušení. Nemohou to vydržet. Ti ostatní, samozřejmě, počkají. Oni odolají pokušení. Odloží nyní na později.
Now lets tempt four-year-olds, giving them a treat. They can have one marshmallow now. But if they wait until the experimenter comes back, they can have two. Of course it pays, if you like marshmallows, to wait. What happens is two-thirds of the kids give in to temptation. They cannot wait. The others, of course, wait. They resist the temptation. They delay the now for later.
Walter Mischel, můj kolega na Stanfordu, se vrátil před 14 lety, aby zjistil, jaký byl rozdíl mezi těmito dětmi. Byly tam obrovské rozdíly mezi dětmi, které odolaly a dětmi, které podlehly, v hodně směrech. Děti, které odolaly, získaly o 250 bodů vice v SAT testech. Což je ohromné. To je podobné, jako celá řada různých IQ bodů. Nedostaly se do takových problémů. Byly lepšími studenty. Byly sebejisté a rozhodné. A klíč pro mě dnes, klíč pro vás, je, že byly soustředěny do budoucna místo do přítomnosti.
Walter Mischel, my colleague at Stanford, went back 14 years later, to try to discover what was different about those kids. There were enormous differences between kids who resisted and kids who yielded, in many ways. The kids who resisted scored 250 points higher on the SAT. That's enormous. That's like a whole set of different IQ points. They didn't get in as much trouble. They were better students. They were self-confident and determined. And the key for me today, the key for you, is, they were future-focused rather than present-focused.
Co je tedy časový rozhled ? O tom mám v plánu dnes hovořit. Časový rozhled je učení se, jak jedinci, my všichni, rozdělujeme průtok lidských zkušeností do časových zón nebo do časových kategorií. A děláte to automaticky a nevědomě. Liší se mezi kulturami, mezi národy, mezi jedinci, mezi sociálními třídami, mezi úrovněmi vzdělání. Problém je, že se mohou stát předpojatými. Protože se učíte některé používat více a ty ostatní používat málo.
So what is time perspective? That's what I'm going to talk about today. Time perspective is the study of how individuals, all of us, divide the flow of your human experience into time zones or time categories. And you do it automatically and non-consciously. They vary between cultures, between nations, between individuals, between social classes, between education levels. And the problem is that they can become biased, because you learn to over-use some of them and under-use the others.
Co určuje rozhodnutí, které uděláte ? Děláte takové rozhodnutí, na kterém budete zakládat nějakou činnost. U některých lidi jde pouze o to, co se děje v současné situaci, co dělají ostatní lidé a co zrovna cítí. A tito lidé, když vytvářejí své rozhodnutí v tomto formátu -- těm budeme říkat "orientovaní na současnost". Protože se soustředí na to, co je teď.
What determines any decision you make? You make a decision on which you're going to base an action. For some people it's only about what is in the immediate situation, what other people are doing and what you're feeling. And those people, when they make their decisions in that format -- we're going to call them "present-oriented," because their focus is what is now.
Pro ostatní je současnost nepodstatná. Vždy jde o to "Čemu je tato situace podobná, co jsem zažil v minulosti"? Takže jejich rozhodnutí jsou založena na vzpomínkách z minulosti. A těmto lidem budeme říkat "orientovaní na minulost". Protože se soustředí na to, co bylo.
For others, the present is irrelevant. It's always about "What is this situation like that I've experienced in the past?" So that their decisions are based on past memories. And we're going to call those people "past-oriented," because they focus on what was.
Pro ostatní nejde o minulost, nejde o současnost, jde pouze o budoucnost. Soustředí se vždycky na předpokládané následky. Analýza nákladů a přínosů. Budeme jim říkat "orientovaní na budoucnost". Jsou soustředěni na to, co bude.
For others it's not the past, it's not the present, it's only about the future. Their focus is always about anticipated consequences. Cost-benefit analysis. We're going to call them "future-oriented." Their focus is on what will be.
Takže, paradox času, chci tvrdit, paradox časového rozhledu, je něco, co ovlivňuje každé rozhodnutí, které uděláte, o čemž vůbec nevíte. A to, do jaké míry máte jeden z těchto předpojatých časových rozhledů. Je jich vlastně šest. Jsou dvě cesty, jak být orientován na současnost. Jsou dvě cesty, jak být orientován na minulost a dvě na budoucnost. Můžete se soustředit na pozitivní minulost, nebo na negativní minulost. Můžete být současně požitkový, soustředíte na radosti života, nebo můžete být současně orientovaný-věřící v osud. Na tom nezáleží. Váš život je kontrolovaný. Můžete být soustředěný na budoucnost, nastavený na výsledky. Nebo můžete být intuitivní do budoucna: například, že život začíná po smrti. Vytváření duševní přizpůsobivosti, abyste měnili časové zóny plynule, závisle na požadavcích dané situace, to se musíte naučit dělat.
So, time paradox, I want to argue, the paradox of time perspective, is something that influences every decision you make, you're totally unaware of. Namely, the extent to which you have one of these biased time perspectives. Well there is actually six of them. There are two ways to be present-oriented. There is two ways to be past-oriented, two ways to be future. You can focus on past-positive, or past-negative. You can be present-hedonistic, namely you focus on the joys of life, or present-fatalist -- it doesn't matter, your life is controlled. You can be future-oriented, setting goals. Or you can be transcendental future: namely, life begins after death. Developing the mental flexibility to shift time perspectives fluidly depending on the demands of the situation, that's what you've got to learn to do.
Takže, velmi rychle, jaký je optimální časový profil ? Hodně pozitivní na minulost. Středně vysoko na budoucnost. A středně současný požitkář. A vždy málo negativní na minulost a současný člověk věřící na osud. Takže optimální časový mix je to, co dostanete z minulosti -- pozitivní na minulost vám dá základ. Spojíte vaši rodinu, totožnost a sebe. Co získáte z budoucnosti, jsou křídla k rychlému stoupání za vašimi cíli, novými výzvami. Co získáte od současného požitkářství, je energie, energie poznávat sebe, místa, lidi, smyslnost.
So, very quickly, what is the optimal time profile? High on past-positive. Moderately high on future. And moderate on present-hedonism. And always low on past-negative and present-fatalism. So the optimal temporal mix is what you get from the past -- past-positive gives you roots. You connect your family, identity and your self. What you get from the future is wings to soar to new destinations, new challenges. What you get from the present hedonism is the energy, the energy to explore yourself, places, people, sensuality.
Jakýkoli časový rozhled v nadbytku má více negativ než pozitiv. Co obětují pro úspěch lidé do budoucna orientovaní ? Obětují čas s rodinou. Obětují čas s kamarády. Obětují zábavu. Oni obětují osobní záliby. Obětují své koníčky. Obětují spánek. Takže to ovlivní jejich zdraví. Žijí pro práci, úspěch a kontrolu. Jsem si jistý, že to platí pro některé příznivce TED. (Smích)
Any time perspective in excess has more negatives than positives. What do futures sacrifice for success? They sacrifice family time. They sacrifice friend time. They sacrifice fun time. They sacrifice personal indulgence. They sacrifice hobbies. And they sacrifice sleep. So it affects their health. And they live for work, achievement and control. I'm sure that resonates with some of the TEDsters. (Laughter)
A platilo to i pro mě. Vyrůstal jsem jako chudé dítě v South Bronx v ghetu, v Sicilské rodině. Všichni žili v minulosti nebo přítomnosti. Já jsem tady jako do budoucna orientovaný člověk, který prošel vrcholem, který toto všechno obětoval, protože do toho učitelé zasahovali a udělali ze mě orientovaného do budoucna. Říkali mi, abych nejedl ten marshmallow, protože pokud počkáš, dostaneš dva marshmallows, dokud jsem se to nenaučil vybalancovávat. Přidal jsem do toho současné požitkářství. Soustředil jsem se na pozitivní minulost. Takže teď v 76 letech, mám více energie, než kdy jindy, jsem více produktivní a jsem šťastnější, než jsem kdy byl.
And it resonated for me. I grew up as a poor kid in the South Bronx ghetto, a Sicilian family -- everyone lived in the past and present. I'm here as a future-oriented person who went over the top, who did all these sacrifices because teachers intervened, and made me future oriented. Told me don't eat that marshmallow, because if you wait you're going to get two of them, until I learned to balance out. I've added present-hedonism, I've added a focus on the past-positive, so, at 76 years old, I am more energetic than ever, more productive, and I'm happier than I have ever been.
Chci jen říci, ze to používáme na spoustu světových problémů, aby nebyly děti vyhazovány ze škol pro neprospěch, bojováním proti narkomanii, zlepšením zdraví mladistvích, léčením posttraumatické stresové poruchy časovými symboly -- zázračným uzdravením -- podporováním udržitelnosti a ochrany, snížením fyzické rehabilitace, kdy to v 50 procentech lidé vzdají, změnit touhu teroristů ke spáchání sebevražd a změnou rodinných konfliktů jako neshod časových zón.
I just want to say that we are applying this to many world problems: changing the drop-out rates of school kids, combating addictions, enhancing teen health, curing vets' PTSD with time metaphors -- getting miracle cures -- promoting sustainability and conservation, reducing physical rehabilitation where there is a 50-percent drop out rate, altering appeals to suicidal terrorists, and modifying family conflicts as time-zone clashes.
Chtěl bych to zakončit tím, že řeknu, hodně životních záhad může být vyřešeno porozuměním vašeho časového rozhledu a jiných. A myšlenka je velice jednoduchý, tak zřetelná, ale následky jsou opravdu zásadní. Děkuji moc. (Potlesk)
So I want to end by saying: many of life's puzzles can be solved by understanding your time perspective and that of others. And the idea is so simple, so obvious, but I think the consequences are really profound. Thank you so much. (Applause)