Filozofové, dramatici, teologové už po staletí zápolí s otázkou: Jaká je příčina toho, že se lidé začnou chovat zle? Kupodivu, já jsem si položil tu samou otázku už jako dítě. Jako dítě, vyrůstající v Jižním Bronxu, v ghettu uprostřed New Yorku, jsem byl obklopen zlem stejně jako všechny děti z center měst. A několik mých přátel, kteří byli opravdu skvělá děcka, si prošlo svou verzí Dr. Jekylla a pana Hydea -- Robert Luis Stevenson. Začli s drogama, dostali se do potíží a skončili ve vězení. Někteří byli zabiti a jiní si tím prošli i bez drog.
Philosophers, dramatists, theologians have grappled with this question for centuries: what makes people go wrong? Interestingly, I asked this question when I was a little kid. I grew up in the South Bronx, inner-city ghetto in New York, and I was surrounded by evil, as all kids are who grew up in an inner city. And I had friends who were really good kids, who lived out the Dr. Jekyll Mr. Hyde scenario -- Robert Louis Stevenson. That is, they took drugs, got in trouble, went to jail. Some got killed, and some did it without drug assistance.
Pro mě ten příběh od Roberta Luise Stevensona nebyla fikce. Zbývá tedy otázka, co jim to namíchali do oranžády. A zejména otázka, kde je hranice mezi dobrem a zlem -- o které si privilegovaní lidé rádi myslí, že je nepropustná a daná jednou provždy, oni stojí na té dobré straně a ti ostatní na té špatné -- Já jsem vědel, že ta hranice se dá posunout, a také, že je propustná. Hodní lidé se mohou nechat svést za tuto hranici a za vhodných a vzácných okolností se zběhlé děti mohou vrátit díky pomoci, nápravám, rehabilitaci.
So when I read Robert Louis Stevenson, that wasn't fiction. The only question is, what was in the juice? And more importantly, that line between good and evil -- which privileged people like to think is fixed and impermeable, with them on the good side, the others on the bad side -- I knew that line was movable, and it was permeable. Good people could be seduced across that line, and under good and some rare circumstances, bad kids could recover with help, with reform, with rehabilitation.
Rád bych začal tímto nádherným optickým klamem od [holandského] umělce M.C. Eschera. Když se na něj podíváte a soustředíte se na bílé plochy, uvidíte svět plný andělů. Ale když zaostříte, tak jako teď my, vyvstanou před vámi démoni, ďáblové tohto světa. Z toho lze vyvodit několik věcí.
So I want to begin with this wonderful illusion by [Dutch] artist M.C. Escher. If you look at it and focus on the white, what you see is a world full of angels. But let's look more deeply, and as we do, what appears is the demons, the devils in the world. That tells us several things.
Jednak: svět je, byl a vždy bude plný dobra a zla, protože dobro a zlo jsou Jin a Jang lidské přirozenosti. A dále, jestli si vzpomínate, oblíbeným andělem Boha byl Lucifer. Podle všeho Lucifer znamená "světlo". V některých spiscích je jeho význam také "jitřenka". A on podle všeho neuposlechl Boha a to je ta nejzazší neposlušnost k autoritě. A když se tak stalo, archanděl Michael byl poslán aby ho vykopl z nebes spolu s dalšími padlými anděly. A tak Lucifer sestoupí do pekel a stane se z něj Satan, stane se z něj Ďábel, a tím se ve vesmíru zrodí síla zla.
One, the world is, was, will always be filled with good and evil, because good and evil is the yin and yang of the human condition. It tells me something else. If you remember, God's favorite angel was Lucifer. Apparently, Lucifer means "the light." It also means "the morning star," in some scripture. And apparently, he disobeyed God, and that's the ultimate disobedience to authority. And when he did, Michael, the archangel, was sent to kick him out of heaven along with the other fallen angels. And so Lucifer descends into hell, becomes Satan, becomes the devil, and the force of evil in the universe begins.
Paradoxně to byl Bůh sám, kdo stvořil peklo jako skladiště zla. Jenže se mu příliš nedařilo udržet ho jen tam. A tahle kosmická proměna Bohem oblíbeného anděla v Ďábla podle mě vymezuje kontext pro pochopení lidských bytostí, které projdou proměnou ze slušných, obyčejných lidí v zločince.
Paradoxically, it was God who created hell as a place to store evil. He didn't do a good job of keeping it there though. So, this arc of the cosmic transformation of God's favorite angel into the Devil, for me, sets the context for understanding human beings who are transformed from good, ordinary people into perpetrators of evil.
A tak Luciferův jev, ačkoliv je soustředěn na to negativní -- na to negativní, co se z lidí může stát, nikoliv to negativní, čím lidé jsou -- mě vede k této psychologické definici: zlo je uplatnění moci A to je ten klíč k hádance: za vším je touha po moci. Se záměrem způsobit lidem psychologickou újmu, škodit jim fyzicky, zničit je morálně nebo zničit jejich myšlenky a páchat zločiny proti lidskosti. Když si v Googlu necháte vyhledat "zlo" -- slovo, které už mělo dávno odumřít -- dostanete v třetině vteřiny 136 milionů odkazů.
So the Lucifer effect, although it focuses on the negatives -- the negatives that people can become, not the negatives that people are -- leads me to a psychological definition. Evil is the exercise of power. And that's the key: it's about power. To intentionally harm people psychologically, to hurt people physically, to destroy people mortally, or ideas, and to commit crimes against humanity. If you Google "evil," a word that should surely have withered by now, you come up with 136 million hits in a third of a second.
Před pár lety -- jistě jste byli šokováni, stejně jako já, odhalením týrání vězňů americkými vojáky na neznámém místě uprostřed pochybné války: v iráckém Abú Ghraib. Muži a ženy ponižovali vězně těžko uvěřitelným způsobem. Byl jsem v šoku, ale ne překvapen, protože podobné obrázky jsem už viděl, když jsem byl hlavním dozorcem vězeňského experimentu na Standfordu.
A few years ago -- I am sure all of you were shocked, as I was, with the revelation of American soldiers abusing prisoners in a strange place in a controversial war, Abu Ghraib in Iraq. And these were men and women who were putting prisoners through unbelievable humiliation. I was shocked, but I wasn't surprised, because I had seen those same visual parallels when I was the prison superintendent of the Stanford Prison Study.
Vojenští představitelé Bushovy vlády okamžite reagovali ... Jak? Tak jako všechny vlády, když se objeví skandál. "Nehažte vinu na nás. Chyba není v systému. Jde jen o pár zkažených jablek, o pár špatných vojáků." Má doměnka je taková, že američtí vojáci jsou v pořádku -- obvykle. Možná je to nakonec ten sud, kde je ta hniloba. Ale jak s takovou hypotézou naložit?
Immediately the Bush administration military said what? What all administrations say when there's a scandal: "Don't blame us. It's not the system. It's the few bad apples, the few rogue soldiers." My hypothesis is, American soldiers are good, usually. Maybe it was the barrel that was bad. But how am I going to deal with that hypothesis?
Přiřadili mě jako soudního znalce k jednomu z těch dozorců, seržantovi Chipu Frederickovi, a ze svého titulu jsem měl přístup k tuctu vyšetřovacích spisů. Měl jsem přístup k němu. Mohl jsem jej studovat, pozvat si jej domů, lépe jej poznat, sestavit psychologickou analýzu a zjistit, zda je tím špatným nebo dobrým jablkem. A za třetí, měl jsem přístup k celé tisícovce fotografií, které ti vojáci pořídili. Tyto snímky jsou násilného a sexualního charakteru. Všechny byly pořízeny americkými vojáky. Protože každý vlastní digitální fotoaparát nebo ho má v mobilním telefonu, tak fotili úplně všechno. Více než 1000 fotek.
I became an expert witness for one of the guards, Sergeant Chip Frederick, and in that position, I had access to the dozen investigative reports. I had access to him. I could study him, have him come to my home, get to know him, do psychological analysis to see, was he a good apple or bad apple. And thirdly, I had access to all of the 1,000 pictures that these soldiers took. These pictures are of a violent or sexual nature. All of them come from the cameras of American soldiers. Because everybody has a digital camera or cell phone camera, they took pictures of everything, more than 1,000.
Roztřídil jsem je do různých kategorií. Ale tyto pořídila Vojenská policie Spojených států, rezervisté. To jsou vojáci, kteří jsou zcela nepřipraveni na tento druh mise. A všechno se to odehrálo na jednom místě, v bloku 1A, během noční směny. Proč? Blok 1A byl centrálou vojenské rozvědky. Zde se konaly výslechy. Byla tam CIA. Byli tam lidé z Titan Corporation. Ti všichni tam jsou a nedaří se jim získat informace o povstalcích. Tak se rozhodnou zatlačit na tyto vojáky, na armádní policii, aby překročila hranici, dají jim povolení zlomit vůli nepřítele, připravit jej k výslechu, oslabit jeho odpor, nejednat v rukavičkách. Takové byly ty eufemizmy a takhle byly interpretovány. Sestupme do toho žaláře.
And what I've done is I organized them into various categories. But these are by United States military police, army reservists. They are not soldiers prepared for this mission at all. And it all happened in a single place, Tier 1-A, on the night shift. Why? Tier 1-A was the center for military intelligence. It was the interrogation hold. The CIA was there. Interrogators from Titan Corporation, all there, and they're getting no information about the insurgency. So they're going to put pressure on these soldiers, military police, to cross the line, give them permission to break the will of the enemy, to prepare them for interrogation, to soften them up, to take the gloves off. Those are the euphemisms, and this is how it was interpreted. Let's go down to that dungeon.
(Zvuk závěrky)
(Typewriting)
[Abu Ghraib Iraq Prison Abuses 2008 Military Police Guards' Photos]
[The following images include nudity and graphic depictions of violence]
(Dunění) (Zvuk závěrky) (Dunění) (Dýchání) (Zvony)
(Camera shutter sounds) (Thuds) (Camera shutter) (Camera shutter) (Breathing) (Bells)
(Bells end)
Pěkná hrůza, co? Tak takhle nějak může vypadat zlo. A nemělo by uniknout vaší pozornosti, že ten důvod, proč jsem toho vězně s roztaženými pažemi dal do souvislosti s ódou humanitě od Leonarda Da Vinciho, je ten, že tento vězeň byl duševně nemocný. Ten vězeň se obaloval hovnama den co den a oni ho nutili válet se v prachu, aby nesmrděl. Dozorci mu začali říkat Hovnivál (Shit Boy). Co on měl co dělat ve vězení, místo toho, aby byl v nějaké psychiatrické léčebně?
So, pretty horrific. That's one of the visual illustrations of evil. And it should not have escaped you that the reason I paired the prisoner with his arms out with Leonardo da Vinci's ode to humanity is that that prisoner was mentally ill. That prisoner covered himself with shit every day, they had to roll him in dirt so he wouldn't stink. But the guards ended up calling him "Shit Boy." What was he doing in that prison rather than in some mental institution?
Ať tak či tak, tady máte bývalého ministra obrany Rumsfelda, který tam přišel a řekl: "Chci vědět, kdo je za to zodpovědný! Kdo jsou ty černé ovce?" To je ale špatná otázka. Musíte ji přeformulovat a ptát se: "Co je za to zodpovědné?" Protože to "co" může být tím "kdo", značící kontrétní lidi, ale může to být také to "co", značící danou situaci. a taky je to jednoduše hloupé.
In any event, here's former Secretary of Defense Rumsfeld. He comes down and says, "I want to know, who is responsible? Who are the bad apples?" Well, that's a bad question. You have to reframe it and ask, "What is responsible?" "What" could be the who of people, but it could also be the what of the situation,
Takže, jak na to jde psycholog, chce-li pochopit tu změnu v lidském charakteru, za předpokladu, že šlo o dobré vojáky před tím, než přišli do toho žaláře? Třemi způsoby: Hlavní způsob se nazývá dispoziční. Pátráme v nitru dané osoby, toho zkaženého jablka.
and obviously that's wrongheaded. How do psychologists try to understand such transformations of human character, if you believe that they were good soldiers before they went down to that dungeon? There are three ways. The main way is called dispositional. We look at what's inside of the person, the bad apples.
To je základem všech sociálních věd, základem náboženství, základem práva. Sociální psycholog, jako já, přijde a řekne: "Jasně, lidi jsou těmi herci na scéně, ale taky si musíte uvědomit, jaká je ta okolní situace. Kdo obsazuje "herce"? Jaké mají kostýmy? Režíruje to někdo?" Takže nás taky zajímá, jaké jsou ty vnější faktory okolo jednotlivců, ten nahnilý sud. A sociologové se tady zaseknou a neuvidí to hlavní, co jsem objevil já jako soudní znalec v procesu Abú Ghraib. Ta moc se skrývá v systému. Systém vytváří situace, které korumpují jednotlivce, a ten sytém to je právní, politické, ekonomické, kulturní prostředí. A tady leží ta moc těch, co vyrábí ty nahnilé sudy.
This is the foundation of all of social science, the foundation of religion, the foundation of war. Social psychologists like me come along and say, "Yeah, people are the actors on the stage, but you'll have to be aware of the situation. Who are the cast of characters? What's the costume? Is there a stage director?" And so we're interested in what are the external factors around the individual -- the bad barrel? Social scientists stop there and they miss the big point that I discovered when I became an expert witness for Abu Ghraib. The power is in the system. The system creates the situation that corrupts the individuals, and the system is the legal, political, economic, cultural background. And this is where the power is of the bad-barrel makers.
Když chcete někoho změnit, musíte změnit samotnou situaci. Jestli chcete změnit tu situaci, musíte vědět, kde leží moc v daném systému. Takže pochopit Luciferův jev znamená porozumět tomu, jak tyhle tři faktory ovilňují proměnu lidského charakteru. Je to vzájemné působení. Čím do dané situaci přispívají jednotlivci? Co z nich daná situace udělá? A jak vypadá ten systém, který tyto situace vytváří a udržuje?
If you want to change a person, change the situation. And to change it, you've got to know where the power is, in the system. So the Lucifer effect involves understanding human character transformations with these three factors. And it's a dynamic interplay. What do the people bring into the situation? What does the situation bring out of them? And what is the system that creates and maintains that situation?
Takže moje kniha, Luciferův jev, která nedávno vyšla, je o tom jak porozumět tomu, jak se slušní lidé obrátí ke zlu. Je v ní plno podrobností o tom, o čem zde dnes budu povídat. Takže "Luciferův jev" od Dr. Z, ačkoliv se soustředí na to zlé, je ve skutečnosti oslavou té nekonečné schopnosti lidské mysli učinit nás laskavé, kruté, dobrosrdečné, lhostejné, tvořící, nebo ničící, a z některých znás udělá padouchy. A tou dobrou zprávou, ke které se snad na konci dostanu, je, že z některých z nás udělá hrdiny. Tahle báječná karikatura z New Yorkeru, skvěle shrnuje celou mou přednášku: "Nejsem zlej ani špatnej polda, Jerome. Stejně jako ty, jsem komplexní směsicí pozitivních i negativních osobnostních rysů, jenž se v závislosti na okolnostech mohou, ale nemusí, projevit." (Smích)
My recent book, "The Lucifer Effect," is about, how do you understand how good people turn evil? And it has a lot of detail about what I'm going to talk about today. So Dr. Z's "Lucifer Effect," although it focuses on evil, really is a celebration of the human mind's infinite capacity to make any of us kind or cruel, caring or indifferent, creative or destructive, and it makes some of us villains. And the good news that I'm going to hopefully come to at the end is that it makes some of us heroes. This wonderful cartoon in the New Yorker summarizes my whole talk: "I'm neither a good cop nor a bad cop, Jerome. Like yourself, I'm a complex amalgam of positive and negative personality traits that emerge or not, depending on the circumstances." (Laughter)
Existuje studie, o níž si někteří z vás myslí, že ji znají, ale jen pár lidí ten příběh ve skutečnosti četlo. Znáte ji z filmu. Tohle je Stanley Milgram, malý židovský chlapec z Bronxu, který se zeptal: "Mohl by se holokaust odehrát tady a teď?" Lidé odpovídali: "Ne, tohle neni nacistické Německo, to byl Hitler, rozumíš, to bylo 1939." A on na to: "Jasně, ale představ si, že by se tě Hitler zeptal: 'Zabil bys neznámeho člověka elektrickým proudem?' - 'V žádnym případě, já ne, já jsem hodnej člověk.'" On na to: "Co takhle tě postavit do situace, v které si můžeš vyzkoušet, jak se zachováš?"
There's a study some of you think you know about, but very few people have ever read the story. You watched the movie. This is Stanley Milgram, little Jewish kid from the Bronx, and he asked the question, "Could the Holocaust happen here, now?" People say, "No, that's Nazi Germany, Hitler, you know, that's 1939." He said, "Yeah, but suppose Hitler asked you, 'Would you electrocute a stranger?' 'No way, I'm a good person.'" He said, "Why don't we put you in a situation and give you a chance to see what you would do?"
A tak podrobil 1000 obyčejných lidí testu. 500 v New Havenu (Connecticut), 500 v Bridgeportu. V inzerátu stálo: "Psychologové chtějí porozumět paměti, chceme vylepšit lidskou paměť, jelikož paměť je klíčem k úspěchu". OK? "Dáme vám pět babek -- čtyři dolary za váš čas." A dále: "Nechceme studenty z univerzit; požadujeme muže ve věku mezi 20 a 50." -- v pozdějších studiích testovali též ženy -- obyčejní lidé: holiči, účetní, úředníci.
And so what he did was he tested 1,000 ordinary people. 500 New Haven, Connecticut, 500 Bridgeport. And the ad said, "Psychologists want to understand memory. We want to improve people's memory, because it is the key to success." OK? "We're going to give you five bucks -- four dollars for your time. We don't want college students. We want men between 20 and 50." In the later studies, they ran women. Ordinary people: barbers, clerks, white-collar people.
Takže vstoupíte a jeden z vás hraje učitele, druhý žáka. Bodrej chlápek ve středním věku hraje žáka. Přivážou ho k šokovému zařízení ve vedlejší místnosti. Ten žák může být ve středním věku, nebo mu může být pouhých dvacet. A jednomu z vás bude z pozice autority, chlápkem v bílém plášti, řečeno: "Jako učitel je tvým úkolem dát tamtomu chlapovi podklady k zapamatování. Když odpoví správně, odměníš ho. Když to splete, zmáčkneš tlačítko a on dostane šok. První tlačítko je 15 voltů. To ani neucítí." To je ten klíč. Všechno zlo začíná na 15 voltech. A další krok je dalších 15 voltů. Háček je v tom, že na koncí té řady je knoflík se 450 volty. A jak jdete krok za krokem, ten chlap úpí: "Mám srdeční vadu! Končím!"
So, you go down, one of you will be a learner, one will be a teacher. The learner's a genial, middle-aged guy. He gets tied up to the shock apparatus in another room. The learner could be middle-aged, could be as young as 20. And one of you is told by the authority, the guy in the lab coat, "Your job as teacher is to give him material to learn. Gets it right, reward. Gets it wrong, you press a button on the shock box. The first button is 15 volts. He doesn't even feel it." That's the key. All evil starts with 15 volts. And then the next step is another 15 volts. The problem is, at the end of the line, it's 450 volts. And as you go along, the guy is screaming, "I've got a heart condition! I'm out of here!"
Jste slušnej člověk. Stěžujete si. "Promiňte, kdo ponese zodpovědnost, když se mu něco stane?" Vedoucí experimentu řekne: "Nemějte obavy, já jsem za to zodpovědný. Pokračujte, učiteli." A otázka zní, kdo dojde až na těch 450 voltů? Tady si všiměte, že u 375 stojí napsáno: "Nebezpečí: Silný šok." A když to dojde až sem, tak tu stojí "XXX": Pornografie moci. (Smích)
You're a good person. You complain. "Sir, who will be responsible if something happens to him?" The experimenter says, "Don't worry, I will be responsible. Continue, teacher." And the question is, who would go all the way to 450 volts? You should notice here, when it gets up to 375, it says, "Danger. Severe Shock." When it gets up to here, there's "XXX" -- the pornography of power. So Milgram asks 40 psychiatrists,
Milgram se zeptal 40 psychiatrů: "Kolik procent Američanů dojde až na konec?" Odpověděli, že jen 1 procento. Protože tohle je sadistické chování, a my víme, psychatrie nám říká, že pouze 1 procento Američanů jsou sadisté. Tady máte ty výsledky. Těžko se mohli splést víc. Dvě třetiny došli až ke 450 voltům. A to je jen jedna z těch studií. Milgram jich provedl víc než 16. A koukněte na tohle. V 16. studii, kde lidi jako vy dojdou až na konec, 90 procent jich tam dojde. V 5. studii, jestli se lidi vzepřou, tak v 90 procentech. A jak jsou na tom ženy? Studie 13: žádný rozdíl od mužů. Milgram tedy kvantifikuje zlo jako ochotu slepě poslouchat autoritu, dojít až k 450 voltům. Je to jako mít tlačítka lidského charakteru. Tlačítka v tom smyslu, že téměř kohokoliv můžete přimět k totální poslušnosti, přimět většinu, nebo taky nikoho.
"What percent of American citizens would go to the end?" They said only one percent. Because that's sadistic behavior, and we know, psychiatry knows, only one percent of Americans are sadistic. OK. Here's the data. They could not be more wrong. Two thirds go all the way to 450 volts. This was just one study. Milgram did more than 16 studies. And look at this. In study 16, where you see somebody like you go all the way, 90 percent go all the way. In study five, if you see people rebel, 90 percent rebel. What about women? Study 13 -- no different than men. So Milgram is quantifying evil as the willingness of people to blindly obey authority, to go all the way to 450 volts. And it's like a dial on human nature. A dial in a sense that you can make almost everybody totally obedient, down to the majority, down to none.
Jaké jsou tedy ty vnější paralely? Neb každý výzkum je umělý. Nakolik je ten výzkum ve skutečnosti validní? V Guayanské džungli roku 1972, spáchalo 912 Američanů sebevraždu, nebo bylo zavražděno rodinnými příslušníky či přáteli, protože slepě poslouchali tohodle chlápka, jejich pastora. To není žádný kněz, ale pastor. Reverend Jim Jones. Přiměl je ke spáchání hromadné sebevraždy. On je tím novodobým Luciferovým jevem. Zbožný člověk, z něhož se stane anděl smrti. Celý Milgramův výzkum je o autoritě jednotlivce kontrolovat ostatní. Většinou jsme součástí nějaké instituce a Standfordský vězeňský experimet je studií institucionální moci ovlivňovat chování jednotlivce. Mimochodem, Stanley Milgram a já jsme oba chodili do stejné třídy na střední škole v James Monroe, v Bronxu, roku 1954
What are the external parallels? For all research is artificial. What's the validity in the real world? 912 American citizens committed suicide or were murdered by family and friends in Guyana jungle in 1978, because they were blindly obedient to this guy, their pastor -- not their priest -- their pastor, Reverend Jim Jones. He persuaded them to commit mass suicide. And so, he's the modern Lucifer effect, a man of God who becomes the Angel of Death. Milgram's study is all about individual authority to control people. Most of the time, we are in institutions, so the Stanford Prison Study is a study of the power of institutions to influence individual behavior. Interestingly, Stanley Milgram and I were in the same high school class in James Monroe in the Bronx, 1954.
A tahle moje studie, na které jsem dělal společně s mými studenty, zejména Craigem Haney, se také započala malým inzerátem. Neměli jsme peníze, takže jsme si podali levný a krátký inzerát, s tím rozdílem, že my jsme pro náš výzkum chtěli vysokoškoláky. 75 dobrovolníků prošlo testem osobnosti a pohovorem. Vybrali jsme jich dva tucty: ty nejnormálnější a nejzdravější. Náhodně jsme je rozdělili na vězně a dozorce. Věděli jsme tedy, že začínáme s těmi dobrými jablky. A já je hodlám postavit do zlý situace.
I did this study with my graduate students, especially Craig Haney -- and it also began work with an ad. We had a cheap, little ad, but we wanted college students for a study of prison life. 75 people volunteered, took personality tests. We did interviews. Picked two dozen: the most normal, the most healthy. Randomly assigned them to be prisoner and guard. So on day one, we knew we had good apples. I'm going to put them in a bad situation.
A zadruhý víme, že mezi těmi kluky, z kterých budou dozorci, a těmi, z kterých budou vězni, není žádný rozdíl. Těm děckám, který budou hrát vězně, jsme řekli: "Čekejte doma na koleji. Studie začne v neděli." Neřekli jsme jim, že si pro ně přijde městská policie a provede realistické zatčení.
And secondly, we know there's no difference between the boys who will be guards and those who will be prisoners. To the prisoners, we said, "Wait at home. The study will begin Sunday." We didn't tell them that the city police were going to come and do realistic arrests.
(Video) (Music)
Muž z videa: Policejní auto zastaví před vchodem a polda přijde ke dveřím a zabuší a říká, že se shání po mě. Hned mě vytáhli ze dveří, a opřelli mě o auto. Bylo to opravdový policejní auto a opravdovej polda a opravdový byli i ti sousedé z ulice, kteří nevědeli, že jde o experiment. Všude okolo byly kamery a sousedé. Posadili mě do auta a vezli celým Palo Altem. Vzali mě na policejní stanici, do jejího sklepení. Potom mě zavřeli do cely. Byl jsem první, koho zatkli, takže mě strčili do cely, která byla prostě jako pokojík se zamřížovanýma dvěřma. Bylo jasný, že to není opravdový vězení. Zamkli mě tam, v tomhle ponižujícím, o číslo menším oblečení. Brali celej ten experiment příliš vážně.
[Day 1] Student: A police car pulls up in front, and a cop comes to the front door, and knocks, and says he's looking for me. So they, right there, you know, they took me out the door, they put my hands against the car. It was a real cop car, it was a real policeman, and there were real neighbors in the street, who didn't know that this was an experiment. And there was cameras all around and neighbors all around. They put me in the car, then they drove me around Palo Alto. They took me to the basement of the police station. Then they put me in a cell. I was the first one to be picked up, so they put me in a cell, which was just like a room with a door with bars on it. You could tell it wasn't a real jail. They locked me in there, in this degrading little outfit. They were taking this experiment too seriously.
Tohle jsou ti vězňi, kteří budou dehumanizováni. Budou z nich jen čísla. Tohle jsou dozorci se symboly moci a anonymity. Dorozrci budou nutit vězně čistit zachodové mísy holýma rukama a plnit další ponižující úkoly. Svlečou je do naha. Vystaví je sexuálnímu posměchu. Začnou s potupnými aktivitami, jako předvádění sodomie. Vzpomeňte na předvádění felace u vojáku z Abú Ghraib. Mým dozorcům k tomu stačilo pět dní. Reakce na stres byla tak extrémní, že tihle normální kluci, které jsme vybrali pro jejich zdraví se zhroutili během 36 hodin. Experiment byl ukončen během šesti dní, protože se vykmnul kontrole. Pět kluků se emočně zhroutilo.
Here are the prisoners, who are going to be dehumanized, they'll become numbers. Here are the guards with the symbols of power and anonymity. Guards get prisoners to clean the toilet bowls out with their bare hands, to do other humiliating tasks. They strip them naked. They sexually taunt them. They begin to do degrading activities, like having them simulate sodomy. You saw simulating fellatio in soldiers in Abu Ghraib. My guards did it in five days. The stress reaction was so extreme that normal kids we picked because they were healthy had breakdowns within 36 hours. The study ended after six days, because it was out of control. Five kids had emotional breakdowns.
Záleží na tom, jestli vojáci, co jdou do boje, mění svůj zevnějšek, nebo ne? Záleží na tom, jestli vystupují anonymě v tom, jak se chovají ke svým obětem? Víme, že v některých kulturách, když jdou do boje, tak svůj zevnějšek nemění. V jiných kulturách se malují jako "Pán much". V jiných nosí masky. Často jsou vojáci anonymní díky uniformám. Antropolog John Watson porovnal 23 kultur, pro které měl dva údaje: Mění svůj zevnějšek? 15. Zabíjejí, mučí, zmrzačují? 13. Když svůj zevnějšek nemění pouze jedna z osmi zabíjí, mučí, nebo zmrzačuje. Klíč je v té červené části. Když mění svůj zevnějšek: 12 z 13 -- tedy 90 procent -- zabíjí, mučí, zmrzačují. Tady máte tu moc anonymity.
Does it make a difference if warriors go to battle changing their appearance or not? If they're anonymous, how do they treat their victims? In some cultures, they go to war without changing their appearance. In others, they paint themselves like "Lord of the Flies." In some, they wear masks. In many, soldiers are anonymous in uniform. So this anthropologist, John Watson, found 23 cultures that had two bits of data. Do they change their appearance? 15. Do they kill, torture, mutilate? 13. If they don't change their appearance, only one of eight kills, tortures or mutilates. The key is in the red zone. If they change their appearance, 12 of 13 -- that's 90 percent -- kill, torture, mutilate. And that's the power of anonymity.
Co jsou tedy zač těch sedm sociálních procesů, které mydlí ten kluzký svah zla? Bezmyšlenkovitě udělat ten první malý krok. Dehumanizace ostatních. De-individualizace sebe sama. Rozptýlení osobní zodpovědnosti. Slepá poslušnost autoritě. Nekritická konformita k normám kolektivu. Pasivní tolerance zla skrze nečinnost nebo lhostejnost.
So what are the seven social processes that grease the slippery slope of evil? Mindlessly taking the first small step. Dehumanization of others. De-individuation of self. Diffusion of personal responsibility. Blind obedience to authority. Uncritical conformity to group norms. Passive tolerance of evil through inaction, or indifference.
A dojde k tomu, když se ocitnete v nové či neznámé situaci. Vaše obvyklé vzorce chování přestanou fungovat. Vaše osobnost a morálka se rozejdou. "Nic není snazšího než odsoudit zločince; nic obtížnějšho než mu porozumět", říká Dostojevskij. Pochopení neznamená omlouvání. Psyhologie není omluvologie.
And it happens when you're in a new or unfamiliar situation. Your habitual response patterns don't work. Your personality and morality are disengaged. "Nothing is easier than to denounce the evildoer; nothing more difficult than understanding him," Dostoyevsky. Understanding is not excusing. Psychology is not excuse-ology.
Sociální a psychologický výzkum ukazuje, jak obyčejní, dobří lidé mohou být přetvořeni bez pomoci drog. Nejsou zapotřebí. Stačí jen ty sociálně-psychologické procesy. Analogie z reálu? Provnejte tohle s tímhle. James Schlesiger -- a tímhle budu končit -- říká: "Psychologové se snaží porozumět tomu jak a proč se někdy jednotlivci a skupiny, kteří se jinak chovají lidsky, mohou za určitých okolností chovat opačně." To je ten Luciferův jev. A dále pokračuje: "Převratné výsledky standfordského experimentu jsou výstražným příběhem pro všechny vojenské operace." Když lidem svěříte moc bez dohledu, máte recept na její znužití. Věděli to a přesto to dopustili.
So social and psychological research reveals how ordinary, good people can be transformed without the drugs. You don't need it. You just need the social-psychological processes. Real world parallels? Compare this with this. James Schlesinger -- I'm going to end with this -- says, "Psychologists have attempted to understand how and why individuals and groups who usually act humanely can sometimes act otherwise in certain circumstances." That's the Lucifer effect. And he goes on to say, "The landmark Stanford study provides a cautionary tale for all military operations." If you give people power without oversight, it's a prescription for abuse.
Další zpráva, vyšetřovací zpráva generála Faye,
They knew that, and let that happen.
říká, že na vině je systém, a dále, že to byly vnější podmínky, které daly vzniknout Abú Ghraib, kvůli chybám ve velení, které přispělo k výskytu takového zneužívání a kvůli faktu, že vyšší orgány jej po dlouhý čas neodhalily. Tři měsíce se odehrávalo tohle zneužívání. Kdo dohlížel na ten sklad? Odpoveď zní: nikdo. A já si myslím, že záměrně. On dal strážím povolení takhle jednat a oni věděli, že nikdo nikdy nenakoukne do toho žaláře.
So another report, an investigative report by General Fay, says the system is guilty. In this report, he says it was the environment that created Abu Ghraib, by leadership failures that contributed to the occurrence of such abuse, and because it remained undiscovered by higher authorities for a long period of time. Those abuses went on for three months. Who was watching the store? The answer is nobody, I think on purpose. He gave the guards permission to do those things, and they knew nobody was ever going to come down to that dungeon.
Co potřebujeme, je změna přístupu k těmto otázkám. Ta změna není nějaký medicinský model, který se soustředí pouze na jednotlivce. . který rozpozná situační a systémové bacilonosiče nemoci. Buzerace je nemoc. Předsudky jsou nemoc. Násilí je nemoc. Od dob inkvizice nakládáme s problémy v rovině jednotlivce. A co myslíte? Nefunguje to. Alexandr Solženicyn říká, že ta dělící čára mezi dobrem a zlem prochází srdcem každé lidské bytosti. To znamená, že ta čára není někde tam venku. To rozhodnutí musíte udělat jen vy sami. Je to osobní záležitost.
So you need a paradigm shift in all of these areas. The shift is away from the medical model that focuses only on the individual. The shift is toward a public health model that recognizes situational and systemic vectors of disease. Bullying is a disease. Prejudice is a disease. Violence is a disease. Since the Inquisition, we've been dealing with problems at the individual level. It doesn't work. Aleksandr Solzhenitsyn says, "The line between good and evil cuts through the heart of every human being." That means that line is not out there.
Na závěr ještě rychle něco pozitivního:
That's a decision that you have to make, a personal thing.
Hrdinství jako protijed zla. Tím, že propagujeme hrdinskou představivost zejména u našich dětí a ve školském systému. Cíl je, aby si dítě myslelo, že je hrdinou, který čeká, čeká na správnou příležitost a pak se zachová jako hrdina. Celý můj život se postupně odklání od snahy porozumět zlu, která ve mě byla již od dětství, ke snaze porozumět hrdinství.
So I want to end very quickly on a positive note. Heroism as the antidote to evil, by promoting the heroic imagination, especially in our kids, in our educational system. We want kids to think, "I'm a hero in waiting, waiting for the right situation to come along, and I will act heroically. My whole life, I'm now going to focus away from evil -- that I've been in since I was a kid -- to understanding heroes.
Ta idea heroismu spočívá v tom, že to jsou obyčejní lidé, kdo dělá hrdinské skutky. Což je protiklad k "banalitě zla" Hannah Arendtové. Tradiční hrdinové naší společnosti jsou špatnými příklady, protože jsou to jen vzácné vyjímky. Celý svůj život zaměřili tímto směrem. Pravě proto známe jejich jména. A hrdinové našich dětí jsou taky jejich vzory, protože mají nadpřirozené schopnosti. Chceme, aby si děti uvědomily, že hrdinové jsou běžní lidé a hrdinský čin je něco neobvyklého. Tohle je Joe Darby. To on zastavil to zneužívání, které jste viděli. Protože když ty snímky uviděl, rozhodl se je předat nadřízenému vyšetřovateli. Byl jen řadovým vojínem a to stačilo. Byl to nějaký hrdina? Ne. Museli ho ukrývat, protože ho lidé chtěli zabít a potom i jeho matku a ženu. Tři roky se ukrývali.
Banality of heroism. It's ordinary people who do heroic deeds. It's the counterpoint to Hannah Arendt's "Banality of Evil." Our traditional societal heroes are wrong, because they are the exceptions. They organize their life around this. That's why we know their names. Our kids' heroes are also wrong models for them, because they have supernatural talents. We want our kids to realize most heroes are everyday people, and the heroic act is unusual. This is Joe Darby. He was the one that stopped those abuses you saw, because when he saw those images, he turned them over to a senior investigating officer. He was a low-level private, and that stopped it. Was he a hero? No. They had to put him in hiding, because people wanted to kill him, and then his mother and his wife. For three years, they were in hiding.
Tahle žena zastavila standfordský vězeňský experiment. Už jsem zmínil, že se to vymklo kontrole -- to já byl hlavním dozorcem. Nevěděl jsem, že se to tak rozjelo. Byl jsem zcela netečný. Sešla se tam podívat, uviděla ten blázinec a řekla mi: "Víš ty co? Je to příšerný, co děláš těm klukům. Oni nejsou vězni, ani dozorci, jsou to kluci a ty za to neseš plnou odpovědnost." A já tu studii zastavil hned příští den. Dobrá zpráva je, že jsem se s ní oženil hned příští rok. (Smích) (Applause) Prostě jsem se najednou probral.
This is the woman who stopped the Stanford Prison Study. When I said it got out of control, I was the prison superintendent. I didn't know it was out of control. I was totally indifferent. She saw that madhouse and said, "You know what, it's terrible what you're doing to those boys. They're not prisoners nor guards, they're boys, and you are responsible." And I ended the study the next day. The good news is I married her the next year. (Laughter) (Applause) I just came to my senses, obviously.
Vnější situace tedy mají tu moc -- ta pointa je taková, že ta samá situace, která v některých z nás zažehne zvrácené představy, která nás přiměje konat zlo, může u ostatních vzbudit hrdinské představy. Je to ta samá situace. A vy stojíte buď na jedné, nebo na druhé straně. Většina lidí má na svědomí zlo kvůli své nečinnosti, protože vám matka říkávala: "Do ničeho se nepleť, hleď si vlastních starostí." A vy musíte odpovědět: "Mami, humanita je má starost."
So situations have the power to do [three things]. But the point is, this is the same situation that can inflame the hostile imagination in some of us, that makes us perpetrators of evil, can inspire the heroic imagination in others. It's the same situation and you're on one side or the other. Most people are guilty of the evil of inaction, because your mother said, "Don't get involved. Mind your own business." And you have to say, "Mama, humanity is my business."
Psychologie hrdinství je o tom -- ve chvilce skončíme -- jak nadchnout děti pro tuhle novou výuku hrdinství, kterou připravuju společně s Mattem Langdonem -- on vede workshop o hrdinství -- abychom v nich rozvinuli hrdinskou představivost, tohle sebe-nahlížení: "Já jsem hrdina, který čeká" a naučili je potřebným dovednostem. Abyste se stali hrdinou, musíte se naučit být odlišní, protože vždy budete stát proti skupinové konformitě. Hrdinové jsou obyčejní lidé, kteří dělají neobyčejné činy. Lidé, kteří jednají.
So the psychology of heroism is -- we're going to end in a moment -- how do we encourage children in new hero courses, that I'm working on with Matt Langdon -- he has a hero workshop -- to develop this heroic imagination, this self-labeling, "I am a hero in waiting," and teach them skills. To be a hero, you have to learn to be a deviant, because you're always going against the conformity of the group. Heroes are ordinary people whose social actions are extraordinary. Who act.
Klíčem k hrdinství jsou dvě věci. A: Musíte jednat, když ostatní lidé nejednají. B: Musíte jednat v zájmu společnosti a ne ve svém zájmu. Na závěr bych se rád podělil o příběh, který možná znáte, o hrdinovi z New Yorkského metra, Wesley Autrey. 50 letý dělník, Afroameričan. Čeká v metru v New Yokru; Bílý muž spadne do kolejiště. Metro přijíždí. Okolo stojí 75 lidí. A hádejte co. Ztuhnou. Má důvod se do ničeho nezaplést. Je černoch, ten chlap je bílej, a on má dvě malý děcka. Místo toho svěří své děti neznámému člověku, skočí do kolejiště, položí toho chlapa mezi kolejnice, lehne si na něj, metro nad nimi přejede. Wesley a ten chlap: 52 centimetrů. Výška podvozku: 53.5 centimetrů. Centimetr a půl a prišel by o hlavu. A on řekl: "Udělal jsem to, co mohl každý." O nic nejde skočit si pod vlak.
The key to heroism is two things. You have to act when other people are passive. B: You have to act socio-centrically, not egocentrically. And I want to end with a known story about Wesley Autrey, New York subway hero. Fifty-year-old African-American construction worker standing on a subway. A white guy falls on the tracks. The subway train is coming. There's 75 people there. You know what? They freeze. He's got a reason not to get involved. He's black, the guy's white, and he's got two kids. Instead, he gives his kids to a stranger, jumps on the tracks, puts the guy between the tracks, lays on him, the subway goes over him. Wesley and the guy -- 20 and a half inches height. The train clearance is 21 inches. A half an inch would have taken his head off. And he said, "I did what anyone could do," no big deal to jump on the tracks.
A ten morální imperativ zní: "Udělal jsem to, co by měl udělat každý." Jednoho dne se ocitnete v nové situaci. Dejte se první cestou a stane se z vás zločinec. Zločinec ve smyslu, že z vás bude další Arthur Andersen. Budete podvádět, dopustíte násilnosti. Cesta druhá: proviníte se zlem nečinnosti. Cesta třetí: Stanete se hrdinou. Otázka je, zda jsme připraveni vydat se touhle cestou oslavování obyčejných hrdinů, kteří čekají na svou příležitost angažovat svou hrdinskou představivost. Protože ono to může přijít jen jednou za život a když to propásnete, budete už napořád vědět, mohl ze mě být hrdina a já to prošvihl. Tím klíčem je myslet na to a pak to udělat.
And the moral imperative is "I did what everyone should do." And so one day, you will be in a new situation. Take path one, you're going to be a perpetrator of evil. Evil, meaning you're going to be Arthur Andersen. You're going to cheat, or you're going to allow bullying. Path two, you become guilty of the evil of passive inaction. Path three, you become a hero. The point is, are we ready to take the path to celebrating ordinary heroes, waiting for the right situation to come along to put heroic imagination into action? Because it may only happen once in your life, and when you pass it by, you'll always know, I could have been a hero and I let it pass me by. So the point is thinking it and then doing it.
Tak vám chci poděkovat. Děkuju. Díky. Vzepřeme se moci systémů zla u nás i v zahraničí a soustřeďme se na to pozitivní. Zasazujme se o respekt k osobní důstojnosti, o spravedlnost a mír, naše vláda to bohužel nedělá. Mockrát děkuju. (Potlesk)
So I want to thank you. Thank you. Let's oppose the power of evil systems at home and abroad, and let's focus on the positive. Advocate for respect of personal dignity, for justice and peace, which sadly our administration has not been doing. Thanks so much. (Applause)