Jako nejvyšší vojenský velitel Nizozemska, s jednotkami umístěnými po celém světě, jsem velice poctěn tu dnes být. Když se rozhlédnu kolem sebe zde na TEDxAmsterdam, vidím velice mimořádné obecenstvo. Vy jste důvod, proč jsem řekl ano na pozvání sem dnes přijít.
As the highest military commander of the Netherlands, with troops stationed around the world, I'm really honored to be here today. When I look around this TEDxAmsterdam venue, I see a very special audience. You are the reason why I said yes to the invitation to come here today.
Když se rozhlédnu kolem, vidím lidi, kteří chtějí něčím přispět, vidím lidi, kteří chtějí udělat svět lepším, díky přelomové vědecké práci, vytvořením impozantních uměleckých děl, psaním důležitých článků nebo inspirujících knih, založením udržitelných firem. A vy všichni jste si vybrali své vlastní nástroje k naplnění tohoto poslání za vytvoření lepšího světa. Někteří si vybrali mikroskop - jako svůj nástroj. Jiní si vybrali tanec nebo malování nebo skládání hudby, jakou jsme mohli zrovna slyšet. Někteří si vybrali pero. Jiní používají jako svůj nástroj peníze.
When I look around, I see people who want to make a contribution. I see people who want to make a better world, by doing groundbreaking scientific work, by creating impressive works of art, by writing critical articles or inspiring books, by starting up sustainable businesses. And you all have chosen your own instruments to fulfill this mission of creating a better world. Some chose the microscope as their instrument. Others chose dancing or painting, or making music like we just heard. Some chose the pen. Others work through the instrument of money.
Dámy a pánové, já jsem udělal jinou volbu. Díky. Dámy a pánové - (Smích) (Potlesk) Sdílím vaše cíle. Sdílím cíle řečníků, které jste do teď slyšeli. Nevybral jsem si pero, štětec, fotoaparát. Vybral jsem si tento nástroj. Vybral jsem si pušku.
Ladies and gentlemen, I made a different choice. Thanks. Ladies and gentlemen ... (Laughter) (Applause) I share your goals. I share the goals of the speakers you heard before. I did not choose to take up the pen, the brush, the camera. I chose this instrument. I chose the gun.
Pro vás, a to jste již slyšeli, může být nepříjemné, být tak blízko této pušce. Může to dokonce působit děsivě. Skutečná puška v blízkosti několika stop. Na chvíli se zastavme a nechme tuto nejistotu působit. Můžete ji dokonce i slyšet. Opatrujme skutečnost, že pravděpodobně většina z vás nikdy nebyla tak blízko pušce. To znamená, že Nizozemsko je mírumilovnou zemí. Že Nizozemsko není ve válce. To znamená, že vojáci nejsou potřeba k hlídkování na ulicích. Že zbraně nejsou součástí našich životů. V mnoha zemích tomu tak ale není. V mnoha zemích jsou lidé konfrontováni se zbraněmi. Jsou utiskováni. Jsou zastrašováni - vojenskými vůdci, teroristy, zločinci. Zbraně mohou způsobit spoustu škody. Jsou příčinou mnoha utrpení.
For you, and you heard already, being so close to this gun may make you feel uneasy. It may even feel scary. A real gun at a few feet's distance. Let us stop for a moment and feel this uneasiness. You could even hear it. Let us cherish the fact that probably most of you have never been close to a gun. It means the Netherlands is a peaceful country. The Netherlands is not at war. It means soldiers are not needed to patrol our streets. Guns are not a part of our lives. In many countries, it is a different story. In many countries, people are confronted with guns. They are oppressed. They are intimidated -- by warlords, by terrorists, by criminals. Weapons can do a lot of harm. They are the cause of much distress.
Proč tedy stojím před vámi s touto zbraní? Proč jsem si vybral zbraň jako svůj nástroj? Dnes vám chci tento důvod povědět. Dnes vám chci říct, proč jsem si vybral pušku k vytvoření lepšího světa. A chci vám říci, jak může tato puška pomoci.
Why then am I standing before you with this weapon? Why did I choose the gun as my instrument? Today I want to tell you why. Today I want to tell you why I chose the gun to create a better world. And I want to tell you how this gun can help.
Můj příběh začíná ve městě Nijmegen na východě Nizozemska, ve městě, kde jsem se narodil. Můj otec byl pracovitý pekař, ale když dokončil svou práci v pekárně, často mě a mému bratrovi vyprávěl příběhy. A častokrát mi vyprávěl příběh, o který se tu dnes s vámi podělím. Příběh, který se stal, když byl brancem Holandských ozbrojených sil, na začátku Druhé světové války. Nacisté napadli Nizozemsko. Jejich kruté plány byly zřejmé. Chtěli vládnout prostřednictvím útisku. Diplomacie nedokázala Němce zastavit. Zbývala pouze hrubá síla. Bylo to naše poslední východisko. Můj otec tam byl, aby jej poskytl.
My story starts in the city of Nijmegen in the east of the Netherlands, the city where I was born. My father was a hardworking baker, but when he had finished work in the bakery, he often told me and my brother stories. And most of the time, he told me this story I'm going to share with you now. The story of what happened when he was a conscripted soldier in the Dutch armed forces at the beginning of the Second World War. The Nazis invaded the Netherlands. Their grim plans were evident. They meant to rule by means of repression. Diplomacy had failed to stop the Germans. Only brute force remained. It was our last resort. My father was there to provide it.
Jako syn farmáře, který uměl lovit, byl můj otec skvělým střelcem. Když zamířil, nikdy neminul. V této rozhodující chvíli holanské historie byl můj otec umístěn na břeh řeky Waal nedaleko města Nijmegen. Měl jasný výhled na německé vojáky, kteří přišli okupovat svobodnou zemi, jeho zemi, naši zemi. Vystřelil. Nic se nestalo. Vystřelil znovu. Žádný německý voják nepadl k zemi. Můj otec dostal starou pušku, které nebyla ani schopna dostřelit na druhý břeh. Hitlerovy jednotky postupovaly dále a nebylo nic, co by mohl můj otec udělat, aby tomu zabránil. Do dne, než můj otec zemřel, jej trápily tyto promarněné střely. Mohl něco udělat. Ale se starou puškou ani ten nejlepší střelec z celé holandské armády nemohl zasáhnout cíl. Tento příběh mi zůstal v paměti.
As the son of a farmer who knew how to hunt, my father was an excellent marksman. When he aimed, he never missed. At this decisive moment in Dutch history my father was positioned on the bank of the river Waal near the city of Nijmegen. He had a clear shot at the German soldiers who came to occupy a free country, his country, our country. He fired. Nothing happened. He fired again. No German soldier fell to the ground. My father had been given an old gun that could not even reach the opposite riverbank. Hitler's troops marched on, and there was nothing my father could do about it. Until the day my father died, he was frustrated about missing these shots. He could have done something. But with an old gun, not even the best marksman in the armed forces could have hit the mark. So this story stayed with me.
Poté na střední škole, mě upoutaly příběhy Spojeneckých vojáků - vojáků, kteří opustili bezpečí svých vlastní domovů a riskovali své životy pro osvobození země a lidí, které neznali. Osvobodili mé rodné město. Tehdy jsem se rozhodl že si vyberu pušku - z respektu a vdečnosti, kterou jsem cítil k těm mužům a ženám, kteří přišli, aby nás osvobodili - kvůli vědomí, že někdy je zbraň to jediné, co může stát mezi dobrem a zlem.
Then in high school, I was gripped by the stories of the Allied soldiers -- soldiers who left the safety of their own homes and risked their lives to liberate a country and a people that they didn't know. They liberated my birth town. It was then that I decided I would take up the gun -- out of respect and gratitude for those men and women who came to liberate us. From the awareness that sometimes only the gun can stand between good and evil.
A to je důvod, proč jsem si vybral pušku - ne ke střílení, ne k zabíjení, ne k ničení, ale k zastavení těch, kteří by činili zlo, k ochraně zranitelných, k obraně hodnot demokracie, k podpoře svobody, díky které zde dnes promlouváme - v Amsterdamu - o tom, jak můžeme udělat svět lepším místem.
And that is why I took up the gun -- not to shoot, not to kill, not to destroy, but to stop those who would do evil, to protect the vulnerable, to defend democratic values, to stand up for the freedom we have to talk here today in Amsterdam about how we can make the world a better place.
Dámy a pánové, dnes tu nestojím, abych vám povídal o slávě zbraní. Nemám rád pušky. A jakmile jste sami jednou pod palbou, je vám dokonce jasnější, že zbraň není nějaký nástroj drsňáka k chvástání se. Dnes tu stojím, abych vám pověděl o pušce, jako prostředku míru a stability. Zbraň je možná jedním z nejdůležitějších nástrojů míru a stability, jaký na světě máme.
Ladies and gentlemen, I do not stand here today to tell you about the glory of weapons. I do not like guns. And once you have been under fire yourself, it brings home even more clearly that a gun is not some macho instrument to brag about. I stand here today to tell you about the use of the gun as an instrument of peace and stability. The gun may be one of the most important instruments of peace and stability that we have in this world.
Může vám připadat, že si to protiřečí. Ale nejen, že jsem to zažil na vlastní kůži během mého nasazení v Libanonu, Sarajevu a mezinárodní účasti jako nizozemský náčelník Generálního štábu, toto je také podpořeno chladnou, těžkou statistikou. Během posledních 500 let násilnost dramaticky poklesla. Navzdory obrázkům, které jsou nám ukazovány denně v novinách, války mezi vyspělými zeměmi již nejsou samozřejmostí. Míra úmrtnosti v Evropě je 30-krát nizší než v dobách Středověku. A výskyt občanských válek a útisku od dob Studené války také klesl. Statistiky ukazují, že žijeme v relativně mírumilovné době.
Now this may sound contradictory to you. But not only have I seen with my own eyes during my deployments in Lebanon, Sarajevo and as the Netherlands' Chief of Defence, this is also supported by cold, hard statistics. Violence has declined dramatically over the last 500 years. Despite the pictures we are shown daily in the news, wars between developed countries are no longer commonplace. The murder rate in Europe has dropped by a factor of 30 since the Middle Ages. And occurrences of civil war and repression have declined since the end of the Cold War. Statistics show that we are living in a relatively peaceful era.
Proč? Proč násilnost klesla? Změnila se lidská mysl? - Ráno jsme mluvili o lidské mysli. - Ztratili jsem prostě naše zvířecí nutkání pro pomstu, pro násilné obřady, pro čistou zlobu? Nebo je to nečím jiným? Ve své poslední knize harvardský profesor Steven Pinker - a mnozí další myslitelé před ním - usuzují, že jedním z hlavních důvodů, který stojí za méně násilnou společností je rozšíření konstitučních států a ve velkém měřítku zavedení státního monopolu legitimního použití násilí - legitimního podle demokraticky volených vlád, legitimního podle kontroly a bilance moci a nezávislého soudního systému. Jinými slovy, státní monopol, který má užití násilí pevně pod kontrolou.
Why? Why has violence decreased? Has the human mind changed? Well, we were talking about the human mind this morning. Did we simply lose our beastly impulses for revenge, for violent rituals, for pure rage? Or is there something else? In his latest book, Harvard professor Steven Pinker -- and many other thinkers before him -- concludes that one of the main drivers behind less violent societies is the spread of the constitutional state and the introduction, on a large scale, of the state monopoly on the legitimized use of violence -- legitimized by a democratically elected government, legitimized by checks and balances and an independent judicial system. In other words, a state monopoly that has the use of violence well under control.
Takový státní monopol násilí především slouží jako pojistka. Odstraňuje podnět v závodech ve zbrojení mezi potenciálními nepřátelskými skupinami v naší společnosti. Dále, přítomnost trestů, které převažují výhody použití násilí, mění rovnováhu o to více. Odpouštění od násilí se stalo výhodnějším, než rozpoutání války. Nenásilí nyní začíná pracovat jako setrvačník. Zkrášluje mír o to více. Kde není žádný konflikt, tam obchod vzkvétá. A obchod je dalším důležitým podnětem proti násilí. Kde je obchod, tam je vzájemná závislost a vzájemný zisk mezi stranami. A kde je vzájemný zisk, tam stojí obě strany před většími ztrátami, ke kterým by došlo, kdyby rozpoutaly válku. Válka již nyní jednoduše není nejlepší možností a to je důvod, proč násilí pokleslo.
Such a state monopoly on violence, first of all, serves as a reassurance. It removes the incentive for an arms race between potentially hostile groups in our societies. Secondly, the presence of penalties that outweigh the benefits of using violence tips the balance even further. Abstaining from violence becomes more profitable than starting a war. Now nonviolence starts to work like a flywheel. It enhances peace even further. Where there is no conflict, trade flourishes. And trade is another important incentive against violence. With trade, there's mutual interdependency and mutual gain between parties. And when there is mutual gain, both sides stand to lose more than they would gain if they started a war. War is simply no longer the best option, and that is why violence has decreased.
To, dámy a pánové, je důvodem existence mých ozbrojených sil. Ozbrojených sil realizovaných státním monopolem násilí. Konáme tak legitimní cestou a to pouze v případě, že nás o to naše demokracie požádá. Je to legitimní, kontrolované použití zbraní, které velmi zlepšilo statistiku války, konfliktů a násilí po celém světě. Je to účast na mírových misích, která vedla k řešení mnoha občanských válek. Mí vojáci používají pušku jako nástroj míru.
This, ladies and gentlemen, is the rationale behind the existence of my armed forces. The armed forces implement the state monopoly on violence. We do this in a legitimized way only after our democracy has asked us to do so. It is this legitimate, controlled use of the gun that has contributed greatly to reducing the statistics of war, conflict and violence around the globe. It is this participation in peacekeeping missions that has led to the resolution of many civil wars. My soldiers use the gun as an instrument of peace.
A to je přesně důvod, proč jsou zhroucené státy tak nebezpečnými. Zhroucené státy nemají žádné legitimní, demokraticky ovládané použití síly. Zhroucené státy neznají pušku jako nástroj míru a stability. To je důvodem, proč zhroucené státy mohou vtáhnout celou oblast do zmatku a konfliktu. To je důvodem, proč je rozšiřování konceptu konstitučního státu tak důležitým aspektem našich zahraničních misí. To je důvod, proč se právě teď v Afghánistánu snažíme vytvořit soudní systém. To je důvod, proč cvičíme policisty, proč cvičíme soudce, proč cvičíme státní zástupce po celém světě. A to je důvod - a Nizozemsko je tímto velmi jedinečné - to je důvod, proč nizozemská ústava říká, že jedním z hlavních úkolů ozbrojených sil je udržování a podpora mezinárodní právní moci.
And this is exactly why failed states are so dangerous. Failed states have no legitimized, democratically controlled use of force. Failed states do not know of the gun as an instrument of peace and stability. That is why failed states can drag down a whole region into chaos and conflict. That is why spreading the concept of the constitutional state is such an important aspect of our foreign missions. That is why we are trying to build a judicial system right now in Afghanistan. That is why we train police officers, we train judges, we train public prosecutors around the world. And that is why -- and in the Netherlands, we are very unique in that -- that is why the Dutch constitution states that one of the main tasks of the armed forces is to uphold and promote the international rule of law.
Dámy a pánové, dívajíc se na tuto pušku jsme konfrontováni s ohyzdnou stránkou lidské mysli. Každý den doufám, že politici, diplomaté, vývojoví pracovníci dokáží proměnit konflikt v mír - a hrozbu v naději. A doufám, že jednoho dne budou armády rozpuštěny a lidé naleznou způsob společného soužití bez násilí a útlaku. Ale než se tak stane, musíme najít kompromis mezi ideály a lidským selháním. Než se tak stane, stojím za svým otcem, jenž se snažil střílet na nacisty starou puškou. Stojím za mými muži a ženami, kteří jsou připraveni riskovat své životy za méně násilný svět pro nás pro všechny. Stojím za tímto vojákem, který trpí částečnou ztrátou sluchu a utrpěl trvalé zranění nohy po zásahu raketou během mise v Afghánistánu.
Ladies and gentlemen, looking at this gun, we are confronted with the ugly side of the human mind. Every day I hope that politicians, diplomats, development workers can turn conflict into peace and threat into hope. And I hope that one day armies can be disbanded and humans will find a way of living together without violence and oppression. But until that day comes, we will have to make ideals and human failure meet somewhere in the middle. Until that day comes, I stand for my father who tried to shoot the Nazis with an old gun. I stand for my men and women who are prepared to risk their lives for a less violent world for all of us. I stand for this soldier who suffered partial hearing loss and sustained permanent injuries to her leg, when she was hit by a rocket on a mission in Afghanistan.
Dámy a pánové, než nastane den, kdy se budeme moc zbavit zbraní, doufám, že všichni souhlasíme s tím, že mír a stabilita nepřichází zadarmo. Vyžadují tvrdou práci, kterou často ani nevidíme. Vyžaduje dobré vybavení a dobře trénované, odhodlané vojáky. Doufám, že podpoříte úsilí našich ozbrojených sil v trénování vojaků - jako je tento mladý kapitán - a jejich vybavení dobrými zbraněmi, namísto těch špatných, jakou dostal můj otec. Doufám, že podpoříte naše vojáky, když jsou tam venku, když se vrátí domů a když jsou zraněni a potřebují naši péči. Nasazují své životy, za nás, za vás, a nemůžeme je zklamat.
Ladies and gentlemen, until the day comes when we can do away with the gun, I hope we all agree that peace and stability do not come free of charge. It takes hard work, often behind the scenes. It takes good equipment and well-trained, dedicated soldiers. I hope you will support the efforts of our armed forces to train soldiers like this young captain and provide her with a good gun, instead of the bad gun my father was given. I hope you will support our soldiers when they are out there, when they come home and when they are injured and need our care. They put their lives on the line, for us, for you, and we cannot let them down.
Doufám, že budete respektovat mé vojáky, tohoto vojáka se zbraní. Protože ona touží po lepším světě. Protože ona se aktivně podílí na lepším světě, stejně tak, jako všichni, co jsme dnes zde.
I hope you will respect my soldiers, this soldier with this gun. Because she wants a better world. Because she makes an active contribution to a better world, just like all of us here today.
Velice vám děkuji.
Thank you very much.
(Potlesk)
(Applause)