Takže, vyrostla jsem ve východním Los Angeles aniž bych si vůbec uvědomovala, že jsem chudá. Můj táta byl vysoce postavený člen gangu a panoval ulicím. Každý věděl kdo jsem, takže jsem si o sobě dost myslela a byla jsem chráněná. A i když táta strávil většinu mého života ve vězení, měla jsem úžasnou mámu, která byla neskutečně nezávislá. Pracovala na místní střední škole jako seketářka děkana, takže měla možnost vidět všechna děcka vyhozená ze třídy, ať už provedla cokoliv, čekající na potrestání. Hoši, její kancelář byla narvaná.
So I grew up in East Los Angeles, not even realizing I was poor. My dad was a high-ranking gang member who ran the streets. Everyone knew who I was, so I thought I was a pretty big deal, and I was protected, and even though my dad spent most of my life in and out of jail, I had an amazing mom who was just fiercely independent. She worked at the local high school as a secretary in the dean's office, so she got to see all the kids that got thrown out of class, for whatever reason, who were waiting to be disciplined. Man, her office was packed.
Víte, děti, jako jsme my, mají spoustu věcí se kterými se musí vypořádat mimo školu a někdy prostě nejsme připraveni se soustředit. To ale neznamená, že toho nejsme schopni. Jenom to chce trošku víc snahy. Tak třeba si pamatuju, jak jsem jednoho dne našla tátu na podlaze v koupelně, v křečích, pěnu u pusy následkem předávkování. Fakt si myslíte, že tu noc bylo udělat si úkol na prvním místě mého seznamu priorit? Nijak zvlášť.
So, see, kids like us, we have a lot of things to deal with outside of school, and sometimes we're just not ready to focus. But that doesn't mean that we can't. It just takes a little bit more. Like, I remember one day I found my dad convulsing, foaming at the mouth, OD-ing on the bathroom floor. Really, do you think that doing my homework that night was at the top of my priority list? Not so much.
Opravdu jsem ale potřebovala podpůrnou síť. Skupinu lidí, kteří by mi pomohli a dohlédli na to, že se nestanu obětí svých životních poměrů. Že mě budou tlačit daleko za hranice toho, co jsem si myslela že dokážu. Potřebovala jsem učitele, každý den, ve třídě, kteří by mi říkali: "Máš na víc." Bohužel, na místním druhém stupni mi tohle dopřáno nebylo. Ta škola byla zamořená gangem a obrovskou fluktuací učitelů.
But I really needed a support network, a group of people who were going to help me make sure that I wasn't going to be a victim of my own circumstance, that they were going to push me beyond what I even thought I could do. I needed teachers, in the classroom, every day, who were going to say, "You can move beyond that." And unfortunately, the local junior high was not going to offer that. It was gang-infested, huge teacher turnover rate.
Takže máma řekla: "Budeš chodit na autobus, a jezdit hodinu a půl, každý den." Následující dva roky jsem to tak dělala. Jezdila jsem autobusem do nóbl části města. Konečně jsem pak skončila na škole, kde byly smíchány různé druhy lidí. Byli tam ti, co byli napojeni na gang a potom my, co jsme se fakt snažili dostat na střední školu. Popravdě, vyhnout se problémům nebylo zas tak snadné. Museli jste přežít. Někdy jste prostě museli některé věci udělat. Bylo tam dost učitelů, co říkali: "Ta to nikdy nezvládne." "Má problém s respektováním autorit." "Nikam se nedostane." Někteří učitelé mě totálně odepsali jako ztracený případ.
So my mom said, "You're going on a bus an hour and a half away from where we live every day." So for the next two years, that's what I did. I took a school bus to the fancy side of town. And eventually, I ended up at a school where there was a mixture. There were some people who were really gang-affiliated, and then there were those of us really trying to make it to high school. Well, trying to stay out of trouble was a little unavoidable. You had to survive. You just had to do things sometimes. So there were a lot of teachers who were like, "She's never going to make it. She has an issue with authority. She's not going to go anywhere." Some teachers completely wrote me off as a lost cause.
Pak byli ale pořádně překvapení, když jsem dokončila střední školu. Přijali mě na Pepperdine University a já jsem se vrátila na tu samou školu, kam jsem sama chodila, abych se stala asistentem pedagogů.
But then, they were very surprised when I graduated from high school. I was accepted to Pepperdine University, and I came back to the same school that I attended to be a special ed assistant.
Říkala jsem jim, že chci být učitelka.
And then I told them, "I want to be a teacher."
A páni, oni na mě: "Cože? Proč?" "Proč bys chtěla být něčím takovým?"
And boy, they were like, "What? Why? Why would you want to do that?"
Takže jsem započala svou kariéru učitelky na té samé střední škole, kam jsem chodila. Fakt jsem se chtěla pokusit zachránit víc dětí, které byly jako já. Takže každý rok jsem se se svými žáky podělila o svou minulost, protože potřebují vědět, že každý máme něco. Každý s něčím bojuje a každý potřebuje pomoc na cestě životem. A já jim tuhle pomoc poskytnu.
So I began my teaching career at the exact same middle school that I attended, and I really wanted to try to save more kids who were just like me. And so every year, I share my background with my kids, because they need to know that everyone has a story, everyone has a struggle, and everyone needs help along the way. And I am going to be their help along the way.
Jako nováček jsem vytvořila příležitost. Jednoho dne mi do třídy přišlo dítě, které noc předtím pobodali.
So as a rookie teacher, I created opportunity. I had a kid one day come into my class having been stabbed the night before.
Říkám mu: "Musíš jít do nemocnice, nebo ke školní zdravotní sestře, kamkoliv."
I was like, "You need to go to a hospital, the school nurse, something."
A on na to: "Ne slečno, nikam nejdu. Potřebuju tady být protože musím dokončit školu." Věděl, že ho nenechám být obětí jeho životní situace, ale že budeme pořád makat a posunovat se dopředu. A tahle idea vytváření bezpečného místa pro naše děti, dozvídání se o tom, čím si procházejí, poznávání jejich rodin. Tohle jsem chtěla. Ve škole s 1 600 dětmi jsem ale tohle nemohla zvládnout, plus učitelé se každý rok měnili. Jak si takové vztahy můžete vybudovat?
He's like, "No, Miss, I'm not going. I need to be in class because I need to graduate." So he knew that I was not going to let him be a victim of his circumstance, but we were going to push forward and keep moving on. And this idea of creating a safe haven for our kids and getting to know exactly what they're going through, getting to know their families -- I wanted that, but I couldn't do it in a school with 1,600 kids, and teachers turning over year after year after year. How do you get to build those relationships?
My jsme tedy vytvořili novou školu. Vytvořili jsme Institut San Fernando se zaměřením na aplikovaná média. Zároveň jsme dbali na to, abychom byli stále napojeni na školní obvod, abychom získali dotace a podporu. S těmito věcmi jsme měli získat svobodu. Svobodu v procesu najímání učitelů, o němž jsme věděli, že bude účinný. Svobodu v určování obsahu výuky, abychom nedělali rutinní práci s knížkou, kdepak. A taky svobodu v řízení rozpočtu, abychom utráceli peníze tam, kde je potřeba. Nikoliv tak jak vám obvod nebo stát řekne, že to máte dělat. Tyhle svobody jsme chtěli. Změna celého paradigmatu nebyla snadná a vlastně ještě není dokončena. Museli jsme to ale udělat. Naše komunita si zasloužila nový způsob jak dělat věci.
So we created a new school. And we created the San Fernando Institute for Applied Media. And we made sure that we were still attached to our school district for funding, for support. But with that, we were going to gain freedom: freedom to hire the teachers that we knew were going to be effective; freedom to control the curriculum so that we're not doing lesson 1.2 on page five, no; and freedom to control a budget, to spend money where it matters, not how a district or a state says you have to do it. We wanted those freedoms. But now, shifting an entire paradigm, it hasn't been an easy journey, nor is it even complete. But we had to do it. Our community deserved a new way of doing things.
A jakožto úplně první taková škola, ze všech spojených obvodů v Los Angeles, buďte si jistí, že existovala opozice. Důvodem byl strach. Strach z toho, že to na té nové škole zkazí? Jo, co když to pokazíme? Ale co když to uděláme správně? A taky že ano. Takže i když učitelé byli proti, zaměstnávali jsme je na základě ročních smluv. Jestliže nechceš nebo neumíš učit, nemáš na mojí škole, s mými dětmi, co dělat.
And as the very first pilot middle school in all of Los Angeles Unified School District, you better believe there was some opposition. And it was out of fear -- fear of, well, what if they get it wrong? Yeah, what if we get it wrong? But what if we get it right? And we did. So even though teachers were against it because we employ one-year contracts -- you can't teach, or you don't want to teach, you don't get to be at my school with my kids.
(Potlesk)
(Applause)
Takže jak jsme to provedli ve třetím roce? No, tím, že máme školu, do které stojí za to každý den chodit. Dodáváme našim dětem pocit, že nám na nich záleží. Náš učební plán je precizní a odpovídá jejich potřebám, a používají veškerou technologii, na kterou jsou zvyklé. Notebooky, počítače, tablety - na co si vzpomenete, to používají. Animace, software, software na vytváření filmů, všechno tohle mají. Propojujeme tyhle technologie s tím, co právě dělají. Například udělali veřejná oznámení pro Společnost pro Rakovinu. Tato oznámení byla přehrávána v místních tamvajích. Výuka prvků přesvědčování už nemůže být reálnější. Naše skóre ve státním testu stouplo o víc než 80 bodů od chvíle, kdy jsme se stali svou vlastní školou.
So in our third year, how did we do it? Well, we're making school worth coming to every day. We make our kids feel like they matter to us. We make our curriculum rigorous and relevant to them, and they use all the technology that they're used to. Laptops, computers, tablets -- you name it, they have it. Animation, software, moviemaking software, they have it all. And because we connect it to what they're doing — For example, they made public service announcements for the Cancer Society. These were played in the local trolley system. Teaching elements of persuasion, it doesn't get any more real than that. Our state test scores have gone up more than 80 points since we've become our own school.
Potřeba bylo všech zainteresovaných, aby pracovali společně. Učitelů a ředitelů pracujících na roční smlouvy, aby zůstávali v práci o mnoho déle než měli ve smlouvách, bez nároku na honorář. Také je třeba člena školní rady, který za vás bude lobbovat a řekne, "Vězte, že obvod se vám snaží vnutit tohle, ale vy máte svobodu se rozhodnout jinak." Zapotřebí je také aktivního rodičovského centra, které tu je nejen každý den, ale zároveň je také součástí našeho vedení tím, že rozhoduje za své děti, za naše děti.
But it's taken all stakeholders, working together -- teachers and principals on one-year contracts, working over and above and beyond their contract hours without compensation. And it takes a school board member who is going to lobby for you and say, "Know, the district is trying to impose this, but you have the freedom to do otherwise." And it takes an active parent center who is not only there, showing a presence every day, but who is part of our governance, making decisions for their kids, our kids.
Protože proč by měli naši studenti jezdit tak daleko od místa, kde bydlí? Zaslouží si kvalitní školu ve svém sousedství. Školu, o které mohou hrdě říkat, že na ni chodí. Školu, na kterou i komunita jako taková může být hrdá. A také potřebují učitele, kteří za ně každý den budou bojovat a posilovat jejich schopnost posunovat se daleko za hranice svých životních poměrů. Je totiž čas na to, aby děti jako jsem já přestaly být výjimkou a staly se normou.
Because why should our students have to go so far away from where they live? They deserve a quality school in their neighborhood, a school that they can be proud to say they attend, and a school that the community can be proud of as well, and they need teachers to fight for them every day and empower them to move beyond their circumstances. Because it's time that kids like me stop being the exception, and we become the norm.
Děkuju.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)