Toto je příběh o kapitalismu. Je to systém, který miluji, protože mě a miliónům dalších poskytl mnoho úspěchů a příležitostí. Ve 20ti jsem začal obchodovat, hlavně s bavlnou, a to v boxech, a pokud kdy byl svobodný trh vyžadující "ostré lokty", byl to tento -- muži s kravatami se chovali jako gladiátoři doslova a fyzicky bojující o zisk.
This is a story about capitalism. It's a system I love because of the successes and opportunities it's afforded me and millions of others. I started in my 20s trading commodities, cotton in particular, in the pits, and if there was ever a free market free-for-all, this was it, where men wearing ties but acting like gladiators fought literally and physically for a profit.
Naštěstí jsem ve svých 30ti byl už tak dobrý, že jsem mohl postoupit do vyšších pater světa peněz, kde jsem jako globálního makro-obchodník strávil následující 3 desetiletí. Za ten čas jsem na trzích zažil spoustu šíleností a obchodoval jsem s mnoha bláznivými mániemi. Bohužel vám musím oznámit, že jsme možná ztratili kontrolu nad jednou z těch nejhorších, alespoň co se týče mé kariéry, a trvalým poučením je, že mánie nikdy nekončí dobře.
Fortunately, I was good enough that by the time I was 30, I was able to move into the upstairs world of money management, where I spent the next three decades as a global macro trader. And over that time, I've seen a lot of crazy things in the markets, and I've traded a lot of crazy manias. And unfortunately, I'm sad to report that right now we might be in the grips of one of the most disastrous, certainly of my career, and one consistent takeaway is manias never end well.
Posledních 50 let my, jako společnost, nahlížíme na firmy a korporace velmi úzkým, až monomaniakálním pohledem v tom, jakou hodnotu jim přikládáme a klademe tolik důrazu na zisk, na čtvrtletní výdělky a ceny akcií, že zanedbáváme vše ostatní. Jako bychom z našich firem vyrvali veškerou lidskost. Příhodně vše zredukovat na sadu čísel, se kterými si můžeme hrát jako legem -- to v našem osobním životě neděláme, nechováme se ke druhým a nehodnotíme je podle jejich měsíčního příjmu či úvěrového skóre. Ale přitom máme tento dvojí standard při hodnocení našeho podnikání. A víte co? Tento přístup ohrožuje samotné základy naší společnosti. A tady máte příklad.
Now, over the past 50 years, we as a society have come to view our companies and corporations in a very narrow, almost monomaniacal fashion with regard to how we value them, and we have put so much emphasis on profits, on short-term quarterly earnings and share prices, at the exclusion of all else. It's like we've ripped the humanity out of our companies. Now, we don't do that -- conveniently reduce something to a set of numbers that you can play with like Lego toys -- we don't do that in our individual life. We don't treat somebody or value them based on their monthly income or their credit score, but we have this double standard when it comes to the way that we value our businesses, and you know what? It's threatening the very underpinnings of our society.
Tento graf znázorňuje korporátní marži za posledních 40 let jako podíl na příjmu
And here's how you'll see.
Vidíte, že s 12,5% jsme na 40-letém maximu. Takže jásejte, jste-li akcionář, ale jste-li na druhé straně barikády, průměrný americký dělník, tak vidíte, že to pro vás tak dobrá zpráva nebude. [Podíl příjmů ve prospěch dělníků v USA versus poměr ředitel-dělník]
This chart is corporate profit margins going back 40 years as a percentage of revenues, and you can see that we're at a 40-year high of 12.5 percent. Now, hooray if you're a shareholder, but if you're the other side of that, and you're the average American worker, then you can see it's not such a good thing.
Vyšší zisk nezvyšuje bohatství společnosti. Ve skutečnosti přináší zhořšení nerovnosti v příjmech a to není dobré. Intuitivně to dává smysl, že? Protože jestli horních 10% amerických rodin vlastní 90% akcií, tak čím větší podíl korporátních zisků získávají, tím méně bohatství zůstává pro zbytek společnosti.
["U.S. Share of Income Going to Labor vs. CEO-to-Worker Compensation Ratio"] Now, higher profit margins do not increase societal wealth. What they actually do is they exacerbate income inequality, and that's not a good thing. But intuitively, that makes sense, right? Because if the top 10 percent of American families own 90 percent of the stocks, as they take a greater share of corporate profits,
Zdůrazňuji, nerovnost ve výši příjmů není dobrá věc. Následující graf vypracovaný "The Equality Trust" zobrazuje 21 států od Rakouska, přes Japonsko až po Nový Zéland. Na vodorovné ose je nerovnost příjmů. Čím dále doprava po ose půjdete, tím vyšší je nerovnost příjmů. Na svislé ose znázorňujeme 9 společensko-zdravotních metrik. Čím výše po ose půjdete, tím horší jsou dané problémy a tyto metriky zahrnují délku života, těhotenství nezletilých, gramotnost, sociální mobilitu, jen pro příklad. Vy z publika, kteří jste Američané, se možná ptáte: Dobrá, jak jsou na tom Spojené státy? Kde jsme se umístili v daném grafu? A víte co? My jsme doslova mimo škálu. To jsme my, s největší příjmovou nerovností a podle těchto metrik i s největšími sociálními problémy.
then there's less wealth left for the rest of society. Again, income inequality is not a good thing. This next chart, made by The Equality Trust, shows 21 countries from Austria to Japan to New Zealand. On the horizontal axis is income inequality. The further to the right you go, the greater the income inequality. On the vertical axis are nine social and health metrics. The more you go up that, the worse the problems are, and those metrics include life expectancy, teenage pregnancy, literacy, social mobility, just to name a few. Now, those of you in the audience who are Americans may wonder, well, where does the United States rank? Where does it lie on that chart? And guess what? We're literally off the chart. Yes, that's us, with the greatest income inequality
Jednoduše nám to dává makro-předpověď, že propast mezi nejbohatšími a nejchudšími se uzavře. Historicky tomu tak bylo vždy. Typicky se to stane jedním ze tří způsobů: revolucí, nebo vyššími daněmi, a nebo válkou. Žádné se nechci dožít. (smích)
and the greatest social problems, according to those metrics. Now, here's a macro forecast that's easy to make, and that's, that gap between the wealthiest and the poorest, it will get closed. History always does it. It typically happens in one of three ways: either through revolution, higher taxes, or wars. None of those are on my bucket list.
Ale je i jiná cesta - zvýšením spravedlivosti chování korporací,
(Laughter)
ale za stávajícího fungování, by to vyžadovalo enormní změnu v chování, a podobně jako když se závislý snaží zbavit svého návyku, je prvním krokem přiznat si, že máte problém. A já říkám, že nynější mánie zisku je v nás tak hluboce zakořeněna, že si ani neuvědomujeme, jak moc společnosti škodíme. Tady je malý, ale názorný příklad toho, jak přesně to děláme: Tento graf zobrazuje, jaký podíl zisků, nikoliv obratu, za posledních 30 let společnosti odvádějí. Srovnejte to s předchozím grafem korporátních zisků a já se ptám, zdá se vám to v pořádku?
Now, there's another way to do it, and that's by increasing justness in corporate behavior, but the way that we're operating right now, that would require a tremendous change in behavior, and like an addict trying to kick a habit, the first step is to acknowledge that you have a problem. And let me just say, this profits mania that we're on is so deeply entrenched that we don't even realize how we're harming society. Here's a small but startling example of exactly how we're doing that: this chart shows corporate giving as a percentage of profits, not revenues, over the last 30 years. Juxtapose that to the earlier chart of corporate profit margins, and I ask you, does that feel right?
Upřímně, když jsem tohle začal psát, řekl jsem si: "Panejo, co vlastně dělá moje firma, Tudor?" Uvědomil jsem si, že každoročně dáváme 1% našich zisků charitě. A to bych měl být za filantropa. Jakmile jsem si to uvědomil, chtělo se mi doslova zvracet. Ale mánie je zakořeněna tak hluboce, že i dobře smýšlející lidé, jako já, si ani neuvědomují, jak se na ní podílí.
In all fairness, when I started writing this, I thought, "Oh wow, what does my company, what does Tudor do?" And I realized we give one percent of corporate profits to charity every year. And I'm supposed to be a philanthropist. When I realized that, I literally wanted to throw up. But the point is, this mania is so deeply entrenched that well-intentioned people like myself don't even realize that we're part of it.
Chování korporací rozhodně nezměníme jednoduše tím, že zvýšíme jejich filantropii nebo příspěvky na charitu. A mimochodem, my jsme od té doby svůj podíl zečtyřnásobili, ale -- (potlesk) -- No tak. Ale můžeme to změnit zavedením spravedlivějšího chování. Třeba tak, že budeme opravdu důvěřovat systému, který nás sem v prvé řadě dostal, tedy svobodnému trhu. Přibližně před rokem jsme založili neziskovku "Spravedlivý kapitál". Její cíl je velmi prostý: Pomoci firmám a korporacím naučit se operovat spravedlivějším způsobem podle jasných kritérií stanovených za využití podnětů veřejnosti. Nyní neexistuje široce přijímaný standard, který by firmy či korporace sledovaly, a zde vstupuje "Spravedlivý kapitál", neboť od tohoto roku budeme každoročně pořádat celostátní průzkum reprezentativního vzorku 20.000 Američanů, abychom podle nich stanovili ona kritéria pro spravedlivé chování společností. Tohle je model, který odstartujeme v USA, ale může být použit kdekoliv na světě a možná zjistíme, že pro veřejnost je nejdůležitější vytvoření placených pracovních míst, nebo zdravé produkty, nebo pomoc životnímu prostředí, a ne poškozování. Ve "Spravedlivém kapitálu" to nevíme a není na nás to rozhodnout. Jsme pouze poslové, ale máme 100% důvěru a víru v americkou veřejnost, že zvolí to pravé. Naše zjištění budou poprvé zveřejněna v září tohoto roku a příští rok provedeme průzkum znovu, ale tentokrát uděláme ještě krok navíc, a to že ohodnotíme 1.000 největších amerických společností a seřadíme je od první po tisíctou. Říkáme tomu "Index spravedlivosti", pamatujte, jsme nezávislou neziskovkou bez jakékoliv předpojatosti, a umožníme americké veřejnosti promluvit. A třeba se stane, že jak lidé zjišťují, které společnosti se chovají spravedlivě, tak lidské a ekonomické zdroje budou směřovat jejich směrem a firmy tak budou více prosperovat a tím potažmo i celá naše země.
Now, we're not going to change corporate behavior by simply increasing corporate philanthropy or charitable contributions. And oh, by the way, we've since quadrupled that, but -- (Applause) -- Please. But we can do it by driving more just behavior. And one way to do it is actually trusting the system that got us here in the first place, and that's the free market system. About a year ago, some friends of mine and I started a not-for-profit called Just Capital. Its mission is very simple: to help companies and corporations learn how to operate in a more just fashion by using the public's input to define exactly what the criteria are for just corporate behavior. Now, right now, there's no widely accepted standard that a company or corporation can follow, and that's where Just Capital comes in, because beginning this year and every year we'll be conducting a nationwide survey of a representative sample of 20,000 Americans to find out exactly what they think are the criteria for justness in corporate behavior. Now, this is a model that's going to start in the United States but can be expanded anywhere around the globe, and maybe we'll find out that the most important thing for the public is that we create living wage jobs, or make healthy products, or help, not harm, the environment. At Just Capital, we don't know, and it's not for us to decide. We're but messengers, but we have 100 percent confidence and faith in the American public to get it right. So we'll release the findings this September for the first time, and then next year, we'll poll again, and we'll take the additive step this time of ranking the 1,000 largest U.S. companies from number one to number 1,000 and everything in between. We're calling it the Just Index, and remember, we're an independent not-for-profit with no bias, and we will be giving the American public a voice. And maybe over time, we'll find out that as people come to know which companies are the most just, human and economic resources will be driven towards them, and they'll become the most prosperous and help our country be the most prosperous.
Kapitalismus je přímo odpovědný za každou větší inovaci, která náš svět udělala inspirativnějším a úžasným místem k životu. Kapitalismus musí být založen na spravedlivosti. Nyní více než kdy jindy, s tím jak denně rostou ekonomické rozdíly. Dle odhadu asi 47% amerických pracujících přijde v příštích 20 letech o práci. Nejsem proti pokroku. Chci auta bez ridičů a jetpack jako kdokoliv jiný. Ale je mým nejhlubším přesvědčením, že s rostoucím blahobytem a zisky musí přijít i větší firemní sociální odpovědnost. "Odebereme-li spravedlnost," řekl otec kapitalismu Adam Smith
Now, capitalism has been responsible for every major innovation that's made this world a more inspiring and wonderful place to live in. Capitalism has to be based on justice. It has to be, and now more than ever, with economic divisions growing wider every day. It's estimated that 47 percent of American workers can be displaced in the next 20 years. I'm not against progress. I want the driverless car and the jet pack just like everyone else. But I'm pleading for recognition that with increased wealth and profits has to come greater corporate social responsibility.
"pak se velká, ohromná kostra lidské společnosti musí v okamžiku rozpadnout na atomy." Když jsem byl malý a vznikl nějaký problém,
"If justice is removed," said Adam Smith, the father of capitalism, "the great, the immense fabric of human society must in a moment crumble into atoms."
máma si vždy povzdechla, pokývala hlavou a řekla: "Smiluj se. Buď milostiv." Teď nenastal čas, abychom jim my ostatní ukázali soucit. Nastal čas, abychom jim ukázali férovost a my to dokážeme, vy i já tím, že začneme tam, kde prácujeme, ve firmách kde působíme. A když zrovnoprávníme spravedlivost se zisky, získáme tu nejúžasnější věc na celém světě. Získáme zpět naši lidskost. Děkuji vám.
Now, when I was young, and there was a problem, my mama used to always sigh and shake her head and say, "Have mercy, have mercy." Now's not the time for us, for the rest of us to show them mercy. The time is now for us to show them fairness, and we can do that, you and I, by starting where we work, in the businesses that we operate in. And when we put justness on par with profits, we'll get the most wonderful thing in all the world. We'll take back our humanity. Thank you.
(potlesk)
(Applause)