Dobrá, nechci tady nikoho vystrašit, ale zrovna jsem zjistila, že osoba napravo od vás je lhář. (Smích) A osoba nalevo je také lhář. Stejně tak ten, kdo sedí přímo na vašem místě; to je také lhář. Všichni jsme lháři. Co se vám dnes chystám ukázat, je výzkum, který zodpoví, proč jsme všichni lháři, jak lež odhalit a proč bychom chtěli ještě něco víc, abychom nejen lež odhalili, ale zároveň poznali pravdu, a abychom mohli budovat důvěru.
Okay, now I don't want to alarm anybody in this room, but it's just come to my attention that the person to your right is a liar. (Laughter) Also, the person to your left is a liar. Also the person sitting in your very seats is a liar. We're all liars. What I'm going to do today is I'm going to show you what the research says about why we're all liars, how you can become a liespotter and why you might want to go the extra mile and go from liespotting to truth seeking, and ultimately to trust building.
Když už mluvíme o důvěře, od doby, kdy jsem napsala knížku "Odhalení lži" se se mnou nikdo nechce setkat osobně, ne, ne, ne, ne, ne. Říkaji, "To je v pohodě, pošlu ti email." (Smích) Už si ani nemůžu dát schůzku ve Starbucks. Můj muž mi říká "Miláčku... podvody? Možná ses mohla zaměřit spíš na vaření. Co takhle francouzská kuchyně?"
Now, speaking of trust, ever since I wrote this book, "Liespotting," no one wants to meet me in person anymore, no, no, no, no, no. They say, "It's okay, we'll email you." (Laughter) I can't even get a coffee date at Starbucks. My husband's like, "Honey, deception? Maybe you could have focused on cooking. How about French cooking?"
Takže než začnu, vysvětlím vám můj cíl, což není naučit vás hru "Mám tě!" Lidé, co odhalují lži, nejsou ty přehnaně kritické děti, ty děti, které vzadu v místnosti křičí "Mám tě! Mám tě!" Zacukalo ti obočí. Rozšířily se ti nozdry. Viděla jsem pořad "Lži mi," vím, že lžeš." Ne, lidé odhalující lži jsou ozbrojeni vědeckými znalostmi o tom, jak poznat klam. Používají je, aby zjistili pravdu, a dělají to, co vůdčí osoby každý den; prožívají nesnadné konverzace s nesnadnými lidmi, někdy ve velmi těžkých dobách. A začnou tak, že přijmou základní tezi, která zní takto: Lhaní je společný akt. Zamyslete se nad tím, lež nemá absolutně žádnou jen pouhým řečením. Její síla se objeví až když někdo jiný akceptuje této lži věřit.
So before I get started, what I'm going to do is I'm going to clarify my goal for you, which is not to teach a game of Gotcha. Liespotters aren't those nitpicky kids, those kids in the back of the room that are shouting, "Gotcha! Gotcha! Your eyebrow twitched. You flared your nostril. I watch that TV show 'Lie To Me.' I know you're lying." No, liespotters are armed with scientific knowledge of how to spot deception. They use it to get to the truth, and they do what mature leaders do everyday; they have difficult conversations with difficult people, sometimes during very difficult times. And they start up that path by accepting a core proposition, and that proposition is the following: Lying is a cooperative act. Think about it, a lie has no power whatsoever by its mere utterance. Its power emerges when someone else agrees to believe the lie.
Vím, že to může znít tvrdě, ale pokud vám někdo zalže, je to proto, že se lží souhlasíte. Pravda o lhaní číslo jedna: Lhaní je společný akt. Ale ne všechny lži musí být špatné. Někdy si přejeme být podvedeni, kvůli společenské důstojnosti, nebo třeba, aby bylo zachováno tajemství, které nemá být prozrazeno. Řekneme "Pěkná písnička." "Miláčku, jistě, že v tom nevypadáš tlustě." Nebo, co rádi používají IT specialisti: "Víte, zrovna jsem ten email našel ve spamu. Je mi to moc líto."
So I know it may sound like tough love, but look, if at some point you got lied to, it's because you agreed to get lied to. Truth number one about lying: Lying's a cooperative act. Now not all lies are harmful. Sometimes we're willing participants in deception for the sake of social dignity, maybe to keep a secret that should be kept secret, secret. We say, "Nice song." "Honey, you don't look fat in that, no." Or we say, favorite of the digiratti, "You know, I just fished that email out of my Spam folder. So sorry."
Ale pak jsou tu situace, kdy si nepřejeme být klamáni. Což pro nás může mít dramatické důsledky. Minulý rok bylo 997 miliard dolarů zpronevěřeno ve firmách jen ve Spojených státech. To je téměř bilion dolarů. To je sedm procent zisků. Podvody mohou stát miliardy. Třeba Enron, Madoff, úvěrová krize. Nebo například dvojití agenti a zrádci jako Robert Hanssen a Aldrich Ames, lži mohou zradit naši zemi, ohrozit naši bezpečnost, podrývat demokracii, mohou způsobit smrt těm, kteří nás brání.
But there are times when we are unwilling participants in deception. And that can have dramatic costs for us. Last year saw 997 billion dollars in corporate fraud alone in the United States. That's an eyelash under a trillion dollars. That's seven percent of revenues. Deception can cost billions. Think Enron, Madoff, the mortgage crisis. Or in the case of double agents and traitors, like Robert Hanssen or Aldrich Ames, lies can betray our country, they can compromise our security, they can undermine democracy, they can cause the deaths of those that defend us.
Podvod je ve skutečnosti vážná věc. Jeden podvodník, Henry Oberlander, byl opravdu úspěšným podvodníkem. Britské úřady tvrdí, že mohl zničit celý bankovní systém Západu. A přesto ho nenajdete na Googlu, nikde. Jednou byl vyslýchán a řekl tohle: "Podívejte, mám jedno pravidlo." A to bylo Henryho pravidlo. "Podívejte, každý je ochoten vám něco dát, dát vám něco výměnou za to, po čem zase touží on." No a v tom je jádro věci. Pokud nechcete být oklamáni, musíte vědět, co je to, po čem toužíte? A všichni se bojíme si to přiznat. Přejeme si být lepšími manželi, lepšími ženami, chytřejší, mocnější, vyšší, bohatší .. a seznam pokračuje. Lhaní je pokus o překonání tohoto rozdílu, o spojení našich přání a fantazií o tom, kdo bychom chtěli být, mohli být, s tím, jací doopravdy jsme. A fakt jsme ochotni tyto rozdíly vyplnit lžemi.
Deception is actually serious business. This con man, Henry Oberlander, he was such an effective con man, British authorities say he could have undermined the entire banking system of the Western world. And you can't find this guy on Google; you can't find him anywhere. He was interviewed once, and he said the following. He said, "Look, I've got one rule." And this was Henry's rule, he said, "Look, everyone is willing to give you something. They're ready to give you something for whatever it is they're hungry for." And that's the crux of it. If you don't want to be deceived, you have to know, what is it that you're hungry for? And we all kind of hate to admit it. We wish we were better husbands, better wives, smarter, more powerful, taller, richer -- the list goes on. Lying is an attempt to bridge that gap, to connect our wishes and our fantasies about who we wish we were, how we wish we could be, with what we're really like. And boy are we willing to fill in those gaps in our lives with lies.
Stude ukazují, že za jediný den můžete být obelháni desetkrát až dvěstěkrát. Samozřejmě, mnoho z těchto lží je neškodných. V jiné studii se ukazuje, že dva neznámí lidé si zalžou třikrát v prvních 10 minutách setkání. (Smích) Když jsme prvně tato data slyšeli, tak nás to zarazilo. Nemůžeme uvěřit tomu, jak je lež běžná. V podstatě jsme proti lhaní. Ale když se nad tím více zamyslíte, dává to celkem smysl. Lžeme více neznámým lidem než spolupracovníkům. Extroverti lžou více než introverti. Muži o sobě lžou osmkrát více než o ostatních. Ženy lžou více aby ochránili jiné. Pokud jste v průměrném manželském svazku, tak svému protějšku lžete jednou z deseti případů. Možná, že se vám tohle zdá špatné. Ale pokud v manželství nejste, lžete jednou ze tří.
On a given day, studies show that you may be lied to anywhere from 10 to 200 times. Now granted, many of those are white lies. But in another study, it showed that strangers lied three times within the first 10 minutes of meeting each other. (Laughter) Now when we first hear this data, we recoil. We can't believe how prevalent lying is. We're essentially against lying. But if you look more closely, the plot actually thickens. We lie more to strangers than we lie to coworkers. Extroverts lie more than introverts. Men lie eight times more about themselves than they do other people. Women lie more to protect other people. If you're an average married couple, you're going to lie to your spouse in one out of every 10 interactions. Now, you may think that's bad. If you're unmarried, that number drops to three.
Lhaní je komplexní. Je zakořeněno v našem denním a pracovním životě. Jsme těžce rozpolcení co se pravdy týče. Doplňujeme si ji podle potřeby, někdy k tomu máme velmi dobré důvody, někdy zkrátka nechápeme mezery v našem životě. To je pravda o lhaní číslo dvě. Jsme proti lhaní, ale ve skrytu duše jsme pro, způsobem, který si naše společnost utvářela po staletí a staletí a staletí. Je starý jako dýchání samotné. Je částí naší kultury, naší historie. Takový Dante, Shakespeare, Bible, večerní zprávy.
Lying's complex. It's woven into the fabric of our daily and our business lives. We're deeply ambivalent about the truth. We parse it out on an as-needed basis, sometimes for very good reasons, other times just because we don't understand the gaps in our lives. That's truth number two about lying. We're against lying, but we're covertly for it in ways that our society has sanctioned for centuries and centuries and centuries. It's as old as breathing. It's part of our culture, it's part of our history. Think Dante, Shakespeare, the Bible, News of the World. (Laughter)
(Smích)
Lying has evolutionary value to us as a species.
Lhaní má pro náš druh evoluční hodnotu. Vědci již dlouho vědí, že čím je druh inteligentnější, tím větší má mozkovou kůru, a tím větší je pravděpodobnost, že bude lhát. Možná si vzpomínáte na Koko. Pamatujete si někdo na gorilu Koko, která se naučila znakovou řeč? Koku učili komunikovat pomocí znakové řeči. Tady je Koko s jejím koťátkem. Je to její rozkošné, chlupaté koťátko. Koko jednou své kotě obvinila z toho, že vyrvala ze zdi umyvadlo. (Smích) Jsme naprogramováni stát se vůdcem smečky. A začíná to brzy, vážně brzy. Jak brzy? Tak například děti předstírají pláč, chvíli počkají, kdo přijde, a pak zase začnou brečet. Už roční děti se naučí zamlčovat. (Smích) Dvouleté zvládnou blafovat. Pětileté lžou naprosto otevřeně. Manipulují skrz pochlebování. Devítileté děti jsou mistři v maskování. Když jste ve věku vysokoškoláka, lžete své matce jednou z pěti konverzací. Když začnete pracovat a stanete se živitelem rodiny, vstoupíte do světa, který je vyloženě přeplněn spamy, nepravými digitálními přáteli, záškodnickými médii, vynalézavými zloději identit, špičkovými podvodníky v pyramidových hrách, epidemiemi podvodů -- což jeden autor ve zkratce nazývá post-pravdIvá společnost. Už dlouhou dobu je to velmi matoucí.
Researchers have long known that the more intelligent the species, the larger the neocortex, the more likely it is to be deceptive. Now you might remember Koko. Does anybody remember Koko the gorilla who was taught sign language? Koko was taught to communicate via sign language. Here's Koko with her kitten. It's her cute little, fluffy pet kitten. Koko once blamed her pet kitten for ripping a sink out of the wall. (Laughter) We're hardwired to become leaders of the pack. It's starts really, really early. How early? Well babies will fake a cry, pause, wait to see who's coming and then go right back to crying. One-year-olds learn concealment. (Laughter) Two-year-olds bluff. Five-year-olds lie outright. They manipulate via flattery. Nine-year-olds, masters of the cover-up. By the time you enter college, you're going to lie to your mom in one out of every five interactions. By the time we enter this work world and we're breadwinners, we enter a world that is just cluttered with Spam, fake digital friends, partisan media, ingenious identity thieves, world-class Ponzi schemers, a deception epidemic -- in short, what one author calls a post-truth society. It's been very confusing for a long time now.
Co s tím? Mám pro vás určité rady, abyste si proklestili cestu těmito podvody. Trénovaní lidé odhalující lež dokáží v 90% poznat pravdu. Co se nás ostatních týče, jsme úspěšní jen v 54%. Proč je tak jednoduché se to naučit? Prostě jsou dobří lháři a špatní lháři. Neexistují žádní lháři od přírody. Všichni děláme stejné chyby. Všichni používáme stejné techniky. Takže vám teď hodlám ukázat 2 vzory podvodu. A pak se podíváme na znaky podvodu a jestli je na příkladu dokážeme najít. A začneme s projevem.
What do you do? Well, there are steps we can take to navigate our way through the morass. Trained liespotters get to the truth 90 percent of the time. The rest of us, we're only 54 percent accurate. Why is it so easy to learn? There are good liars and bad liars. There are no real original liars. We all make the same mistakes. We all use the same techniques. So what I'm going to do is I'm going to show you two patterns of deception. And then we're going to look at the hot spots and see if we can find them ourselves.
(Video) Bill Clinton: Chci, abyste mě poslouchali. Řeknu to ještě jednou. Neměl jsem sexuální vztah s tou ženou, paní Lewinskou. Nikdy jsem nikoho nepřemlouval aby lhal. ani jednou, nikdy. A tato obvinění jsou lichá. Musím jít zpět pracovat pro americký lid. Děkuji.
We're going to start with speech. (Video) Bill Clinton: I want you to listen to me. I'm going to say this again. I did not have sexual relations with that woman, Miss Lewinsky. I never told anybody to lie, not a single time, never. And these allegations are false. And I need to go back to work for the American people. Thank you.
(Applause)
Pamela Meyer: Dobrá, kde byly ty prozrazující znaky? Tak zaprvé jsme slyšeli neco, čemu se říká nezkrácené popírání. Studie prokazují, že se lidé snažící se až příliš něco popřít uchylují více k formálnímu než neformálnímu vyjadřování. Také jsme mohli slyšet snahu o distancování se: "ta žena". Víme, že lháři se nevědomě snaží držet odstup od jejich subjektu používáním řeči jako svého nástroje. Nebo když Bill Clinton řekl: "Takže, abych vám řekl pravdu..." nebo oblíbené Richarda Nixona: "Se vší upřímností..." byl by jasnou kořistí pro každého kdo odhaluje lži a ví, že kvalifikační jazyk, jak se tomu říká, kvalifikační jazyk jako tento ještě více diskredituje subjekt. Kdyby zopakoval celou otázku, nebo kdyby okořenil svůj případ příliš mnoho detaily -- což jsme všichni rádi, že neudělal -- zdiskreditoval by se ještě více. Freud měl pravdu. Freud řekl: "Víte, je v tom mnohem více než proslov. Žádný smrtelník neudrží tajemství. I když mlčí, prozradí ho tělo." To děláme všichni bez ohledu na to, jak jsme silní. Všechny nás zrazuje naše tělo. Ukážu vám Dominika Strauss-Kahna s Obamou, jak se neverbálně prozrazuje.
Pamela Meyer: Okay, what were the telltale signs? Well first we heard what's known as a non-contracted denial. Studies show that people who are overdetermined in their denial will resort to formal rather than informal language. We also heard distancing language: "that woman." We know that liars will unconsciously distance themselves from their subject, using language as their tool. Now if Bill Clinton had said, "Well, to tell you the truth ..." or Richard Nixon's favorite, "In all candor ..." he would have been a dead giveaway for any liespotter that knows that qualifying language, as it's called, qualifying language like that, further discredits the subject. Now if he had repeated the question in its entirety, or if he had peppered his account with a little too much detail -- and we're all really glad he didn't do that -- he would have further discredited himself. Freud had it right. Freud said, look, there's much more to it than speech: "No mortal can keep a secret. If his lips are silent, he chatters with his fingertips." And we all do it no matter how powerful you are. We all chatter with our fingertips. I'm going to show you Dominique Strauss-Kahn with Obama who's chattering with his fingertips.
(Smích)
(Laughter)
Což nás přivádí k dalšímu znaku, kterým je řeč těla. Jak jde o řeč těla, stačí udělat následující. Prostě jen zahoďte svoje domněnky. Nechte vědu aby trochu pozměnila vaše znalosti. Protože obecně si myslíme, že lháři sebou stále šijí. Ale naopak, zjistilo se, že když lžou, zamrzne jim horní polovina těla. Myslíme si, že lháři se nám nepodívají do očí. Naopak, spíše se dívají do očí až příliš, aby vykompenzovali svůj výmysl. Myslíme, že vřelost a úsměvy dávají najevo čestnost, upřímnost. Ale člověk trénovaný v odhalování lží dokáže rozeznat falešný úsměv na míle daleko. Dokážete tady najít falešný úsměv? Vědomě dokážete pohnout mimickými svaly okolo pusy. Ale opravdový úsměv se skrývá v očích, ve vráskách okolo očí. Vědomě ty svaly nestáhnete, obzvlášť pokud jste to přehnali s Botoxem. Nepřežeňte to s Botoxem; nikdo vám už nebude věřit.
Now this brings us to our next pattern, which is body language. With body language, here's what you've got to do. You've really got to just throw your assumptions out the door. Let the science temper your knowledge a little bit. Because we think liars fidget all the time. Well guess what, they're known to freeze their upper bodies when they're lying. We think liars won't look you in the eyes. Well guess what, they look you in the eyes a little too much just to compensate for that myth. We think warmth and smiles convey honesty, sincerity. But a trained liespotter can spot a fake smile a mile away. Can you all spot the fake smile here? You can consciously contract the muscles in your cheeks. But the real smile's in the eyes, the crow's feet of the eyes. They cannot be consciously contracted, especially if you overdid the Botox. Don't overdo the Botox; nobody will think you're honest. Now we're going to look at the hot spots.
Podívejme se na určité rysy. Dokážete uhádnout, o co jde v konverzaci? Dokážete podle těchto rysů poznat rozdíly mezi tím, co někdo říká a jak se chová? Jistě, teď se to zdá celkem jasné, ale když se bavíte s někým, u koho čekáte podvod, držení těla je nejpřehlíženějším znakem, který ale může hodně napovědět.
Can you tell what's happening in a conversation? Can you start to find the hot spots to see the discrepancies between someone's words and someone's actions? Now, I know it seems really obvious, but when you're having a conversation with someone you suspect of deception, attitude is by far the most overlooked but telling of indicators.
Upřímný člověk bude spolupracovat. Bude na vaší straně. Bude nadšený. Bude vám chtít pomoci při hledání pravdy. Bude ochotný diskutovat, jmenovat podezřelé, říkat detaily. Řekne: "Hele, možná to byli tihle chlápci z finančního, kdo padělal ty šeky." Bude se zlobit, když bude mít pocit, že je křivě obviněn po celou dobu rozhovoru, nejen občas; bude rozzlobený po celou dobu rozhovoru. A když se zeptáte někoho čestného co by se mělo stát tomu, kdo padělal ty šeky, čestný člověk spíše navrhne přísnější než mírnější trest.
An honest person is going to be cooperative. They're going to show they're on your side. They're going to be enthusiastic. They're going to be willing and helpful to getting you to the truth. They're going to be willing to brainstorm, name suspects, provide details. They're going to say, "Hey, maybe it was those guys in payroll that forged those checks." They're going to be infuriated if they sense they're wrongly accused throughout the entire course of the interview, not just in flashes; they'll be infuriated throughout the entire course of the interview. And if you ask someone honest what should happen to whomever did forge those checks, an honest person is much more likely to recommend strict rather than lenient punishment.
Teď si představte, že vedete tu stejnou konverzaci s nějakým lhářem. Ten bude stažený, oči sklopené, hlubší hlas, bude mluvit přerušovaně, chvíli neposedí. Zeptejte se lháře na jejich příběh a on vám začne vykládat až příliš mnoho podrobností ve všemožných nepodstatných věcech. A pak vám řekne svůj příběh v přesně chronologickém sledu. Zkušený vyšetřovatel přijde a velmi rafinovaně se po několika hodinách výslechu zeptá dotyčného, aby převyprávěl svůj příběh pozpátku, a pak se dívá jak se dotyčný vrtí a zjišťuje, u kterých otázek se projevuje nejvíce rysů lháře. Proč to tak dělá? Protože všichni děláme to stejné. Opakujeme svá slova, ale horko těžko už opakujeme i gesta. Říkáme "ano" a točíme hlavou "ne." Povídáme velmi přesvědčivé příběhy, mírně krčíme rameny. Pácháme strašlivé činy a usmíváme se, když už vypadá, že nám to projde. Třeba tenhle úsměv je známý jako "křivácká radost."
Now let's say you're having that exact same conversation with someone deceptive. That person may be withdrawn, look down, lower their voice, pause, be kind of herky-jerky. Ask a deceptive person to tell their story, they're going to pepper it with way too much detail in all kinds of irrelevant places. And then they're going to tell their story in strict chronological order. And what a trained interrogator does is they come in and in very subtle ways over the course of several hours, they will ask that person to tell that story backwards, and then they'll watch them squirm, and track which questions produce the highest volume of deceptive tells. Why do they do that? Well, we all do the same thing. We rehearse our words, but we rarely rehearse our gestures. We say "yes," we shake our heads "no." We tell very convincing stories, we slightly shrug our shoulders. We commit terrible crimes, and we smile at the delight in getting away with it. Now, that smile is known in the trade as "duping delight."
A tohle uvidíme na několika videích, ale nejdříve začneme -- pro Ty z vás, kdo neví, tohle je kandidát na prezidenta John Edwards, který šokoval Ameriku nemanželským dítětem. Vidíme ho jak mluví o tom, že si nechá udělat otcovský test. Teď ho můžete vidět jak říká "ano" i když kroutí hlavou "ne," a mírně krčí ramena.
And we're going to see that in several videos moving forward, but we're going to start -- for those of you who don't know him, this is presidential candidate John Edwards who shocked America by fathering a child out of wedlock. We're going to see him talk about getting a paternity test. See now if you can spot him saying, "yes" while shaking his head "no," slightly shrugging his shoulders.
(Video) John Edwards: Klidně ho podstoupím. Vím, že není možné, aby to dítě bylo moje už kvůli časovému nesouladu. Takže vím, že to není možné. Rád podstoupím otcovský test, opravdu rád. Tazatel: A podstoupíte ho brzy? Je tu někdo -- JE: Víte, to není jen na mně. Na test potřebujete i toho druhého. Ale rád ho podstoupím.
(Video) John Edwards: I'd be happy to participate in one. I know that it's not possible that this child could be mine, because of the timing of events. So I know it's not possible. Happy to take a paternity test, and would love to see it happen. Interviewer: Are you going to do that soon? Is there somebody -- JE: Well, I'm only one side. I'm only one side of the test. But I'm happy to participate in one.
PM: Vidíte, otáčení hlavou je mnohem snadnější rozpoznat, když víte, na co se zaměřit. Ale také se stane, že má někdo určitý výraz, kterým maskuje jiný. Ten se pak objevuje v záblescích. Vrazi jsou známí tím, že se u nich občas objeví smutek. Váš nový firemní partner vám může potřást rukou, oslavovat, jít s vámi na večeři a najednou se v něm mihne záblesk zlosti. A určitě se tady za jednu noc nestaneme experty v rozpoznávání tváří, ale jeden projev, který je velmi nebezpečný a dá se lehce poznat, vás naučím. A to je výraz pohrdání. Když je někdo naštvaný, pořád jsou oba dva na stejné úrovni. Stále je to celkem zdravý vztah. Ale když se zlost změní na opovržení, tak rovnost končí. Má to co dělat s morální nadřazeností. A proto je velmi těžké se z toho dostat. Takhle to vypadá. Vyznačuje se tak, že jeden koutek rtů je stažený nahoru a dovnitř. Je to jediný asymetrický výraz. A když vidíte, že má někdo takový výraz, nezáleží na tom, jestli následuje podvod -- a ne vždy následuje -- hleďte jinam, jděte jinam, rozmyslete si dohodu, řekněte: "Ne, díky. Nejdu dál na poslední rundu. Díky."
PM: Okay, those head shakes are much easier to spot once you know to look for them. There are going to be times when someone makes one expression while masking another that just kind of leaks through in a flash. Murderers are known to leak sadness. Your new joint venture partner might shake your hand, celebrate, go out to dinner with you and then leak an expression of anger. And we're not all going to become facial expression experts overnight here, but there's one I can teach you that's very dangerous and it's easy to learn, and that's the expression of contempt. Now with anger, you've got two people on an even playing field. It's still somewhat of a healthy relationship. But when anger turns to contempt, you've been dismissed. It's associated with moral superiority. And for that reason, it's very, very hard to recover from. Here's what it looks like. It's marked by one lip corner pulled up and in. It's the only asymmetrical expression. And in the presence of contempt, whether or not deception follows -- and it doesn't always follow -- look the other way, go the other direction, reconsider the deal, say, "No thank you. I'm not coming up for just one more nightcap. Thank you."
Věda objevila velmi mnoho ukazatelů. Víme například, že lháři mění rychlost svého mrkání, směřují chodidly k východu. Berou různé věci a stavějí je mezi sebe a člověka, který se jich vyptává. Mění hloubku hlasu, často mluví mnohem hlouběji. Ale pozor. Tyhle známky chování jsou stále jen určitým chováním. Není to důkaz podvodu. Jsou to výstražná znamení. Jsme pořád jen lidi. Děláme tyhle jakoby znaky lhářů všude možně celý den. Neznamenají automaticky, že je někdo lhář. Ale když jich uvidíte víc, je to určitý signál. Sledujte, poslouchejte, zkoumejte, dávejte těžké otázky, zkuste se dostat ze zajetí jen toho co víte, a zajímejte se, ptejte se více otázek, mějte úctu, chovejte se k tomu člověku přátelsky. Nesnažte se být jako ti ze "Zákona a pořádku" nebo jiných seriálů, jako někdo, kdo dokope podezřelého k přiznání. Nebuďte příliš agresivní, to nefunguje.
Science has surfaced many, many more indicators. We know, for example, we know liars will shift their blink rate, point their feet towards an exit. They will take barrier objects and put them between themselves and the person that is interviewing them. They'll alter their vocal tone, often making their vocal tone much lower. Now here's the deal. These behaviors are just behaviors. They're not proof of deception. They're red flags. We're human beings. We make deceptive flailing gestures all over the place all day long. They don't mean anything in and of themselves. But when you see clusters of them, that's your signal. Look, listen, probe, ask some hard questions, get out of that very comfortable mode of knowing, walk into curiosity mode, ask more questions, have a little dignity, treat the person you're talking to with rapport. Don't try to be like those folks on "Law & Order" and those other TV shows that pummel their subjects into submission. Don't be too aggressive, it doesn't work.
Takže jsme si řekli něco o tom jak mluvit s lhářem a jak poznat lež. Jak jsem na začátku slíbila, podíváme se taky, jak vypadá pravda. Takže vám ukážu dvě videa, dvě matky - jedna lže, druhá mluví pravdu. Tyto matky zkoumal David Matsumoto z Kalifornie. A jsou podle mě skvělým příkladem toho, jak vypadá pravda.
Now, we've talked a little bit about how to talk to someone who's lying and how to spot a lie. And as I promised, we're now going to look at what the truth looks like. But I'm going to show you two videos, two mothers -- one is lying, one is telling the truth. And these were surfaced by researcher David Matsumoto in California. And I think they're an excellent example of what the truth looks like. This mother, Diane Downs,
Tahle matka, Diane Downs, zblízka zastřelila své děti, odvezla je do nemocnice, zatímco krvácely v autě a do prohlášení uvedla, že to udělal nějaký rozcuchaný cizinec. A na videu můžete vidět, že ani nedokáže předstírat utrápenou matku. Čeho si tady můžete všimnout je neskutečný nesoulad mezi tím hororem, který popisuje a jejím naprosto chladným chováním. A když se pořádně podíváte, uvidíte ve videu i ten křivácký úsměv.
shot her kids at close range, drove them to the hospital while they bled all over the car, claimed a scraggy-haired stranger did it. And you'll see when you see the video, she can't even pretend to be an agonizing mother. What you want to look for here is an incredible discrepancy between horrific events that she describes and her very, very cool demeanor. And if you look closely, you'll see duping delight throughout this video.
(Video) Diane Downs: Když v noci zavřu oči, Vidím Kristýnku jak se po mně natahuje v autě a krev jí teče z úst. a že -- možná to časem odezní -- ale nemyslím. Toho se bojím nejvíc.
(Video) Diane Downs: At night when I close my eyes, I can see Christie reaching her hand out to me while I'm driving, and the blood just kept coming out of her mouth. And that -- maybe it'll fade too with time -- but I don't think so. That bothers me the most.
PM: Teď vám pustím video Erin Runnion, matky, která opravdu truchlí, když u soudu stála tváří v tvář vrahovi a mučiteli své dcery. Neuvidíte žádné falešné emoce, jen skutečné výrazy mateřské bezmocnosti.
PM: Now I'm going to show you a video of an actual grieving mother, Erin Runnion, confronting her daughter's murderer and torturer in court. Here you're going to see no false emotion, just the authentic expression of a mother's agony.
(Video) Erin Runnion: Napsala jsem toto prohlášení třetího dne od noci, kdy jsi mi sebral mé dítě, ublížil jsi jí, zničil jsi jí, děsil jsi jí, dokud se její srdce nezastavilo. A ona bojovala, vím, že Ti vzdorovala. Vím, že se na Tebe podívala jejíma úžasnýma hnědýma očima a Ty jsi ji chtěl stejně zabít. Nerozumím tomu, nikdy to nepochopím.
(Video) Erin Runnion: I wrote this statement on the third anniversary of the night you took my baby, and you hurt her, and you crushed her, you terrified her until her heart stopped. And she fought, and I know she fought you. But I know she looked at you with those amazing brown eyes, and you still wanted to kill her. And I don't understand it, and I never will.
PM: Tady prostě vidíte skutečné nezfalšovatelné emoce.
PM: Okay, there's no doubting the veracity of those emotions.
V dnešní době výrazně pokročila technologie, která nám ukáže jak vypadá pravda, z vědeckého hlediska. Například víme, že existují speciální přístroje detekující náš pohled a infračervené mozkové scannery, magnetická rezonance dokáže odhalit signály, které naše tělo vydává když se snažíme podvádět. A tyhle technologie nám všem budou jednou k dispozici jako všelék proti podvodům a jednou budou neskutečně užitečné. Na druhou stranu si ale zatím představte: S kým chcete být na schůzce, s někým, kdo je trénovaný, aby odhalil pravdu, nebo s někým, kdo s sebou potáhne 180kg elektroencefalogram (EEG)?
Now the technology around what the truth looks like is progressing on, the science of it. We know, for example, that we now have specialized eye trackers and infrared brain scans, MRI's that can decode the signals that our bodies send out when we're trying to be deceptive. And these technologies are going to be marketed to all of us as panaceas for deceit, and they will prove incredibly useful some day. But you've got to ask yourself in the meantime: Who do you want on your side of the meeting, someone who's trained in getting to the truth or some guy who's going to drag a 400-pound electroencephalogram through the door?
Lidé, kteří odhalují lži spoléhají na lidské nástroje. "Oni vědí" kdosi jednou řekl. "Skutečnou povahu poznáte, když je vše zahaleno tmou." Ale co je celkem zajímavé je, že máme v dnešní době takové tmy velmi málo Náš svět je vzhůru 24 hodin denně. Je transparentní i skrz blogy a sociální sítě, které vám přináší různé zprávy od nové generace lidí, kteří se rozhodli žít veřejně. Svět je mnohem hlučnější. Takže jeden z cílů, který máme je si zapamatovat, že přehnané sdílení, to není upřímnost. Naše šílené tweetování a psaní SMSek mohou zakalit fakt, že delikátnost slušného vyjadřování -- charakter, čestnost -- je to, co stále hraje roli a vždy bude. Takže v tomhle o tolik hlučnějším světě nám možná přijde logické snažit se být trošku víc důslední co se našich mravních zásad týče.
Liespotters rely on human tools. They know, as someone once said, "Character's who you are in the dark." And what's kind of interesting is that today, we have so little darkness. Our world is lit up 24 hours a day. It's transparent with blogs and social networks broadcasting the buzz of a whole new generation of people that have made a choice to live their lives in public. It's a much more noisy world. So one challenge we have is to remember, oversharing, that's not honesty. Our manic tweeting and texting can blind us to the fact that the subtleties of human decency -- character integrity -- that's still what matters, that's always what's going to matter. So in this much noisier world, it might make sense for us to be just a little bit more explicit about our moral code. When you combine the science of recognizing deception
Když propojíte vědecké poznatky o rozpoznávání podvodu s uměním jako je správně se dívat a naslouchat, vyčleníte se ze zavedené praxe spolupracovat ve lžích. Začnete novou cestu, budete trošičku důslednější, protože pošlete všem okolo signál "Hele, můj svět, náš svět bude pocitvý. Můj svět se stává takovým, kde je pravda posilována a falešnost odhalována a odsunována na okraj." Když tohle uděláte, věci okolo vás se začnou mírně měnit.
with the art of looking, listening, you exempt yourself from collaborating in a lie. You start up that path of being just a little bit more explicit, because you signal to everyone around you, you say, "Hey, my world, our world, it's going to be an honest one. My world is going to be one where truth is strengthened and falsehood is recognized and marginalized." And when you do that, the ground around you starts to shift just a little bit.
A to je pravda. Děkuji za pozornost.
And that's the truth. Thank you.
(Aplaus)
(Applause)