Touha žít jinak může začít i na velmi nečekaných místech. Pocházím odsud, z Todmordenu, což je městečko na severu Anglie, které má 15 tisíc obyvatel, leží mezi Leedsem a Manchestrem, docela obyčejné město. Dříve vypadalo takhle, teď to tam vypadá spíš takto, ovoce, zelenina a bylinky tam všude klíčí a rostou hlava nehlava. Říkáme tomu zahrádkářská propaganda. (Smích)
The will to live life differently can start in some of the most unusual places. This is where I come from, Todmorden. It's a market town in the north of England, 15,000 people, between Leeds and Manchester, fairly normal market town. It used to look like this, and now it's more like this, with fruit and veg and herbs sprouting up all over the place. We call it propaganda gardening. (Laughter)
Zákoutí u železnice, parkoviště, před zdravotním střediskem, zahrádky před domy a dokonce i u policejní stanice. (Smích) Podél vodních kanálů vedou „poživatelné“ chodníčky a na našich hřbitovech všechno raší. Je tam velmi dobrá zemina. (Smích)
Corner row railway, station car park, front of a health center, people's front gardens, and even in front of the police station. (Laughter) We've got edible canal towpaths, and we've got sprouting cemeteries. The soil is extremely good. (Laughter)
Dokonce jsme vymysleli nový druh cestovního ruchu. Takzvaná zelinářská turistika a věřte tomu nebo ne, přijíždějí k nám lidé z celého světa a potloukají se kolem našich záhonků i tehdy, když zrovna nic moc neroste. Ale máte se o čem bavit.
We've even invented a new form of tourism. It's called vegetable tourism, and believe it or not, people come from all over the world to poke around in our raised beds, even when there's not much growing. (Laughter) But it starts a conversation. (Laughter)
Neděláme to proto, že se nudíme. Děláme to, abychom začali revoluci.
And, you know, we're not doing it because we're bored. (Laughter) We're doing it because we want to start a revolution.
Zkusili jsme si odpovědět na tuhle jednoduchou otázku: Dokážete najít jazyk, který spojuje lidi bez ohledu na věk, příjem a kulturu, jazyk, který pomůže objevit nový způsob života, umožní jiný pohled na místa, která je obklopují, přispěje k tomu, že začnou přemýšlet, jak využívat zdroje a chovat se jinak? Jsme schopní takový jazyk najít? Pokud ano, je možné toto jednání opakovat? Zdá se, že si můžeme odpovědět kladně, tím jazykem zřejmě bude jídlo.
We tried to answer this simple question: Can you find a unifying language that cuts across age and income and culture that will help people themselves find a new way of living, see spaces around them differently, think about the resources they use differently, interact differently? Can we find that language? And then, can we replicate those actions? And the answer would appear to be yes, and the language would appear to be food.
Před třemi a půl lety několik z nás sedělo okolo kuchyňského stolu a prostě jsme celou tuhle věc vymysleli. (Smích) (Potlesk) Přišli jsme s opravdu jednoduchým plánem, který jsme předložili na setkání s veřejností. S nikým jsme se neradili. Nesepsali jsme zprávu. Toho už bylo dost. (Smích) Na tom veřejném setkání v Todmordenu jsme řekli: zkuste si představit, že naše město se zaměřuje na tři talíře: první je komunitní, jak žijeme svůj každodenní život, další vědomostní, co učíme naše děti ve školách a které nové dovednosti navzájem sdílíme a poslední je obchod, co děláme s penězi a jaké podnikání podporujeme.
So, three and a half years ago, a few of us sat around a kitchen table and we just invented the whole thing. (Laughter) (Applause) We came up with a really simple game plan that we put to a public meeting. We did not consult. We did not write a report. Enough of all that. (Laughter) And we said to that public meeting in Todmorden, look, let's imagine that our town is focused around three plates: a community plate, the way we live our everyday lives; a learning plate, what we teach our kids in school and what new skills we share amongst ourselves; and business, what we do with the pound in our pocket and which businesses we choose to support.
Teď si představte, že naše talíře trochu vyvedeme z rovnováhy skrze komunitní akce zaměřené na jídlo. Když se nám podaří roztočit jeden z těchto talířů, bude to velký úspěch, který dodá lidem sílu, ale když se nám pak zároveň s komunitním talířem povede roztočit i vzdělanostní a pak i podnikatelský, to bude teprve opravdová show, skoro jako divadlo. Sami pracujeme na naší odolnosti. Sami začínáme obnovovat naši komunitu a daří se nám to i bez pitomých strategických plánů. (Potlesk)
Now, let's imagine those plates agitated with community actions around food. If we start one of those community plates spinning, that's really great, that really starts to empower people, but if we can then spin that community plate with the learning plate, and then spin it with the business plate, we've got a real show there, we've got some action theater. We're starting to build resilience ourselves. We're starting to reinvent community ourselves, and we've done it all without a flipping strategy document. (Applause)
A ještě jedna věc. Nikoho jsme nežádali o povolení, prostě to děláme. (Smích) Rozhodně nečekáme, že nám ve schránce přistane šek předtím, než začneme. Ale hlavně se nenecháme zastrašit složitými polemikami typu: „Tyhle malé akce jsou bezvýznamné v porovnání s problémy zítřka,“ protože já jsem viděla, jaký vliv zrovna tyto malé akce mají a je to prostě úžasné.
And here's the thing as well. We've not asked anybody's permission to do this, we're just doing it. (Laughter) And we are certainly not waiting for that check to drop through the letterbox before we start, and most importantly of all, we are not daunted by the sophisticated arguments that say, "These small actions are meaningless in the face of tomorrow's problems," because I have seen the power of small actions, and it is awesome.
Vraťme se k setkání s veřejností. (Smích) Na setkání jsme přednesli svůj návrh, dvě vteřiny ticha a pak celá místnost vybuchla. Nikdy v životě jsem nic podobného nezažila. Opakuje se to v každém městě, kde vyprávíme náš příběh. Lidé jsou na příběh o jídle připravení a reagují na něj. Chtějí pozitivní akce, kterých se mohou účastnit a v morku kostí vědí, že nastal čas, aby převzali zodpovědnost a chovali se lépe k ostatním i ke svému okolí.
So, back to the public meeting. (Laughter) We put that proposition to the meeting, two seconds, and then the room exploded. I have never, ever experienced anything like that in my life. And it's been the same in every single room, in every town that we've ever told our story. People are ready and respond to the story of food. They want positive actions they can engage in, and in their bones, they know it's time to take personal responsibility and invest in more kindness to each other and to the environment.
Tohle setkání proběhlo před třemi a půl lety, od té doby jsme jak na horské dráze. Začalo to výměnou semínek, opravdu nic složitého, potom jsme se pustili do kousku země, takový pruh při silnici, který byl v podstatě záchodkem pro psy a udělali jsme z něj opravdu pěknou bylinkovou zahrádku. Pak přišlo na řadu zákoutí parkoviště, které je u nádraží, to jste už viděli a z něj jsme udělali zeleninové záhonky, kde si každý může něco utrhnout. A pak došlo na doktory. Zrovna u nás postavili zdravotní středisko za 6 milionů liber a z nějakého záhadného důvodu, opravdu tomu nerozumím, byly všude okolo něj pichlavé rostliny. (Smích) Šli jsme k doktorům a ptali se: „Vadilo by vám, kdybychom je vytrhali?“ A oni: „Žádný problém, ale musíte mít stavební povolení a to v latině a ještě k tomu v trojím vyhotovení.“ Tak jsme ho zařídili - (Smích) - a teď tam rostou ovocné stromy, keře, bylinky a zelenina okolo ordinací těch doktorů. Těch příkladů je víc, jako třeba kukuřice, která rostla před policejní stanicí, domov důchodců, který jsme obsázeli jídlem, takže ho můžou sbírat a pěstovat.
And since we had that meeting three and a half years ago, it's been a heck of a roller coaster. We started with a seed swap, really simple stuff, and then we took an area of land, a strip on the side of our main road, which was a dog toilet, basically, and we turned it into a really lovely herb garden. We took the corner of the car park in the station that you saw, and we made vegetable beds for everybody to share and pick from themselves. We went to the doctors. We've just had a 6-million-pound health center built in Todmorden, and for some reason that I cannot comprehend, it has been surrounded by prickly plants. (Laughter) So we went to the doctors, said, "Would you mind us taking them up?" They said, "Absolutely fine, provided you get planning permission and you do it in Latin and you do it in triplicate," so we did — (Laughter) — and now there are fruit trees and bushes and herbs and vegetables around that doctor's surgery. And there's been lots of other examples, like the corn that was in front of the police station, and the old people's home that we've planted it with food that they can pick and grow.
Není to ale všechno jenom o sázení, protože my všichni jsme částí téhle skládanky. Jde také o to vybrat z vašeho společenství umělecky založené lidi, díky jejichž báječným popiskám lidé pochopí, co v těch záhonech vlastně roste, protože je dost lidí, co ve skutečnosti nepoznají zeleninu, když není v plastikovém sáčku s návodem k použití navrch. Takže máme pár lidí, kteří tohle navrhují: „Pokud kytka vypadá takhle, netrhejte ji, ale když vypadá takto, tak si poslužte." Důležité je sdílení a to, že investujeme v laskavost.
But it isn't just about growing, because we all are part of this jigsaw. It's about taking those artistic people in your community and doing some fabulous designs in those raised beds to explain to people what's growing there, because there's so many people that don't really recognize a vegetable unless it's in a bit of plastic with a bit of an instruction packet on the top. (Laughter) So we have some people who designed these things, "If it looks like this, please don't pick it, but if it looks like this, help yourself." This is about sharing and investing in kindness.
A ti, kteří nechtějí dělat ani to ani to, tak ti mohou třeba vařit. Jídlo sbíráme sezónně a pak s ním jdeme do ulic, do hospody nebo kostela, vlastně kamkoli, kde žijí lidé. Jdeme za lidmi a říkáme jim: „My všichni jsme součástí místního potravinového řetězce, všichni jsme součástí řešení.“
And for those people that don't want to do either of those things, maybe they can cook, so we pick them seasonally and then we go on the street, or in the pub, or in the church, or wherever people are living their lives. This is about us going to the people and saying, "We are all part of the local food jigsaw, we are all part of a solution."
Protože víme, že máme zelinářské turisty a nade vše je milujeme, jsou vážně úžasní, tak jsme si říkali, co pro ně ještě můžeme udělat, co lepšího ještě můžou zažít? No a vymysleli jsme, samozřejmě aniž bychom se ptali, Zelenou stezku k nakousnutí. Což je stezka podél výstavních zahrádek, cestičky podél kanálů obrostlé jídlem, plochy pro včely, součástí je i seznámení se s opylovači. Navrhli jsme ji tak, aby provedla lidi přes celé naše město, okolo našich kaváren i malých obchodů, přes tržiště, hlavně ne jenom do supermarketu a zpátky. Věříme, že když změníme to, kam lidé obyčejně ve městě chodí, tak zároveň změníme jejich chování.
And then, because we know we've got vegetable tourists and we love them to bits and they're absolutely fantastic, we thought, what could we do to give them an even better experience? So we invented, without asking, of course, the Incredible Edible Green Route. And this is a route of exhibition gardens, and edible towpaths, and bee-friendly sites, and the story of pollinators, and it's a route that we designed that takes people through the whole of our town, past our cafes and our small shops, through our market, not just to and fro from the supermarket, and we're hoping that, in changing people's footfall around our town, we're also changing their behavior.
Což je vlastně druhý talíř, ten vzdělanostní. Takže spolupracujeme se střední školou. Založili jsme společnost. Za tou střední školou byl kousek volné země, kde teď navrhujeme blok akvaponiky, což znamená, že spolu budou v symbióze žít ryby a zelenina v sadu se spoustou včel. Děti nám to pomáhají stavět a podporují tuhle myšlenku. A díky tomu, že naše komunita byla nadšená ze spolupráce s tou střední školou, tak na ní teď začali učit zemědělství. No a protože se tam děti učí zemědělství, začali jsme vymýšlet, jak bychom těm dětem, které nikdy takovou kvalifikaci neměly, ale strašně je to baví, jak bychom mohli zajistit, aby toho vyzkoušely ještě víc.
And then there's the second plate, the learning plate. Well, we're in partnership with a high school. We've created a company. We are designing and building an aquaponics unit in some land that was spare at the back of the high school, like you do, and now we're going to be growing fish and vegetables in an orchard with bees, and the kids are helping us build that, and the kids are on the board, and because the community was really keen on working with the high school, the high school is now teaching agriculture, and because it's teaching agriculture, we started to think, how could we then get those kids that never had a qualification before in their lives but are really excited about growing, how can we give them some more experience?
Dostali jsme kousek půdy, kterou darovalo místní zahradnictví. Bylo to tam dost blátivé, ale nějakým neuvěřitelným způsobem, který byl celý postavený na dobrovolnictví, se nám z toho místa povedlo vybudovat zahradnické učiliště. Máme tam skleníky a vyvýšené záhonky a všechny věci, které potřebujete k tomu, abyste zabořili ruce do hlíny a zvážili, jestli to třeba není to, co chcete v životě dělat., Díky tomu, co jsme tam dělali, nám místní vědci řekli: „Víte co, mohli bychom pro vás navrhnout komerční kurz zahradnictví. Co víme, tak zatím žádný neexistuje.“ Takže na něm teď pracují, plánujeme ho spustit ještě tento rok, všechno je to takový experiment a všechno je to dobrovolné.
So we got some land that was donated by a local garden center. It was really quite muddy, but in a truly incredible way, totally voluntary-led, we have turned that into a market garden training center, and that is polytunnels and raised beds and all the things you need to get the soil under your fingers and think maybe there's a job in this for me in the future. And because we were doing that, some local academics said, "You know, we could help design a commercial horticulture course for you. There's not one that we know of." So they're doing that, and we're going to launch it later this year, and it's all an experiment, and it's all voluntary.
No a ještě tu máme třetí talíř, protože, když se procházíte krajinou, ve které se toho dá hodně sníst a když nabíráte nové zkušenosti a když se třeba začnete zajímat o to, co kdy roste, že se to liší podle ročních období, tak si můžete říct, že chcete utratit více peněz za výrobky místních výrobců. Nemusí se jednat jenom o zeleninu, ale i o maso, sýry, pivo a spoustu dalšího.
And then there's the third plate, because if you walk through an edible landscape, and if you're learning new skills, and if you start to get interested in what's growing seasonally, you might just want to spend more of your own money in support of local producers, not just veg, but meat and cheese and beer and whatever else it might be.
No ale nakonec, my jsme jen místní sdružení, víte. Všichni jsme dobrovolníci. Co můžeme ve skutečnosti dělat? Takže jsme začali s velmi jednoduchými věcmi. Vybrali jsme nějaké peníze, koupili tabule a napsali na ně „K nakousnutí“, pak jsme je na trzích rozdali všem místním obchodníkům a oni na ně naškrábali, co zrovna prodávají. Opravdu se to chytlo, lidé se kolem nich shromažďovali. Tržby šly nahoru.
But then, we're just a community group, you know. We're just all volunteers. What could we actually do? So we did some really simple things. We fundraised, we got some blackboards, we put "Incredible Edible" on the top, we gave it every market trader that was selling locally, and they scribbled on what they were selling in any one week. Really popular. People congregated around it. Sales were up.
Potom jsme si s farmáři popovídali a řekli jim: „Vážně nám na tom záleží.“ Jim se tomu ale pořád nechtělo věřit, tak jsme přemýšleli, no, co budeme dělat? Jasně. Pokud se nám povede vytvořit kampaň, která je zaměřená jen na jeden produkt a ukázat jim, že si ho lidé budou kupovat, protože je z místa, kde bydlí, tak si to možná rozmyslí a uvěří nám.
And then, we had a chat with the farmers, and we said, "We're really serious about this," but they didn't actually believe us, so we thought, okay, what should we do? I know. If we can create a campaign around one product and show them there is local loyalty to that product, maybe they'll change their mind and see we're serious.
Rozběhli jsme kampaň - přijde mi docela vtipná - jmenuje se Vím o vejci. Proběhlo to tak, že jsme vyrobili mapu a dali na ni lidi, kteří prodávali vajíčka. Je to upravená mapa Togmordenu. A každý, kdo prodává svým sousedům přebytečná vajíčka, třeba u dveří zahrádky, což je naprosto legální, tak jsme ho tam přidali. Na začátku jsme měli čtyři, teď jich máme 64 a v návaznosti na to teď lidé chodí do obchodů a chtějí místní Todmordenská vejce a v návaznosti na to se někteří farmáři rozhodli chovat více slepic ve venkovních výbězích a potom začali chovat i ptáky na maso a i přesto, že se jedná o opravdu malé krůčky, tak vzrůstá důvěra mezi místními v to, že se uživí a to se projevuje různými způsoby. Máme teď i farmáře, kteří vyrábějí sýr, někteří mají víc slepic i chovných prasat, taky vyrábějí paštiky a koláče a další věci, které by je nikdy předtím nenapadly. Na trzích máme víc stánků, ve kterých se prodávají místní produkty a podle průzkumu, který udělali zdejší studenti, 49 % prodejců potravin z našeho města říká, že mají vyšší zisky a to díky tomu, co my právě děláme. A to jsme jen dobrovolníci a tohle všechno je experiment. (Smích)
So we launched a campaign -- because it just amuses me -- called Every Egg Matters. (Laughter) And what we did was we put people on our egg map. It's a stylized map of Togmorden. Anybody that's selling their excess eggs at the garden gate, perfectly legally, to their neighbors, we've stuck on there. We started with four, and we've now got 64 on, and the result of that was that people were then going into shops asking for a local Todmorden egg, and the result of that was, some farmers upped the amount of flocks they got of free range birds, and then they went on to meat birds, and although these are really, really small steps, that increasing local economic confidence is starting to play out in a number of ways, and we now have farmers doing cheese and they've upped their flocks and rare breed pigs, they're doing pasties and pies and things that they would have never done before. We've got increasing market stalls selling local food, and in a survey that local students did for us, 49 percent of all food traders in that town said that their bottom line had increased because of what we were actually doing. And we're just volunteers and it's only an experiment. (Laughter)
Takže, nic z tohoto není žádná velká věda. Rozhodně to není přemoudřelé ani originální. Ale je to propojené a nikoho to nevylučuje. Tohle hnutí není pro lidi, kteří se chtějí vždycky vydělovat. Tohle hnutí je pro všechny. Naše motto zní: Jíš? Patříš k nám. (Smích) (Potlesk) Nezáleží na věku, příjmu ani kultuře.
Now, none of this is rocket science. It certainly is not clever, and it's not original. But it is joined up, and it is inclusive. This is not a movement for those people that are going to sort themselves out anyway. This is a movement for everyone. We have a motto: If you eat, you're in. (Laughter) (Applause) Across age, across income, across culture.
Je to opravdu jako na horské dráze, ale vraťme se k naší první otázce, zda je naše zkušenost přenositelná. Bezpochyby ano.
It's been really quite a roller coaster experience, but going back to that first question that we asked, is it replicable? Yeah. It most certainly is replicable.
V současnosti více než 30 měst v Anglii roztáčí Talíře k nakousnutí. Způsob provedení je na nich, mají naprostou volnost a zkoušejí, jaké to je žít svůj život trochu jinak. V celosvětovém měřítku se k nám přidaly komunity napříč Amerikou a Japonskem, neuvěřitelné, co? Amerika, Japonsko a Nový Zéland. Poté, co bylo na Novém Zélandu zemětřesení, nás lidé odtamtud navštívili, aby viděli, jak propojit alespoň část z tohoto veřejného odhodlání, které panovalo okolo lokálního pěstování, také v srdci Christchurch (město na Novém Zélandě).
More than 30 towns in England now are spinning the Incredible Edible plate. Whichever way they want to do it, of their own volition, they're trying to make their own lives differently, and worldwide, we've got communities across America and Japan -- it's incredible, isn't it? I mean, America and Japan and New Zealand. People after the earthquake in New Zealand visited us in order to incorporate some of this public spiritedness around local growing into the heart of Christchurch.
Nic z toho nestojí víc peněz a nic z toho se netopí v papírování, jedna věc je ovšem nezbytná, totiž abyste začali přemýšlet jinak, byli připraveni se uskrovnit, vytvářet programy, abyste tak vytvořili podpůrnou konstrukci, která poslouží jako startovací plocha pro komunitu.
And none of this takes more money and none of this demands a bureaucracy, but it does demand that you think things differently and you are prepared to bend budgets and work programs in order to create that supportive framework that communities can bounce off.
Dokonce už máme v záloze pár dobrých nápadů. Naše místní samospráva se rozhodla zpřístupnit K nakousnutí úplně všude a za tímto účelem se rozhodli udělat dvě věci.
And there's some great ideas already in our patch. Our local authority has decided to make everywhere Incredible Edible, and in support of that have decided to do two things.
Zaprvé, vytvoří majetkový registr nevyužívané země, kterou vlastní a vloží ji do potravinové banky, aby ji komunity mohly využívat bez ohledu na to, kde žijí, tohle všechno bude pojištěno licencí.
First, they're going to create an asset register of spare land that they've got, put it in a food bank so that communities can use that wherever they live, and they're going to underpin that with a license.
A taky řekli všem svým zaměstnancům, pokud můžete, tak jim pomáhejte sázet a pěstovat, pomáhejte jim udržovat okolí.
And then they've said to every single one of their workforce, if you can, help those communities grow, and help them to maintain their spaces.
Najednou se začínají rozjíždět akce na pozemcích místní správy. Začíná se to rozšiřovat. Tvořivě reagujeme na to, co od nás očekávalo Rio a ještě je tady spoustu práce. Abych uvedla pár příkladů, zaprvé prosím přestaňte sázet pichlavé rostliny okolo státních budov. Je to mrhání místem. (Smích) Zadruhé, snažte se prosím - stokrát prosím - vytvořit krajinu, ve které je jídlo, aby naše děti kolem něj mohly chodit ať už půjdou hlavní třídou, do parku, úplně kdekoli. Navrhněte místním úředníkům, ať umístí zahrádky do středu města i jeho územního plánu, namísto aby je odsunuli na okraj, kde je nikdo neuvidí. Povzbuzujme školy, aby se k této věci postavily s vážnou tváří. Nezkoušíme tu nějaké podružnosti. Pokud skutečně chceme inspirovat budoucí zemědělce, tak prosím řekněme každé škole: snažte se zprávu o tom, jak závažnou roli představují naše okolí, místní potraviny, země, předat smysluplně. Zasaďte se o to, aby tato zpráva prostupovala celou vaší školou a vytvoříte novou generaci.
Suddenly, we're seeing actions on the ground from local government. We're seeing this mainstreamed. We are responding creatively at last to what Rio demanded of us, and there's lots more you could do. I mean, just to list a few. One, please stop putting prickly plants around public buildings. It's a waste of space. (Laughter) Secondly, please create -- please, please create edible landscapes so that our children start to walk past their food day in, day out, on our high streets, in our parks, wherever that might be. Inspire local planners to put the food sites at the heart of the town and the city plan, not relegate them to the edges of the settlements that nobody can see. Encourage all our schools to take this seriously. This isn't a second class exercise. If we want to inspire the farmers of tomorrow, then please let us say to every school, create a sense of purpose around the importance to the environment, local food and soils. Put that at the heart of your school culture, and you will create a different generation.
Můžete dělat strašně moc různých věcí, ale v důsledku se jedná o něco opravdu jednoduchého. Děje se to skrze přirozený vývoj, vzrůstajícím uvědoměním síly malých počinů. Konečně začínáme věřit sami sobě, začínáme věřit, že každý z nás je schopen vytvořit jinou, přívětivější budoucnost, a to je podle mě fantastické. Děkuji. (Potlesk) (Potlesk) Děkuji vám. (Potlesk)
There are so many things you can do, but ultimately this is about something really simple. Through an organic process, through an increasing recognition of the power of small actions, we are starting, at last, to believe in ourselves again, and to believe in our capacity, each and every one of us, to build a different and a kinder future, and in my book, that's incredible. Thank you. (Applause) (Applause) Thank you very much. (Applause)