Budu mluvit o důvěře a začnu tím, že vám připomenu obvyklý pohled lidí na důvěru. Toto jsou myslím obvyklé případy ze kterých se staly klišé naší společnosti. Myslím, že jsou tři. První je tvrzení: důvěra hodně upadá čemuž mnozí věří. Druhý je cíl: měli bychom si více důvěřovat. A třetí je úkol: měli bychom obnovit důvěru.
So I'm going to talk about trust, and I'm going to start by reminding you of the standard views that people have about trust. I think these are so commonplace, they've become clichés of our society. And I think there are three. One's a claim: there has been a great decline in trust, very widely believed. The second is an aim: we should have more trust. And the third is a task: we should rebuild trust.
Myslím si, že tvrzení, cíl a úkol jsou špatně pochopeny. Takže se vám dnes budu snažit přiblížit jiný pohled na toto tvrzení, cíl a úkol který, jak si myslím, poskytuje lepší vysvětlení této záležitosti.
I think that the claim, the aim and the task are all misconceived. So what I'm going to try to tell you today is a different story about a claim, an aim and a task which I think give one quite a lot better purchase on the matter.
Nejprve tvrzení: Proč si lidé myslí, že důvěra upadá? A pokud o tom vážně přemýšlím na základě vlastních důkazů, tak odpověď neznám. Mám tendenci si myslet, že by možná upadala v některých činnostech nebo některých institucích a rostla v jiných. Nemám celkový přehled. Samozřejmě se ale mohu podívat na průzkumy veřejného mínění, které mají být zdrojem přesvědčení, že důvěra upadá. Podíváte-li se na průzkumy napříč časem není pro to zrovna moc důkazů. Jinými slovy lidem, kterým nikdo nedůvěřoval před 20 lety v zásadě novinářům a politikům, nedůvěřují stále. A lidem, kteří byli důvěryhodní před 20 lety se ve vysoké míře důvěřuje stále: soudci, zdravotní sestřičky. Zbytek lidí je někde mezi, a mimochodem, průměrný člověk na ulici, je téměř přesně uprostřed. Je to ale dobrý důkaz? Průzkumy samozřejmě zaznamenávají názory. Co jiného mohou zaznamenávat? Takže se dívají na obecné postoje které lidé uvedou, když jim položíte určité otázky. Věříte politikům? Věříte učitelům?
First the claim: Why do people think trust has declined? And if I really think about it on the basis of my own evidence, I don't know the answer. I'm inclined to think it may have declined in some activities or some institutions and it might have grown in others. I don't have an overview. But, of course, I can look at the opinion polls, and the opinion polls are supposedly the source of a belief that trust has declined. When you actually look at opinion polls across time, there's not much evidence for that. That's to say, the people who were mistrusted 20 years ago, principally journalists and politicians, are still mistrusted. And the people who were highly trusted 20 years ago are still rather highly trusted: judges, nurses. The rest of us are in between, and by the way, the average person in the street is almost exactly midway. But is that good evidence? What opinion polls record is, of course, opinions. What else can they record? So they're looking at the generic attitudes that people report when you ask them certain questions. Do you trust politicians? Do you trust teachers?
Kdyby se vás někdo zeptal: "Věříte prodavačům zeleniny? Věříte obchodníkům s rybami? Věříte učitelům základních škol?" Pravděpodobně byste nejdříve odpověděli: "Ve vykonávání čeho?" Byla by to vážně rozumná odpověď. A kdybyste tomu rozuměli, možná byste odpověděli: "No, některým věřím, jiným ne." Což je rozumné. Zkrátka v životě důvěru diferencujeme. Nepředpokládáme, že míra důvěry kterou budeme mít v úředníka, funkcionáře nebo někoho takového, bude jednotná. Můžu, například říct, že stoprocentně věřím učitelce základní školy, kterou znám, když učí třídu číst, ale v žádném případě když řídí školní minibus. Možná, přece jen vím, že není dobrou řidičkou. Možná věřím upovídané kamarádce, že udrží konverzaci, ale ne, že udrží tajemství. Jednoduché.
Now if somebody said to you, "Do you trust greengrocers? Do you trust fishmongers? Do you trust elementary school teachers?" you would probably begin by saying, "To do what?" And that would be a perfectly sensible response. And you might say, when you understood the answer to that, "Well, I trust some of them, but not others." That's a perfectly rational thing. In short, in our real lives, we seek to place trust in a differentiated way. We don't make an assumption that the level of trust that we will have in every instance of a certain type of official or office-holder or type of person is going to be uniform. I might, for example, say that I certainly trust a certain elementary school teacher I know to teach the reception class to read, but in no way to drive the school minibus. I might, after all, know that she wasn't a good driver. I might trust my most loquacious friend to keep a conversation going but not -- but perhaps not to keep a secret. Simple.
Takže pokud máme v našich obyčejných životech důkazy, že důvěra je diferencovaná, proč od toho jistým způsobem upouštíme, když přemýšlíme o důvěře abstraktněji? Myslím, že průzkumy jsou velmi špatným průvodcem pro úroveň důvěry, která opravdu existuje, protože zkresluje dobré usuzování, které vede k důvěře.
So if we've got those evidence in our ordinary lives of the way that trust is differentiated, why do we sort of drop all that intelligence when we think about trust more abstractly? I think the polls are very bad guides to the level of trust that actually exists, because they try to obliterate the good judgment that goes into placing trust.
Zadruhé, co cíl? Cílem je víc důvěřovat. Upřímně si myslím, že je to hloupý cíl. Není to to, na co bych se zaměřila. Zaměřila bych se na to, abych víc důvěřovala důvěryhodným, ale méně nedůvěryhodným. Ve skutečnosti, zastávám se snahy nevěřit nedůvěryhodným. A myslím si, že lidé, kteří například dali své úspory velmi trefně pojmenovanému panu Útěkáři, který s nimi potom utekl (smích), a myslím si o nich... Myslím... No, ano příliš důvěry. Víc důvěry není inteligentním cílem tohoto života. Inteligentně přiznaná a inteligentně odepřená důvěra, je správný cíl. No, "jedna paní povídala..", jasně, fajn, to znamená, že to, na čem záleží není důvěra, ale důvěryhodnost. Je to posuzování jak důvěryhodní lidé jsou v jednotlivých ohledech.
Secondly, what about the aim? The aim is to have more trust. Well frankly, I think that's a stupid aim. It's not what I would aim at. I would aim to have more trust in the trustworthy but not in the untrustworthy. In fact, I aim positively to try not to trust the untrustworthy. And I think, of those people who, for example, placed their savings with the very aptly named Mr. Madoff, who then made off with them, and I think of them, and I think, well, yes, too much trust. More trust is not an intelligent aim in this life. Intelligently placed and intelligently refused trust is the proper aim. Well once one says that, one says, yeah, okay, that means that what matters in the first place is not trust but trustworthiness. It's judging how trustworthy people are in particular respects.
Myslím, že souzení vyžaduje, abychom se zaměřili na tři věci. Jsou kompetentní? Jsou upřímní? Jsou spolehliví? A pokud zjistíme, že je člověk kompetentní v příslušných záležitostech, a spolehlivý a upřímný, tak máte velmi dobrý důvod věřit mu, protože bude důvěryhodný. Pokud jsou ale, na druhou stranu, nezodpovědní, neměli bychom. Mám dva kamarády, kteří jsou schopní a upřímní, ale nevěřila bych, že pošlou dopis, protože jsou zapomnětliví. Mám dva velmi sebevědomé kamarády, kteří mohou dělat určité věci, ale uvědomuji si, že přeceňují své schopnosti. A jsem velmi ráda, že mohu říct, že nemám moc přátel, kteří by byli schopní a spolehliví, ale extrémně neupřímní. (smích). Jestli jo, tak jsem na to nepřišla.
And I think that judgment requires us to look at three things. Are they competent? Are they honest? Are they reliable? And if we find that a person is competent in the relevant matters, and reliable and honest, we'll have a pretty good reason to trust them, because they'll be trustworthy. But if, on the other hand, they're unreliable, we might not. I have friends who are competent and honest, but I would not trust them to post a letter, because they're forgetful. I have friends who are very confident they can do certain things, but I realize that they overestimate their own competence. And I'm very glad to say, I don't think I have many friends who are competent and reliable but extremely dishonest. (Laughter) If so, I haven't yet spotted it.
Ale to je to, co hledáme: Důvěryhodnost před důvěrou. Důvěra jako odezva. Důvěryhodnost je to, co bychom měli posuzovat. A je to samozřejmě obtížné. Během posledních desetiletí jsme se snažili sestrojit systémy odpovědnosti pro všechny druhy institucí a profesionály a úředníky a podobné, které by nám usnadňovaly posuzování jejich důvěryhodnosti. Mnoho těchto systémů má opačný efekt. Nefungují tak, jak by měly. Pamatuji si, jak jsem mluvila s porodní asistentkou, která řekla: "Víte, problém je v tom, že papírování trvá delší dobu než donošení dítěte." A v našich sociálních, institucionálních životech, nacházíme problém: systém odpovědnosti, který má zaručovat důvěryhodnost a evidenci pro důvěryhodnost ve skutečnosti způsobuje opak. Vyrušuje to lidi, kteří mají vykonávat těžké úkoly, jako porodní asistentky, od skutečné práce zaškrtáváním políček, jak tomu říkáme. Všichni víte o čem mluvím.
But that's what we're looking for: trustworthiness before trust. Trust is the response. Trustworthiness is what we have to judge. And, of course, it's difficult. Across the last few decades, we've tried to construct systems of accountability for all sorts of institutions and professionals and officials and so on that will make it easier for us to judge their trustworthiness. A lot of these systems have the converse effect. They don't work as they're supposed to. I remember I was talking with a midwife who said, "Well, you see, the problem is it takes longer to do the paperwork than to deliver the baby." And all over our public life, our institutional life, we find that problem, that the system of accountability that is meant to secure trustworthiness and evidence of trustworthiness is actually doing the opposite. It is distracting people who have to do difficult tasks, like midwives, from doing them by requiring them to tick the boxes, as we say. You can all give your own examples there.
Takže tolik k cíli.. Cíl, myslím si, je víc důvěryhodnosti a bude to jiné, pokud se budeme snažit být důvěryhodnými a dáme to vědět dalším lidem a pokud se snažíme soudit, zda ostatní lidé nebo funkcionáři, nebo politici jsou důvěryhodní. Není to lehké. Mínění, jednoduchá reakce, a postoje zde nejsou adekvátní.
So so much for the aim. The aim, I think, is more trustworthiness, and that is going to be different if we are trying to be trustworthy and communicate our trustworthiness to other people, and if we are trying to judge whether other people or office-holders or politicians are trustworthy. It's not easy. It is judgment, and simple reaction, attitudes, don't do adequately here.
Nyní, zatřetí, úkol. Úkol obnovit důvěru, myslím si, je také obráceně. Naznačuje, že vy a já bychom měli obnovit důvěru. No, to by mohl zvládnout každý sám. Můžeme obnovit trochu důvěryhodnost. Dva lidé se můžou snažit vylepšit vzájemnou důvěru. Ale ve výsledku je důvěra individuální, protože je dána ostatními. Nemůžete obnovit to, co vám dávají jiní. Musíte jim poskytnout základy, aby vám důvěřovali. Takže si myslím, že musíte být důvěryhodní. A to je proto, že samozřejmě nemůžete pokaždé oblbnout všechny lidi, většinou. Ale také musíte poskytnout užitečné důkazy o tom, že jste důvěryhodní. Jak to udělat? Každodenně, všude, je to vykonáváno obyčejnými lidmi, úředníky a institucemi docela efektivně. Dovolte mi říct jednoduchý komerční příklad. V obchodě, kde si kupuji ponožky je můžu vrátit bez toho, že se mě budou vyptávat. Vrátí mi peníze, nebo mi je vymění za ponožky té barvy, kterou jsem chtěla. Je to super. Věřím jim, protože mi ukázali, že jsou zranitelní. Myslím, že to je velká lekce. Když druhé straně ukážete, že jste zranitelní, prokážete velmi dobrou evidenci o tom, že jste důvěryhodní a jste si jistí tím, co říkáte. Myslím, že to, kam míříme není těžké rozeznat. Je to vztah, ve kterém jsou lidé důvěryhodní a umějí posuzovat, kdy a jak je jiný člověk důvěryhodný.
Now thirdly, the task. Calling the task rebuilding trust, I think, also gets things backwards. It suggests that you and I should rebuild trust. Well, we can do that for ourselves. We can rebuild a bit of trustworthiness. We can do it two people together trying to improve trust. But trust, in the end, is distinctive because it's given by other people. You can't rebuild what other people give you. You have to give them the basis for giving you their trust. So you have to, I think, be trustworthy. And that, of course, is because you can't fool all of the people all of the time, usually. But you also have to provide usable evidence that you are trustworthy. How to do it? Well every day, all over the place, it's being done by ordinary people, by officials, by institutions, quite effectively. Let me give you a simple commercial example. The shop where I buy my socks says I may take them back, and they don't ask any questions. They take them back and give me the money or give me the pair of socks of the color I wanted. That's super. I trust them because they have made themselves vulnerable to me. I think there's a big lesson in that. If you make yourself vulnerable to the other party, then that is very good evidence that you are trustworthy and you have confidence in what you are saying. So in the end, I think what we are aiming for is not very difficult to discern. It is relationships in which people are trustworthy and can judge when and how the other person is trustworthy.
Z toho plyne poučení, že potřebujeme nepřemýšlet tolik o důvěře, natož o postoji důvěry zjištěné nebo nezjištěné veřejnou anketou, ale přemýšlet o tom, zda jsme důvěryhodní a jak dát lidem adekvátní, užitečné a jednoduché důkazy o tom, že jsme důvěryhodní.
So the moral of all this is, we need to think much less about trust, let alone about attitudes of trust detected or mis-detected by opinion polls, much more about being trustworthy, and how you give people adequate, useful and simple evidence that you're trustworthy.
Děkuji.
Thanks.
(potlesk)
(Applause)