Města jsou jako sourozenci ve velké polygamní rodině. Každé má svou osobnost a míří jinam. Ale všechna mají trochu společný původ. Někdy si myslím, že města jsou jako děti dvou nejméně oblíbených manželek, kterých se neustále ptají, "Proč nemůžeš být víc jako tvá sestra?"
Cities are like siblings in a large polygamous family. Each one has a unique personality and is headed in a distinct direction. But they all have somewhat shared origins. Sometimes I think postcolonial cities are like the children of the two least-favorite wives, who are constantly being asked, "Ah, why can't you be more like your sister?"
(Smích)
(Laughter)
"Proč" měst je stejné, ať jsou kdekoliv: výhodné umístění, které umožňuje obchod a administrativu; potenciál rostoucích příležitostí pro kvalifikované a nekvalifikované také, populární ochota být v neustálé pohybu a samozřejmě, houževnatost. "Jak" měst, je ale jiný příběh. Jak jsou spravována? Jak se rozrůstaji? Jak se rozhodují, kdo tam patří a kdo ne?
The "why" of cities is largely the same, no matter where they are: an advantageous location that makes trade and administration possible; the potential for scalable opportunities for the skilled and unskilled alike; a popular willingness to be in constant flux and, of course, resilience. The "how" of cities, however, is a whole other story. How are they run? How do they grow? How do they decide who belongs and who doesn't?
Lagos je mým domovem. Vždy můžete nalézt Nigerijce pokud půjdete za zvukem a tancem.
Lagos is my home. You can always find the Nigerians by following the noise and the dancing, right?
(Smích)
(Laughter)
Jako jiná hlavní města je plné věcí, mnohé z nich jsou dost protichůdné. Naše veřejná doprava tak úplně nefunguje, takže máme soukromé žluté autobusy, pravidelně způsobujícící dopravní nehody. Neudržované řady luxusních autosalónů a často zatopené cesty. Pouliční hlásání evangelismu se vyskytuje jen o trochu méně často než pouliční obtěžování. Prostitutky někdy mají dva diplomy, práci v bance a významnou funkci v kostele.
Like any major city, that place is a lot of things, many of which are highly contradictory. Our public transportation doesn't quite work, so we have these privately owned bright yellow buses that regularly cause accidents. Luxury car showrooms line badly maintained and often flooded roads. Street evangelism is only slightly less ubiquitous than street harassment. Sex workers sometimes have two degrees, a bank job and a prominent role in church.
(Smích)
(Laughter)
V jakýkoliv daný den, tu může být uprostřed ulice buď party a nebo spálené tělo.
On any given day, there can be either a party or a burned body in the middle of a street.
Je tu toho tolik možného v Lagosu a tolik nemožného, a často je rozdíl mezi možným a nemožným to, kým jste, a pokud máš štěstí, ten, s kým jsi spojený. Patřit do Lagosu je nestálý pojem, určený etnickým původem, sexuální orientací, pohlavím, ale nejjasněji a často násilně, třídou.
There is so much that is possible in Lagos and so much that isn't, and very often the difference between possibility and impossibility is simply who you are, and if you're lucky enough, who you're connected to. Belonging in Lagos is a fluid concept determined by ethnic origin, sexual orientation, gender, but most visibly and often most violently, class.
Předtím než se Nigérie stala zemí, rybáři z vnitrozemí začali scházet k lagunám Lagosu a založili vesnice podél pobřeží. O 60 let později můj děda Oludotun Adekunle Kukoyi přijel do Lagosu také. Jako já byl absolventem univerzity Ibadan, mladý člen vzdělané elity v nezávislé době. V průběhu času vybudoval vynikající kariéru jako geodet, mapující nyní chaotická sousedství, tehdy ještě do pasu zarostlé trávou. Zemřel, když mi bylo 9 let. Tehdy má rodina, jako rodiny rybářů, znala Lagos jako domov.
Before Nigeria became a country, fisherpeople from the inland creeks started to come down the Lagos lagoon and establish villages along the coast. About 60 years later, my grandfather, Oludotun Adekunle Kukoyi, also arrived in Lagos. Like me, he was an alumnus of the University of Ibadan, a young member of the educated elite in the independence era. Over time, he built an illustrious career as a land surveyor, mapping out now-bustling neighborhoods when they were just waist-high wild grass. He died when I was nine. And by that time, my family, like the families of those fisherpeople, knew Lagos as home.
Mezi Joruby máme rčení: "Èkó gb’olè, ó gb’ọ̀lẹ,", což může znamenat, že Lagos uvítá každého. Ale je to čím dál méně pravdou. Spousta Lagosanů, včetně potomků rybářů, kteří přišli před generací mého otce, jsou nyní vytlačováni, aby uvolnili místo pro vznikající město, které bylo popsáno jako "nová Dubaj." Lagos inspiruje velké sny, i ve svých vůdcích, a postupně se jednotlivé vlády přihlásily k velkoměstu, kde bída neexistuje. Naneštěstí, místo zaměření se na vymýcení chudoby, jak by se očekávalo, strategie výběru se zaměřuje na eliminaci chudých.
Among the Yoruba, we have a saying, "Èkó gb’olè, ó gb’ọ̀lẹ," which can be translated to mean that Lagos will welcome anyone. But that saying is becoming less and less true. Many Lagosians, including the descendants of those fisherpeople who arrived generations before my grandfather, are now being pushed out to make room for an emergent city that has been described as "the new Dubai." You see, Lagos inspires big dreams, even in its leaders, and successive governments have declared aspirations towards a megacity where poverty does not exist. Unfortunately, instead of focusing on the eradication of poverty as you would expect, the strategy of choice focuses on eliminating the poor.
Minulý říjen guvernér oznámil plány strhnout každou nábřežní osadu v Lagosu. Je tam více než 40 původních komunit po celém městě, s více než 300,000 zde žijícími lidmi. Otodo Gbame, stoletá rybářská vesnice s populací okolo tří čtvrtin Monaka a podobným potenciálem plážového luxusu --
Last October, the Governor announced plans to demolish every single waterfront settlement in Lagos. There are more than 40 of these indigenous communities all over the city, with over 300,000 people living in them. Otodo Gbame, a hundred-year-old fishing village with a population about three-quarters that of Monaco and similar potential for beachfront luxury --
(Smích)
(Laughter)
byla jedním z prvních cílů.
was one of the first to be targeted.
Poprvé jsem slyšela o Otodo Gbame po začátku demolice. Když jsem ji navštívila v listopadu 2016, poznala jsem Magdalene Aiyefoju. Je to nyní bezdomovkyně, jejíž příjmení znamená "svět je slepý." Magdalenin syn Basil byl jedním z více než 20 lidí, kteří byli zastřeleni, utopeni nebo prohlášeni za mrtvé v zabraném území. Venku před jejím přístřeškem jsem viděla dvě fotbalová hřiště z písku, kde si Basil hrával. Okolo nás byly trosky škol, kostelů, základních zdravotních center, obchodů, tisíce domovů. Malé děti s nadšením pomáhaly stavět přístřešky, a okolo 5,000 residentů, kteří neměli kam jinam jít, tam prostě zůstávali. A potom v dubnu se vrátila státní bezpečnosti. Tentokrát komunitu kompletně vyčistili bitím, kulkami a ohněm. V tuto chvíli je tam stavební personál, připravující pláže Otodo Gbame pro kohokoliv, kdo si může dovolit multi-milionový výhled. Nový rozvoj se jmenuje "Periwinkle Estate."
I first heard of Otodo Gbame after the demolition started. When I visited in November 2016, I met Magdalene Aiyefoju. She is a now-homeless woman whose surname means, "the world is blind." Magdalene's son Basil was one of over 20 people who were shot, drowned or presumed dead in that land grab. Standing outside her shelter, I saw the two white-sand football fields where Basil used to play. Spread all around us were the ruins of schools, churches, a primary health center, shops, thousands of homes. Young children enthusiastically helped to put up shelters, and about 5,000 of the residents, with nowhere else to go, simply stayed put. And then in April, state security personnel came back. This time, they cleared the community out completely, with beatings, bullets and fire. As I speak, there are construction crews preparing Otodo Gbame's beaches for anyone who can afford a multi-million-dollar view. The new development is called "Periwinkle Estate."
Násilná vystěhovávání jsou neuvěřitelně násilná a také protiústavní. Přesto se dějí tak často v mnoha našich městech, protože první věc, kterou nás učí, je zapomenout, že chudí lidé jsou lidé. Věříme, že domov je věc, na kterou má každý právo, pokud není člověk chudý a jeho domov není postaven určitým způsobem a v určité čtvrti. Neexistuje jediná definice slova "domov." Nakonec, co je slum kromě organické odezvy k naléhavému nedostatku obydlí a nerovnoměrnému příjmu? A co je chatrč, když ne člověk vytvářející svůj domov navzdory všem okolnostem? Slumy jsou nedokonalé řešení bydlení, ale také klasické příklady inovace, adaptace a houževnatosti v základu -- a v srdci -- každého funkčního města. Nepotřebujete být novou Dubaí, když už jste Lagos.
Forced evictions are incredibly violent and, of course, unconstitutional. And yet, they happen so often in so many of our cities, because the first thing we are taught to forget about poor people is that they are people. We believe that a home is a thing a person absolutely has a right to, unless the person is poor and the home is built a certain way in a certain neighborhood. But there is no single definition of the word "home." After all, what is a slum besides an organic response to acute housing deficits and income inequality? And what is a shanty if not a person making a home for themselves against all odds? Slums are an imperfect housing solution, but they are also prime examples of the innovation, adaptability and resilience at the foundation -- and the heart -- of every functional city. You don't need to be the new Dubai when you're already Lagos.
(Potlesk)
(Applause)
Máme svou vlastní identitu, vlastní rytmus a jako každý, kdo zná Lagos, vám řekne, že chudí obyvatelé Lagosu jsou často charakterem města. Bez svých chudých by Lagos nebyl znám pro svou hudbu nebo nekončící energii, či fakt, že si můžete koupit ledový drink nebo štěně přes okno auta.
We have our own identity, our own rhythm, and as anyone who knows Lagos can tell you, poor Lagosians are very often the source of the city's character. Without its poor, Lagos would not be known for its music or its endless energy or even the fact that you can buy an ice cold drink or a puppy through your car window.
(Smích)
(Laughter)
Podmínky, které jsou příčinou definice určité čtvrti jako chudinské, mohou být efektivně zlepšeny, ale ne bez uznání humanity a zastoupení lidí zde žijících. V Lagosu, kde jsou veřejné věci zřídka veřejně dostupné, jsou obyvatelé slumů často v čele inovačních řešeních. Po odpojení od elektřiny na několik měsíců, protože energetická společnost nebyla schopna vymyslet výběr plateb, jedna osada navrhla systém, který kolektivizoval platby, a ještě k tomu poskytl každému levnější sazby. Další osada vytvořila reformní program, který zaměstnává místní chlapce jako ostrahu. Znají každou lest a úkryt, častěji jsou tak výtržníci chyceni a odvedeni na policii a méně z mladistvých se přestane angažovat v kriminální aktivitě. Další osada nedávno dokončila protipovodňový, ekologický, komunální toaletní systém. Příklady jako tyto jsou z Lagosu.
The conditions that cause us to define certain neighborhoods as slums can be effectively improved, but not without recognizing the humanity and the agency of the people living in them. In Lagos, where public goods are rarely publicly available, slum dwellers are often at the forefront of innovating solutions. After being disconnected from the grid for months because the power company couldn't figure out how to collect bills, one settlement designed a system that collectivized remittances and got everyone cheaper rates into the bargain. Another settlement created a reform program that hires local bad boys as security. They know every trick and every hideout, so now troublemakers are more likely to get caught and reported to police and fewer of the youth end up engaging in criminal activity. Yet another settlement recently completed a flood-safe, eco-friendly communal toilet system. Models like these are being adopted across Lagos.
Neformální osady jsou chybně nazývány problémem. Přesněji řečeno, opravdovým problémem jsou faktory, které je vytvářejí, jako zakořenění chudoby, sociální vyloučení a státní selhání. Když naše vláda falešně označila slumy za hrozbu, aby ospravedlnila násilný zábor půdy nebo nucená vystěhování, spoléhali se na ty z nás, co žijí ve formálních domovech, abychom s nimi tiše a nevědomě souhlasili. Spíše bychom jim měli připomenout, že vlády existují nejen pro ty, kdo staví a žijí v luxusních domech, ale také pro ty, kdo je čistí a střeží. Naše --
Informal settlements are incorrectly named as the problem. In fact, the real problems are the factors that create them, like the entrenchment of poverty, social exclusion and state failures. When our governments frame slums as threats in order to justify violent land grabs or forced evictions, they're counting on those of us who live in formal housing to tacitly and ignorantly agree with them. Rather, we must remind them that governments exist to serve not only those who build and live in luxury homes, but also those who clean and guard them. Our --
(Potlesk)
(Applause)
naše reality se mohou lišit, ale naše práva ne.
our realities may differ, but our rights don't.
Státní správa Lagosu, jako příliš mnoho na našem kontinentu, podporuje jen slovně nápady na začlenění, zatímco jednají jako by pokrok mohl být docílen pouze vymýcením, vykořisťováním a eliminací skupin, které považuje za postradatelné. Lidé s postižením, podomní obchodníci nebo žebráci v ulicích Lagosu jsou shromažďováni, vydíráni a zadržováni. Ženy ze čtvrtí s nízkým příjmem jsou zatýkány a obviněny z prostituce, bez ohledu na to, čím se ve skutečnosti živí. Homosexuální občané jsou neprávem obviňováni, aby se odvedla pozornost od skutečných politických problémů. Ale lidé, jako města, jsou odolní a žádné množství zákonů nebo zastrašování nebo násilí nemůže plně eliminovat žádného z nás. Prostitutky, ženy a ženy, které pracují jako prostitutky, stále nevymizely navzdory staletími aktivního potlačování. Homosexuální afričané nadále existují, i přes to, že homosexualita je nyní kriminalizována na většině kontinentu. A jsem si docela jistá, že chudí lidé obvykle nezmizí jen tak, protože byli zbaveni všeho, co mají.
The Lagos state government, like far too many on our continent, pays lip service to ideas of inclusion, while acting as though progress can only be achieved by the erasure, exploitation and even elimination of groups it considers expendable. People living with disabilities who hawk or beg on Lagos streets are rounded up, extorted and detained. Women in low-income neighborhoods are picked up and charged with prostitution, regardless of what they actually do for a living. Gay citizens are scapegoated to distract from real political problems. But people, like cities, are resilient, and no amount of legislation or intimidation or violence can fully eliminate any of us. Prostitutes, women and women who work as prostitutes still haven't gone extinct, despite centuries of active suppression. Queer Africans continue to exist, even though queerness is now criminalized in most parts of the continent. And I'm fairly certain that poor people don't generally tend to just disappear because they've been stripped of everything they have.
Všichni už jsme tady, a to odpovídá na otázku, zda sem patříme nebo ne.
We are all already here, and that answers the question of whether or not we belong.
Když tito rybáři začali připlouvat k lagunám při hledání nových domovů, nemohlo je napadnout, že město, které se kolem nich rozroste, bude jednou trvat na tom, že tam nepatří. Ráda věřím, že můj dědeček, mapující nová území Lagosu, se pokoušel je otevřít, aby vytvořil prostor pro další lidi, aby byli vítáni ve městě, tak jako byl on. Na cestě sem mi volala babička, aby mi připomněla, jak je na mě pyšná, jak pyšní by můj dědeček a maminka byli. Jsem jejich splněný sen. Neexistuje důvod, proč by se jejich sny -- nebo mé, vlastně -- nemohly stát skutečností, zatímco sny jiných jsou proměněny v noční můry. Pokud nezapomeneme, tak minimální podmínka pro sen je bezpečné místo, kde složíte hlavu.
When those fisherpeople started to sail down the lagoon in search of new homes, it could not have occurred to them that the city that would rise up around them would one day insist that they do not belong in it. I like to believe that my grandfather, in mapping new frontiers for Lagos, was trying to open it up to make room for other people to be welcomed by the city in the same way that he was. On my way here, my grandma called me to remind me how proud she was, how proud [my grandfather] and my mother would have been. I am their dreams come true. But there is no reason why their dreams -- or mine, for that matter -- are allowed to come true while those of others are turned to nightmares. And lest we forget: the minimum requirement for a dream is a safe place to lay your head.
Je příliš pozdě pro Basila, ale ne pro Magdalene, ne pro stovky tisíců, miliony lidí stále pod ohrožením v Lagosu nebo jakémkoliv z našich měst. Svět nemusí zůstat slepý k utrpení, které je vznikne, když odepřeme lidem důstojnost nebo i neuvěřitelnému potenciálu pro růst, který existuje, když si uvědomíme a oceníme všechny příspěvky.
It is too late now for Basil, but not for Magdalene, not for the hundreds of thousands, the millions still under threat in Lagos or any of our cities. The world does not have to remain blind to the suffering that is created when we deny people's humanity, or even to the incredible potential for growth that exists when we recognize and value all contributions.
Musíme držet naše vlády a sami sebe odpovědnými za udržování bezpečnosti našich měst pro všechny v nich, protože jediná města, která stojí za to budovat -- jediné budoucnosti, o kterých stojí za to snít -- jsou ty, které zahrnují všechny, bez ohledu na to, kdo jsme, nebo jak si stavíme své domovy.
We must hold our governments and ourselves accountable for keeping our shared cities safe for everyone in them, because the only cities worth building -- indeed, the only futures worth dreaming of -- are those that include all of us, no matter who we are or how we make homes for ourselves.
Děkuji.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)