Asi mě neznáte, ale patřím k 0,01 % těch, o kterých slýcháváte a čítáváte a podle všech dostupných definic jsem plutokrat. Dnes večer bych rád narovinu promluvil k ostatním plutokratům, sobě rovným, protože mám pocit, že nastal čas, abychom si popovídali. Jako většina magnátů, i já jsem hrdým a zatvrzelým kapitalistou. Už jsem založil, spoluzaložil nebo financoval přes 30 společností napříč různými odvětvími. Byl jsem prvním nerodinným investorem v Amazon.com. Jsem spoluzakladatelem společnosti zvané aQuantive, kterou jsme prodali Microsoftu za 6,4 miliardy dolarů. Společně s přáteli vlastním banku. A říkám vám to —
You probably don't know me, but I am one of those .01 percenters that you hear about and read about, and I am by any reasonable definition a plutocrat. And tonight, what I would like to do is speak directly to other plutocrats, to my people, because it feels like it's time for us all to have a chat. Like most plutocrats, I too am a proud and unapologetic capitalist. I have founded, cofounded or funded over 30 companies across a range of industries. I was the first non-family investor in Amazon.com. I cofounded a company called aQuantive that we sold to Microsoft for 6.4 billion dollars. My friends and I, we own a bank. I tell you this — (Laughter) —
(smích)
‒ neuvěřitelné, co?
unbelievable, right?
Říkám vám to, abych doložil, že žiju stejně jako většina magnátů. Mám všeobecný přehled o kapitalismu a podnikání a dostalo se mi za to až nemravné odměny, žiju život, který si většina z vás nedokáže ani představit: mám několik domů, jachtu, vlastní letadlo, atd., atd., atd. Ale upřímně: nejsem nejchytřejší z těch, které jste kdy potkali. Nejsem ani ten nejpracovitější. Byl jsem průměrným studentem. Nejsem vůbec technický typ. Nenaprogramoval bych ani slovo. Popravdě, můj úspěch je důsledkem neobyčejného štěstí, původu, okolností a načasování. Ale v pár věcech jsem vlastně dost dobrý. Jednak neobyčejně lehce snáším riziko, a jednak mám dobrý cit a intuici na to, co se stane v budoucnu, intuice vidět do budoucna je podle mě podstatou úspěšného podnikání.
I tell you this to show that my life is like most plutocrats. I have a broad perspective on capitalism and business, and I have been rewarded obscenely for that with a life that most of you all can't even imagine: multiple homes, a yacht, my own plane, etc., etc., etc. But let's be honest: I am not the smartest person you've ever met. I am certainly not the hardest working. I was a mediocre student. I'm not technical at all. I can't write a word of code. Truly, my success is the consequence of spectacular luck, of birth, of circumstance and of timing. But I am actually pretty good at a couple of things. One, I have an unusually high tolerance for risk, and the other is I have a good sense, a good intuition about what will happen in the future, and I think that that intuition about the future is the essence of good entrepreneurship.
Ptáte se tedy, jak vidím naší budoucnost? Vidím vidle, rozzuřené davy s vidlemi, protože zatímco si my plutokrati žijeme líp, než o čem se dá lakotně snít, dalších 99 % našich spoluobčanů se čím dál tím víc propadá. V roce 1980 se horní 1 % Američanů dělilo o 8 % celostátních příjmů, zatímco dolních 50 % Američanů si rozdělilo 18 %. Dnes, o třicet let později, má horní 1 % přes 20 % celostátních příjmů, zatímco dolních 50 % Američanů si dělí 12 nebo 13 %. Pokud bude tento trend pokračovat, horní 1 % procento si během příštích 30 let rozdělí přes 30 % celostátních příjmů, zatímco dolních 50 % Američanů se bude dělit jen o 6 %.
So what do I see in our future today, you ask? I see pitchforks, as in angry mobs with pitchforks, because while people like us plutocrats are living beyond the dreams of avarice, the other 99 percent of our fellow citizens are falling farther and farther behind. In 1980, the top one percent of Americans shared about eight percent of national [income], while the bottom 50 percent of Americans shared 18 percent. Thirty years later, today, the top one percent shares over 20 percent of national [income], while the bottom 50 percent of Americans share 12 or 13. If the trend continues, the top one percent will share over 30 percent of national [income] in another 30 years, while the bottom 50 percent of Americans will share just six.
Víte, problém není v tom, že tu máme nějakou nerovnost. Nějaká ta nerovnost je nutná, aby kapitalistická demokracie hladce fungovala. Problémem ale je, že nerovnost je dnes na historických maximech a každým dnem je to horší. Pokud se bohatství, moc a příjmy budou nadále koncentrovat na samé špičce, naše společnost se změní z kapitalistické demokracie na neofeudální rentiérskou společnost jako ve Francii 18. století. To byla Francie před revolucí s těmi davy a vidlemi.
You see, the problem isn't that we have some inequality. Some inequality is necessary for a high-functioning capitalist democracy. The problem is that inequality is at historic highs today and it's getting worse every day. And if wealth, power, and income continue to concentrate at the very tippy top, our society will change from a capitalist democracy to a neo-feudalist rentier society like 18th-century France. That was France before the revolution
Takže tady je moje poselství pro přátele plutokraty a miliardáře
and the mobs with the pitchforks.
a kohokoliv, kdo žije v bublině za plotem s branami: Proberte se. Proberte se. Tohle nemůže vydržet. Protože když neuděláme něco, čím bychom napravili do očí bijící ekonomickou nerovnost v naší společnosti, ty vidle si pro nás přijdou, protože žádná svobodná a otevřená společnost nemůže dlouhodobě udržet rostoucí ekonomickou nerovnost. Ještě nikdy se to nestalo. Neexistují žádné příklady. Dejte mi příklad velmi nerovné společnosti a já vám v ní najdu policejní stát nebo povstání. Ty vidle si pro nás přijdou, pokud se tomu nebudeme věnovat. Není otázkou jestli, ale kdy. A až přijdou, bude to hrůza pro všechny, ale obzvlášť pro lidi, jako jsme my plutokrati.
So I have a message for my fellow plutocrats and zillionaires and for anyone who lives in a gated bubble world: Wake up. Wake up. It cannot last. Because if we do not do something to fix the glaring economic inequities in our society, the pitchforks will come for us, for no free and open society can long sustain this kind of rising economic inequality. It has never happened. There are no examples. You show me a highly unequal society, and I will show you a police state or an uprising. The pitchforks will come for us if we do not address this. It's not a matter of if, it's when. And it will be terrible when they come for everyone,
Vím, že asi vypadám jako nějaký liberální dobrodinec. To nejsem. Nehledám žádný morální důvod pro to, že je ekonomická nerovnost špatná. Tvrdím tady, že rostoucí ekonomická nerovnost je stupidita odsouzená k nezdaru. Rostoucí nerovnost nejen zvyšuje riziko příchodu vidlí, ale je také hrozivá pro byznys. Nám boháčům je vzorem Henry Ford. Když Ford zavedl slavný pětidolarový den, což byl v té době dvojnásobek běžné mzdy, nezvedl tím jen produktivitu svých továren, ale změnil vykořisťované dělníky, kteří byli chudí, na prosperující střední třídu, která si mohla dovolit kupovat produkty, které vyráběla. Ford intuitivně naplnil to, co dnes už víme, totiž že ekonomiku je nejlépe chápat jako ekosystém, charakterizovaný stejným druhem zpětných vazeb, jaké najdete v přírodním ekosystému, jako zpětnou vazbu mezi zákazníky a podniky. Zvýšení platů povzbudí poptávku, což zvýší zaměstnanost, a to zpětně zvýší mzdy a poptávku a zisky a ten účinný cyklus rostoucí prosperity je přesně to, co nám dnes chybí pro ekonomické zotavení.
but particularly for people like us plutocrats. I know I must sound like some liberal do-gooder. I'm not. I'm not making a moral argument that economic inequality is wrong. What I am arguing is that rising economic inequality is stupid and ultimately self-defeating. Rising inequality doesn't just increase our risks from pitchforks, but it's also terrible for business too. So the model for us rich guys should be Henry Ford. When Ford famously introduced the $5 day, which was twice the prevailing wage at the time, he didn't just increase the productivity of his factories, he converted exploited autoworkers who were poor into a thriving middle class who could now afford to buy the products that they made. Ford intuited what we now know is true, that an economy is best understood as an ecosystem and characterized by the same kinds of feedback loops you find in a natural ecosystem, a feedback loop between customers and businesses. Raising wages increases demand, which increases hiring, which in turn increases wages and demand and profits, and that virtuous cycle of increasing prosperity is precisely what is missing
A proto se už musíme oprostit od politiky „prosakování“ přínosů,
from today's economic recovery.
která je upřednostňována oběma našimi politickými stranami a přihlásit se k tomu, čemu říkám „middle-out“ ekonomika. Middle-out ekonomika odmítá neoklasickou ekonomickou myšlenku, že ekonomiky jsou výkonné, lineární, mechanistické, že směřují k rovnováze a férovosti. A místo toho přijímá myšlenky 21. století, že ekonomiky jsou komplexní, adaptivní, ekosystémové, že směřují k nerovnováze a k nerovnosti, že nejsou vůbec výkonné, ale mohou být účinné, pokud jsou dobře řízeny. Z perspektivy 21. století můžeme jasně vidět, že kapitalismus nefunguje na efektivním přerozdělování existujících zdrojů. Funguje, protože efektivně vytváří nová řešení našich problémů. Génius kapitalismu tkví v tom, že je to evoluční systém pro nalézání řešení. Odměňuje lidi za řešení problémů druhých. Rozdíl mezi chudou a bohatou společností je samozřejmě úroveň, kterou tato společnost generuje řešení ve formě produktů pro své občany. Souhrn těch řešení, která jako společnost máme, je vskutku naší prosperitou a vysvětluje to, proč společnosti typu Google, Amazonu, Microsoftu či Apple a podnikatelé, kteří je vytvořili, tolik přispěli k prosperitě našeho národa.
And this is why we need to put behind us the trickle-down policies that so dominate both political parties and embrace something I call middle-out economics. Middle-out economics rejects the neoclassical economic idea that economies are efficient, linear, mechanistic, that they tend towards equilibrium and fairness, and instead embraces the 21st-century idea that economies are complex, adaptive, ecosystemic, that they tend away from equilibrium and toward inequality, that they're not efficient at all but are effective if well managed. This 21st-century perspective allows you to clearly see that capitalism does not work by [efficiently] allocating existing resources. It works by [efficiently] creating new solutions to human problems. The genius of capitalism is that it is an evolutionary solution-finding system. It rewards people for solving other people's problems. The difference between a poor society and a rich society, obviously, is the degree to which that society has generated solutions in the form of products for its citizens. The sum of the solutions that we have in our society really is our prosperity, and this explains why companies like Google and Amazon and Microsoft and Apple and the entrepreneurs who created those companies have contributed so much to our nation's prosperity.
Z pohledu 21. století je také zřejmé, že tím, co považujeme za ekonomický růst, se vlastně rozumí tempo, jakým řešíme problémy. Ale toto tempo je naprosto závislé na tom, kolik máme schopných řešitelů, kteří řeší různé problémy, a tedy kolik našich spoluobčanů se aktivně zapojuje, ať už jako podnikatelé, kteří umí nabídnout řešení, nebo jako zákazníci, kterým jsou určena. Tahle maximální participace ovšem nenastane jen tak náhodou. Nenastane sama. Vyžaduje snahu a investice, a proto jsou všechny vysoce prosperující kapitalistické demokracie charakteristické masivními investicemi do střední třídy a do infrastruktury, na které závisí.
This 21st-century perspective also makes clear that what we think of as economic growth is best understood as the rate at which we solve problems. But that rate is totally dependent upon how many problem solvers — diverse, able problem solvers — we have, and thus how many of our fellow citizens actively participate, both as entrepreneurs who can offer solutions, and as customers who consume them. But this maximizing participation thing doesn't happen by accident. It doesn't happen by itself. It requires effort and investment, which is why all highly prosperous capitalist democracies are characterized by massive investments in the middle class and the infrastructure
My magnáti už musíme tuhle ekonomiku prosakování přínosů opustit, překonat myšlenku, že čím líp se máme, tím líp se mají všichni ostatní. Není to pravda. Jak by taky mohla být? Já vydělávám 1000násobek mediánové mzdy, ale nenakupuji 1000krát tolik věcí, že ano? Vlastně jsem si koupil dvoje tyhle kalhoty, můj partner Mike jim říká manažerské kalhoty. Mohl jsem si jich koupit 2000, ale co bych s nimi dělal?
that they depend on. We plutocrats need to get this trickle-down economics thing behind us, this idea that the better we do, the better everyone else will do. It's not true. How could it be? I earn 1,000 times the median wage, but I do not buy 1,000 times as much stuff, do I? I actually bought two pairs of these pants, what my partner Mike calls my manager pants. I could have bought 2,000 pairs,
(smích)
but what would I do with them? (Laughter)
Kolikrát se můžu nechat ostříhat? Jak často můžu jít na večeři? Ať už nás pár magnátů zbohatne jak chce, nikdy nemůžeme táhnout celou národní ekonomiku. Tohle dokáže jenom prosperující střední třída. S tím se nedá nic dělat, mohli by namítnout mí bohatí přátelé. Henry Ford žil v jiné době. Možná se nedá nic dělat. Možná se něco udělat dá. 19. června 2013 vyšel v Bloombergu můj článek s názvem: „Kapitalistova obhajoba 15dolarové minimální mzdy“. Laskaví lidé z časopisu Forbes, jedni z mých největších obdivovatelů, ho nazvali „Pološílený návrh Nicka Hanauera“. Ale přesto, sotva 350 dní po uveřejnění toho článku podepsal starosta Seattlu Ed Murray vyhlášku, kterou zvýšil minimální mzdu v Seattlu na 15 dolarů za hodinu. To je víc než dvojnásobek obvyklého federálního minima 7,25 $. Jak je to možné, řeknou si asi soudní lidé. Je to možné, protože několik z nás připomnělo střední třídě, že je zdrojem růstu a prosperity v kapitalistických ekonomikách. Připomněli jsme jim, že když mají dělníci víc peněz, mají podniky víc zákazníků a potřebují více zaměstnanců. Připomněli jsme jim, že když podniky dávají dělníkům slušnou mzdu, uleví tím daňovým poplatníkům od financování sociálních programů, jako jsou potravinové lístky, lékařská pomoc a příspěvky na bydlení, které tito dělníci potřebují. Připomněli jsme jim, že dělník s nízkou mzdou je mizerný plátce daní a že když se zvýší minimální mzda ve všech podnicích, získají na tom všechny a přesto budou konkurenceschopné.
How many haircuts can I get? How often can I go out to dinner? No matter how wealthy a few plutocrats get, we can never drive a great national economy. Only a thriving middle class can do that. There's nothing to be done, my plutocrat friends might say. Henry Ford was in a different time. Maybe we can't do some things. Maybe we can do some things. June 19, 2013, Bloomberg published an article I wrote called "The Capitalist’s Case for a $15 Minimum Wage." The good people at Forbes magazine, among my biggest admirers, called it "Nick Hanauer's near-insane proposal." And yet, just 350 days after that article was published, Seattle's Mayor Ed Murray signed into law an ordinance raising the minimum wage in Seattle to 15 dollars an hour, more than double what the prevailing federal $7.25 rate is. How did this happen, reasonable people might ask. It happened because a group of us reminded the middle class that they are the source of growth and prosperity in capitalist economies. We reminded them that when workers have more money, businesses have more customers, and need more employees. We reminded them that when businesses pay workers a living wage, taxpayers are relieved of the burden of funding the poverty programs like food stamps and medical assistance and rent assistance that those workers need. We reminded them that low-wage workers make terrible taxpayers, and that when you raise the minimum wage for all businesses, all businesses benefit
Ovšem jako ortodoxní reakci uslyšíte,
yet all can compete.
že zvýšením minimální mzdy ubudou pracovní místa, že? Vaši politici vždycky omílají myšlenku prosakování, když říkají: „No, ale když zvednete cenu práce, víte, co se stane? Bude jí méně.“
Now the orthodox reaction, of course, is raising the minimum wage costs jobs. Right? Your politician's always echoing that trickle-down idea by saying things like, "Well, if you raise the price of employment, guess what happens? You get less of it."
Jste si tím jistí? Protože máme důkazy o opaku. Od roku 1980 u nás vzrostly platy výkonných ředitelů z 30násobku mediánové mzdy na 500násobek. To je zdražení ceny práce. A přesto, aspoň co já vím, ještě žádná firma neoutsourcovala práci ředitele, nezautomatizovala ji, nezadala tu práci Číňanům. Spíš se zdá, že zaměstnáváme víc výkonných ředitelů a senior manažerů než předtím. Stejné je to s pracovníky technologických firem a pracovníky finančních služeb, kteří vydělávají mnohonásobek mediánového platu a stejně jich zaměstnáváme čím dál víc, takže cena práce se očividně zvedat dá a práce ještě přibývá.
Are you sure? Because there's some contravening evidence. Since 1980, the wages of CEOs in our country have gone from about 30 times the median wage to 500 times. That's raising the price of employment. And yet, to my knowledge, I have never seen a company outsource its CEO's job, automate their job, export the job to China. In fact, we appear to be employing more CEOs and senior managers than ever before. So too for technology workers and financial services workers, who earn multiples of the median wage and yet we employ more and more of them, so clearly you can raise the price of employment and get more of it.
Vím, že si většina lidí myslí, že minimální mzda 15 $ je šílený, riskantní ekonomický experiment. Nesouhlasíme. Myslíme si, že minimální mzda 15 $ v Seattlu je naopak pokračováním logické ekonomické politiky. Našemu městu to umožňuje nakopat zadek ostatním městům. Protože, víte, stát Washington už má nejvyšší minimální mzdu ze všech států v zemi. Všem dělníkům platíme 9,32 $, což je skoro o 30 % víc, než je federální minimum 7,25 $, ale hlavně je to o 427 % víc než federální minimum 2,13 $ za práce se spropitným. Kdyby měli zastánci „prosakování“ pravdu, tak by musela být ve státě Washington masivní nezaměstnanost. Seattle by se sunul do oceánu. A přesto je nejrychleji rostoucím městem v zemi. Stát Washington generuje pracovní místa v malých firmách rychleji než jakýkoliv jiný větší stát v Americe. Restaurační služby v Seattlu? Zažívají boom. Proč? Protože základním zákonem kapitalismu je, že když mají zaměstnanci víc peněz, mají podniky víc zákazníků a potřebují víc zaměstnanců. Když restaurace slušně zaplatí svým zaměstnancům, aby si i oni mohli dovolit jíst v restauracích, tak to není špatné pro jejich podnikání. Je to pro ně dobré, i když vám někteří restauratéři budou tvrdit opak.
I know that most people think that the $15 minimum wage is this insane, risky economic experiment. We disagree. We believe that the $15 minimum wage in Seattle is actually the continuation of a logical economic policy. It is allowing our city to kick your city's ass. Because, you see, Washington state already has the highest minimum wage of any state in the nation. We pay all workers $9.32, which is almost 30 percent more than the federal minimum of 7.25, but crucially, 427 percent more than the federal tipped minimum of 2.13. If trickle-down thinkers were right, then Washington state should have massive unemployment. Seattle should be sliding into the ocean. And yet, Seattle is the fastest-growing big city in the country. Washington state is generating small business jobs at a higher rate than any other major state in the nation. The restaurant business in Seattle? Booming. Why? Because the fundamental law of capitalism is, when workers have more money, businesses have more customers and need more workers. When restaurants pay restaurant workers enough so that even they can afford to eat in restaurants, that's not bad for the restaurant business. That's good for it,
Že je to složitější, než jak to líčím? Samozřejmě.
despite what some restaurateurs may tell you.
Je v tom hodně dynamiky. Ale můžeme už prosím přestat tvrdit, že když dělníci s nízkými příjmy vydělají trochu víc, tak nezaměstnanost vystřelí do nebe a zhroutí se ekonomika. Není pro to žádný důkaz. Nejzákeřnější na ekonomii prosakování není ono hlásání, že když bohatí zbohatnou, budou se mít líp všichni. Je to tvrzení těch, kteří jsou proti jakémukoliv zvyšování minimální mzdy, kteří tvrdí, že když chudí zbohatnou, tak to bude pro ekonomiku špatné. To je nesmysl. Takže prosím, nechme stranou rétoriku, která tvrdí, že bohatí lidé jako já a mí plutokratičtí přátelé, vybudovali naši zemi. My plutokrati víme, i když to neradi přiznáváme veřejně, že kdybychom se narodili někde jinde, ne tady ve Spojených státech, tak bychom nejspíš byli jenom bosými chlápky, kteří v blátě u cesty prodávají ovoce. Není pravda, že jinde nemají dobré podnikatele a neplatí to ani o velmi chudých zemích. To si jenom zákazníci těchto obchodníků nemůžou víc dovolit.
Is it more complicated than I'm making out? Of course it is. There are a lot of dynamics at play. But can we please stop insisting that if low-wage workers earn a little bit more, unemployment will skyrocket and the economy will collapse? There is no evidence for it. The most insidious thing about trickle-down economics is not the claim that if the rich get richer, everyone is better off. It is the claim made by those who oppose any increase in the minimum wage that if the poor get richer, that will be bad for the economy. This is nonsense. So can we please dispense with this rhetoric that says that rich guys like me and my plutocrat friends made our country? We plutocrats know, even if we don't like to admit it in public, that if we had been born somewhere else, not here in the United States, we might very well be just some dude standing barefoot by the side of a dirt road selling fruit. It's not that they don't have good entrepreneurs in other places, even very, very poor places. It's just that that's all
Předkládám vám nový druh ekonomie, nový druh politiky, které říkám „nový kapitalismus“. Přiznejme si, že kapitalismus poráží ostatní alternativy, ale také to, že čím víc lidí k němu pustíme, jak podnikatelů, tak zákazníků, tím lépe bude fungovat. Každopádně pojďme zmenšit stát, ale ne osekáním sociálních programů, nýbrž zajištěním dostatečných mezd pro dělníky, aby těch programů vlastně nebylo potřeba. Investujme dostatečně do střední třídy, aby byla naše ekonomika férovější a přístupnější. A férovější míním skutečně více konkurenční a více konkurenční míním schopnější generovat řešení našich problémů, která jsou skutečnými hybateli růstu a prosperity. Kapitalismus je nejskvělejší společenská technologie, jaká byla kdy vynalezena pro budování prosperující lidské společnosti, pokud je ovšem dobře řízen. Ale kapitalismus neúprosně směřuje k nerovnosti koncentraci a kolapsu kvůli základní multiplikační dynamice komplexních systémů. Úkolem demokracií je maximalizovat zapojení mnoha lidí, aby byla dosažena prosperita. Ne umožňovat několika málo lidem kumulovat peníze. Vláda opravdu prosperitu a růst vytváří, a to tvorbou podmínek, které umožňují jak podnikatelům, tak jejich zákazníkům, aby se jim dařilo. Vyvažování moci kapitalistů, jako jsem já, a dělníků, není pro kapitalismus špatné. Je to pro něj naopak zásadní. Programy jako rozumná minimální mzda, dosažitelná zdravotní péče, placená nemocenská a progresivní zdanění nutné na financování infrastruktury důležité pro střední třídu, jako jsou vzdělání, věda a výzkum. To jsou nepostradatelné nástroje, které by inteligentní kapitalisté měli přijmout, aby posílili růst, protože nikdo z toho nevytěží tolik jako my.
that those entrepreneurs' customers can afford. So here's an idea for a new kind of economics, a new kind of politics that I call new capitalism. Let's acknowledge that capitalism beats the alternatives, but also that the more people we include, both as entrepreneurs and as customers, the better it works. Let's by all means shrink the size of government, but not by slashing the poverty programs, but by ensuring that workers are paid enough so that they actually don't need those programs. Let's invest enough in the middle class to make our economy fairer and more inclusive, and by fairer, more truly competitive, and by more truly competitive, more able to generate the solutions to human problems that are the true drivers of growth and prosperity. Capitalism is the greatest social technology ever invented for creating prosperity in human societies, if it is well managed, but capitalism, because of the fundamental multiplicative dynamics of complex systems, tends towards, inexorably, inequality, concentration and collapse. The work of democracies is to maximize the inclusion of the many in order to create prosperity, not to enable the few to accumulate money. Government does create prosperity and growth, by creating the conditions that allow both entrepreneurs and their customers to thrive. Balancing the power of capitalists like me and workers isn't bad for capitalism. It's essential to it. Programs like a reasonable minimum wage, affordable healthcare, paid sick leave, and the progressive taxation necessary to pay for the important infrastructure necessary for the middle class like education, R and D, these are indispensable tools shrewd capitalists should embrace to drive growth, because no one benefits from it
Mnozí ekonomové by vám chtěli napovídat,
like us.
že jejich obor je objektivní věda. Nesouhlasím a myslím si, že je to stejnou měrou nástroj, který lidé používají, aby prosadili a uzákonili své společenské a morální preference a předsudky o statutu a moci. Proto plutokrati jako já vždycky potřebovali přesvědčivé historky, kterými by všem ostatním vysvětlili, že naše vzájemné pozice jsou morálně oprávněné a dobré pro všechny: jako třeba že jsme nepostradatelnými tvůrci pracovních míst a vy ne; jako že snižování našich daní vytváří růst, ale investice do vás nám nafouknou dluh a přivedou naši skvělou zemi k bankrotu; že záleží na nás a na vás ne. Tyto báchorky byly po tisíce let nazývány právem od Boha. Dnes tu máme zase ekonomii prosakování. Jak je to všechno průhledné a očividně prospěchářské. My plutokrati si musíme uvědomit, že Spojené státy americké stvořily nás, ne my je; že prospívající střední třída je pro kapitalistické ekonomiky zdrojem prosperity a ne jejím důsledkem. A neměli bychom nikdy zapomenout, že i ti nejlepší z nás by v těch nejhorších podmínkách stáli bosí v blátě u cesty a prodávali ovoce.
Many economists would have you believe that their field is an objective science. I disagree, and I think that it is equally a tool that humans use to enforce and encode our social and moral preferences and prejudices about status and power, which is why plutocrats like me have always needed to find persuasive stories to tell everyone else about why our relative positions are morally righteous and good for everyone: like, we are indispensable, the job creators, and you are not; like, tax cuts for us create growth, but investments in you will balloon our debt and bankrupt our great country; that we matter; that you don't. For thousands of years, these stories were called divine right. Today, we have trickle-down economics. How obviously, transparently self-serving all of this is. We plutocrats need to see that the United States of America made us, not the other way around; that a thriving middle class is the source of prosperity in capitalist economies, not a consequence of it. And we should never forget that even the best of us in the worst of circumstances are barefoot by the side of a dirt road selling fruit.
Přátelé magnáti, myslím, že už nastal čas, abychom se znovu zavázali naší zemi, zavázali se novému druhu kapitalismu, který obsáhne více lidí a je efektivnější. Kapitalismu, který zajistí, že americká ekonomika zůstane nejdynamičtější a nejlépe prosperující ekonomikou na světě. Pojďme zajistit budoucnost sobě, svým dětem a dětem našich dětí. Nebo také nemusíme dělat nic a schovávat se v uzavřených klubech a soukromých školách, můžeme si užívat svá letadla a jachty ‒ jsou bezva ‒ a čekat, až přijdou vidle.
Fellow plutocrats, I think it may be time for us to recommit to our country, to commit to a new kind of capitalism which is both more inclusive and more effective, a capitalism that will ensure that America's economy remains the most dynamic and prosperous in the world. Let's secure the future for ourselves, our children and their children. Or alternatively, we could do nothing, hide in our gated communities and private schools, enjoy our planes and yachts — they're fun —
Děkuji.
and wait for the pitchforks.
(potlesk)
Thank you.