Je to úžasné, když se potkáte s představiteli státu a zeptáte se: "Jaký je váš nejvzácnější přírodní zdroj?" neřeknou hned: "Naše děti." Ale když zmíníte děti, hned s Vámi souhlasí.
It's amazing, when you meet a head of state and you say, "What is your most precious natural resource?" -- they will not say children at first. And then when you say children, they will pretty quickly agree with you.
(Video): Dnes cestujeme s s ministrem obrany Kolumbie, vrchním velitelem armády a policie, a vezeme 650 notebooků dětem, které nemají televizi, ani telefon a dosud žily v komunitě odříznuté od zbytku světa posledních 40 let.
(Video): We're traveling today with the Minister of Defense of Colombia, head of the army and the head of the police, and we're dropping off 650 laptops today to children who have no television, no telephone and have been in a community cut off from the rest of the world for the past 40 years.
Je důležité dodat notebook do tohoto regionu, aby mohly být připojeny k internetu děti, které dříve nemohly kvůli FARCu, gerile, která vznikla před 40 lety jako politické hnutí, které se pak změnilo v drogový kartel. Na světě žije jedna miliarda dětí a 50 procent z nich nemá přístup k elektřině doma nebo ve škole. A v některých zemích - třeba v Afghánistánu - 75 procent holčiček nechodí do školy. Nemyslím tím, že by je vyloučili ze školy ve třetí nebo čtvrté třídě - prostě ani nezačnou.
The importance of delivering laptops to this region is connecting kids who have otherwise been unconnected because of the FARC, the guerrillas that started off 40 years ago as a political movement and then became a drug movement. There are one billion children in the world, and 50 percent of them don't have electricity at home or at school. And in some countries -- let me pick Afghanistan -- 75 percent of the little girls don't go to school. And I don't mean that they drop out of school in the third or fourth grade -- they don't go.
Během tří let poté, kdy jsem prvně prezentoval na TEDu prototyp, z nápadu vznikl skutečný notebook. Dnes máme půl miliónu notebooků, které děti používají. Zhruba dalšího čtvrt miliónu putuje k dalším dětem. a zhruba další čtvrt milion notebooků je v tuto chvíli objednán. Takže v hrubých číslech existuje na milión notebooků. To je méně, než jsem předpovídal - Předpovídal jsem 3 až 10 miliónů - ale milion je stejně dost velké číslo.
So in the three years since I talked at TED and showed a prototype, it's gone from an idea to a real laptop. We have half a million laptops today in the hands of children. We have about a quarter of a million in transit to those and other children, and then there are another quarter of a million more that are being ordered at this moment. So, in rough numbers, there are a million laptops. That's smaller than I predicted -- I predicted three to 10 million -- but is still a very large number.
V Kolumbii máme cca 3 000 kusů. Spolupracuji s ministrem obrany, ne s ministrem vzdělávání, protože se zdá, že je to strategická otázka v tom smyslu, aby došlo k osvobození těchto zón, které byly kompletně odříznuté a ve kterých obyvatelé zažívali 40 let bombových útoků a únosů a vražd.
In Colombia, we have about 3,000 laptops. It's the Minister of Defense with whom we're working, not the Minister of Education, because it is seen as a strategic defense issue in the sense of liberating these zones that had been completely closed off, in which the people who had been causing, if you will, 40 years' worth of bombings and kidnappings and assassinations lived.
A pak si najednou děti zapojily notebooky. Udělali obrovský skok vpřed. Změna je absolutně monumentální, protože se nejedná jen o otevírání se, ale o propojování s celým světem. Takže ano, staví silnice, zapojují telefony, budou mít televizi. Ale děti od 6 do 12 let surfují po netu ve španělštině a v místních jazycích, děti tak vyrůstají s přístupem k informacím, s oknem do zbytku světa. Předtím byli odříznuti.
And suddenly, the kids have connected laptops. They've leapfrogged. The change is absolutely monumental, because it's not just opening it up, but it's opening it up to the rest of the world. So yes, they're building roads, yes, they're putting in telephone, yes, there will be television. But the kids six to 12 years old are surfing the Internet in Spanish and in local languages, so the children grow up with access to information, with a window into the rest of the world. Before, they were closed off.
Zajímavé je, že v jiné zemi to bude třeba ministr financí, který to bude považovat za motor ekonomického růstu. Výsledky budou znát až za 20 let. Nic nepříjde za jeden rok, ale je důležité, aby se hluboká ekonomická a kulturní změna stala skrze děti. Zapojilo se 31 zemí. V případě Uruguaye, notebooky má již polovina všech děti, a do poloviny r. 2009, každé dítě v Uruguayi bude mít notebook - malý zelený notebook.
Interestingly enough, in other countries, it will be the Minister of Finance who sees it as an engine of economic growth. And that engine is going to see the results in 20 years. It's not going to happen, you know, in one year, but it's an important, deeply economic and cultural change that happens through children. Thirty-one countries in total are involved, and in the case of Uruguay, half the children already have them, and by the middle of 2009, every single child in Uruguay will have a laptop -- a little green laptop.
Jaké jsou doposud naše výsledky? Jedním z výsledků které máme napříč zeměmi jsou učitelé, kteří tvrdí, že nikdy dřív neměli tak rádi vyučování. Schopnost čtení měřená třetími stranami - ne námi - raketově roste. Pravděpodobně nejdůležitější věc, kterou pozorujeme, je to, že děti učí rodiče. Oni vlastní notebooky. Berou si je domů. A tak, když se jsem potkal tři školáky, kteří cestovali celý den, aby se dostaly do Bogoty, jedno ze tří děti s sebou vzalo i svoji matku. A důvod, proč s ní jela je ten, že šestileté dítě učilo svoji matku číst a psát. Její matka nechodila do základní školy. A toto je takový obrat a úžasný příklad toho, jak jsou děti nositelé změny.
Now what are some of the results? Some of the results that go across every single country include teachers saying they have never loved teaching so much, and reading comprehension measured by third parties -- not by us -- skyrockets. Probably the most important thing we see is children teaching parents. They own the laptops. They take them home. And so when I met with three children from the schools, who had traveled all day to come to Bogota, one of the three children brought her mother. And the reason she brought her mother is that this six-year-old child had been teaching her mother how to read and write. Her mother had not gone to primary school. And this is such an inversion, and such a wonderful example of children being the agents of change.
Na závěr mi lidé říkají, proč notebooky? Notebooky jsou luxus; je to jako jim dávat iPody. Ne. Důvod, proč chcete notebooky, je, že vám jde o vzdělání, ne o notebook. Toto je vzdělávací projekt, ne notebookový projekt. Musí se naučit učit se. A pak prostě uvažovat - můžou mít řekněme 100 knížek. Ve vesnici máte na 100 notebooků, každý s jinou sadou 100 knížek. A tak má celá vesnice najednou 10 000 knížek. Vy a já jsme neměli 10 000 knížek, když jsme chodili do základní školy.
So now, in closing, people say, now why laptops? Laptops are a luxury; it's like giving them iPods. No. The reason you want laptops is that the word is education, not laptop. This is an education project, not a laptop project. They need to learn learning. And then, just think -- they can have, let's say, 100 books. In a village, you have 100 laptops, each with a different set of 100 books, and so that village suddenly has 10,000 books. You and I didn't have 10,000 books when we went to primary school.
Někdy je škola pod stromem nebo v mnoha případech má učitel jen vzdělání páté třídy, potřebujete tedy model vzdělávání postavený na spolupráci, ne jen stavět více škol a vzdělávat více učitelů, což musíte udělat tak či tak. A tak zase přichází s programem "Dej jeden, dostaneš další." Minulý rok jsme provozoali program "Dej jeden, dostaneš další." a výsledkem je 100 000 notebooků, které jsme pak mohli zdrarma darovat. A tím, že nabízíme notebook za 0 dolarů, můžeme jít do zemí, kde by si to jinak nemohli dovolit vůbec. A tak jsme to i udělali. Šli jsme do Haiti, šli jsme do Rwandy, Afghánistánu, Ethiopie, Mongolska. Místa, která nejsou trhy, šířili jsme je s principy nasycenosti, konektivity, pro mladé, atd. A tak jsme vlastně předali velká kvanta.
Sometimes school is under a tree, or in many cases, the teacher has only a fifth-grade education, so you need a collaborative model of learning, not just building more schools and training more teachers, which you have to do anyway. So we're once again doing "Give One, Get One." Last year, we ran a "Give One, Get One" program, and it generated over 100,000 laptops that we were then able to give free. And by being a zero-dollar laptop, we can go to countries that can't afford it at all. And that's what we did. We went to Haiti, we went to Rwanda, Afghanistan, Ethiopia, Mongolia. Places that are not markets, seeding it with the principles of saturation, connectivity, low ages, etc. And then we can actually roll out large numbers.
Uvažujte tímto způsobem: berte to jako očkování dětí proti ignoranci. A berte notebook jako vakcínu. Neočkujete jen pár dětí. Očkujete všechny děti v celé oblasti.
So think of it this way: think of it as inoculating children against ignorance. And think of the laptop as a vaccine. You don't vaccinate a few children. You vaccinate all the children in an area.