Minulý rok jsem se seznámila s 273 zakladateli startupů. A každý z nich sháněl peníze. Mým cílem coby technologického investora bylo projít všechny, se kterými jsem se setkala, a rychle rozhodnout, kteří z nich mají potenciál udělat něco opravdu velkého.
I met 273 start-up founders last year. And each one was looking for money. As a tech investor, my goal was to sort through everyone that I met and make a quick determination about which ones had the potential to make something really big.
Jak má vypadat skvělý zakladatel firmy? To je otázka, kterou si kladu každý den. Někteří rozvojoví investoři se rozhodují podle zakladatelovy minulosti. Chodil na soukromou prestižní univerzitu? Pracoval v uznávané a zavedené společnosti? Měl už dřív nějakou velkou vizi? Jak je ve skutečnosti tenhle člověk chytrý?
But what makes a great founder? This is a question I ask myself daily. Some venture capitalists place bets based on a founder's previous background. Did they go to an Ivy League school? Have they worked at a blue-chip company? Have they built out a big vision before? Effectively, how smart is this person?
Jiní investoři hodnotí jeho emoční kvocient neboli EQ. Jak dobře bude tenhle člověk budovat týmy a dobré vztahy se zákazníky a klienty?
Other VCs asses a founder's emotional quotient, or EQ. How well will this person build teams and build rapport across customers and clients?
Já mám ale jinou metodu posuzování zakladatelů startupů. A není komplikovaná. Hledám známky jedné konkrétní vlastnosti. Není to IQ, ani EQ. Je to přizpůsobivost: jak dobře člověk reaguje na nevyhnutelnost změn, a to spousty změn. To je pro mě ten nejdůležitější klíčový faktor. Zastávám názor, že sama přizpůsobivost je formou inteligence a náš adaptační kvocient neboli AQ je něco, co se dá měřit, testovat a zlepšovat.
I have a different methodology to assess start-up founders, though, and it's not complicated. I look for signs of one specific trait. Not IQ, not EQ. It's adaptability: how well a person reacts to the inevitability of change, and lots of it. That's the single most important determinant for me. I subscribe to the belief that adaptability itself is a form of intelligence, and our adaptability quotient, or AQ, is something that can be measured, tested and improved.
Avšak AQ není užitečný pouze pro zakladatele startupů. Myslím si, že je čím dál tím důležitější pro nás všechny. Protože svět se zrychluje. Víme, že rychlost technologických změn se zvyšuje, což nutí naše mozky reagovat. Ať už se potýkáte se změnou pracovních podmínek způsobenou automatizací, měnící se geopolitikou ve více globalizovaném světě nebo zkrátka se změnou rodinné dynamiky a osobních vztahů. Každý z nás ‒ jednotlivci, skupiny, korporace a dokonce vlády ‒ jsme nuceni potýkat se s více změnami než kdykoliv předtím v historii lidstva.
AQ isn't just useful for start-up founders, however. I think it's increasingly important for all of us. Because the world is speeding up. We know that the rate of technological change is accelerating, which is forcing our brains to react. Whether you're navigating changing job conditions brought on by automation, shifting geopolitics in a more globalized world, or simply changing family dynamics and personal relationships. Each of us, as individuals, groups, corporations and even governments are being forced to grapple with more change than ever before in human history.
Takže, jak přizpůsobivost posuzujeme? Když se setkávám se zakladateli, používám tři triky. Tady je první. Vzpomeňte si na svůj poslední pohovor. Jaké druhy otázek vám pokládali? Nejspíš něco ve stylu „Řekněte mi, jak jste řešili, když...“, mám pravdu? Já se místo toho na pohovoru ráda ptám na „Co kdyby...“ Co kdyby váš hlavní zdroj příjmů přes noc vyschnul? Co kdyby vlna veder zabránila všem zákazníkům navštívit váš obchod? Otázky typu „co kdyby“ namísto dotazů na minulost nutí mozek vytvářet simulace. Představit si několik možných verzí budoucnosti. Síla té vize spolu s tím, kolik různých scénářů je někdo schopen vykouzlit, mi řekne hodně.
So, how do we assess our adaptability? I use three tricks when meeting with founders. Here's the first. Think back to your most recent job interview. What kind of questions were you asked? Probably some variation of, "Tell me about a time when," right? Instead, to interview for adaptability, I like to ask "what if" questions. What if your main revenue stream were to dry up overnight? What if a heat wave prevented every single customer from being able to visit your store? Asking "what if," instead of asking about the past, forces the brain to simulate. To picture multiple possible versions of the future. The strength of that vision, as well as how many distinct scenarios someone can conjure, tells me a lot.
Trénování simulací je bezpečná testovací půda pro zlepšování přizpůsobivosti. Místo testování toho, jak vnímáte a dokážete uchovat informace, jako to dělají IQ testy, prověřuje, jak nakládáte s informacemi pod tlakem tak, abyste dosáhli určitého cíle.
Practicing simulations is a sort of safe testing ground for improving adaptability. Instead of testing how you take in and retain information, like an IQ test might, it tests how you manipulate information, given a constraint, in order to achieve a specific goal.
Druhým trikem, který používám k hodnocení přizpůsobivosti u zakladatelů, je hledání známek odnaučování se. Aktivní „odnaučovači“ se snaží zpochybnit, o čem si myslí, že už vědí, a místo toho přepsat tato data novými informacemi. Je to trochu jako když na počítači probíhá čištění disku. Tak například Destin Sandlin, který si seřídil kolo tak, aby jelo doleva, když zatočí doprava a naopak. Nazval ho „Opakolo“ a trvalo mu téměř osm měsíců, než se ho naučil jakžtakž řídit. Fakt, že se Destin naučil řídit normální kolo novým způsobem, ovšem signalizuje něco úžasného o naší přizpůsobivosti. Není neměnná. Když se tomu věnujeme a tvrdě pracujeme, každý z nás je schopný ji zlepšovat.
The second trick that I use to assess adaptability in founders is to look for signs of unlearning. Active unlearners seek to challenge what they presume to already know, and instead, override that data with new information. Kind of like a computer running a disk cleanup. Take the example of Destin Sandlin, who programed his bicycle to turn left when he steered it right and vice versa. He called this his Backwards Brain Bike, and it took him nearly eight months just to learn how to ride it kind of, sort of normally. The fact that Destin was able to unlearn his regular bike in favor of a new one, though, signals something awesome about our adaptability. It's not fixed. Instead, each of us has the capacity to improve it, through dedication and hard work.
Na poslední stránku své autobiografie Gándhí napsal: „Musím dosáhnout dokonale čisté mysli.“ V mnoha bodech svého plnohodnotného života stále usiloval o návrat ke smýšlení začátečníka, čisté mysli. Odnaučit se. V tom případě si myslím, že můžeme klidně říct, že Gándhí měl vysoký AQ.
On the last page of Gandhi's autobiography, he wrote, "I must reduce myself to zero." At many points in his very full life, he was still seeking to return to a beginner's mindset, to zero. To unlearn. In this way, I think it's pretty safe to say Gandhi had a high AQ score.
(smích)
(Laughter)
Třetí a poslední trik, který používám k hodnocení přizpůsobivosti, je hledání lidí, kteří svůj život i podnikání naplňují objevováním. Existuje poměrně přirozené napětí mezi objevováním a vytěžováním. Všeobecně máme my všichni tendenci přeceňovat vytěžování. Mám na mysli tohle. V roce 2000 se jeden muž propašoval až na schůzku s Johnem Antioco, ředitelem Blockbusteru, a navrhoval partnerství v začínajícím online podnikání Blockbusteru. CEO John se mu vysmál: „Mám miliony zákazníků a tisíce úspěšných maloobchodů. Opravdu se potřebuji soustředit na peníze.“
The third and final trick that I use to assess a founder's adaptability is to look for people who infuse exploration into their life and their business. There's a sort of natural tension between exploration and exploitation. And collectively, all of us tend to overvalue exploitation. Here's what I mean. In the year 2000, a man finagled his way into a meeting with John Antioco, the CEO of Blockbuster, and proposed a partnership to manage Blockbuster's fledgling online business. The CEO John laughed him out of the room, saying, "I have millions of existing customers and thousands of successful retail stores. I really need to focus on the money."
Tím druhým člověkem na schůzce byl ale Reed Hastings, CEO Netflixu. V roce 2018 vydělal Netflix 15,8 miliardy dolarů, zatímco Blockbuster v roce 2010 zbankrotoval, přesně 10 let po té schůzce. CEO Blockbusteru se příliš soustředil na vytěžování svého úspěšného obchodního modelu, a to tak moc, že nebyl schopen vidět dopředu. Takhle se jeho předchozí úspěch stal nepřítelem potenciálu přizpůsobivosti.
The other man in the meeting, however, turned out to be Reed Hastings, the CEO of Netflix. In 2018, Netflix brought in 15.8 billion dollars, while Blockbuster filed for bankruptcy in 2010, directly 10 years after that meeting. The Blockbuster CEO was too focused on exploiting his already successful business model, so much so that he couldn't see around the next corner. In that way, his previous success became the enemy of his adaptability potential.
Pro zakladatele, se kterými pracuji, formuluji objevování jako stav neustálého hledání. Nikdy se příliš nezamilovat do svých úspěchů, ale raději pokračovat v proaktivním hledání toho, co vás může položit příště. Když jsem poprvé začala zkoumat přizpůsobivost, přišlo mi na ní nejlepší, že ji můžeme zlepšovat. Každý z nás má schopnost stát se přizpůsobivějším. Ale přemýšlejte o ní jako o svalu: musí se procvičovat. A ať vás neodradí, pokud to nějakou chvíli potrvá. Vzpomínáte na Destina Sandlina? Jen naučit se jezdit na kole mu trvalo osm měsíců.
For the founders that I work with, I frame exploration as a state of constant seeking. To never fall too far in love with your wins but rather continue to proactively seek out what might kill you next. When I first started exploring adaptability, the thing I found most exciting is that we can improve it. Each of us has the capacity to become more adaptable. But think of it like a muscle: it's got to be exercised. And don't get discouraged if it takes a while. Remember Destin Sandlin? It took him eight months just to learn how to ride a bike.
Časem vás triky, které používám na nové zakladatele ‒ pokládání „co kdyby“ otázek, aktivní odnaučování se a upřednostňování objevování před vytěžováním ‒ mohou dostat do vedoucí pozice, takže až příště nastane nějaká velká změna, budete už připraveni.
Over time, using the tricks that I use on founders -- asking "what if" questions, actively unlearning and prioritizing exploration over exploitation can put you in the driver's seat -- so that the next time something big changes, you're already prepared.
Vstupujeme do budoucnosti, kde na IQ i EQ záleží mnohem méně než na tom, jak rychle jsme schopni se přizpůsobit. A tak doufám, že vám tyto nástroje pomohou zvýšit váš AQ.
We're entering a future where IQ and EQ both matter way less than how fast you're able to adapt. So I hope that these tools help you to raise your own AQ.
Děkuji.
Thank you.
(potlesk)
(Applause)