Pro většinu z vás je tohle přístroj pro nakupování, prodávání, hraní her, sledování videí. Já se domnívám, že to může být záchranné lano. Vlastně si myslím, že je schopný zachránit víc životů než penicilin.
To most of you, this is a device to buy, sell, play games, watch videos. I think it might be a lifeline. I think actually it might be able to save more lives than penicillin.
Posílání smsek: Je mi jasné, že říkám smskování a mnoho z vás napadne posílání smsek s erotickým obsahem, mnoho z vás myslí na ty oplzlé fotky, které vídáte -- doufejme, že takové fotky nikomu neposílají vaše děti -- nebo se snažíte přeložit zkratky jako LOL (hlasitý smích), LMAO (smíchem se popadám za břicho), HMU (zavolej mi). Až tady skončím, tak vám s tímhle můžu pomoct. Avšak ti z vás, kdo jsou rodiči, vědí, že smskování je vlastně tou nejlepší cestou jak komunikovat s vašimi dětmi. Možná je to jediný způsob jak s nimi komunikovat. (Smích) Průměrný teenager pošle 3 339 smsek za měsíc, tedy pokud nejde o dívku, potom je to téměř 4 000 smsek. A vtip je v tom, že tahle dívka si každičkou z těch smsek přečte. Smsku si otevře 100% lidí. Tím jsou rodiče opravdu znepokojeni. Vaše dcera si smsku otevře, i když vám neodpoví na otázku, jestli dorazí domů na večeři. Slibuji vám, že si tu textovku přečetla. A tohle není jenom nějaký maloměšťácký fenomén nezletilých uživatelů iPhonu. Smskování vlastně přesahuje průměr pro menšiny a mladé lidi z městských částí. Tohle dobře vím, protože v DoSomething.org, což je největší organizace pro teenagery a sociální změnu v Americe, jsme se před šesti měsíci začali zaměřovat na posílání smsek. V současné době posíláme textovky kolem 200 tisíc dětem týdně o tom, jak děláme kampaně za zelenější školy, nebo o práci na problémech spojených s lidmi bez domova apod. Shledáváme tuhle cestu 11 krát účinnější, než je posílání emailů. Také jsme objevili nezamýšlený důsledek. Začaly nám chodit textovky zpátky, textovky jako: "Dneska nechci jít do školy. Kluci mi nadávají do teploušů." "Řezala jsem se, naši to zjistili, tak jsem toho nechala. Ale před hodinou jsem s tím znova začala." Nebo: "Nepřestane s tím znásilňováním. Řekl mi, že to nemám nikomu říkat. Je to můj táta. Jste tam?" Tahle poslední je skutečná smska, kterou jsme dostali. A ano, my tu jsme. Nezapomenu na den, kdy jsme tuhle textovku dostali. A to byl ten den, kdy jsme se rozhodli, že je třeba zřídit krizovou linku využívající textovek. Protože tohle není to, co děláme. Děláme sociální změnu. Děti nám jen posílají tyhle smsky proto, že smskování je pro ně známou věcí a je to pro ně pohodlné a nemají se na koho jiného obrátit, takže je posílají nám. Zamyslete se nad tím, smsková krizová linka -- to má docela grády. Je to rychlé a dost osobní. Nikdo vás při tom nemůže slyšet, smskujete prostě potichu. Děje se tak v reálném čase. Můžeme tak pomoct milionům teenagerů cestou konzultace a odkázáním na jiné odborníky. To je fantastické. Věc, která dělá tohle všechno více než fantastickým, jsou ovšem data. Protože mně úplně nesedí pomoci té dívce jenom prostřednictvím konzultací a odkázáním na další služby. Chci zamezit tomu, aby se jí děly tyhle sračky. Tak třeba takový polda. V New Yorku se něco stalo. Policie to začla. Zpočátku to byly jenom takové odhady, policejní práce. A potom policajti začali zločin mapovat. Takže začali sledovat a pozorovat malé zlodějíčky, posílali obsílky atd. -- a tím významně mapovali budoucnost. A zjistili například, že když na ulici zaregistrujete přítomnost metamfetaminu, a přidáte k tomu přítomnost policie, můžete zabrzdit jinak nevyhnutelný příval útoků a vykrádaček, ke kterým by jinak došlo. Pravdou je, že rok poté, co policie města New York začala užívat tzv. CompStat (speciální policejní jednotka), podíl vražd klesl o 60%. Zamyslete se tedy nad daty vycházejícími z provozu krizové smskové linky. Neexistuje žádná statistika týkající se šikanování, týrání v mileneckém vztahu a poruchy příjmu potravy, řezání se, znásilnění -- žádná. Možná existují nějaké studie, nějaké dlouhodobé studie, které stály hromadu peněz a spoustu času. Nebo možná máme k dispozici jakási neoficiální data. Představte si ale reálná data v reálném čase připadající na každičký z těchto problémů. Mohli byste informovat příslušné úřady. Mohli byste informovovat příslušnou školu. Mohli byste říct řediteli téhle školy, "Každý čtvrtek ve tři tu máte problém. Co se děje ve vaší škole?" Mohli byste vidět okamžitý dopad legislativy nebo nenávistného projevu, který někdo prezentuje na školním sněmu a být svědky toho, co se ve výsledku stane. Pro mě je tohle opravdová síla, kterou v sobě skýtá smskování a síla takto získaných informací. Protože zatímco lidé se baví o datech ve smyslu založení si Facebooku a jeho užívání, aby mohli vyhledat svého kamaráda ze třetí třídy, nebo se zaměřit na to, kdy je pro mě nejlepší nakoupit víc plenek nebo na jakéhosi týpka, který by postavil lepší baseballový tým. Já jsem především nesmírně nadšená mocí, kterou mají data a smskování v tom, aby pomohly tomu dítěti jít do školy, té dívce, aby se přestala řezat v koupelně a rozhodně pomoci té dívce, kterou znásilňuje její vlastní otec. Děkuji Vám. (Potlesk)
Texting: I know I say texting and a lot of you think sexting, a lot of you think about the lewd photos that you see -- hopefully not your kids sending to somebody else -- or trying to translate the abbreviations LOL, LMAO, HMU. I can help you with those later. But the parents in the room know that texting is actually the best way to communicate with your kids. It might be the only way to communicate with your kids. (Laughter) The average teenager sends 3,339 text messages a month, unless she's a girl, then it's closer to 4,000. And the secret is she opens every single one. Texting has a 100 percent open rate. Now the parents are really alarmed. It's a 100 percent open rate even if she doesn't respond to you when you ask her when she's coming home for dinner. I promise she read that text. And this isn't some suburban iPhone-using teen phenomenon. Texting actually overindexes for minority and urban youth. I know this because at DoSomething.org, which is the largest organization for teenagers and social change in America, about six months ago we pivoted and started focusing on text messaging. We're now texting out to about 200,000 kids a week about doing our campaigns to make their schools more green or to work on homeless issues and things like that. We're finding it 11 times more powerful than email. We've also found an unintended consequence. We've been getting text messages back like these. "I don't want to go to school today. The boys call me faggot." "I was cutting, my parents found out, and so I stopped. But I just started again an hour ago." Or, "He won't stop raping me. He told me not to tell anyone. It's my dad. Are you there?" That last one's an actual text message that we received. And yeah, we're there. I will not forget the day we got that text message. And so it was that day that we decided we needed to build a crisis text hotline. Because this isn't what we do. We do social change. Kids are just sending us these text messages because texting is so familiar and comfortable to them and there's nowhere else to turn that they're sending them to us. So think about it, a text hotline; it's pretty powerful. It's fast, it's pretty private. No one hears you in a stall, you're just texting quietly. It's real time. We can help millions of teens with counseling and referrals. That's great. But the thing that really makes this awesome is the data. Because I'm not really comfortable just helping that girl with counseling and referrals. I want to prevent this shit from happening. So think about a cop. There's something in New York City. The police did it. It used to be just guess work, police work. And then they started crime mapping. And so they started following and watching petty thefts, summonses, all kinds of things -- charting the future essentially. And they found things like, when you see crystal meth on the street, if you add police presence, you can curb the otherwise inevitable spate of assaults and robberies that would happen. In fact, the year after the NYPD put CompStat in place, the murder rate fell 60 percent. So think about the data from a crisis text line. There is no census on bullying and dating abuse and eating disorders and cutting and rape -- no census. Maybe there's some studies, some longitudinal studies, that cost lots of money and took lots of time. Or maybe there's some anecdotal evidence. Imagine having real time data on every one of those issues. You could inform legislation. You could inform school policy. You could say to a principal, "You're having a problem every Thursday at three o'clock. What's going on in your school?" You could see the immediate impact of legislation or a hateful speech that somebody gives in a school assembly and see what happens as a result. This is really, to me, the power of texting and the power of data. Because while people are talking about data, making it possible for Facebook to mine my friend from the third grade, or Target to know when it's time for me to buy more diapers, or some dude to build a better baseball team, I'm actually really excited about the power of data and the power of texting to help that kid go to school, to help that girl stop cutting in the bathroom and absolutely to help that girl whose father's raping her. Thank you. (Applause)