Jsem popelář. A možná vám to příjde zajímavé, že jsem se stal popelářem, protože naprosto nesnáším plýtvání. Věřím, že během příštích deseti minut změním způsob, jakým vidíte mnoho věcí ve vašem životě. A chtěl bych začít na úplném počátku. Pomyslete na dobu, kdy jste byli dětmi. Jak jste se dívali na věci ve vašem životě? Možná nějak tak, jako jsou tyto pravidla batolat: Je to moje, pokud jsem to viděl jako první. Všechno na kupě je moje, pokud něco stavím. Čím více věcí mám, tím lépe. A samozřejmě, je to tvoje, pokud je to rozbité.
I'm a garbage man. And you might find it interesting that I became a garbage man, because I absolutely hate waste. I hope, within the next 10 minutes, to change the way you think about a lot of the stuff in your life. And I'd like to start at the very beginning. Think back when you were just a kid. How did look at the stuff in your life? Perhaps it was like these toddler rules: It's my stuff if I saw it first. The entire pile is my stuff if I'm building something. The more stuff that's mine, the better. And of course, it's your stuff if it's broken.
(Smích)
(Laughter)
Po tom, co jsem strávil zhruba 20 let v odvětví recyklace mně bylo celkem jasné, že ne vždy opouštíme tyto pravidla batolat jakmile se staneme dospělými. A dovolte mi, abych vám vysvětlil, proč se na to tak dívám. Každým dnem nám v našich recyklačních továrnách všude ve světě projde rukama zhruba ½ milionu kg věcí co lidé vyhodili. ½ milionu kg se může zdát jako hodně věcí, ale to je jen kapka spotřební zboží, které je vyhozeno každým rokem na světě -- méně než jedno procento. Pravdou je, že Spojené Národy odhadují, že se na světě vyhodí přes 40 miliard kilogramů elektronických zařízení. každým rokem. A toto je jedna z nejprogresivnějších částí našeho odpadového proudu. A když k tomu přidáte další spotřební zboží jako auta a tak dále, tyto čísla se více než zdvojnásobí. A samozřejmě čím více rozvinutá země je, tím vetší jsou tyto hory odpadu.
Well after spending about 20 years in the recycling industry, it's become pretty clear to me that we don't necessarily leave these toddler rules behind as we develop into adults. And let me tell you why I have that perspective. Because each and every day at our recycling plants around the world we handle about one million pounds of people's discarded stuff. Now a million pounds a day sounds like a lot of stuff, but it's a tiny drop of the durable goods that are disposed each and every year around the world -- well less than one percent. In fact, the United Nations estimates that there's about 85 billion pounds a year of electronics waste that gets discarded around the world each and every year -- and that's one of the most rapidly growing parts of our waste stream. And if you throw in other durable goods like automobiles and so forth, that number well more than doubles. And of course, the more developed the country, the bigger these mountains.
Když se na tyto hory podíváte, většína lidí vidí odpadky. My vidíme povrchové doly. A ten důvod, proč vidíme doly je ten, protože je v nich mnoho cenných materiálů, které se využívají k výrobě těchto věcí. A do popředí zájmu se nyní dostává potřeba zjistit jak tyto cenné materiály dostat z těchto velmi komplikovaných odpadových proudů. Jak jsme celý týden slyšeli zde na TEDu, svět se stává menším místem s více lidmi, kteří chtějí více a více věcí. A samozřejmě, že chtějí více hraček a nářadí, které mnozí považujeme za samozřejmost.
Now when you see these mountains, most people think of garbage. We see above-ground mines. And the reason we see mines is because there's a lot of valuable raw materials that went into making all of this stuff in the first place. And it's becoming increasingly important that we figure out how to extract these raw materials from these extremely complicated waste streams. Because as we've heard all week at TED, the world's getting to be a smaller place with more people in it who want more and more stuff. And of course, they want the toys and the tools that many of us take for granted.
A co se používá k výrobě těchto hraček a nářadí, které využíváme každý den? Především je to mnoho druhů plastů a mnoho druhů kovů. A ty kovy obvykle dostáváme z rudy, kterou těžíme ze stále se rozšiřujících a hlubších dolů na celém světě. A plasty děláme z ropy, kterou získáváme z více odlehlých oblastí a vrtáme ještě hlouběji, abychom ji dostali. Tyto postupy mají značné ekonomické a ekologické dopady, které již nyní začínáme pozorovat.
And what goes into making those toys and tools that we use every single day? It's mostly many types of plastics and many types of metals. And the metals, we typically get from ore that we mine in ever widening mines and ever deepening mines around the world. And the plastics, we get from oil, which we go to more remote locations and drill ever deeper wells to extract. And these practices have significant economic and environmental implications that we're already starting to see today.
Dobrá zpráva je, že začínáme získávat tyto materiály i z věcí, co dosloužily a začínáme tyto staré věci recyklovat, především v jistých částech světa jako třeba zde v Evropě, kde jsou nastaveny postupy pro recyklaci, které zaručují, že jsou věci recyklovány zodpovědným způsobem. Z většiny z našich starých věcí, které zrecyklujeme, získáváme kovy. Abychom to porovnali -- a jako zástupce kovů použiju ocel, protože je to nejběžnější kov -- pokud se vaše věci dostanou k recyklaci, pravděpodobně přes 90% všech kovů se získají nazpět a opět použijí k jinému účelu. Plasty jsou ale naprosto jiný případ: méně než 10% se znovu zužitkuje. Ve skutečnosti je to spíše 5%. Většina je spálena nebo uložena na skládce.
The good news is we are starting to recover materials from our end-of-life stuff and starting to recycle our end-of-life stuff, particularly in regions of the world like here in Europe that have recycling policies in place that require that this stuff be recycled in a responsible manner. Most of what's extracted from our end-of-life stuff, if it makes it to a recycler, are the metals. To put that in perspective -- and I'm using steel as a proxy here for metals, because it's the most common metal -- if your stuff makes it to a recycler, probably over 90 percent of the metals are going to be recovered and reused for another purpose. Plastics are a whole other story: well less than 10 percent are recovered. In fact, it's more like five percent. Most of it's incinerated or landfilled.
Mnoho lidí si myslí, že je to protože plasty jsou materiál k vyhození, jelikož má malou hodnotu. Ale ve skutečnosti jsou plasty několikrát cennější než ocel. Každým rokem se na světě vyprodukuje a využije více plastu než oceli, přepočteno na objem. Proč se tedy takto častý a cenný materiál nerecykluje zdalekta v takové míře jako méně cenný materiál? Převážně protože kovy se recyklují poměrně snadno, narozdíl od jiných materiálů a kovy se dají rozlišit. Mají velmi rozdílné hustoty. Mají rozdílné elektrické a magnetické vlastnosti. A dokonce mají rozdílnou barvu. Je tudíž velmi jednoduché pro lidi nebo stroje tyto kovy rozdělit jeden od ruhého a od jiných materiálů. Plasty maji přesahující hustotu na velmi malém rozmezí. Mají buď identické nebo velmi podobné elektrické a magnetické vlastnosti. A plasty mohou mít jakkoukoliv barvu, jak zajisté velmi dobře víte. Tradiční metody rozdělování materiálů tedy prostě u plastů nefungují.
Now most people think that's because plastics are a throw-away material, have very little value. But actually, plastics are several times more valuable than steel. And there's more plastics produced and consumed around the world on a volume basis every year than steel. So why is such a plentiful and valuable material not recovered at anywhere near the rate of the less valuable material? Well it's predominantly because metals are very easy to recycle from other materials and from one another. They have very different densities. They have different electrical and magnetic properties. And they even have different colors. So it's very easy for either humans or machines to separate these metals from one another and from other materials. Plastics have overlapping densities over a very narrow range. They have either identical or very similar electrical and magnetic properties. And any plastic can be any color, as you probably well know. So the traditional ways of separating materials just simply don't work for plastics.
Dalším důsledkem toho, že se kovy dají jednoduše recyklovat lidmi je, že mnoho našeho odpadu z rozvinutých zemí -- a bohužel, právě ze Spojených států, které nemají žádné recyklační strategie jako zde v Evropě -- končí v rozvojových zemích kde se recykluje levněji. Lidé se za jeden dolar denně budou prohrabávat odpadem. Odeberou co mohou, což jsou především kovy -- desky s plošnými spoji atd. -- a nechají na místě to, co nemohou znovy využít, což jsou opět většnou plasty. Nebo zapálí plasty, aby se dostali ke kovům ve spáleništích jako vidíte zde. A získávají kovy ručně. Ačkoliv toto řešení může být velmi levné, zajisté není velmi ekologické nebo zdravotně nezávadné. Já toto nazývám ekologická arbitráž. A není to fér, není to bezpečné a není to dlouhodobě udržitelné.
Another consequence of metals being so easy to recycle by humans is that a lot of our stuff from the developed world -- and sadly to say, particularly from the United States, where we don't have any recycling policies in place like here in Europe -- finds its way to developing countries for low-cost recycling. People, for as little as a dollar a day, pick through our stuff. They extract what they can, which is mostly the metals -- circuit boards and so forth -- and they leave behind mostly what they can't recover, which is, again, mostly the plastics. Or they burn the plastics to get to the metals in burn houses like you see here. And they extract the metals by hand. Now while this may be the low-economic-cost solution, this is certainly not the low-environmental or human health-and-safety solution. I call this environmental arbitrage. And it's not fair, it's not safe and it's not sustainable.
I přestože máme plastů opravdu mnoho -- a mimochodem, tyto další metody nevedou ke znovuvyužití plastů samozřejmě -- lidé se snaží o získání plastů při recyklaci. Toto je pouze jeden příklad. Tohle je fotografie, kterou jsem pořídil ze střechy jednoho z největších slumů na světě v Bombaji v Indii. Uskladňují plasty na střeše. Poté je přinesou z těch střech do malých dílen jako jsou tyto a lidé se velmi snaží tyto plasty roztřídit podle barvy, tvaru nebo pocitu za pomoci jakkýchkoliv dostupných technik. A často se uchýlí k něčemu zvanému technika "zapal a přičichni" kdy zapálí plast a poté čichají výpary a snaží se takto zjistit druh plastu. Žádná z těchto technik však nevede k žádnému velkému objemu recyklace. A mimochodem, prosím nezkoušejte tuto techniku doma.
Now because the plastics are so plentiful -- and by the way, those other methods don't lead to the recovery of plastics, obviously -- but people do try to recover the plastics. This is just one example. This is a photo I took standing on the rooftops of one of the largest slums in the world in Mumbai, India. They store the plastics on the roofs. They bring them below those roofs into small workshops like these, and people try very hard to separate the plastics, by color, by shape, by feel, by any technique they can. And sometimes they'll resort to what's known as the "burn and sniff" technique where they'll burn the plastic and smell the fumes to try to determine the type of plastic. None of these techniques result in any amount of recycling in any significant way. And by the way, please don't try this technique at home.
Co tedy budeme dělat s tímto materiálem vesmírné doby, který jsme tak alespoň dříve nazývali? S plasty? Já si zajisté myslím, že je příliš cenný a příliš hojný na to abychom ho dávali k odpadu nebo aby skončil jako dým. Zhruba před 20 lety jsem se začal v mé garáži v tomto šťourat a snažil se zjistit jak rozdělit tyto velmi podobné materiály jeden od druhého a nakonec naverboval mnoho mých přátel z oboru těžařství a z oboru plastů a společně jsme začali jezdit do těžebních laboratoří všude na světě. Koneckonců děláme přece povrchovou těžbu. A nakonec jsme se dostali k výsledku. Tohle je posledni mezník v recyklaci. Je to poslední podstatný materiál, který musíme ve značném množství získat ze Země. A konečně jsme přišli jak na to. A během tohoto procesu jsme začali znovu vytvářet postupy, jak se dělají plasty v továrnách.
So what are we to do about this space-age material, at least what we used to call a space-aged material, these plastics? Well I certainly believe that it's far too valuable and far too abundant to keep putting back in the ground or certainly send up in smoke. So about 20 years ago, I literally started in my garage tinkering around, trying to figure out how to separate these very similar materials from each other, and eventually enlisted a lot of my friends, in the mining world actually, and in the plastics world, and we started going around to mining laboratories around the world. Because after all, we're doing above-ground mining. And we eventually broke the code. This is the last frontier of recycling. It's the last major material to be recovered in any significant amount on the Earth. And we finally figured out how to do it. And in the process, we started recreating how the plastics industry makes plastics.
Tradiční způsob jak dělat plasty je za použití ropy a ropných produktů. Rozložíte molekuly, překombinujete je velmi specifickým způsobem aby jste vytvořili všechny tu úžasné plasty, které denně používáme. Řekli jsme si, že přece musí být udržitelnější způsob jak dělat plasty. Ale ne udržitelné pouze z ekologického pohledu, ale také udržitelné z pohledu ekonomického. Dobré místo kde začít je u odpadů. Určitě nestojí tolik co ropa a je ho spousta jak jste si jistě všimli na fotografiích. A protože nerozkládáme plasty na molekuly a pak je přeskládáváme, používámek získání materiálu těžební postupy.
The traditional way to make plastics is with oil or petrochemicals. You breakdown the molecules, you recombine them in very specific ways, to make all the wonderful plastics that we enjoy each and every day. We said, there's got to be a more sustainable way to make plastics. And not just sustainable from an environmental standpoint, sustainable from an economic standpoint as well. Well a good place to start is with waste. It certainly doesn't cost as much as oil, and it's plentiful, as I hope that you've been able to see from the photographs. And because we're not breaking down the plastic into molecules and recombining them, we're using a mining approach to extract the materials.
V naší továrně máme také podstatně nižší výdaje. Ušetříme neskutečné množství energie. Nevím kolik dalších projektů na naší planetě v dnešní době může ušetřit 80 až 90 procet energie v porovnání s výrobou tradičním způsobem. A namísto spláchnutí několika stovek milionů dolarů k postavení chemické továrny, která bude produkovat pouze jeden druh plastu, naše továrna může dělat jakkýkoliv plast, který jí dáme. A také bezplatně změníme ty plasty, které jsou udělány z ropných produktů. Naši zákazníci tímto ušetří obrovské množství CO2. S jejich produkty se pak starají o uzavření cyklu. A jejich produkty jsou mnohem více ekologické.
We have significantly lower capital costs in our plant equipment. We have enormous energy savings. I don't know how many other projects on the planet right now can save 80 to 90 percent of the energy compared to making something the traditional way. And instead of plopping down several hundred million dollars to build a chemical plant that will only make one type of plastic for its entire life, our plants can make any type of plastic we feed them. And we make a drop-in replacement for that plastic that's made from petrochemicals. Our customers get to enjoy huge CO2 savings. They get to close the loop with their products. And they get to make more sustainable products.
Během chvilky, kterou mám vám chci ukázat postup, který u tohoto používáme. Začíná to s recyklátoru kovů, které rozsekají náš materiál na malé kousky. Získají kovy a zanechají to, co se nazývá zbytkový odpad což je mix různých materiálů, ale především plasty. Odejmeme z toho věci, které nejsou z plastu, například kovy, které se nezachytily, koberce, pěnu, gumu, dřevo, sklo, papír, v podstatě cokoliv. Někdy dokonce i mrtvé zvíře, bohužel. A jde to do první části našeho procesu, který je skoro jako tradiční recyklace. Prosíváme tento materiál, využíváme magnety a také třídění vzduchem. V této chvíli to vypadá jako továrna Willyho Wonky.
In the short time period I have, I want to show you a little bit of a sense about how we do this. It starts with metal recyclers who shred our stuff into very small bits. They recover the metals and leave behind what's called shredder residue -- it's their waste -- a very complex mixture of materials, but predominantly plastics. We take out the things that aren't plastics, such as the metals they missed, carpeting, foam, rubber, wood, glass, paper, you name it. Even an occasional dead animal, unfortunately. And it goes in the first part of our process here, which is more like traditional recycling. We're sieving the material, we're using magnets, we're using air classification. It looks like the Willy Wonka factory at this point.
Na konci tohoto procesu máme směsici mixovaných plastů, mnoho rozlišných druhů plastů a mnoho odlišných jakkostí plastů. Tohle pak jde do složitější části našeho procesu, a toto je opravdu těžká práce, začíná více krokový oddělovací proces. Rozemeleme tento plast na velikost zhruba nehtu vašeho malíčku. Používáme plně automatizovaný proces k roztřídění těchto plastů nejen podle typu, ale také podle jakkostí. A jako konečný produkt této části procesu jsou malé vločky plastu: jeden typ, jedna jakost. Pak používáme optické třídění podle barvy materiálu. Zmixujeme to ve velkých mixovacíxh silech. Tlačíme pak tento materiál přes extrudér, kde se taví a protlačuje přes malé lisovací díry a vytváří vlákno plastu jako špagety. Tyto vlákna se pak nasekají na něco čemu říkáme granule. A tohle se stává platidlem v oboru plastů. Je to ten samý materiál, který dostanete z ropy. A dnes ho produkujeme ze starých věcí a jde přímo zpět do nových věcí.
At the end of this process, we have a mixed plastic composite: many different types of plastics and many different grades of plastics. This goes into the more sophisticated part of our process, and the really hard work, multi-step separation process begins. We grind the plastic down to about the size of your small fingernail. We use a very highly automated process to sort those plastics, not only by type, but by grade. And out the end of that part of the process come little flakes of plastic: one type, one grade. We then use optical sorting to color sort this material. We blend it in 50,000-lb. blending silos. We push that material to extruders where we melt it, push it through small die holes, make spaghetti-like plastic strands. And we chop those strands into what are called pellets. And this becomes the currency of the plastics industry. This is the same material that you would get from oil. And today, we're producing it from your old stuff, and it's going right back into your new stuff.
(Potlesk)
(Applause)
Takže nyní, místo aby váš odpad skončil někde na kopci v rozvojové zemi, nebo doslova skončil jako dým, můžete najít vaše staré věci zpátky na vašem stole jako nové produkty ve vaší kanceláři, nebo také u vás doma. Tohle je pouze pár příkladů společností, které kupují náš plast a vyměňují nepoužitý plast aby mohli udělat nové produkty.
So now, instead of your stuff ending up on a hillside in a developing country or literally going up in smoke, you can find your old stuff back on top of your desk in new products, in your office, or back at work in your home. And these are just a few examples of companies that are buying our plastic, replacing virgin plastic, to make their new products.
Doufám, že jsem změnil váš pohled na alespoň některé věci ve vašem životě. Isnpirovali jsme se matkou přirodou. Příroda má opravdu málo odpadu a prakticky vše znovu použije. A doufám, že se na sebe přestanete dívat jako na spotřebitele -- tuto nálepku jsem nenáviděl celý můj život -- a budete sami využívat zdroje v jedné formě, dokud je nebude možno přeměnit v jinou formu, aby se využila někdy jindy. A nakonec doufám, že mi dovolíte změnit trochu to poslední pravidlo batolat na: "Když je to pokaženo, je to Mikovo"
So I hope I've changed the way you look at at least some of the stuff in your life. We took our clues from mother nature. Mother nature wastes very little, reuses practically everything. And I hope that you stop looking at yourself as a consumer -- that's a label I've always hated my entire life -- and think of yourself as just using resources in one form, until they can be transformed to another form for another use later in time. And finally, I hope you agree with me to change that last toddler rule just a little bit to: "If it's broken, it's my stuff."
Děkuji za váš čas.
Thank you for your time.
(Potlesk)
(Applause)