Jedna věc, kterou svět potřebuje – kterou tato země zoufale potřebuje – je lepší způsob vedení našich politických debat. Musíme oprášit zapomenuté umění demokratické diskuze. (Potlesk) Když se zamyslíte nad současnými debatami, většinou to je překřikování na kabelové televizi, nebo ideologické přestřelky na půdě Kongresu. Mám takový návrh. Podívejme se na všechny současné debaty ohledně zdravotní péče, bonusů a záchranných balíčků na Wall Street, propasti mezi bohatými a chudými, ohledně zvýhodňování menšin a stejnopohlavních svazků. Pod povrchem těchto diskuzí, s vášní sršící ze všech stran, se schovávají velké otázky morální filozofie, velké otázky spravedlnosti. V politice je však jen málokdy vytáhneme na světlo a hájíme a rozebíráme.
One thing the world needs, one thing this country desperately needs is a better way of conducting our political debates. We need to rediscover the lost art of democratic argument. (Applause) If you think about the arguments we have, most of the time it's shouting matches on cable television, ideological food fights on the floor of Congress. I have a suggestion. Look at all the arguments we have these days over health care, over bonuses and bailouts on Wall Street, over the gap between rich and poor, over affirmative action and same-sex marriage. Lying just beneath the surface of those arguments, with passions raging on all sides, are big questions of moral philosophy, big questions of justice. But we too rarely articulate and defend and argue about those big moral questions in our politics.
Dnes bych tedy rád zkusil něco jako diskuzi. Nejdříve mi dovolte citovat slavného filozofa, který psal o těchto otázkách morálky a spravedlnosti, dát vám krátkou přednášku o Aristotelovi ze starých Athén, o jeho teorii spravedlnosti, a pak tady diskutovat o tom, zda jeho myšlenky opravdu odpovídají způsobu, jakým rozmýšlíme a debatujeme o těchto otázkách dnes. Takže… jste připraveni na lekci? Podle Aristotela spravedlnost znamená, že lidé dostanou, co si zaslouží. A to je všechno – to je ta lekce.
So what I would like to do today is have something of a discussion. First, let me take a famous philosopher who wrote about those questions of justice and morality, give you a very short lecture on Aristotle of ancient Athens, Aristotle's theory of justice, and then have a discussion here to see whether Aristotle's ideas actually inform the way we think and argue about questions today. So, are you ready for the lecture? According to Aristotle, justice means giving people what they deserve. That's it; that's the lecture.
(Smích)
(Laughter)
Teď si můžete říct: dobře, to je přeci jasné. Opravdový problém však začíná ve chvíli, kdy přijde na přetřes, kdo si co zaslouží a proč. Tak třeba flétny. Předpokládejme, že rozdáváme flétny. Kdo by měl dostat ty nejlepší? Podívejme se, co by lidé – Co byste řekli vy? Kdo by měl dostat nejlepší flétnu? Prostě to vykřikněte nahlas.
Now, you may say, well, that's obvious enough. The real questions begin when it comes to arguing about who deserves what and why. Take the example of flutes. Suppose we're distributing flutes. Who should get the best ones? Let's see what people -- What would you say? Who should get the best flute? You can just call it out.
(Z publika: Náhodně.)
(Audience: Random.)
Michael Sandel: Náhodně. Dělali byste to losováním. Nebo by ji dostal první člověk, který by vběhl do haly. Kdo další?
Michael Sandel: At random. You would do it by lottery. Or by the first person to rush into the hall to get them. Who else?
(Z publika: Nejlepší hráči na flétnu.)
(Audience: The best flute players.)
MS: Nejlepší hráči na flétnu. (Z publika: Nejhorší hráči na flétnu.)
MS: The best flute players. (Audience: The worst flute players.)
MS: Nejhorší hráči na flétnu. Kolik z vás hlasuje pro nejlepší hráče? Proč? Na toto se vlastně Aristoteles ptal taky.
MS: The worst flute players. How many say the best flute players? Why? Actually, that was Aristotle's answer too.
(Smích)
(Laughter)
Je tu ale těžší otázka. Proč si myslíte, vy kdo jste takto hlasovali, že nejlepší hráči na flétnu by měli dostat nejlepší flétny?
But here's a harder question. Why do you think, those of you who voted this way, that the best flutes should go to the best flute players?
Peter: Největší přínos pro všechny.
Peter: The greatest benefit to all.
MS: Největší přínos pro všechny. Uslyšíme lepší hudbu, když nejlepší flétny dostanou nejlepší hráči. To byl Peter? (Z publika: Peter.)
MS: The greatest benefit to all. We'll hear better music if the best flutes should go to the best flute players. That's Peter? (Audience: Peter.)
MS: Dobrá. No, to je dobrý důvod. My všichni bychom se měli lépe, kdyby se hrála dobrá hudba místo té strašné. Aristoteles si však nemyslel, že by to byl právě ten důvod, Petere. To je v pořádku. Aristoteles měl jiný důvod říct, že nejlepší flétny by měly náležet nejlepším flétnistům. Říkal, že právě k tomu jsou flétny určeny – aby se na ně hrálo dobře. Říkal, že abychom zdůvodnili rozdělování nějaké věci, musíme zdůvodnit – a někdy o něm diskutovat – účel té věci nebo společenské činnosti, v tomto případě hudebního vystoupení. A účel, samotná podstata hudebního vystoupení, je produkovat dokonalou hudbu. Bude to příjemný vedlejší produkt, ze kterého se můžeme těšit. Ale když přemýšlíme o spravedlnosti, Aristoteles řekl, že to, o čem opravdu musíme přemýšlet, je podstata předmětné činnosti a vlastnosti hodné obdivu a uznání. Jedním z důvodů, proč by nejlepší flétnisté měli dostat nejlepší flétny je, že hudební vystoupení nás nejen učiní šťastnými, ale dá vyniknout a poctí ty nejlepší z hudebníků.
MS: All right. Well, it's a good reason. We'll all be better off if good music is played rather than terrible music. But Peter, Aristotle doesn't agree with you that that's the reason. That's all right. Aristotle had a different reason for saying the best flutes should go to the best flute players. He said, that's what flutes are for -- to be played well. He says that to reason about just distribution of a thing, we have to reason about, and sometimes argue about, the purpose of the thing, or the social activity -- in this case, musical performance. And the point, the essential nature, of musical performance is to produce excellent music. It'll be a happy byproduct that we'll all benefit. But when we think about justice, Aristotle says, what we really need to think about is the essential nature of the activity in question and the qualities that are worth honoring and admiring and recognizing. One of the reasons that the best flute players should get the best flutes is that musical performance is not only to make the rest of us happy, but to honor and recognize the excellence of the best musicians.
Flétny mohou… Rozdělování fléten může vypadat jako jednoduchý případ. Podívejme se tedy na současný příklad sporu týkajícího se spravedlnosti. Má to něco málo do činění s golfem. Před pár lety Casey Martin – slyšeli jste o něm někdo? Byl to velmi dobrý golfista, ale měl postižení, pochroumanou nohu, problém s oběhem, chůze po hřišti pro něj proto byla velmi bolestivá. Vlastně mu neustále hrozilo zranění. Požádal PGA Professional Golfer's Association (Asociaci profesionálních golfistů) o svolení používat golfový vozík na jejich turnajích. Řekli: „Ne, měl byste nespravedlivou výhodu.“ Zažaloval je a případ doputoval až k Nejvyššímu soudu – věřte nebo ne, případ kvůli golfovému vozíku. Podle práva totiž postižení musí mít stejné podmínky, pokud to neovlivní samotnou podstatu oné činnosti. Argumentoval: „Jsem výborný golfista. Chci soutěžit. Potřebuji ale golfový vozík, abych se dostal od jedné jamky k další.“
Now, flutes may seem ... the distribution of flutes may seem a trivial case. Let's take a contemporary example of the dispute about justice. It had to do with golf. Casey Martin -- a few years ago, Casey Martin -- did any of you hear about him? He was a very good golfer, but he had a disability. He had a bad leg, a circulatory problem, that made it very painful for him to walk the course. In fact, it carried risk of injury. He asked the PGA, the Professional Golfers' Association, for permission to use a golf cart in the PGA tournaments. They said, "No. Now that would give you an unfair advantage." He sued, and his case went all the way to the Supreme Court, believe it or not, the case over the golf cart, because the law says that the disabled must be accommodated, provided the accommodation does not change the essential nature of the activity. He says, "I'm a great golfer. I want to compete. But I need a golf cart to get from one hole to the next."
Představte si, že jste u Nejvyššího soudu. Předpokládejme, že rozhodujete tento případ. Kolik z vás by řeklo, že Casey Martin má právo používat golfový vozík? A kolik z vás by řeklo ne? Dobře, pojďme hlasovat, ruce nahoru. Kolik z vás by rozhodlo ve prospěch Caseyho Martina? A kolik by bylo proti? Kolik by řeklo, že nárok nemá? Fajn, názory se tu dost liší. Někdo z vás, kdo by Martinovi vozík neodklepl, jak byste to zdůvodnili? Zvedněte ruku, pokusíme se vám podat mikrofon. Jak by znělo vaše zdůvodnění?
Suppose you were on the Supreme Court. Suppose you were deciding the justice of this case. How many here would say that Casey Martin does have a right to use a golf cart? And how many say, no, he doesn't? All right, let's take a poll, show of hands. How many would rule in favor of Casey Martin? And how many would not? How many would say he doesn't? All right, we have a good division of opinion here. Someone who would not grant Casey Martin the right to a golf cart, what would be your reason? Raise your hand, and we'll try to get you a microphone. What would be your reason?
(Z publika: Byla by to nespravedlivá výhoda.)
(Audience: It'd be an unfair advantage.)
MS: Byla by to nespravedlivá výhoda, kdyby mohl řídit vozík. Dobře, řekl bych, že vy, kdo jste hlasovali proti vozíku, jste ho považovali za neférovou výhodu. A co ti, co by mu vozík dovolili? Jak byste se s tím vypořádali? Třeba vy.
MS: It would be an unfair advantage if he gets to ride in a golf cart. All right, those of you, I imagine most of you who would not give him the golf cart worry about an unfair advantage. What about those of you who say he should be given a golf cart? How would you answer the objection? Yes, all right.
Z publika: Vozík nepatří ke hře.
Audience: The cart's not part of the game.
MS: Jak se jmenujete? (Z publika: Charley.)
MS: What's your name? (Audience: Charlie.)
MS: Charley říká – dáme jí mikrofon, kdyby chtěl někdo odpovědět. Povězte nám, Charley, proč byste řekla, že by měl mít Martin možnost používat vozík?
MS: Charlie says -- We'll get Charlie a microphone in case someone wants to reply. Tell us, Charlie, why would you say he should be able to use a golf cart?
Charley: Vozík není součást hry.
Charlie: The cart's not part of the game.
MS: A co chůze od jamky k jamce?
MS: But what about walking from hole to hole?
Charley: To je jedno, nepatří to ke hře.
Charlie: It doesn't matter; it's not part of the game.
MS: Chůze po hřišti nepatří ke golfu?
MS: Walking the course is not part of the game of golf?
Charley: Ne, podle mě nepatří.
Charlie: Not in my book, it isn't.
MS: Dobře, zůstaňte tady, Charley.
MS: All right. Stay there, Charlie.
(Smích)
(Laughter)
Kdo chce na Charley reagovat? Má někdo reakci pro Charley? Co byste řekl?
Who has an answer for Charlie? All right, who has an answer for Charlie? What would you say?
Z publika: Výdrž je podstatnou částí hry, to chození po jamkách.
Audience: The endurance element is a very important part of the game, walking all those holes.
MS: Chození po jamkách? To je součást golfu? (Z publika: Určitě.)
MS: Walking all those holes? That's part of the game of golf? (Audience: Absolutely.)
MS: Jak se jmenujete? (Z publika: Warren.)
MS: What's your name? (Audience: Warren.)
MS: Warren. Charley, co na to říkáte?
MS: Warren. Charlie, what do you say to Warren?
Charley: Zůstanu u svého tvrzení.
Charley: I'll stick to my original thesis.
(Smích)
(Laughter)
MS: Warrene, hrajete golf?
MS: Warren, are you a golfer?
Warren: Ne, nehraju.
Warren: I am not a golfer.
Charley: Já jo. (MS: Fajn.) (Smích)
Charley: And I am. (MS: Okay.) (Laughter)
(Potlesk)
(Applause)
Víte, je to docela zajímavé. V tomto případu u nižší instance předvolali svědčit golfové hvězdy. Je chůze podstatnou částí hry? Předvolali Jacka Nicklause a Arnolda Palmera. A uhodnete, co oba řekli? Ano. Souhlasili s Warrenem. Podle nich je chození namáhavým tělesným cvičením. Faktor vyčerpání je velmi důležitou součástí golfu. A značně by to změnilo podstatu hry, kdyby Martin mohl používat vozík. A teď pozor, přijde něco zajímavého – i když nejdřív bych vám měl říct, jak to dopadlo u Nejvyššího soudu.
You know, it's interesting. In the case, in the lower court, they brought in golfing greats to testify on this very issue. Is walking the course essential to the game? And they brought in Jack Nicklaus and Arnold Palmer. And what do you suppose they all said? Yes. They agreed with Warren. They said, yes, walking the course is strenuous physical exercise. The fatigue factor is an important part of golf. And so it would change the fundamental nature of the game to give him the golf cart. Now, notice, something interesting -- Well, I should tell you about the Supreme Court first.
Nejvyšší soud rozhodl. Co myslíte, že řekli? Řekli ano, Casey Martin musí dostat golfový vozík. Rozhodli sedm ku dvěma. Na jejich rozhodnutí a naší předchozí diskuzi byla nejzajímavější debata o právech, spravedlnosti, což záviselo na tom, jak uchopíme podstatu golfu. Nejvyšší soud se s touto otázkou popral. Soudce Stevens – jako příklad většiny – uvedl, že přečetl všechno o historii golfu a že podstatou té hry je dostat velmi malý míček z jednoho místa do jamky co nejméně odpaly, a že chůze tedy nebyla důležitá, spíš důsledek.
The Supreme Court decided. What do you suppose they said? They said yes, that Casey Martin must be provided a golf cart. Seven to two, they ruled. What was interesting about their ruling and about the discussion we've just had is that the discussion about the right, the justice, of the matter depended on figuring out what is the essential nature of golf. And the Supreme Court justices wrestled with that question. And Justice Stevens, writing for the majority, said he had read all about the history of golf, and the essential point of the game is to get very small ball from one place into a hole in as few strokes as possible, and that walking was not essential, but incidental.
Byli tu však dva odpůrci, jedním z nich byl soudce Scalia. Nepřiklepl by vozík a to s velice zajímavou námitkou. Je to zajímavé, protože odmítl Aristotelův předpoklad většinového mínění. Řekl, že není možné určit podstatu hry jako je golf. Takhle to formuloval: „Říct, že je něco podstatné, obvykle znamená, že je to nezbytné k dosažení určitého cíle. Jelikož však podstata hry nemá jiného cíle než pobavení, (Smích) což je to, co hru odlišuje od produktivní činnosti, (Smích) je prakticky nemožné říct, že libovolné smluvené pravidlo je to hlavní.“
Now, there were two dissenters, one of whom was Justice Scalia. He wouldn't have granted the cart, and he had a very interesting dissent. It's interesting because he rejected the Aristotelian premise underlying the majority's opinion. He said it's not possible to determine the essential nature of a game like golf. Here's how he put it. "To say that something is essential is ordinarily to say that it is necessary to the achievement of a certain object. But since it is the very nature of a game to have no object except amusement, (Laughter) that is, what distinguishes games from productive activity, (Laughter) it is quite impossible to say that any of a game's arbitrary rules is essential."
Takže tu máme soudce Scaliu zpochybňujícího Aristotelův předpoklad většinového mínění. Názor soudce Scalii je zpochybnitelný hned ze dvou důvodů. Zaprvé, žádný sportovní fanoušek by tohle neřekl. (Smích) Kdybychom si mysleli, že pravidla sportů jsou spíše svévolná, než promyšlená tak, aby vyžadovala výkony, které považujeme za hodny obdivu, nezajímali bychom se o výsledek hry. Je to sporné také v druhé rovině. Na první pohled by to mohlo vypadat – tato debata o golfovém vozíku – jako zvažování spravedlnosti, co má být nepoctivá výhoda. Ale kdyby spravedlnost byla jediný problém, nabízelo by se snadné a samozřejmé řešení. Co by to bylo? (Z publika: Ať kdokoli používá vozík.) Ať si každý řídí vozík, když bude chtít. Tím by to bylo vyřešené.
So there you have Justice Scalia taking on the Aristotelian premise of the majority's opinion. Justice Scalia's opinion is questionable for two reasons. First, no real sports fan would talk that way. (Laughter) If we had thought that the rules of the sports we care about are merely arbitrary, rather than designed to call forth the virtues and the excellences that we think are worthy of admiring, we wouldn't care about the outcome of the game. It's also objectionable on a second ground. On the face of it, it seemed to be -- this debate about the golf cart -- an argument about fairness, what's an unfair advantage. But if fairness were the only thing at stake, there would have been an easy and obvious solution. What would it be? (Audience: Let everyone use the cart.) Let everyone ride in a golf cart if they want to. Then the fairness objection goes away.
Ovšem nechat kdekoho řídit vozík by, dle mého názoru, bylo pro golfisty a PGA mnohem horší, než učinit výjimku Casey Martinovi. Proč? Protože sporným bodem v debatě o golfovém vozíku nebyla jen podstata golfu, nýbrž otázka, které schopnosti jsou hodny obdivu a uznání jakožto sportovního talentu? Zkusím to vysvětlit tak jemně, jak jen dovedu: Golfisté jsou trochu přecitlivělí na vnímání své hry jako sportu. (Smích) Koneckonců se tam neběhá, neskáče a míček vesměs stojí. (Smích) Takže jestli je golf hra, která se dá hrát, zatímco popojíždíte golfovým vozíkem, je těžké přiznat pravým golfistům stejný obdiv a uznání jaké přiznáváme opravdovým atletům. To ilustruje, že u golfu, stejně jako u fléten, je těžké rozhodnout co je vlastně spravedlivé, aniž bychom se nedotkli otázky „Co je podstatou oné činnosti a jaké kvality a výkony spojené s touto činností jsou hodny obdivu a uznání?“
But letting everyone ride in a cart would have been, I suspect, more anathema to the golfing greats and to the PGA, even than making an exception for Casey Martin. Why? Because what was at stake in the dispute over the golf cart was not only the essential nature of golf, but, relatedly, the question: What abilities are worthy of honor and recognition as athletic talents? Let me put the point as delicately as possible: Golfers are a little sensitive about the athletic status of their game. (Laughter) After all, there's no running or jumping, and the ball stands still. (Laughter) So if golfing is the kind of game that can be played while riding around in a golf cart, it would be hard to confer on the golfing greats the status that we confer, the honor and recognition that goes to truly great athletes. That illustrates that with golf, as with flutes, it's hard to decide the question of what justice requires, without grappling with the question, "What is the essential nature of the activity in question, and what qualities, what excellences connected with that activity, are worthy of honor and recognition?"
Podívejme se na poslední příklad dominující současným politickým debatám: stejnopohlavní svazky. Existují lidé podporující pouze státem uznávané tradiční svatby mezi jedním mužem a jednou ženou, stejně jako lidé podporující uznávání stejnopohlavních sňatků. Kolik z vás hlasuje pro první variantu: aby stát uznával jen tradiční sňatky? A kolik z vás pro druhou, stejnopohlavní sňatky? Takže, stejně jako předtím, jaké způsoby myšlení o spravedlnosti a morálce podpoří naše argumenty ohledně sňatků? Odpůrci stejnopohlavních svazků tvrdí, že účelem svatby je v podstatě plození, a právě to je hodno obdivu a uznání a podpory. Zastánci stejnopohlavních svazků říkají ne, plození není jediným účelem sňatku. Co takhle celoživotní, vzájemné a láskyplné spojení? To je podstata svazků. Takže ať už se jedná o flétny, golfové vozíky nebo dokonce vytrvale probírané téma stejnopohlavních svazků, Aristoteles to trefil. Jen stěží se dá rozmlouvat o spravedlnosti, aniž by se nejprve nesvedla debata o smyslu společenských institucí a jaké vlastnosti jsou hodny obdivu a uznání.
Let's take a final example that's prominent in contemporary political debate: same-sex marriage. There are those who favor state recognition only of traditional marriage between one man and one woman, and there are those who favor state recognition of same-sex marriage. How many here favor the first policy: the state should recognize traditional marriage only? And how many favor the second, same-sex marriage? Now, put it this way: What ways of thinking about justice and morality underlie the arguments we have over marriage? The opponents of same-sex marriage say that the purpose of marriage, fundamentally, is procreation, and that's what's worthy of honoring and recognizing and encouraging. And the defenders of same-sex marriage say no, procreation is not the only purpose of marriage; what about a lifelong, mutual, loving commitment? That's really what marriage is about. So with flutes, with golf carts, and even with a fiercely contested question like same-sex marriage, Aristotle has a point. Very hard to argue about justice without first arguing about the purpose of social institutions and about what qualities are worthy of honor and recognition.
Odhlédněme od těchto případů a podívejme se, co nám říkají o způsobu, jak můžeme vylepšit a pozvednout okolnosti politických projevů ve Spojených státech a následně i ve světě. Převládá názor, že když do politiky přímo zapojíme morální otázky, je to cesta k nesouladu a pak k netoleranci a nátlaku. Takže je lepší to nechat na pokoji, ignorovat morální a náboženská přesvědčení, která si lidé uchovávají v běžném životě. Připadá mi, že naše diskuze uvažovala o opaku, že je lepší vzhledem ke vzájemnému respektu hned zapojit morální přesvědčení občanů do jejich veřejného života, než po nich chtít, aby své nejzakořeněnější předsudky odložili před vstupem do politiky. To je podle mě způsob, jak oprášit zapomenuté umění demokratické debaty.
So let's step back from these cases and see how they shed light on the way we might improve, elevate, the terms of political discourse in the United States, and for that matter, around the world. There is a tendency to think that if we engage too directly with moral questions in politics, that's a recipe for disagreement, and for that matter, a recipe for intolerance and coercion. So better to shy away from, to ignore, the moral and the religious convictions that people bring to civic life. It seems to me that our discussion reflects the opposite, that a better way to mutual respect is to engage directly with the moral convictions citizens bring to public life, rather than to require that people leave their deepest moral convictions outside politics before they enter. That, it seems to me, is a way to begin to restore the art of democratic argument.
Mnohokrát vám děkuji.
Thank you very much.
(Potlesk)
(Applause)
Děkuji vám.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)
Díky.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)
Děkuji moc. Díky. Děkuji. Chrisi, díky.
Thank you very much. Thanks. Thank you. Chris. Thanks, Chris.
Chris Anderson: Od fléten přes lekci golfu až po stejnopohlavní svazky. To bylo skvělé propojení. Vy jste průkopníkem otevřeného vzdělávání. Váš seriál přednášek byl první vlaštovkou. Jaká je vaše představa dalšího vývoje?
Chris Anderson: From flutes to golf courses to same-sex marriage -- that was a genius link. Now look, you're a pioneer of open education. Your lecture series was one of the first to do it big. What's your vision for the next phase of this?
MS: Inu, řekl bych, že je to uskutečnitelné. Ve školách se občas setkáme se zakořeněnými morálními přesvědčeními, která mají studenti u některých otázek veřejného života. Myslím, že se s tím veřejně můžeme lépe vypořádat. Takže mým snem je vzít pořad pro veřejnou televizi, který jsme už vytvořili – je přístupný, online, zdarma, komukoli kdekoli ve světě – a zkusit, zda by se vydařila spolupráce s institucemi, na univerzitách v Číně, Indii, v Africe, všude po světě, zkusit propagovat občanskou nauku a rozvinout demokratickou debatu.
MS: Well, I think that it is possible. In the classroom, we have arguments on some of the most fiercely held moral convictions that students have about big public questions. And I think we can do that in public life more generally. And so my real dream would be to take the public television series that we've created of the course -- it's available now, online, free for everyone anywhere in the world -- and to see whether we can partner with institutions, at universities in China, in India, in Africa, around the world, to try to promote civic education and also a richer kind of democratic debate.
CA: Takže si představujete, že na jednom místě, živě, v reálném čase povedete takovouto konverzaci, budete klást otázky lidem z Číny a Indie, kteří by se přidali?
CA: So you picture, at some point, live, in real time, you could have this kind of conversation, inviting questions, but with people from China and India joining in?
MS: Ano. Zkusili jsme to tady s 1500 lidmi v Long Beach, stejně tak ve třídě na Harvardu s asi 1000 studenty. Nebylo by zajímavé propojit tento způsob myšlení a diskuze s velkými morálními problémy a zkoumat kulturní rozdíly a spojit přes videomost studenty z Pekingu a Bombaje a Cambridge či Massachusetts a vytvořit globální třídu? Tohle bych chtěl opravdu udělat.
MS: Right. We did a little bit of it here with 1,500 people in Long Beach, and we do it in a classroom at Harvard with about 1,000 students. Wouldn't it be interesting to take this way of thinking and arguing, engaging seriously with big moral questions, exploring cultural differences and connect through a live video hookup, students in Beijing and Mumbai and in Cambridge, Massachusetts and create a global classroom. That's what I would love to do.
(Potlesk)
(Applause)
CA: Dokážu si představit, že se najde dost lidí, kteří vás v této snaze rádi podpoří. Michael Sandel. Děkuji vám. (MS: Mockrát díky.)
CA: So, I would imagine that there are a lot of people who would love to join you in that endeavor. Michael Sandel. Thank you so much. (MS: Thanks so much.)