Myslím, že si všichni uvědomujeme, že dnešní svět je plný problémů. Slýcháváme o nich denně, každý den po několik desetiletí. Vážné problémy, velké problémy, problémy vyžadující řešení. Nedostatečná výživa, přístup k pitné vodě, změna klimatu, odlesňování, nedostatek vzdělání, nebezpečí, nedostatek potravin, nedostupná zdravotní péče, znečištění. To jsou problémy jeden za druhým, a já se domnívám, že rozdíl mezi dneškem a jinými dobami, na které si vzpomínám za svého krátkého pobytu na Zemi, je fakt, že o všem víme. Všichni o nich víme.
I think we're all aware that the world today is full of problems. We've been hearing them today and yesterday and every day for decades. Serious problems, big problems, pressing problems. Poor nutrition, access to water, climate change, deforestation, lack of skills, insecurity, not enough food, not enough healthcare, pollution. There's problem after problem, and I think what really separates this time from any time I can remember in my brief time on Earth is the awareness of these problems. We're all very aware.
Proč je však tak složité tyto problémy vyřešit? To je otázka, kterou se zabývám pohledem ze svojí velmi odlišné perspektivy. Nezabývám se řešením společenských problémů. Jsem člověk, který pracuje s firmami, pomáhám podnikům vydělat peníze. Chraň Bůh. Proč tedy máme tolik problémů s těmito společenskými problémy, a existuje nějaká role pro podniky, a pokud tomu tak je, co je tou rolí? Domnívám se, že pro zodpovězení této otázky se musíme zastavit a zamyslet se nad tím, jak rozumíme, a jak uvažujeme o oněch problémech a řešeních společenských výzev, kterým čelíme.
Why are we having so much trouble dealing with these problems? That's the question I've been struggling with, coming from my very different perspective. I'm not a social problem guy. I'm a guy that works with business, helps business make money. God forbid. So why are we having so many problems with these social problems, and really is there any role for business, and if so, what is that role? I think that in order to address that question, we have to step back and think about how we've understood and pondered both the problems and the solutions to these great social challenges that we face.
Mnoho lidí pravděpodobně vidělo podniky jako problém, přinejmenším jako jeden z problémů, těchto společenských výzev před námi. Zamysleme se nad fast foody, farmakoprůmyslem, bankovnictvím. Neprocházíme zrovna nejlepším obdobím pro podnikatele. Firmy nejsou vnímány jako řešení. Podniky jsou vnímány mnoha lidmi jako problém. V mnoha případech zaslouženě. Existuje mnoho špatných příkladů, které se nezachovaly nejlépe, které problém ještě zhoršily. Možná je tak tento pohled pochopitelný.
Now, I think many have seen business as the problem, or at least one of the problems, in many of the social challenges we face. You know, think of the fast food industry, the drug industry, the banking industry. You know, this is a low point in the respect for business. Business is not seen as the solution. It's seen as the problem now, for most people. And rightly so, in many cases. There's a lot of bad actors out there that have done the wrong thing, that actually have made the problem worse. So this perspective is perhaps justified.
Jak jsme si tedy zvykli nahlížet na řešení těchto společenských problémů, těch mnoha záležitostí, kterým jako společnost čelíme? Zvykli jsme si vidět řešení v nevládních organizacích, v akcích vlád a filantropů. Je pravda, že jedinečnými organizacemi této doby jsou nastupující nevládní organizace a společenská hnutí. Jedná se o jedinečnou, novou formu organizace, jejíž nástup pozorujeme. Nesmírná vynalézavost, ohromná energie, a velké talenty byly mobilizovány právě touto strukturou, aby se tak postavily všem těmto výzvám. Mnoho z nás se těchto iniciativ účastní.
How have we tended to see the solutions to these social problems, these many issues that we face in society? Well, we've tended to see the solutions in terms of NGOs, in terms of government, in terms of philanthropy. Indeed, the kind of unique organizational entity of this age is this tremendous rise of NGOs and social organizations. This is a unique, new organizational form that we've seen grown up. Enormous innovation, enormous energy, enormous talent now has been mobilized through this structure to try to deal with all of these challenges. And many of us here are deeply involved in that.
Jsem sice profesor na škole byznysu, ale založil jsem, myslím, čtyři nevládní organizace. Kdykoliv jsem si uvědomil existenci společenského problému a začal se o něj zajímat, udělal jsem přesně to, založil nevládní organizaci. To je tedy ten způsob, kterým uvažujeme o řešení těchto problémů. Dokonce i profesor ze školy byznysu o nich uvažoval tímto způsobem.
I'm a business school professor, but I've actually founded, I think, now, four nonprofits. Whenever I got interested and became aware of a societal problem, that was what I did, form a nonprofit. That was the way we've thought about how to deal with these issues. Even a business school professor has thought about it that way.
Myslím ale, že v tuto chvíli už jsme tímto způsobem uvažovali dost dlouho. Uvědomujeme si tyto problémy po desetiletí. Máme víc než desetileté zkušenosti s našimi nevládními organizacemi i vládními subjekty a dostali jsme se do zvláštní situace. Ta zvláštní situace je, že nepostupujeme vpřed dostatečnou rychlostí. Nevítězíme. Tyto problémy se nadále zdají velmi znepokojující a těžko řešitelné a všechna řešení, která nacházíme, jsou malá řešení. Děláme postupný pokrok.
But I think at this moment, we've been at this for quite a while. We've been aware of these problems for decades. We have decades of experience with our NGOs and with our government entities, and there's an awkward reality. The awkward reality is we're not making fast enough progress. We're not winning. These problems still seem very daunting and very intractable, and any solutions we're achieving are small solutions. We're making incremental progress.
Co je tím nejzákladnějším problémem, kterému čelíme při řešení zmíněných společenských problémů? Pokud vše zjednodušíme, máme problém rozsahu. Nezvládáme. Dokážeme dělat pokrok. Dokážeme dosáhnout užitku. Dokážeme dosáhnout výsledků. Umíme věci zlepšit. Pomáháme. Zlepšujeme se. Daří se nám. Nestíháme. Nedokážeme ovlivnit tyto problémy ve velkém. Proč tomu tak je? Protože nemáme zdroje. To je teď naprosto jasné. Je to teď jasnější, než po desetiletí. Jednoduše nemáme dost peněz, abychom vyřešili jakýkoliv z těchto problému v dostatečném rozsahu za použití současného modelu. Nevybíráme dost na daních, není dostatek darů od filantropů, abychom vyřešili tyto problémy tak, jak to děláme nyní. Musíme se postavit realitě. Nedostatek zdrojů pro řešení těchto problémů se pouze zvětšuje, nepochybně v dnešním rozvinutém světě, se všemi těmi fiskálními problémy, kterým čelíme.
What's the fundamental problem we have in dealing with these social problems? If we cut all the complexity away, we have the problem of scale. We can't scale. We can make progress. We can show benefits. We can show results. We can make things better. We're helping. We're doing better. We're doing good. We can't scale. We can't make a large-scale impact on these problems. Why is that? Because we don't have the resources. And that's really clear now. And that's clearer now than it's been for decades. There's simply not enough money to deal with any of these problems at scale using the current model. There's not enough tax revenue, there's not enough philanthropic donations, to deal with these problems the way we're dealing with them now. We've got to confront that reality. And the scarcity of resources for dealing with these problems is only growing, certainly in the advanced world today, with all the fiscal problems we face.
Takže je to hlavně problém zdrojů, kde jsou v naší společnosti zdroje? Jak jsou tyto zdroje vlastně tvořeny, zdroje, které budeme potřebovat k řešení všech těchto společenských výzev? Já se domnívám, že tady je odpověď jasná: Jsou v soukromém sektoru. Všechno bohatství je totiž tvořeno soukromým sektorem. Soukromý sektor tvoří bohatství když dokáže uspokojit potřeby a vydělat zisk. Tak je tvořeno veškeré bohatství. Podniky uspokojují poptávku a tvoří zisk, který vede k daním, a který vede k příjmu, nakonec vede k darům na charitu. Odtud se berou všechny zdroje. Pouze soukromý sektor může totiž vytvořit zdroje. Jiné instituce je mohou využít k důležité činnosti, ale pouze soukromý sektor je může vytvořit. Podniky tvoří zdroje tehdy, když jsou schopny uspokojit poptávku a vydělat zisk. Zdroje jsou tvořeny převážně soukromým sektorem. Otázkou zůstává, jak tyto zdroje zapojit. Jak zapojíme tyto zdroje? Soukromý sektor generuje tyto zdroje, když tvoří zisk. Profit je ten malý rozdíl mezi cenou a náklady na produkci jakéhokoliv řešení, se kterým firmy přijdou, aby vyřešili problém, na který se soustředí. Ale zisk je to kouzlo. Proč? Protože onen zisk umožňuje, aby to řešení, které jsme vymysleli, bylo nekonečně rozšiřitelné na vyšší kapacitu. Protože když vytvoříme zisk, můžeme to udělat pro 10, 100, milión, 100 miliónů, miliardu. Řešení se stane sebeudržujícím. To je to, co dělají podniky, když dosáhnou zisku.
So if it's fundamentally a resource problem, where are the resources in society? How are those resources really created, the resources we're going to need to deal with all these societal challenges? Well there, I think the answer is very clear: They're in business. All wealth is actually created by business. Business creates wealth when it meets needs at a profit. That's how all wealth is created. It's meeting needs at a profit that leads to taxes and that leads to incomes and that leads to charitable donations. That's where all the resources come from. Only business can actually create resources. Other institutions can utilize them to do important work, but only business can create them. And business creates them when it's able to meet a need at a profit. The resources are overwhelmingly generated by business. The question then is, how do we tap into this? How do we tap into this? Business generates those resources when it makes a profit. That profit is that small difference between the price and the cost it takes to produce whatever solution business has created to whatever problem they're trying to solve. But that profit is the magic. Why? Because that profit allows whatever solution we've created to be infinitely scalable. Because if we can make a profit, we can do it for 10, 100, a million, 100 million, a billion. The solution becomes self-sustaining. That's what business does when it makes a profit.
Co má ale tohle všechno společné se společenskými problémy? Jedna možnost, jak o tom uvažovat, je vzít onen zisk a využít ho na společenské problémy. Soukromý sektor by měl dávat více. Firmy by měly být více zodpovědné. A to je cesta, na kterou jsme se vydali v soukromém sektoru. Ale znovu, tahle cesta, na kterou jsme se vydali, nevede tam, kam bychom potřebovali dojít.
Now what does this all have to do with social problems? Well, one line of thinking is, let's take this profit and redeploy it into social problems. Business should give more. Business should be more responsible. And that's been the path that we've been on in business. But again, this path that we've been on is not getting us where we need to go.
Já jsem začal jako profesor strategie a pořád jsem profesor strategie. Jsem na to pyšný. Také jsem ale během let stále víc a víc pracoval na společenských otázkách. Zabýval jsem se zdravotní péčí, životním prostředím, hospodářským rozvojem, omezením chudoby, a jak jsem pracoval víc a víc na společenských tématech, začal jsem pozorovat něco, co na mě mělo zásadní dopad, určitým způsobem to mělo dopad na celý můj život.
Now, I started out as a strategy professor, and I'm still a strategy professor. I'm proud of that. But I've also, over the years, worked more and more on social issues. I've worked on healthcare, the environment, economic development, reducing poverty, and as I worked more and more in the social field, I started seeing something that had a profound impact on me and my whole life, in a way.
Všeobecně přijímaná poučka v ekonomii a názor v soukromém sektoru byl ten, že vlastně máme na výběr mezi společenským a hospodářským ziskem. Všeobecně se věří, že firmy tvoří zisk působením společenských problémů. Klasickým příkladem je znečištění. Když fabrika znečišťuje, vydělá více peněz, než kdyby se pokusila to znečištění omezit. Redukce odpadních látek je drahá, a proto to podniky nechtějí dělat. Je ziskové mít méně bezpečné pracovní prostředí. Je příliš nákladné mít bezpečné pracovní prostředí, a firmy proto vydělají více peněz, když nebudou mít bezpečné pracovní prostředí. Tohle byl a je všeobecně přijímaný názor. Spousta firem věří v tyto všeobecně přijímané poučky. Mnoho firem se bránilo zlepšení životního prostředí. Mnoho firem se bránilo zlepšení pracovního prostředí. Tento způsob myšlení dle mého názoru vedl k chování, které u podniků kritizujeme, které jsem já sám začal kritizovat.
The conventional wisdom in economics and the view in business has historically been that actually, there's a tradeoff between social performance and economic performance. The conventional wisdom has been that business actually makes a profit by causing a social problem. The classic example is pollution. If business pollutes, it makes more money than if it tried to reduce that pollution. Reducing pollution is expensive, therefore businesses don't want to do it. It's profitable to have an unsafe working environment. It's too expensive to have a safe working environment, therefore business makes more money if they don't have a safe working environment. That's been the conventional wisdom. A lot of companies have fallen into that conventional wisdom. They resisted environmental improvement. They resisted workplace improvement. That thinking has led to, I think, much of the behavior that we have come to criticize in business, that I come to criticize in business.
Čím více jsem se ale zabýval všemi těmito společenskými problémy, jedním za druhým, a vlastně, čím více jsem se je snažil vyřešit, já sám osobně, v několika případech, pomocí nevládních organizací, ve kterých jsem byl aktivní, tím více jsem zjišťoval, že realita je ve skutečnosti opačná. Soukromý sektor netvoří zisk díky působení společenských problémů, ve skutečnosti v žádném slova smyslu. To je velmi zjednodušený pohled. Čím více se do těchto problémů ponoříme, tím více začínáme chápat, že soukromý sektor ve skutečnosti na řešení společenských problémů vydělává. Odtud se bere ten skutečný zisk. Vezměme si znečištění. Dnes jsme zjistili, že ve skutečnosti, redukce znečištění a emisí generuje zisk. Šetří to peníze. Činí to firmy produktivnějšími a efektivnějšími. Neplýtvá to zdroji. Udržování bezpečného pracovního prostředí, vyhýbání se nehodám, ve skutečnosti činí firmy ziskovějšími, protože to je signál dobrých postupů. Nehody jsou drahé a nákladné. Problém za problémem, zjišťujeme, že si ve skutečnosti nemusíme vybrat mezi společenským pokrokem a ekonomickou efektivitou v žádném klíčovém slova smyslu. Další záležitostí je zdraví. Přišli jsme na to, že zdraví zaměstnanců je něco, čeho by si firmy měly vážit, protože zdraví umožňuje zaměstnancům být produktivnější a chodit do práce a nevyhýbat se jí. Hlubší výzkum, nový výzkum, nové myšlení o vztahu mezi soukromým sektorem a společenskými problémy ukazuje, že ve skutečnosti existuje důležitá, hluboká synergie, zejména pokud nepřemýšlíme o krátkém období. V krátké době se někdy můžeme oklamat a myslet si, že se jedná o zásadně protichůdné cíle, ale v dlouhodobém horizontu nakonec zjišťujeme, v oboru za oborem, že tohle zkrátka není pravda.
But the more deeply I got into all these social issues, one after another, and actually, the more I tried to address them myself, personally, in a few cases, through nonprofits that I was involved with, the more I found actually that the reality is the opposite. Business does not profit from causing social problems, actually not in any fundamental sense. That's a very simplistic view. The deeper we get into these issues, the more we start to understand that actually business profits from solving from social problems. That's where the real profit comes. Let's take pollution. We've learned today that actually reducing pollution and emissions is generating profit. It saves money. It makes the business more productive and efficient. It doesn't waste resources. Having a safer working environment actually, and avoiding accidents, it makes the business more profitable, because it's a sign of good processes. Accidents are expensive and costly. Issue by issue by issue, we start to learn that actually there's no trade-off between social progress and economic efficiency in any fundamental sense. Another issue is health. I mean, what we've found is actually health of employees is something that business should treasure, because that health allows those employees to be more productive and come to work and not be absent. The deeper work, the new work, the new thinking on the interface between business and social problems is actually showing that there's a fundamental, deep synergy, particularly if you're not thinking in the very short run. In the very short run, you can sometimes fool yourself into thinking that there's fundamentally opposing goals, but in the long run, ultimately, we're learning in field after field that this is simply not true.
Takže jak bychom mohli čerpat ze síly soukromého sektoru, abychom tak vyřešili ty zásadní problémy, kterým čelíme? Představte si kdybychom to mohli dokázat, mohli bychom obsáhnout mnohé. Mohli bychom čerpat z této obrovské studnice zdrojů a této organizační kapacity.
So how could we tap into the power of business to address the fundamental problems that we face? Imagine if we could do that, because if we could do it, we could scale. We could tap into this enormous resource pool and this organizational capacity.
A víte co? To se teď konečně děje, částečně díky lidem jako vy, lidem, kteří se zajímali o tyto problémy rok za rokem a desetiletí za desetiletím. Vidíme organizace jako Dow Chemical, které vedou revoluci směrem pryč od nezdravých tuků pomocí nových inovativních produktů. Tohle je případ firmy Jain Irrigation. To je firma, která přišla s technologií kapkového zavlažování pro tisíce a miliony farmářů, a tak značně omezila spotřebu vody. Vidíme firmy jako brazilskou lesnickou firmu Fibria, která přišla na to, jak se vyhnout kácení starých lesů, protože začala používat blahovičník, čímž získává mnohem více užitku na hektar dřevní dužiny, a tak vyrábí více papíru, než by se dalo získat pokácením starých stromů. Vidíme firmy jako Cisco, které trénují v současné době čtyři milióny lidí v I.T. dovednostech, aby tak, ve skutečnosti, byli zodpovědnou firmou, a zároveň pomohli expandovat příležitost k šíření I.T. technologie, a tak rozrostli celý podnik. Pro soukromý sektor se dnes nabízí zásadní příležitost k ovlivnění a vyřešení těchto společenských problémů, a tato příležitost je tou největší byznysovou příležitostí, kterou vidíme v soukromém sektoru.
And guess what? That's happening now, finally, partly because of people like you who have raised these issues now for year after year and decade after decade. We see organizations like Dow Chemical leading the revolution away from trans fat and saturated fat with innovative new products. This is an example of Jain Irrigation. This is a company that's brought drip irrigation technology to thousands and millions of farmers, reducing substantially the use of water. We see companies like the Brazilian forestry company Fibria that's figured out how to avoid tearing down old growth forest and using eucalyptus and getting much more yield per hectare of pulp and making much more paper than you could make by cutting down those old trees. You see companies like Cisco that are training so far four million people in I.T. skills to actually, yes, be responsible, but help expand the opportunity to disseminate I.T. technology and grow the whole business. There's a fundamental opportunity for business today to impact and address these social problems, and this opportunity is the largest business opportunity we see in business.
Otázkou je, jak můžeme přesvědčit soukromé firmy, aby se rozhodly přijmout tento pohled sdílené hodnoty. Tomuto říkám sdílená hodnota: vyřešení společenského problému modelem ze soukromého sektoru. To je sdílená hodnota. Sdílená hodnota je kapitalismus, ale je to vyšší druh kapitalismu. Je to kapitalismus tak, jak byl původně zamýšlen, uspokojování důležitých potřeb, nikoliv pravidelně narůstající soutěžení o triviální rozdíly ve vlastnostech produktů a tržním podílu. Sdílená hodnota je, když můžeme vytvořit společenskou hodnotu a ekonomickou hodnotu zároveň. Je to hledání těch příležitostí, které spustí tu největší možnost, kterou máme, ve skutečnosti vyřešit tyto společenské problémy, protože jsme schopni je obsáhnout. Můžeme o sdílené hodnotě mluvit na několika úrovních. Je to skutečné. Děje se to právě teď.
And the question is, how can we get business thinking to adapt this issue of shared value? This is what I call shared value: addressing a social issue with a business model. That's shared value. Shared value is capitalism, but it's a higher kind of capitalism. It's capitalism as it was ultimately meant to be, meeting important needs, not incrementally competing for trivial differences in product attributes and market share. Shared value is when we can create social value and economic value simultaneously. It's finding those opportunities that will unleash the greatest possibility we have to actually address these social problems because we can scale. We can address shared value at multiple levels. It's real. It's happening.
Abychom ale toto řešení učinili funkčním, musíme změnit způsob, jakým soukromý sektor vnímá sám sebe a tohle se naštěstí děje. Soukromý sektor se chytil do těch všeobecně přijímaných pouček, že by se neměl zajímat o společenské problémy, že tohle se ho netýkalo, a zajímal se o to někdo jiný. Teď vidíme, že firmy přijímají tuto myšlenku. Musíme si ale také uvědomit, že soukromý sektor nebude tohle dělat tak efektivně, jako když nevládní organizace a vláda spolupracují v partnerství s firmami. Nové nevládní organizace, které opravdu dosahují pokroku, jsou ty, které našly tato partnerství, které našly způsob, jak spolupracovat. Vlády, které dělají největší pokrok jsou takové, které našly způsob, jak umožnit existenci sdílené hodnoty v soukromém sektoru raději, než aby viděly vládu jako jediného hráče, který kontroluje hru. A vlády mají mnoho možností, jak ovlivnit ochotu a schopnost firem tímto způsobem soutěžit.
But in order to get this solution working, we have to now change how business sees itself, and this is thankfully underway. Businesses got trapped into the conventional wisdom that they shouldn't worry about social problems, that this was sort of something on the side, that somebody else was doing it. We're now seeing companies embrace this idea. But we also have to recognize business is not going to do this as effectively as if we have NGOs and government working in partnership with business. The new NGOs that are really moving the needle are the ones that have found these partnerships, that have found these ways to collaborate. The governments that are making the most progress are the governments that have found ways to enable shared value in business rather than see government as the only player that has to call the shots. And government has many ways in which it could impact the willingness and the ability of companies to compete in this way.
Domnívám se, že pokud změníme způsob, jak soukromý sektor vidí sám sebe a pokud změníme způsob, jak ostatní vnímají soukromý sektor, můžeme změnit svět. Vím to. Pozoruji to. Cítím to. Myslím, že mladí lidé, mí studenti z Harvard Business School, to chápou. Pokud se nám podaří odstranit tento dojem rozdělení, tuto obavu, toto napětí, tento pocit, že zásadně nespolupracujeme, abychom kontrolovali tyto společenské problémy, můžeme toto přemoci, a nakonec, jak se domnívám, můžeme dosáhnout řešení.
I think if we can get business seeing itself differently, and if we can get others seeing business differently, we can change the world. I know it. I'm seeing it. I'm feeling it. Young people, I think, my Harvard Business School students, are getting it. If we can break down this sort of divide, this unease, this tension, this sense that we're not fundamentally collaborating here in driving these social problems, we can break this down, and we finally, I think, can have solutions.
Děkuji.
Thank you.
(potlesk)
(Applause)